OTÁZKA:
Dobrý den,
co dělat, když mne v práci již nic nebaví, nemám chuť ráno vstát a jít sem? Na koho je možné se obrátit? Nahrnulo se toho na mě nějak moc v poslední době - problémy s bydlením, nemám partnera. Prosím o radu. Díky.
Beáta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, ideální je domluvit si konzultaci s psychologem, psychoterapeutem, který vám pomůže rozklíčovat o co se jedná ve Vašem případě. Může to být způsobeno stresem, který vznikl nahromaděním problémů, které zmiňujete a přenesl se i na pracovní oblast, kde nemáte chuť k činnosti a nemusí se zde jednat o syndrom vyhoření.
17.2.2016 13:09
OTÁZKA:
Dobrý den, v poslední době na sobě pozoruji příznaky, které nápadně připomínají syndrom vyhoření. Doporučila byste mi návštěvu psychologa, nebo si můžu nějak "pomoci" sama?
Alexandra
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, návštěvou psychologa rozhodně nic nezkazíte. Záleží pochopitelně na tom, jak dlouho obtíže u sebe pozorujete, protože syndrom vyhoření je zákeřný v tom, že se rozvíjí plíživě a dlouhodobě a člověk jej nemusí rozpoznat ihned. Vyvíjí se na základě dlouhodobého chronického stresu (vypětí) spojeného s pracovní činností. Pomoci si můžete zdravým životním stylem (strava, pohyb, podpora aktivit, které nesouvisí s prací, kontaktem s přáteli, kvalitním spánkem, vyhýbání se návykovým látkám).
17.2.2016 13:14
OTÁZKA:
Dobrý den, je syndrom vyhoření nebezpečný pro zdraví člověka?
Aneta
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, plně rozvinutý syndrom vyhoření je pro zdraví člověka určitě nebezpečný. Nejen, že snižuje kvalitu života na úrovni psychické (psychická vyčerpanost, sklíčenost, stavy prázdnoty, pokles energie, nezájem o aktivity, lhostejnost, snížená schopnost radovat), ale projevuje se i na rovině somatické (bolesti hlavy, zad, napětí v těle, zažívací problémy, problémy s krevním tlakem apod.). Jistě není zdraví prospěšné v tomto stavu dlouhodoběji setrvávat.
17.2.2016 13:20
OTÁZKA:
Dobrý den, mám všechny příznaky syndromu vyhoření, ale jak změnit svůj život, když mám hypotéku na krku, dvě děti a práci tudíž potřebuju?
Michal
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, práci potřebuje samozřejmě většina lidí, měl byste se tedy zaměřit na věci, které změnit můžete. Pokud není možné změnit práci, je dobré podívat se, zda nejsou nějaké možné změny přímo v zaměstnání (lepší organizace na pracovišti, komunikace se zaměstnavatelem o svých oprávněných požadavcích, nějaká úleva apod.). Již jsem popisovala důraz na zdravý životní styl, spánek, relaxaci mimo pracovní čas, najít si čas pro sebe, své koníčky, kontakt s přáteli. Alespoň v minimální možné míře. Pomáhá promluvit si otevřeně s partnerem, rozdělit si domácí povinnosti apod.
17.2.2016 13:28
OTÁZKA:
Dobrý den, je možné syndromu vyhoření předcházet? Mám pocit, že doba je teď tak hrozná, že všichni v mém okolí jedou nadoraz. Ale nikdo neví, jak z toho ven. Co byste poradila?
Eliška
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, máte pravdu, doba je tvrdá ve smyslu orientace na výkon a budu se opakovat, ale je nutné se průběžně ochraňovat ve smyslu, že si prostě čas pro sebe mimo práci najdu a uhájím si ho. Již jsem popisovala nutnost relaxace, zdravého způsoba života a zcela zásadní je mezilidský kontakt - setkání s přáteli, odreagování se od těžkostí, které práce prostě může přinášet.
