OTÁZKA: Děkuji za odp.Tady Vám překoupíruji Vaši odp.,aby jste si vzpomněla o čem je řeč :-)A pak dodám pár vět.Milá Terezo, je to o vašem sebevědomí v rámci vztahu s manželem, možná vůbec. Dovedete si představit, že byste mohla i vy mít kamaráda, s nímž si budete rozumět, budete mít chuť si s ním povídat? Vy potřebujete mít "zajmutého" svého muže jen pro sebe. Zkuste se na to podívat i jinak - není to pro vás satisfakce, že máte vedle sebe člověka, který je cenným a zajímavým i pro druhé? Mohlo by pro vás zvýšit jeho kredit, záleží jen na úhlu pohledu. Ale vy se ptáte na to, jak se naučit to akceptovat, neboli - vašimi slovy, jak být tolerantní a velkorysá. V mém vidění směřuje vaše otázka k tomu, jak si máte více věřit.To je na delší rozbor, nechcete zkusit navštívit psychologa, s nímž byste společně objevovali vaše hodnoty, které jsou jedinečné?:-) Tak a já na to,že si nedovedu představit mít kamaráda,kamarádku ano.Nevadí mi když má manžel normální kamarádky,ale vadí mi když má nejlepší kamarádku.Přijde mi to,že jsem šizená a hezké chvíle ve všech směrech hlavně v těch banálních chci s ním prožívat.Možná to je je sobeckost,závislost na něm,žárlivost a nebo jsem majetnická.Můžu Vám říct,že v tomhle tom bych byla raději chlapem.Trápím nás tím oba.Ale on se nevzdává a furt mi řiká hezká slova.Když vidím jak se hezky baví je mi smutno,jak je gentlman i na ostatní prostě mi to vadí,ráda bych kdyby jsme byli my dva a čas.Mám zřejmně zafixovanou v sobě pohádku.Já prostě nepotřebuju větší kamarádství,mě stačí si obyčejně popovídat myslím u cizích lidí.Možná víte co tím chci říci.Chci ho mít jen pro sebe,nevadí mi když má kamarády,to on ani nemá,ale vadí mi kamarádky.No děs je to se mnou. A taky proč jsem taková vůbec netuším.Zatím nashledanou a měj te se hezky. Tereza

OTÁZKA: Milá Bibino, občas si tady čtu a někdy najdu i radu pro sebe. Váš problém sice ze své zkušenosti neznám, ale teoreticky bych mohla-jsem rozvedená a chlapi v mém věku, s kterými by se dalo začít znovu, mají už dospívající děti... Máte pravdu, že dělat dospělým servis, jestliže jste taky zaměstnaná, není fér. Pokud jste ničeho nedosáhla u nevlastní dcery, zkuste to u partnera. Ať vám pomáhá hlavně on. Zaujala mě totiž vaše věta: jestliže vaše nevlastní dcera nebude svému potenciálnímu partnerovi poskytovat domácí servis, tak ji každý kluk brzy vyrazí. Zdá se mi proto, že ve vašich představách leží na ženě kompletně veškerý provoz domácnosti. Vaše nevlastní dcera s vámi možná dětinsky bojuje o pozornost otce, ale třeba ji také jen dráždí představa, že by spojenectvím s vámi měla odsouhlasit takový životní model a převzít ho. Možná ji to všechno štve a myslí si, že se to vyřeší, když z toho vycouvá a zaleze do pokojíčku a bude "krást" chvíle s tátou, které jí připomínají staré časy. Anebo si vaše "řeči" o tom, že by měla být samostatná, může vysvětlovat jako manipulaci. Třeba má strach, že si chcete tátu získat "posluhováním" a ji chcete vyštvat z domova. Možná to budete muset jednou vzdát, ale zkuste si s partnerem ještě promluvit. Může mít pocit, že se už za ty roky doma nadřel dost, dělal obětavě tátu i mámu a teď to s radostí hodil za hlavu, ale vůbec si neuvědomuje, že si to dopřává na váš úkor. Vy ale nejste ta, která tam celé ty roky chyběla. Určitě vás pochopí, když mu to nevmetete jako rozzlobenou výčitku. Ale třeba je to i jinak: chrání dceru před domácími pracemi jen proto, že by pak byl poslední, kdo po sobě nezvedne ani ponožku. To poznáte, až jestli vám bude chtít pomáhat (ne místo dcery, ale sám za sebe). Pokud se ukáže, že se jen ulejvá a myslí si, že může, protože vás vlastně spasil před samotou anebo vám výrazně vylepšil životní standard, tak vám za to nestál a vy nemáte čeho litovat. Ať si poradí, jak dovede. Přeji vám, aby to tak nebylo. Hodně [tato otázka byla zkrácena] verena (pro Bibinu)

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko,mám problém,manžel mě před 3lety opustil,ale způsobem,že si jen hledá ženy a nechce se rozvést,ted má jednu 3měsíce a na nás kašle,myslím na dceru a mě,jsme u rodičů,nemá čas,jen jak se mu to hodí,přitom nechce nic řešit apod.,a já nevím jak dál....jak se chovat,co dělat.....Děkuji za odpověd. Iveta

OTÁZKA: Dobrý den.Je to asi měsíc co jsem na internetu našla svoji první lásku.Je už to 20let.Radost z nalezení vystřídala nejistota jestli to byl dobrý nápad.Už mi volal.Je rozvedený a já vdaná.Není to o tom,že bych chtěla vrátit staré časy,ale jen jít na kafe a popovídat si o životě.Myslíte,že je to dobrý nápad.Dáda DÁDA

OTÁZKA: Dobrý den, nevím si rady nebo spíše nechápu chování bývalého přítele, ale popořádku.Seznámila na školení s mužem.Padli jsem si prostě do oka.Rozuměli jsem si pracovně, lidsky a později i intimně. Vzdálenost mezi námi 200 km. On ženatý,já rozvedená. Byl velmi pozorný, denně několikrát telefonoval,psal emaily,smsky.Nikdy jsem to nazažila a za záčátku jsem tomu nedůvěřovala,ale když se nic neměnilo,tak jsem pocit nedůvěry ztratila. Byl velmi opatrný,v emalech ani sms nebylo nic intimního,nevolal před lidmi,ale když jsem za ním jezdila 1 měsíčně na víkend,bydlela jsem u jeho matky.Ukázal mi jejich chalupu i u něho doma jsem byla.Manželka jedzívala za rodiči na víkend.Prostě vše vypadalo, že o mě velmi stojí.Po 5 měsících jsem, ale začala přemyšlet k čemu takový vztah, když já bych se nikdy nepřestěhovala,on je závislý na dětech. Manželství nefungovalo a spali prý odděleně, po intimní stránce bych tomu věřila.Když jsem mu naznačila,kam náš vztah bude směřovat,že bychom to měli zvážit,zda děláme dobře a řešit to dokud není příliš pozdě,tak okamžitě přijel,aby mi řekl, že o mě hrozně stojí a že jiný vztah mezi námi si nedovede představit /kamárádský/. Ale má prý tolik problémů -dluhy,školu,děti,že rozvod teď nepřipadá v úvahu až tak za rok za dva.Taky nemůže připustit,aby si děti mysleli,že on rozbil rodinu,že tedy nejdřív rozvod a pak teprve si jako najde přítelkyni,tedy mě. O mě ale nechce přijít. Jenže po tomto rozhovoru se mi to už nelíbilo vůbec a natvrdo jsem náš vztah skončila, s tím,že to vše jsou jen výmluvy a že budeme alespoň kamarádi. Respektoval mé rozhodnutí a už se vůbec nesnažil o kontakt. V létě jsem mu popřála pěknou dovolenou sms, ale ani neodepsal. Před týdnem jsem byla v jeho městě pracovně a napsala má,že bych ho ráda viděla,zda dáme kávu. Prý je pracovně velmi vytížen a nemůže.Beru to jako výmluvu,což jsem mu napsala,proč se tak chová, zda je tak uražený,ješitný nebo o co jde.Neodpověděl víc.Mrzí mě to,nechápu jeho chování.Co mám dělat? Děkuji. esulka

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, pročítala jsem si Vaši poradnu, ale nenašla jsem odpověď na svůj problém, tak jsem se odhodlala Vám napsat. Ačkoliv za 3 měsíce oslavím 23. narozeniny, v podstatě jsem ještě s nikým nechodila. Neprožila jsem si žádný vztah. Připadám si jako z jiné planety. Nevím, kde hledat příciny svého problému. Už několikrát jsem navstívila psychologa, ale mám pocit, že se stále točím v začarovnaém kruhu. Nevím, zda za to může to, co jsem si prožila. Moji rodiče se začali rozvádět, když mi bylo pět (rozvod skončil o pět let později). Důvodem bylo chování otce. Maminku psychicky týral, vyhrožoval jí, v poslední fázi ji surově zbil (já toho byla v pěti letech svědkem). Po rozvodu jsem společně s bratrem musela otce pravidelně navštěvovat. Nesla jsem psychicky špatně. Před každou návštěvou jsem zvracela, zamykala se v koupelně. Otec před námi maminku častoval nevybíravými slovy, pomlouval ji a i nám vyhrožoval psychiatrickou léčebnou, atd. K otci jsme přestali chodit. Byla to pochopitelná úleva. Pak si maminka našla přítele. Byl na nás hodný, choval se k nám jako k vlastním dětem, dával nám dárky, staral se o nás. V poslední fázi jejich vztahu byla maminka ve velice špatné psychickém rozpolečení, protože měla obavu, že je nevyléčitelně nemocná (jistý důvod ji k tomu zadal i její přítel). Moji prarodiče maminčina přítele nenáviděli, protože byl ženatý a vztahy mezi námi (děda, babička kontra maminka a my) se dostaly na bod mrazu a několik měsíců, jsme spolu nekomunikovaly. Podotýkám, že jsem vždy stála za rozhodnutím své maminky, i když nebylo správné, ale viděla jsem ji šťastnou. Tento vztah je už několik let minulostí. A teďk se konečně dostanu ke svému problému. Pokud se u mě někdo objeví a projeví o mě zájem, jeho náklonost krátký čas přijímám, ale po nějaké době se stáhnu do sebe. Mám svíravý pocit, něco jako strach, obavu, nedokážu ten pocit zcela přesně popsat. Ráda bych někoho milovala a zároveň byla milována a prožívala "obyčejný" partnerský vztah, [tato otázka byla zkrácena] Anazuz

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko.Tři roky žiji s přítelem,bydlíme spolu v podstatě od začátku vztahu.Skoro po 4 měsících mě z čistého bláznoství a zamilovanosti požádal o ruku a já souhlasila.Jak jsme svatbu začali připravovat a tak rozmysleli jsme si to,ne že by jsme se neměli rádi,ale brali jsme to jako úlet,s tím,že papír přece nepotřebujeme.:o))Nic to na našem vztahu nezměnilo,prostě při přípravách jsme zjistili,že je na to dost času.Nyní spolu žijeme už 3 roky,máme společné finance,sice bydlíme u rodičů ale jsou tolerantní a mi také,dokud nebudeme mít na hypotéku. Problém je v tom,že se mi donáší jak se mé spolužačky vdávají,mají děti a já pořád nic.Nebaví mě všem lhát,že svatbu ještě nechceme..atd.Ano lhát,protože bych se vdát chtěla.Když nenápadně před partnerem začnu,řekne vždy v tom smyslu,že na to je ještě čas a co všichni blázní..atd.Já se vdát chci,není to priorita z důvodu bílých šatů..atd.Ale mít svou vlastní rodinu,svoje zázemí,neboť ačkoli nás rodiče tolerují,dětství a pubertu sem idilickou neměla.(matka alkoholička,otec flegmatik a skrblík).Toužím mít rodinu a začínám mít pocit,že on si mě nikdy vzít chtít nebude,vždy mu to bude vyhovovat takto,jeden jakoby úlet mu stačil..Přemýšlím,že ho opustím a budu hledat štěstí jinde.Mě je 25 a jemu 26 let.Děkuji za odpověď Kamila

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, jsme s manželem 5 let a čtyři roky oddání, měli jsme opravdu pěkný vztah, jezdili na výlety, dovolené, bavili se apod. až do loňského roku, kdy začal podnikat. Od té doby, hlavně asi díky stresu, je občas vzteklý, nadává mi, ztrapňuje před známými apod. a stal se z něj tak trochu frajer, zezačátku jsem si říkala, že až se to rozjede, tak to bude lepší, ale rok uběhl a myslím, že jsme se spíše odcizili a každý už preferujeme trochu jiné hodnoty, on hlavně peníze a ode mě chce teplou večeři, vyprat a to je asi tak vše, mám ho sice pořád ráda a chtěla bych aby se to vrátilo do starých kolejí, ale to už asi není možné a teď přemýšlím, jestli s ním mám vůbec zůstat a bude ze mě pravď. služka anebo to za včasu dokud nemáme děti ukončit. A ještě se objevil další muž, který je hrozně fajn a hodný a myslím, že mě miluje, ale to byl můj manžel na počátku taky. Mám v tom asi zmatek, ale opravdu teď pořád přemýšlím jak dál co bude nejlepší, jinak je mi letos bude 27 let. Přeji Vám hezký den a zkuste mi na to napsat Váš názor. Děkuji Hanka Hanka

OTÁZKA: Dobrý den dopředu se omlouvám, že nemám žádný dotaz, jen mi nedá nereagovat na Bibininy příspěvky. Ráda bych se vás, Bibino, zeptala, co vás vede k tomu, že děláte kompletní servis pro celou rodinu včetně dospělé dcery vašeho manžela, když to stejně nikdo neocení? Minimálně byste jí neměla prát, žehlit, převlékat postel, uklízet pokoj. Osobně bych to neděla ani svému dospělému dítěti, natožpak tomu, co si toho stejně neváží. Myslím také, že byste měla strikně určit rozdělení domácích prací, část budete dělat vy a vaše dcera, část váš muž a nechte na něm, jestli to bude dělat sám nebo mu jeho dcera pomůže. Možná by se dal vyřešit problém se sledováním TV tím, že koupíte malou televizi do ložnice a občas se budete dívat s manželem tam? Případně koupit TV dceři vašeho manžela do jejího pokoje? Já vím, že jste nestála o boj, ale bohužel už začal a vám nezbývá než bojovat, jen radím s dcerou vašeho manžela se nehádat, nepřikazovat jí a ani jí neustále s vaším manželem neřešit, zkuste to spíš ženskou lstí. Zkuste si najít svoje koníčky a společné přátele, které vás s manželem víc stmelí. Držím palce, Zuzana. Pro Bibinu

OTÁZKA: Hezký den paní doktorko, chci se s Vámi poradit, jak na manžela. Jsme spolu již 8 let.Manžela miluji a vím, že i on mě.Momentálně čekáme miminko, takže jsem zřejmě přecitlivělá k různým situacím. Jenže navzdory tomu, mi nepřipadá zcela obvyklé, když jsem nedávno zjistila, že si manžel smskuje(zřejmě i volá)s mou kamarádkou o které vím, že s ní měl poměr( než jsme byli spolu).A to velmi intenzivně, téměř každý den několik zpráv(obsah neznám).Když jsem na něj udeřila co má s dotyčnou, tvářil se velmi překvapeně, pokoušel se lhát, ale když zjistil, jak jsem si jistá, připustil, že si píšou, že si v minulosti nic neudělali, a tedy není důvod se spolu nebavit.Mně, ale nepřipadá zcela normální kontakt v takovéto intenzitě, především v nočních hodinách. Jak na celou situaci prosím reagovat, jak se chovat k mé kamarádce? Manžela velmi miluji, nechtěla bych o něj přijít, ale zároveň představa, že mě podvádí, mě nenechává spát.Velmi mě unavuje manžela neustále podezřívat, ale momentálně mu nevěřím.Nemám pocit, že by mu na ní nějak záleželo , ke mně se chová hezky. Jak se chovat k manželovi a zároveň ho nenásilně přinutit, aby ten kontakt s ní ukončil. Moc děkuji za Váš názor. Julie

OTÁZKA: Přívětivý den,žiji s přítelem 17 let,já 49,on 66 let.Nemáme spolu žádné děti ani majetek.v současné době řeším otázku rozchodu,není v tom žádný muž jen má touha mo samotě a možnosti volně a svobodně dýchat.Přítel mě velmi miluje a nikdy nedokázal pochopit,že mne již začíná obtěžovat jeho velká láska a neustálá potřeba být jen se mnou.Postupně mě izoloval od všech mých známých a přátel a nárokuje si veškerý můj čas.Stal se ze mne člověk,který vlastně jen přežívá,přes všechnu lásku které se mi dostává.Tuto situaci řešíme již roky a stále neúspěšně,přítel se nechce s rozchodem smířit,slibuje mi větší volnost,ale vím,že to mu vydrží asi jen měsíc a pak opět mě bude chtít opět jen pro sebe.Dodám ještě že si přítele vážím,ale nemiluji. Kamila

OTÁZKA: Dobrý den,je mi 31 let a jsem svobodná bez závazků.Nedokážu opustit partnera,který mě psychycky ničí.Svého partnera mám moc ráda,nechci ho ztratit i když si někdy říkám že to takhle dál nejde.Mám pocit že si na mě léčí své sebevědomí,neustále mě jen komanduje,uráží a ponižuje.Někdy se až rozbrečím.Už se bojím mu cokoli říct aby se nenaštval.On je bez práce a bez peněz,já mám zase skvělou práci která mě baví a připadá mi,že i to mi závidí.Všecho mu vadí,když já mám z něčeho radost nebo se mi něco líbí,tak on mě hned zpraží.Už dvakrát mě opustil,ale pak se zase vrátil a já ho vždycky vzala zpět.Už nemůžu dál,ale nemám odvahu ho opustit.Mám strach že zůstanu sama.Poradťe prosím jak se zachovat MonaX

OTÁZKA: Dobrý den, můj problém je asi takový. Můj manžel je o 6 let mladší.Bylo mu 20let,když jsme se brali.Já měla 2 děti z předešlého manželství, a na cestě bylo naše společné mimnkoProžili jsme krásných 14 let manželství,vybudovali jsme si , co jsme naplánovali.Každý kdo nás znal,říkal,že jsme idál a prototyp ukázkového manželství.Já jezdila 1x za rok na dovolenou do ciziny,on jezdil na dovolenou na kolo a ještě jsme si našli čas na spolučnou dovolenou s dětmi.Letos jel manžel na kolo do Rakouska,kde byl 4 dny.Tam se seznámil se ženou,stejně starou jako já,vdanou,která 5let nežije se svým manželem-žijí odděleně,ale pracují spolu ve firmě-která se údajně nemůže rozvést kvůli majetku.Po jeho návratu jsem zjistila,že mu ona začala psát zamilované smsky ve dne v noci.Po 3 týdnech mi sdělil,že mě a děti má stále rád,ale že musí odejít,že kdyby to nezkusil,celý život by si to mohl vyčítat,a to i přes to,že se neznají,nic spolu neměli.Bylo to hrozné,večer jsme se milovali,ráno byli na výletě,odpoledne jsme se byli projet na kole, a navečer mi řekl,že jde k jiné.Byl to blesk z čistého nebe.Je to již měsíc,co s námi není.nikdo nechápe,proč to udělal,jeho chování se změnilo,začal nový život s novým chováním.Dcera na něm byla velmi závislá,on jí nedokáže během týdne ani jednou zavolat.Se mnou nekomunikuje vůbec.Každý mi řiká,ať vydržím,že se vrátí,že vystřízlivý,že si jako mladý neužil,a ona ho ,,oblba".On je u ní nastěhovaný v domě.Stále nechápu,proč se tak stalo,co ho dokázalo tak omámit,aby zahodil vše za hlavu.Řekl mi,že ví že může o vše přijít,přesto to musí zkusit.Já ho stále miluji,j e těžké se s takovou situací virovnat,obzvlášť,když neznám důvod našeho rozchodu.Na jednu stranu bych si moc přála,aby se vrátil,na druhou nevímCo je to za ženu,která tohle dokáže!?Jsem bezradná,vždycky jsem byla silná,každý mě i obdivoval,jak dokážu zvládat různé problémové situace,niní jsem jen hromádka neštěstí.Sama sobě jsem si protivná,ale neumím se odrazit ode dna.Nevím co dál,jak jed [tato otázka byla zkrácena] jiřina

OTÁZKA: Vážená paníDouchová, prosím Vás moc o radu. Žijeme s manželem a 2 dětmi v rodinném domě jeho rodičů. Vztahy s manželem nejsou úplně tak, jak bych si představovala, díky jeho závislosti na rodičích. Nechci rozbíjet rodinu, jen bych chtěla žít náš společný život někde jinde. Jak se mám zachovat, když manžel od rodičů odejít v žádném případě nechce.Cítím se jako "v kleci". Děkuji za Vaši odpověď. Jana M

OTÁZKA: Dobry den,mam problem se svym pritelem(30) se kterym jsem pres dva roky.V soucasne dobe prozivame vaznou krizi a vypada to na rozchod.Mame se presto moc radi a zvazujeme co je pro nas oba nejlepsi,zda zustat nebo se rozejit.duvodem je to,ze partner nevi,zda by v budoucnu chtel mit rodinu a zda by to vse zvladnul.Rovnez si neni jisty s detmi, zda je chce mit.Ma cenu s nim zustavat pokud si neni jisty budoucnosti nebo si radeji najit nekoho jineho?Ja rodinu a deti moc chci.Rovnez moc nevi co se svym zivotem,rika,ze na nem uz nezalezi apod.a posledni vec je, ze vlastne nevi zda chce vztah nebo nechce.Poradte co delat, zustat s nim a dat mu sanci nebo to nema budoucnost a mam to ukoncit?moc dekuji za radu a pomoc. Petra

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, uz jsem Vám jednou psala a dobře jste mi poradila, tak se na Vás opět obracím:-) V praci jsem se zakoukala do kolegy a on do me. Ruzne jsme navstevovali spolecne firemni akce a oslavy a pak jsme si sli nekolikrat sednout na sklenicku i sami. No a potom me pozval k sobe domu, tak jsem si myslela, ze je vse na dobre ceste... Tam se ale ukazalo, ze i pres vzajemne sympatie jeste neni rozhodnut, co od zivota chce, tak jsem se s nim rozloucila s tim, ze nechci byt zadnou naplasti nebo potencialni alternativou k nejakemu vztahu ci uvaze o jeho budoucim zivote. Od te doby se mi ale stale dvori, jakoby se nic nestalo (navrhl mne, abychom zustali stale prateli), lichoti, jako muz zene, ktera se mu libi a je velmi mily a prijemny. Ja ted nevim, jestli mu mam rici, že by toho mel nechat (docela me to vadi, protoze kdyz vas nekdo odmitne, tak to docela boli) a radeji se s nim nebavit vubec, nebo pokracovat v tom, co bylo pred mou navstevou u nej s tim, ze si asi budu delat plane nadeje. Zadnou zast vuci nemu necitim, ale mam strach, abych se do toho citove neangazovala a pak to nebolelo ještě vic. Mam se pro klid me duse zeptat vice konkretne ohledne jeho rozhodovani a nejistoty, abych vedela na cem jsem nebo to nechat na nem a vyckat? Bylo mu uz 30 let. Dekuji za odpoved Renca

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, chodíme s přítelem 4 roky a z toho 3 roky jsme žili ve společné domácnosti. Skoro před rokem jsem chtěla s přítelem začít bavit o svatbě a dítěti. Přítel proti dítěti nic neměl, ale o svatbě nechtěl ani slyšet. Asi jsem udělala chybu a řekla jsem mu, že už u nás tedy nepadne o svatbě ani slovo. Přítel pak chtěl začít o tom mluvit, ale já jsem se zasekla a už jsme se nebavili ani o dítěti. A tak ten celý vztah se začal hroutit a poslední 3 měsíce už nastala krize, že jsme na sebe oba alergičtí a dost to skřípe. Navrhla jsem, že si dáme 3 měsíce pauzu a budeme žít každý sám a pak uvidíme. Oba se máme stále rádi. Mám pocit, že v tom má přítel docela chaos a mluvil už i o tom, že když budeme každý sám, tak je tam možnost, že třeba někoho potkáme. Tak bych potřebovala poradit, jak se mám v této době chovat, abych případně zase něco nepokazila, kdybychom se chtěli k sobě zpátky vrátit. Děkuji za Vaši odpověď Jitka

OTÁZKA: Děkuji Vám,paní doktorko. Víte, s přítelem jsme spolu 7 let a za tu dobu mám jeho matky opravdu plné zuby.K odborníkovi ji asi nikdo nikdy nedostane-ona "nepotřebuje pomoct,protože není přece blázen..."Mojí životní zkušeností bylo,že jsem se jí věnovala a opravdu 5 let byla oporou a snažila pomoci,protože ona pomoc nutně potřebuje.Začala mi každý den telefonovat a vynucovala si časté návštěvy-to už jsem věděla,že je zle.Teď jsem na ni nejen alergická,ale i v její přítomnosti příkladně somatizuji (bolesti páteře-blokády,nevolnosti,palpitace,tachykardie atp.).Takhle to dál jednoduše nejde!Tchýně si začíná bolestně zvykat na další a další hranice,za které nesmí-telefonovat mi do zaměstnání,probírat se mnou své zdravotní potíže,názory na výživu,musí respektovat moje i přítelovo soukromí a vlastní budoucnost a přijmout fakt,že její miláček odchází za svou novou rodinou.Její závilost na synovi je maligní pro celé okolí-i pro něho samotného.Už několikrát,kvůli upoutání pozornosti,jsem byla svědkem "úmyslného?" sebepoškozování(?),které vedlo až k naprosté imobilitě a kachexii (i téhdy jsem jí pomáhala).Jen doufám,že se to nebude opakovat.Nečekám na Vaši odpověď,přesto velmi (opravdu velmi)děkuji za účast. Gabriela anonym-problém s budoucí tchýní

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla jsem poprosit o radu. S partnerem jsme spolu 5let,je nám 24let, máme podobné zájmy, stejné cíle... již od počátku vztahu spolu bydlíme, např. u jeho či mých rodičů.. prožily jsme i odloučení, jako zahraniční práce, stáže... na jaře jsme začali hospodařit, víme co zemědělství obnáší, dřemli jsme se od rána do noci , každý den, byly bez strojů, bez financí, beze sil a bez času.. začla sem ho provokovat k hádkám, nakládat mu asi více práce, být drzá... s odstupem času si to všechno uvědomuji.. několikrát po mých vítkách chtěl odejít, ale vždy sem ho asi přemluvila, uprosila. Před 14dny sme se na mou provokaci rozešli.Jenže jakobych si najednouza za vše nafackovala. Nechci sním už nikdy zametat, provokovat ho, dělat si z něj levného pracovníka a nějak pokračovat dál. Ráda bych to zkusila uplňe znova, s úctou, s pokorou, s respektem... teď už mi nejde o naši farmu, o naše zvířata... tohle se dá zvládnout i jinak, zatím sama, příp. brigádník... ja sem si uvědomila že mi chybí v srdci, po mém boku, a stýská se mi. Je to definitivní rozchod. Přesto mám právo ještě na něj myslet? přát si aby se vrátil? doufat v to? zavolat mu ? partner se mi niný sám ozval, vyptával jak se farmě a mě daří, ale even. partnerství by nechtěl /řekl/. Myslím si, že to konečně myslím upřímně, mam pravdu? Nechci s ním už nikdy manipulovat, chtěle bych jej jen znova milovat... děuji za odpověd Procházka

OTÁZKA: Dobrý den.Asi bych měla začít stručně ale od začátku.S manželem budeme mít v listopadu 25let společného života.Je mi43 a jemu 46.Před deseti až dvanácti lety jsme prodělali velkou krizi-manžel hodně pil.Došlo to až k podání žádosti o rozvod.Nastoupil tříměsíční léčbu v Kroměříži.Ač jsem nemohla uvěřit, stal se jiným člověkem, již třetí rok nepije a žijeme opět krásný život.Můj problém je ovšem v tom, že mám neustále strach ze zdravotních problémů, prostě že se něco špatného přihodí a já zůstanu bez něj.Nechci pořád jíst antidepresiva, toho bylo už dost.Ale nevím co s tím, abych se takto vnitřně netrápila.Navštěvovala jsem v tom špatném a krutém období psychiatra,ten je ovšem v důchodu.Ale vím, že můžu k jeho nástupci.Pomůže mi?Děkuji za odpověď a přeji hezký den. T. Taťána

OTÁZKA: Milá Karolíno, moje rodina je jen o pár let mladší a manžel mně kvůli té druhé sice neopustil, ale ten návrat je bolestný, křehký a dlouho nejistý. Chci říci, že vám hodně rozumím o té samotě i o těch jiných pokusech o seznámení. Podle sebe říkám, že musíte odpustit sobě tu naději na návrat, manželovi odchod a najít si svoje zatím malé základní kamínky dalšího života (dospělé děti, přátelé, procházku i sama, s láskou přesadit kytku, vrátit se k starým zálibám na které nebyl čas ) . Pak někdo příjde a ty zoufalce nezavrhujte, každý už máme minulost, jen bych nespěchala do vztahu a užívala si v pohodě společně strávený čas nebo si jen prozatím s někým psala. Může to být i kamarádka na dopisování. Pokud vás příběhy z této poradny nedeprimují, hledejte v nich sílu a inspiraci jako po celou dobu já. Vždy se těším na její odpovědi , je to od redakce velice pozitivní počin a paní Jitce, alespoň takto, patří můj Dík. Hanka

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Je mi 26 a jsem rok vdaná. Mám moc hodného manžela, ale už od svatby jsem začala postupně zjišťovat, že ve svém muži nenacházím žádnou oporu, že má ke všemu laxní přístup a navíc nedokáže finančně zabezpečit rodinu. Já sama jsem doufala, že do 2 let dokážeme vybudovat nějaké zázemí pro děti, ale po roce manželsvtí mám pocit, že nikam nesměřujem. Přestalo nám to fungovat a já se tím vztahem cítím omezená a svázaná. Když se snažím s manželem mluvit o svých pocitech, jeho první reakce je vždy a co bude s náma dvěma. Že si mne jednou vzal a tak to zůstane už napořád. Mám ho moc ráda, ale myslím, že mít rád není všechno. Ve chvíli, kdy jsem se zmínila o tom, že bych byla schopná uvažovat o odchodu od něj, tak se změnil, je ochotný a pozorný a přehnaně starostlivý. Nevěřím tomu, že to takhle bude pořád a bojím se ve vztahu dál setrvat, ale i odejít a ublížit člověku, který pochází z rodiny, kde se nikdy nikdo nerozvedl, kde manželství se svaté a když jsem si ho jednou vzala, musím se naučit zvládnout všechny problémy společně, ruku v ruce. Nevím, co dál, prosím poraďte.. Děkuji, Petra Petra

OTÁZKA: Dobry den,pani doktorko.Ziji s partnerem uz pres rok a mame zasadni problem.Prestoze ho velmi miluji,neverim mu.Cokoli mi rekne,nejradsi bych si overila.Podezdrivam ho,ze mi lze a podvadi me.Castecne to souvisi i s tim,ze jeho povolani je na podobnych "nepravdach"zalozeno.Nedovedu si predstavit zivot bez neho,ale ani zivot v podobne nejistote.Nechci ho pronasledovat a patrat,ale obcas neodolam a zkontoluji jeho telefon.Vim, ze je natolik schopny,ze prede mnou leccos utaji a obcas mu na drobnou lez prijdu,ackoli jsem ho mnohokrat prosila, at mi nelze.Nebylo to nic zasadniho,ale presto to mou neduveru jen podporilo.Mam pocit,ze duvera je v partnerstvi velmi dulezita. Muzeme takhle dal zit,pokud mu vubec neverim?Ma to nejaky smysl?A co s tim delat? Mnohokrat dekuji za odpoved. alena

OTÁZKA: Dobrý den. Paní doktorko,jak se naučit být tolerantní či velkorysá?? Moc mi to nejde a trápím se věcma, kerá nic neznamenají a jsou úlně normální,např.:vadí mi,že manžel si nejvíc rozumí se ženama a, že má kolegyni,která se proměnila v kamarádku-mladší o 16 let.Je mu nesympatická,ale je to třetí osoba po 15 letech co si z někým rozumí.Baví se s ní normálně třeba o autech,nic víc v tom není. Mrzí mě,že je šťastný i jinde.Napíšou si občas emaily a smsky,ale jen v prac.době,protože mi to nedělá dobře.Mě normální povídání nevadí,ale když je to takové přátelšťější( ikdyž o nic nejde).Třeba,manžel řekne ona řekla tohle.... a já na to vždyť to říkám taky.No snad to paní doktorko znáte.Nevím jak to nejlépe popsat,ale možná už to poznáte co tím chci říct.Nevím jaká je příčina,možná,že jsem z rozvedené rodiny,nebo to,že ho chci mít pro sebe.Prostě mi vadí hlubší kmararádství nebo co.A proto se ptám jak být tolerantní či velkorysá? Už se nechci trápit. Trápím se vždy,když se někdo objeví. Tereza

OTÁZKA: Dobrý den, začnu tak.Je mi 28 let a je to rok co žiju s partnerem v jedné domácnosti, bytě.První 3. měsíce, super,láska,pochopení...Ale pak to začalo...Bojím se dne, kdy co zase bude a co provedu.Najde si vždy něco.Teď hne jsem mu nepůjčila peníze na podnikání,ale to mi ani neřekl,mám na to přijít sama,teď hned se chce milovat a ja po dlouhém dni usnu(milovala jsme se minulou noc, to tak 2x do týdne....)Platím sama hypotéku a nájem a pořád mu musím půjčovat a potom to špatně získávám a ještě se cítí poškozený.To potom do půlnoci chodí po bytě a balí se,že to nemá cenu to naše žití,že už jiná nebudu...A tímto mě psych. trápí,ráno nejsem vyspaná a on je uražený.Odejde a do půl hod. se vrátí, že něco nemá a to dělá až do doby, kdy ho přemlouvám ať zůstane,většinou to končí v posteli. Ale necítím to tak, všechno si vynutí. Zjistil, že tímto způsobem dosáhne RYCHLE svého!!!Nemám sílu mu říci, že to tak nechci,chtěla jsem mít jen prostě kluka...Poradˇte mi jak to ukončit.Nechci žít za kažou cenu tak.Je mi ho líto,vím,že je v srdci hdný,ale je to silnější než on. Jeho otec je stejný a maminka se trápí pořád.Děuji Vám. Soňa

OTÁZKA: Hezký večer paní doktorko, obracim se na Vás, abych slyšela objektivní názor na můj problém. S manželem jsme spolu 7 let v pěkném, bezproblémovém vztahu. V bezproblémovém možná v uvozovkách, protože jsem zjistila, že manžel je celou dobu v telefonickém kontaktu(převážně sms) se svou bývalou přítelkyní, která má nevydařené manželství. Stydím se, že jsem manželovi prohlížela mobil, ale stále na to myslím. Pokaždé, když jsem tam našla zprávu od ní, nevydržela jsem to a zeptala se proč si píšou. Vždy mi vysvětlil, že je nešťastná a má špatné manželství a z toho důvodu se obrací na něj.Zároveň slíbil, že už na zprávy odpovídat nebude, ale nestalo se tak! Pokaždé mě ubezpečoval, že mě moc miluje , že se nemám čeho bát. Ale stejně mě zužuje tísnivý pocit, proč jsou stále v kontaktu.( sms od ní byla i typu : miluji tě a to se nezmění..)Nevím, jak reagovat, nevím, jestli je to normální. Nemám pocit, že by mezi nimi byl intimní vztah,ale proč tedy ten dlouholetý kontakt? Poraďte,jak se chovat a jak se s tím vyrovnat? Předem moc děkuji Žaneta

OTÁZKA: Dobry den pani psycholozko, mam problem, ktery zrejme povede ke skaze pekneho vztahu s mym pritelem. Jsem z toho nestastna a nevim co mam delat. Pritel by moc chtel dite, i ja chci deti, ale mam hrozny strach z porodu, uz jsem precetla vsechno mozne, vyslechla zkusenosti kamaradek, a strach narusta. je mi 31 a citim,ze je ten pravy cas otehotnet. s pritelem nemame zadne jine problemy, jen tohle nam kazi vztah, uz se o tom ani nemuzem bavit, vzdy to skonci spatne. Stale to oddaluji a vymyslim si duvody proc prave ted nemuzu vysadit antikoncepsi. Deti mam rada, moc bych si prala mit miminko s mym pritelem, ale strach z porodu je vetsi. Kamaradka odrodila cisarskym rezem na doporuceni psycholozky, mela stejny problem. Cisarsky rez mi ale nikdo nemuze zarucit, dela se jen v pripade problemu a ohrozeni zdravi matky nebo ditete. Neumim si predstavit jak bych zvladla tehotenstvi, zila bych v neustalem stresu a strachu z bolesti a utrpeni, to by mohlo miminku skodit. jinak jsem psychicky v poradku, nemam zadne problemy ani zdravotni, leta jsem toto tema odkladala, ale uz nemohu, bojim se ze sveho pritele ztratim. Jana

OTÁZKA: na koho je spolehnuti, s kým můžu sdílet, s kým se umím smát ….. ale jdu na druhý konec světa a mám zároveň strach, že mě přestane bavit, nemluvit svým rodným jazykem, ze mi bude smutno po mé vlasti, přátelích a rodičích a sestře ………… A hlavně , nejsem do Australana zamilovaná, v mém srdci je ten, s kterým vím, ze život by nebyl peříčko. Ale když s tím člověkem usínám, miluji se , jsem v jeho blízkosti – tak je mi krásně a chci víc a víc. A když sme pak odloučení, tak na něho neustále myslím. Jsme oba dva asi příliš hrdí nebo se bojíme, ze zraníme své city, když se na rovinu zeptáme, jestli spolu chceme byt? Bojíme se možná vzájemného odmítnutí. Chodíme kolem horké kaše. Možná teď,když sem tohle všechno napsala, s tím, ze dostanu od Vás nějakou radu,tak sem k ni došla sama - ZEPTAT SE HO PŘÍMO a pokud budeme chtít oba dva to samé,tak to spolu zkusit. Jenže ja neumím udělat to rozhodnuti, bojím se že bude špatné . Možná jediná otázka pro Vás, která mi teď vyplynula je:“ je dobré následovat ROZUM nebo SRDCE ? „ Tereza Tereza ( pokracovani )

OTÁZKA: Dobrý den pani doktorko, přes kamarádku, která mi Vás doporučila Vám píši. Je mi 33 let, jsem svobodna,bezdětná a jsem před otázkou,která mě sžírá, ubíjí a nedá mi spát.V roce 1994 jsem se seznámila s Australanem,nebyl to člověk,kterého bych si všimla na ulici,ale presto-oslovil mě a bylo několik příležitostí,jak se více poznat.Zjistila sem,že si hodně rozumíme a je mi s nim fajn a máme společně stale úsměv na tváři a máme stále o čem mluvit.Jenže poznali jsme se ve špatné době - měla jsem přítele.Pak bylo po letech zase setkání a to mel přítelkyni uz i on, ale vždy sme oba cítili,ze je nám spolu dobře.Pak sem se já s přítelem rozešla,ale on měl stále přítelkyni.Musím říct,že on je do toho citově zainvestován mnohem více než já.On se zamiloval hned na první pohled a trvá to u něj už nějakých 12 let. Ač žije v Austrálii,tak sme se několikrát sešli a naposledy si řekli,ze když budeme oba dva jednou bez partnera,tak si dáme šanci.A to se taky teď stalo.Jenže mezi tím já se znala už s mužem, který je pro mě magnet!!!!Přitahuje mě nejen fyzicky,ale i svou osobností,bohémstvím,inteligenci.Znám se s nim už šest let a udržujeme zvláštní "VZTAH" - užíváme si spolu,ale nikdy sme to nedotáhli do VAZNEHO VZTAHU.Vždy se vidíme a pak se rozloučíme a dva měsíce,tři měsíce nebo pul roku o sobe nevíme,pak se zase k sobě vrátíme. A známe se spíš z té stránky – večírky, alkohol, tanec, sex – pár výletů a několik společně strávených víkendů. Oba dva sme měli mezi těmi šesti lety nějaké partnery – krátkodobé vztahy.Pokud tomu tak bylo, nestýkali sme se. S Australanem sme se ale dohodli,ze já teď za nim odletím a zkusíme spolu rok, dva žít a uvidíme, co dál.Přesto že sem udělala toto rozhodnuti, tak se užírám, protože moje srdce touží po druhém muži,ale rozum mi říká,že správná cesta je AUSTRALAN. Mám neskutečný vnitřní BOJ, sevřený žaludek. Toužím po muži, kde rozum říká,že tohle by byl vztah nejistý, komplikovaný. Tak jdu raději za někým, kdo mi umí dat najevo, jak moc po mně touží, [tato otázka byla zkrácena] Tereza

OTÁZKA: POKRAČOVÁNÍ....nechávám to ještě "uležet". Ráda už bych se usadila, měla rodinu. Je mi 27 let. Prosim pani doktorko, je to normalni že ve svých 27 letech nevim, jak se rozhodnout? děkuji vámza vaši práci MOC... Lucie LUCIE

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,často si pročítám vaše odpovědí a je to velmi poučné. Chtěla bych vás tedy též požádat o radu. Připadám si v koncích (i když vím, že samozřejmě lidé mají "opravdové potíže" to moje je asi malicherné..., Týká se to mé duše, vůbec se v sobě nevyznám a moc mě to trápí, nevím si rady. Žila jsem s partnerem skoro čtyři roky, byl o 14 let starší. Rozešli jsme se, pravé důvody jsem vlastně nikdy nevyřkla nahlas, bylo to z mé strany (ale on to tušil, vím to). Byl to sex, nebavil mě. Ale jinak vše celkem fungovalo hezky a dobře. Ale miluji ho, myslím i teď, začli jsme se znovu vídat (po 5 měsících), cítím, že by byl dobrý otec pro naše děti, dobrý partner, manžel (on by chtěl), ale ten náboj, ten tam zkrátka z mé strany není, vždy si říkám, musím se víc snažit a taky se snažím, ale necítím to. Jsme potom vždy tak zklamaná a trápí mě to, připadám si jako lhářka. Snažili jsme o tom mluvit, ale nepomohlo to. On tak nějak ví, že mě to neuspokojuje, prostě to se mnou neumí, nevím, jak na to, snad sexuolog? nechci s někým žít a mít milence, tohle nechci. Teď se někdo objevil, je jen o 4 roky starší, je na mě velice milý a přátelíme se asi tři měsíce (celkem se známe skoro 7 let, ale vzdy jsme byli jen přátele, vídali jsme se velmi zřídka, až teď intenzivněji. Jsem si téměř jistá, že se se mnou nechce jen vyspat, jsem v tom až po uši, začínám být do něj zamilovaná, ale bráním se tomu, nechci podvádět. Můj přítel (te''d už spolu ale nežijeme, vídáme se velice málo tak 2x týdně, je příliš zaměstnaný, ja sice též, ale ne tolik, chtěla bych s partnerem trávit více času, on říká ať si to dobře rozmyslím, on chce hodně pracovat a "něco vybudovat" aby se případná rodina měla dobře. Já si ho velice vážím, ale stejně tak toho druhého. Vlastně co se týče harmonie, tu mám s oběma. ale ten druhý mě přitahuje (ale spíše to přikládám...tomu, že jsme spolu nikdy nebyli intimně, co myslíte?) ale chová se tak hezky, chtěl by být se mnou, ale já to zatím ustávám a nechávám [tato otázka byla zkrácena] LUCIE

