Olga Špátová: Natočila jsem i rozchod

Nejdřív vás zarazí její trochu nakřáplý hlas. Uslyšíte v něm totiž jemnější verzi hlasu její mámy, filmařky a feministky Olgy Sommerové. To po ní (a po svém otci Janu Špátovi) podědila i talent rozpovídat hrdiny svých dokumentů. Ji samotnou sdílnost opustí, jen když se dotkneme vztahu k Bohumilu Kulínskému.
Olga Špátová

Olga Špátová | foto: Lucie RobinsonMF DNES

Vy nemáte náušnice, dokonce ani propíchnuté uši. Je to snad poznávací znamení rodiny známé české feministky?

(směje se) V naší rodině se to opravdu nenosí. Ani máma, ani babičky nenosily náušnice. Ale myslím, že s feminismem mé mámy to nemá nic společného.

Ani jako pubertální slečně vám nevadilo, že nemáte kam zavěsit náušnice?

Naopak. Nemít náušnice bylo jiné, zajímavější. Všechny ostatní holky je měly, ale já byla svá, beznáušnicová. Taky jsem si jako jedna z mála nebarvila vlasy, nikdy jsem nebyla na diskotéce a jako jediná jsem až do sedmnácti neměla kluka. Ale asi jsem se hodně vymykala. S kamarádkou Lucií jsme si kreslily na obličej brejle, abychom byly interesantní, nebo třeba den před vysvědčením jsme ve spacácích přespaly tajně ve škole v naší třídě. Byla jsem drzá a říkala svoje názory nahlas. I dvě dvojky z chování jsem měla.

Těmi se aspoň můžete vytahovat po hospodách.

Jasně, teď o tom člověk mluví rozverně, ale pro rodiče to tehdy bylo utrpení.

Kdy skončilo?

Až v osmnácti, když jsem začala dělat filmy, tehdy na mě snad konečně mohli být pyšní. Táta to těžce nesl, když se na třídních schůzkách dozvídal, jak jsem drzá. Vyhodili mě i ze skautského tábora. Vzali mi i odznak. To byla potupa, protože já byla a dodnes jsem srdcem skautka. Vy jste nebyla ve skautu?

Jen v pionýru.

Aha. Vy jste starší.

Táhne mi na třicet, což je shodou okolností věk, o kterém jste kdysi prohlásila, že až ho dosáhnete, tak budete konečně svobodnější.

To jsem asi říkala strašně dávno. Asi jsem si tehdy moc přála, abych už konečně věděla, kdo jsem, abych šla svou cestou.

Co se musí stát, abyste věděla, kdo jste?

Já jsem si dlouho myslela, že dělám něco špatně. Přitom jsem jen toužila svému tátovi, kterého jsem milovala (režisér Jan Špáta zemřel v roce 2006), dokázat, že něco umím, že za něco stojím. Vždyť já mu nikdy ani neukázala kluka, kterého jsem měla ráda, bála jsem se, že by ho nepřijal. Do dneška lituju, že táta nepoznal žádnou moji lásku. Myslela jsem víc na to, co by si přál on, a ne na to, co si přeju já.

Mluvíte v minulém čase. Už je to lepší?

Teď jsem šťastná se svým Matějem (herec Matěj Dadák), jsem nadšená ze své práce, mám za sebou několik filmů. Vím, že by táta měl taky radost. A dnes už taky pominulo srovnávání s rodiči. To byla vždycky první otázka, jestli mi nevadí, že dělám stejnou profesi jako oni, jestli mi ty filmy nedělají oni, jestli mi ušlapávají cestičky, a pořád dokola jsem slyšela tyhle banální blbosti.

Vrátila jste se z Londýna. Byla jste tam pracovně?

Dělám mámě kameru k filmu, který bude prvního května v televizi, o židovských ženách, z nichž čtyři byly v odboji a čtyři přežily koncentrační tábory. Jedna z nich, stočtyřletá pianistka Alice Herz Sommerová, se znala s Kafkou, vyprávěla o tom, jak s ním jako malá holka chodila do Stromovky, kde jí vyprávěl pohádky. S malým synem odešla s transportem do Terezína a tam hrála veřejně na piano. Je to neuvěřitelná žena.

Vy byste se vlastně mohla jmenovat taky Sommerová, po mámě, jste ale po otci Špátová.