17.2.2016 13:33
OTÁZKA:
Ahoj Renáto, moc Tě všichni zdravíme a přejeme mnoho zdaru. KC
Medkova
ODPOVĚĎ:
Zdravím krizové centrum a moc děkuji. Renáta
17.2.2016 13:34
OTÁZKA:
Co se stane, když se se syndromem vyhoření neléčíte? Kam až to může dojít?
Dan
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, již jsem odpovídala, že může dojít k závažným psychickým i somatickým problémům, které kvalitu života člověka snižují. Může dojít i neschopnosti práci vykonávat, zhroucení, časté je riziko nadužívání návykových látek.
17.2.2016 13:38
OTÁZKA:
Dobrý den. Pracuji jako lékař. To že člověk každý den poslouchá stesky lidí v práci beru - je to moje práce. Ale když na mně něco podobného lidi spustí i v hospodě nebo na tenise, začínám být téměř agresivní. Je to normální, nebo se blíží vyhoření?
Petr Sinkule
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, máte profesi, která je náchylnější k rozvoji syndromu vyhoření, nicméně se o to ve vašem případě nemusí jednat. Zmiňujete pouze agresivitu, kterou zaznamenáváte, pokud vás lidé zahrnují zdravotními problémy ve vašem volném času. Jiné obtíže nepopisujete. Přijde mi správné, že ve svém volnu se chcete věnovat činnosti jiné než pracovní. Možná by pomohlo se důrazně vymezit a lidem sdělit, že nejste v zaměstnání, že pokud mají zdravotní problémy, nechť se na vás obrátí až budete v ordinaci, v rámci vaší pracovní doby.
17.2.2016 13:50
OTÁZKA:
Dobrý den, syndromem vyhoření trpí asi více ženy. Jak jsou na tom muži ? Děkuji za Vaši odpověď.
Eva
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, syndrom vyhoření může postihnout každého, bez rozdílu pohlaví. Dříve byl popisován syndrom vyhoření více u žen, protože byly více zastoupeny v profesích, které se jevily jako náchylnější k jeho vzniku (zdravotnictví, školství, apod.), dále mívají obvykle větší zátěž v podobě péče o rodinu, domácnost (tzv."druhá směna") a to může zkomplikovat nalézt si čas pouze pro sebe. Nicméně muži jsou zase ohroženější, že často nedokáží tak otevřeně komunikovat o svých problémech s okolím tak, jak to umí ženy (popovídání si s kamarádkou). V současné literatuře najdete většinou vyrovnaný poměr výskytu syndromu ohledně pohlaví.
17.2.2016 14:01
OTÁZKA:
Dobrý den, nedivím se, že lidí se syndromem vyhoření přibývá, když se každý kvůli bydlení a rodině zadluží do konce svého života. Jak se s tímto psychicky vyrovnat? Proč někteří lidé syndromem trpí a jiní to dokáží ustát?
Jana
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, vaše konstatování je hodně obecné. Vyrovnat se s čím? Se zadlužeností do konce života? To je jiný problém, který rozhodně nemusí vést k syndromu vyhoření nebo ne nutně u každého. Jak jsem již psala, syndrom vyhoření je proces plíživý a chronický a je výlučně spojen s pracovním stresem. To, že u někoho se nerozvine je dáno řadou faktorů: strukturou osobnosti, schopnosti zvládat zátěž, umění si práci zorganizovat, vymezit se, uhájit si vlastní oprávněné požadavky, hlídat si hranice, kvalitně žít mimo práci, komunikovat s lidmi, odpočívat.
17.2.2016 14:09
OTÁZKA:
Dobry den, v praci me to jiz delsi dobu nebavi. Zamestnavatel ma horsi obdobi a pro dosazeni vysledku zamestnance zkousi motivovat spise tlakem. Ale pri neustalem tlaku na vetsi a vetsi vykon, zacinam spise mit nechut k praci a jiz nejsem schopna podat vykon, ktery se ode me ocekava. Zadna nova prilezitost v praci me neoslovi a nezaujme. Delam veci spise na autopilotu a s minimem usili. Pri hledani nove prace mam strach, zda budu schopna se toho chopit a namotivovat, abych v te praci ukazala, co dokazu a byla prinosem pro zamestnavatele. Do toho jsem se navic rozesla s partnerem. Jak z toho ven?