OTÁZKA: Luccky.k@seznam.cz On 1976,ona 1976 Praha 13.09.2006 Dobrý den --------------------------------------- __________________________________________________________________________ Jsem po druhé ženatý již čtyři roky a od té doby co jsme se vzali máme problémy v sexu. Sotva proběhnul svatební obřad, tak to u nás začalo. Po narození druhého syna a antikoncepci,která do té doby nebyla užívána se problémy ještě více prohloubili.Nejdříve jsme neměli soukromí (bydlení u tchýně) takže se to dalo i pochopit,využívali jsme hodinové hotely alespoň byl sex jednou týdně.Při čemž si myslím že i jednou týdně je málo protože podle mě by to mohlo být i častěji,ale samozřejmě to už je na úvaze.Sex v té době byl myslím nádherný,ale když o tom přemýšlím,tak co když nádherný jen z mé strany,když je ve mně vypěstovaná nedůvěra,zklamání a provinilost. V této době už soukromí rok máme a myslím že se nic nezměnilo spíše naopak. Náš život se zdá jinak být docela fajn… jenže v této době jsem začal ve volném čase holdovat alkoholu,ale příčinou bylo také abych nenaléhal i když vím že to není omluva.Jenže mám ji moc rád nechci jí obtěžovat ani jí nějak ubližovat,navíc třeba jsem toho příčinou.Je pravda,že jen pohled na její odhalené tělo mě vzruší,dovede k šílenství a k touze po ní… i když v poslední době pro mě tato možnost už skoro vymizela,navíc mi několikrát bezdůvodně bylo řečeno,že se jí štítím z důvodu toho,že od malička má atopický ekzém,ale to z mé strany není pravda několikrát jsem jí to řekl. Myslím si, že právě v tom se projevil náš problém - nic si nepřipouštět a čekat. Velice mě to mrzí a štve, že nám nedokáži nějak pomoci. Domníval jsem se, že ji nedokáži plně u [tato otázka byla zkrácena] Luccky

OTÁZKA: Paní doktorko, před necelým měsícem jsem nastoupila do nové práce a zakoukala jsem se do jednoho kolegy. Nevím, jak mu to dát nenápadně a přitom jasně najevo. Sice po něm koukám a usmívám se, ale to v jeho očích nemusí nic znamenat. Udělat první krok se bojím, protože kdyby odmítl, nevím, jak bych s ním mohla dále pracovat. Co byste mi poradila? Předem děkuji. Vici

OTÁZKA: Mila Bibino, tak zde čtu tu celou diskuzi a přidám také něco ze svého soudku.V každém případě to nevzdávejte, bylo by velká škoda přijít o svého manžela a své zázemí.Jsem matkou 16letého syna a jsem v opačné situaci, kdy se k nám přistěhoval můj přitel(jsou to 2 roky) a myslím, že on zažívá stejné pocity jako vy, vidí v mém synovi rozmazleného synáčka a stále se ho snaží něčím úkolovat,a že má v domáctnosti pomáhat a já stojím při přítelovi, nedovedete si představit jaké se ne mne pak snášejí výčitky ze synovy strany, že je v domáctnosti nežádoucí.Snažím se být důsledná, ale má to také svůj mantinel a je potřeba , aby vždy trochu slevily obě strany jak přítel , tak syn. Vyplývají z této situace dva pohledy, kdy je narušeno soukromí obou a jsou to hlavně dva rivalové, kde i funguje do jisté míry žárlivost.Takže čím více můj přítel na syna tlačí, tím můj syn více revoltuje a přitom vím, že některé věci by udělal úplně v pohodě, ale zasekne se už z principu.Já bych se snažila motivovat Vašeho manžela, aby spíše úkoloval dceru sám, protože to bude mít větší váhu, ale pokud se bude stavět s dcerou do polohy dvou spiklenců proti Vám je to špatně. Zamyslela jste se někdy nad tím, že určité věty dcery typu" tati budeme se společně dívat na TV ?při kterých odcházíte si radějí číst do ložnice je jen provokace a jistota dcery, že opustíte prostor a ona bude mít klid.Tohle když dítě:-) vycítí, tak provokuje o to víc, zkuste si těchto nepříjemných poznámek nevšímat, ono to provokatéry bez reakce toho druhého přestane bavit. Bibino držte se,zkuste některé věci filtrovat(je to těžké,vím) vztah za trochu úsilí stojí a hlavně mluvte s manželem o tom , že vás tato situace trápí, a že je hlavně na něm, aby dceru usměrňoval a před ní stál na Vaší straně.Určitě to zvládnete, nakonec nic není v životě neměné. Hed pro Bibinu

OTÁZKA: Paní doktorko, děkuji Vám velice za dnešní (7.9.06) odpověď na můj problém. Moc jste mi pomohla, protože já jsem vpodstatě bojovala sama v sobě s tím, zda je v pořádku, když mám takovéto pocity. Přeci jen je to matka mého přítele, kterou on má přirozeně rád .... Každopádně se snažím postupovat už asi 2 měsíce tak, jak píšete i s vymezením hranic, kam jeho matka smí a kam ne. U přítele mám pocit, že se opravdu snaží s tím něco udělat, ale věřte, že to není jednoduché a je mi ho opravdu občas líto a mám chuť přispěchat mu otevřeně na pomoc i před ní, ale vím, že nesmím.... Takže ve mě má opravdu jen tu tichou oporu, která stojí plně na jeho straně. Snad se mu podaří si svůj život vybojovat... Ještě jednou Vám děkuji a doufám, že bychom případně mohli přijít na radu oba dva, pokud by se situace nelepšila. Přeji Vám krásný den, Anna Anna

OTÁZKA: Děkuji pani doktorko za Váš názor.Já jsem se asi nepřesně vyjádřila.S kolegou o žádný vztah nejde,jen si rádi popovídáme,probereme starosti naše pracovní i starosti s dětmi a o milování si jen povídáme a asi nás to vzájemně vzrušuje. Mezi námi došlo pouze jen na polibek a už jsem měla morální výčitky svědomí,jakože dělám něco, co není správné,ale nedalo se to zastavit.A to je asi to,co mne trápilo.Pani doktorko ještě jednou díky za názor. Jana

OTÁZKA: Moc se omlouvám paní doktorce, že jsme si tady skoro udělaly chat s několika čtenářkami bez ní. Já to bohužel nevidím moc růžově, kochat se v dnešní době nadějí, že v osmnácti letech dcera dobrovolně odejde, je skoro nereálná představa. To by musela natrefit na finančně dobře zajištěného partnera, jinak nemám šanci. Za druhé takhle je to levný a dobrý hotel, který by jinde nepořídila a navíc úplně bezpracně .Po svobodě ona netouží a ví moc dobře, že někam odejít znamená starat se sama o sebe a nedej bože ještě o partnera a to víme všechny, co to je za rutinní domácí práce. Pokud to dělat nebude, podle mne ji každý trochu slušný kluk za pár týdnů vyrazí zase zpátky k taťkovi. Je to neprůstřelné. Selhala mi diplomacie i přímočarý přístup. Oni jsou tam doma, já jsem nová, která se musí sžívat s prostředím i zvyklostmi, manžel mě nepodpoří, protože "je mu to blbý". Když jsem se ho zeptala, jestli nevnímá taky jako blbý, že tam dělám komplet servis a dcera každou volnou chvíli co má mimo dobu, kdy je ve škole, sedí před videem nebo televizí, tak v podstatě neodpověděl a praxe zůstala stejná. A když po celém dni večer slyším z kuchyně "a tati, tak co, budem se spolu dívat na televizi?", tak rezignuji a jdu si do ložnice číst.Kdyby jí bylo dvanáct, tak bych se nedivila, ale nemám na to po šichtě v práci a po druhé šichtě ve funkci hospodyně ještě bojovat s osmnáctkou o tatínka .S vlastní dcerou jsem byla na víkend za její sestrou a doma to prý bylo príma, protože za ty tři dny se úklid nezblázní, čisté prádlo nestačilo dojít a na jídlo ji táta vodil do restaurace, což muselo být víc než příjemné zpestření televizního programu. Znovu díky za podporu a rady, ale mám dojem, že budu-li se toho chtít zbavit, není jiná cesta než že odejdu já a budu ta, která v podstatě pro nic za nic opustila manžela . Bibina

OTÁZKA: A vyrazila bych s dcerou (tou vlastni) nekam na delsi dovolenou - at si ti dva zavzpominaji, jak se jim driv v neporadku zilo... mozna by jim mohlo i samo neco dojit... J. P. S.

OTÁZKA: jsem strasne zvedava, co na nasi debatu rekne pani doktorka! Ja myslim, ze vas manzel je do jiste miry zasadovy - co delal 18 let, nemuze najednou zmenit. Jeho dcera toho zneuziva, navic jste pro ni vetrelec, co ji sebral tatu, kteryho mela do te doby jen sama pro sebe :o( Ale od neho neni vubec fer, ze na vas prehodil zahlazovani stop po dceri, coz driv delal on... Jsem asi ponekud radikalni, ale tim padem bych ho v tom nechala koupat taky: "Splachuj po ni dal, proc jsi prestal?" Domyslite, kam to muze vest? Bud rezignovat a byt nestastna, nebo mozna muset opustit vztah? A na zaver trochu optimismu: Me konflikty s macechou se vyresily tim, ze jsem se odstehovala... v osmnacti by k tomu vase nevlastni dcera nemusela mit daleko :o) Drzim palce, Jana Mila Bibino,

OTÁZKA: No nemyslela sem tim aby vse resil manzel, ale bez neho to jaksi nepude, protoze z toho co pise bibina, tak to vlastne ta dcera bere tak ze je otec na jeji strane a ze tim padem vubec nevadi kdyz neuklizi. A vas bere tak ze jen prudite(prominte za ten vyraz)On by mel stat za Vami!!! Ale jestli dcera byla zvykla 18let na neco a ted se snazite o neco jinyho, bude to asi velmi tezky. tak hodne stesti bibino. a naposled bych jen napsala moc netlacte, spis pomalinku polehounku:) PS: je to jen muj nazor na tuto situaci a jana ma asi jiny ale tak uz to v zivote byva:) E. Re: Re: Re: Pro Bibinu

OTÁZKA: Dobrý den, mám zvláštní problém. Přítel, vždycky když něco vypije, má pocit, že mě namá až tak rád. Za střízliva vše popírá. Jak si to vysvětlovat? Je v alkoholu pravda? Pája

OTÁZKA: Děkuji čtenářkám, které mi píší svoje zkušenosti.Je to těžké. Opravdu nemám nadstandartní požadavky na pořádek, spíš úplně průměrné .Můj manžel mi říká, že se mnou souhlasí, že je rád, že to u nich konečně vypadá trochu jako v útulné domácnosti, ale jenom když jsme sami. Před dcerou se stává pštrosem, který strčí hlavu do písku, nechce si teď dělat problémy, když to 18 let nechával plavat. Když jsem šla sama za sebe ,dala mi dcera jasně najevo, že ode mne nic nebere, řekla : ale mě táta nic neříkal, že to mám dělat.Samosebou, protože ví, že tátovi bude žinantní jí to nařídit.Tak je můj manžel jako mezi mlýnskými kameny. Já mám pocit, že pokud je přesvědčen o správnosti, měl by se mě zastat, on si nechce rozházet dceru , ona na to hřeší a postavila se do pozice, že já jí nemám co říkat. Avšak všechny plody mé činnosti v domácnosti, což je prakticky všechno - nákupy, vaření, úklid, prádlo a podobně - využívá bohatě a bez skrupulí. Ještě ani nevyndám nákup z tašky, už sedí a konzumuje . Vyčlenit ji nějak z této péče nemůžu, s manželem bych nevydržela,k pomoci ji on nedovede a já nemám fakticky žádný prostředek. Já se ani tak nezlobím na ni, když ji tak vedli, jak by mohla být jiná. Já mám vztek na svého manžela,že to došlo až tak daleko ,otravuje to všechny vztahy a ovzduší a on, který jediný by tomu mohl dát nějaký řád, dělá mrtvého brouka. Přizpůsobila jsem se docela dost, ale nemůžu se převléknout ve své vlastní kůži a alespoň z minimálních požadavků slevovat. Vždyť bych sama a se mnou moje dcera nemohla ani v takovém prostředí žít.Fakt potřebuji spláchnuté WC,nehnijící odpadkový koš, neplesnivé jídlo v lednici a čisté nádobí k jídlu. Jen mi vadí, že dosud to dělal táta, co jsem přišla, tak ihned odpadl, takže funguji teď já se svou dcerou a manželova dcera nic. To se jí tak manžel bojí ? Bibina

OTÁZKA: Prave ze jsem to taky zazila. Muj otec se znovu ozenil, mne bylo 16. Pani mela na poradek velmi nadstandardni pozadavky, rozhodne uplne jine, nez jsem znala do te doby. Svou novou situaci nezvladala (hystericke vystupy) a spory mezi nami zehlil tatinek. Velice jsem ji opovrhovala za to, ze neni schopna se mi postavit jako sobestacny clovek a dela, ze ty nove pozadavky jsou z otcovy hlavy... Sorry, ale mezi partnery malokdy funguje naprosta shoda a je podle me nesmysl na nej takove pozadavky klast, jestlize s nimi jasne (uz 18 let) nesouhlasi. Podle me musi sama a za sebe, protoze je ve hre i partnersky vztah a vzajemna ucta a sebeucta... Jana Re: Re: Pro Bibinu

OTÁZKA: Dobrý den,mám problém s nastávající tchýní,která trpí nejrůznějšími psychickými potížemi-úzkosti,nutkavá jednání,až fobický strach z událostí,které by se mohli stát(ale nestanou),hypochondrickými představami(nejsem odborník).Antipsychotika ji předepisují na interně,takže její stav není pod kotrolou odborníka.Nevím,jak mám její přítomnost vydržet,je těžké se ovládat,mám pocit,že ji řeknu něco velmi sprostého.Vyhýbám se jí,jak jen můžu,ale ona se stejně někam vnutí.Nežiju s ní a ani,díky Bohu, nebudu,ale ona je všude.Do všeho mi mluví,všemu rozumí,neustále má potřebu mi radit.Přítel za mnou stojí,ale ona vyhledává mě.Když jí řeknu,že si jdu odpočinout(na chatě),klidně přijde za mnou a sedne si vedle pohovky,kde ležím a neustále mi něco vnucuje.Když ji důrazně požádám,že potřebuji soukromí,tak mi řekne,že jsem na ni zlá,a že ona to myslí dobře.Vzápětí ji napadne,jestli nejsem nemocná a začne vyvozovat závěry a pomalu i ordinovat léčbu(je naprostý laik-narozdíl ode mě).Co mám dělat,abych svoji budoucí tchýni přežila v psychické m zdraví?Prosím,poraďte. anonym

OTÁZKA: Alice,Váš příběh mě nenechal chladnou. Chci Vám jen říct, že je dobře, že si uvědomujete, že nastěhováním se k Vám domů Vám matka může zničit rodinné vztahy a v podstatě i život. Rozhodně to nedopusťte a zvažte omezení komunikace s matkou (jestli Vám smím poradit) na nezbytné minimum - materiální a finanční zabezpečení a pomoc v případě nemoci nebo vážných potíží. Dejte matce najevo, že si nepřejete, aby se negativně vyjadřovala o Vašem muži i za tu cenu, že se třeba urazí. Nesmíte se nechat psychicky vydírat, na to nemá nikdo právo ani vlastní rodič a to ani pokud je starý či nemocný. Zažila jsem dlouhobý psychický nátlak a vím, co to s člověkem může udělat. Vaše matka, i když bych to asi neměla říkat, podle toho co píšete, zřejmě není dobrý člověk. I přesto ji máte ráda a pomáháte jí. To znamená hodně. Jakékoliv další nároky nebo požadavky na Vás přijímejte vždy s ohledem na sebe. Máte jen jeden život, jedno zdraví a jedno opravdové zázemí. Nenechte se ničit, nikomu by to neprospělo. Držím Vám palce, Veronika. pro Alici (problém s matkou)

OTÁZKA: Kateřino, ze zkušenosti blízké osoby vím, že panická ataka je velice nepříjemný, často i bolestivý stav úzkosti, který přijde z ničeho nic, třeba i při jízdě autem nebo při nakupování bez jakéhokoliv důvodu nebo podnětu. Projevuje se například svíráním u srdce, zvýšeným tepem, tlakem, potížemi s dýcháním, pocitem horka a mdlob, rozostřeným viděním, křečemi. Pacienti ten náhlý šok spojený s bolestí přirovnávají k infarktu. Je to prý neprosto vůlí nezvladatelné, je tady nutné brátléky. Do detailu tomu nerozumím, ale v mozku prostě náhle jako by naskočí šok, člověka přepadne neopodstatněný pocit obrovského strachu a přidají se fyzické obtíže. Jeden člověk z mého okolí tím trpí, dokud se neléčil, míval třeba 2 takové ataky denně a trvaly vždy desítky sekund až několik minut. Bylo to velice nepříjemné, prtože to přišlo třeba když držel v náručí dítě, nebo když jel po dálnici. Dnes užívá léky a je bez potíží. Adéla. Kateřině (panická ataka)

OTÁZKA: dobrý den, mam takový malý problem, partner se mi nekolikrat bez meho vedomi hrabal ve vecech, konkretneji v mejlu a v diari, kde vsak byly napsane §poznamky, ktere rozhodne nepatrily jemu.( schuzky s kamaradem). ted ¨mi rekl, ze mi neveri, ale chce. muj problem je takový, ze se ze me stal strasne mo paranoidni clovek, mam pocit, ze me vsude sleduje, kdyz spi u me doma, tak ja posloucham, jestli se nepohybuje po byte, pod vymyslenymi zaminkami se jdu podivat, kde je a co dela.mam pocit, ze mi doposlouchava pomoci nejakeho programu pocitac. neustale me z obvinuje, ze pokracuju ve schuzkach s kamaradem( opravdu nic vic, jen se to priteli nelibi), ackoli to neni prava. uz me ty jeho vymysly a zarlivost unavujou a premyslim o ukonceni vztahu. prosim poradte mi, jak se zbavit ty paranoidity a jak mu zs zacit verit. diky bara

OTÁZKA: Hanko, klidně můžeš věřit tomu, že zůstali "pouze" přáteli. Taky jsem měla vztah s kolegou.Skončilo to, ale zůstali jsme si vzájemně oporou. Ale už pouze na poli pracovním. Oba máme své partnery a máme je rádi. Myslím, že se tím nemusíš trápit.Zejména když se Tvůj muž chová tak jak píšeš. Držím pěsti. Taky vím, jaké je to žít s broukem v hlavě. Adriana pro Hanču S.

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda existuje nemoc chorobné lhaní,domnívám se, že ji má můj bývalý přítel, se kterým mám roční holčičku, vylhal si vlastně celý svůj život. Vyhovovalo mu i to, že jsem delší dobu žila mimo ČR. až po 2 letech jsem se dozvěděla, že je někým úplně jiným. Dokonce mi tajil své manželství a osmiletou dceru. Nejprve jsem ho za vše nenáviděla, ale po necelém roce zjišťuji, že nám skutečně chybí, dokáže být milující otec, ale také pěkný podvodník, myslíte, že se takový člověk může změnit? Už kvůli naší holčičce myslím stojí za to tuhle krizi překonat, ale nevím, jak se mám naučit mu znovu věřit. nežijeme spolu, stále tvrdí, že se změnil, že už něco takového nikdy neudělá, ale jak mu mohu důvěřovat? Děkuji za odpověď a přeji hezký den Káťa

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, můj problém spočívá v tom, že neumím být sama a velice se tímto stavem trápím, skoro bych řekla až k depresi. Byla jsem 20 let vdaná, manžel si našel mladší a hezčí.... máme 2 děti (21 a 17 let) - tedy už hodně samostatné. Teď už jsem 3 roky rozvedená. Nejdřív jsem si říkala, že všechno zvládnu, ale brzy se ukázalo, že život bez partbera je velice těžký a jakási pomyslná svoboda mne nijak netěší. Proto jsem začala hledat partnera přes Seznamku. Nebyl celkem problém se seznámením, ale s žádným mužem nejsem schopná vydržet. Připadá mi, že na Seznamce jsou samí zoufalci...Na každém mi něco časem začne nepřekonatelně vadit a já vztahy možná někdy i zbrkle končím. Možná z obavy , abych nebyla zase tou opouštěnou já sama. Jsem v začarovaném kruhu, ze kterého nemohu najít východisko....prosím, poraďte. Karolína Karolína

OTÁZKA: Dobry den, rada a v podstate od zaciatku citam tuto rubriku, ale dnes mi nedalo nereagovat. Tiez zijem v zahranici, tiez sme tu hlavne kvoli manzelovej praci a nie je to pre mna jednoduche. Vseobecne to asi pre zeny je tazsie, kedze su emotivnejsie. Nehovoriac o tom ked su tehotne. :-)Ale tlacit na manzela, lutovat sa a utapat sa v osamelosti s tym, ze "v tehotenstve sa priatelia tazko hladaju" nie je asi ta najlepsia cesta. Co ste preto Lucia urobili, aby ste neboli taka osamela? Co Vas bavi? Jazyky, malovanie - preco ste si nezistili, ci v okoli nerobia nejake kurzy? Urcite robia, trvaju par tyzdnov, prijemne spestrenie tehotenstva, stretnete tam urcite nejakych zaujimavych ludi. Zistili ste si, ci v meste nebyvaju krajania? Mate doma internet? Nemal by to byt pre Vas problem. Je plno diskusnych for pre mamicky a buduce mamicky, stretnete tam aj vela zien zijucich v zahranici, mozno zistite, ze niektora byva par km od Vas, alebo len pokecate o tom co ktoru trapi a co s tym. Nehovoriac o tom ako moja znama hovori, s dietatom si najdete urcite vela znamych, kazdy sa Vam prihovori, susedia na ulici, ine mamicky a pod. Tiez vo vacsine krajin existuju tzv. playgroups, kde sa stretavaju mamicky s detmi. Takze ziadne obavy a trochu aktivneho a pozitivneho pristupu by to chcelo. Cestou tlacenia na manzela, citoveho vydierania az ultimativneho rozhodovania by som urcite nesla. Chlapi su proste ini a byt uspesni a spokojni v praci je pre nich az zivotne dolezite. A skuste sa na to pozriet aj tak, ci chcete mat doma spokojneho, prijemneho chlapa, ktory sa realizuje a je hrdy na svoju zienku ako to vsetko zvlada a zniesol by rodine modre z neba, alebo ubrucaneho, ubiteho muza, ktoreho donutite vratit sa domov, ale cely zivot bude zit s tym "kde som mohol byt", co sa urcite odrazi aj na Vasom vztahu. Pretoze Vas problem vybudovania urciteho zazemia sa da vyriesit, len s tym musite zacat nieco robit. mm pre lucika

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 23 let, mám přítele (29) a žijeme spolu půl roku, známe se již déle. Můj problém je, že přestože ho velmi miluji, občas se neudržím a vyvolám hádku. V podstatě mám pocit, že na každý jeho názor mám nutkání reagovat opačně. A obecně všechny problémy zveličuji, uměle vytvářím a pak to vždy obrečím. Vadí mi to a přesto se toho nedokážu zbavit a mám strach, že to se mnou přítel jednou nevydrží, občas mi říká, že mu to vadí. Dříve jsme takové problémy neměli. On pochází z rodiny, kde se nikdo s nikým nehádá a já na rozdíl od něj z rodiny poměrně rozhádané. Prosím, poraďte mi, co mohu dělat se svou povahou. Předem děkuji za jakoukoli odpověď. Jana

OTÁZKA: Dobry den.pišu sem protože už nevim co bude dal.Začalo to před rokem kdy jsem přešla ze zakladky na středni školu.z duvodu nemoci jsem často chyběla a navic muj otec dostal rakovinu a umřel a ja byla psychicky na dně.musela jsem ukončit studium a pul roku byla doma.ted jsem měla znovu nastoupit.myslela jsem že to zvladnu ale ted uz vim ze ne.Cele dny zvracim,brečim,nespim a jsem naprosto bez nalady.Takovou mam hruzu ze školy.Nevim jak to mamce vysvětlit.ta si mysli že jsem jen líná studovat nebo že se vymlouvam.ale ja to opravdu nedokažu..evim jak dal..prosim poradte mi. Denisa.zurkova

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, chtěla bych Vás požádat o radu. S přítelem jsem 7 let,bydlíme spolu 2 roky.Klape nám to,i když se občas nepohodneme asi jako všichni.Poslední dobou chodít často do baru,kde dělá číšnice,s kterou se velmi skamarádil.Občas jsem tam s ním zašla,seznámil nás,ona mě ale jaksi přehlíží.Já osobně mám pocit,že ona by jej chtěla víc než jen jako kamaráda,což on ale popírá.Dává mi i před ní výrazně najevo lásku,já se stejně cítím dost nejistá,že mi ho "ukradne".Myslíte, že by pro mě bylo lepší, tam raději vůbec nechodit a neřešit to?Děkuji za radu a přeji hezký den. Denisa

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, asi můj problém tak zcela sem nepatří, ale když si promítnu zpět celý svůj život, zjišťuju, že jsem psychicky týraná a ovládaná svojí matkou. Dnes jsem již dávno dospělá žena (44), mám téměř dospělé děti a přesto jsem stále ta malá holčička, která musí matku poslouchat. Matka narušila i můj vztah s manželem, pomlouvá jej přede mnou a štve mne proti němu. Mnohdy zjistím, že má tak trochu i pravdu, ale každý jsme nějaký a on zas tak úplně špatný člověk není a nechá na sobě ode mne občas i docela dříví štípat. Matka je dvakrát rozvedená, žije nyní v 74 letech sama. Ke všem lidem, se kterými má bližší vztah, se chová panovačně, nepřipouští diskusi a prostě každý musí poslouchat. Když se jí v bytě něco pokazí, není schopna sama si zajistit opravu, ale vše musím zajistit a taky zaplatit já (jsem její jediné dítě). Jako dítě jsem nikam nesměla (výlety, školy v přírodě, brigády apod) zdůvodňovala to mým zdravotním stavem (lehčí skolioza páteře a průdušky - dnes normálně sportuju a žiju jako zcela zdravý člověk) a taky k nám nesměli moji kamarádi, protože by udělali nepořádek a ona by to musela uklízet (já bych to neuklidila dobře). Tím jsem se vlastně stala izolovaným dítětem. Podotýkám, že mám již 21 let vlastní domácnost a zvládám práci i děti. Moje matka vlastně nikdy domácnost s mužem a dětmi neměla, vždy jí vedla domácnost její matka, moje babička, která mne také vychovávala a která na sklonku života byla také mojí matkou týrána (a to i fyzicky). Vím, že to co píšu je velmi závažné, mnoho lidí mi nechce věřit, co jsem zažila a zažívám ale matka stárne a je to čím dál horší. K sobě si ji vzít nemohu, to by byl konec naší rodiny. Děkuji moc za radu. Alice

OTÁZKA: ženy, které "to dotáhly do konce" nemají potřebu se svěřovat, souhlasím s tím, že i 2.,3. manželství může být to pravé..Někdo má štěstí a najde a někdo hledá celý život. Ale přes to všechno - může něco nahradit ten pocit, když se vrátím večer z práce a tam na mě čekají dva klucí a jeden velkej? Mě manžel nebije, nepije, pracuje,rádi se spolu milujeme a přitahujeme se, dětem se věnuje a to ještě nemáme ani Kristova léta! A samo že se hádáme občas jako psi, prostě "itálie", ale v mezích! Něco jiného je stav manželství, který jsem nezažila, a tak nemůžu soudit. Ale jen ta lidská potřeba, to vábení k "samci/samici", to je PORÁŽKA, prohra rozumu nad tělem a to omluvitelné není. Myslím, že celibát má něco do sebe - upozorňuji že nejsem křesťanka - budhističtí mniši se lepe koncentrují, pokud nemají sex. Zároveň je pro mého manžela sex snad na ?1? místě? No, možná přeháním, ale je DOST podstatný, mnohem více než pro mne...ale já si právě uvědomuju ty následky, které by nastaly po mém soustavném odmítání..nejsem blbá, přece.Snažím se na vztahu pracovat, když mu chci říct, že ho miluju, řeknu to, když mi něco vadí, řeknu mu to a po 7 letech manželství jsem si uvědomila, že OPRAVDU jsou muži z Marsu a ženy z Venuše! Fakt je to pravda, věřte! X-krát já vo koze von vo voze! Z mé zkušenosti - snažit se mluvit, mluvit, mluvit.Předejde se mnoha omylům a nedorozuměním a nikdy to není tak horký, jak to vypadá, spousta mladých manželství by se nemusela rozvádět! niki

OTÁZKA: Reauguju na prispevek "pro Bibinu". Vubec si nemyslim ze tohle je reseni. Mozna to funguje u pritele protoze vas ma rad,ale ne u nevlastniho rodice. Ja sama(25)sem tohle zazila. Mamka se znovu vdala. A ja taky na ten poradek zrovna dvakrat nebyla(byla sem taky pubertacka:). A on chtel aby si kazdy po kazdym jidle umyl po sobe nadobi. ja v dobe dospivani to brala jako buzeraci a zacla sem ho cim dal vic nenavidet. Kdyz sem si neco neumyla mela sem to na posteli, kdyz sem nevymenila prazdnou roli od toaletaku za novy. tak ta prazdna mi skoncila taky v posteli. Takze bych bibine radila aby se takhle nechovala, protoze to bude cim dal horsi.Cim vetsi natlak na dceru tim vic ona uklizet nebude. To samy bylo i u me. Spis bych si promluvila s manzelem aby on byl ten ktery bude svy dceri rikat ze ma jit neco uklidit a byt neustupny!!! Vy byste se v tom angazovat nemela. doufam ze vam tohole nejak pomuze. Re: Pro Bibinu

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko. JAK se naucit sebelasce - mit vice rad sam sebe? Alda

OTÁZKA: Dobry den, muj pripad neni totozny, ale snad vas inspiruje... Opakovane jsem zila (ziji) s pritelem-bordelarem. Vzdy jsem musela ustoupit ze svych predstav o poradku, ale take jsem dosahla kladnych zmen na jeho strane: Necham ho fungovat po jeho (ale vyhradim uzemi, ktere je moje a na kterem to delat nebude), a on sam nakonec zacne narazet na nedostatky, ktere z jeho fungovani vyplyvaji. Bydlime v garsonce a v ni ma muj pritel sve dve "hromady", do kterych mu nezasahuji. Ovsem jakmile zacne nekde vytvaret "hromadu" treti, pridam ji okamzite k jedne z predchozich :o) Muj pritel se ve svem pristupu k poradku velmi zlepsil pote, co pochopil, ze nefunguji jako jeho maminka, diky ktere vzdy nasel na spravnem miste hledanou vec, at ji odlozil kamkoliv. Stacilo parkrat si uzit plody sveho bordelarstvi, hrabat se v "hromadach", kdyz nemohl neco najit, a dava si vetsi pozor. Taky ma svou oblibenou misku, kterou hledava po byte a mozna se ji, pouzitou, jednou nauci davat do drezu... Beru to jako hru, s pravidly. Vasi nevlastni dceru neznam, ale uz ted me napada, ze bych ji zacala nosit pretekajici odpadky do jejiho pokoje - s vysvetlenim, ze ja uz mam plno a ji to prece nebude vadit :o) A dotahnout tu hru i pred jejim otcem, delat trochu blbou - vzdyt prece jen pristupujete na jeji podminky :o) Zkuste vymyslet, co ji bude vadit, a jak ji v tom trochu pokoupat... Je dospela, je tedy na case, aby k vyhodam zivota s vami dokazala nest i nevyhody... V kazdem pripade drzim palec, Jana Pro Bibinu

OTÁZKA: Dobré ráno, paní Douchová. Prosím Vás o názor k následující situaci, která mě přivádí do rozpaků. Po 16-ti letech manželství se mi manžel svěřil, že už delší dobu touží po milování ve 4. Přiotm je náš sexuální život v pořádku - s frekvencí i s používanými praktikami jsme spokojeni oba dva.Utvrzuje mě v tom, že beze mě nic podobného nepodnikne a že je s naším milováním vážně spokojený, jen má tu šílenou tohu zkusit to dokud jsme fyzicky atraktviní i schopní. Cením si jeho otevřenosti, ale necítím to tak jako on. Řekla jsem mu, že já po tom netoužím, ale nevím, co se za čas může stát (člověk se vyvíjí a mění během života postoje - dřív jsem o sexu otevřeně nedokázala mluvit a teď mi to celkem jde, nedovedla jsme si představit jít na nudapláž a letos jsem na ní už třetím rokem ležela a zjistila jsem, že je to báječné). Alespoň jednou týdně v posledních 2 měsících na toto téma narazíme, dokonce už hledá na i nternetu vhodný pár... Láká mě to jen z toho důvodu, že manžel je doposud můj jediný sexuální partner. Ale mám obavy z toho, co by se mohlo stát, kdyby k tomu došlo, a to po všech stránkách. Takže ta představa mě momentálně spíš deprimuje než vzrušuje. Dovoluji si touto cestou požádat čtenářky či čtenáře, pokud mají v této záležitosti nějaké zkušenosti, aby se o ně se mnou podělili. Děkuji. A všem přeji hezký zbytek léta! Elza

OTÁZKA: Můj manžel (jsme spolu 22 let)"měl" milenku (svou kolegyni o 14 let mladší). Po svém přiznání k nevěře nyní tvrdí, že spolu již nic nemají. Stále si např. posílají fotky z dovolené, kde je ona i s přítelem a manžel naopak i moji fotografii (manžel jí napíše jak je krásná, jak jí to sluší..). Jsem z toho stále zmatená, protože manžel se ke mně chová moc hezky. Stále přemýšlím, jestli mu mám věřit, když sám říká, že uznává, že udělal strašnou chybu, když si s ní začal. Je vůbec možné, aby mezi nimi zůstalo něco jako dobré "přátelství" nebo jak to nazvat a nic víc (stále jsou kolegové)? Musím na to stále myslet.. Hanča S.

OTÁZKA: Bohužel valná většina žen a o něco méně mužů má utkvělou představu že pokud je vdaná či ženatý a mají společně děti mají proto ve svých rukách doživotní právo na partnera který je uveden v oddacím listě.Jak často slýchám větu on by nikdy neopustil své děti.Zní to téměř stejně jako výhrůžka pokud opustíš mě opustíš i své děti.Jenže děti mají s vývojem vztahu rodičů pramálo společného.Pokud někdo odchází ze vztahu tak ve valné většině případů neopouští děti které se z tohoto vztahu narodily.Milenka která je označována za viníka rozpadu jinak harmonicky fungujícího manželství je většinou jen důsledek nějakého problému který se v manželství neřešil byť právě na základě výše uvedeného názoru "nikdy by své děti neopustil".Ztrátu let lze absolvovat i neperpektivním manželstvím ovšem s mnohem horšími následky.Takže důležitým bodem všech vztahů je jeho vzájemné naplnění, souhra a potenciál mít co nabídnut a naopak co přijímat.Nebo-li ne každý nezadaný, solidní pán splňuje očekávané nároky na otce a partnera.Ne každá "lovkyně" se stává "ulovenou, skolenou a nepoužitelnou".Ne každý manžel opuští rozvodem své děti.Ne každá manželka zůstane partnerkou až do konce života. Jistoty ve vztahu založené na základě závazků vzniklých v manželství a city k dětem mnohdy nebývají tím pravým prostředkem k jeho trvání do konce života. Anet pro Niki

OTÁZKA: Dobrý den.Jak já rozumím Lindě.Je mi přes 40 let,spokojeně vdaná přes 20let a přesto jsem se asi zamilovala do kolegy,i když se tomu bráním zuby chci:mám pozorného a hodného manžela,kvalitní sex.Nikdy jsem to nechtěla,mám co chci,tak proč toužím po jiném?Je to tím, že manžel je můj zatím jediný sexuální partner,nebo je to tím,že mám pocit že stárnu a bojím se toho?Mám si jen užívat a těšit se z pozornosti jiného muže a netrápit se tím, co bude? Ani jeden z nás nechce nic měnit, máme své partnery rádi, ale nějak nás to k sobě přitahuje,jak říkáte je to chemie. Jak z toho ven? Jana

OTÁZKA: Dobry den, moje kamaradka ma tzv. panickou ataku a psychiatr ji predepsal nejake leky. Chtela bych se zeptat, jak vazna tato nemoc je, jak probiha, kde se "bere", co kamaradka proziva... A jestli neni jina moznost, nez brat tyto leky... Neni to mozne prekonat bez nich? Moc díky za odpoved Katerina

OTÁZKA: Niki, nenapadlo Vas, ze ctete v teto rubrice pribehy zhrzenych milenek proto, ze je to poradna a ty stasne a ty co to dotahly do "vitezneho konce", nemaji co resit? Pekny den. Klara Klara

OTÁZKA: Milá Lucie,moc s Vámi cítím, já jsem člověk, který znervózní jen co se mu v cizině ztratí v rádiu dosah českých stanic a vím, že stesk po domově by byl nad všechnu lásku k mužskému. Teď se tím snažte netrápit, máte před sebou důležité události a díky manželovi na ně nebudete sama, ale asi bych po nějaké době , třeba po půl roce, se dohodla s manželem, že odjedete zpátky třeba zatím vy s děckem, už jenom kvůli tomu, že potřebujete být kvůli dítěti psychicky v pohodě a to v cizině nejste , také kvůli kontaktům s lékaři, s prarodiči dítěte , vy s kamarádkami atd. Nemůžete zůstat sama jen s kojencem v izolaci v cizí zemi. Manžel by měl i větší důvod k návratu, kdybyste na něj čekala Vy a jeho dítě.Kdyby ani tak nechtěl , už je to na celoživotní rozhodnutí - úplná změna života nebo asi sama s děckem . Narozením dítěte se ale můžete i Vy i manžel změnit, teď to nerozhodnete, uvidíte, jak se to vyvine. Do příštích dnů držím palce a přeji všechno dobré. Zuzana pro Lucii v cizině

OTÁZKA: Dobry den, chtela bych se Vas zeptat na nazor, co delat, kdyz muj pritel je DESPOTA - asi vzit nohy na ramena, ne? Myslite, ze se takovy clovek nekdy dokaze zmenit? Dekuji a tesim se i na nazory od ostatnich :-) hezky den Paja

OTÁZKA: Dobrý den všem diskutujícím! Ráda bych reagovala na příspěvek od Niki a Báry o nevěře. Myslím si, že házet vinu na jednoho či druhého partnera není "cesta" a že partnertsvtí je o něčem jiném. Není jen založeno na sexu a čísle velikosti, ale na druhou stranu není samozřejmostí a to v tom smyslu,že když jsou v rodině děti, tak chlap přece nemůže odejít. Myslím, že manželství je svazek dvou svobodných lidí, kteří si navzájem pomáhají, pracují na společných cílech, citově se naplňují... je to ale "tvrdá práce". Oba musí na něm a sami na sobě makat, aby za něco stálo. Zažila jsem si nevěru manžela i svou a myslím, že jsou to dost složité záležitosti, abych o nich vynášela tak nekompromisní soudy. Hlavně je to velmi individuální věc a já nemám právo soudit druhé - vždyť nevím, co je vedlo k danému chování...To je můj názor. Markéta,35

OTÁZKA: Niki, mozna Vase manzelstvi je stastne, ale je spousta muzu, kteri si (bohuzel pro ne) vzali zenu, ktere jde prave jen o to, aby je nekdo zabezpecil. To ze jejich muz neni jen penezenka a "penis" potrebny k tvoreni deti, ale ze je to citliva bytost, ktera ma sve sny, zaliby a potrebu citu, uz tyto zeny, jakmile dosahnou sveho, tj.zabezpeceni a rodiny nezajima. Tam podle mne vznika misto pro milenky. Veronika Veronika pro Niki

OTÁZKA: Drahá Jituš,mám k Vám prosbu!Přes seznamku jsem se seznámila s jedním mužem,kterému je přes 30 let a mne také.jsme od sebe přes 390km.Nejdříve jsme to brali jen jako povídání tady po chatu(asi 4 měsíce),poté jsme si vyměnili telef.čísla,začali si psát a pak i volat.Naše hovory jsou báječné,povídáme si o všem.Zjistili jsme ,že máme společné zájmy,záliby,a že chceme to stejné od žvota,že Nám bylo po citové stránce stejně ublíženo(nevěra).Naše telefonáty přesahují i 5 hodin:-) a nemůže to vždy nějak ukončit.Známe se již 5,5 měsíce a oba jsme si uvědomili,že nám chybí přes den hlasy´a že k sobě něco cítíme,což jsme oba dva dlouho k nikomu necítili(ale ještě nic neslíbili!),počkáme až se setkáme,což bude již brzy.I přesto,že jsme si nic neslíbili,jsem přišla o jednom víkendu,kdy měl neustále vypnutý mobil a v noci mmi napsal,že je s přáteli a není tam signál,že je se ženou,se kterou mají prý jen dohodu na sex a již je to dlouho co spolu spí,žádné city,žádné závazky.Té paní je přes 50 let.Má intuice a dohledání pravdy mne opět nezklamala.Když jsem se ho na to zeptala,řekl,že nechtěl,abych na to přišla,že ví,že by mne to ublížilo a že je neštastný,že jsem na to přišla.Ten týden,se mi ani nechtěl hlásit,že se prý stydí a bojí,že kdyby mezi námi něco bylo,při setkání,tak bych mu nemusela už věřit,že mi je věrný.Vše jsme si telefonicky vyříkali,ale je to stále ve mne,i když dělám,že jsem v pohodě(,,když jsme si nic neslíbili").Trápí mne to a bojím se,že když by něco bylo,tak se budu trápit,zda s ní nic nemá dál!On ale říká,že je to jen potřeba pro něj i pro ní,a že touží mít typ ženy jako jsem já(rodina a děti).Vím o koho jde,bývá také na chatu a když tam není,mám i přesto strach,že je s ní,i když píše že je v práci.Asi začínám žárlit!podotýkám,že je to muž,kterého jsem vždy chtěla mít.Myslíte,že,má vztah na dálku budoucnost a že opravdu nemám mít strach a pokusit se mu věřit,když by něco mezi námi při setkání vzniklo?Říká se,že zkusit se má vše,mám to zkusit?Děkuji za odpově [tato otázka byla zkrácena] Leonka

OTÁZKA: Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila. Je mi 31 a mám 6ti měsíční naprosto vyhovůjící vztah po všech všech stránkách. Nikdy jsem nebyla tak spokojená jako teď. Plánujeme společnou budoucnost i rodinu , přítel je o 4 roky mladší, ale to mě netrápí. Jediným problémem je vztah s jeho matkou. Je rozvedená, celý život žila i s rodinou ve společném domě se svými rodiči. Nevím, jaké byly vztahy, každopádně se ale rozvedla a jiného partnera nemá.Z toho, co občas vypráví, ale cítím hořkost nad tím, že se rozvedla a každopádně svaluje veškerou vinu na svého bývalého manžela. Já o tom ale opravdu nic nevím a můj přítel vpodstatě také moc ne, protože jeho otec o tom odmítal hovořit. Problém je v tom, že ona je na svých již dospělých dětech velmi závislá. Můj přítel, řekla bych, po odchodu otce převzal v rodině jeho roli, všechno obstarával, zařizoval, jezdil na dovolené jen s matkou a příbuznými, víkendy trávil s nimi, veškerý volný čas, včetně např. silvestrů atd., což, myslím si, v jeho opravdu již dospělém věku, není úplně standardní. Choval se zkrátka velmi ohleduplně a odpovědně. Žádný dlouhodobý vztah, kdy by dívku představil doma, přede mnou neměl. A tím začaly těžkosti. Matka si na něj činí stejné nároky jako dříve. Vpodstatě není ochotná připustit, že by mohl mít svůj vlastní život, stále ho atakuje a citově vydírá, že je doma hromada práce(on už bydlí většinu času u mě)a že jí už dlouho neřekl, že jí má rád, že se chová jinak než před tím, než mě poznal atd. Mohu Vám říci, že je to opravdu psychický teror, do kterého zatáhla i mě (přes mé protesty, že to si musí vyřešit spolu)Chtěla, aby šel k psychologovi, protože se nechová jako dřív, což značí, že je všechny neobskakuje a není k dispozici na první zavolání a chce si žít konečně svůj život, na který má právo. On je z toho pochopitelně smutný, protože je to jeho matka, kterou má rád, ale chce být a žít se mnou. Dokážete říci,zda její přístup je v pořádku a co dělat? Nejsem nespravedlivá? Děkuji Vám za radu. Anna

