Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Oklepala jsem se a chci další miminko!

aktualizováno 
Cesta za naším Jakubem trvala 1,5 roku. Doktoři nad námi zlomili hůl, že děcko přirozenou cestou nikdy nepočneme, a tak jsem se psychicky připravovala na cestu do Centra asistované reprodukce.

Těhotná žena | foto: Profimedia.cz

Asi si každý, kdo tuto situaci zažil, dovede představit, co to je, když Vám někdo řekne, že není jiné cesty než umělé oplodnění.

VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE

A ejhle příroda je mocná čarodějka a doktory zase jednou přečůrala a nám se za dva měsíce od této zprávy povedlo zplodit našeho Kubíka.

Až do konce těhotenství jsem tomu nemohla věřit a celé "těhu" jsem byla dost na nervy. Bála jsem se každého ultrazvuku, každého testu z krve, když jsem pár hodin necítila pohyby atd.

V těhotenství jsem přibrala 11 kilo a během prvních měsíců jsem měla strach, abych nepotratila. Měsíc před porodem už mi nebylo nejlépe, malý byl od začátku uložený nízko takže mě dost brzy tlačil na močový měchýř a sotva jsem chodila.

Termín jsem měla na 15 prosince. Celé těhotenství jsem si dělala srandu, že by byla dobrá bžunda, kdybych začala rodit 7 prosince, v tento den jsem s manželem oslavili 10 výročí seznámení. 6 prosince mi odešla hlenová zátka a nebylo mi nijak do zpěvu cítila jsem, že budu určitě rodit dříve než bylo plánované datum. Měla jsem nízko položenou placentu takže už předem jsem měla stanovený rizikový porod, který by v případě krvácení byl zakončen císařem.

Byla jsem z toho hodně smutná, protože jsem chtěla rodit normálně a bez epidurálu. Sedmého prosince ráno mi praskla voda. V první chvíli jsem nevěděla jestli se mi nechce ve spaní čůrat (!), ale jak jsem vstala a šla na záchod tak ze mě vychrstla plodová voda a já  dostala hrozný záchvat smíchu, že fakt snad porodím toho 7 prosince.

V porodnici se mnou sepsali povinné papíry a pak mě šupli na čekací pokoj. Tam už mi do smíchu nebylo. Ležely tam dvě další maminy a jedna z nich nechci ji soudit, ale vím, jak porod hrozně bolí, ale to co tam předváděla bylo pro mě jako prvorodičku něco tak strašného, že jsem tam brečela do polštáře.

Druhá mamča měla taky silné bolesti, ale bylo vidět, že se snaží brát ohled a nejančila u toho jak hysterka. Až v půl páte odpoledne jsem začala mít kontrakce. V půl osmé večer zjistili, že mám kontrakce, ale jsem pořád málo otevřená tak mi dali nějaký čípek po něm se kontrakce ještě zesílily, ale pořád jsem měla svůj smysl pro humor. Jenže zase paní doktorka zjistila, že nejsem otevřená na 5 takže poslali manžela domů, že mi dají injekci pravdy, bud se to rozjede nebo budu moc spát.

Manžel odjel a já začala mít teda bolesti šílené, myslím si, že kdyby mě něchali přes bez jakýchkoliv medikamentů mohla jsem tu bolest snášet lépe. Za hodinu doktorka zjistila, že jsem otevřená na pět, takže manžel sotva dojel domů tak musel jet zase nazpět.

Šla jsem na přípravu tam jsem teda nevěděla jestil mě bolí břicho s průjmu nebo z kontrakcí bylo to docela síla. Ve tři ráno mi sestra nabídla, že mi dají epi abych si odpočinula, ač jsem byla proti němu tak jsem ho přijala, protože mi bylo jasný, že tenhle porod hned tak neskončí. Sice mě na chvíli přešli kontrakce, ale měla jsem nucení na tlačení a to snad 4 hodiny nevím co je horší jestli kontrakce nebo tohle. Sice jsem byla už dostatečně otevřená, ale malý asi nebyl pořádně dorotovaný a ještě ke všemu mi místo epidurálu pak zase dávali oxytocin no myslela jsem, že už vidím všechny svaté do toho mě sestra řekla ať jdu do sprchy hopsat na míč. Musím říct, že mě dělalo dobře ležení.