Katarina
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, výborně jste popsala situaci ve své práci - v té souvislosti mne napadlo, zda není prostor, aby toto vaše sdělení zaměstnavatel slyšel, protože je v jeho zájmu, aby měl na pracovišti lidi tvořivé, iniciativní, aktivní. To, co popisujete, je ideální podhoubí pro rozvíjení syndromu vyhoření, pokud budete ve stejném módu nadále pokračovat. Pochopitelně ještě problémy v osobním životě člověku nepřidají. Jako pozitivní na všem vidím vaši schopnost kvalitní reflexi situace. První krok: otevřená komunikace se zaměstnavatelem, pokud není možná a měla byste setrvávat za nezměněných podmínek, je dobré se zastavit a promyslet další kroky. Člověk by neměl dělat zásadní životní rozhodnutí v krizové situaci či pokud je oslabený a vy jste teď oslabená jak rozchodem s partnerem, tak vyčerpaná z práce.. Popovídat si s kolegy, jak oni vnímají situaci, rozebrat vlastní situaci s někým zvenčí (blízká osoba nebo odborník). Někdy je ovšem změna nutná.
17.2.2016 14:18
OTÁZKA:
Znám lidi, kteří radikálně změnili svůj život, když se dozvěděli, že jsou nemocní. Často už bohužel pozdě. Proč musí člověk nejdřív vážně onemocnět, aby se zamyslel a "uklidnil"?? Proč to nedokážeme (vetšina z nás) i normálně?
Vít Žíla
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, máte bohužel pravdu. Často lidé změní svůj životní styl až pod hrozbou či propuknutím nějakého onemocnění. Je důležité si všímat i drobných, nenápadných signálů psychického i fyzického a dbát na duševní i fyzické zdraví. Proč tak lidé nečiní včas asi nelze zodpovědět jednou všezahrnující větou. A je to jistě velmi individuální.
17.2.2016 14:22
OTÁZKA:
Dobry den. Lze vyhoret nejen z prace, ale i ze zivota celkove? Kdyz vlastne nic nedava smysl a clovek vidi, ze je to nakonec jen marnost nad marnost a lopoteni se v pochybnem krysim zavode pozue s jistotou smrti? Asi to lze jen tezko resit vymenou manzelky, deti, prace, okoli, pribuznych, atd. formou "uteku do divociny". Clovek ma preci jen nejake zavazky a zodpovednost za druhe, je soucasti financniho systemu. Co byste radila? Nejde o zadne depresivni stavy, sebevrazedne stavy, zoufalost, dluhy. Je to jen realisticke zhodnoceni aktualniho stavu a vyhledu na X let dopredu.
Venca
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, syndrom vyhoření, v kontextu, kterým se tu zabýváme je vázán na pracovní činnost. To, co Vy popisujete mi přijde jako "existenciální krize" - pochybnosti o smyslu života, marnost veškerého počínání a snahy o něco, když nakonec přijde smrt. Pokud toto Vaše nastavení trvá delší dobu a není jen výsledkem momentální, aktuální frustrace z osobního či pracovního života (popř. obojího současně), tak bych radila najít si psychoterapeuta, který se zabývá existenciální psychoterapií.
17.2.2016 14:28
OTÁZKA:
Dobrý den, domnívám se že se mě týká syndrom vyhoření.