OTÁZKA: Dobrý den pani doktorko, potrebovala bych poradit, jak se zachovat v teto situaci. Ziju asi pul roku se svym pritelem, ktery se prave rozvadi. Soucasne zanechal podnikani, protoze se vic a vic zadluzoval nez vydelaval. Takze ma dluhy, mel by platit alimenty na 3 deti, apod. a pochopitelne nema ted z ceho. Nasi domacnost prevazne financuju ja a casto mi na to penize nestaci. Musim ale take uznat, ze je to on, kdo u nas vari, uklizi a stara se o me. Vim, ze me ma rad, ale moc me trapi, ze neresi svou situaci, nevydzvedava si soudni zasilky, tzv. strka pred problemy hlavu do pisku. Nijak dusledne si nehleda novou praci, zacina mit problemy s pitim. Je to hodne uzavreny clovek a jakakoliv zaminka o jeho problemech u nej vyvola bud hysterickou reakci nebo dela, ze to neslysi a uzavre se do sebe. Taky ho mam moc rada, ale soucasne, aniz by si to uvedomovat mi timto ublizuje! Vim, ze toho je na nej moc a chtela bych mu byt oporou, ale je pro me tezke zvladat tuto financni krizi a bat se jit s nim do spolecnosti, ze bude zase opily, a mi se tak kvuli tomu pohadame. Poradte mi prosim, jakym zpusobem komunikovat s takovym uzavrenym clovekem, aby si uvedomil, ze problemy se musi resit ne je pred sebou tlacit a hromadit. Tvrdi, ze to jsou jeho problemy a ze se tim nemam trapit, jenze me to pochopitelne hodne boli a taky se me to tyka, protoze zijeme spolu v jedne domacnosti. Karolina, Pardubice

OTÁZKA: Dobrý den, asi týden pročítám Vaši poradnu a už jsem si konečně dodala odvahy Vám napsat. Je mi 30 let a s přitelem budeme v září rok. Můj problém je v tom, že přítel není schopen mi říkat dosti důležité věci. Již 3 měsíce pracuje na zahraničí a já jsem v Praze. Podle původních domluv se měl v po 4 měsích vrátit. Jen kvůli hádce, která nastala o víkendu z něj vypadlo, že už před měsícem dostal nabídku si pobyt prodloužit a to minimálně o rok. Během hádky se se mnou rozešel, nechce, abych za ním odešla, a problém je, že já bych byla i šla. Ráno se probudil a řekl mi, že to se mnou ještě zkusí. Což fakt nemůžu překousnout, připadám si jako onuce. Jsem na takové věci přeci jen stará :-(. Mě je z toho na nic, protože ve mě válčí 2 věci - zůstat či jít. Nevěřím na vztahy na dálku ale srdce si poroučí jinak. Prosím o radu, co mám dělat, jestli to ukončit a vím, že asi napíšete, že si máme promluvit, ale poraďte mi prosím jak. Děkuji Michaela

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Mám takový problém a nevím si rady.Chodím s přítelem dva roky.Před rokem mi byl nevěrný.Přišla jsem na to úplnou náhodou.Jeho vztah s tou ženou trval tři měsíce.Chtěla jsem to s ním ukončit,ale nakonec jsem mu odpustila.Nepřipomínám mu to,ale od té doby žiji v hrozném strachu,že se to bude opakovat.Začala jsem strašně žárlit a tím ničím nás oba.Nedokážu se té nejistoty zbavit.Chtěla bych Vás poprosit o radu,jestli má vůbec smysl v tomhle vztahu setrvávat.On se snaží,ale já už mu nedokáži důvěřovat.Děkuji moc za Vaši odpověď. Jana

OTÁZKA: Vážená paní Jitko,už jsem vám jednou psala a krásně jste mi odpověděla.Ale mám silnou potřebu se zeptat ještě na jednu věc.V kostce:našla jsem si milence,doma nám to v sexu neklapalo a neklape-nespíme spolu.Protože jsem chtěla jen sex,tak jsem to milenci řekla a on to vzal navědomí.Jenže já ho miluji a zjistila jsem,že je to opravdu ten,kterého hledám.Oba sportujeme,máme rádi stejná jídla,přírodu,sex je skvělý,do mé postavy a jako do milenky je do mě blázen.Ale:on se rozešel s přítelkyní,s kterou chodil-nechodil.Umíralo to.A já myslela,že bude chtít mě.Ale on hledá jinde.Když jsem se ptala,co mu vadí na mě,tak řekl,že jsem holka na sex,že to tak bere a neumí si vztah se mnou představit.Nevím,jak vypadá !zlomené srdce",ale pryč je období vyrovnanosti a myslím si,že to "zlomené srdce" mám.Nemůžu pochopit,že muži nejsou schopni změnit postoj.Vždyť to musí vidět,že je nám spolu dobře.Začali jsme podnikat společné akce,zatím jen sportovní,ale je to naprosto super a je on skvělý.Připadám si jak jeho dívka.Začal se mi svěřovat,ale tohle se mi moc nelíbí,připadá mi,že mě bere jako budoucí kamarádku? Dokonce mě požádal,zda by jsem mu v nehlídala, občas,štěně.Sám se mne ptá,zda jsem štastná s manželem a zajímají ho moje pocity,ale ne vůči němu.Pak mi i řekl,že se mu líbila jedna holka,ale ona ho nechce a přitom by se,podle něj,k němu tak krásně hodila.To mě strašně zranilo,nemůžu se vzpamatovat a jsem v těžké melancholii.Je pravda,setkávali jsme se kvůli sexu a i tak naše schůzky vypadaly.Ale když budeme spolu podnikat sportovní akce,je šance,že mě "přeškatulkuje"? Navíc je to muž,který mě uhranul jako žádný jiný a voní mi za každých okolností,i když je spocený a špinavý.To je asi pořádná"chemie".Prostě v srdci vím,že je to ON.Ale přesvědčovat ho nebudu,asi bych se mu tím znechutila? Mám něco podniknout nebo je to ztracené? Děkuji moc za odpověď.Marta Marta

OTÁZKA: Dobry den, pani psycholozko, jsem pet let a momentalne zijeme s manzelem v zahranici. Odjeli jsme pred rokem, kdy byla manzelovi nabidnuta velmi dobra prace a Ceska uz mel plne zuby. Kratce na to jsem otehotnela s prvnim ditetem a velmi jsem stala o to, abychom jeli domu. To muj manzel ale nepripoustel ani nahodou. Vim, ze se mu do Ceska zpatky nechce, ma tady dobrou praci a take velke sance v podnikani. Vsichni nasi pratele a rodina stoji na jeho strane a me se tak hrozne styska. Miminko ma prijit za par dni a ja mam obavy, abych to vse zvladala. Nechala jsem tam rodinu, pratele, uz jsem meli i vybudovany domov, chtela jsem poznavat svet, ale tehotenstvim se to zmenilo a ja touzim po navratu. Manzel mi slibil, ze za rok bychom mohli jet, ale ja mu potom vsem jiz neverim. Myslim si, ze se mu nikdy nebude odchazet snadno. Mam ho moc rada a nechci mu prekazet v jeho kariere, ale nechci se tomu obetovat. Je mi to lito, meli jsme a mame hezky vztah, ale tu cizinu neprekousnu. Uvazovala jsem i o rozvodu. Nemam tady zadne pratele, protoze v tehotenstvi se tezko hledaji a cely muj den je cekanim na nej. Chtela bych vedet co dal. Moc vam dekuji za odpoved. lucik lucik

OTÁZKA: Dobrý den chtěla bych Vás moc požádat o radu.Je mi 21 let a s přítelem budu už 5let.Rok z toho žijeme u jeho rodiču v takovém malém pokojíku.Přítel,ale na mě přestává mít čas.Neustále chodí do dílny a na pole a já vím,že je ta práce potřeba udělat,ale on si neudělá ani za půl roku čas aby jsmi byli jeden den sami a někam zašli.Třeba na večeři.Když se,ale ozvou kamarádi má čas hned.Já bych tak jezdila na nějaké výlety,ale nemám s kým.Tím,že sem se odstěhovala jsem opustila všechny své přítelkyně a tady jsem v cizím prostředí a nikoho tu neznám tak jsem neustále sama a nevím co dál.Přítele mám moc ráda,ale trápí mě ,že na všechno a všechny má čas jen na mě ne.Já dělám vše aby byl spokojený,ale když chci něco já tak přestává slyšet.Přitom říká,že mě miluje a chce se mnou být.další problém je jeho maminka.Neusále dělám všechno špatně.Od stlaní postele přes zašívání ponožek atd.Nic se ji nelíbí a vše kontroluje a předělává po mě.Když du ven posílá mě abych se převlékla jiné tričko a podobně a navíc u přítele nemám zastání.Připadám si jak hlupačka která nic neumí .A prítel se zastává maminky a ani se mě nesnaží pochopit a já jsem zoufalá a nevím jak dál.Chci s přítelem být,ale on se přestěhovat nechce a já to tady asi už dlouho nevydržím.Předem Vám moc děkuji za odpověd!! Můj email: sacvi@atlas.cz Děkuji moc anonym

OTÁZKA: Milá paní JT, velmi jsem váhala, zda Vám sem napsat. Sama jsem zažila obdobnou situaci jako Váš syn. Moji rodiče se rozvedli když mi bylo 9 let a když mi bylo 13 tak mi matka představila svého přítele a do roka s ním začala žít. Byl to velmi hodný člověk, měla jsem ho velmi ráda, ale tenkrát v těch 13 letech to pro mne byl docela zásah do soukromí. Prostě jsem ztratila domov, protože mi v něm sídlil cizí člověk. Domov, tak jak jsem na něj byla zvyklá, už nebyl. Žily jsme řadu let samy s matkou a babičkou. Když mi bylo asi 14 let, byli jsme na společné dovolené a já se v noci probudila a slyšela jak se matka s přítelem miluje. Byl to pro mne šok. Podotýkám, že jsem na otce fixovaná nebyla, nikdy s námi nežil a rozvod mých rodičů byl jen přirozeným vyústěním celé situace. Taky jsem velmi dobře věděla jak otec tahá matku po soudech kvůli majetku a výživnému a jak ji to ničí. Ale na druhou stranu máte právo na život a nemůžete se obětovat dítěti. To stejně jednou odejde z domova a Vy zůstanete sama. Jen bych byla opatrná s tím dalším dítětem. Je mi jasné, že Vám není 20 a tudíž na další dítě máte nejvyšší čas, ale může se Vám stát, že to syn velmi špatně přijme. Ještě jedna poznámka: když mi řekli, že zemřel můj biologický otec, bylo mi to jedno. Když zemřel matčin přítel, brečela jsem já, můj muž i obě moje děti, pro které to byl "děda" a které sice věděly, že to není biologický dědeček, ale pro ně prostě byl. Irena (pro paní JT)

OTÁZKA: děkuji Vám moc,za přečtení a radu od Vás!Mám k Vám,ještě jeden dotaz:co jste dělala,se žárlivostí?Byla bych moc ráda,kdyby jste mi mohla napsat na můj email a moc ráda bych se Vás zeptala blíže a vysvětlila více,proč já!Děkuji předem za napsání!Můj email:eliska.dlouha@seznam.cz Pro Adélku,která psala Elišce!

OTÁZKA: Paní doktorko, před necelým měsícem se se mnou (23 let) rozešel můj přítel (24 let). Spolu jsme byli téměř 4,5 roku a poslední 4 měsíce jsme spolu bydleli. Stále se s tím nemohu vyrovnat, je to naopak čím dál horší. Je tomu tak, myslím, hlavně proto, že svůj odchod nijak nezdůvodnil. Byl týden mimo, někde, čemu by se dalo říct služební cesta, a najednou postupně přicházel s tím, že si není jistý, jestli mě miluje, že by si dokázal představit život beze mě a za čtyři dny mi řekl, že by se chtěl odstěhovat, což také rychle udělal. Přitom poté, co vyslovil první pochybnost, vypadal, že ho to trápí, že situaci chce řešit, dokonce jsme se objednali do poradny. Stále mi není schopen, alespoň z mého pohledu, uspojojivě vysvětlit, pro to udělal. Říká, že prostě nebyl šťastný. Mám ale pocit, že mi neříká pravdu, protože jeho verze se dost mění. Hlavně si ale myslím, že jsme měli krásný vztah. Překonali jsme spoustu překážek z okolí a i společné soužití bylo příjemné. Rozuměli jsme jeden druhému, měli stejný smysl pro humor, navzájem se známe jako nikdo. Jistě, měli jsme nějaké rozepře, ale měla jsem pocit, že to jako problém vnímám pouze já, on nikdy nechtěl nic řešit. A najednou pak přijde s takto radikálním „řešením“. Je možné, že se z jeho strany jedná pouze o zkratkovité jednání a že se vrátí? Týden před vyslovením prvních pochybností prý říkal jedné naší společné kamarádce, že by si mě chtěl v horizontu dvou let vzít. Rozchod, případně existence vážnějších problémů, není tedy něco, o čem by přemýšlel delší dobu. Také mě napadlo, jestli nemůže vedle mě trpět komplexem méněcennosti. Jsem velice aktivní člověk a v podstatě docela úspěšný, zatímco on je dost pohodlný. Po odchodu ale na sobě začal pracovat, hledá si novou lepší práci, snaží se dokončit školu, což jsou věci, ke kterým jsem se ho snažila delší dobu bezvýsledně přimět. Je možné, že si chce dokázat, že na to všechno má sám a že se vrátí, až se mu to podaří? Stále ho miluji a bojím se, že nebudu schopná navázat [tato otázka byla zkrácena] Alena

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, mám na Vás jednu otázku. Jsem 6 let vdaná, naše maželství bylo realtivně v pohodě, jen v něm chybělo více komunikace a možná trochu více projevů lásky, brali jsme jako samozřejmost, že ten druhý ví, co k sobě cítíme. To je velká chyba, teď už to vím. Máme 4 letou dceru. Manžel si asi před rokem našel milenku. Oznámil mi, že se chce rozvést (milenku pochopitelně zapřel). Vše nakonec dopadlo jinak. Po příšerném půlroce plném hádek a obviňování se navzájem, jsme nakonec zůstali spolu a myslím, že jsme se oba hodně poučili. Řekla bych dokonce, že se k sobě chováme o poznání lépe, než kdykoliv předtím a je nám spolu dobře. Manžel mi teď začal říkat zdrobnělinou, kterou nazýval svou "přítelkyni" a musím říct, že to je věc, kterou jen těžkou přecházím. Nechci se vracet zpět a něco vyčítat, ale tohle je na mě trošku moc... Podle mého názoru už se s ní minimálně půl roku nevídá (to je téměř jisté manžel je velmi špatný lhář). To že si takto říkali vím od ní, protože mi několikrát volala a přesvědčovala mně, že jí miluje a se mnou zůstává kvůli dceři. Manžel o těchto telefonátech neví, jednou jsem jen naznačila a on absolutně odmítl, že by něco takového udělala. Má podle všeho o ní jen to nejlepší mínění... Obávám se, že je ale úplně mimo. Mluvila jsem s ní jen párkrát (nikdy jsem se od ní nenechala vyprovokovat k žádné hádce a vžy volala ona mně). Může něco znamenat, že mi říká stejně jako říkal jí? Já mám spíš pocit, že si to vůbec neuvědomuje... Prostě to skončilo a on jde dál... Co si o tom myslíte? Děkuji Viky

OTÁZKA: Dobrý den, nevím jestli můj dotaz je přímo z vašeho oboru, ale zkusím to. Jsem rozvedená s 13-ti letým synem, mám druhým rokem přítele, ale se synem se znají jen asi 3/4 roku. Přítel chce abychom začali bydlet spolu (tzn.přestěhovali se k němu), touží po společném dítěti. Jenže můj syn je po dost traumatizujícím rozvodu, není schopen přijmout to, že nebudu jenom s ním. Také má silný citový vztah k otci. Ale musím taky říct, že k příteli se chová velmi slušně, ale s odstupem a je na něm vidět jakási vnitřní "strnulost". Takže moje otázka zní: Mám mu dát jenom více času nebo by pro jeho psychyku bylo lepší, kdybych se svých snů o nové rodině vzdala? Děkuji za odpověď JT

OTÁZKA: Preji hezky den! Uz jsem Vam nekolikrat psala ohledne meho vztahu - mne je 23 let a pritelovi - partnerovi 42 let. Pokazde kdyz se nam "povede" spolu byt, tak se me pta: Mas me rada? Jsi se mnou rada? Co na me vidis? Porad se ujistuje. Co si o tom mam myslet? To, ze si mnou nejni jisty? Pritom ale mi dava opravdu volnost a chce abych si nekoho nasla pro zivot..Jednou mluvi tak, jednou tak...Dekuji predem za odpoved. S pozdravem Anonym

OTÁZKA: Dobry den, uz nevim co dal, tak prosm o radu Vas. Jsem s pritelem dva roky. On umi byt nejsaramantnejsi na svete. Ma to jeden hacek. Prestal takovy byt na me. At delam cokoliv (vyhybam se kontroverznim tematum, mluvim mile i kdyz je protivny...) vzdy najde zaminku, aby mi mohl rici ze jsem bud povrchni nebo nafoukana apod. (napr. kdyz reknu, ze znam nejaky porad, rekne, ze jsem povrchni, protoze jsem ho videla jen jednou a uz rikam, ze ho znam). Je na me tak protivny, hada se, nadava. Udelala bych cokoliv, aby na me byl stejne slusny a saramantni jako na vsechny kolem... Mam sanci to dokazat? Co mam vlastne delat? Jana

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,chtěla bych poprosit o radu a váš názor.Jsem vdaná 16let,protrpěla jsem si nevěru ze strany manžela,snažila jsem se odpustit kvůli dětem,ale manžel se stejně rád baví s ostatními ženami a mě se nevšímá.Má plno aktivit,ale o sport se jedná nanejvíš tak dvě hodiny a pak tráví do čtyř ,nebo i dýl hodin do rána s děvčaty.Na věku mu moc nezáleží.Když reaguji tím , že se mi to nelíbí,tak odpoví,že nic špatnýho nedělá.Poslední dobou začal i zapírat.Děkuji a těším se na odpověď Aneta

OTÁZKA: Pavlo,prosím ozvěte si mi na mejl,mám podobný problém a potřebovala bych to s někým obdobným zkonzultovat a vyměnit názory,děkuji mejl:marketa.ooo@seznam.cz Markéta(pro Pavlu) z 28.8.

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,mám velký problém,se kterým si nevím rady.Před 4 měsíci mi vyznal lásku přítel mé dobré kamarádky.Musím přiznat,že tam byly sympatie i z mé strany,ale s ohledem na kamarádku jsem si to ty roky,co se známe nepřipouštěla.Bohužel jsem to nyní neustála a začala jsem se s ním intimně stýkat.Mám vůči kamarádce neskutečné výčitky i proto,že mají několika měsíční dítě.Od ní ale vím,že ve vztahu není od počátku spokojena,udržuje kontakt s bývalým přítelem a dítě si pořídila pod tlakem biologických hodin....Partner jí chtěl akorát opustit(ne kvůli mé osobě-ještě jsem vlastně o jeho náklonosti nevěděla),když mu oznámila "radostnou" novinu.Teď mi,prosím,poraďte jak se mám zachovat,pokud bych s ním chtěla v budoucnu být.Jsem teď uprostřed,jelikož ona samozřejmě s každým problémem chodí za mnou...a já si připadám strašně,jako bych byla ten pomyslný had na prsou.Řekla jsem mu jasně,že si to musí nejdřív vyřešit,ukončit jeden vztah a po nějaké době můžeme být spolu oficiálně.Teď se vyhrotila situace,řekl jí,že s ní už nemůže být a nešťastná kamarádka volá mně.V podezření je úplně jiná žena (se kterou měl poměr během jejich vztahu) a já nevím jak se zachovat.Takže mám na Vás 2 otázky-jak se zachovat teď a jak řešit situaci,až on bude úplně volný-abych kamarádce,co nejméně ublížila...Moc Vám děkuji za Vaši odbornou pomoc. Lenka

OTÁZKA: Paní doktorko, přeji Vám příjemný den. S přítelem jsem půl roku a můj problém se zřejmě nazývá citová závislost a to na mé straně.Velmi jsem se do něj zamilovala a ten cit je stále den ode dne silnější.V poslední době mám tendenci mu neustále psát zprávy, vykládat mu, jak ho miluji, že bez něj nedokážu být, že se o něj bojím, že moc žárlím...on mi říká to samé, také mě velmi miluje, ale já mám strach, abych ho brzy nezačala otravovat a nudit. Chci, abych pro něj byla stále zajímavá, aby si mnou nebyl zase až tak jistý, ale dělám spíš opak. Navíc mě ten silný cit samotnou už taky trošku dělá problém, protože na něj stále myslím, nesoustředím se, přemýšlím, co by se stalo, kdyby mě opustil...prostě jsem hrozná citlivka a jeho stavím na piedestal. Nechci, aby to tak bylo, protože tuším, že to není tak úplně správně, chci se k němu stavět trošku zdravěji a cítit ve vztahu k němu trošku větší sebevědomí, věřit sama sobě, že jsem dobrá partnerka a on může být rád, že mě má.Zatím je to naopak,pořád přemýšlím, co na mě vidí a že ho to brzy jistě přejde, až mu přes ulici přeběhne jiná a hezčí.Partner mě ujišťuje o opaku a já mu vlastně věřím, jen ty mé pocity mě trošku ubíjejí. Prosím Vás, jak to udělat, abych náš vztah brala tak nějak zdravěji? Děkuji za odpověď na můj zmatený dotaz... :-( anonym

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, chtěla bych znát váš názor... Rozesli jsme se s přítelem po čtyřech letech, milovali se a žili spolu. Byl to jediný můž u kterého jsem cítila, že on bude ten praví a otec pro nase děti. A on cítil totéž. Ale já se nějak zasekla, zamilovala se jinde (bála jsem se věkového rozdílu-já 27, on 41), ale už mě to přešlo, srovnala jsem se, a vím co chci. Nyní jsem od sebe půl roku a uskutecnili jsme setkání, bylo to skvélé, o všem jsem debatovali jako dřív. Oba chceme totéž, rodinu a být spolu. On si ale myslí, že za pár dní změním názor, že jsem jeste mladá. Víte já tak cítím jak mě má rád a dělá mi to dobře, u nikoho jsem to tak necítila. Vždy jsem věděla že je o xx let starší a že má z prvního manžel. dceru, ale nedokážu se s tím nějak uplne srovnat (on má vše dávno vyresene, nemam duvod mit ty pocity), že bych byla "ta druha" ja vim, ze je to hloupe, protoze, vím ze ve spouste veci jsem pro nej jedinecna. Zkratka videli jsme se a rekli uvidime, ma ted hodne prace a ja tez, chceme jet ke konci zari na par dni na neco jako dovolenou a odpocinout si, moc se na to oba tesime, i kdyz se ted vlasten nemuzeme z prac. vytizeni vidat, jen velice malo a jsem oba unaveni.Takze otazka zni, ,jsou mozné návraty? A jeste bych mela jeden dotaz, vite v posteli nam to spolu slo, ale ne uplne podle mych predstav, myslite, ze se na tom da pracovat, nechci jine muze jen jeho, ale moc me to nebavi, je prilis pasivni a ja se nechci dotknout, to ze je v milovani laska, me naplnuje vic, ale bojim se ze mi "poradny sex" bude chybet. Ted to se mnou tak lomcuje :) hezky den a dekuji Lucinka

OTÁZKA: Paní doktorko, moc děkuji za odpověď od Vás z 26.8.,ale co jste mi radila, snažila jsem se sama hned od začátku praktikovat s výsledkem nulovým, proto jsem se obrátila na Vás. Víte, ona manželova dcera bude zanedlouho plnoletá, to není holčička, která by byla otevřena nějakému pozitivnímu příkladu ze svého okolí .Mám pocit, že se u ní vše řídí jednou jedinou věcí - aby musela plnit co nejméně povinností, takže ať se snažím jakýmkoliv způsobem, jakmile vycítí, že na konci by mohla být pro ni nějaká činnost, je zle. Akorát že pochopila, že mě moc neoblbne, tak to praktikuje jenom na tátovi. Na mě zbývá ta práce. Manžel přitom vykládá, že má strach jak to bude vypadat, až bude mít jednou vlastní domácnost,že takovou manželku by žádný normální chlap nestrpěl, ale čemu se diví, když na tom systematicky celou dobu pracoval, aby byla taková .Připadá mi to u nás, že dcera je hýčkaná manželka , okolo které manžel chodí po špičkách, aby se nepolekala a já jsem hospodyně na práci, na kterou si může otevřít pusu kdykoliv se mu něco nezdá. Možná mi napíšete, že ale i přesto jistě jsem pro něj opora a že mě potřebuje, o to sprostější mi připadá tak nespravedlivé rozdělení rolí . Mám dojem, že doma největší blbec je ten, co je zapřažený a táhne a nejoblíbenější je ten, kdo nic nedělá . Asi podle hesla kdo nic nedělá, nic nezkazí a blbec asi opravdu jsem já, když jsem se nechala takhle zapřáhnout.Mohla bych si taky sednout a dát si nohy nahoru , ale moje hlavní nevýhoda je,což oni oba vědí, že já prostě bohužel nesnesu sedět vedle odpadků na podlaze moc dlouho, zatímco dceři to nedělá potíže ani když už zapáchají . Ale stavět si na tom, že druhému to nedá, svoje pohodlí, to mi přijde obzvlášť ubohé . Asi jsem měla právě tu jinou výchovu, mě by hanba fackovala přihlížet takhle jak mi někdo posluhuje, jen když já nic nemusím. Ale asi je to opravdu moje chyba . Bibina ještě jednou

OTÁZKA: Dobrý den.Mám takový problém, je mi 17 a ještě jsem neměla kluka.Na jednu stranu bych ho chtěla, na druhou stranu mám ze vztahu strach.Neumím komunikovat s klukama, nedokážu si představit, že bych byla u něho doma, natož, že bych se s nim vyspala.Připadám si trapně, když vidim, co holky v mem věku uz maji za sebou.Vim že je problem ve mě, kdyř mě nějaký kluk chce, tak ho prostě odmítnu nebo nevydrží to čekání, kdy se nemůžu rozhodnout. Doma už mi taky řikají, abych si našla nějakýho kluka. Andrea

OTÁZKA: Paní doktorko,žádám o radu.Jsem osmnáct let poměrně spokojeně vdaná.S manželem vychováváme dvě děti.Neboť jsem nesmírně aktivní člověk,poznala jsem při jedné své aktivitě muže,který mi nebyl zcela lhostejný.Navíc mě od začátku velmi přitahoval.Nejsem si vědoma toho,že bych k němu vysílala nějaké signály,nicméně mě po nějakém čase společného setkávání opravdu oslovil a pozval mě na schůzku ve dvou.Velmi jsme se sblížili.Trvá to již téměř devět měsíců a já se do něho stále více zamilovávám.On je ovšem o 16 let starší,sice rozvedený, ale žije již 11 let v nesezdaném partnerském svazku s družkou.V začátku našeho vztahu jsem byla poměrně zdrženlivá v navrhování společných schůzek.Pozvání na ně jsem spíše přijímala a přizpůsobovala jsem se okolnostem.On byl ten, kdo moc toužil a já byla chladná.Nyní se ale situace obrátila.Já toužím stále víc po tom,zorganizovat nějakou společnou akci,on sice přijme tak jak jsem to zprvu dělala já,ale zdá se mi ochladlý.Netuší,že mě tím k sobě připoutává ještě víc než dřív.Trápím se,vím že je něco špatně,ale zároveň nemám v sobě sílu ten vztah zcela ukončit a vrátit se tak na 100% k manželovi a dětem.Je mi skoro čtyřicet,ale jsem v tom až po uši.Ráno se vzbudím a myslím na něj, proč nezavolal,nenapsal SMS,jestli už úplně ztratil zájem, nebo je jen zaneprázdněný či hlídaný svou družkou.Chci mu sama zavolat nebo napsat,prostě uskutečnit nějaký kontakt,ale nechci mu způsobit problémy v jeho partnerském soužití.Vím,že když jsme spolu,je nám moc fajn,ale partnerství si bourat nechceme.Poradíte mi? Linda

OTÁZKA: Dobry den, potrebovala bych radu. S přítelem chodim neco pres ctyri mesice a nevim co si mam myslet. Vidame se stridave treba jeden tyden kazdy den a pak se treba zas tyden nevidime. Skoro se pak ten tyden co se nevidime ani neozve. a kdyz treba neco resim tak utece a taky se neoziva. nevim co si o tom mam myslet. nechce me? ale potom proc to neskonci? taky sem treba mela narozky a svatek a vubec mi ani nepopral a nic mi nedal. teda k narozkam mi rekl ze darek zapomnel doma,ale stejnak sem nic nedostala.Nic sem mu k tomu nerekla, protoze se prece nebudu vnucovat o darek. takze si mozna mysli ze je to v poradku, ale neni. ...Muze tohle vsechno byt i tim, ze treba nedokazu ukazat city(a to vuci nikomu)?? pride mi totiz kdyz svoje city ukazu(napr.plac, smutek, atd.) ze sem tim vic zranitelna a ze mi muze kdokoliv ublizit. chtela bych tohle treba zmenit ale nevim jak.Nejde mi to. asi sem to tady dost zmatene napsala ale sama ja mam hrozny zmatek a trapi me toho hodne:( dekuji. Adriana

OTÁZKA: Ahoj Niki, máš úplnou pravdu. Ale často si za to, že jim muž zahýbá, mohou ženy samy. Především muž je od přírody lovec a když se mu nabídne ktraktivní kořist, skočí po ní. Dále ženy mají neskutečný dar stát se po svatbě a dětech nesnesitelnou hádavou fúrií. A taky si myslí: dala jsem mu děti tak nemusím vypadat jako po svatbě. Ale omyl. Ať se řada ženských kolem 40 podívá na svou svatební fotografii. Další věc je nechuť k sexu. I to často žene chlapa do náruče milenky. Podotýkám, že jsem vdaná 20 let, je mi 45 let a mám konfekční velikost... Bára

OTÁZKA: tak jsem si teď pročítala Vaší poradnu a jste fakt suprová!Je tady toho opravdu hodně a na spoustu svých dotazů člověk v průběhu čtení najde odpovědi...Jenom jsem si všimla jedné věci - je spousta mimomanželských vztahů, spousta. Ale jsou to převážně ženy, které jsou na tom bity. Vztah začnou s přesvědčením, že- přece když se mnou začal spát, manželka je pasé, ON miluje mě, kvůli mně se rozvede a opustí děti...Ale takhle přece život nefunguje a těmto ženám - navždy milenkám -bych jako povinnou četbu zadala pročíst si tuto poradnu třeba 2 měsíce zpětně - dotazy jsou stejné - zpočátku jsem si myslela, že se milujeme a on sliboval, že se s ní rozvede, ale po roce, dvou dotyčná zjistí, že je to vlastně stejné jako na začátku vztahu, že asi tu manželku jen tak neodšoupne a vlastně milenka může být ráda, že na to přišla po 2 letech a je jí !jenom! 32. Jsou případy, kdy si to milenka uvědomí třeba po 10letech, kdy už tolik možností, jak začít plnohodnotný vztah není - a to je pravda.Mám spoustu přítelkyň, jimž se věk přehoupl přes 30 a holky se najednou otočí zpátky a podívají se dopředu a zjistí, že sice nějakýho ženáče, který se ve finále stejně vrátil k manželce, měly, ale to je tak všechno. Jsou samy, věk se krátí, dítě nikde a to nemluvím o NEZADANÉM, solidním pánovi, který by je byl schopen zabezpečit a postarat se o ně. Musím přiznat - jsem 7 let šťastně vdaná, mám 2 děti a pokud by si manžel našel milenku - nikdy neříkám nikdy - tak být tou milenkou, ptám se, jak to, že je tenhle chlap schopný odejít od 2 dětí.. Věřím tomu, že v životě se nám všechno špatné, co jsme udělali, jednou vrátí, možná za 20 let, ale vrátí. Vidím to z té druhé stránky, vidím to z pozice manželky a jsem přesvědčená o tom, že ve většině případů se z "lovkyň" stává "ulovená a skolená", pro další rodinu už moc nepoužitelná, protože naším pánem, pánem nás všech je přece ČAS a ten se přemluvit nedá... Přeji Vám hodně úspěchů a jestli se to někomu nelíbilo - chtěla jsem jen napsat svůj názor. niki

OTÁZKA: Paní Forstová, dříve než Vám odpoví paní doktorka, dovolte, abych vyjádřila svůj dojem z Vašeho příspěvku. Moje rada zní: Začněte myslet také na sebe, dopřejte si radost a neodvrhávejte svou možná "životní příležitost". Děti jsou dost velké, aby pochopili, že chcete zbytek života strávit spokojeněni. Váš mladší syn, který s Vámi žije, už určitě tuší, že vztah mezi rodiči není šťastný. Předpokládám, že jste se snažila říct manželovi, co Vás na jeho chování trápí a on na to nereflektoval. Pokud je to tak a cítíte, že Vás vztah s ním jen "vysává", nepřešlapujte na místě. Staráte se o maminku, o syna, o domácnost, víc po Vás ostatní, pokud manžel opravdu rezignoval, nemohou chtít. Dopřejte si štěstí. Určitě si ho zasloužíte. Veronika pro paní Forstovou

OTÁZKA: Pani doktorko, dobry den. Pred casem jsem vas navstivila ve vasi poradne, kdyz jsem potrebovala pomoct s resenim paralelnich vztahu. Byla jsem tim, kdo se mel rozhodnout mezi dvema, jednim, dlouholetym pritelem a clovekem, do ktereho jsem zamilovala. Bohuzel jsem nebyla schopna se rozhodnout vcas a ten "druhy" (v poradi) me prestal milovat. Vztah s tim prvnim ("dlouholetym") je nyni uz tak naruseny, ze si take nedokazu predstavit jeho pokracovani. Proto jsem chtela jen doporucit na vasich strankach vsem, kdo se ve svych vztazich placaji podobne, jako donedavna ja, aby reseni neodkladali. Pokud je reseni na vas, neotalejte s nim. Pani doktorka mi to radila, ale ja neposlechla...;) Citim se ted jako zbabelec. Predtim se zdalo nemozne se rozhodnout k reseni, ted uz vim, co bylo spravne, ale je pozde. Trapi me to, neustale na to myslim a navic, ty vycitky svedomi a pocit ze jste neco nezvladli... Nemam konkretni dotaz, snad jen: existuje nejaky recept, jak zabranit tomu neustalemu toku myslenek, ktere se porad vraci a toci se v kruhu? Je to vycerpavajici. Dekuji. anonym

OTÁZKA: Danielo, není to tak dlouho, co jsem tu "kňourala", že mám výčitky svědomí, že jsem po 14 letech opustila ženatého muže, že jsem odešla sama z vlastní vůle a bez dalších vlivů ze vztahu, který byl oboustranně intenzivní. Pobrečela jsem si, hodně, bylo mi ouvej,nic mě nebavilo. Přesně jako ty se záhy našel někdo, kdo vypadal ideálně, ale nic - prostě jen samé výhody, objektivně skoro zázrak - ale nešlo mi to. Tak jsem se rozhodla: prostě netlačím na pilu, užívám si, nápadníků je spousta, večeře, kino, výstavy, pohoda, žádné závazky, prostě si žiju, nechám se obletovat, trochu flirtuji, provokuji, ale jen s mírou... počkám třeba rok, uvidím, zatím nemám jasné plány. Netvrdím, že je to správné rozhonutí, ale je MOJE.Zkus to. berenika ještě pro danielu

OTÁZKA: Potřebovala bych poradit, jsem 27let vdaná a mám dva syny, 15 a 25let, posledních 6let si s manželem nerozumíme, nemáme spolu styk a řekla bych, že se k sobě chováme chladně. Manžel mně nepomůže v domácnosti ano moc finančně, je v důchodu a přivydělat si nechce(přesto, že jsem mu nenáročnou práci sehnala), jsem na mladšího syna sama. Na jaře mně zemřel tatínek, tal jsem i na maminku sama, které musím pomáhat, seznámila jsem se s mužem, který mně moc pomáhá a chtěl by ještě víc, nikdy jsem nepoznala takovou pozornost o mně a mé blízké. Nemohu se rozhodnout co dělat, protože se bojím někomu ublížit(přestože cítím, že je ubližováno mně). Děkuji za odpověď Forstová anonym

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko! Moc mě baví Vaše poradna, a tak jsem se rozhodla Vám napsat. Nemám sice vyloženě problém, spíš jen potřebu svěřit se nezávislému odborníkovi. Dva roky jsem žila s přítelem ve vztahu, který byl ze začátku moc krásný, později jsme se začali hádat skrz běžné věci společného života (kdo nakoupí, uklidí, vyvenčí psa...), také intimní život nám začal nějak řídnout, alespoň z mého pohledu. Poslední tři měsíce už jsme spolu skoro nekomunikovali, nebyli jsme nějak schopni si v klidu promluvit. Vztah jsem nakonec ukončila já (asi až na třetí pokus, takže žádná rána z čistého nebe). Zprvu to vypadalo na poklidný rozchod, ale po pár dnech jsme oba "vypěnili", považovala jsem to za absolutní konec. Asi týden po rozchodu mi ještě přivezl pár věcí a přivezl si s sebou i novou přítelkyni. Samotnou mě překvapilo, že se mě to tolik dotklo. Po dalších asi 2 týdnech jsem navázala spíše sexuální vztah s mužem, který však bydlí daleko a viděli jsme se jen o víkendech. Odjeli jsme spolu na dovolenou, ale připadalo mi, že jsme oba nějak očekávali víc, myslím citově. Od té doby jsme se neviděli, občas sms, prostě to "vyšumělo". Do toho mě začal zase kontaktovat můj "ex", chtěl si promluvit. Zprvu jsem ho odmítala, pak se semlel dost vážný průšvih v jeho rodině, byl z toho špatný, tak jsme se začali zase stýkat a o všem si povídat. Prý ho hrozně mrzí náš rozchod, i to co mu předcházelo, i pak následovalo. Svůj nový vztah už ukončil, a rád by se pokusil mě získat zpět. Chce napravit všechny chyby a začít znovu. A opravdu se snaží, je mi s ním dobře, i když neprožívám žádné "lásky plání", asi z citové vyčerpanosti. Seběhlo se to všechno asi během dvou měsíců od našeho rozchodu, a mě by zajímalo, jestli je možné, aby se přítel za tak krátkou dobu změnil a myslel všechno doopravdy. Chtěla bych mu zase věřit, ale hlodají ve mě pochybnosti. Vím že to chce všechno čas, udělala jsem v krátkém čase pár životních "kotrmelců". Díky za názor, zdravím!:-) Anna

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, žiji necelé dva roky s rozvedeným mužem, který získal do své péče 14-letého chlapce. Prozatím bydlíme v bytě, ale příští rok byl se měl dostavět náš nový dům. Přítel je momentálně nemocný a nemá práci. Je nervózní a někdy je to s ním k nevydržení, jak není po jeho. Syn se dostává do puberty, občas se spolu hádají. Bývá mi hrozně smutno, chtěla jsem se zeptat, jak lépe komunikovat s partnerem, aby se jeho zlost neodrážela na mě (vyčítá mi, že stále brečím a že se mi něco nelíbí). Bude mi brzo třicet let a toužím po miminku a svatbě. Přítel je ale z předchozího vztahu vysílený a nechce o tom moc slyšet. Zároveň bych chtěla poradit, jak lépe komunikovat s přítelovým synem. Je uzavřeny, moc nemluví a já autům a hokeji nerozumím, a tak nemáme společné téma. Prosím poraďte mi, jak se chovat k partnerovi, aby jeho naláda byla lepší, jak zlepšit komunikaci se synem a jak zlepšit svůj psychický stav - v průběhu roku jsem také změnila práci a nějak nedokáži s novými lidmi komunikovat, nechce se mi. Je mi smutno a nevím, jak z toho ven. Děkuji za odpověď. Nika

OTÁZKA: PRO JANKU : Janko, nabízela jste mi rozhovor, přijímám. Prosím, odpovězte mi na otázku ohledně daru, od paní doktorky jsem se jí nedočkala, jen návodu jak to "řešit", díky paní Douchová za povzbuzení. Alena. Alena/Alice 43

OTÁZKA: PO delší době sem píšu a musím řict , že situace se vyostřila. Z nevineho posezení na tom chatu je v podstatě zavislost a možná vztah. Každy den jen co partner přijde domu , tak po všech hadkach co tu probehli si nuceně hraje se synem , ale jakmile jde maly spat, zasedne k chatu, Sedi pred tim usmiva se jak zamilovany pubertak a ja tu sedim a brecim. navazal nejaky vztah se zenou , ktere je 50 a nevahal me pred ni i pomlouvat, Ona sama vyvinula aktivitu takoveho razu, ze ho tim vylekala a uz se pry nestykaji, ale ja mu neverim. POrad se zajima jak vypada , dokonce si koupil drahy vyrobek na beleni zubu . Ja jsem uplne na dne, kazdy mi radi jdi od nej. Jenze ja ho mam rada a hlavne strasne moc chci rodinu a nechci zustat se dvema postizenymi detmi sama:( Je fakt ze uz to zacina byt tak zle , ze mam fyzicke obtize typu prujem , zvraceni a dnes jsem byla u zubarky s velkou bolesti a ta mi rekla ze mam vsechny zuby v poradku ze to jsou nervy:( On na me rve ze je mlady a ze se nenecha omezovat a jeste si od nejake blbky tam nechal vylozit karty , které mu samozřejmě vyložila jako že se zbaví nepotřebne zatěže a najde konečně stesti v naručí nove lasky:( A on s tim porad argumentuje a ja jsem unavena. Nechci byt sama, ale byt v tomhle je snad jeste horsi, jak se to da prezit? Je vubec sance ze se neco vrati? dekuji za odpoved. Samozrejme milenku popira. pry si chce jen povidat, Pak ale enchapu proc to musdi schovavat. Simona

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,mám dotaz nebo spíš prosbu o radu jak se zachovat.Jak se zachovat k partnerovi, se kterým jste skoro 3 léta,má pohlavní chorobu,která je pro něj málo nebezpečná ale pro ženu velmi (bradavičky),3 roky jsem ho prosila ať jde k doktorovi,šel až když si na internetu prohlédl fotky co to může JEMU způsobit.Na mě bez ohledu,že mohu mít až rakovinu děl.čípku,neplodnost..On už je po operaci,já jdu teprve na vyšetření na gynekologii.Teď mi říká jak mi zkazil život,jak je hrozný,jak je mu to líto,ale ať na něj zas tak moc neřvu,že mě spát s ním nikdo nenutil.To je pravda,ovšem nečekala bych,že bude litovat svým způsobem sebe jak mi zkazil život a jiné kraviny,ale že mě podpoří...co mám dělat.Přemýšlím o rozchodu.(celé 3 roky spolu bydlíme)Děkuji Simona

OTÁZKA: Veroniko, děkuji za Vaši reakci, moc mě potěšila. Vždycky pomůže vědět, že člověk není se svým problémem sám. Je pravda, že díky zkušenosti už příště snad poznám rychleji, co se se mnou děje a budu s tím umět pracovat. Přeju Vám i ostatním čtenářkám a čtenářům hodně dobrého. A paní doktorce samozřejmě také.:))) Štěpánka (pro Veroniku)

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, jsem s přítelem dva roky a myslím, že náš vztah po všech stránkách funguje.Trápí mě však jedna věc, přítel rád chatuje, hledá si nové přátele, převážně ženy, s některými se občas schází na kafe.Říká, že musí komunikovat také s někým jiným, než jen se mnou, což má pravdu. Nevadí mi to, až na ty osobní schůzky.Myslíte si, že je to "normální", já mám pocit že něco, někoho hledá.Vím, že může odejít kdykoli a toto nehraje roli, ale štourat do vosího hnízda.... Děkuji za odpověď. Sylva