Jako malá jsem neměla svoje jméno moc ráda, znělo mi jako něco š-p-a-t-ného. Ale pak jsem s tátou měla sedm let krásný vztah a jsem teď na to jméno pyšná. A můj syn bude Špáta! I když o tom budu muset ještě nějak přesvědčit jeho budoucího tátu.

Teď jste řekla - sedm let jsem měla s tátou krásný vztah. Vy jste ho předtím neměla?

Já jsem se táty bála. Měl úplně jiný názor na výchovu než máma. On byl přísný, ona liberálka. Když se odstěhoval na naši chatu, cítila jsem trochu úlevu. Ale jen chvíli. Pak jsem si řekla, že když za ním nebudu jezdit, tak náš vztah půjde do háje. Tak jsem za ním začala do Jevan jezdit každý víkend, od patnácti do dvaadvaceti. Nikdy jsem naši nepsanou víkendovou dohodu neporušila, i když kamarádi jezdili na chaty a na výlety. Naše soboty byly svaté. Z povinnosti to přerostlo v nejhezčí chvíle mého života. Vedli jsme dlouhé soustředěné dialogy. Táta, který už netočil, mi byl učitelem a rádcem i přes lásku. Strašně mi chybí... Odmala mi dával najevo, že tu nemusí být dlouho. S vědomím toho, že mě jednou opustí, jsem žila odmalička.

Přiznala jste mu někdy, že jste se ho bála?

Ne. Ale i tak jsem si v posledních dvou letech troufla říkat názory, které stály proti těm jeho. Já k němu měla obrovský respekt. I máma byla ve vztahu k němu submisivní. Ale pak se proměnila - a v tom je vlastně život hezký, nečekaný, nečernobílý. Nedávno jsem koukala na video, kde máma týden předtím, než jsem se narodila, mluvila v televizi o svém filmu. Měla těhotenské šatičky, vlasy do drdolu, tenounký hlásek. Proměnila se - v přední českou feministku (přehrává důraz).

Kdy ta metamorfóza začala?

Předtím, než se táta od nás odstěhoval. Přál si společné večeře, aby chodila ve čtyři domů, abychom byli pořád spolu. Myslel to dobře, ona byla jeho životní láska, jenže máma se začala osvobozovat, chtěla žít taky svůj život.

Jak?

Hodně točila, veřejně se angažovala, začala se zabývat postavením žen ve společnosti. Najednou i ona pocítila, že žije život podle představy svého muže. Jenže jejím osvobozováním začal táta ztrácet pocit, že má v jejich vztahu místo. Nevěděl, co se děje. Odstěhoval se. A díky tomu jsme my dva mohli mít později hluboký vztah. A oni dva se navzájem, i když na dálku, měli rádi až do konce tátova života.

Nejsme my ženy někdy legrační? Tváříme se samostatně, emancipovaně, ale pak je vedle nás nějaký muž, který nám imponuje, my tajeme a přizpůsobujeme se. Což nevadí, pokud to nenabere tak strašných rozměrů jako submisivita Lucie ve vašem filmu Láska včera, dnes a zítra. David ji tam ponižuje, na kameru říká, že si jí neváží, ona jen kouká a krčí rameny.

To by člověk běžel a dal mu do držky, co?

Spíš mě děsí ona. Děsí mě, že bych se sama dostala do takového stavu.

Mě baví, že vás to rozčiluje.

Úplně jsem si oddechla, když se přímo před kamerou rozešli.

To bylo něco! Cítila jsem se jako v nějakém Formanově filmu. Natáčím rozchod. Ale pro ně to bylo vysvobození. Oba jsou moji kamarádi. Úžasní, inteligentní, vzdělaní, chytří, vtipní lidé. Ona ho milovala od svých deseti let, už jako vedoucího na táboře, v šestnácti jí řekl: budeš má, holčičko. A ona byla jak pejsek. Ten vztah byl zavirovaný od začátku.

Co na ten film říkali?

Pustila jsem jim to každému zvlášť a pro oba to bylo zrcadlo, uvědomili si svůj omyl. I když já jsem si přitom natáčení připadala jak hyena. On řekl: Chovám se jak debil. Ona řekla: Chovám se jak kráva.

Připadá mi, že na práci na dokumentu, jako je ten váš, je nejtěžší sehnat lidi, kteří se na kameru svěří. Pak to jede samo, jejich příběhy, výpovědi.

Není tak těžké získat hrdiny dokumentárního filmu, protože lidi jsou nevypovídaní, nevyslyšení. A najednou je tu dokumentarista, který jim pozorně naslouchá a zajímá se o jejich bolesti. Ale nikoho nepřemlouvám.