Bylo půl sedmé a po dvou hodinách tlačení malý ne a ne ven. Nakonec se kolem mě seběhlo spousta personálu a zjistilo se, že mám úzkou pánev. Celkem dobré zjištění po 15 hodinách kontrakcí a že mi musejí udělat císaře, malý už měl špatné ozvy. Takže se nakonec Kubík narodil císařem. No v jakém jsem byla stavu raději ani nepsat. Do toho problémy s kojením, které se nějak upravily až na konci 4 měsíce. Každé kojení byla jedna veliká bolest. No ale musím všem nastávajícím maminkám říci jedno, porod bolí, bolí hodně, ale můj osobní názor je ten, že ta bolest je tak přirozená, že to žena prostě tak bere jak to je, ale vidím veliký problém v přístupu personálu což v mém případě bylo dost tristní.

Vystřídaly se u mě 3 směny. Mám moc hezké vzpomínka na porodní asistentku , která byla se mnou na přípravě a pak se mnou strávila i hodinu na porodním sále. Byla strašně milá a příjemná. Bohužel se směna pak vystřídala a nedovedu si živě představit co by se asi dělo kdybych tam neměla manžela.

Takže se holky nebojte chce to jen mít štěstí na personál a věřte, že je jedno jaké mají na sále kachličky hlavně, aby se ten prťousek narodil zdravý. A všechny ty příběhy berte s rezervou. Já jsem se oklepala a chci další miminko!

Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy.

Autor:






Nejčtenější

Ilustrační fotografie
Hubnutí i výkonnější mozek. Proč se vám vyplatí posilovat

Chcete zhubnout a být ve formě? Potom zařaďte do svého programu posilování. Udělá pro vaší postavu i zdraví mnohem více, než si vůbec myslíte.  celý článek

Muži tanga milují, ženy jim příliš nefandí. Důvodem je to, že nejsou úplně...
Tanga přestala být sexy. Ženy dávají přednost rafinovanějším střihům

Už žádný diskomfort a „ypsilon“ vykukující zpod lemu džín. Místo toho pohodlí a elegance. Šňůrková tanga nahradily střihy, jenž zadek alespoň trochu zahalují....  celý článek

ilustrační snímek
Tři přesvědčení, která získáme v dětství a neseme je až do dospělosti

I když si to občas nechceme připouštět, naše dětství mělo nepochybně velký vliv na to, jací lidé se z nás později stali. Podle odborníků v dětství vznikají tři...  celý článek

Jane Fondová (Cannes, 17. května 2015)
Představuji si, jak umřu. Smrti se nebojím, říká Jane Fondová

Americká herečka Jane Fondová (79) na svůj věk vypadá neuvěřitelně skvěle a vitálně. Filmová legenda však přiznala, že přemýšlí o smrti. A dodala, že se jí...  celý článek

Babička s dědou se starají o svá vnoučata - jedenáctietou Anežku a osmiletého...
Děti žily ve stanu, než je máma opustila. U prarodičů našly nový domov

Na 35 metrech čtverečních žijí ve dvou místnostech babička s dědou a jejich dvě vnoučata. Jejich máma a prarodičů nejmladší dcera je opustila. Do televizního...  celý článek

Další z rubriky

Klára s rodinou v Tanvaldu
Kvůli nervům jsem takhle ztloustla, stěžovala si vyměněná manželka

Klára z paneláku v Tanvaldu se na deset dní vyměnila s Dášou z baráku v Opavě. „Jet k Romům, to byla moje noční můra,“ prohlásila Dáša v úvodu, když viděla...  celý článek

Svatava Maradová, šéfka Pozemkového úřadu
Šéfka pozemkového úřadu: Myslela jsem si, že v roce 2017 budeme dál

Dvacet let byla manažerkou v soukromé firmě. Ve čtyřiceti udělala Svatava Maradová životní kotrmelec: vystudovala dvě vysoké školy, porodila třetí dítě a stala...  celý článek

Mirek s Petrou
Běž se oběsit, stromů tu je dost, křičela v hádce vyměněná manželka

Když je něco k řešení, Petra (29) začne křičet, a jakmile už neví kudy kam, tak uteče, popsal svou ženu Mirek (31) z Luk nad Jihlavou. Jejich vztah nefunguje,...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky
Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky

Klepe se vám ruka a tekutou linkou si na víčku vytvoříte nepravidelný pruh... co s tím? Pomůže vám obyčejná lepicí páska... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.