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, prosím o Váš názor na mojí situaci. V současné době se snažím vyrovnat s nevěrou. Svojí. Žiji s partnerem 5 let ve společné domácnosti, 3 roky jsme manželé, mně je 28, jemu 42. V minulém roce jsem se zamilovala, on byl stejně starý jako já, a stejně zamilovaný. Před pár měsíci náš vztah nakonec odmítl a ukončil jej, přestože ho to stálo hodně bolesti. Stejně jak mě. A teď k mé otázce, mému problému. Stále myslím na svého milence, jsem zamilovaná do té představy, jaké by to bylo, kdybychom spolu žili. Z čehož plyne, že nejsem schopná se citově vrátit ke svému muži. A to ani po intimní stránce, kde to téměř celý rok "neklape". S milencem nejsme v žádném kontaktu a neočekávám, že se to kdy změní. Přeju si vrátit se s manželem do "starých kolejí", ale nejde mi to a bojím se, jestli to vůbec kdy půjde. Dá se z tak intenzivního mileneckého vztahu vrátit do plnohodnotného manželství? Jak dlouho to může trvat? Manžel o nevěře nevěděl, tedy spíše předstíral, že neví, nyní má však mé chladnosti dost a dává mi čas do konce roku, abych se "vzpamatovala". Co s takovými ultimáty? Musím přiznat, že ani před mou aférou, nebyl náš vztah zcela v pořádku po komunikační stránce, nicméně je to člověk nesmírných kvalit, který si mě váží, má mě rád a dá se "o něj opřít". Přemýšlím o odstěhování se a bydlení sama, abych si uvědomila, co si na něm vážím a proč a zda ho chci zpět. že není kam jít a že okolí by takové chování ode mě nepřijalo, není třeba dodávat. Děkuji za Vaše zhodnocení a radu. Pěkný den. Pavla

OTÁZKA: Paní doktorko, hezký den přeji :-) Reaguju na Vaši reakci na mou reakci pro Danielu ( 22.08.2006 13:50 ).Je to přesně tak,jak říkáte - člověk si i třeba poslechne jiné názory,ale v hlavě má už stejně nějaký utvořený a pokud mu do něj nezapadne ten cizí,většinou jej ani nepřijme.Prostě dokud neuslyší, co slyšet chce,bývá k ostatním hluchý.Asi se často bojíme přijmout pravdu, že ? Protože to tak strašně moc bolí... Cassi

OTÁZKA: Dobrý deň, chcela by som vás poprosiť o radu. S priateľom sme spolu ôsmy rok,sme spolužiaci z vysokej školy a v zime sme mali mať svadbu, ktorú sme krátko pred termínom zrušili. Dôvodom bolo, že za pol roka čo sme mali vytýčený termín nebola zo strany priateľa ochotu sadnúť si a dohodnúť sa na presnej organizácii a príprave svadby, až to zašlo tak ďaleko, že mesiac pred svadbou som povodala, že tak narýchlo nechcem nič vybavovať a termín svadby som zrušila. Celkovo žijeme v spoločnej domácnosti viac než rok.Myslela som, že postupne si upravíme domček po jeho rodičoch a budeme viesť normálny život s rodinou a prácou, ale čoraz viac tomu neverím. Zo strany priateľa mám dojem, že ho zaujíma len práca a domov si chodí len oddýchnuť. Keď ho žiadam o pomoc alebo o rozhovor ohľadne spoločnej domácnosti zväčša sa vyhovára na únavu z práce a jeho pomoc pri domácich prácach je ojedinelá, vedenie domácnosti zstáva na mne. Obaja pracujeme, pričom ja som preto, aby sme boli spolu odišla z perspektívneho miesta a z rodného mesta a teraz denne dochádzam do práce, čo ma veľmi vyčerpáva. Nemám čas ani na svojich kamarátov a rodinu. Pri riešení problémov v domácnosti necítim žiadnu podporu zo strany priateľa, zväčša necháva všetko na mňa a ja mám pocit, že ma využíva, keď som sa s ním snažila dohodnúť na deľbe prác, argumentoval, že on ma vozí autom na vlak a z vlaku a stará sa o auto a má teda pocit, že pre domácnosť robí dosť. Po roku sme založili spoločný účet, z ktorého odchádzajú platby energií, ale ostatné kupujeme každý pre seba a za svoje, väčšie nákupy do domácnasti na polovicu. V poslednom období necítim od priateľa žiadne pochopenie a podporu a mám dojem, že prvoradá je pre neho práca. Stratila som k nemu dôveru a začínajú mi vadiť intímnosti, lebo mám pocit, že to berie už len ako moju povinnosť ženy a prejavuje záujem, len ak má on chuť. Čoraz viac rozmýšľam nad rozchodom, na dohováranie odpovedá, že mi na ňom všetko vadí a začne poukazovať na moje chyby. Veronika

OTÁZKA: Dobrý den, potřebovala bych poradit, nevím jak dál. Mám manžela, kterému je 51 let, je podruhé ženatý se mnou, mě je 36. Máme spolu dvouletého syna. S bývalou jedním z důvodů rozvodu s bývalou partnerku byla její častá nevěra. Brali se po 3 měsíční známosti a ona byla silně a je stále věřící, takže něco takového nečekal. My jsme spolu chodili asi 7 let, než jsme se vzali. Můj problém. Manžel mi dělá žárlivé scény, které se stupňují. Přitom nemá důvod. Do práce jsem šla proto, abych byla s milenci (přitom to bylo z finančních důvodů), nešla jsem nakoupit ale souložit i když mám nákup i účtenky atd. Přitom je to velice inteligentní muž, docent gynekologie a pohybuje se v ženském prostředí. Dříve jsme byli kolegy. Co mám dělat? alice

OTÁZKA: Proč by to nemělo vydržet, Eliško? To záleží jen na Vás, jestli se budete mít i dál rádi a jestli se nepřestanete oba snažit se vídat a společný čas si užít. Za mnou jezdil můj přítel (dnes už manžel) z Prahy do Brna přes půl roku a určitě se to dalo vydržet i déle. Já jsem pak dostala šanci přestěhovat se do Prahy a tak už jsme spolu. To cestování bylo občas náročné, když jel manžel za mnou po pracovní týdnu v noci vlakem a zdržel se třeba jenom 20 hodin, ale stálo to za to. Řešili jsme to formou dovolené - prodloužených víkendů. Jednou jsem si vzala já dovolenou v pátek, příště manžel třeba v pondělí a bylo to fajn. Hodně štěstí přeje Adéla. Elišce

OTÁZKA: Milá Štěpánko, nevím, jak často se stává, že se deprese vrací, to vám asi řekne paní doktorka, ale i já mám k vašemu tématu co říct: Depresi jsem také zažila a v mém okolí ještě dva blízcí lidé. Já jsem měla mírnější formu, ale protože máme v rodině genetickou zátěž, léčím se pro jistotu bez přestávky již několik let a cítím se s přestávkami dobře. U těch dvou blízkých lidí to je 50 na 50. Jednomu se deprese po 2-5 letech několikrát vrátila, druhý je už od té doby bez léků a daří se mu dobře. Víte, já si nemyslím, že to člověk může z většiny ovlivnit životosprávnou, relaxací, pohodou, nebo že deprese přímo navazuje na velkou zátěž. Často to přijde zdánlivě bez důvodu, když v mozku neprobíhá látková výměna tak, jak má. Ale, Śtěpánko, není to tragédie, kdyby se Vám příznaky deprese znovu objevily, protože vy už budete vědět, o co se jedná, podchytíte to s lékařem včas a za pár týdnů budete zase v pořádku. Díky Vaší zkušenosti a zodpovědnému přístupu máte velkou šanci, že svůj stav uhlídáte a zažijete znovu maximálně mírnější formu deprese. A nebo taky vůbec žádnou. Nestresujte se kvůli tomu! Buď se to nevrátí, nebo ano, ale pomalu, plíživě a vy zakročíte :-)) Pro Štěpánku od Veroniky

OTÁZKA: Dobrý den, Markéto, možná Vás názor o deset let mladší, cizí ženy nebude zajímat, ale umím si představit Vaši situaci. Připadá mi divné, že Vám přítel neprojeví před bývalou manželkou sebemenší náklonnost a že Vás s ní stále srovnává. Už to, že s ní stále bydlí ve stejném domě by mi vadilo. Ale znám rozvedené páry, které se nechtějí vzdát svého domu nebo bytu a radši se tam vzájemně drží v šachu. Připadá mi ale, že se přítel, kterého milujete od exmanželky ještě citově neodpoutal. Pořád mu záleží na tom, jak před ní vypadá a to asi není v pořádku. Není negativní vztah vašich dětí k němu způsobený tím, že děti cítí, že Vás využívá či nemiluje tak, jak říká? Přeju si, abych se pletla a držím Vám palce. Zina MARKÉTĚ (bydlení s exmanželkou)

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko,mám k Vám dotaz.Našla jsem si přítele přes seznamku zde na seznamu a již se známe přes 4 měsíce.Je Nám spolu moc dobře,ale problém je,že on je z Prahy a já z Ostravy.On by se ke mne i moc rád přestěhoval,ale ještě něco málo přes rok,musí být v jednom zaměstnání-dali mu to při sepsání smlouvy.Myslíte,že Nám to spolu může vydržet a co kdyžtak pro to mám udělat a on taky!Vidíme se jednou za 14 dní 4 dny,víc mu práce nedovolí.Myslíte,že takový vztah může přežít tu vzdálenost??Je to muž mých snů,takového milého a velmi pozorného muže,který umí i naslouchat,jsem vždy si přála mít!!Ještě podotýkám,že já se nechci stěhovat,protože mám zde celou svou rodinu,ale jak říká on,že jemu stěhování nevadí,protože on rodinu nemá a nemá ho co tam držet!Mne je 32,jemu 37,takže už oba víme,co od života chceme a hledáme!!Rodinu a být spolu!Děkuji moc za odpověd.Krásný den Eliška Eliška

OTÁZKA: Paní doktorko, děkuji za odpověď (21.8.2006). Nechci po příteli v přítomnosti exmanželky žádné důvěrnosti, chci třeba jen poslat pusu apod. A vlastně jsme se sešli všichni tři - na večírku klubu(známe se všichni 20let, máme společný koníček). Přišli i odcházeli jsme společně s přítelem, ale zatančit si se mnou nešel - to se před jeho exženou nehodilo. To jen pro upřesnění. Myslela jsem, že tyto situace časem pominou, že si uvědomí, co v životě chce. Ale asi je vše stejné. S přítelem se žena rozvedla kvůli mně, ale on mívá pocit, že přišel o nejlepší ženu života. Zvláště v krizových situacích stále mě a ji srovnává. Je nám oběma přes 40let, a já mám za sebou také neúspěšné manželství, a vzhledem k věku chápu, že oba máme zažitý styl života. Byla jsem několik let rozvedená a neodolala jsem přítelovým nabídkám. Následně jsme se bláznivě zamilovali. A já chtěla asi rychle "normální" klasický společný život. Já o přítele velmi stojím, asi půl roku jsme se snažili bydlet společně, ale nerozumněl si s mými téměř dospělými dětmi, a tak se vrátil k sobě (tedy do "vlastního" domu ke své exženě). Ona má přítele na občasné víkendy, dovolené. My se spolu vidíme téměř denně, trávíme spolu většinu volného času, dovolené. Jsme k sobě hodně otevření, ale přes to mě občas přepadají nejistota a pochybnosti. Asi potřebuji být k někomu "připoutaná", ale můj přítel potřebuje naprostý pocit svobody a žádné omezování. Žiju na vlnách.? A nevím, jak si v sobě ujednotit klid a těšit se z toho, co v příteli mám. Markéta anonym

OTÁZKA: Milá Jitko. Mám pět let přítele, který je ode mě o 17 let mladší. I když náš věkový rozdíl je hodně velký, máme se rádi a moc si spolu rozumíme a to po všech stránkách. Já jsem skoro třicet let vdaná, on dva roky ženatý. Zajímalo by mě, jak se ty díváš, z pohledu psycholožky, na takový vztah a co si o tom myslíš. A taky, co si myslíš že bude dál, jak to skončí. Bojím se, že naše velká láska se změní v ještě větší nenávist. Děkuji a přeji pěkný den H. Hana

OTÁZKA: Dobrý den, nevím si rady se svým přítelem. Jsme spolu přes dva roky. Je jasné, že v každem vztahu se objeví nějaký ten mráček. Jeden takový se objevil asi před měsícem a půl. Přítel dostal nějaké depky (nevím jestli je toho na něj moc v práci nebo doma) a zničeho nic mi napsal, že zjistil, že mu vůbec nechybím. Popovídali jsme si o tom a vše se zdálo být v naprostém pořádku. Celou dobu jsme si užívali, oba zářili štěstím. Jezdili na výlety a podnikali různé akce. V posteli taky problém nemáme. Ještě tento pátek jsme si volali, že se neuvidíme, protože má moc práce a hovor končil tím jak si chybíme a má mě rád. V neděli jako rána z čistého nebe mi přišla smska, že mě ze dne na den přestal mít rád a že se z našeho vzhatu vytratila láska. Prý potřebuje pauzu a být nějakou dobu sám protože má v hlavě zmatek. Tak jsem chtěla at přijede a promluvíme si, na to mi odpověděl, že přijet nemůže, protože kdyby mě viděl brečet, tak by z toho asi zešílel. Tak mu ted nevolám ani nepíšu, respektuji to, že chce být sám a tiše trpím. Vůbec to nechápu, plánovali jsme, že se do roka vezmeme a budeme mít děti. Nechápe to nikdo v mém okoli. Jsem z toho úplně hotová, pořád jen brečim, přemýšlim, kde jsem udělala chybu a nemám do ničeho chuť. Předem děkuji za odpověď, snad mě to trochu vzchopí. JanaM

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat, jestli se stává často, že se vrací už vyléčená deprese. Před 3 lety jsem se léčila na depresi medikamenty, léčba skvěle zabrala, ale najít lásku sama k sobě mi ještě chvíli trvalo. Hodně mi pomohl i můj současný manžel. Dneska jde všechno tak skvěle a mám se tak dobře, že se až bojím, "co mě to bude stát". Zkrátka mám někde v koutku pořád strach, že se to jednou vrátí. Tenkrát jsem na tom byla špatně, nenáviděla jsem sama sebe, docela jsem pila a uvažovala i o sebevraždě. Nechtěla bych se dostat zpátky. Vím, že záleží především na mě, na přístupu k životu, ale chtěla bych vědět, zda je možné, že po nějaké stresující události by se to všechno znova spustilo. Děkuju za odpověď. Štěpánka

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Takové případy neřešíte denně, tak si mě pamatujete...:)))) já jsem ten poslední příspěvek trochu nešikovně napsala. Neměla jsem na mysli vztah k paní MUDr.:o)(žádný vlastně není) ale ten, který teď prožívám se svou druhou polovičkou:o)Cítila jsem tehdy něco podobného..Nemůžu tady blíže popisovat..., je to hodně osobní. Pokud bych se někdy rozhodla, s ní navázat kontakt, tak pouze ve stylu nezávazné konverzace. Tak jsem to i mínila..nic víc nechci. Je to, jak jsem psala, velmi zajímavá osobnost, a to že mě navíc i přitahuje, je pouze můj problém. Žádné aktivity iniciovat nebudu. :o) Ale s tou interpretací projevů....podle sebe...Něco z ní vychází, tohle není moje sugesce. Jen jsem si o tom chtěla popovídat. Potřebovala jsem někomu sdělit své pocity. Váš názor je přesně takový, jak jsem očekávala :o) Děkuji za něj! :o) martina

OTÁZKA: Moc prosím o radu, co se sebou dělat. Asi rok žiji s druhým manželem společně se svou a s jeho dcerou a čím dál tím víc se vytáčím a dráždí mě situace mezi ním a jeho dcerou.Asi proto, že manželovi zůstala bez mámy jako hodně malá,vyvinul se u nich ještě intenzivněji než bývá zvykem vztah, kdy táta je na dceru tzv.vysazený a ona s ním docela cvičí.Od mala s ní prý byly potíže zejména v tom, že je (slova manžela, učitelek apod.)opravdu extrémně líná na jakékoliv povinnosti (učení,péče o pejska, kterého chtěla, nějaké práce v domácnosti, udržování si svého oblečení, svého pokojíčku apod.)a manžel extrémně nedůsledný .Nikdy prý ji nechtěl nutit a nechával ji v podstatě být s tím, že nechce být pro ni ten zlý, když ji máma opustila.Teď je jí 18, stále dělá reparáty v učení,dohodnutou brigádu po jednom dni vzdala, že ji to nebaví,zájmy má jedině kluky nebo s kamarádkou do hospody hlavně kvůli společnosti kluků, jinak celé dny tráví před televizí , kde ani není schopna říct, co dávají. Přitom doma stojí tolik práce, kterou by mohla dělat, ale když už jí táta uloží něco udělat,udělá to co nejjednodušeji a většinou špatně a on to po ní dodělá nebo předělá. Narážím na to v praxi na každém kroku, třeba nechává puštěnou vodu do umyvadla, protože ji nebaví zavírat kohoutek, než by vynesla přeplněný koš, pokládá odpadky vedle něj a přitom u toho v téže místnosti sedí u té televize. Manžel když už jí něco vytkne, tak u toho vypadá spíš že se omlouvá než co jiného a ona si stejně dělá zase po svém.Už jsme se kvůli tomu snad 100x pohádali, já jsem samozřejmě ta, která to neumí zpracovat ( to je pravda ), ale vidím, jak se mi tímhle postojem manžel vzdaluje, chvílemi je mi to až odporné, když jsem toho svědkem. U nich změna není možná, oni to takhle vedou 18 let a manžel řekl,že se nezmění. Dokud jsme nebydleli dohromady, nevystupovalo to tak napovrch.Jediná možnost, aby se mi úplně nezprotivil nebo se nezbláznit je nějak si to nepřipouštět, ale jak, jak ? Díky . Bibina

OTÁZKA: Ahoj Danielo, zažila jsem báječný vztah se ženatým mužem. Stálo mě to spoustu sil a slzy, ale podařilo se mi ho ukončit. Nyní mám krásný vztah s partnerem, se kterým se nemusím skrývat. A s odstupem času jsem si téměř jistá, že to krásné ve skrytém vztahu je právě ten punc zakázaného ovoce. Držím pěsti, aby se Ti dařilo. Ať se rozhodneš jakkoliv. Lucie pro Danielu

OTÁZKA: Vážená paní IvanoN, asi budu tvrdá ale nedostala se Vaše dcera do této situace taky trochu Vaší vinou. Vy jste nevěděla o tom, že má přítele o tolik staršího? A pokud jste o vztahu věděla, pak Vám nebylo jasné, že muž v tomto věku vztah bez intimního soužití mít nebude? To jste dceři nedokázala zajistit antikoncepci? Už to je dost velké neštěstí, že ješte před dokončením střední školy má dítě. Nicméně asi bych se snažila dceru od tohoto muže odpoutat a přivést si ji domů. Na dítě platit tak jako tak nebude, neplatí ani na ty z prvního manželství. Dceru bych v každém případě vedla tak, aby udělala maturitu a byla soběstačná, našla si práci. Nebude ani první ani poslední svobodná matka s dítětem. A možní si někdy v budoucnu najde muže, kterému třeba taky z nevydařeného vztahu zůstalo dítě ve vlastní péči a vytvoří spolu harmonický vztah... Hodně štěstí Bára Pro IvanuN - 18letá dcera matkou

OTÁZKA: Dobrý den, Martino. Vůbec se vám nedivím, že Vám vadí neohleduplnost tchýně a tchána a to, že před holčičkou kouří. Myslím si, že pokud Vás neposlechli, měl by se do toho vložit Váš manžel. Pokud to řekne on, před Vámi, bude to dva na dva a možná to pro ně bude mít větší váhu. Každopádně by vás měl manžel podpořit, aby si nemysleli, že to nikomu nevadí, jen "snacha si vymýšlí". Pokud by to nezměnili, můžete ještě navrhnout, ať za vnučkou chodí k vám. Tam se, předpokládám, nekouří. Umím si představit, že kdyby se to stalo mě a nic by nezabralo, cítila bych jakou svou povinnost, stýkat se s babičkou a dědou před dítětem minimálně. Ale to by byla škoda, přeju vám, at to dobre dopadne. Veronika MARTINĚ - cigarety a dítě

OTÁZKA: Žofie, rozhodně se nevracejte k bývalému příteli. Neúcta k ženám a jeho silná dominance ve vztahu přece není drobná vada, kterou můžete v klidu celý život snášet. Byla byste s ním nešťastná. Rozumím vám, chcete mít aspoń nějakou jistotu a vztah s perspektivou. Tohle by možná trvalý vztah byl, ale jak by mohl být spokojený? Vy ho nemilujete a on s Vami bude zacházet jako s druhořadým člověkem. Milujete člověka, kterého zatím nemůžete mít a jistotu, že bude žít brzy s Vámi taky nemáte. Ale není Vám přes třicet, abyste na dítě musela pospíchat. Zkuste ještě vydržet čekat, ale neuzavírejte se při tom, můžete za pár za měsíc, půlrok nebo třeba za rok a půl potkat muže, který bude volný, bude si Vás vážit a bude chtít rodinu. Taky je možné, že se pro Vás za tu dobu "uvolní" ten muž, kterého milujete. Nika. PRO ŽOFII

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, s manželkou jsme se vzali před deseti lety, tehdy oba po rozvodu, a staráme se o dopívající manželčinu dceru a našeho společného syna. Máme slušně placená zaměstnání a splácíme nový rodinný domek, máme auto, chalupu, já se starám pouze o práci, rodinu a děti. Přestože si myslím, že objektivně manželce nic nechybí, narůstá v ní od začátku našeho vztahu jakýsi pocit všeobecné nespokojenosti, který poslední roky paralyzuje jakoukoliv rodinou pohodu. Je nespokojená s naší materiální situaci, s prospěchem dětí, s mým chováním, se zaměstnáním (za deset let jich včetně mateřské vystřídala 7). Dokáže se bavit výhradně o svých potížích, přičemž viníkem jsem vždy já. Své problémy patřičně hysterizuje a pokud není jejím výlevům věnována pozornost, končí řvaním a sprostými urážkami i před dětmi, někdy až rozbíjením různých věcí. Přestože jsem již dávno převzal nákupy a vaření, cítí se prý i domácností totálně vyčerpaná a chce, abych dělal i zbytek. Po práci proleží večer v posteli bez zájmu o cokoliv, odmítá jezdit s námi na chalupu a kulturní akce, v podstatě jediným jejím zájmem je běhání po obchodech a nakupování kosmetiky a oblečení. K sexu se uvolí jen výjimečně a s demonstrativním odporem. Jelikož se mi blíží padesátka, snažím se brát tento stav vyrovnaně, radovat se z dětí a z jiných krás života, ale šťastný nejsem a necítím se tak starý, abych už rezignoval. Kvůli dětem to odmítám řešit rozvodem, vedlejší vztah jsem nikdy neměl a je mi to cizí. Manželka bohužel odmítá cokoliv řešit, vyhledat odbornou pomoc, a poslední dobou začíná mluvit ve svých záchvatech o rozvodu ona. Poradíte mi východisko ? Karel

OTÁZKA: prožívám něco hodně podobného. Budu teď mluvit o třetím v trojúhelníku ...stejné jen jeho současná o mě asi neví. Taky jsme byly spolu, když už byl s ní, a pocity jsem měla podobné. Teď mi nechce mi ujasnit na čem jsem. Že sám neví na čem je, že má existenční problémy ( to je pravda), tak teď nechce řešit vztahy. Ničí mě to, rozum říká ukončit to, ale pořád mě strašně přitahuje. (jen ten čtrtý tady zatím není, nebo jsem tak zaslepena, že nevidím) To, že někdo prožívá něco hodně podobného jako já, mé problémy neřeší, ale trochu a na chvíli mě to uklidnilo. Šárka (pro Pavlínu )

OTÁZKA: Dobrý den, jaký je váš názor na systemické konstalace? Kamarád mi absolvování individuální konzultace doporučuje, já pořád váhám. děkuji. I. Inka

OTÁZKA: Danielo, také se musím přiklonit k názoru Mirky, já jsem v podobném vztahu žila dokonce 5 let, také jsem měla pocit, že jsme si souzeni a nikoho lepšího potkat nemohu. Na rozdíl od Vás (možná) jsem ale hodně trpěla pocitem, že jsem ta druhá, se kterou se neprobouzí, kterou musí skrývat a budoucnost byla hodně mlhavá, i když pořád sliboval, že to „vyřeší“. Takovéto vztahy jsou neskutečně intezivní, právě pro ten prvek utajení, jakéhosi boje s tou druhou. Já jsem každou schůzku považovala za vítězství nad manželkou. Nyní mám vztah s mužem, který žije jen pro mě, tvoříme opravdový pár, a na svého bývalého přítele vzpomínám jenom s určitým pocitem naštvání na sebe, jak jsem mohla někomu tak zbabělému a nečestnému věnovat pět let života. A to jsem si myslela, že je ten nejlepší na světě a prožívala jsem stejné pocity souznění, jako Vy. Zkuste se zamyslet nad tím, jestli vás váš přítel trochu nevyužívá. Petra pro Danielu a Mirku

OTÁZKA: Mila pani doktorko, nedavno jsem Vam psala ohledne toho, jak me trapi, ze partner prede mnou mluvi o jinych zenach a tim ve mne vzbuzuje zarlivost a poradila jste mi ze to mam jen prechazet s usmevem a ze si mnou vlastne neni jisty a ze to proto takto zkousi. Mam dalsi problem: Pujcil mi stara cisla jednoho casopisu a v jednom casopisu bylo napsano propiskou: Mam rad Evu! nejprve jako dite kdyby to psalo, pak hrozne nehezky napsano a pak: Eva B; Roman má Evu...proste takhle tam neco "cmaral"...napsala jsem mu s humorem sms, co ja se v tom casopise jeste nedozvim, krome toho, ze ma rad Evu...Vite, tento vztah ukoncuji, ale jestli je to treba pravda, ze nejakou Evu ma...tak me to "ZPATKY" boli jeste vic, ze cely vztah byl hra...(je to dubnove cislo-otazka je, jestli to psal tehdy, nebo ted nekdy)...Tezko rici, co to znamena, je to napsane u clanku o Eve Zaoralove, ale pak tam psal Eva B...to jsme neprecetla...je spousta spousta moznosti. Nevim, proc se v tom vrtam, je to zbytecne, ale zabolelo me to...Pise jak me ma rad, a pral mi k svatku a dal mi knizku...a najednou ctu tohle...Kdyby opravdu nekoho mel rad, psal by to takhle do casopisu? Predem dekuji za odpoved. S pozdravem. Anonym

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,mám takový problém s dcerou.Dceři je 18 let a v červnu letošního roku se jí narodil syn.Dcera ještě individuálně navštěvuje střední školu.Má problém,který mne,jako matku a babičku moc trápí.Žije v podnájmu s přítelem,který je o 15 let starší,je rozvedený,z prvního manželství má 2 děti na ,které naplatí výživné, neboť se mu nechce moc pracovat.V loňské roce nechodil do práce skoro třičtvrtě roku a letos začal až v květnu.Nelíbí se mi jeho chování vůči dceři,chová se k ní spíš jako otec,nedává jí peníze,jen kapesné (100 Kč na týden).Dcera by se chtěla vrátit domů,ale má z přítele strach.Snažím se jí pomáhat co je v mých silách,ale neumím jí pomoc.Do jejich vztahu nezasahuji,ale dceři se snažím dodat sílu a odvahu.Ona má pocit,že její syn musí mít otce a úplnou rodinu.Já z vlastní zkušenosti vím,že někdy je lepší otce nemít a dítě nijak nestrádá.Předem Vám moc děkuji za odpověď.IvanaN IvanaN

OTÁZKA: Paní doktorko, dovoluji si Vás požádat o stručnou radu. Máme s manželem tříletou holčičku. Tchyně i tchán jsou velmi silní kuřáci. Pokud jsme u nich doma a já je požádám, tak přede mnou nekouří a odejdou kouřit na balkon(pokud ne, ani se neptají a kouří). Když jim ale malou půjčím a nejsem v dohledu, tak kouří v její přítomnosti. Prostě to nedokáží ovládnout a nemá je kdo okřiknout. Několikrát jsem takhle tchyni načapala. Z toho důvodu se mi trošku příčí jím malou půjčovat, nechci, aby u nich musela dýchat kouř. Jinak jsou fajn, ale prostě své kouření neovládnou ani před dítětem...Zatím jsem se jim je jen několikrát požádala, aby před ní nekouřili, ale nic se nezměnilo, je to zřejmě silnější než oni. Nevím, jak na ně, nechci se jich dotknout, nechci malou připravit o prarodiče, ale taky chci, aby byla zdravá. Navíc nechci kazit vztahy v rodině. Prosímvás, nevíte, jak na ně? Martina

OTÁZKA: Omlouvám se, oslovení mělo samozřejmě být: Milá Danielo :-)) Cassi

OTÁZKA: Milá Mirko.Myslím,že ve vztahu,který je z lásky,si člověk vždycky myslí,že je to to nej,co mohlo kdy potkat a bojí se,že už nikdy nic podobného nezažije.Proto asi máte trošku strach jít do vztahu,který by byl jen "z rozumu".Ale myslím si,že to tak určitě není:-))Bylo by škoda upnout se jen na jednoho člověka,navíc zadaného,kdy víte,že vztah s ním asi není perspektivní.Těžko se tady radí, jak říká paní paní doktorka - stejně to vždycky bude jen na vás...Ale vězte,že pro jedno kvítí slunce nesvítí :-)) Cassi pro danielu

OTÁZKA: Děkuji.Vám také ! :-) mirka

OTÁZKA: jsme v naprosté shodě, paní doktorko :-) mirka (odpověď pro Danielu)

OTÁZKA: Dobrý den, mám problém se svým expřítelem. Je mi 23 a jemu 32. Zname se neco malo pres rok a zili jsme spolu rok ve spolecne domacnosti. On se se mnou rozesel, odstehoval mi veci, pry to je kvuli mne, porad jsem mela reci a chtela neco resit a jeho to hrozne otravovalo. Nemyslim si ze bych byla tak spatna. Rekl ze me ma rad a ze spolu mozna zase nekdy budem, ale ze potrebuje cas. Je to neco malo pres mesic, parkrat jsme se videli, spali spolu, probihalo jeste odstehovavani veci. Ted se rozhodl, ze by chtel se mnou zase byt, druhy pokus, udelali jsme si krasny vecer a byli spolu moc stastni. Bohuzel jsem uz po tydnu zjistila ze za tu dobu co jsme spolu nebyli, s nekym spal.nasla jsem dukaz, nejdriáv zapiral, pak se vlastne neprimo priznal, ze to co bylo kdyz jsme spolu nebyli me nemusi zajimat. Nechapu jak to mohl udelat v tak kratke dobe, kdyz jeste nas rozchod nebyl doresen. Proc me chce tedy ted zpatky?Kdyz reknu ze se tedy budu chovat jako on, zarli. Rada bych se k nemu vratila, ale copak mu muzu jeste nekdy verit? Je to velmi bohaty muz, o zeny nema nouzi, ja o muze tedy take ne. Dekuji za odpoved, jsem na tom opravdu psychicky spatne, brecim, podrazilo mi to nohy.necekala jsem to. Jana

OTÁZKA: paní doktorko, ještě abych uvedla svůj příspěvek na pravou míru. Nechci, aby vypadalo, že chci vztah... Jen jsem tím chtěla říct, že když cítím něco takhle silně, není to pro nic za nic. Zřejmě by chtělo osobní konzultaci s odborníkem :o) ale vzhledem k mé pracovní vytíženosti to není v tuto chvíli možné. martina

OTÁZKA: omlouvám se, paní doktorko, nenapsala jsem své jméno, takže přišel anonym...to jsem psala já :o) martina

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, vaše pocity jsem četla mezi řádky, a já jsem je ted napsala....přesto, že moje myšlenky dost často bloudí k mé paní doktorce, musím v tomto případě dát přednost rozumu.Jen mi trochu vrtá hlavou, proč se chovala tak, jak se chovala. Chvílema laškovné úsměvy.Hezké pohledy. (Ale jakmile mne ošetřuje, chová se samozřejmě velmi profesionálně) Z toho jsem trochu zmatená, nevím, co si myslet. Možná je i zmatená ona, nevím. Nebo jsou to vážně jen mé domněnky. Posledně jsem jí dala trochu svou náklonost na jevo. Jsem tak trochu v pěkný bryndě, protože mě k ní něco táhne jako magnet.Tohle se mi stalo jednou, a je z toho vztah. Zkusím navrátit svůj, tak trochu, ztracený rozum. anonym

OTÁZKA: Milá paní doktorko, před několika měsíci jsem měla vztah se ženatým mužem. Neplánovala jsem to. Moc jsem se zamilovala a on taky. Nevěděli jsme si rady, co máme dělat, protože jsme nechtěli rozbíjet jeho rodinu, zároveň jsme se ale nechtěli rozejít. Po asi čtyřech se zjistilo, že jeho žena má nevyléčitelnou rakovinu. On je velmi charakterní člověk, okamžitě mi napsal, že se bude obětovat ženě a dětem a že spolu nebudeme komunikovat, že by to vůči našeho ní nebylo fér. Vždy jsem byla na jeho straně a pro zachování jeho rodiny, byla jsem tedy ráda, že se tak rozhodl. Samozřejmě se pro něj trápím, ale vím, že udělal dobře. Stále ho miluji, byl to, co jsem vždy chtěla. Po tom, co to skončilo o mě projevil zájem bývalý přítel. Mám ho ráda, má ale spousta charakterových vad (rozmazlenost, neúcta k ženám, ..). Má ale i dobré vlastnosti, dokážu si s ním ale představit život(bohužel díky špatnému vzoru ve své rodině - otec dominantní, matka submisivní, vždy se přizpůsobovala, bylo to něco, čeho jsem se vždycky chtěla vyvarovat). On by si mě klidně vzal a měl se mnou rodinu. Nevím, jestli s ním začít budovat vztah, nebo doufat, že se mnou bude chtít být muž, kterého miluji, až tu jeho žena nebude (omlouvám se, že to takhle píšu). Sama být nechci, mám tendence po několika měsících samoty ztrácet soudnost a začít si úplně zbytečný vztah s někým, kdo se ke mně nehodí, protože nemám odstup a podlehnu chemii. Už se ve svých 27 letech nechci těmito vztahy zdržovat a zabývat. prosím poraďte, co Vám v mé situaci přijde správné. chodit s expřítelem, ktery neni ideal ale vztah by byl jakz takz realny, nebo doufat v holuba na strese. nedokazu si predstavit, co pro toho zenateho muze ted znamenam. vim, ze me miloval, protoze mi veril a pomahal mi. vnitrne se mi otevrel. manzelku by ale neopustil, mel ji rad a vzhledem k tomu, ze mela uz dlouho jine zdravotni komplikace (ne prilis vazne), tak ji podporoval a ochranoval. Co si o tom myslíte? děkuji za odpověď. žofie

OTÁZKA: Milá paní doktorko,odpovídala jste mi 17.8.(děkuji!!)abych se na přítele citově nevázala,stalo se,náš vztah trvá už sedm roků a to už je nějaká doba,v kontaktu,písemném..třeba jen několik slov...jsme téměř denně a navíc je to muž,který mi ve všem imponuje,vzděláním,rozhledem,vzhledem.I mé dospělé děti ho berou...občas se obrátí k němu o radu..Mám podle něj vzhledem k ostatním mužům laťku hodně vysoko...nevím,jak a jestli, se mi podaří se citově odpoutat.. na to nejspíš není návod...Přeji pěkný zbytek léta! Ludmila

OTÁZKA: Dobrý den, manžel je citově velmi uzavřený, a to i po 20 letech manželství. Situace je taková, že spolu vůbec nespíme (minimálně rok) a když to jen zkusím řešit, buď přede mnou utíká po bytě, až do hospody, anebo je podrážděný a odbyde mě, že on problém nemá a je spokojený. A jestli ho mám já, tak ho řeším- tj.někoho si najdu, nebo ať se rozvedu se... To nechci, ale vypadá to, že když nechci do konce života žít vedle člověka, který se mě ani nedotkne, pak mi nic jiného nezbývá??? Hezký večer

OTÁZKA: dobry den,je mi 28 let, priteli 30, jsme spolu dva roky.Hodne touzim po diteti,ale partner o tom nechce ani slyset.Duvod mi rekl,ze je hlavne financni (i kdyz ma byt a nezije si vubec spatne).Samozrejme,ze chapu,ze chce zabezpecit rodinu,ale takhle muzu cekat dalsich 5 let. Poradte mi jakou "strategii" zvolit.Je to clovek se kterym bych uz chtela zustat.Moc dekuji za odpovedet. Petra

OTÁZKA: s manželem máme 3 děti 13,16.17 roků on má z prvního 2 holky 23 a 20 roků obě mají maturitu a pracují v zahraničí jako "oper" k tomu navštěvují 4hodiny týdně školu pro pokročilé v angličtině .otázka zní mají právo na alimenty? ty dostávají děkuji anoly.bart

OTÁZKA: Milá Simono, která jsi se rozešla s manželem po 18 letech manželství, celkem v klidu. Prožívám teď podobné období rozchodu a hledám někoho s kým bych mohla probrat jeho zkušenosti. Kdyby Ti nevadilo vyměnit si nějakeé e-maily, ozvi se prosím na janinkaXXX@seznam.cz Jana (pro Simonu)

OTÁZKA: Moc děkuji za odpověď ze 17.8.paní doktorko.Nemyslim si, ze by byl pritel nerovově labilní ani podridivy,ale hodne se boji toho, ze by mohl ztratit sveho syna (i kdyz uz domluvu o diteti maji pravne podlozenou).Pravnik mu poradil aby zatim manzelce moc neodporoval, dokud se ten rozvod uplne neukonci..Verim,ze mu manzelka synem vyhrozuje. Důvod rozvodu znám..žádost podával on..Jeste jednou dekuji a preji hezky den..Hana Hana

OTÁZKA: Martino, co se týká paní doktorky, nezbývá než SOUHLASIT:-))) I mě se tu moc líbí... ale nebudem si to z toho dělat chat, že?:-) Budu se těšit na Váš majlík a co se týká mě, prvotní problém je asi v nefungujícím int. životě s manželem a nicmoc vztahu s mámou, tak zoufale hledám.... Paní doktorko, Vám ještě jednou moc děkuji, využila bych Vaši nabídku na změnu psychologa, ale jste opravdu dost z ruky. Jinak u psychiatra jsem už byla vícekrát a byla mi doporučena syst. psychoterapie, se kterou teprve začínám. Snad se časem dostaneme i k "jádru pudla" a já znovunaleznu vnitřní klid:-) Emčo

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko. Potřebovala bych poradit. Tenotkrá se netýká partnerských problémú,ale generačních.Týká se babičky, už kolikrát nevím jak se k ní chovat. Má pře 84let. Co se týká vitality je pořádku, ale problém je v jijm chování. Vím, že už má na to nárok, ale mě to dost mrzí, protože pro nás udělala hodně. Babička je poslední dobou hodně nálodová,když tam přijdu na návštěvu tak si pobrukuje pro sebe něco o nezvaných hostech, ale když se dlouho neukáže nikdo z rodiny tak se naříká, že ji nikdo nemá rád. Děda je už z toho taky špatný. Přitom oba oslavili diamantovou svatbu. /A jako svatební dar dostali pobyt na Krétě, kde si to oba užili./ Při jedené návštěvě se mi babička svěřila, že už ji to tady nebaví, a že by raději umřela.Mám o babičku starost, ale nevím jak ji pomoci.Děkuji za odpověď Hanka

OTÁZKA: Dobrý den, Je mi 22 let chodila jsem 4 roky s přítelem o 11let starším, byl to můj první kluk. Byl fajn měl mě rád, nikdy mi nezahýbal, nepil , nekouřil, měli jsme hezký vztah, dobře vycházel i s mými rodiči, ale mě vždycky připadal trochu nudný a příliš praktický. A já jsem se bláznivě zamilovala do umělce, jeho pravého opaku, bohužel ženatého s dítětem. Ve vztahu s mým přítelem to přestávalo klapat, tak jsme si domluvili pauzu, v té době, bohužel má "kamárádka", které jsem se svěřovala, dnes již bývalému příteli přeposlala mé soukromé maily. Přítel vztah okamžitě ukonči a navíc umělce zmlátil před všemi jeho kamarády, ten pak vztah ukončil rovněž, neboť se bál, že se to dozví jeho žena. Teď jsem sama a uvědomuji si , že to bylo celkem fajn. Od té doby jsem s bývalým ani jednou nemluvila. Ráda bych se k němu vrátila, ale nevím, jak to udělat, abych se neztrapnila. Pokud vím, žádnou známost nemá. Díky Jana Jana

OTÁZKA: Slunečný den. Můj přítel je rozvedený, ale zůstal bydlet s bývalou ženou ve společném domě. Přes tohle řešení jsem se už dokázala přenést. Ale i po několika letech po rozvodu se v její přítomnosti nedokáže se mnou bavit po telefonu "normálně"? A mě často napadne, jak by se vlastně choval, kdybychom se někde sešli všichni tři? A vlastně se to bojím zažít. Už jsme se o tom někdy snažili mluvit, a prý musí být ohleduplný. Ale ke které z nás?? Tyto situace ve mně vyvolávají velké pochybnosti a dost nabourávají moji pohodu. Ale vím, že u mého přítele žádným nátlakem, ani cíleným rozhovorem nic nedokážu. Asi to připadá jako malichernost, ale já si tím hodně komplikuji život. Jak mám tyto situace řešit? Markéta

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, moc Vás prosím o radu a pomoc. Už jednou jste mi pomohla, když jste správně odhadla,že jsem po porodu věnovala veškerý cit miminku (5měs.) a na manželovi mi začalo všechno vadit.Bohužel je to jen část obrovského problému,který nás potkal.Manžel se mi(pod nátlakem)přiznal,že si za mými zády vzal dvě půjčky(přes sto tisíc)a všechno prohrál vruletě.Zbořil se mi celý svět, z mého šťastného manželství je najednou troska.Manžel to chce napravit,nechce o nás přijít.Domluvili jsme se,že všechny peníze budu mít na starost já a budu mu dávat jen určitoučástku na týden.Nechci se rozvést,ale nedokážu mu odpustit.Pořád na to musím myslet,nemůžu jíst ani spát.Pokud bysme se rozešli,nedokážu z mateřské syna uživit a bojím se zůstat sama.Manžel je ochotný se i léčit(zatím už nehraje).Prosím poraďte mi,vůbec nevím, co mám dělat. Iva

OTÁZKA: Dobrý den, mám doplňující dotaz ohledně tchyně a manžela, na který jste mi odpovídala 28.7. 9.16h. Situace se už pro mě stává psychicky neúnosná. Pravidla která jsme si s manželem stanovily jak budeme s jeho matkou "fungovat", bohužel nedodržuje a stále se stylizuje do role mrtvého bouka, nic nevidí neslyší. Teď má ona narozeniny a pozvala na větší rodinné oslavy jen manžela, mě a děti naprosto vynechala.Velmi se mě to dotklo, tím dává najevo jak jsem jí lhostejná, jenže manžel opět nevidí na tom niv špatného a půjde své matce přát jen on. Dospěje to k tomu (te´d jen mé úvahy bohuželnejednou potvrzené praxi) že zase bude moct sehrát komedii jak ona ty děti ani nevidí, že já jsem taková a maková že jsem nepřijela apod. A pokračování bude že začně zase manžela navádět proti mě. Jsem dlouhodobě neštastná v manželství, kde nemám jakokouliv oporu. Jinak je manžel hodný na děti, stará se,nepije, nekouř, jen nám už tady všechno nějak "vyprchalo" a taky jsme se nechali převálcovat okolnostmi, proto jsme se dostali do stavu v jakém jsme. Prostě abolutně nevím co dál jak s manželem tak s jeho matkou, jestli náš vztah má do budoucna vůbec nějakou perspektivu, už jsem uvažovala i o rozvodu, ale nejvíc by to odnesly děti. děkuji za názor R.