Je mi 41 let, téměř 20 roků jsem pracoval v obchodních pozicích, posledních cca 5 let mě kontakt s klienty přestal naplňovat, nechce se mi nové zákazníky přemlouvat, často mám pocit, že moje práce nemá význam i přes to, že jsem změnil zaměstnavatele. Chtěl bych klientům pomoci či přinést přidanou hodnotu, ale mám pocit, že o to málokdo stojí. Přitom se cítím být fundovaným odborníkem ve svém oboru. Často a dlouhodobě jsem byl vystaven manažerskému tlaku na výsledky, můj smysl pro odpovědnost jsem přetavil do pravidla „když už nemůžeš, tak přidej“. Pak se mi přestalo chtít, do práce jsem chodil s nechutí.
Často odkládám důležité činnosti, moc aktivit mě radost nepřináší,
Zajímá mě, jak z takové situace ven. Najít si „jednoduché“ zaměstnání (manuální, řidič, atd.) ? Jak to jde dohromady s pocitem nevyužití mých zkušeností?
Děkuji za odpověď. Laco
Laco
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, opět úžasná reflexe vlastní situace. První krok k úspěchu :-). Píšete, že do situace Vás dostal tlak ze strany zaměstnavatele a nezájem klientů. Domnívám se, že řešením Vaší situace není najít si "jednoduchou" práci, protože pak by se patrně dostavila frustrace a prázdnota, že nevyužíváte schopnosti a zkušenosti, které jste roky poctivě budoval a rozvíjel. Pokud není možná změna organizace na pracovišti a přehodnocení vlastního očekávání od klientů, tak je na místě se zastavit. Píšete, že odkládáte důležité činnosti, vytrácí se pocit radosti z aktivit, což považuji za varovné příznaky. Zastavení, odpočinek, probrání s někým zvenčí (cizí optika často vidí věci, které přehlíží člověk do problému ponořený) mohou pomoci si věci srovnat, získat realističtější náhled, uvědomění si, kam chci směřovat.
17.2.2016 14:49
OTÁZKA:
Dobrý den,
prosím vás, jak se vyrovnat se situací, kdy upozorňuji v práci na podvody a nerespektování předpisů, ale je to vždy zameteno pod stůl a obráceno proti mně? Dokonce to zašlo tak daleko, že mi vyhrožují, že mi neprodlouží pracovní smlouvu (mám ji na dobu určitou - v brzké době mi končí), pokud budu na tyto podvody upozorňovat? Výsledky práce na našem pracovišti jsou měřitelné a dosahuju prokazatelně nejlepších výsledků. Jsem jim ale nepohodlný, protože se nebojím bojovat proti podvodům. už ze všeho zoufalý, mívám deprese, pocit bezmoci a zbytečnosti kroků, propadám zoufalství, že snad není spravedlnost. Přitom svou práci miluju a neumím se představit, že bych o ni přišel. Děkuju, Pavel
Pavel
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, jste ve velmi těžké situaci, mezi dvěma ohni...na jedné straně svou práci milujete, na straně druhé byste měl přehlížet, že pracujete v prostředí, kde jsou tolerovány podvody, nerespektují se předpisy, je Vám dokonce vyhrožováno, jste logicky nepohodlný, když s tím zaměstnavatele konfrontujete. Moc si neumím představit, že tohle se dá dlouhodobě zvládat. Vaše profese se dá provádět jen v tomto jednom podniku ? Nebo by dal nalézt poctivý zaměstnavatel ? O tom nepíšete. Moc si neumím představit, že byste tohle dlouhodobě zvládl jako asi není možná (a správná) cesta dělat pštrosa, vykonávat jen svou činnost a přehlížet nepoctivé vedení podniku.
17.2.2016 14:58
OTÁZKA:
Máte i jinou radu, než posílat lidi k psychologovi? ))
Jakub Přecechtěl
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, chci věřit, že jsem napsala více než jen, aby člověk navštívil psychologa. I když jsem přesvědčená, že konzultací s terapeutem člověk nic nezkazí. Když mne bolí zuby, jdu k zubaři a nezaváhám ani chvilku. Psychohygienu obecně velmi zanedbáváme, bolesti duše snadno nerozpoznáváme či odsouváme i když včasné vyhledání odborníka může pomoci předejít somatickým onemocněním již s konkrétními tělesnými příznaky.
