“Jede se čtrnáct dní v kuse. Nejtěžší bude překonávat únavu,“ říká třiatřicetiletá závodnice, která o Dakaru nemá žádné naivní představy. Uvědomuje si, že se pojede v extrémních podmínkách, na které se těžko připravuje, jednou přicházejí bouře, jindy tornáda a nebo záplavy.
„Dostaneme se do nadmořských výšek čtyři tisíce metrů, které v Evropě nejsou a nemáme možnost na ně natrénovat,“ podotýká.
„Spím v kyslíkovém stanu, v němž se snažím zvyknout si na nadmořskou výšku, která způsobuje únavu, motání hlavy, nevolnost. Vytvořila jsem si tedy pokojíček se stanem, za což není můj manžel moc rád, protože jemu zbyla v posteli všechna zvířata, která jsou zvyklá spát s námi,“ směje se sympatická čtyřkolkařka.
Olga Roučková
|
Ačkoliv o sobě Olga Roučková s nadsázkou říká, že jezdí pomalu a na trati občas bloudí, její jméno je v motoristickém světě docela známé – v roce 2017 se dokonce stala mistryní Evropy. Nejtěžší rallye však absolvovala v Maroku v rámci kvalifikace na Dakar. Dojela na šestnáctém místě, což byl velký úspěch, protože polovina závodníků odpadla.
„Jelo se v padesátistupňovém horku, byl to fyzicky extrémně náročný závod a sama jsem ho málem nedokončila. Při přejíždění písečné duny jsem spadla tak nešťastně, že čtyřkolka dopadla na mě a hrnula mě před sebou. Prokousla jsem si ret, až mi ho později museli sešívat, všude byla krev. Třicet vteřin jsem kalkulovala, jestli skončím, nebo pojedu dál, nakonec jsem se rozhodla pokračovat,“ vypráví Olga Roučková.
Pádů už zažila požehnaně, zlámala si všechna žebra i nos, odřeniny a jiné lehčí šrámy nepočítá. Přehnaně prý neriskuje, ale bojovnost v sobě rozhodně má. Snažit se vymáčknout ze sebe všechny síly se naučila už dávno, když závodně dělala atletiku. Proto také neošidí jediný trénink, ty před Dakarem byly obzvlášť náročné. A co bude největší úspěch?
„Dakar už mě stál hodně potu a krve. Úspěchem bude dojet na cílovou rampu,“ říká Olga Roučková.
