Syndrom vyhoření se podle psycholožky vyvíjí na základě dlouhodobého chronického stresu spojeného s pracovní činností. Pokud se plně rozvine, je nebezpečný i pro zdraví člověka.
„Nejen, že snižuje kvalitu života na úrovni psychické (psychická vyčerpanost, sklíčenost, stavy prázdnoty, pokles energie, nezájem o aktivity, lhostejnost, snížená schopnost radovat), ale projevuje se i na rovině somatické (bolesti hlavy, zad, napětí v těle, zažívací problémy, problémy s krevním tlakem apod.). Jistě není zdraví prospěšné v tomto stavu dlouhodoběji setrvávat,“ varovala čtenáře.
Odpovědi psycholožky najdete zde |
Ze studie pražské psychiatrické kliniky vyplývá, že syndromem vyhoření se cítí být v Česku ohroženo 34 procent lidí. A podle zkušeností odborníků za to může hlavně doba, ve které žijeme.
O psycholožce  Mgr. Renáta Hegedüšová pracovala 10 let na psychiatrickém oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Bezmála 5 let pracovala v denním psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov, na pozici vedoucího psychologa a garanta předatestační přípravy. Zde se věnovala především terapii pacientů s onemocněním schizofrenního okruhu, dále zde založila a vedla stacionář pro pacienty s neurotickými a psychosomatickými obtížemi. Nyní na Poliklinice Zelený pruh (MEDICON a.s.) poskytuje individuální psychoterapii a krizovou intervenci pacientům s nejrůznějšími duševními problémy a pacientům, kteří se nalézají v obtížné či krizové životní situaci. |
„Zvyšující se životní tempo, orientace na výkon, kariéru, peníze a navíc často bez adekvátního ocenění a odměny. To od člověka vyžaduje větší a dlouhodobé pracovní nasazení, což přináší stres, napětí, vyčerpání, poruchy koncentrace pozornosti. Dále je tu zhoršení v oblasti mezilidských vztahů – lidé se daleko méně scházejí. Nemají kvůli práci čas, setkání s přáteli nahrazují sociální sítě, které ovšem nepřinášejí plnohodnotný lidský kontakt,“ vysvětluje psycholožka Renáta Hegedüšová.
Únava, negativismus i vysoký tlak
Syndrom vyhoření je stav naprostého vyčerpání, únavy, lhostejnosti a negativismu, který s sebou přináší nemožnost vykonávat svou práci, nebo jen s velkými obtížemi. Postižený má pocity bezmoci, beznaděje, přestává mít potěšení z aktivit a radost ze života vůbec. Jedná se o celkové citové i mentální vyčerpání, které je zapříčiněné dlouhodobým pracovním stresem a neefektivním vypořádáváním se s psychickou i fyzickou zátěží.
Může navíc postihnout prakticky kohokoliv, kdo dlouhodobě vykonává pracovní činnost spojenou s větším stresem a požadavky na vysoký výkon. Odborníci ale uvádí, že touto diagnózou bývají více postiženy ženy. Ty totiž často mají k vysilujícímu zaměstnání ještě na starosti péči o rodinu a domácnost, kde jsou vystaveny další, i když odlišné zátěži.
Bez změny životního stylu to nepůjde
Plně rozvinutý syndrom vyhoření většinou člověk nezvládne řešit sám. Vhodné je vyhledat pomoc psychologa, terapeuta.
„Důležitá je i změna životního stylu, odpočinek, posilování mezilidských vztahů a komunikace vůbec, získání reálného postoje k zaměstnání. U těžších stavů, zejména pokud je přítomna závažnější depresivní symptomatologie, sebevražedné myšlenky, závažné poruchy spánku, je často nutné vyhledat psychiatrickou pomoc. V těchto případech je někdy nutné na přechodnou dobu užívat léky (antidepresiva, anxiolytika),“ dodává Hegedüšová.