Jednou z vašich hrdinek byla i písničkářka Radůza. Kritici vám ale trochu vyčítali, že ve filmu Půjdu, kam chci spíš šla Špátová tam, kam chtěla Radůza.

No, to je právě ono, Radůza jde tam, kam chce! Myslíte si, že osobnost před kamerou slepě poslouchá režisérku a plní všechna její přání? Dokumentární film je dohoda, spolupráce. Já jsem považovala za vítězství, že Radůza vůbec přistoupila na natáčení filmu o sobě, poprvé v jejím životě.

V recenzích se také psalo, že je film příliš hřejivý...

To mě potěšilo, že je to hodné a hřejivé.

Opravdu? Myslím, že recenzenti to tak dobře nemysleli.

Já netočím filmy pro kritiky, ale podle své vůle. Není snad nutné být kontroverzní za každou cenu. Mám ráda drama, ale i drama může být hodné a laskavé. Své hrdiny miluju a taky se ráda dojímám.

Jsou lidé, kterým slovo dojetí nahání husí kůži.

Ale to jsou asi ti, kteří po dojetí hodně touží. Mě dojímají radostné a krásné okamžiky, protože jsem sama v životě poznala lásku. Ono to zní kýčovitě, ale já asi taková jsem. Od dětství miluju emoce v umění. Co je kýč? Když Radůza zpívá miluj mě, já tě miluju... a ve filmu je záběr, jak jde zasněženým lesem a okolo ní běhá její pes Čert, ano, je to možná kýč, ale kdo poznal lásku, tak jí rozumí.

Třikrát jste se hlásila na FAMU, ale na hranou režii. Proč ne na dokument?

Chci dělat obojí. Hraný film je můj sen. Už se mi rýsuje jedna možnost, ale nechci to zakřiknout. Ale přijde mi nespravedlivé, že dokument je vnímán jako popelka, přitom je to nenahraditelný životní zážitek a zároveň strašná dřina. Stačí, když tak jdu po ulici, táhnu sama lampu, kameru, stativ. Pak mám ve svých třiadvaceti bolavá záda.

Máte přece asistenta, Bohumila Kulínského.

Čekala jsem, kdy ta otázka padne. Ano, dělá mi u filmů asistenta. Je šikovný, má cit pro dokumentární situace a vnímá přesně, co právě potřebuju natočit. On se nebojí, je odvážný, nestydí se oslovovat lidi.

Když jste se s ním objevila v soudní síni, psalo se o vás ve společenských rubrikách. Jen jste tehdy konstatovala, že se máte rádi. Jak to vlastně bylo?

Měli jsme se rádi, dodnes spolupracujeme na mých filmech, jsme stále dobří přátelé.

Věříte v jeho nevinu v kauze údajného zneužívání sboristek?

Už jsme bulvární.

Neptám se přece na žádné pikanterie a intimnosti. Někdo, koho máte ráda, je souzen v tak závažné kauze.

Věřím, že je to člověk, který by nikdy v životě nedokázal nikomu ublížit.

Jak jste se seznámili?

Patřil mezi přátele mé mámy a táty. Jednoho dne přišel za mámou na návštěvu. A tak jsme se seznámili. Dlouho jsme si jen povídali a žasli jsme, jak si rozumíme, i když je mezi námi rozdíl pětadvaceti let. On je kamarád, člověk, který mě dokáže motivovat, abych točila dokumenty, které mnozí vnímají jako popelku.

  • Nejčtenější

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

Kate podstupuje chemoterapii, aby se jí rakovina nevrátila, vysvětluje lékařka

29. března 2024

Když princezna Kate oznámila, že má rakovinu, uvedla, že jí bylo doporučeno, aby podstoupila...

Zrušte rande. Tyto typy mužů své špatné stránky odhalují už v začátku

29. března 2024

Po schůzce s nimi se cítíte nejistá, po vztahu s nimi z vás zbytečně zůstane vyprahlá poušť....

OBRAZEM: Jarní detoxy, které doporučují slavné tváře

29. března 2024

Tělo si po zimě žádá úplně jiné zacházení, proto i slavné osobnosti na jaře volí trochu jiný režim,...

Osa střevo-mozek. Mikrobiolog o léčbě vlastní stolicí i vlivu na duševní zdraví

28. března 2024

Premium „Dejte svoji stolici do banky, bude se vám hodit,“ vyzývá molekulární biolog Petr Ryšávka, který...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...