OTÁZKA: zdravím Vás Emčo :o) napíšu mailika brzy ;o) děkuju za adresu....Ve volných chvílích sem nakouknu a nějak se mi na těchto stránkách začalo mooc líbit :o) Paní doktorka působí i takhle virtuálně velmi příjemně a sympaticky, viďte Emčo.... ;o))) martina

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, mockrát děkuji za všechny odpovědi z 11. srpna, kdybych bydlela blíž Praze, určitě bych Vás navštívila:-)) Marti, kdybyste si chtěla popovídat o našich společných pocitech, pisněte mi na emcaemca@seznam.cz Emča (pro p. doktorku i Martinu)

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko,chtěla bych Vás poprosit o radu.Jsem v rozvodovém řízení, které se táhne již od začátku letočního roku a nyní se musím rozhodnout ohledně bydlení. Mám přítele, známe se téměř rok, který žije sám ve velkém bytě a přál by si,abych se k němu se svými dětmi (23 a 16 let) nastěhovala.Zatím bydlím s dětmi v nájmu 2+0, manžel, alkoholik a chorobný žárlivec nás z rodinného domku vyhodil.Zatím mi vyhovuje setkání 1-2x týdně, nechtěla bych se stěhovat,dokud nebudu rozvedená.Děti přítele neznají, dcera končí vysokou školu a odchází bydlet ke svému příteli a syn je na mně dost fixovaný.Mám velké neshody s mojí matkou, která nesouhlasí s novým vztahem a rozvodem a mého syna "zpracovává", že si nesmím nikoho najít, že by byl syn chudák apod.Prosím,poraďte mi.Děkuji. Jana

OTÁZKA: POKRAČOVÁNÍ II - Přitom stále pije.Minulý rok jsme jí přesvědčili,aby šla na léčení do léčebny.Z léčebny s námi nechtěla komunikovat,dobře,pochopím to, ale co si tam navymýšlela..Zarazilo mě,že tam to nikdo nepoznal,z otce,který ji roky už živil udělala tyrana,který ji bije,nedává peníze (jediný on vydělával a vše kupoval aby neměla přístup k penězům a tím pádem alkoholu,nebo šli nakoupit společně…),ze mě zrůdu co jí mlátí…atd.V léčebně na nás koukali jak na vrahy,zloděje a já nevím co..Poté se vrátila,hned jak vešla do dveří,byla zklamaná,že jsme jako nekoupili nové zařízení,nevymalovali..atd, že asi chceme aby začala znova.No, začala,po 3 týdnech..Nyní už její alkoholismus došel tak daleko,že je schopná si vymyslet cokoli aby se dostala k alkoholu, není schopná nic vyřídit,vyřešit,je zlá,nenávistná,nezáleží jí na nikom,je schopná se opít kvůli tomu, že není umyté okno, nebo že zavařovala…Prostě už bez důvodu.Několikrát mně i otce i sestru fyzicky napadla,naposled minulý víkend chtěla spolykat prášky kvůli tomu,že mi otec zavolal z chaty (odtamtud ona odjela, protože prý „musela“zavařovat) jak se mám a co máma a jí nechtěl k telefonu..Bydlím u našich i s přítelem za 1.z fin.důvodů a za druhé nechci v tom otce nechat samotného. Sestry mají své životy, nevolám jim kvůli tomu co matka vyvádí, ale vědí to. Snáší to ovšem hůř psychicky než já, tak nesu na svých bedrech jim se s každou scénou nesvěřuji.Přítel je mi podporou, ale já matku už začínám nenávidět, příjde mi jako s prominutím naprostý vypitý mozek.Tvrdí bludy,v noci řve ze spaní..Začínám jí nenávidět, ale stejně je to moje matka,nevím jak jí mám přesvědčit aby šla znovu na léčení. Odmítá se o tom bavit, ze všeho obviňuje všechny okolo, jen nad sebou se nezamyslí..je toho víc, asi to takhle nejde všechno říct.Asi sem někde udělala chybu k přístupu k ní, ale absolutně mi nechybí a smiřuji se s tím že se lidově řečeno uchlastá. Chci si pořídit svoji rodinu,odstěhovat se, a mít konečně klid.Ne přijít z práce a ko [tato otázka byla zkrácena] Sona

OTÁZKA: Dobrý den,můj problém se týká mé matky a všeobecně asi mého života.Je mi 25 let,pracuji,mám přítele,obyčejné starosti jako každý,ale jeden velký.A to je má matka.Má matka je alkoholička.Abych Vám pravdu řekla, už ani nevím jak dlouho pije,dětství jsem měla spokojené společně s oběma sestrami (34 a 28 let), poté matka nepodařeně podnikala (z úspěšného podniku její společník vybral veškeré peníze a neboť vše bylo psané na ní, začla u nás vlna soudů,exekucí,dluhů,vymáhání…atd,atd.) V tom jsem vyrůstala jako 11-13 dítě..Ve 12-ti letech jsem matku našla přiotrávenou ráno prášky na spaní,volala záchranku..atd.(Byla jsem s ní zrovna sama doma)..Poté se už nic nespravilo..Matka začla pít a to víc a víc, samozřejmě nejdřív koupila víno k večeři a vypila ho sama, později začala pití samozřejmě schovávat. Vlastně celou pubertu si pamatuji jak nacházím po bytě lahve od alkoholu…atd.Otec zakročil, domlouval ji,na 2 měsíce tohoto nejspíše nechala,poté stačilo,že jí přišla obávaná obálka s modrým pruhem a spadla do toho znova. Do toho se sestře (té nejstarší) narodila nejdřív neteř, poté synovec,poté další neteř. Začala se chovat jako babička, ale stejně alkohol si odříci nedokázala.Nebudu to tady příliš rozepisovat (i když už se asi stalo), prostě jako rodina (otec a my tři) jsme se snažili jí pomoci, prosili sme, vyhrožovali,dávali jí podměty pro to, aby poznala jaký je to svinstvo,dělali vše proto,abychom jí podpořili,dali pocit,že alkohol nepotřebuje,že to společně s námi zvládne….marně. Díky alkoholu přišla o každou práci, o kterou zavadila, nyní už je to 5 let tak,že otec pracuje (v březnu mu bude 60), matka je doma s tím, že JAKO hledá práci.Práci intenzivně nehledá, (jí je 56), říká, že je moc stará, nebo že tam jsou špatné podmínky…atd. Prostě ani nám ani sobě nedokáže přiznat, že si zbytečně vybírá…atd. Sona

OTÁZKA: pokračování "resi", a vyckava. Co si o tom myslite? Chlapum nerozumim. Chce me opravdu, jen je ted tezke neco skoncit, rika, ze nechce byt za "hajzla" ale tohle je prece horsi.Moc vam dekuji za vasi praci. Jste uzasna DIKY :) Pavlína

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, ráda bych vás požádala o pomoc. Nevím si rady, takze pokusim se to zestručnit. Skoro ctyri roky jsem zila s přítelem, vše bylo báječné, ale jaksi chybel "ten náboj" ta chemie, milovala jsem ho, ale... chybelo mi to. V te dobe jsem poznala nekoho jineho, ON me chtel a ja se "branila" chemie fungovala a ja nakonec podlehla. A vubec celkove jsem se zamilovala a chtela byt s nim. Znala jsem ho dva roky, ale jen zbezne.Rozchod byl pro me bolestny a dlouhy. Ted kdyz jsem si to vyresila. Byli jsme stale v kontaktu, mylsela jsem ze si davame cas, abychom se "zregenerovali" z nasich predeslych vztahu. Ale on si mezitim nekoho nasel, je s ni,ale neziji spolu, a rika, ze miluje me a ze ke me citi, co nikdy k nikomu (jednoduse receno). To do zpravy nejde cele popsat :) Je pochopitelne ze si nekoho nasel, trvalo to asi prilis dlouho. Rika, ze si s ni rozumi po "prakticke" strance, ale nemiluje ji. Mezi nami je napeti a vasen, je to strasne silne. Ale myslim, ze by nam to mohlo normalne fungovat kdybysme oba chteli se poznat, ja chci, ale on ted "stavkuje" nedokaze se rozhodnout. Stale mi dava nadeji... ale ja uz nemam silu, chci normalne zit. Dokonce jsme se ted milovali (on ji podvedl, coz je pro me alarmujici, ale ja nedokazala odejit, chtela jsem citit to stesti i kdyz jen kratke). rekl ze chce byt se mnou, ale je srab neco udelat a nebo mi jen keca? ale to se tezko veri, je opravdu presvedcivy a kdyz je se mnou chova se uplne normalne. Nerozumim mu. slova jsou k nicemu, at neco udela. Nelibi se mi tahle situace. Nemam to za potrebi. Ona o me asi tusi, dokonce mi pry chtela volat... nekdy premyslim, ze bychom se mely setkat, zname se.Ale ja tohle nikdy nezacnu. Hrozne nas obe trapi. Me je 27 jemu 31. Na jednu stranu mu tak rozumim, ale nici nas vsechny tri. Co si o tom prosim myslite...? Jeste.. ted se o me "uchazi" nekdo, ale ja se nedokazu zamilovat, pritom je ke me tak pozorny a hodny a travime spolu cas, on vi o me lasce a i to se mnou "resi", a [tato otázka byla zkrácena] Pavlína

OTÁZKA: dobrý den Danielo,otázka je, zda-li výjmečný vztah, který prožíváte se svým ženatým přítelem, trval i v případě, kdyby se rozvedl.Jak se říká - zakázané ovoce nejvíce chutná. Nežijete spolu, neprožíváte každodenní starosti...Také otázka je, co vlastně od toho vztahu očekáváte, když víte, že by svou manželku nikdy neopustil.Zase na stranu druhou nemá smysl mít vztah z rozumu, protože by podle mého názoru neměl dlouhého trvání, a nebo v horším případě by jste se oba trápili. Vím, co asi prožíváte, mám vztah, který se pobobá tomu Vašemu, s tím rozdílem, že se svou druhou polovičkou žiju už 3 roky.Kdybych však věděla, že je ženatý a nemíní svou manželku opustit, uvažovala bych o ukončení vztahu. Měla by jste si vše Danielo řádně promyslet. Tihle dva pánové nejsou jediní na světě.Ale čím více lidí, tím více názorů mirka

OTÁZKA: Vážená paní doktorko. Mám tři roky přítele, se kterým mám velmi vyjímečný vztah. Rozumíme si i beze slov, máme jeden o druhého permanentní zájem. Nejsme já a on, ale my. Samozřejmě, má to háček - je ženatý. I když vím, že si své ženy velice váží, nikdy by jí neopustil (a ani to nikdy nesliboval) a má ji pro její vlastnosti rád, vím také, že tento jeho vztah je jen zavadeným modelem a jeho myšlenky a hlavně duše jsou mé. Jenže, je mi 25 let a nějaký partner pro věci "obecné" by se hodil. Takového jsme před časem potkala. Máme hodně společného, ale vím, že takový intenzivní cit, jaký mám vůči svému nynějšímu partnerovi to nikdy nebude. Byl by to vztah z rozumu. Chtěla bych vědět od Vás, případně i od ostatních, zda mám vyměnit vztah plný souznění a něhy za vztah, který mi dá jistou budoucnost a zajištění? Jak pozoruji okolí a problémy, které se v dotazech objevují, nejsem si jistá, že bych udělala dobře. daniela

OTÁZKA: Dobrý den, před časem se můj manžel rozešel na můj nátlak se svou asi dvouletou známostí, ale od té doby se chová ke mně velmi odtažitě, dokonce mi říká, že mě nesnáší a nenávidí. Domnívám se, že jejich vztah neskončil, stále si hlídá mobil. Mohla byste mi prosím vysvětlit tuto jeho reakci? K tak hluboké zášti vůči němu jsem se nedopracovala ani já, která bych podle mě měla větší důvod k nenávisti. Jsem velmi extrovertní, manžel se mnou nyní vůbec nechce komunikovat (včetně sexu). Mám proto pocit, že mě psychicky týrá. Má vůbec cenu takový vztah držet dál? Jde o dvacetileté manželství. Moc děkuji za odpověď. Hana

OTÁZKA: Dobrý večer paní doktorko, zase jsem tady se svým starým problémem - moje matka. Já už opravdu nevím, kde je pravda. Jsem sice člověk nekonvenční, znamením střelec, tvrdá k sobě i k druhým, ale obecné konvence ve společnosti uznávám a respektuji. Například když někomu něco dám jako dar, považuji to už za jeho věc se kterou učiní co uzná za vhodné. Myslím si, že bych už neměla právo chtít rozhodovat co s ní, zda prodat, vyhodit, opravit atd. Jiná věc by byla, kdyby mi byl dar vrácen, to by pak zase byl můj. Takhle já obecně chápu principy společenského chování v lidské společnosti. Jsem ale v tomhle v rodině poněkud osamocená, jelikož maminka mě a mému muži věnovala před deseti lety automobil a nyní, při mém doposud marném pokusu o rozvod, se snaží rozhodovat co s ním bude, navíc v neprospěch /dle ní v prospěch/ vlastní dcery. Auto bylo potřeba opravit, já jsem už odmítla investovat do opravy peníze, jelikož je předmětem soudního vypořádání společného jmění manželů. Můj manžel byl toho názoru, že se musí opravit, abychom ho ještě do rozvodu mohli oba používat. Když se nedočkal poloviny peněz na opravu ode mne, zašel za mojí matkou a dostal je. Bez jediného dotazu od maminky, zda o tom vím, zda s tím souhlasím, jak to budeme řešit atd. Ani mi o tom neřekli - prý že se mnou není řeč, tak si to rozhodli po svém... Paní doktorko, už je to poněkolikáté, co Vám píšu, ale já jsem prezentována jako nesvéprávná osoba, za kterou je možno rozhodovat, když řeknu že ne. Měla jsem v neděli svátek a telefonické přání mojí matky znělo : všechno nejlepší a poslední zbytky zdravého rozumu... Jsem to opravdu já, kdo jedná nepochopitelně? Můj manžel ji má omotanou okolo prstu, já jsem s ní už přerušila styky. Vše stojí na jedné věci : kdo rozhoduje? Kdo má právo říci ne? Matka svým jednáním způsobila tolik zmatku a já se už tolik natrápila a nabrečela. Nebylo by vhodné ji pozvat k psychologovi? Nabídnout jí konzultaci? Jsem velmi nešťastná. Alena. Alena - Alice /43/

OTÁZKA: Dobrý den.Mám 28 r. a s priatelom (33 r.) sme rok a pol.So svojou bývalou partnerkou je v stalom kontakte.Chodia spolu na anglictinu,volaju si skoro kazdy den,pisu sms, ktoré vsak necitam. Priatel ma ubezpecuje ze ma len výborny kamaratsky vztah so svojou byvalou.Aj ona sa o mna zaujima, je lekarka a snazi sa mi aj pomahat, ak mam zdrav.problemy.Nikdy som sa nestretla s takymto vztahom s byvalými partnermi, i ked sa ubezpecujem ze na tom nic nie je a priatelovi sa v tomto smere snazim verit prekaza mi tento vztah. Priatel i napriek mojim viacerym upozorneniam nehodla na ich vztahu nic menit. Mam pocit ze stale existuje popri mne aj ina zena ku ktorej ma priatel blizky, výborny vztah.Akoby sme zili v akomsi zvlastnom trojuholniku.Mne vytýka priatel neopodstatnenu ziarlivost a jesitnost.Je to normalne, alebo mam dovod sa znepokojovat? renata

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Před 7 lety jsem ovdověla a od té doby jsem neměla žádného partnera, neuměla jsem se s tím vyrovnat. Dnes již vzpomínky na něho vybledly, našla jsem na internetu nového partnera, s kterým si rozumím a ke kterému mne to velmi přitahuje, zatím si ale jen telefonujeme. Mě je 60 a jemu 69 let a zajímalo by mne, jaké jsou zkušenosti u seznámení v tak vysokém věku, čeho se vyvarovat, a zda ještě přichází v úvahu sexuální život. Marie

OTÁZKA: Vazena pani doktorko,jsem s pritelem 6mesicu (me je 35let a jemu 39let).Po trech mesicich jsme si nasli spolecne bydleni.S tim,ze jsme planovali budoucnost.Predstavil me velmi zahy svym kolegum v praci i rodicum,s kterymi si moc rozumim a stejne tak on s mymi.Je hodne rodinny typ.Pritel se rozvadi,ceka na druhe stani,jiz rok a pul ziji oddelene a ma 9.leteho syna.Kdyz manzelka zjistila,ze nekoho ma tak zacala delat problemy.Coz na jednu stranu chapu.Vse v nasem vztahu bylo vyborne, v tydnu jsem byli po praci vetsinou spolu.Chodim cvicit a vzdy po cviceni jsem ho vyzvedla v praci a sli jsme si zahrat biliar nebo jen tak posedet.On chodival hrat ve stredu fotbal s kamarady, nechavali jsme si volnost a nijak se navzajem neomezovali.Jen jediny problem jsme meli,ze za posledni dva mesice nemel pritel chut se milovat.Kdyz jsem s nim o tom mluvila,tak rikal at v tom nic nehledam,ze je ve stresu z prace a toho rozvodu (manzelka mu dela dost sceny i jeho rodicum).Jinak me stale drzel za ruku,libal a tulil se ke me v posteli,ale nic vic.Meli jsme ted jet na dovolenou s jeho rodici a synem,s kterym jsem se tam mela seznamit.A najednou minuly tyden prisel s tim, ze bychom se meli na chvili odloucit,dokud nevyresi ten rozvod (predchazela tomu ma opetovna snaha promluvit si o nasem "problemu",i kdyz jsem se zarekla,ze to tema do rozvodu vynecham,tak mi to nedalo a...).Ze uz se nedokaze venovat nasemu vztahu a rozvodu najednou..ze to neumi.Myslim si take,jestli se nebal toho seznameni se s jeho synem, jeste pred rozvodem.I kdyz puvodne stale rikal,ze v tom nevidi zadny problem.Bylo to necekane a vsichni jsme tim byli prekvapeni a zaskoceni.I jeho rodice.S maminkou jsem stale v kontaku a s nim take.Je to muz mych snu a nerada bych o nej prisla.Nechala jsem ho odstehovat a domluvili jsme se,ze se vidat do rozvodu neprestaneme.Nyni je na te dovolene.Nevim,zda se mame prestat vidat uplne do toho rozvodu anebo ne.Jaky na to mate nazor? Nechci na nej do rozvodu tlacit.Dekuji za odpoved. Hana

OTÁZKA: Odp:11.8.06 14:47 Dobrý den, pí. Douchová.Děkuji za odpověď,navazuji na Váš dotaz - přítel mne nemůže podpořit, protože pracuje na jiném oddělení a nepřichází s dotyčnou do styku. Doma to akorát probereme, ale nic se nezmění, pořád mne to trápí. Problém není v mém sebevědomí, spíše naopak když jsem nastoupila, jednala jsem s ní na rovinu a když se mi něco nelíbilo, řekla jsem jí to. A na to asi není zvyklá, je hysterická a vznětlivá, každý jí radši přikývne a myslí si své, jenom aby byl klid a byl s ní zadobře. O přátelství s ní nestojím, ale neuvěřitelně mne ubijí fakt, že díky ní se mnou kolegové nekomunikují a já lidi k životu potřebuju. Bylo by řešením odejít, ale takhle se přece věci neřeší, proč bych jí měla ustupovat ? Děkuji za pomoc a přeji hezký den. Mir

OTÁZKA: Dobrý den, pred týdnem mi pritel rekl, ze se zamiloval do jine slecny. Do te doby byl nas vzah perfektni, plny porozumeni a lasky. Dal ke me citi touhu ma me rad, libim se mu. Vztah trva 6 let. Jen chce ted byt se slecnou do ktere se zamiloval.Jak se zachovat? Dekuji predem. Pavla

OTÁZKA: Emčo, jak tak pročítám Vaše řádky(možná mi někde něco uniklo) problém u Vás bude zakotven v hledání spřízněné duše. Sexualita v tom nehraje roli? Pokud nejste alespoň bi zaměřená, nemůže v tom být nic víc, než touha po porozumění, objetí, pohlazení. U mně je to složitější, protože vím, že mně přitahují i ženy. Tady se jedná zřejmě o úplně jiné příběhy´, martina pro emču

OTÁZKA: Zdravím Vás Emčo, tak mne napadlo, že bych si s Vámi ráda popovídala. Kdyby jste měla zájem, můžete mi napsat na mail.adresu: kajdajar@centrum.cz Martina pro emču

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko. Úplně s Vámi souhlasím. Etický kodex, strach z odmítnutí, apod. Jedná se o zubní lékařku, ale to na věci vůbec nic nemění. Trochu jsem přemýšlela, nebudu ji oslovovat. Nechám věci plynout. Všechno má svůj vývoj. Řekla bych však, že vše zůstane tak, jak je. tzn. vztah pacient - lékař. I kdyby nějaké sklony měla....rozhodně si bude střežit soukromí. Mohla by totiž uškodit sama sobě, ačkoliv nejsem typ, který by něco někde trousil....ale lidi jsou různí. Sama si musím z profesních důvodů soukromí střežit, takže bych plně chápala odmítavý postoj, ať už jí v hlavě probíhá cokoliv...Je to velmi kvalitní zubařka, nerada bych o ní přišla. martina

OTÁZKA: Děkuji beletce hedus za odpověď a prosím ozvěte se mi na mail.A děkuji paní doktorce, odpověď mě potěšila. Děkuji. nemocná duše

OTÁZKA: Dobrý den,s manželem jsme spolu 18 let.Máme problém snad už ve všem.S komunikací-když se urazí sotva mě pozdraví.Také třeba měsíc.Trpím tím.Máme jiné názory na výchovu dětí atd.Jsme spolu vlastně jen kvůli nim.Ale nevím,jestli takové chování je pro ně dobrým příkladem.Dětem je 16a14. nelly

OTÁZKA: Milá paní doktorko,děkuji,že tato poradna existuje.Mám zadaného přítele už několik let,scházíme se občas,víc podle něj,což mě někdy pocitově trápí,ale vcelku to rozumově chápu,naše setkání je hodně o vášni,ale já paradoxně závidím té druhé,že jsou spolu v běžném životě...třeba i to,že se pohádají.Jinak jsme v kontaktu,já s ním mluvím o všem,jsem sdílnější a toužím po sdílení..on je typ:Ptejte se mně na co chcete,na co já chci vám odpovím...je zvyklý si rozhodovat hodně podle svého... Ale i přesto, mě hodně přitahuje,ovšem..jsem pořád jen ta druhá...Neudělala jsem si z něj středobod světa,mám svůj život,ale je mi přes 50 a jsem na vážkách,rozejít se s tím,že už možná nikoho nenajdu,a nebo...vidím,že o to mi asi víc jde,jak zůstat nad věcí,užít si to a netrápit se? Ludmila

OTÁZKA: Děkuji paní doktorko za odpověď ( z 11.8.2006), víceméně jsem takovou čekala a máte pravdu v tom, že to asi nejvíc trápí mě:-) Já jsem ráda,že sem manželův syn chce jezdit a že je u nás rád ( po těch letech) a nechci mu to kazit, jen mám stále tendence ochraňovat svoje dítě ( asi jako každá máma). Ještě jednou Vám děkuji a přeji hezký den:-)) Marie

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, moc prosím (i z hlediska svého "trápení") o doplnění, co v Martinině případu považujete za ošemetnější a více ohrožující, zvlášť když Martina píše, že se paní doktorka k ní chová velmi příjemně, uculuje se.... je v tom ta profese? nebo příp. věkový rozdíl? ... ale o tom Martina nic nepíše. Moc děkuji:-) Emča (odp. 11.8.)

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,i já se připojuji k desítkám čtenářů a obracím se na vás s prosbou o pomoc.Se svým přítelem jsem 9let,a ačkoliv mi je už 30,je první,s kým jsem kdy chodila.Ne že by mi žádní nápadníci nenadbíhali,ale nebyla jsem si u nich jistá,že bych s nimi dokázala zůstat napořád(měla jsem hodně nastavené požadavky a hledala ideál)a měla panickou hrůzu z rozchodů.Partnera jsem si tedy vybrala,dá se říct,citem i rozumem.Obdivuji zejména jeho inteligenci a technickou zručnost(vlastnosti mého otce),samozřejmě ale funguje i chemie tělesné přitažlivosti.Nesoulad je v názoru na cestování a hromadění majetku(pro mě je cestování a poznávání velmi důležitá věc,on je nejšťastnější doma a investuje raději do bydlení než do cest),ale toto zvládáme.Co mi však dost vadí,je jeho despotismus a určitá necitlivost.Já jsem na jeho chování již zvyklá,ale mám obavu,že takový bude i na případné děti a úplně mě děsí představa z filmu Pelíšky,kdy hrdnika tulíc se k mamince říká:"To je pohoda,když táta není doma."Zatím závodně sportuji a v nejbližším roce až dvou ještě děti neplánuji,nicméně bezdětná bych asi zůstat nechtěla,ale bohužel svého partnera si jako jejich tátu zcela nedokážu představit.Situace se mi zkomplikovala tím,že se objevil člověk,jehož bych si v této roli představit uměla.Je to velmi dávný kamarád,kterého jsem po mnoha letech potkala letos na jaře.On se do mne zamiloval okamžitě,já jsem vůči němu také nezůstala lhostejná.Nemá takové technické nadání a možná ani takovou inteligenci,ale je to moc hodný člověk,citlivý a tolerantní.A nadšený do cestování.Momentálně pracuje dlohoudobě v zahraničí,udržujeme spolu kontakt,on se mnou plánuje společnou budoucnost.Já se ale cítím hrozně vykolejená,na jednu stranu jsem unešena představou,že bych někam odjela pryč a žila s ním,na druhou stranu si říkám,že se přece se svým přítelem mám v podstatě hezky a nemohu jen tak zahodit 9let,které už spolu táhnem v dobrém i zlém.Také se ohlížím na naše obě rodiny,kam patříme spolu.Děk [tato otázka byla zkrácena] Marie

OTÁZKA: Milá Emčo, moc díky za Vaší reakci. Paní doktorka je o něco starší, a to mi vůbec nevadí, naopak:o)Není to tím, že bych měla v dětství málo mateřského citu. Dětství jsem měla nádherné, a s rodiči si moc rozumím. Vím,že je to člověk z masa a kostí, jako každej jinej.Máte pravdu, trochu tápu, co že mě na ní tak imponuje. Zda-li mně, jak mi odpověděla paní psydholožka,přitahuje jako osobnost taková...nebo sexuálně. Řekla bych, že je to obojí. Jsem ráda, že podobnými pocity netrpím sama :o) Popřemýšlím, a třeba se zadaří se s ní sejít. Jen mi jde o tom abych se neztrapnila, protože tento pocit můžu mít pouze já sama. I když se ke mně chová hezky, a mám dojem, že se snaží, abych se u ní v ordinaci cítila dobře. Je to těžký, do hlavy ji nevidím. Abych ji nevyděsila.... :o) martina pro emču

OTÁZKA: Mockrát děkuji za Vaše odpovědi. Pokusím se si něco na internetu najít, nebo prosím něco doporučtě v Praze. A možná máte pravdu, že v poslední fázi se chtěl rozejít přítel se mnou. Ono se ani není co divit, když mu ona zřejmě říkala věci, které já jsem jí sdělovala důvěrně a v soukromí. Nejhorší je, že zůstali v místě bydliště a od známých poslouchám jak se zařizujou, budujou atd. A že se ona brání před mými amarádkami slovy, že jsem si stejně pořád stěžovala a něco se mi nelíbilo. Ale to je přece normální, když si dvě ženské povídají o těch svých chlapech co a jak. Ona si taky na svého přítele postěžovala a mne by ani nenapadlo za ním jít a říkat mu to. A hrozné je, že se bojím vystrčit nos, abych ji náhodou nepotkala, protože jejich pole působnosti je stále v mém okolí a máme společné známé. Připadám si jako vězeň tam kde jsem vyrostla a kde je mi vše blízké.Děkuji Dáša Dáša

OTÁZKA: jsem vdaná 15 let. máme 2syny 12 a 15 let. Už delší dobu mi sex nic neříká, jsem otrávená, teď už jsme se nemilovali 4 měsíce. Mě to nechybí, manžela to štve - nedivím se mu. Když se zeptá, co se děje, nechci o tom mluvit. Nevím vlastně o čem. Prostě - manžela asi ještě ráda mám, ale spíš bych brala žít vedle něj, než s ním. Já vím, je to hloupé, ale nemůžu si pomoct. Leze mi na nervy už jen tím, že je. Když moc nemluvím - nemám potřebu - pořád se ptá, co se děje - řeknu nic, za chvíli se zeptá znovu. Vůbec se netěším z práce domů, nejradši bych byla sama , ale nemám kam jít.Když se mě dotkne, uplně cítím, jak ztuhnu. Jsem vůbec normální? Děkuji. JANA

OTÁZKA: Paní doktorko, omlouvám se za trošku zmatený předešlý dotaz...nadepsaný jako anonym...trošku se mi to pomíchalo...tak to zkusim znova...Před cca 5 měsíci se se mnou rozešel přítel, se kterým jsme byli přes 4 roky,pro oba to byla první vážná známost. Mně je 26, příteli 27 let. Skoro rok jsme spolu i bydleli, protože rozstěhování nemohlo proběhnout ihned po rozchodu, bydleli jsme spoli ještě 3 měsíce ve společné domácnosti. Bouřlivé to nebylo, jen občas z mé strany proběhly nějaké ty slzy. také jsme si o našem vztahu několikrát pořádně promluvili, co nám vadilo, to jsme před rozchodem prakticky nedělali. Já byla vcelku spokojená, přítel ne, ale nahlas to nikdy pořádně nevyslovil. pro mě byl rozchod rána z čistého nebe. Při baelní věcí se mnou přítel brečel nad zbalenýma krabicema, nevěděla jsme , co si mám o tom myslet. Teď jsem již skoro 2 měsíce odstěhovaná, s přítelem jsme stále vkontaktu...sms, volání, tak jednou za týden se sejdemee. Před 2 týdny mi přinesl ukízat plánky nějaké nemovitosti v horách a ptal se mě, co na to říkám a zda bych tam mohla bydlet. samozřejmě vím, proč se mě na to asi ptal, ale on sám to nevyslovil, maximálně na mé naléhání, že o nás pořád uvažuje. představuje si to tak, že se teď mužem občas stýkat, a že uvidíme, zda se někam posunem. Jenže pro mě je tahle nejistota bolestivá, ráda ho vidím, i bych se k němu vrátila, ale zároveň si připadám jak nějaké zboží, co čeká, až si ho někdo vybere. Pokud něco v tomhle smyslu reknu, tvrdí, že to tak není. Co mám dělat, mám se sním dál scházet. někdy jsou naše schůzky fajn, někdy mám ale na krajičku. Mně to nepřijde jako normální chování. děkuji Emma

OTÁZKA: Dobrý den. Před cca 5 měsíci se se mnou rozešel přítel, se kterým jsme byli přes 4 rok mohla bydlet. samozřejmě vím, proč se mě na to asi ptal, ale on sám to nevyslovil, maximálně na mé naléhání, že o nás pořád uvažuje. představuje si to tak, že se teď mužem občas stýkat, a že uvidíme, zda se někam posunem. Jenže pro mě je tahle nejistota bolestivá, ráda ho vidím, i bych se k němu vrátila, ale zároveň si připadám jak nějaké zboží, co čeká, až si ho někdo vybere. Pokud něco v tomhle smyslu reknu, tvrdí, že to tak není. Co mám dělat, mám se sním dál scházet. někdy jsou naše schůzky fajn, někdy mám ale na krajičku. Mně to nepřijde jako normální chování. děkuji.y, pro oba to byla první vážná známost. Mně je 26, příteli 27 let. Skoro rok jsme spolu i bydleli, protože rozstěhování nemohlo proběhnout ihned po rozchodu, bydleli jsme spoli ještě 3 měsíce ve společné domácnosti. Bouřlivé to nebylo, jen občas z mé strany proběhly nějaké ty slzy. také jsme si o našem vztahu několikrát pořádně promluvili, co nám vadilo, to jsme před rozchodem prakticky nedělali. Já byla vcelku spokojená, přítel ne, ale nahlas to nikdy pořádně nevyslovil. pro mě byl rozchod rána z čistého nebe. Při baelní věcí se mnou přítel brečel nad zbalenýma krabicema, nevěděla jsme , co si mám o tom myslet. Teď jsem již skoro 2 měsíce odstěhovaná, s přítelem jsme stále vkontaktu...sms, volání, tak jednou za týden se sejdemee. Před 2 týdny mi přinesl ukízat plánky nějaké nemovitosti v horách a ptal se mě, co na to říkám a zda bych tam anonym

OTÁZKA: Víte, ona jeho manželka je i na muže.Pro mě je asi největší překážkou to, že nechci být ta kvůli které se rozpadne rodina.Mám je všechny tři rada a nechci nikomu ublížit ale už si opravdu nevím rady(vždycky jsem myslela vice na druhé než na sebe).Bývalý přítel je takový, že by s tímto asi semnou za psychologem nešel.Víte, ona manželka byla pro mě vždy důvodem proč jsem si začali ubližovat.Nedokazala jsem se vyrovnat s pocitem, že s ní tráví více času jak semnou a že ona je ta která se u něj může probouzet a usínat.U bývalého přítele to všechno pramení z toho jak jsem si ublížili(nedokáže pochopit,že to byl důsledek jeho chování, a že jsem nevěděla na čem jsem).Prostě někdy jen láska nestačí.... já už jsem si v mládi prožila dost utrpení způsobené ze strany mužů a už opravdu nechci.Ale i tak Vám moc děkuji za váš nazor, jsem ráda, že existují lidé, kteří pomáhají. Vanda

OTÁZKA: Dobrý den. Nedávno jsme se po 18ti letech rozešli s manželem (zamiloval se do mladičké slečny). Odstěhoval se, rozvedli jsme se, děti zůstaly se mnou, soud schválil přiměřené výživné. Děti otce mohou navštěvovat kdykoliv, já jim nijak nebráním, spíše je v tom povzbuzuji. Životní úroveň nám sice poklesla, ale máme klid. Tj. vše by se zdálo ideální. Bohužel mám trochu strach z chování bývalého manžela. V době, kdy již jsme byli půl roku od sebe a v rozvodovém řízení se dostal ke zprávám v mém mobilu, četl moji korespondenci a pátral po důkazech, že spím s tím či oním chlapem, snad mě dokonce sledoval. Pro mě bylo velkým překvapením, že si něco takového mohl dovolit a hlavně proč. Pak se vše na čas uklidnilo, doufala jsem, že dokážeme spolupracovat a snad i trochu kamarádit. V poslední době ovšem nevynechá jedinou příležitost, aby mě nevynervoval prohlášeními, že mi na děti platí příliš, že jim nebude už nic platit, sleduje bedlivě každou maličkost, co jsem koupila, vyzvídá snad i na dětech. Fňuká, jak je na tom finančně zle, jak se mu nedaří v práci, nic nestíhá. Asi mi řeknete, že to nemusím poslouchat, ale občas s ním potřebuji něco kolem dětí vyjednat a to musím nejprve vyslechnout jeho hořekování a nehoráznosti typu "vždyť ty máš peněz až moc, když sis koupila...". Je to opravdu stresující, já pak v noci ani nespím úzkostí, co s námi bude, když opravdu přestane platit. Mám prostě takový pocit, že on mě potřebuje psychicky týrat stejně jako to dělal v manželství. Já doufala, že ty svoje mindráky si bude léčit na své nové partnerce a mně dá už pokoj. Můžu se vůbec nějak bránit, když s ním nechci kvůli dětem přerušit veškerou komunikaci? simona

OTÁZKA: Dobrý den, dostala jsem se do problému svou vlastní vinou.Jsem vdaná 20 let - můj manžel byl mým prvním a zatím i posledním sexuálním partnerem. Píšu zatím proto, že jsem se asi před třemi měsíci seznámila s mužem, který je mi velmi sympatický (a náklonost je oboustranná), zpočátku jsme byli kamarádi,ale nyní se vztah vyvíjí asi více než jsme počítali. Mě to možná láká i proto, že jsem nikdy jiného muže neměla... Mám svého manžela ráda, ale přesto si nemůžu pomoct a myslím, že to nezvládnu... Zuzana (41 let)

OTÁZKA: Dobrý den už jednou jste mi dobře poradila,proto vám píšu znova.Mám 7 let přítele a v poslední době to moc nefunguje,ale o tom psát nechci.Asi před rokem jsem potřebovala pracovní radu a zavolala jsem kolegovi z jiného oddělení.Od té doby jsme si psali a volali.teď po roce jsme se sešli,bylo nám spolu pěkně a asi za týden jsme se sešli znovu,byli jsme u něj doma,jídlo,film...on nikoho nemá,já vím,že se to takhle na dálku nedá poznat,ale jak mám vědět co chce jestli povyražení nebo něco trvalejšího?Asi je to hloupé,ale já jsem z toho všeho zmantená,přítel se delší dobu nechová moc hezky a to co začalo jako kamarádství...nechci být jedna z mnoha,rozumíte mi?Děkuji Kristýna 24

OTÁZKA: Zuzano,neomlouvejte se za reakci, naopak jste mi svým názorem rozšířila obzory toho, jak lze setkávání s expartnery také chápat. Rozhodla jsem se, že se budu schůzkám s nimi raději vyhýbat a že náš kontakt omezím na občasné psaní e-mailů nebo sms. Prostě si jednou za měsíc napíšeme co je nového a jak se kdo z nás má. Děkuji za reakci i paní doktorce :-)) pro ZUZANU od Veroniky

OTÁZKA: Dobrý den,dva roky žiji se svým přtelem a asi rok toužím po miminku (a asi rok vztah skřípe).Přítel má dvě malé děti z předchozího manželství a poměrně velké dluhy (nechce mi říct kolik přesně,prý přes 200 000), proto chtěl děti až za rok,až dluhy vyřeší. Lékaři mi řekli, že bych se měla snažit otěhotnět, že bez hormonální léčby to zřejmě nepůjde a že to mám rok zkoušet (je mi 30), my se nijak nechránili a teď jsem těhotná. Já si to přála,na miminko se moc těším, ale můj přítel tvrdí, že byl vše podraz z mojí strany, že mi nevěří,nemůžeme spolu vycházet,že po něm chci aby zvládnul něco, co se zvládnout nedá a podobě. Nedokáže se rozhodnout,zda ode mě chce odejít nebo zůstane.Když o všem pár dní nemluvím, funguje vše normálně,jak po něm začnu chtít,aby mi sdělil,zda se mnou chce žít či nikoli,začne vyprávět nejčernější scénáře o našem budoucím fungování a že by asi bylo lepší odejít.Já si nepřeji nic jiného,než aby se mnou zůstal,ale aby se tak rozhodl on a neměla jsem pocit, že jsem ho k něčemu donutila.Zřejmě se stavím do podřízené pozice,že mu dluhy zaplatím,doma nemusí nic dělat,snažím se být milá a nepřidělávat starosti i když bych právě teď potřebovala jeho podporu (jsem v 7tt a není mi nejlíp).Prosím poraďte mi,jak se k sitaci postavit a jak se chovat.Děkuji. Zuzana

OTÁZKA: Po 15 letech manželství na manžela zřejmě doléhá krize středního věku,jinak si to nedovedu vysvětlit.Na dovolené ho začala přitahovat naše společná známá, která ovšem bydlí dost daleko.Je rozvedená.S koncem dovolené to bohužel neskončilo.Začal se chovat podivně, je vidět že je myšlenkami někde úplně jinde, s mobilem chodí i na WC a tak jsem celkem pro mne ponižujícím způsobem zjistila, že jsou spolu v kontaktu, volají si, ona mu posílá zprávy o tom jak na něj myslí,polibky na dobrou noc... Nevím co dělat.Cítím se raněná, obelhávaná a vadí mi že ze mě dělají blbce.Je mi fyzicky špatně.Pochybuju že by se z toho vyvinulo něco vážnějšího, i když u vrtochů mého muže jeden nikdy neví,ale nevím jak se zachovat. Jí jistě lichotí že má o ni nějaký muž zájem, sebevědomí jim to zvedá oběma. nedovedu si představit že by se mi za zády scházeli. Mám dělat jakoby nic, nevšímat si jeho nálady, počkat až jeho lovecká nálada přejde?Jako další varianta mě napadlo že zavolám JÍ a jako žena se ženou si s ní promluvím.Řeknu jí, pokud chce mého muže že mu zabalím kufry a pošlu jí ho se vším všudy,ať si ho nechá, a pokud ho nechce ať to nějak diplomaticky ukončí?Předem děkuji za radu. Jana

OTÁZKA: Vážená paní psycholožko, jsem vdaná21 let,mám dva syny.Nevím, jak dál ve svém vztahu s manželem.nemohu snést jeho vzdechy, vůni jeho vo%navky, vadí mi každý jeho pohyb.Snažím se překonat, ale nejde to.jsem s ním spíše z lítosti.Snad přetekl pohár mé trpělivosti.Manžel mi nijak neubližuje, věnoval se dětem, umyl nádobí, vyluxoval...Ale všechny starosti byly odjakživa na mně,jak finanční,tak školní,opravy v bytě, vše jsem musela vždy zařídit já.Všechno je přece dobré a stačí.Ze začátku vztahu proběhla občas nevěra.Co jsem po celá léta nějak vydýchala, dnes už nemohu zvládnout.s manželem téměř nekomunikuji, protože mně většinou jednoslovně odpovídal, tak jsem si zvykla, nechtěl chodit ani do společnosti,opět jsem si zvykla,ale dnes by manžel chtěl komunikovat více, ale já už nemohu.Ta léta zvykání mě nějak otupila.Už se na něj vůbec netěším,spíše se mu vyhýbám.Nechci mu ublížit, ale nevím jak dál.Děkuji za odpověď. Dagmar

OTÁZKA: Marino, pamatujte si, nesmíte věřit všem těm článkům, které mluví o "nejlepším sexu" ani příběhům "o čisté lásce bez zbytečného sexu". Záleží jen na tom, jak důležitý je sex pro vás a vašeho přítele. Víte, každý má danou skladbu hormonů, temperament a sexuální potřeby a aby vztah fungoval, je důležité, aby to měli partneři nastavené podobně. Pokud nejste s vaším přítelem s vaším milostným životem nespokojeni, nechejte to tak a nepřemýšlejte nad tím, co je normální a jak by to mělo být. Pokud to někomu z vás (nebo oběma) nevyhovuje, řekněte si přesně, v čem konkrétně to je. Jestli máte rádi rozdílné sexuální praktiky, četnost sexu nebo třeba jinou denní dobu. Spousta věcí se dá vyřešit buď povídáním, dohodou, léky nebo návštěvou psychologa či sexuologa. Neřešitelné neshody (a tím pádem i málo perspektivní vztah)jsou jen ty zásadní. Třeba kdyby vy jste chtěla sex denně a parnerovi by stačil dvakrát za měsíc. Držím Vám palce. Vdaná paní :-) pro MARINU 21

OTÁZKA: Dobry den, pani doktorko, muj problem je nizke sebevedomi. Promita se do cele rady oblasti - v partnerskych vztazich nejsem schopna se zcela oddat ani otevrit, v pratelstvi hledim spis nez na rovnovahu na to, abych druhemu vyhovela. Obecne me desi predstava, ze by si o me kdokoli (mimo rodicu) myslel neco negativniho, a tak sama sebe casto popiram a vyhybam se konfliktum jako cert krizi. To pak ve mne samozrejme navozuje znacnou vnitrni tenzi.. Jsou casy kdy je vse lepsi a temer nic me netrapi, ale jsou casy, kdy mi dela velke problemy i bezna konverzace se znamym, citim se pred kazdym nejista, mam krece v obliceji... Objektivne nemam k takovym pocitum prilis duvodu, jsem pritazliva, chytra, mam skvelou praci. Memu vnitrnimu videni sebe sama to ale nepomaha.. Jako velky problem to vidim zvlast ve spojitosti se vztahem, v jednom uz dlouhou dobu ziju, nejsem si ale jista je-li to pro me ten pravy. Na rozchod bohuzel nemam silu, partner je mi oporou, o kterou se bojim prijit. Celkove citim, ze dokud nebudu v souladu sama se sebou, nebudu ani nikdy nikoho opravdu milovat. Existuje nejaky autotrenik na posilovani sebevodmi a sebeduvery? U psycholozky jsem parkrat byla, ale moc mi to nepomohlo, i u ni jsem mela trosku pocit, ze ji jsou moje nicotne problemy ukradene.. Kdyz ctu cizi problemy, je mi vlastne i dost trapne s necim takovym k odbornikovi chodit. Dekuji mnohokrat za Vas nazor a zdravim Vas! elen(24)

OTÁZKA: Zdravím Vás, musela jsem Vám napsat, protože Vaše stavy velmi připomínají ty moje před dvěma lety. Podle toho, co píšete je velmi pravděpodobné, že trpíte depresí. Ta trvá týdny i měsíce a kromě úzkosti, podrždění, pesimismu, ztráty zájmu a jiných psychických jevů se může projevovat i nočním probouzením, bolestmi zad, končetin, žaludku, hlavy nebo bušením srdce. Věřte mi, zažila jsem to a pomohla mi antidepresiva. Měla byste zajít k psychiatrovi, je to vážná věc, která neléčená může po čase skončit trágédií. Určitě chcete žít a cítit se jako dřív, tak do toho jděte. Jestli se bojíte psychiatra, zajděte prvně k psychologovi. Ale věřte mi, není se čeho bát. Můžu Vám doporučit svou lékařku. Pro kontakt i třeba pro popovídání mi, jestli chcete, napište na baletkahedus@seznam.cz (mám i "normální" e-mail, ale ten tady nechci zveřejňovat). Vyléčená duše. pro NEMOCNOU DUŠI

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, je mi 27 let a v každém mém intimním vztahu (byly čtyři) se opakuje stejný problém. Zpočátku mě společný sex velmi baví a uspokojuje, přestože se mi doposud s žádným mužem nepodařilo dosáhnout orgasmu. Postupně mi tahle skutečnost začíná vadit, ztrácím o sex zájem, někdy je mi vyloženě nepříjemný, milujeme se čím dál tím míň. Příteli to samozřejmě také vadí. Zasahuje to i do jiných oblastí našeho vztahu. Se svým současným partnerem žiju rok, situace se opakuje a já nechci, aby tento problém náš vztah narušoval. Myslím, že bych měla vyhledat sexuologa nebo jiného odborníka, ale trochu mi chybí důvěra a osobní zkušenosti. Žiju v Praze, mohla byste mi poradit na koho nebo na kterou instituci bych se mohla obrátit? Děkuji za odpověď a zdravím Vás. anonym

OTÁZKA: Paní doktorko, zdravím taktéž Vás (chtěla jsem vše napsat do předchozího příspěvku, ale nedařilo se mi jej odeslat, byť jsem napřekročila stanovený limit znaků), celá poradna je pro mě velkým přínosem, mám pocit, že se ze mně stává rodilý psycholog:-) Já sama chodím k psychiatrovi i psychologovi a momentálně řeším podobnou situaci jako Martina, ale narozdíl od ní neprožívám to nejšťastnější období partnerského soužití a navíc skřípou i mé vztahy s rodiči:-( Osobně mám pocit, že jsem se "upnula" k někomu, kde jak píše Martina "se to nehodí", na druhou stranu já jsem tu odvahu sebrala a kontakt navázala. Počáteční respekt z osoby starší ze mě sice postupně vyprchává, ale bohužel se nemůžu zbavit výčitek, že vlastně hledám nějakou spřízněnou duši za nefungující intimní život manželský a zároveň špatný vztah s matkou, která mi v dětství, ale hlavně v období dospívání, kdy jsem to nejvíc potřebovala, rozhodně nebyla rádkyní a přítelkyní. Takže se v těch pocitech docela plácám, jak v dnešní uspěchané době najdete někoho, kdo je k Vám milý,příjemný, vstřícný,empatický, ale vlastně cizí a ptáte se sám sebe, jak je to možné?!?:-)) Emča

OTÁZKA: Milá Martino, hodně jsem na Vaším dotazem přemýšlela a v hlavě se mi rojí spousta všetečných otázek. Proč „bohužel je to MUDr.“? – není to v jádru stejný člověk se stejnými potřebami a tužbami jako Vy nebo já? Proč „ani se to nehodí“? – je to osoba generačně starší? … mě je o pár let víc, mám manžela, děti, přesto „trpím“ podobnými pocity. …. ač bych už měla mít více rozumu:o) Myslím, že byste moc ráda zjistila, na čem vlastně jste, nejen ve vztahu k paní doktorce, ale i v sobě samé (jestli je tam opravdu i ta sexuální touha), na druhé straně se toho zjištění zřejmě bojíte. Pokud je to osoba starší, nehledáte náhodou mateřský cit, kterého s Vám v dětství nedostávalo? Myslím, že pozvat někoho "společensky výš postaveného“ na skleničku není nic „závadného“:-) zvlášť pokud cítíte, že je Vám ta osoba příjemná, a i tak se k Vám chová. Rozhodně to zkuste…. telefonicky, písemně, sestřičku slušně „vypakujte“:-) z ordinace, nebo iniciujte „náhodné“ setkání. Držím palce! Emča (pro martinu, odp. 8. 8.)