17.2.2016 15:07
OTÁZKA:
Dobrý den, je mi dvacet let a mám problém. Poslední půl rok mě nebaví žít, nebaví mě práce, všechno mě nudí a v ničem nedokážu najít zálibu. Jsem zlý na partnera a můj den probíhá tak, že buď spím, nebo se nudím na internetu. Dokonce i můj obličej je divný, většina lidí říká, že se tvářím jako "vrah". Kolikrát přemýšlím nad tím, že ukončím svůj život, nebo odejdu do zahraničí. Chci si užívat života a cítit se jako ostatní. Bohužel to nejde, díky tomu jsem ztratil veškeré své přátele. Děkuji
Tomáš
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, nepíšete, zda vaše obtíže vznikly a jsou vázány na pracovní vypětí, spíše mi přijde, že Vám není dobře napříč celým životním spektrem. Doba trvání obtíží půl roku je již hodně dlouhá, alarmující jsou pak úvahy na ukončení života ! Neodkládala bych návštěvu psychiatra či psychologa, problémy mohou narůstat a síly je zvládnout sám opravdu mít nemusíte. Vůbec to není ostuda, když člověk neví, jak dál. Od toho lékaři a terapeuti existují.
17.2.2016 15:13
OTÁZKA:
Dobrý den.
Přečetla jsem si Váš článek a musím říct, že mnoho bodů na mě bohužel sedí. Práce už delší dobu není optimální, platové ohodnocení nízké. Před půl rokem mi byla přislíbena lepší pozice a vyšší plat, takže práce je opravdu podstatně více, ale plat se nezvýšil, ačkoliv jsem se připomněla a zopakovali, že tak učiní, a tlak na výsledky obrovský. Už mám nechuť ke služebním cestám a dalším věcem, které mě v práci nejvíce bavily, mám pocit, že se snažím zbytečně, stejně to nikdo neocení. Zvažuji změnu zaměstnání, ale cítím se na to slabá, bez odvahy, nehledě na to, že změna zaměstnání by znamenala i stěhování. Nevím, jakým stylem se s tímto vypořádat. Víkeny prakticky prospím. S přáteli se moc nescházím, nemám na ně náladu, nechci se bavit jen o svých problémech, ale už ani nedokáži poslouchat moc druhé. Budu ráda, pokud mi můžete nějakým způsobem poradit, co by bylo nejlepší nyní udělat. Moc děkuji
Klára
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, jste v těžké situaci. Snažila jste, snažíte a výsledek nikde. Chápu, že Vám docházejí síly, může se dostavit pocit bezradnosti, ztráty energie, marnost. Také si uvědomuji, že není snadné se stěhovat za prací. Tedy: znovu zaměstnavateli zdůraznit, že Vám slíbil zvýšení platu, vymezit se vůči přidávání pracovních povinností, žádat o přehlednější strukturu a organizaci práce. Změna je nutná, to co popisujete by posléze mohlo dojít až k Vašemu vyčerpání úplnému. Víkendy byste měla trávit nejen spánkem, ale i zájmovou aktivitou, koníčky, pohybem apod. S přáteli se bavit nejen o své práci, ale i o jiných věcech. Jste patrně v kruhu, ze kterého nevidíte cestu ven. Jak už jsem psala ostatním - často je nutné se ze zaměstnání vzdálit (dovolená, pracovní neschopnost) a věci si v klidu promyslet, získat odstup a pak konat.
17.2.2016 15:21
ODPOVĚĎ:
Dobrý den, ideální je domluvit si konzultaci s psychologem, psychoterapeutem, který vám pomůže rozklíčovat o co se jedná ve Vašem případě. Může to být způsobeno stresem, který vznikl nahromaděním problémů, které zmiňujete a přenesl se i na pracovní oblast, kde nemáte chuť k činnosti a nemusí se zde jednat o syndrom vyhoření.
17.2.2016 13:09