OTÁZKA: Milá Kristýno!Váš příběh mi připomíná můj, i když jen vzdáleně - ke svému milému(dnes už ex) jsem se přistěhovala po 2 letech chození na dálku a zhruba po 3/4 roce jsme spolu začali spát míň a míň. Nejprve jsem si říkala-má moc práce, méně chuť a tak jsem to respektovala, i když mi vadilo,že jsem to skoro pořád já, kdo si sex vynucuje.Potom to došlo tak daleko, že jsme spolu přestali spát úplně. Tahle situace trvala asi rok.Mrzelo mě to, ale už jsem byla ve stavu, kdy mi to bylo i jedno.Přítele jsem se ptala,čím to je,ale odmítal se se mnou na toto téma bavit.Přesto jsem zašla k psycholožce a ta mi řekla, že už půlrok bez sexu je pro vztah destruktivní.A že žijeme v konzervě, kterou bude muset jeden z nás otevřít,jinak se nic nezmění.Řízla jsem do toho a z přítele vypadlo,že se mnou nespí,protože jsem tlustá a už ho nepřitahuji(ovšem tlustá jsem byla celou dobu,můj tělesný stav se během našeho soužití radikálně nezměnil).Otevřete i Vy svou konzervu... Tereza26 (pro Kristynu26)

OTÁZKA: Dobrý den. Měla bych dotaz,jestli platí nějaká tzv. pravidla pro vztahovou pauzu, nebo jak to nazvat. S přítelem jsem skoro 6 let a momentálně nastaly nějaké problémy a my si chceme dát pauzu, ráda bych si ale nastavila nějaká pravidla, aby to vůbec k něčemu bylo, mohla byste mi poradit?děkuji Kristýna T.

OTÁZKA: Dobrý den, mám takový problém,jsme s manželem 24let a máme dospělé děti. Manžel mi řekl, že ho nebaví sex, že má kněmu i odpor(má i nějaké zdrav.problémy), ale v zimě si našel milenku a jeho hlavní důvod byl, že se mnou nic není, že chodím brzy spát a když se tedy snažím, aby byl spokojený, tak prý i po rozhovoru s lékařem po takovém dlouhém manželství se mu nediví.( s milenkou se rozešel).Nevím,jak dál a hlavně co si mám o tom myslet. Veronika

OTÁZKA: se svým přítelem jsem 6 let,miluji ho,po intimní stránce vše v pořádku z obou stran.On stále dokola "omýlá",že asi nebude ten pravý rodinný typ,že nedokáže zabezpečit rodinu,že bych potřebovala někoho lepšího,že vlatně pořádně nevi co chce apod.Před měsícem navrhl,že si dáme pauzu,měsíc,dva,že si potřebuje všechno v hlavně urovnat a poznat jestli mu chybím!Nevím zda to není jen pomalé vycouvání z našeho vztahu,zda je zatím jiná žena,nebo zda opravdu může chlap takto uvažovat a dát si čas na rozmyšlenou? anonym

OTÁZKA: Dobrý den, v současnosti řeším jeden "malý" problém...žiji se svým přítelem již 3 roky, máme(měli jsme) řadu společných zájmů, myslím, že si rozumíme. Bohužel poslední dobou (už více než rok) se z něho stal workoholik. Když přijde z práce celý hodiny programuje (i do 5 do rána), už to přestává zvládat i fyzicky. Já jsem se mu snažila naznačit, že takto to dál již nejde. Potřebuji, aby se mi věnoval více. On tvrdí, že jsme spolu pořád. (možná v jedný místnosti, ale to je tak vše).Vždy když chci, aby jsme něco dělali společně, cítím, jako že ho obírám o čas, nutím. Už si nepovídáme tak jako dřív, nesportujeme (jen já sama). Pro nic jiného než programování se nedokáže nadchnout. Když o tom mluvíme, tvrdí, že to není pravda. Minulý měsíc jsem se navíc zamilovala, do společného kamaráda. Vždycky se mi líbil a já jemu také. Máme společné zájmy, hodně si rozumíme. Ale asi by se to nestalo, kdyby jeho přítelkyně neodjela na 4 měs. do Austrálie. Možná ano, nevím. Protože kdyby svoji přítelkyni tak strašně miloval, tak by jí nedokázal zahnout.Já bych asi taky nebyla nevěrná, kdybych byla spokojená. Tajně se scházíme, dokonce i na celé víkendy spolu jezdíme. Zeptala jsem se ho, zda by chtěl zůstat s semnou, řekl že neopustí svoji přítelkyni. Neřekl proč, ale domnívám se, že se bojí. (společní kamarádi, vše je propleteno, asi si myslí, že by nás odsoudili). Myslím, že vůbec nešlo jen o sex. Většinu času jsme si jen povídali. Dokonce brečel, když jsem mu řikala, že ho mám ráda. Nechci na něj tlačit, ale miluju ho. Zároveň bych se asi rozešla se svým přítelem, ale nevim, jestli je ten pravý čas, jestli nejsem jen poblázněná. Ale zase si říkám, že jsem to řešila již před tím. Nebo sena to ma vykašlat a neřešit to a počkat až se vrátí přítelkyně z austrálie? Možná se to změní. Ale i kamarádka si všimla, že se ke mě choval vždycky jinak než k ostatním. Alexandra

OTÁZKA: Dobrý den. Neustále mám problémy se svou kolegyní z práce. Nepadly jsme si do oka již při mém nástupu, nyní však pracujeme ve stejném oddělení a problémy se stupňují. I když je ode mne o sedm let starší (je jí 30 let), pomlouvá mne po celé firmě a svým chováním způsobuje, že se mnou ostatní kolegové přestávají komunikovat. Dodávám, že nemá partnera a její náplní života je mimo práci, alkohol a cigarety. Je arogantní i vůči jiným lidem, ale ke mně se chová jako ke spodině. Do očí mi klidně lže. Dodávám, že partner pracuje ve stejné firmě, ale nemyslím, že by takto vznikla nějaká souvislost.Už nevím, jak toto řešit. Prosím o radu. Přeji hezký den. Mir

OTÁZKA: Dobrý den, mám přesně opačný problém jako Kristýna a Markéta viz. níže. V té roli pasivní manželky jsem bohužel já. Přestože je mi teprve 27 let(sedmý rok s manželem).Jenže cítím vůči partnerovi nějaký blok jen ho nedokážu popsat a nevím v čem spočívá.Mám ho ráda,neprotiví se mi.Jen mi prostě sex s ním stačí jednou za měsíc.Ale při pohledu na cizího muže vím,že bych byla sexu schopna.Vzrušivá jsem, jen mě to s ním nebaví.Bavíme se o tom, jenže já vždy, že s tím něco udělám a stejně nic.nevím ani co bych v mé mysli měla.Není to otázka fyzická spíš psychycká. Co mi radíte? Děkuji Mája

OTÁZKA: KRISTÝNO (26LET)MÁM PODOBNÝ PROBLÉM,MOHLA BYS MĚ PROSÍM KONTAKTOVAT NA EMAIL: makulin1@seznam.cz děkuji,stačí poslat adresu já se ozvu Markéta

OTÁZKA: Hezky den, pani doktorko! Trapi me jedna vec, i kdyz ne zas tolik ale v danou chvili a pak jeste nejakou tu hodinu me to vzdy trapi. Muj partner casto mluvi prede mnou o jinych zenach-nas vztah podotykam je volny a neperspektivni, jsme spolu jen pro nejaky cas, nez ja si najdu partnera pro zivot. Napriklad dnes rano jsme sli nakupovat a on rika: Ze se zamiloval do te prodavacky a ze ji chtel nekam pozvat a ja se urazila a to uz zacal, jakoze je to legrace. Je dost uprimny a "vyslepici" na sebe kdeco...Proc to muzi nekteri delaji? Jsou jesitni a dokazuji si tim neco? Pritom v nas akorat vzbuzuji hnev, nebo se chteji presvedsit o "velikosti" nasi lasky k nim zaroven? Nekdy mi to vadi a nektere veci vubec. Mam na jeho reakce odpovidat s humorem a spise ho jakoby podporit a delat nezajem? Ja si myslim, ze je to lepsi, nez vyvolavat zarlive sceny, vidte? Dekuji predem za odpoved. S pozdravem...Partnerovi je 42, mne 23 a te prodavacce ani ne 16 let... Anonym

OTÁZKA: Prosím,nezveřejňujte můj dotaz z 7.8., bojím se, že jsem psala příliš konkrétně a nechci ublížit. Děkuji, pokud je to možné odpověď prosím na mail berenika@seznam.cz, pokud ne, stačí možná, že jsem napsala,co mě tíží. Berenika

OTÁZKA: Přeji hezký den, navenek moje situace vypadá jednoznačně, ale...po 14 letech jsem se rozešla s přítelem.Ženatý, dospělé děti,nikdy netvrdil, že se rozvede, já to věděla a akceptovala to. Jsem rozvedená, starám se od malička o syna, kterému je teď 17.Takže byl můj přítel i "náhradní táta", žil dvojí život a když jsme byli společně, bylo všechno úplně ok. Vyhovovalo nám to všem, ale postupem času jsem se cítila sama, byla jsem věrná a vzorná skoromanželka, ale nedostávalo se mi něhy,pozornosti,sexu, přítel byl častěji doma a já sama. Spojovala nás ještě ke všemu i společná firma a majetek. Po dlouhých letech jsem se sama bez jiných okolností rozhodla, že chci z bludného kruhu ven,udělala jsem to ohleduplně, nešlo o nevěru, žádný podraz, prostě jsem už dál nemohla bez perspektivy. Měla jsem na takové rozhodnutí právo????? Přítel nese vše velmi, velmi špatně, proto mám pochybnosti. Berenika

OTÁZKA: Važená paní Jitko, i já bych ráda znala váš pohled na můj problém...Jsem podruhé vdaná, mám z 1. manželství osmiletého syna a se současným mužem máme 10 měsíční dceru. Manžel má z 1. manželství také syna, který je téměř stejně starý jako ten můj. Zatímco můj syn ke svému vlastnímu otci jezdí na návštěvy odmala, co jsme se rozvedli, syn mého manžela k nám začal jezdit až letos, donedávna nebylo možné se dohodnout s bývalou manželkou. A v čem je problém? V tom, že když je u nás manželův syn, tak mám pocit, že mu manžel jakoby " nadržuje" oproti mému synovi. Nemyslím tím, že by mého syna odstrčil, snaží se hrát si s oběma stejně, bere je oba s sebou za zábavou, kupuje jim oběma stejné sladkosti, když se pomazlí s jedním, volá k sobě i druhého...ale jeho postoj vůči stejným projevům chování obou kluků je rozdílný ( alespoň podle mě ) Např. můj syn si opře nohy o stůl a manžel si toho všimne a řekne mu, aby je dal dolů. Totéž ale udělal jeho syn, když byl u nás, a jemu neřekl nic. Nebo: jeho syn u jídla srká, padá mu jídlo od pusy, neumí držet pořádně příbor...vše projde bez komentáře, zatímco můj syn, když srká, tak je napomenutý, ať jí slušně, apod. Je to možná jen hloupost se tím zabývat, rozum mi říká : " toleruj to, vždyť ho má jen pár dní v roce, chce,aby se mu u nás líbilo, tak ho přece nebude hned sekýrovat"..ale cit mi říká..že tomu mému synovi to nejspíš zatím nedochází, ale třeba začne žárlit, uvidí rozdíl v reakci na jejich " akci" a já se toho předem obávám. nechci, aby se trápil. Zatím se zdá, že si toho všímám jen já, manželovi to říkám, ale on na to reaguje tak, že řekne, že mého syna vychovává (od 1,5roku,je pravda, že se mu věnuje, učí se s ním, jezdí na tréninky, stará se o něj)ale svého syna nemůže.Taky mi řekl, že k nám tedy jeho syn nebude jezdit, když mě to trápí... Ale to já nechci (a myslím, že on to neudělá, malému se u nás líbí), myslela jsem jen, že by mohl jejich chování hodnotit stejně.Mám to brát jak to je? Anebo to mám nějak řešit? Děkuji. Marie

OTÁZKA: Dobrý den, mam takovou spíš obecnou otázku. Hodne tady ctu o problémech zen, ktere maji deti. Ja jeste deti nemam, ale ma sestra a par znamych ano. Jen by me zajimalo, kde je hranice toho, opustit manzela i kdyz jsou deti? Mozna nemam pravdu (a prave proto to pisu), ale ja si myslim, ze rozvest by se meli lide, kteri se prestali mit radi a je jedno, jestli tam jsou hadky na dennim poradku ci neco horsiho. Proste rodina by nemela fungovat ve lzi, ve falesnem prostredi. Pak to tomu diteti stejne jednou dojde, ze jsou rodice spolu jen kvuli nemu. A to se mi teda nelibi. Kdyz uz neni laska a ucta, meli by jit od sebe at uz deti jsou nebo nejsou, protoze vzdycky bude nekdo trpet. A musi se zena vzdat sveho vlastniho klidu jen proto, aby vsichni ostatni byli spokojeni? To se mi zda nefer. Jiste, rozvod jako nejkrajnejsi reseni, ale pokud neni laska na jedne strane, nema smysl to tahnout dal.Myslim, ze diteti lze leccos vysvetlit a v dospelosti porozumi. Je to sice hodne obecne, ale co mysliste vy pani psycholozko? Lenka

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko,už si nevím rady sama se sebou.Vždy jsem byla veselá,silná duše,plná energie,měla ráda život i lidi.Na prožitý život si nemohu stěžovat,vše probíhalo perfektně a mám nádherné vzpomínky.Jenže letošní rok je snad můj nejhorší.Od ledna se mi vše sype pod rukama, na co sáhnu,co udělám vše je špatně nebo prostě nevyjde.Najednou mám zdravotní problémy,které dříve nebyly,doktoři si nevědí rady.Zdlouhavé vyšetření nic neprokáží,najednou zmizí.Mě to frustruje,jsem psychycky na dně,všechno vidím černě, jsem pesymistka,nepřející.Tuto změnu na sobě vidím a vadí mi.Mám rodinu,která mými náladami taky trpí.Dlouhou dobu odolávám psychyckému presu,ale pak už nemůžu.Co s tím mám dělat?Jak se mám změnit, nevidět vše jen černě a začít mít ráda lidi?Poraďte mi prosím.Léky neberu,u odb. nebyla.Je mi 27 let. + nemocná duše

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, už docela dlouho si čtu Vaši poradnu a vždycky si tam najdu něco ze svého manželství, trvajícího 23let.Dnes jsem ovšem našla dotaz od pí. J.M., nad kterám jsem doslova poskočila "radostí", že něco takového, jako se děje u nás, je přesně i někde jinde. Titul mlčící medvěd používám už několik let. Chování manžela je to samé jako paní popsalala. Liší se jen v tom, že dovolenou trávíme v dražších centrech, než bychom s dětmi uvítali a manžel tam stejně mlčí a luští křížovky, doma se pak jen chlubí známým, kam nás vyvezl.Když ho někdy vezmu za ruhu, ucukne s tím, že by nás mohl někdo vidět a co by si asi myslel, na večeři ani nikam jinam, mne nevezme, protože by to byla ztráta času a o to víc bolí když se zmíní jak často chodí jeho kolegové s manželkami.Už jsem navštívila i psycholožku, protože to ticho doma mne deptá.Ta radila mluvit spolu a chválit manžela. Mluvili jsme asi 2 měsíce a pak to manžel vzdal, že ho to nebaví, pořát něco řešit, také jsem chválila, až mi to bylo trapné, ale žádné odezvy ani změny(pochvala mojí osoby)jsem se nikdy nedočkala. Vlastně to všechno vymizelo do nikam a zůstal mi pocit, že vlastně žijeme jenom vedle sebe a ne spolu. Vůbec nemluví a když, tak jenom kritizuje, nejlépe před známými, když mu něco připomenu, tak tvrdí že jsem to neřekla, protože by si to pamatoval. Ožije jen v případě, když má nějakou společenskou akci v práci, na kterou se velice připravuje a těší. Dejte mi prosím, nějakou radu, jestli se dá v tomto případě ještě něco dělat. Připadám si ještě "mladá" (45)na to, abych takhle ztrávila zbytek života, rozvádět se zatím nechci, ale mám čím dál tím větší pocit, že kdyby přišel někdo, kdo by projevil jen trochu zájem, zabouchnu dveře a jdu s ním. Děkuji. Vlasta

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Ráda bych se vás zeptala, co mám dělat, když jsem zjistila, že můj přítel (jsme spolu 2 roky) spí se svou bývalou přítelkyní? I když jinak náš vztah je harmonický a plně si po všech stránkách rozumíme. Na mé narážky, že určitě někoho má, tvrdí, jak mu můžu vůbec nedůvěřovat, že kdyby chtěl být s někým jiným, tak už by to dávno mezi námi ukončil apod. Napadlo mne si také někoho najít a oplatit mu stejnou mincí, ale k tomu nemám (zatím) dostatek sil.Jak byste tuto situaci řešila vy? Kamarádky mi radí se na něj vykašlat.... Děkuji za odpověď.B. Bára

OTÁZKA: Dobrý večer potřeboval ybch poradit nebo vyslechnout.Před rokem jsem se seznamila s jednim mužem, zamilovali jsem se do sebe a řekla bych, že upřímně jenže jak už tak u mě bývá byl ženatý.Ale i přes toto jsem spolu byli a bylo nám krásně.Ovšem s tím jak má laska sílila tak pro mě bylo čím dál tím vice nesnesitelné, že je u své ženy.Proto jsem dělala spoustu věcí, které jeho imě ranily a došly až do stadia kdyz jsem se rozešli.Další z důvodu roč jsem mu ubližovala bylo protože jsem nechtěla ubližit jeho ženě.Už je to více jak 3/4roku co nejsme spolu ale zase jsme s ezačali spolu bavit a tušíme,že s emilujeme i přes tu bolest co v sobě máme.Jenže on si za toho 3/4roku stačil udělat s manželkou dítě.Říkami jak je nešťastný protože si se svou ženou nerozumí(ona o nás věděla a nevadilo ji to,dokonce jsem se s ní i já jednou milovala/abychom s přítelem mohli zůstat spolu/-je na holky, její touha po partnerce je prý silná a už dokonce jendu stálou má).Bývalý přítel(manžel)o tom věděl a nevadilo mu to.I když si teď v některých věcech nerozumíme,milujeme se a nebojíme si to přiznat.Jenže asi ani jeden z nás nemá odvahu udělat první krok.Bojíme se dalšího zklamaní a bolesti, už jsem si ji opravdu prožili dost.Vím,že i když spolu nebudeme budeme se milovat do konce života.Může te nám prosím někdo poradit co dělat? Vanda

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jak moc je ve vztahu důležitý sex. Jsme spolu s partnerem už přes tři roku a mám ho opravdu ráda. Ale v sexu nám to moc nejde. Už jsme se o tom spolu s ním bavili a byla snaha problém vyřešit, ale nic se nezlepšilo. Má cenu i přes to vztah udržovat? Marina21

OTÁZKA: Milá Petro, nejsem sice psycholog, ale když čtu Vaše příspěvky, připadá mi že jste velmi labilní a velmi trpíte. Seberte se, najděte si dopréhe psychoterapeuta a vzmužte se hlavně kvůli dětem. Pokud cítíte nutnost odejít od manžela, odejděte, uvidíte, že se Vám uleví. Hlavně situaci neřešte tak, jak jedna moje vzdáledná příbuzná: Museli se brát, jí bylo 19 a měla již ročního chlapečka, jemu 18 a byl na vojně. Narodila se jim holčička. Jenže on taky měl víc kamarády než rodinu a chodil po hospodách. A ona začala pí a přestala se starat o děti. Ty byly pořád samy doma, krmila je vodou s cukrem, neuvařila. Děti byly retardované ve vývoji. Nakonec vše skončilo rozvodem a děti jí byly odebrány. Holčičku si vzal její otec, ale o chlapce jeho otec neměl zájem tak skončil v dětském domově. Chlapec prosil otce své sestry aby si jej taky vzal, ale ten odmítl... Irena (pro paní Petru)

OTÁZKA: Milá Veroniko,opravdu jsem neměla v úmyslu zapůsobit nějak tvrdě, to se omlouvám,nad příspěvkem paní Jany, že jsem asi chlap, jsem se fakt musela smát, protože jsem docela normální ženská, která si jenom vzpomněla na svoje vlastní pocity, když odešel manžel,jak jsem přesně jako Vy měla jedovatou radost, když jsem se dozvěděla něco o tom, co mu v novém vztahu třeba vadí. I když já jsem se to dozvěděla vždycky od dětí, přede mnou on byl natolik loajální ke svojí nové partnerce, že by nic neřekl. Ale zároveň jsem Vám chtěla říct, že to jsou věci, které jsou uvnitř nás a naše případné nové partnery fakt můžou dost znejisťovat nebo zraňovat a tak když jste celkem jednoznačně tvrdila, že Váš nynější manžel je pro Vás prioritou, zdálo se mi absolutně zbytečné si to takto ohrožovat .Paní Jana myslí, že je to v pořádku, samozřejmě záleží na každém, jak se nakonec rozhodne, stejně tak je docela možné, že Vy se budete nadále scházet se svými bývalými partnery, Vy si zvážíte, zda tajně nebo ne ,ale na druhou stranu, myslím si, budete muset počítat se všemi eventualitami jako reakcí Vašeho nynějšího manžela .Jako nemůže nikdo Vám nařídit, co je nebo není normální, i on musí mít přece tuto volbu . Podle jeho reakcí, mě i jako ženě celkem pochopitelných, bych se obávala i toho, že jednou může bouchnout do stolu a poslat vás za Vašimi bývalými napořád . Mě by se to taky hrozně nelíbilo, kdyby můj manžel pravidelně vyhledával svoje bývalé milé a vypravoval si s nimi. Ale opravdu je to každého věc . Zuzana (pro Veroniku i Janu )

OTÁZKA: Vazena pani doktorko moc dekuji za odpoved z 27.7. Ale bohuzel vse je jinak a je to jeste horsi. Zadna byvala laska jak tvrdil [nevim vubec proc lhal]. Je to trochu slozitejsi. Jak jsem psala jiz rok bydlime ve svem, tento byt jsme koupili proto ze to mame blizko k rodine a jeste ke vsemu se nasimi sousedy stal kamarad meho pritele se svou novou pritelkyni(dve deti, 2x rozvedena, problem s fetovanim, rocni lecba jater) proste si s ni uzil sve. No a ta jina meho pritele je prave ona. Samozrejme, ze mit za sousedy dobre zname bylo fajn, hodne jsme se navstevovali a ja jsem zacala sousedce duverovat a sdelovat si sni navzajem spoustu soukromych veci. V zivote by me nenapadlo ze nas takto podvedou. Dle toho co rikaji to trva mesic, ale kdovi kdy to zacalo. Je pravdou, ze velke zmeny v chovani se shoduji s tim mesicem. Toto vse jsem se dozvedela ctyri dny pred dovolenou, kterou jsem po dohode s pritelem absolvovala sama. Mezitim se pritel odstehoval z bytu, ale v kontaktu jsme zustali pres telefon a skoro denne jsme komunikovali. Ted jsem zpatky a je to desive, komunikovat s nim je pro me hrozny problem, moc to boli. Nejsem schopna se vratit do bytu a prezivam u rodicu, ale to dlouho nevydrzim, protoze pres veskerou jejich i mou snahu si proste nerozumime. Rodice porad chteji abych se co nejrychleji vratila do bytu a me tvrzeni ze potrebuji vice casu moc nepomaha. Pritele mam stale velice rada, a kdyz jsme se videli naposledy tak jsme se snazili mluvit. Teda spis ja jsem mluvila a on poslouchal a na me otazky odpovidal vetsinou nevim. To ze se rozejdem bylo myslim si ja, rozhodnuti obou, ale kdyz jsem s nim mam z nej pocit ze to mozna bylo uspechane. Kdyz se stehoval vse probehlo mezi nami v klidu proste jako kdyby odjizdel jen na delsi cas. Potrebuju to ze sebe nejak dostat a slyset nazor. Povidani si o tom s kamaradkami a rodici je sice fajn, ale nepomaha to na dele nez hodinku. Prosim poradte mi na koho se mam obratit. Dekuji mockrat Dasa Dasa

OTÁZKA: Paní doktorko,moc Vás prosím o radu,Mé manželství trvá skoro 13let,poslední 3roky,jsme měli s manželem nějaké neshody,které jsme se snažili řešit poklidně.Ovšem při naší poslední rozepři mě fyzicky napadl.Nevím jestli takový vztah má budoucnost.Moje srdce je roztříštěné na malé kousky a nevěřím v uzdravení našeho vztahu.Poradíte mi?Děkuji Lucie Lucie

OTÁZKA: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, neboť bych nerada udělal chybu na základě svojí zbrklosti. Chci se rozvést po 2letech manželství, které jsme uzavřeli po 5letech vztahu. Jsem unavená a spoutaná stylem našeho manželství a nevidím jakýkoliv další posun k lepšímu. Vdávala jsem se z lásky, brala jsem si může, který už 6let pracoval, práce se nebojí a je velmi šikovný.Občas je sice výbušný a horká hlava. V mých očích byl člověk, který se v budoucnu postará o dům a děti. Já, co by inženýrka(brzo dostudovaná doktorka), zabezpečím finance a domácí práce. Vdávala jsem se, i když jsem věděla, že ještě 3roky budu studovat, protože o ruku mi požádala moje velká první láska se vším všudy. Naplánovali jsem si stavbu domečku na vesnici, projektant začal malovat a po roce a půl plánování a prvních investic do společného bydlení, manžel se rozhodl stavění zrušit s přáním bydlet v místě svého rodiště. Zbořili se mi vzdušné zámky. Začala jsem se dívat na manžela jako na člověka, který věci nedotáhne do konce, nestojí si za svým slovem a jenom fňuká na dosavadním stylem žití.Zamilovala jsem se záhy do příběhu mého kolegy (resp do něj), který stíhá budovat zázemí, cestovat, sportovat a všechny tyhle věci dokonale vklidu promyslet a skloubit, je velice modrý a vzdělaný, neinvestuje.Bohužel má přítelkyni, kterou má také rád a nechce ji jen tak opustit. K manželovi jsem si vytvořila blok, byla jsem na něj naštvaná, že není jako můj kolega. Manžel poznal, že vše není jako dřív. Začal mi možná ze zoufalství vyčítat, že dávám přednost profesnímu životu před rodinným, výčitky se vázaly na vzdělání, kolegy a kamarádky. O to víc se na něj zlobím. Udělal i ústupky, šel by bydlet do města, ale já vím, že by se tam unudil a brzo by přišly znovu výčitky.Nedaří se mi odpustit, a udělat tlustou čáru za tím co bylo a žít s ním dál. Odešel teď na pár dní, píše smsky jak je mu hrozně a jak chce být opět milován. Já ale to samé necítím. Je mi ho líto, mám strach co bude dál. Ale vím, že ne [tato otázka byla zkrácena] Anna

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, mám na Vás jeden dotaz. V současné době se rozvádím s manželem. Na tom by asi nebylo nic neobvyklého. Ale před tím naším rozhodnutím jsme se nebyli schopni na ničem dohodnout.Hádali jsme se každý den což odnášely děti. Teď jsme se vlastně dohodli na střídavé péči a na rozvodu. Střídavou péči nám schválil soud. Je zajímavé, že teď spolu komunikujem docela v klidu a normálně. Vdávala jsem se pře dvanácti lety. Posledních pět let bylo špatných. Zajímalo by mě zda je to možné, aby se po tomto kroku komunikace mezi náma zlepšila. děkuji Hana

OTÁZKA: se svým přítelem mám dlouholetý vztah, a musím říct, že i velmi hezký.Prožívám opravdu své nejšťastnější období. Před třemi roky jsem v sobě objevila bisexuální sklony:o)Před časem jsem navšívila jednu lékařku, není obvodní,ani nemá nic společného s jakoukoliv lidskou intimitou...ale bohužel je to MUDr.mám dojem, že si vzájemně imponujeme. Je vidět, že si drží od pacientů odstup,ale když k ní jdu já, chová se velmi příjemně, uculuje se ale samozřejmě, ani jedna z nás by si nic nedovolila...přesto bych s ní ráda zašla třeba na panáčka a popovídala si. vůbec nemám ale odvahu navazovat nějak kontakt,ani se to nehodí, a za další, je v ordinaci i sestřička. A třeba je problém pouze u mně...Na to,že je mi 27, tak bych mohla mít víc rozumu. Zatím mám dojem, že jsem o něj přišla :o) tady není zřejmě co radit, jen jsem se chtěla trochu vypovídat, a slyšet co si o tom myslíte martina

OTÁZKA: mám na vás dotaz z úplně jiného soudku. Spíše takový informační :o)a to- když mi byli 4 roky, prohlásila o mně má paní doktorka, že jsem malá lucidní holčička. Dnes je mi 27 a zajímalo by mě, co přesně to znamená. Vím, že lucidní znamená - světlý, jasný, četla jsem něco i o lucidních snech, ale nějak si "luciditu" nedokážu dát dohromady v souvislosti se mnou :o) Možná jsem lucidní, ani o tom nevím :o) Je pravda, že jsem citlivá, hodně vnímavá, jak emocionálně, tak sociálně, zajímá mě psychologie, a činím první kroky k přípravě na studia psychologie. JInak Vás moc zdravím :o) mirka

OTÁZKA: paní doktorko, po 16 letech manželství se mi žena vyhýbá, nechodí spát do ložnice a už rok spí pouze v obývacím pokoji. případný můj dotek razantně odmítá a já vím že má velkou snahu získat svého ženatéhp spolupracovníka. jakoukoliv diskusi odmítá že nemá čas nebo náladu. jak bych měl postupovat. děkuji milan anonym

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,již delší dobu řeším problém,jak si udržet muže,se kterými se seznámím.Je mi 28 let a nějak už přemýšlím o tom,že bych se ráda usadila a našla toho,s kým bych mohla mít i v budoucnu děti.Můj nejdelší vztah trval necelé tři roky,rozešli jsme se před 5 lety a od té doby jsem poznala hodně mužů,z počátku mě bavilo poznávat stále nové muže,vyspat se s nimi a nevázat se,ale teď je to prostě jiné a chci být s někým déle.Většinou to trvá měsíc nebo dva a pak se se mnou dotyčný rozloučí,buď se nechce vázat nebo se vrátil k bývalé apod.,..pak jsou zase případy,kdy s ním nechci být já,protože zjistím,že mi vůbec neimponuje.Většinou,co jsem tedy vysledovala,byli se mnou kvůli sexu,jsem prý docela atraktivní a sexy,jak tvrdí,..také finančně nezávislá,ale nedokážu si je udržet,jakmile se zamiluji,dávám to hodně najevo,možná pak ztratí zájem,když zjistí,že už mě mají jistou.Zřejmě si vybírám špatné typy,líbí se mi atraktivní,průbojní,..osobnosti. Prostě nevím,jak na ně.Jsem rodinný typ,ráda vařím a mám potřebu se o své blízké starat.Možná zní můj dopis zmateně.Pokud se vyznáte v tom,co chci říct, budu ráda, když mi poradíte, jak si udržet muže, se kterým chci být.Děkuji moc! Sandra

OTÁZKA: Nedá mi to,abych nezareagovala na dotaz paní Lenky z 28.7.Jsem šťastně vdaná skoro 30 let a mám doma to samé co Lenka.Muž je ten nejchytřejší na světě a všichni okolo,včetně mě,jsou úplní idioti.Přátelé radí paní Lence dobře.Já tohle začala praktikovat už v prvních letech po svatbě a brzo jsem zjistila,že to má něco do sebe.Když mi začal v kuchyni mluvit do vaření,tak jsem odložila vařečku a s ledovou tváří mu sdělila,že když to umí lépe,tak ať uvaří a já si šla číst nebo hrát s dětmi.Nikdy se nestalo,že bychom jedli suchý chleba.Doma jsem nevyměnila ani žárovku,vždy jsem s milým úsměvem požádala jeho,že když je tak šikovný tak to určitě udělá lépe než já.Ale pozor,bez ironie.Všechny kamarádky mi záviděly,ony dřely a já si u kafe četla detektivky a měla spoustu času na sebe.Během let ho to přestalo bavit a dnes už mi nemluví téměř do ničeho.Chce to ale výdrž a pevné nervy.Pokud hodnotí kolegy z práce nebo komentuje zprávy v televizi,automaticky vypínám sluch.Když děti povyrostly,tak jsem si našla koníčka do kterého nikdy neměl šanci mi kecat a tam jsem se realizovala.Přeju paní Lence výdrž a nebojte se to zkusit. Zita

OTÁZKA: sss Martina

OTÁZKA: Ahoj, se svým partnerem jsem 4 roky. Před rokem jsem dělala státnice a během zkoušek přibrala na váze. Byla jsem si toho dobře vědoma a snažila se s tím něco dělat. Můj partner mi řekl, že se mu to nelíbí a že by chtěl, abych zhubla. Nestanovil žádné ultimátum, ale já osobně to považuji za důležité ohledně naší budoucnosti. Chci si ho totiž vzít a mít s ním děti. Teď se snažím zhubnout jak to jde, ale nejde to tak rychle jak jsem si myslela. Do budoucna se ale soužím myšlenkami, co se stane, až třeba přiberu po dětech a nebude se dařit zhubnout. Další věc je, že po tom, co mi, to sdělil, je moje sebevědomí na bodě 0. Trvá to už půl roku, myslela jsem, že se to zlepší, ale je to spíš horší. Neměla bych navštívit psychologa ? anonym

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, prosim, poraďte. Můj manžel je skrblík. Oba máme platy v podobné výši. Při každém placení vzniká napětí, kdo z nás dvou to zaplatí. Je mi to velmi nepříjemné, mám k penězům jiný vztah. Každý máme svůj účet a to způsobuje, že se u každé pokladny, v pospodě před kamarády dohadujeme kdo zaplatí, resp. kdo je na řadě aby zaplatil. Pro mě jsou to silně trapné chvíle. Manžel chce abychom používali jeden bank učet, tím by odpadlo trapné dohadování. Já, mám k penězům jiný vztah a nechci mu pak vysvětlovat každý můj výdaj. Mylím,že mi bude hlídat veškeré výdaje. Už teď v obchodě nahlas komentuje, když si za svoje kupuji něco dražšího, je to nanejvýš trapné. Mate radu jak na skrblíka, doporučujete sloučit bankovní účty? Když se snažím domluvit pravidla, dlouho nám nefungují. Děkuji za Váš čas i radu, Darmulka Darmulka

OTÁZKA: Dobrý den.Mám moc problémů a nevím, jak je řešit. Je mi 38 let, manželovi 43.Máme dvě děti ve věku 9 a 7 let.S manželem jsme se brali před 12 lety. Manželství bylo zpočátku celkem harmonické. Práci okolo dětí, v domácnosti jsem si obstarávala více méně sama.Manžel trávil byl dlouho do večera v práci, občas něco vyřídil - do se rodiny a úřadů týká, výjimečně s něčím pomohl.Fungovalo to tak i když jsem nastoupila po dlouhé mateřské do práce - musela jsem zvládat práci, děti, i domácnost, ale s pocitem velké vyčerpanosti.Nějak jsem to brala, že je to prostě můj úděl, že manžel je ten, kdo má vyšší plat a asi musí v práci odvádět větší výkony.Před 4 lety onemocněla má matka rakovinou, vypadalo to špatně,ale se vše v dobré obrátilo a ona se z toho dostala.Já již od mládí trpím úzkostnými stavy,depresemi a nespavostí, na které se léčím a které jsem s vypětím sil i s léčbou zvládala 14 let. Poslední 4 roky se můj zdravotní stav zhoršil natolik, že můj otec šel do předčasného důchodu, aby mi pomohl starat se o děti.Někdy je mi psychicky tak špatně, že nemohu ani vydržet v práci a po příchodu domů nejsem schopna dělat nic. Manžel tyto mé stavy nechápe. Odtáhl se ode mě, přestal se mnou mluvit, z jeho úst padlo i slovo rozvod, s ničím mi nadále nepomůže, já dělám, co mohu, když je mi jen o malinko lépe . Chápu, že mnou trpí děti, manžel i otec, ale svůj stav změnit dlouhodobě příliš nedokážu.Lékaře, který mě léčí jsem prosila o pracovní neschopnost, protože jsem se silami u konce. Lékař mi řekl, že takovými psych. stavy trpí v dnešní době skoro každý a že to na neschopnost není. Už nevím, co mám dělat. Bydlím v kraji, kde je velká nezaměstnanost. Je mi tak špatně, že budu muset dám zřejmě výpověď v práci, na krku mám výhledově možná i rozvod.Rodiče mi pomáhají jak mohou. Jsem úplně k ničemu.Co má člověk v takové situaci dělat? Alice

OTÁZKA: Dobry den, ziji spolecne6let s pritelem (35),ktereho si velmi vazim a mam ho rada.Je na me hodny, chova se ke mne uctive a citim, ze me ma velmi rad.Problem je jiz od zacatku naseho vztahu v intimni strance.Partner nema skoro zadny sex. apetit.Intimnosti se konaji temer vzdy na muj popud,max. 1x za mesic ci dokonce5-6tydnu. U me opravdu plati, ze zena v tomto ohledu zraje jako vino,takze jsem z toho dost nestatsna.Kdyz uz dojde k nejake intimnosti, tak je to vetsinou fiasko..bez nehy,bez vasne..nesmi to dle jeho slov trvat dlouho.Vubec to neni nejake souzneni, je to opravdu tragicke.Pritele miluji,ale po teto strance to totalne nefunguje.Snazila jsem se o tom mluvit,proc..on rekl, ze uz je ve veku,ze uz to moje telo zna,ze to tak nepotrebuje...Nema skoro zadnou potrebu sexu,vim, ze mne byl jednou v opilosti neverny.Vim, ze se lide rozvadeji i diky tomu, ze to nefunguje v sexu.Jsme spolu uz dlouho,ze zacatku jsem to nesla tezce,ale zvykla jsem si.Pokud mam dat na misky vah, je to dobry partner,ale predstava, ze se s nekym,koho moc miluju,nemuzu milovat,tak jak by to melo byt,me trochu strasi,i presto, ze uz jsme spolu dlouho.Jednou jsem se ho tak zeptala,co kdybych si nasla milence, jestli nema strach,kdyz nam to neklape a nesnazi se..(i kdyz on tvrdi,ze se bude snazit to zlepsit a ze s tim musime neco udelat..)..a on rekl, ze by mne v tom nemohl branit...jak tu moji situaci pani doktorko vidite...myslim, ze nez bysme pocli dite,trvalo by to pekne dlouho,protoze nekdy se to ani nepodari...dekuji Kristyna,26let

OTÁZKA: Pani doktorko prosim napiste mi kam se muzu obratit o pomoc. Potrebuji si s nekym promluvit nebo se zblaznim. Tyka se to rozchodu s pritelem po deseti letech. Zacal me podvadet se sousedkou a nakonec se spolu odstehovali. Je to pro me hrozna rana a nevim jak z toho ven. Potrebuju s nekym probrat co se stalo a poradit. Bohuzel to ze mluvim s rodici a kamaradkami mi moc nepomaha. Myslela jsem, ze po navratu z dovolene to bude lepsi, ale bohuzel nejsem schopna se vratit ani do naseho byvaleho bytu, ktery ex pritel mezi tim co jsem byla na dovolene vyklidil. Dekuji Dasa Dasa

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,chodím s přítelem přes 4 roky a není to ideální,ale máme se rádi.Problém je v tom,že na něj žárlím (třeba na kamarádky,i když vím,že bezdůvodně)a taky se občas chovám jinak,než bych doopravdy chtěla,neboť nesnáším konflikty.To někdy vyvolá problém a těžko se pak vysvětluje,proč to dělám.Přitom přítel je skvělý a snaží se to už nějakou dobu pochopit,ale mi to přesto nějak nejde změnit a jeho to už nebaví řešit,což chápu:-(možná bude problém v mém sebevědomí,nevím.Přesto,můžete mi prosím poradit,jak se nebát konfrontace a konfliktů?Alespoň obecně.Děkuji a přeji hezký den. musa

OTÁZKA: Dobrý den, zaujala mě vaše rubrika a odpovědi a tím, že mě samotnou něco trápí, pokusím se vám to napsat a doufat, že i vy mi dobře poradíte :o)Ani nevím, jak začít.No asi od začátku, že? Chodila jsem téměř sedm let s nyní již bývalým přítelem a měli jsme hezký vztah a díky tomu, že jsme spolu byli od 17 let, tak jsme byli na sebe hodně zvyklí a brala jsem ho jako bratra a parťáka. Nebyly žádné velké krize a kolize, jen to všechno začalo moc brzo a já si uvědomila, že nevím, jestli to takto chci, jestli nechci zkusit i něco jiného ( někoho ). No a další problém byl v tom, že jeho bratr na něj měl velký vliv a já vždy nebyla na provním místě v těch situacích, kde se to očekávalo.ale to je na delší vyprávění. Každopádně v době mé krize jsem navštívila kinezioložku a ta mi poskytla spoustu informaci o mně a o mém okolí a já na různé věci a různé lidi začala pohlížet jinak.no a začala jsem se soustředit i na jiného muže v mém okolí, se kterým jsem nakonec začala chodit. Bohužel se můj bývalý a nynější přítel ( jsem s ním skoro rok ) znají. Ale už se nekamarádí. Pochopitelně. No a vlastně už je to skoro rok, co jsem s mým novým přítelem, ale přesto jsem se během tohoto roku nedokázala úplně vyrovnat s rozchodem. Nikdy před tím jsem nic takového nezažila a tak jsem si myslela, že to bude jednoduché, že prostě odejdu a zapomenu, ale takto to není.Během celého roku přicházely fáze, kdy se mi o něm zdálo ( třeba dnes zase), že se někde potkáme a i když mám mého přítele, držíme se za ruce a dáváme si pusy a cítím, že k sobě patříme, i když to tak není.vždycky mě tyto myšlenky vyděsí a pak pochybuju o tom, co jsem udělala a tak.Jsem celkově dost přecitlivělá a moc nad vším přemýšlím, tak vše rozebírám a přemýšlím, jak to všechno bylo, jak to mělo být a co bude a tak. Stačí jeden sen nebo nějaká situace a jsem z toho celá rozhozená. Bývalý ten rozchod vzal asi taky špatně, ale on je dost uzavřený a nikdy neprojevoval velké emoce a nebo pocity, tak neví [tato otázka byla zkrácena] eva

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, nejdrive bych rada ocenila to s jakou chuti pomahate nezistne ostatnim. Opravdu to obdivuji. ...a ted nas nebo spis muj problem... Chodim s muzem, ktery je zenaty, ale s manzelkou nebydli, zijeme spolu. I ona ma sveho pritele. Jeji vztah k memu priteli/jejimu muzi je vsak velmi majetnicky. Bere ho jako svoji vec, kterou ji nekdo vzal a msti se zato na jejich synovi. Nejsou v tom emoce, myslim ve smyslu, ze by ji vadilo, ze ma nekoho jineho, jine vztahy mel uz prede mnou a nijak zvlast ji to nevadilo. My dva jsme spolu uz skoro dva roky. Problem je v tom, ze ho tresta tim, ze ho nenecha byt se synem. Jedine pokud je tam ona. Vubec nepripada v uvahu, ze bychom spolu byli pritel, jeho syn a ja. Ale ani ze by oni mohli odjet na vikend bez ni. Bohuzel pritelovi zase prijde nemocne tahat se o vlastni dite po soudech a doufa, ze ji to jednou prejde a zacne se chovat "normalne". O tom ze me pritel miluje nepochybuji, mame krasny vztak, travime spolu vetsinu casu i dovolene, ale vadi mi, ze veskere vikendy ridi ona. Pritel za nimi jezdi a ceka jestli mu syna da, nebo si neco vymysli proc to nejde... Vadi mi, ze nemuzeme fungovat jako partneri s jeho synem bez vecnych stresu, jestli ho uvidi nebo jakou bude mit naladu... Myslite si, ze opravdu nekdy ustoupi? Ja uz si tim prestavam byt jista... Moc dekuji za Vas nazor a preji pekny den. Veronika Veronika

OTÁZKA: Dobrý den,prosím o radu, jsem úplně zoufalá. Je mi 25 let a 3,5 roku jsme žila s partnerem. Pře půl rokem jsme se rozešli a začala jsem nový vztah, můj bývylý se o mě však stále snaží. Vlastně si ani neumím představit, že by přestal a neměla bych ho vidět. Můj nový přítel je moc hodný, ale když jsem s ním, atále myslím na bývalého. naopak když trávím nějaký čas s bývalým, zase naopak myslím na současného přítele. Oba mě velmi milují, ale já netuším, kterého si vybrat. když si vyberu jednoho, ztratím toho druhého. Se situací jsou oba seznámeni, ale stále tlačí, ať se rozhodnu. Děkuji a přji hezký den. Lucka

OTÁZKA: Dobrý den, žádám Vás o váš názor na můj skoro ukončený 7letý vztah. Před 7 lety jsem poznala může svých snů. Byl rozvedený, ale to, že se svojí bejvalkou stále bydlí, zatajil! Přišla jsem na to až když jsem byla natolik zamilovaná, že mi to bylo jedno. V té době jsem vychovávala svou 4letou dceru z 1 manželství. On se v ní viděl, protože sám neměl se svojí ženou dítě, nešlo jim to. Vlastně se viděl úplně v každém děcku. Hrozně toužil po vlastním potomkovi, ale nic proto nedělal. Stále bydlel u bejvalky a já byla ta druhá. Po 2letech jsem vztah ukončila, protože to nikam nevedlo. Ten den se odstěhoval od své bejvalky, protože bez nás nemůže být. Já naivně uvěřila a začala s ním žít. Do měsíce jsem s ním otěhotněla a on byl v sedmém nebi. Těhotenstvím začaly problémy, které jsem se snažila řešit. Kdykoliv šel s přáteli do hospody (vždy beze mě, já byla těhotná a dcerka byla malá), kontaktoval svou bejvalku a ten večer se nevrátil domů, nebo až nad ránem. Bez okolků přiznal, že byl u ní, že si mají co řící, že se dlouho neviděli. Poprvé jsem udělala scénu, po druhé taky a tak to šlo pořád dokola. Návštěvy u bejvalky přibývaly, podle toho jak jsme zrovna na tom byli my dva. I po narození naší dcery se to nezměnilo, tak jsem od něj odešla. Koupila jsem si své bydlení a v tom byl kámen úrazu. Dříve mě ze svého vyhazoval, věděl, že nemám kam jít. Teď jsem byla samostatná. Po našem asi 20tem rozchodu (pokaždé bydlel nějaký čas u své bejvalky - brala ho vždy ochotně zpátky) přišel za dcerou a už neodešel. Opět se k nám vrátil a já ho vzala taktéž nazpátek. Musím přiznat, že už jsem na náš vztah rezignovala, z mé strany to bylo z finančního hlediska. Mám ještě půl roku než ukončím MD a pak náš vztah definitivně ukončím. Vím, že se jeho jen tak nezbavím, že má se mnou vytouženého potomka, ale dnes už vím, že náš vztah byl omyl. Paní doktorko, je možné že muž ve 47 letech neví co chce a je schopný žít dvojí život? Dcerce vezmu tátu, vím že bych byla pořád první nebo druhá... vica

OTÁZKA: Vykašli se na něj!!! pro Kateřinu

OTÁZKA: TEN VELKÝ KROK.MANŽEL MĚ NEBERE VÁŽNĚ.PROTOŽE ROZVODEM VYHROŽUJI JIŽ ROK...A STÁLE NIC NEPODNIKÁM!jE NADĚJE,NEBO NENÍ?KDEPAK JE PUD SEBEZÁCHOVY?SICE SE ZMĚNIL...,ALE NEBIJE MĚ,NENÍ ALKOHOLIK....JEN SI NEMOHU ZVYKNOUT NA ZMĚNY,KTERÉ MI DO ŽIVOTA PŘILOŽIL....STÁLE SE OHLÍŽÍ NA TO,ŽE DĚLÁ JEN TO, CO DĚLAJÍ DRUZÍ!v PONDĚLÍ JEDE NA DOVOLENOU...SÁM S KAMARÁDEM.JE TO PRÝ NORMÁLNÍ.PRO MĚ ALE NE.KDE JE ZODPOVĚDNOST K VŮČI RODINĚ?NEMYSLÍM SI,ŽE MANŽELSTVÍ JE VĚZENÍ,ALE TOTO JE NORMÁLNÍ?MĚL ASI ZŮSTAT SVOBODNÝ.MLÁTÍ S NÍM PUBERTA A TO SE MU BLÍŽÍ 40LET.CO MYSLÍTE-ODEJÍT?DĚKUJI ZA VŠE. PETRA

OTÁZKA: CHTĚLA DO ŽIVOTA DÁT LEPŠÍ ZÁKLAD.JSOU TO PŘECI RODIČE,KTEŘÍ UKAZUJÍ DĚTEM ZPŮSOB ŽIVOTA.KDYŽ NEVIDÍ MEZI NÁMI LÁSKU,CO POTOM VE SVÝCH VLASTNÍCH MANŽELSTVÍCH BUDOU PROŽÍVAT?NA ROZVOD JSEM JIŽ PŘÍLIŠ SLABÁ.STRACH ZE VŠEHO MI SVÁZAL RUCE.DOKONCE I Z TOHO,ŽE MI MANŽEL BUDE CHYBĚT.PŘECI JENOM NADĚJE UMÍRÁ JAKO POSLEDNÍ...MYSLÍTE,ŽE JE MOŽNÉ ZACHRÁNIT VZTAH,KDYŽ SI DVA LIDÉ VŮBEC NECHTĚJÍ ROZUMĚT.MAJÍ JINÉ PŘEDSTAVY O TOM JAK FUNGUJE MANŽELSTVÍ A VZTAH MEZI ŽENOU A MUŽEM.JINÉ CÍLE,ZÁJMY,PŘÁTELÉ...DĚTI HO MILUJÍ...MÁM POCIT,ŽE SE MÁLO SNAŽÍM.OBVIŇUJI SE A VĚŘÍM,ŽE JSEM TA ŠPATNÁ JÁ.KDE ČLOVĚK V TAKOVÉM PŘÍPADĚ MÁ HLEDAT SÍLU VŠE PŘEKONAT?MÁM POCIT,ŽE SE JIŽ NIKOMU NECHCI SVĚŘOVAT,PROTOŽE SE TO TÍM NEVYŘEŠÍ, I KDYŽ SE MI DO ZNAČNÉ MÍRY ULEVÍ.VŠICHNI MI ŘÍKAJÍ...UTEČ!aLE SAMI BY SE TŘEBA V MÉ SITUACI ZACHOVALI JINAK.JSEM SLABOCH!RADĚJI BUDU POSLOUCHAT DRUHÉ CO MI RADÍ A ŘÍKAJÍ,NEŽ ABYCH UDĚLALA SAMA anonym

OTÁZKA: PANÍ DOKTORKO,PSALA JSEM VÁM MINULÝ TÝDEN.jSTE JIŽ NĚKOLIKÁTÝ ČLOVĚK,KTERÝ MI ŘEKL,ŽE VZTAH MEZI MNOU A MUŽEM ASI NEMÁ BUDOUCNOST.aNTIDEPRESIVA BERU PŮL ROKU.CIPRALEX.NEPOMÁHÁ MI TO.K PSYCHOLOGOVI NECHODÍM.KDYŽ OTOM MLUVÍM,A ROZEBÍRÁM,JSEM Z TOHO POTOM JEŠTĚ VÍCE ŠPATNÁ.ROZVÉST BYCH SE I NECHALA,KDYBYCHOM NEMĚLI SPOLEČNÝ DŮM,DLUHY...A V PRVNÍ ŘADĚ DĚTI.ALE PRAVĚ JIM BYCH PETRA

OTÁZKA: Od manžela jsem odešla před 4lety,ale už vím že s ním žít ani v budoucnu nechci.Mám už svůj život bez něj,bydlím v jiném městě,chovám se k němu jako kamarádka,ale tohle už jsem mu řekla.Mám ale pocit že on to neslyší,stále říká že mě má rád.protože chci ale vyřešit majetkové záležitosti,stále s ním komunikuji.Nevím jak to udělat,aby pochopil,že už nic se nevrátí.Moje sestra tvrdí,že on to jako by zapomene.Myslíte,že by pomohlo,kdyby mu to zopakoval někdo jiný,že by to vzal jako realitu?nebo jak to udělat?Dík za radu Eva

OTÁZKA: Děkuji za odpověď, možná máte pravdu, emocionálně vůči ex-příteli doposud nejsem lhostejná. Dovolím si položit poslední otázku, podle čeho jste získala tento pocit - velmi by mě to zajímalo. Moc děkuji. Kateřina

OTÁZKA: Dobrý den pí. doktorko,dekuji za odpoved z 18.7.Bohuzel si pritel mysli, kdyz se nadale vidame, ze se nic nedeje a nic zatim neresi, pry chce cas a nejlepe by pry bylo, abychom se 3 mesice nevideli a on si mohl vse rozmyslet. Nevim, co delat. Asi je lepe tento vztah ukoncit.Miluji ho a hrozne to boli, ale bojim se, kdyz se odloucime a on s novou slecnou odjede na dovolenou, coz mi oznamil, ze stejne bude konec. nechci byt pokusny kralik, ktery bude cekat, zda nekomu vyhovuje. Na druhou stranu mi kazdy den vola a myslim si, ze nevydrzi mi nezavolat, i kdyz to navrhl....Rika stale, ze mi miluje, ale potrebuje cas.... EVA 26 let

OTÁZKA: Milá paní doktorko, moje sestra má problémy s manželem, se kterým žije 10 let a 7 jsou manželé. Mají dvě malé děti a švagr příšerně žárlí i když sestra mu byla celou dobu věrná a nikdy neměla žádnou aférku ani další vztah. Naopak švagr měl dva poměry, první v době, kdy sestra čekala první dítě a druhý nedávno. Sestra mu to odpustila a ničím mu to nepřipomíná, ani na něj přehnaně nežárlí.On se ale může pominout při každé sms, která jí přijde, dokonce jí leze i do kapes, do mobilu.Volá jí jenom co vyjde ze dveří, kde je, s kým a co tam dělá.Nesnese ani, aby měla kamarádky a snaží se je rozházet. Navíc sestru neustále tyranizuje, že je nepořádná, že se nevěnuje dětem, že je po nich všude binec.A samozřejmě jí předhazuje, že je živí, protože sestra je na mateřské a neustále ji ponižuje, jakmile vyjádří svůj názor. Jeho chování k sestře mě přímo zvedá ze židle. Sestra ho má ráda a tohle si nezaslouží. Je z něj už zoufalá.Myslíte, že se tohle dá nějak vyřešit. Sestra se rozvádět nechce, ale její situace je už neúnosná.Děkuji. Danka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, mám problém ohledně mého vztahu. S přítelem jsme spolu skoro 8 měsíců a máme pěkný vztah. Nikdy jsem takový předtím neměla a rozhodně s přítelem spolu počítáme i do budoucnosti. Jediný problém, který mám asi já a ne můj přítel je, že když mezi námi dojde k nějakým dohadům, tak to obvykle končí tím, že se přítel rozbrečí. A i když se někdy nepohodneme kvůli jeho prohřeškům, tak se mu na závěr ještě omluvím já, když ho vidím, jak je z toho mimo. Říkal, že tak citlivý nikdy nebyl, že je to až se mnou. Taky mi už párkrát pohrozil, že kdybych ho opustila, že by si musel něco udělat, že by ztratil úplně smysl života a veškerou motivaci.Já ho mám moc ráda a taky je pro mě nejdůležitější člověk v životě, ale tohle mi přijde trochu silná závislost.Bojím se, aby to do budoucnosti nebyl velký problém. Děkuji za odpověď. Andrea

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, děkuji za odpověď (28.7.)na můj dotaz. Potvrdila jste mi rovněž moji domněnku, že v tom asi bude jiná žena. Musím změnit své chování, být odtažitější, ale milá. Nenaléhat. Změna zjevu - snížení váhy o 4 kg už proběhlo (ze 68 na 63-64). To komentoval snahou o vtip, tak vidíš, až budeš chtít zhubnout, musím si sehnat babu. Opět je to hrané. Namísto dřívějšího, sluší ti to. Děkuji za radu a podporu s přáním, že se vše změní. Bude-li hůř, ozvu se. Jana

OTÁZKA: Paní doktorko, reaguji na Vaši otázku z 27.7. 14:28 :-) Problém je ten, že NEVÍM, zda u mého ex-přítele je vše uzavřeno. Nemám jistotu, zda by byl schopen zachovat naše případné setkání čisté, bez jiskření a pod. Jak to ale zjistím, že z jeho strany je vše uzavřeno? Musela bych setkání s ním risknout, ale to si nemohu dovolit, nechci riskovat narušení svého manželství. A tak se točím v kruhu... Kateřina

OTÁZKA: dobrý den, paní doktorko. Obracím se na vás s problémem, který ještě vlastně ani nevypukl, a já nevím, jak nejlépe mu předejít. V sobotu jsem se seznámila se sympatickým mužem, v úterý došlo na první rande - velice mě přitahoval a byl i moc milý a pozorný, ale to jsem stále byla ostražitá. Ve středu jsme se sešli zase, bylo to perfektní, došlo i na sex, ale byl v tom onostraný zájem, oba jsme dlouho bez partnera. Přiznávám se že jsem ho začala mít ráda, takové to typické hormonální zamilování... A dnes mi řekl, že by byl radši, kdybychom zatím byli jen přátelé, co spolu spí, že se vlastně neznáme. Já jsem souhlasila, jen nerozumím tomu, proč když je se mnou se chová že by mi snesl z nebe, připadá mi to jako podraz. Pochopila jsem že nebude mít žádnou jinou, to bych s ním rovnou přerušila veškeré kontakty, ale stejně mě to mate - my se tedy budeme scházet, budeme spolu spát, bude nám spolu fajn, dá se říct že si budeme i věrní... Ale nebudeme spolu chodit. Co je tohle za přístup??? To má takový strach se vázat? Vždyť po něm nechci žádné závazky... Ale tenhle přístup mi připadá divný - jako by si to chtěl vyzkoušet. Myslíte že tomu mám dát čas? Je to fajn člověk a rozumíme si...Ale tohle mě hrozně mate. Předem děkuji za radu, Terezie 25 let Terezie

OTÁZKA: Milá paní doktorko, rozešla jsem se s přítelem o 6 let starším, se kterým jsem žila přes dva roky. Vše jsme si zařizovali spolu, byl to celkem ideální vztah, nebýt jeho pedantství. Úplně mě tím psychicky odrovnal, cítím strach a mám od té doby problémy se zažíváním. Bylo to celkem psycho a ted jsem ráda, že jsem od něj pryč. Ovšem po něm začínám střídat partnery, nechápu to a není mi z toho úplně dobře. Do novýho vztahu jdu s elánem a nadějí, že to bude fajn, že to bude vazne, nechci něco s někým mít, když bych to nebrala vážně. Problém ovšem nastane, když se s partnerem víc poznám a zjistím, že to není ono a jsem hodně zklamaná. Takhle jsem se rozešla již se dvěma "muži"..nechápu to. Už nevím, jestli to je moje smůla, že narážím na takový „zajíce“, vypadají nebo si hraji na vyspělý partnery a po pár dnech se ukáže, že to tak není..To mě děsně mrzí, říkám si pak, to neexistují na světě vyspělí muži? Muži, který už nemusíte vychovávat (dovychovávat)? Momentálně uz přemyslím o opet dalšim rozchodu…Na jednu stranu si říkám, prečkej to a na druhou zas proč bych měla někoho opět učit, jak se správně ve vztahu chovat, vychovávat muže?? Začínám si připadat už celkem promiskuitně a po každém zklamání jsem víc sarkastická. Zjistila jsem, ze musím mít k sobě muže na stejné úrovni jako já, jinak ztrácím zájem a naději, že někdo takový existuje. Cítím se proti nim ve svých 24 mnohem vyspělejší, dost jsem si už prožila, ovšem chci milovat, NE vychovávat…Prosím porad´te mi, dá se to nějak řešit? Nějakým správným způsobem k tomu přistupovat?Děkuji moc! Inka

OTÁZKA: O ženské menopauze se hodně mluví a vtipkuje,ale poslední dobou mám pocit,po rozhovorech s vrstevnicemi,že mužská podoba přechodu nejen,že EXISTUJE,ale projevuje se velice výrazně,hlavně u mužů kolem 50 let a minimálně 20-ti letech manželství.Stávají se z nich mlčící medvědi.Pokud ale jinak fungují normálně,lza to zvládnout.Jenže co s chlapem,který podlehl představě,že ho všichni nejbližší zklamali-obě děti studují bez problémů vysokou školu a mají další sportovní i kulturní zájmy,už ale nezírají s otevřenou pusou,když jim tatínem neco sděluje a dokonce si občas neodpustí kritiku a manželka,ta se stala nepřítelem=nekomunikuje se sní a ani žádný sex se neprovozuje,protože to je obvyklým a léta prověřeným trestem.Přátelé a známí jsou narušiteli domácího klidu,kino,divadlo to je všechno stejné a budou to určitě dávát v televizi.Rodinné sešlosti,oslavy a pod. jsou jen na tahání peněz z jeho mozolnaté o jediné pracující dlaně.Dovolená? Tu si přece nemohu dovolit,musím šetři na stará kolena a pořád není těch korunek dost. TAK CO SE STÍM DÁ DĚLAT? Je to rok od roku silnější! Jít na večeři?Vždyť se mi budou vzadu smát,protože do restaurace chodí jen pitomci.A to auto co jsme předloni spolu kupovali,tak na to jsem si vydělal sám a tak ho taky budu řídit sám a ani náš syn s ním jezdit nebude,ještě by ho někde odřel,když já jsem se tak nadřel při vydělávání peněz.A pak jede sám na chatu a postaví nový dřevník,byť před měsícem chtěl chatu prodat,protože si nikdo neváží jeho práce zde vykonané.Je to takhle opravdu ve spoustě dlouholetých vztahů?Děti se stávají dospělější a muži pomalu dětinští? Manžel je člověk,kterého jsem si vybrala dobrovolně a mám potřebu o něho pečovat a zůstat s ním do konce,tak proč je tak obtížné ho někdy nepraštit či neopustit!Někdy se to dá brát s nadhledem a humorem,ale není každý den posvícení.Ženská sice vydrží jako kůň,ale i ten jednou buď chcípne nebo se vzepře a kopne. Asi nějaké prášky na změnu povahy nemáte,legrační je to ,že maminka i jiné st [tato otázka byla zkrácena] J.M.

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 20 let a mé přítelkyni o půl roku méně. Každý jsme se dostali na jinou vysokou školu a tak nám teď začíná další etapa života. Chodíme spolu 1 rok všechno bylo nádherné - jako z pohádky, ale v období maturity se to změnilo - už to nebyla ta zamilovanost jako dřív, ale pořád vcelku dobré. Ale je to tak měsíc zpátky a ona mi přestala říkat, že mně miluje. Začala mně „buzerovat“ za různé hlouposti. Přitom já se jí snažím splnit „první poslední.“ A najednou mi včera řekla, že neví, jestli mě pořád miluje, že mě má moc ráda, ale že už to není jako dřív a že bychom měli zpomalit. Poraďte mi, prosím, co mám dělat, abych si ji udržel a neztratil?? Máme společnou brigádu, myslíte, že by bylo dobré, abych tam skončil? Strašně moc mi na ní záleží a miluji ji. (v našem vztahu jsem více závislejší já na ní než ona na mně...) Prosím poraďte mi, co mám dělat? Co mám změnit, aby to zase fungovalo? Moc prosím a děkuji za odpověď martin

OTÁZKA: Dobrý den vespolek! Chtěla bych také reagovat na vaši debatu ohledně kontaktů s ex partnery. Momentálně prožívám pobobný "problém" a hodně o tom přemýšlím. Myslím si, že se určitá komunikace dá udržet a je to v pohodě, pokud mají oba aktéři sami v sobě vyřešený jejich vzájemný vztah. Já bych si kupříkladu ráda uchovala kamarádství se svým ex partnerem, protože on mi hodně dal a vážím si ho,ale on na to asi není připraven. Naše nynější kontakty bohužel končí výčitkami z jeho strany a já pak na ně reaguji podobně. Nevím, zda tomu pomůže čas. Momentálně jsem se k němu odmlčela, nechci si navzájem ubližovat, zároveň to ale nechci úplně vzdát. Nepovažuji to za nevěru - potřebuji kolem sebe i jiné lidi, než jen svého manžela. Tak to je můj názor. Markéta

OTÁZKA: Dobrý den,již delší dobu jsem tušila,že má manžel asi jinou ženu, těch změn bylo příliš mnoho -náhlý zájem o svůj vzhled,denní holení,opalování/nikdy před tím se neopaloval/,najednou údajně ztatil zlatý řetízek..atd.Věřila jsem,že chodí na přesčasy,neboť tak během jara-léta chodí.Teprve když mi odmítl ukázat výplatní pásku a při výběru z bankomatu jsem zjistila nízkou výplatu,teprve minulý týden mi došlo,že je mi nevěrný.Jeden den mi napíše SMS,že mě miluje,další den,že se rozvádět nechce,po pár dnech již se sr rozvádět chce a bude..Přesto,že uběhlo teprve pár dní,co vše vyšlo najevo,jsem vyvalená z rychlosti obou,jakou spěchají do nového života.Ona je vdaná,prý se již také bude rozvádět,manžel rozvod podá během dní.Hned chtěl vědět,co mi může odnést z bytu...atd.Naštěstí v této situaci se zatím nehádáme,muž si hledá bydlení s přítelkyní.Jeho známost trvá 3 měsíce a na můj dotaz proč, neboť jsme si do té doby rozumněli po všech stránkách - prý náhoda,vyměnili si č.mob.telefonu,začalo to telefonáty a skončilo tak,jak to v dané době je.Ta žena na něho na můj vkus strašně tlačí,a proto se domnívám,pokud by měla šťastné manželství,po 3 měsících by nebourala jak svoje,tak naše.Připadá mi to,že můj muž je pro ni v danou situaci Bůh a ona čapla příležitost za vlasy.Mrzí mě to,ale abych se neutrápila,říkám si,jsou horší věci..Všechny naše spol.peníze jsem musela vybrat z účtu,aby měli oni do začátku /každý na 1/2/ a já si musím poradit sama.Proč vám píši?Já nemohu,NEMOHU pochopit,že takhle krátká známost,vždyť tu ženu vůbec nezná,dokázala tak zamíchat s naším životem..Je sice nová, neokoukaná,ale také neznámá.A co mne nejvíc mrzí?Že mi bylo vyčteno,že ho nebaví pořád řešit problém mojí mamky,její chalupy,jejího přítele...Přitom jsme si již před několika měsíci řekli,že se o tom nebudeme bavit a nebavili.Copak mu nedochází,že i v novém vztahu jednou se bude muset něco řešit? Uběhlo pár dní a už jsi šel založit svoje konto,se svojí výplatou...Myslela jsem,že ho to přejde,ale [tato otázka byla zkrácena] J.

OTÁZKA: Dobry den,muj problem je v tom, ze se po 3/4 roce , kdy ode mne a meho ditete odesel manzel, neumim porad radovat ze zivota. Nase manzelstvi bylo uzasne, dite planovane a ackoliv jsem byla 3. zena verila jsem, ze jsem ta prava. Po trech letech manzelstvi nas opustil s duvody, ktere jsou prinejmensim smesne. Na druhou stranu se ale docela stara, alimenty plati a je vstricny ... mozna take, ze citi vinu. Snazila jsem se tenkrat probrat to spolecne s psychologem atd. ale vse odmitl. Od listopadu jsem se s tim nejak smirila a docela se tesila na jaro a leto , ktere si uziju se synem , jenze misto too se mi najednou, bez duvodu vraci ta uzkost jako na zacatku, buseni srdce , atd. KAzdy mi rika, ze mam jit vice mezi lidi, ale problem je v tom, ze me se nechce...citim to tak, nejradeji bych byla ted sama, litovala se a brecela. Nechapu se, nevim proc se to tak deje, proc zrovna ted, po tak relativne dlouhe dobe? Je pro to nejake vysvetleni ?? Diky moc Kacka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, mám dotaz, nejde přímo o vztah, ale manželského soužití se to také týká. Jedná se o finanční situaci rodiny. Vím že peníze jsou všude problém, ale jak to řešit? Jsem znovu vdaná, z 1. manželství mám dvě děti 19,18 let.S novým partnerem mám v současné době 15 měsíční dceru. Dokud jsem byla zaměstnaná přidával mi manžel na domácnost cca 1/3 z jeho platu. V současné době jsem na MD a dává cca 2/3 platu. Ze zbytku jeho výplaty se sám obléká, hradí veškeré "jeho" výdaje atp. I přesto si dopřeje jít každý den do restarace na oběd, pivko, 1x týdně do sauny atp. Moje výplata vžždy padla celá na domácnost. Jsem zvyklá hospodařit , tak pořizuji věci do bytu, platím pojistné, bydlení, výdají se školou atp. Vždy se dohadujeme že např. novou žehličku jsem koupila já z mým a z přidělených peněz. On nevzal navíc třeba 1000 Kč se slovy kup si novou žehličku. Říkám mu, že kdybych ty peníze třeba promlsala, nebo dala dětem utratit tak si nic nekoupím. Nakonec to vypadá tak, že vše do bytu kupoval on. Jak to doopravdy je? Jak mají manželé přispívat do domácnosti. Takový vzor, že muž dá celou výplatu ženě, a pak prosí o peníze, aby jí mohl koupit dárek k narozeninám se mi také nezamlouvá. Děkuji za radu. lenka

OTÁZKA: Dobrý den, prosím o radu, jak mám řešit problém s manželem. V listopadu to bude 5 let, co jsme spolu, 1 rok jsme manželé. Vždy jsme měli vztah založený na vzájemné důvěře, bez výčitek, bez žárlení. Poslední dobou se ale manžel změnil. Přišla doba, kdy se na mě začal utrhovat, mluvil se mnou-odpusťte ten výraz- jak s debilem, cokoliv jsem řekla, bylo špatně, cokoliv jsem udělala, bylo špatně, byl podrážděný, nervózní, neměl trpělivost cokoliv mi vysvětlit, dokonce občas předvedl výbuchy vzteku. Několikrát jsem ho na to upozorňovala a dokonce i lidi z okolí mu řekli, ať se zamyslí nad tím, jak se ke mě chová. Teď se trochu zklidnil, prý mu na mě moc záleží a že si svoje jednání ani neuvědomoval atd. atd. Problém je ten, že je na mě až moc přesladký a začal si neuvěřitelným způsobem vymáhat moji pozornost, moji lásku a pořád po mě chce, abych mu říkala, jak ho miluju atd. Několikrát za den mi volá do práce jen aby se zeptal, jestli ho miluju, jestli si ho nechám, jestli se nerozvedu. Doma se ani nemůžu zvednout z gauče bez toho, aby se mě žalostným hlasem nezeptal, kam jdu a ať jsem tam s ním. Už jsem mu několikrát říkala, ať mi tohle nedělá, že mi tím příšerně leze na nervy, ale on stále pokračuje a tím se mi strašně protiví a přestávám si ho jako muže vážit. Každá žena touží po vyznávání lásky, ale nic se nesmí přehánět a já už nevím, jak mu to mám říct, aby mi přestal dělat nemohoucí dítě vyžadující si maminčinu péči. Ke všemu začal žárlit. Vím, že se hodně mužům líbím a všichni potvrzují, že jsem po jeho boku zkrásněla, ale on nemá sebemenší důvod mě podezírat. Leze mi na nervy, jak ráno komentuje to, co si vezmu na sebe, že mi to až moc sluší a jestli se neoblékám pro nějakýho "Karla" v práci. Nemůžu si sama zajet k rodičům na víkend bez výčitek svědomí, že jsem ho nechala v Praze samotného a že se zžírá myšlenkama, co já u našich provádím. Mám pocit, že je na mě strašně závislý a svoji láskou mě neuvěřitelně dusí. Vůbec nevím, jak s ním mám na tohle téma mluvit, [tato otázka byla zkrácena] Jana

OTÁZKA: spousta informaci o lidech dost casto "volne" lezi na internetu... urcite je mozne pro zacatek proste zadat jmeno do vyhledavace a vysledek treba prekvapi... pokud je otec treba podnikatel, urcite budou nejake informace v obchodnim rejstriku, podle osob se da hledat tady: http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=or&sysinf.@strana=searchPerson ... hodne stesti:o) see pro kristynu

OTÁZKA: Veroniko, nic si z toho nedělejte...paní Zuzana se asi nikdy nerozešla s nikým po vzájemné dohodě a zažila jen rozchody plné zloby... Anebo příspěvek psal muž (Zuzana), kterému se partnerka vrátila k bývalému, což mi podle stylu přijde dost pravděpodobné ;-) Jana pro Veroniku

OTÁZKA: dobrý den, moc prosím o radu,nedávno jsem se rozešla po dvou letech s přítelem.nebyl to zrovna ideální vztah,samé hádky,urážky,ponižování.jako blesk z čistého nebe jsem potkala někoho jiného,přesný opak.je milý,hodný,zodpovědný,naslouchá...ale má za sebou velmi dlouhý vztah a do dalšího se bojí jen tak skočit.máme nějakou šanci,že to vyjde?datum jeho narození je 21.4.1977 a moje 22.6.1982.moc děkuji zandik

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, prosím, můžete mi řžíct svůj názor? Chodím pár let se ženatým,vím,že se nikdy nerozvede, je to můj první přítel a musím říct, ač nerada,že si dokážu představit s ním život. Ví, že mi vždy vadila přítomnost jeho bývalé milenky,ať jsme šli kamkoliv, vždy jsem to obrečela, ale on mě přesvědčoval,že už se bát nemusím. Jenže...koukla jsem mu do telefonu a našla SMS, kde se domlouvaji na vino, proč mi to neřekl? Je mi od te doby zle, nemám chuť na jídlo a mám strach, velký strach z toho,že je za tím něco víc. Děkuji Radka anonym

OTÁZKA: Dobrý den, delsi dobu se znam s muzem,ktery kdyz jsme se seznamili pozadal o rozvod.Jeho zena ho podvadela,takze jsem mu byla oporou.Snazila jsem se s nim vsechny problemy resit,ale pak uz jsem na to nemela silu.Vzdy jsme se rozesli a pak k sobe vratili.Zkousel se svou zenou nekolikrat vztah davat dohromady,ale vzdy zjistil ze to nema cenu.Ze se ona nezmeni.Tak vzdy zase nasel cestu ke me.Porad mi rikal,ze me ma rad a ze me miluje.Ze ji nechce a chce byt semnou.Sesel se se svou pritelkyni,se kterou kdysi chodil a me lhal.Hrozne jsme se pohadali a on to ukoncil, ze chce byt sam a chce byt kamarad,ze v tom nemam nikoho hledat.Na jednu stranu je to dobre,nedokazali jsme se pak bavit o nicem jinem,kazdy nas rozhovor smeroval k jeho bejvale zene.Maji spolu syna, se kterym ho citove vydira a on to tezce nesl.Prijde mi,ze si dela zadni vratka a ze se bude mit kdykoliv kam vratit,kdyby bylo nejhure.Mam ho rada a chtela bych s nim zacit znovu.Ale nevim jak to udelat popripade,jestli to ma cenu. Moc dekuji za radu. Lucka

OTÁZKA: Dobry den...asi Vam naposkytnu promou radu, jak a kde najit Vaseho otce, ale alespon nejake ''linky'', kde byste se mohla chytit. Kazdopadne jediny online seznam, kde jsou vedeni obyvatele je seznam telefonni(tam je podminkou znat jmeno a misto bydliste) - http://phone.quick.cz/index.php?fce=0 Mozna jako dalsi krok bych se obratil na matriku(obecni/mestsky urad) nebo na ministerstvo vnitra, ktere tyto informace ma, ale nevim jestli by bylo ochotno je poskytnout. muzete zkusit www.portal.gov.cz - do vyhledavani napsat evidence obyvatel(je toho tam hodne, ale aspon nejake smerniky, jak,, kde...). Nebo zadejte do vyhledavece www.google.com jeho jmeno v uvozovkach("Adam Novak"). Anebo zkuste hledat na www.spoluzaci.cz - urcite chodil do skoly.Hodne stesti Honza pro Kristynu

OTÁZKA: Milá paní doktorko,děkuji za Vaši odpověď-26.7.-ohledně sdílení zážitků.Moc jste mi pomohla sdělením,že to znáte i ze své zkušenosti... Vaši odpověď budu mít stále u sebe,pro případ "pochybností".Moc děkuji za všechny,převážně ženy,kterým tady odpovídáte a pomáháte jim hledat samy sebe.... Květa

OTÁZKA: Dobrý den, inspirovala mě diskuse mezi Vámi, paní doktorko, Veronikou a paní Zuzanou :-). Jsem vdaná 2 roky a již před 3 roky jsem definitivně ukončila jakýkoliv kontakt s bývalým přítelem. Tak radikálně proto, abych uchránila své manželství od minulosti. Totiž když jsem již chodila se svým budoucím manželem, při setkání s bývalým přítelem docházelo pořád k jakémusi jiskření (byť ne z mé strany) a flirtování, což jsem vnímala jako nevěru ke svému budoucímu muži. Ten byl mým chováním velice zraněn. Problémem je, že mi nepřestalo chybět popovídat si s bývalým přítelem jen tak, jako kamarádi. Mám pocit, že mě to vnitřně ničí (i po těch třech letech) a cítím se svázaná. Myslím, že se to odráží i do vztahu s manželem, kdy mi hodně vadí, že manžel se může stýkat a trávit čas s kýmkoli (přestože jeho jedinou partnerkou jsem byla jen já). Dodávám, že i já nepatřím k těm, kdo mají silné sebevědomí, a jsem introvertní povahy. Myslíte, že kontakt s bývalým přítelem mám nechat definitivně uzavřen...? Nebo mohu o tom, co prožívám mluvit se svým manželem? Mám pocit, že bych ho velmi zranila, pokud bych otevřela otázku minulosti. Děkuji Vám. Kateřina

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,v manželství již nevidím hodně věcí růžově, ale mám velký problém. "Objevila " jsem na svém manželovi povahu "Brouka Pytlíka" všechno vím, všechno znám...Práci všech kritizuje i odborných řemesel, každého kontroluje atp.On dítě z města kritizuje dědu, že špatně ořezal stromy /děda celý život se pohybuje v zemědělství..) Dokáže např. vytočit otázkou, zda jsem dala do brambor sůl (přitom již 20 let neustále vařím). Mám již téměř dospělé děti z 1. manželství /19 let) s nimi se radím o PC, mobil.telefonech, o řízení automobilu.Mám nedávno udělané zkoušky z autoškoly a tudíž mě do řízení zasvěcoval syn, ale manžel který má řidičál již několik let a neviděla jsem ho ještě řídit neustále radí jak to dělat a to není problém atp.Dokonce se cítí ukřivděn, že se neradím s ním . Jsme věkově stejně staří 41 let, ale připadá mi, že na některé věci má názor ještě horší než generace mých rodičů. Když jsem se vyptávala známých jaký je v zaměstnání, říkali, že rád práci rozdává a i jeho rady. Přitom od něj neslyšíte nic jiného že nejvíc v práci dělá on, ostatní se jen ulejvají atp. Já zastanu i tzv. mužskou práci /malování, natírání, jednoduché opravy atp/ On přijde z práce "unavený" a nic ho nezajímá. Tak ho ničím nezatěžuji a on se cíti zase uražený se si rozhoduji o všem sama a tak je to pořád dokola. Nejhorší ale je, že se s ním nedá diskutovat, protože on všechno zná nejlíp. Někdy slyším takové názory a otázky že opravdu přemýšlím o jeho IQ. Dokonce jsem mu i naznačila jestli se s ním něco neděje že mi připadá že čím dál víc "hloupne". Je to složité, známí mi radili, až se bude tahle vytahovat, že to zná ať ho vybídnu k tomu, ať se předvede, že takhle se vlastně ukáže jak to doopravdy je . Poraďte prosím vy, jak na něj. Děkuji lenka

OTÁZKA: Dobrý den, již cca 1,5 roku chodím s přítetem,jemu je 32 let, mě 28. Máme hezký vztah,je vlastně jen jedna věc, kvůli které se někdy nepohodneme - je to jeho bývalá partnerka, s kterou má 6-ti letého syna. Mají spolu dobrý vztah, ale mě osobně přijde nepřiměřený vzhledem k tomu, že je to bývalá partnerka. To že chodí k ní navštěvovat syna a zůstane tam např. i 3 hodiny je to nejmenší. Jeho bývalá partnerka mu často volá např, se ptá kde je, co dělá, volá že jí praskla žárovka.Myslím že když je jí 30, že by mohla být schopnější. Nedávno spolu šli kupovat pro ni tričko nebo strávili celý den i se synem na koupališti. Nedávno to vyvrcholilo tím, že šla kolem našeho bytu a klidně si zavolala, že potřebuje na toaletu a můj přítel jí to umožnil. Snažila jsem se mu vysvětlit že mi vadí to jak se k sobě chovají, protože to že já jsem v práci a přítel s ní stráví celý den na plovárně mi nepřipadá normální.Přítel mi většinou řekne, že nedělá nic špatného, což asi má pravdu. Nicméně to že s ní tráví tolik času, se mi nelíbí.Přítel mi řekl, že jsem sobec a nikdy prý nepochopím že všechno dělá pro syna. Samozřejmě na ni žárlím, ale přijde mi že on nechápe že mi můžou takovéto věci vadit.Můžete mi prosím říct, zda je normální takový to vztah mezi lidmi kteří již nejsou partnery? Alena

OTÁZKA: Dobrý den, mám přítele který je ženatý, vídáme se co to jde,rozumíme si ve všem, někdy ale psychycky nezvládnu to že upřednosťňuje rodinu. S ženou si nerozumí manželství je více meně kvůli dětem a majetku. Všichni mi radí at ho opustím, a hledám štěstí jinde, ale to ja nedokážu aspon ted ne. Když, ale si představuji to,že by je opustil, společnou budoucnost vidím jen těžko,co mě k němu táhne? Děkuji za odpověď. Dita

OTÁZKA: Dobrý den,poradila jste tady na těch stránkách už mnoha lidem, taky mojí kamarádce, od které jsem se dozvěděla, že tady ta poradna funguje, takže si dovoluji i já požádat vás o radu. Se svým naželem, se kterým jsme 7 let ( druhé manželství ),se čím dál častěji přeme, manžel si myslí, že jsem tzv.feministka, což je pro něj synonymum pro špatnou manželku a pořád by chtěl ze mně udělat dobrou manželku. Je vyznavačem tzv.tradičního rozdělení rolí v rodině, ale řekla bych, že se zadrhl tak na půli cesty, totiž v tom, co má nebo nemá dělat manželka, ale nějak mu v tom uniká druhá strana. Moji prarodiče měli takový vztah, děda tzv. hlava rodiny, babička obstarávala domácnost, ale děda ji jednak živil, protože ona byla v invalidním důchodu a pak ji taky bezvýhradně ochraňoval jak po stránce fyzické, nikdy by ji nenechal nosit nic těžkého, dělat těžké domácí práce a podobně, ale i po stránce psychické. Nesnesl by, kdyby jejich děti, to jest můj otec a jeho bratr, se jako dospělí mladí lidé povalovali doma a jejich máma jim dělala služebnou, to by je vypráskal z domu. Natož v případě dětí, které nejsou moje vlastní . Já bych i svoji babičku dělala, ale až se bude můj manžel ke mně chovat jako se choval k babičce děda. Mám to doma na talíři ob den ,to jsme holt my, feministky, které se například odmítají tahat do obchodu s prázdnými lahvemi od piva a nosit plné a co by jim to udělalo, když už tam stejně na ten nákup jdou, že jo .Můj děda by se styděl poslat si babičku aby mu tahala pivo, natož si to vynucovat hláškami o tom, že jsou ženské, které rády svým polovičkám poslouží. Prosím vás, někdy pochybuju o zdravém rozumu, připadám vám taky nenormální ? Když jsme se seznámili, vůbec se takhle neprojevoval. Asi když ptáčka lapají ... Děkuji . Josefa

OTÁZKA: Dobrý den, ráda bych slyšela názor někoho nezaujatého na můj problém. Ten se týká mé tchyně a následně manzela. Jsme svoji 5let, máme 2 dcery (3,5r a 1měsíc). Od začátku našeho vztahu mě manželova matka nebere, čekala jsem že aspoň si vybuduje vztah k dětem. Nestalo se tak, bydli ve stejném městě co my a neumí za starší dcerou přijet i půl roku. Dlouho to fungovalo tak že my jsme každý víkend jezdili k nim "ukazovat dítě", s kterým si stejně nijak nehrála. Já vyznávám oboustranný vztah, i když jsem dlouho byla tolerantní a dala na rady manžela že se vše spraví, mám to chápat atd. Teď je situace taková, že všude po rodině rozhlašuje jaká já nejsem, jak ona chudinka se nevídá s vnoučaty (odmítla jsem tam tak často jezdit) a co všechno by ona ráda a nemůže. Přitom je to jenom její vlastní pohodlnost, nehcce za nimi přijet, nechabí ji, nemá k nim žádný vztah, nikdy je nechtěla ani hlídat (všude vykládá přesný opak a já jsem ta špatná). Situace dospěla že už nevím kudy kam,s manželem se pořád hádáme a ona je příčinou. Je vždy na její straně, veškeré ohledy se první berou na ni a pak na mě a děti, se mnou se umí o problému hádat do krve ale jí není schopen říct křivého slova atd. Připadá mi to jako pětiletý boj s větrnými mlýny. Na můj návrh že se s ní odmítám stýkat manžel nechce přistoupit, nepřipouští si dokonce že je vůbec nějaký problém. Mě ale mrzí že nemá vůbec žádný zájem o mé děti, přitom pro okolí tvrdí opak a navíc jako žena mě svým přístupem zklamala. A nevím co dál už dělat, aby si manžel uvědomil že má jednou svoji rodinu a dvě zdravé děti, kterou si dlouhodobě nechává nabourávat svou matkou a de fakto i sám k tomu přispívá svým přístupem k ní. Děkuji za jakýkoliv názor Radka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, můj manžel je cholerik,dělá mu strašně dobře, když se na mě naštve, tak jakmile jsou otevřená okna a on ví, že ho někdo slyší, křičí a nadává mi sprostými slovy, že jsem líná, že nic nedělám, osočuje moji rodinu. Přitom celou domácnost finančně zajišťuji já,on sem tam doma pomůže, ale je to pomoc rázo umýt nádobí, vysát, jinak je vše na mě. Posledně to skončilo tak, že mi ve vzteku po všech urážkách vyhodil kabelku i s mobilem z okna.A čím víc lidí ho slyší, tím více nadává a osočuje i z věcí, které nejsou vůbec pravda.Někdy si říkám, že tohle už nemůžu vydržet,ostudu mi dělal i dříve, pracovala jsem v bance k tomu dvě malé děri a kolegyně mi říkala, že on v pracovní době jezdí na bazén a já jsem tahala nákupy a chodila v pět odpoledne utahaná z práce. Děkuji . Zuzana anonym

OTÁZKA: Pani doktorko prosím o radu, jsem 33 let vdaná,(je mi 52 a manžel 56) náš vtah byl harmonický, láska kvetla a většinou nám záviděli. Letošní léto je trochu jiné. Manžel přestal mít o mě zájem oproti dřívějšku. Hlavně se obdivně dívá na mladé dívky. Mám pocit, že se mi vyhýbá, nechce mě vidět jako ženu. Pouze si splní povinnost intimního soužití 1x za týden. Co říkám, vůbec nevnímá, neodpovídá. Pouze listuje v novinách a mám pocit, že neví co čte, neboť se ho na to ptám a neví. A to co jsem mu řekla mi sděluje další den jako novinu. Pozoruji to asi 3 měsíce. Převzala jsem proto iniciativu a na dovolené jsem se snažila, abychom si užívali více než 1x týdně. Snažil se, ale já cítím, že to není přirozené. Nevím, zda mám nadále na něho naléhat a připomínat mu jeho chování z dřívějška. Své domněky ohledně jiné ženy jsem mu sdělila a vše ustál pouze se sdělením: "Tak ona si myslí, že mám babu". A právě tato reakce typu "ona si myslí" mě překvapila. Proč neřekl "ty si myslíš". To mi připadá jako počátek odcizení, kdy o mně smýšlí "ona" ... by řekla, bude chtít ..... Od toho se vyvíjí minimální komunikace, pokud jsme sami spolu. Žádný jiný konkrétní důkaz nemám. Prosím o radu zda mám pokračovat ve snaze děkování a obdivu k jeho osobě nebo se stahnout a nenaléhat, nechat tomu volný průběh a čekat, že se vrátí do vztahu. Děkuji. Jana

OTÁZKA: Dobry den pani doktorka.Chcela by som Vas poprosit o radu. Mam 26 rokov, moj priatej je zo zahranicia. Naposledne stretnutie ma pozval k nemu. Bolo to krasne boli sme zalubeny a stastny dohodli sme sa na spolocnej dovolenke. On sa vsak od vtedy neozyva neodpoveda na moje odkazy. Som strasne zufala milujem ho celym srdcom a neviem co mam robit. Srdce a rozum sa strasne biju. Prosim poradte mi co mam robit..Dakujem hanka

OTÁZKA: Dobrý den, s partnerem jsme spolu pět let. Minulý rok jsme se na 3 měsíce rozešli a náš vztah to oživilo a byl jako na začátku. Teď po roce jsme se opět dostali do stejné situace. Náš vztah postrádá jiskru. Nevim, jak v příteli zbudit vášeň a touhu. Myslím si, že ve vztahu vždy dojde k podobné "ponorce", jen to musíme překonat. Partnera mám ráda, ale ubližuje mi jeho nezájem. Přála bych si, aby mě ctil a vážil si mě. nevím, jak toho dosáhnout. Nechci o něj přijít, chtěla bych s ním strávit zbytek života. Dostala jsem se do úzkých a nevím, jak dál. Je před námi čas dovolených, tak uvidíme, jak to půjde potom. Bojím se však, že se nezmění nic. Možná by nám prospělo odloučení, ale jelikož spolu bydlíme, není toto možné. Nevím, kudy kam a proto prosím o radu. Miluju ho a nechci o něj přijít, právě proto, že k tomuto mrtvému bodu se dostanu s kýmkoliv a je zbytečné končit vztah pouze kvůli tomu, že jsme tento problém nezvládli překonat. Děkuji a přeji příjemný den Kachnička 27

OTÁZKA: Paní doktorko s manželem jsme spolu 9 let manželé a k tomu jsme ještě spolu chodili šest let.Máme dvě děti 5 a 3,5.Co se děti narodily jsme si s manželem postupně přestali rozumět.Také jsme opravovali domek a bylo neustále hodně práce...Manžel mě využíval a nakonec jsem dělala i práci, kterou měl zastávat on.Byla jsem vždy plná energie a on byl poněkud lenivý.Poslední roky jsme se začali kvůli práci hádat...Avšak před rokem se něco změnilo.Manžel 37 let najednou řekl dost! Začal chodit každý týden do hospody a vracel se ráno.Jenomže v té době se zěmnilo více věcí.Dozvěděla jsem se, že má poměr s jeho kolegyní o 12 let mladší.Stále tvrdí,že je to kamarádka.Mě to ničí.Jsem už životem unavená.3,5 roku mi padají vlasy.Rok tak, že pokud to půjde takto dál-do roku jsem bez vlasů.Nedostávám vůbec menstruacii.Doktorka mi dělala testy a řekla,že se s vlasy musí urychleně něco dělat,padají prý opravdu hodně.Cítím v sobě velké napětí,beru antidepresiva a k manželovi cítím čím dál méně.Již 6 měsíců spávám v ložnici s dětmi a on v dětském pokoji.Roky mě užíralo, že on každý večer seděl a díval se na televizi.Nebylo možné, aby udělal výjimku a nezapl ji.Nebavilo mě chodit spát do prázdné postele a tak jsem ho vystěhovala jinam...Stav našeho vztahu je kritický.Nemůžeme spolu být a přitom oba chceme ,aby se to zlepšilo.On necítí moji citovou potřebu, já mu netoleruji ranní příchody.Začala jsem se chovat lhostejně, abych to vůbec nějak překonala.Protože jeho kamarády ani neznám a seznámit mě s nimi nechce.Jen si říkám, jestli opravdu nějací jsou...Před rokem jsem se dozvěděla,že mi hodně lhal...Nemohu mu věřit...Nemáme již sílu, abychom našli k sobě cestu.Ke všemu já jsem se hodně změnila.Najednou nejsem žena, která je v neustálém pohybu.Odkládám věci jak se dá...Cítím, jako kdyby ve mně žil někdo jiný.Nejsem to já.Ztratila jsem svoji osobnost.Nevím co dělat.Léčitel mi řekl, abych se rozvedla, že nejsem šťastná a že problém s vlasy je nervového původu.Léčit se mám s žaludkem a le [tato otázka byla zkrácena] Petra

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko. Psal jsem vam pred casem o tom, jak se nemohu citove odpoutat od jedne zeny. Ted jsem narazil na pribeh Patricie, ktera se zas nemuze odpoutat od muze a poradila jste ji udelat vnitrni skrt. Tak se vas chci zeptat, jak se takovy vnitrni skrt dela. Taky mi prosim reknete co chcete rict tim, kdyz nekoho oznacite osudovym muzem/zenou. A jeste posledni dotaz. Proc je dulezite si uvedomit, CO jsme na tech nasich neodpoutanych partnerech milovali. Diky moc Jindra

OTÁZKA: Chci poděkovat paní doktorce , pomohla mi otevřít oči do života.Kdysi jsem se ptala na vtah na dálku, odešla jsem před rokem od manžela, rotože jsem se slepě zamilovala do kolegy, prožila jsem s ním krásné dva měsíce.Pak odešel za prací 100 km ode mě,viděli jsme se tak 2 hodiny za měsíc a náš vztah začal upadat do "zimy".Jen jsme si psali a někdy volali, vymizel sex.Prostě jsme se odcizili.Uvědomila jsem si, jakou chybu jsem udělala, ale ještě dlouho jsem se náš vztah snažila držet.Milovala jsem víc, než je asi zdrávo, ale zpětná reakce nebyla.Dnes jsem se vrátila ke svému manželovi a jsme oba dva po 20 letech manželství zase spolu,manžel mi můj úlet odpustil a začneme znovu.Vím, že je pro mě nejcenější rodina jako taková a spolehlivý manžel. Vím, že kdyby manžel "ulétl", tak mu také odpustím.Ono chybama se člověk učí,a musím přiznat, že rok odloučení náš vztah hodně posílil a oba dva jsme si uvědomili jeho hodnotu.Mě je 41 a manželovi 53, unikli jsme zbytečnému rozvodu. Děkuji Vám, paní doktorko za Vaše rady a podporu zde v rubrice a přeji hodně zdraví a zdaru ve Vaší užitečné práci. Lucka

OTÁZKA: Dobrý den mám sen a jím je najít svého otce.. co znám je jméno a chci ho najít v klidu a sama nechci prosit o pomoc celou rodinu, chci aby to bylo překvapení jak pro mě tak i potom pro ně když by se to podařilo.. a proto bych od vás chtěla vědět kam se obrátit ?? kde mi řeknou kde bydlí když znám jen jméno ?? Děkuji za vaši odpověď Kristýna

OTÁZKA: Zuzano, děkuju Vám za upřímnou reakci. Znělo to dost tvrdě,až jsem se nestačila divit,jak jste se mnou "zametla",...ale otevřela jste mi oči. Asi jsem něco podobného potřebovala slyšet. "Máte na to právo, nejde přece o nevěru!" bych slyšela raději, ale pravdu máte nejspíš Vy. Až se trochu stydím, že jste odhalila některé důvody těch schůzek...Opravdu je v tom to zvyšování sebevědomí a asi i trochu škodolibá radost z toho, když se bývalému příteli v novém vztahu nelíbí něco, co nám dvěma kdysi fungovalo. Napadne mě pak "vidíš,já jsem byla lepší, ale ty sis mě nevážil, tak tady to máš." Když to teď po sobě čtu, připadá mi to hrozné. Ale žádná "zadní vrátka" v tom opravdu nejsou. Můj manžel je nejlepší a vždycky bude. Asi bych kvůli němu měla ty schůzky zrušit. Děkuju Vám. Veronika pro paní Zuzanu (od Veroniky)

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, po deseti letech před mými 29 narozeninami se rozcházím se svým přítelem (34 let). Před pár dny (cca 2 týdny) prý náhodou narazil na svou bývalou lásku (rozvedená 2 děti), která ho opustila (je to už 17 let). Nejdřív mi to vůbec neřekl, ale nějak jsem vycítila, že není vše v pořádku a nakonec jsem se zeptala přímo. A protože ji pořád miluje (říká to) tak jsme se rozhodli, že to ukončíme. Je to pro mě hodně těžké a hrozně to bolí. Nikdy jsme neměli ideální vztah, vždy byli problémy, ale časem se vše dostalo do fáze, kdy jsme si vyhověli a já nabyla dojmu, že by z nás mohla být konečně rodina. Přítel chtěl rodinu již dříve, ale já jsem si pořád nevěřila, že nám to klapne. Bydleli jsme u mých rodičů, finanční otázka také nebyla nejlepší atd. A teď když změnil zaměstnání a finančně by nás zajistil a přes rok už bydlíme ve svém tak se vše změní během jedné vteřiny. Teď si vyčítám, že jsem si rodinu sním již dávno nepořídila, třeba by mi tenkrát dokázal, že to půjde a možná by jsme teď byli šťastná rodinka. Zřejmě by ji ani nepotkal. Takovéhle myšlenky se mi honí hlavou. Nejhorší ze všeho je, že vše co jsem za život získala či prožila, s ním má spojitost. Bohužel se nedá deset let nacpat do pár řádek. Jak se bránit, aby to tak nebolelo? Nejhorší je to večer, deset let jsem usínala vedle něj a teď je tam prázdno. Slyším ho, jak odfukuje v obýváku a nemůžu za ním jít a říct „obejmi mě a vrať deset let zpátky“. Poraďte mi prosím jak mám ty léta vrátit zpátky sama a jak znovu začít. Děkuji Dáša Dáša

OTÁZKA: Dobry den, pred par mesici se manzel priznal k mimomanzelskemu vztahu – po deseti letech to udelal podruhe. Bohuzel jsem zjistila, ze nejde o "ulet", ale opet o skutecny vztah, takovy ten kdy druha zena plne doplni to, co prvni schazi. Bohuzel ja nemohu zacit s muzem sportovat, je to stejne, jako kdybych po nem chtela, aby mel hudebni sluch. Rekreacni sport ho nebavi. Krome toho vztah se zenou udrzuje dal, snazi se to vsemozne skryvat, ale vzdy se to zase provali a muj psychicky stav se zhorsuje a vylepsuje jako na vlnach. Myslim, ze soucasny stav mu vyhovuje, odchazi z domova daleko vic nez pred tim, nevidim proto zadnou snahu. Opakovane jsem ho zadala - i jsem mu sbalila veci, aby odesel, ze chci pauzu, ale on tvrdi, ze chce byt s nami (deti jsou temer dospele) a ze bych ho uz nevzala zpatky. (Coz je bohuzel asi pravda.) Navic tvrdi, ze nema kam jit a kdyz je to zvlast vazne, rekne at jdu ja. Je to tak, ze kdyz jsem s nim, zacinam mu verit, ale jakmile jsem sama, vidim tu situaci objektivne a vim, ze on se nezmeni. A ja nechci muze, o ktereho se musim delit. Zadala jsem ho, aby sel se mnou do poradny, ale on to odmitl. Myslite si, ze maji manzelstvi s opakovanou neverou vubec sanci? Jak bych ho mela primet, aby alespon na cas odesel? Vetsina lidi z meho okoli si mysli, ze bych se mela rozvest. Dekuji. Hanka

OTÁZKA: Dobrý den.Mám tento prolém,manžel má pět let milenku (vdaná,dvě děti),my též máme dvě děti.Poslední dva roky mluvil o rozvodu,na jaře proběhl soud ohledně jejich přidělení do mé péče.Za několik dní po soudu manžel přišel s tím,že mu vše došlo,jakou udělal chybu atd.Ale já už v té době měla sehnaný byt,že odejdu,neboť jsem už déle nemohla tento stav psychicky zvládat.Říkala jsem mu,ať mi dá čas,že znovu můžeme být znovu,ale potřebuji získat vůči němu důvěru.Jeho snaha trvala tři měsíce,tento týden milenka opět odešla od manžela k rodičům a můj muž šel za ní.Nemám už sílu se s dalším zklamáním a zradou vypořádat.Poprvé jsem ještě v sobě nějakou vůli dál žít kvůli dětem sebrala,věnovala se sobě,ale teď nevím,jak znovu sebrat síly a pokračovat.Jak se vypořádat s jeho další zradou?Také nevím,co si myslet o té ženě,vrátí se k manželovi,slibuje,jak s ním bude i dětmi a teď je všechno pryč.Co když se to bude za několik měsíců opět opakovat?Manželá mám stále ráda,co mám dělat? Děkuji Sylva

OTÁZKA: Jestli mohu položit paní Veronice dotaz - a čím je to pro vás tak důležité chodit si povídat s bývalými partnery ? O co byste přišla, kdybyste si to odpustila ?Právě o to nepostřehnutelné jiskření, které tam někde navzdory tomu, že jste se rozešli, je pořád ukryté, je to takové to potvrzování toho co bylo,trochu spiklenecké spojenectví vzniklé společnými prožitky,láskou,milováním a co je jen mezi těmi dvěma a kam ani jiný bývalý ani současný partner nesmí. To přesně váš nynější partner cítí , celkem oprávněně mu to leze na nervy a myslím, že jestli o něj stojíte, měla byste těch zcela počestných a naprosto nevinných schůzek se svými bývalými partnery nechat. Ženám to někdy dělá dobře, trošku si tím udržují sebevědomí, ale je to nebezpečné ať přímo nebo svými důsledky ve formě žárlivosti nového partnera a podle mě to nestojí za ty problémy a komplikace . Jestli se ale bez toho opravdu nemůžete obejít, snad byste se měla zamyslet nad tím, proč jste se s těmi partnery vlastně rozešli a proč jste se svým nynějším. Zuzana (pro paní Veroniku)

OTÁZKA: Dobrý den, měl bych na Vás prosbu a dotaz. Jsme spolu s přítelkyní skoro 5 let, máme se rádi a taky máme dost společných zájmů. Problém je však v tom, že mně bude 30 a jí je 23. Moje priority jsou založení rodiny, postavení domku (teď začínáme) a vedení rodinného života se všemi povinnostmi a radostmi, které s tím souvisí. Moje přítelkyně dodělává školu a žije takový ten free studentský život, ani ne tak, že by někde flámovala, ale spíš neřeší věci kolem sebe. Ohledně baráku zajišťuju všechno já a připadá mi, že jí to snad ani moc nezajímá. Ani se moc nemá k tomu, aby mi někdy uvařila, vyprala a trošku se o mě postarala.Absolutně bych nechtěl mít doma služku, rád jí se vším pomůžu, ale ona se k tomu vážně nemá. Mě tohle dost trápí a mám strach, aby tyto životní povinnosti někdy převzala. Ona prostě dělá jen tehdy, když se jí chce. Já ji rád hýčkám, ale někdy mám pocit, že ona mi to nevrací.Já chci dát do vztahu všechno, ale to samé si chci brát. Dalším problémem je intimní soužití, ona mě vzrušuje, přitahuje, u mě to jiskří.Ona je však někdy dost chladná, stále slyším, že je unavená, že musí ráno vstávat, že jí bolí hlava, ... pořád jen výmluvy. Už jsem ji několikrát říkal, že také potřebuji cítit, že ji přitahuju, ale nic se nezměnilo. Milujeme se strašně málo a večer prostě usne, jako kdybych vedle ní nebyl.U jiných žen mám úspěch, líbím se jim, ale doma mám smůlu.I přesto jsem maximálně věrný. V poslední době už mě začal hlodat červík pochybnosti, jestli bych vztah neměl ukončit, ale chci ještě bojovat. Poraďte mi prosím, jak to mám řešit. Je problém pouze ve věkovém rozdílu nebo někde jinde. Děkuji za odpověď. Forrest

OTÁZKA: Dobrý den, děkuji za vaši radu, dá se říct že jsem to čekala. Můj ex to konečně rozsekl - má novou dívku. myslela jsem že až se to stane, že se mi uleví... Ale ba naopak. Je vidět že jsem stále doufala, že se vrátí... Jsem teď opět úplně na dně!!!!!!!!!!!!!!!! Já už nevím jak dál. Nejradši bych usnula a probudila se tak za 10 let, aby vše bylo vyřešené a mně bylo fajn.... Zase jenom brečím - ráno, v autobuse, před usnutím, v obchodě... je to hrůza, začínam si vážně připadat jako blázen.... tolik bych chtěla aby se vrátil, i když vím, že je to naprosto vyloučené a že bych se s tím rozchodem už končně měla vyrovnat. Ale nejde to, prostě to nejde. Já už se bojím i jít spát, protože se mi o tom neustále zdá - samozřejmě jak se ke mně vrací a probuzení je pak o to horší. Připadám si opuštěná, nepotřebná.... A už to trvá 6 týdnů. myslíte že by mi pomohl psycholog? Já už vážně nevím jak dál!!! Aneta,20

OTÁZKA: Dobrý den, nevím kudy ka. Pokusím se Vás uvést do problematiky. Mám již pět let přítele, 3 roky spolu žijeme. Loni jsme byli od sebe tři měsíce. Opustil mě kvůli bývalé, po těch 3 měsících si uvědomil, že udělal chybu a vrátil se ke mně. Dlouho mi trvalo, než jsem se opět zadaptovala, ale milovala jsem ho, takže se vše vrátilo do starých kolejí. Bývalá bydlí na vesnici, kam jezdíme na chalupu. Na té vesnici se z něj stává jiný člověk, chová se ke mně hrozně, přehlíží mě a byl by vůbec nejraději, kdyby tam byl sám. Když se vrátíme domů, je z něj opět můj starý přítel. Ale ani to už není ono. Pohlazení, něžná slovíčka..... Vlastně si ani nepamatuju, co ta slova znamenají. Pusu dostávám akorát, když jde ráno do práce. Nevím, jak to změnit. Mám ho ráda a nechci náš vztah jen tak zahodit, ale psychicky mě to strašně vyčerpává a já už nevim, jak dál. Mám pocit, že náš vztah je pouhý zvyk. Potřebuju v něm probudit cit a touhu. Chtěla bych, aby si mě opět vážil a ctil mě. Diskutovat se s ním o tom nedá, takže řešení nemůžu nalézt.Toto období je už několikaměsíční a já už nemůžu dál, přesto chci bojovat, jen nevím, jakou strategii použít. Moc děkuji za názor. anonym

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 48, manželovi zhruba o 10 let více. Předem přiznávám, že jsem velmi žárlivá. Manžel je přitažlivý muž finančně dobře zajištěný. Občas se během našeho manželství vyskytly z jeho strany nějaké bokovky, založené spíše na sexu a velmi krátkodobé. Vím, že by rodinu nikdy neopustil. Už 5 let se ale přátelí s ženou mého věku, zcela tuctového vzhledu. Skutečně se jedná jen o přátelství, vídají se jednou týdně na 2-3 hodiny, vždy mají připravený nějaký program, občas si napíší sms a posílají e-maily. Vykají si, přesto si myslím, že jsou si velice blízcí. Chtěla jsem se s tou ženou seznámit a zahrnout ji mezi rodinné přátele, ona to ale odmítá, prý s tím, že přítel v osobě mého manžele ji stačí a rozšiřovat okruh známých nemá v úmyslu. I když vím, že se jedná o čistě přátelský vztah, strašně mi vadí. S manželem jsem se opakovaně pohádala a žádala ho, aby tento vztah přerušil. Dokonce jsem ho chtěla dohnat k žárlivosti tím, že jsem si účelově našla přítele. Vše marné. Můžete mi poradit, co mám dělat? Hana (Karviná)

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Je mi 27 let a partnerovi 28, ziju s nim ve spolecne domacnosti 4 roky, celkem jsme spolu 5 let, deti nemame. Nasim nejvetsim problemem je to, ze nemame absolutne stejne zajmy, pritel se venuje pocitacum, ja cyklistice, vidime se jen po vecerech doma, protoze on odmita travit cas venku na kole (a to absolutne) a ja zas nedokazu cele dny sedet doma, coz on vyzaduje. Teple vecere, vyzehlene pradlo a tak to je jeho ideal, samozrejme ja se snazim, ale denne to nezvladam a to je pak pokazde duvod k tomu, aby mi to dal nalezite najevo, ze mam jine zajmy a ze se mu to nelibi. Nezakazuje mi nic, to vi, ze by neuspel, ale neustale mi to omlacuje o hlavu. Asi pred dvema lety jsem v nasi skupince pratel se kterymi jezdim na kolo potkala muze, ktery me zpocatku jen zaujal, pozdeji jsem se do nej ke sve smule zamilovala. Je o 5 let starsi nez ja, nezadany a myslim, ze mu nejsem zcela lhostejna. Pokousela jsem se skoncovat s tim, co k nemu citim, ale nedari se mi to. Nevim, co mam delat, neprijde mi uz normalni zit s nejakym muzem a milovat jineho, nedokazu uz s pritelem ani sexualne zit, pokud uz se k tomu donutim predstavuju si toho druheho, ktereho miluji. Myslela jsem, ze to dokazu odbourat, ale je to silnejsi nez ja. Znam ho dva roky jako kamarada a myslim si, ze by se muselo stat opravdu neco extremniho, aby se mi prestal libit a prestal me pritahovat. Zas si rikam, ze nicit petilety vztah kvuli tomu, ze jsem se blaznive zamilovala jako nejaka -nactka taky neni normalni (jestli se tomu teda jeste da rikat blaznive zamilovani). Mam spatne svedomi kvuli priteli, ten me miluje a ja jeho ne a presto s nim setrvavam ve vztahu. Pokousela jsem se ve chvili kdy jsme meli krizi navrhnout, ze bychom sli na cas od sebe (par tydnu), on souhlasil, ale hned nasledujici den rekl, ze se boji aby me neztratil a ze s tim nesouhlasi. Uz nevim, co delat, jak to resit, dostala jsem se do slepe ulicky, snad udelat si u kazdeho +/- a pak se rozhodnout? Karin

OTÁZKA: Dobry den, po dlouhe dobe jsem potkala nekoho s kym mi je moc dobre, je to mesic. Vidame se dost intenzivne, zatim jsme spolu nic nemeli protoze jak mi rekl ma trauma z vdane pani, s kterou mel pomer cca v kvetnu. Ted mi rekl, ze pani bude mit narozeniny a ze jdou na kavu, nedovedu pochopit jak nekdo muze jit na kavu s nekym z koho ma trauma a on mi to take nedokaze vysvetlit. Nehlede na to, ze rekl, ze kdyz ma me citi se na toto setkani pripraveny ... V podstate se bezne styka se svymi byvalymi coz me jako 32 lete nezavisle slecne prijde dost zvlastni ... Jeste jsem zjistila, ze pritelkyni, kterou mel loni asi podvadel s jinou, s kterou se take styka. Je to normalni??? V podstate jsme se rozesli a ja nevim jestli pokud se ozve mu mam dat jeste sanci, asi mu prestavam verit. Dekuji, k Karla

OTÁZKA: Vážená paní doktorko. Nevím, zda můj problém spadá sem, ale zkusím. Chodím s přítelem 3 roky. Máme co se týče vztahu dvou lidí, vztah pěkný, nehádáme se, trávíme spolu většinu volného času, máme podobné koníčky, názory..atd. Problém máme v sexu, tedy spíš, že k němu téměř vůbec nedochází a to téměř celé dva roky, co spolu bydlíme. Rok předtím - když jsme spolu ještě nebydleli, tak jsme se milovali každý den i několikrát. Nastěhovali jsme se k sobě a jak když utne. Jednou za dva měsíce, i za tři. Což je pro mě (25let) hrozný. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, odpověď byla, že lidi co spolu bydlí, tak spolu tak často nespí. Jindy mi zase řekl, že je to proto, že o tom pořád mluvím (tím pořád myslel, že jsem mu jednou řekla,že jednou za čtvrt roku mi to fakt nestačí). Takhle to nějakou dobu chodilo, výmluvy a tak a ve mě se postupně začal nahromaďovat pocit méněcennosti, že mu nejsem dost dobrá, a teď když přijde on, že by se chtěl milovat, tak se to vě mě "šprajcne" a nemůžu...Je teď ve mě pocit, že když si na mě náhodou někdy vzpomene, tak jsem mu povůli (samozřejmě po tak dlouhé době) a když chci já, tak nevidí, neslyší. To mi teď také vyčetl, že o sex si musí říkal pořád jen on, což má pravdu, je prostě teď ve mě pocit,že by mě měl dobývat, že mi tím dost ublížil, moje sebevědomí je díky tomu na nule. A on je zase dotčený, že když přijde, tak ho teď odmítám. Opravdu začarovaný kruh. Bavit se s ním o tom nemůžu, dát tomu čas je řešení, ale dva roky je dost. Nechci ho ztratit, je velice hodný, nikoho jiného nemá, to vím, má mě rád a tvrdí že nikoho jiného nechce. Dokonce mi naznačil,že si můžu najít někoho na sex,když mi nevyhovuje, s čímž mě opravdu šokoval. Neřekl to přímo,řekl něco v tom smyslu, že by mu to sice vadilo, ale co by se dalo dělat...samozřejmě že bych zároveň žila s ním. To je asi tak zhruba všechno. Tak kdyby Vás napadlo, jak z toho začarovaného kruhu ven, byla bych moc ráda...-) Mějte se hezky HANKA

OTÁZKA: Dobrý den,prosím o radu pro svou kamarádku.Je vdaná zhruba 10 let, mají dvě děti (8 a 2 roky), oba manželé jsou ve věku 33 let.Před sňatkem spolu od ranného mládí dlouho chodili,u obou se jednalo o první vážnou známost.Pokud jsem mohla pozorovat jejich soužití,takto na pohled zvenčí bylo souladné, rozuměli si,čas trávili společně,pokud se někdo snažil více a častěji,zdálo se mi, že je to spíše má kamarádka, ale bylo to v rámci běžných mezí.Po narození druhého dítěte jim samozřejmě přibylo více práce i starostí (kamarádka se krátce po porodu vrátila do práce,i když jen na zkrácený úvazek),většina péče o děti i rodinu ležela na ní.Její manžel zhruba před rokem změnil zaměstnání, seznámil se s novými lidmi a zjistil, že s jednou slečnou (26 let) si rozumí více než se svou ženou.Kamarádka pozorovala nějaké signály změny v jeho chování, snažila se situaci řešit, nechtěl o tom vůbec mluvit(existenci kohokoliv nového v jeho životě popíral), až se stalo, že je někdo někde viděl, kamarádka se to dověděla,manžel se jí (zřejmě s úlevou)se vším "svěřil",včetně detailů svého nového vztahu i svých pochybností a nejistot ohledně jejich manželství.Napohled se zdá, že chce situaci řešit,na druhou stranu se nemůže rozhodnout a podle všeho dosud neuznal, že ta základní chyba, tj. mimomanželský poměr, byla na jeho straně.Nyní je to mezi manžely jako na houpačce, jednou to vypadá dobře, podruhé se manžel přiklání k novému životu s novou ženou.Kamarádka dokonce navštívila psychologa,řekl jí, že je dostatečně silná pro to, aby to zvládla sama.Potřebovala by poradit, jakým způsobem se k manželovi chovat, aby jeho rozhodnutí jednak uspíšila,protože celá situace je pro ni velmi vyčerpávající(ta poslední fáze trvá asi 2 měsíce)a hlavně,aby ho inspirovala k přesvědčení,že ona je ta pravá.Co se jí týče,je kamarádka velmi hezká,milá i inteligentní.Jediné co je proti ní(krátkozrace viděno),že nová manželova přítelkyně je pro něho neokoukaná a možná má i pocit,že mu něco uteklo.Děkuji,Eva Eva

OTÁZKA: Milá Jitko, četla jsem Váš příspěvek a mohu Vám poradit jediné - utečte dokud je čas. Jako bych četla svůj příběh. S manželem jsme sice spolu před manželstvím nebydleli, ale po svatbě jsme se nastěhovali k jeho babičce do domku, kam ale i manželovi rodiče často dojížděli. Do všeho nám kecali, a manžel dal víc na ně než na mne. Když jsem byla těhotná a žádala od něj pomoc, babička řekla "seď já to udělám za tebe". Výsledek byl ten, že jsem na mateřské pracovala nejen v domácnosti ale i vydělávala (vedlejší pracovní poměr - domovnictví- byl psaný na manžela ale já jej vykonávala bez jeho pomoci). Následoval nedostatek peněz, protože manžel šetřil na auto a na domácnost mi dával málo. Dnes po 21 letech manželství táhnu celou rodinu já a manžel je momentálně nezaměstnaný a ani se příliš o práci nezajímá. Proč, když manželka je dostatečně aktivní a utáhne to. Jitko, utečte, je to rozmazlený blbec a to, že se k Vám chová slušně, nebije Vás, nepije ještě není zárukou Vaší spokojenosti v budoucnu. Utečte dokud je čas!!! Pro Jitku (18.7.2006 - Irena)

OTÁZKA: Dobrý den Vám přeji.Prosím o radu ve jménu mého kamaráda /28/.Je to v podstatě hodný člověk, vyléčený ze závislosti na alkoholu.Nyní je však v jeho životě velké prázdno.Neví jak má začít co má dělat, nic ho nebaví,má abstinenšní příznaky,stavy úzkosti..docela často s ním trávím čas a vymýšlím různé výlety ,focení, koně, jenže mě to poslední dobou vyčerpává, kamarád ode mě očekává více, moc se na mě fixuje, já jsem naopak svobodný člověk, o víkendech se chodím bavit a tak když se dovídá o mých úletech , reaguje na to velmi rozčileně, dělá naschvály, vyhrožuje..velmi agresívního jsem ho zažila v době kdy pil.Často mi naznačuje , že začne znovu, to by mi vyčítali i naši společní přátelé , vědí , že spolu trávíme hodně času.Myslíte , že by bylo lepší se s ním nestýkat? Ráda bych mu pomohla ale nevím jak.nemá žádnou snahu.Dělám to i kvůli jeho mámě , která je mimořádně hodná a už si s ním užila svoje.Děkuji za radu Radka

OTÁZKA: Dobrý den, potřebovala bych od Vás poradit. je mi 19 let a ještě jsem pořádně neměla žádného partnera. Ne že by o mě nebyl zájem, ale pokaždé, když se nějaký vztah rýsuje na obzoru, polekaně z toho vycouvám, i když se mi třeba dotyčný hodně líbí. Byla jsem zamilovaná celkem dvakrát, ale ani jednou jsem nebyla schopná dotyčnému říct, co k němu cítím, ani mu to alespoň nějak naznačit. Už vážně nevím, co s tím mám dělat. Eliška

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Poraďte mi prosím co mám dělat.Bohužel s mi stalo že jsem se po ročním táhlém problému v mém již 20letém manželstvi seznámila s jiným mužem a bylo mezi námi krásné přátelství,které bylo ukončeno z důvodu že se můj manžel o mém vztahu dozvěděl.Ukončila jsem přátelství a již půl roku žiju s manželem v klidu pokud mého muže nechyti stav žárlivosti a pak mně vyhazuje s domova.Tvrdí, že mi to nikdy nebude umět odpustit že je to u něho prostě jasná nevěra atd.Nevím co mám dělat a jak mu pomoci.Mám svého muže opravdu rada a vím že jsem mu ublížila,ale vše vyplynulo z toho že jsem se rok pořád hadali,on se věnoval všemu a všem jen ne mně.Moc děkuji Hana

OTÁZKA: Dobry den,pani doktorko.Poradte mi co mam delat,pritel se semnou rzesel kvuli nejake jine.Pak jsem se,ale dozvedela ze to neni pravda.Je porad sam,ale semnou skro vubec nemluvi kromne pozdravu a par malickosti.Ja ho porad miluji on to vi,ale vubec namne nereaguj.Co mam delat?PORADTE PROSIM, Linda

OTÁZKA: Dobrý den!4 roky žiji s přítelem a svým synem ve velmi spokojeném-skoro ideálním vtahu.Před pár měsíci jsem náhodou zjistila, že má vztah s mou kolegyní.Dokonce to došlo tak daleko, že ona vyhledávala mou společnost a nabízela přátelství(sem tam do kavárny nebo na cvičení).Získala si mou důvěru natolik,že jsem se jí svěřila i s kouskem svého soukromí.Jako bych nesla kůži na trh a oni přihlíželi?!Přítel vztah okamžitě ukončil, snaží se, já se snažím také, ale někdy na mě "skočí" obrovský smutek ze lží a nedůvěra,otřásli mou schopností být tolerantní(možná to byla až naivní představa, že se oplácí stejnou mincí),slušná,ztrácím své sebevědomí,neustále hledám chybu u sebe...je vůbec v lidských silách na něco takového zapomenout? Alena 40 let

OTÁZKA: Paní doktorko,můj manžel si nepřeje, abych se scházela se svými dvěma bývalými partnery. On sám to nedělá a tak to nepovažuje za normální. Ti muži, se kterými jsem v kontaktu a několikrát za rok se s nimi popovídám u kávy jsou pro mě jako partneři minulostí. Beru je jako staré známé, se kterými si mám co říct. Bavíme se o práci, společných známých, bydlení, zdraví, vztazích (chtějí občas poradit třeba jaký dárek vybrat přítelkyni) a žádné jiné úmysly tu nejsou. Vím dobře, proč jsem je oba opustila a miluji svého manžela. Mám s nimi na jeho přání přerušit kontakt, nebo si naopak schůzky "vybojovat" či se s nimi scházet tajně. Takhle to zatím dělám, ale připadá mi to jako nejhorší varianta. Vždyť nic špatného nedělám, abych se musela skrývat! děkuji moc za všechny ženy, kterým jste už poradila :-) Veronika

OTÁZKA: Hezký den, paní doktorko, poraďte mi, prosím, jak podpořit manžela v odnaučování kouření. Můj muž kouří asi 8 let, z toho poslední půlrok "jen" 5 cigaret denně. Úplně přestat zatím nedokázal (i když to dávno slíbil), vymlouvá se na stresy v práci a slabou vůli. Jak ho mám podpořit nebo motivat. Když mu to připomínám, nebo se netvářím nespokojeně, prý to jen zhoršuji. Je to pravda? děkuji vám. Sonja

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, myslíte, že je to dobrá cesta, když má člověk víc milenců nebo milenek proto, aby jednomu z nich úplně nepropadl? Neubližuje tím sobě nebo i těm druhým? Děkuji za Vám odpověď Petr

OTÁZKA: Dobry den, moc dekuji za odpoved,(13.6.2006) porad nad tim premyslim a celkem jste mi otevrela oci, presne jste pojmenovala to co citim. Jsem ted se synem na prazdninach v Cr a ja donekonecna premyslim zda se vratit ci ne. Nevim zda je to mozne, ale rada bych si s vami o tom popovidala-jako pacient a lekar. Jeste jednou dekuji L. Lucie

OTÁZKA: Dobrý den, prosím o radu poradu nebo jen usměrnění. Mám asi rok přítele, oběma je nám 40, každý jedno dítě ve vl.péči a nepříliš dobré zkušenosti z předchozích partnerských vztahů, stýkáme se 1-2x týdně, jezdíme na výlety, za sportem. Já jsem překypující city a pocity, přítel v sobě emoce tlumí, po této stránce se nevyjadřuje, nemluví o tom, co cítí, chce, potřebuje (přitom kdykoli se ho na něco zeptám, tak mi odpoví). Po všech stránkách si rozumíme, po dlouhé době je to pohodička, vše je tak, jak vypadá, ale v této oblasti jsme naproto rozdílní. Cítím, že mě má rád, vím, že to všechno v sobě má, ale je to jako dolovat diamant z tvrdé skály, toužím po opravdovém partnerství a sdílení (ne všeho samozřejmě), přitom ho nechci do ničeho nutit nebo se pořád jen vyptávat. Co s tím? inka

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 22 let a již 3 roky mám přítele. Je hodný, milý, pozorný,.. zkrátka záviděníhodný. Problém je ale ve mě. Poslední dobou hrozně žárlím. Snažím se to před partnerem skrývat, protože mu to vadí. Nejhorší je, že partner mi k tomu nedává sebemenší důvody, nikdy mi nic zlého neudělal, o jiné nemá zájem.. Rozčiluju se kvůli každé maličkosti, vadí mi hezká dívka v jeho blízkosti, byť jen na ulici. Mám neustálý strach, že mě jednou opustí kvůli hezčí ženě. Chystáme se spolu k moři, to jsem si vždy přála a jak se to blíží, mám chuť z toho vycouvat. Vím totiž, že budu žárlit na všechny ženy na pláži a z pohádkové dovolené se stane peklo. Dřív jsem takové stavy nemívala, až asi posledního půl roku. Někde uvnitř sebe tuším, že moje žárlivost plyne z nedostatku sebevědomí. Nejsem škaredá, ale trápí mě kila navíc, možná v tom bude ten problém. Poraďte mi prosím, jak se té žárlivosti zbavit, dokud je ještě čas. Bojím se, že bych mohla náš jinak báječný vztah pokazit. Nehledě na to, že život se pro mě stává utrpením. Monika

OTÁZKA: Dobrý den, nevím jak se chovat k manželovi, který mne naprosto ignoruje, škodí mi psychicky, nedokážu se soustředit na práci. Když jsem mu řekla, že to dusno už nevydržím, že se chci dát rozvést, řekl mi, že on se rozvádět nebude, protože chce být s dětmi (16,18), na mě se ohlížet nebude. Je to patová situace, veškeré náklady s bydlením, oblékáním dětí atd hradím sama, finančně jsem naprosto nezávislá. Společná domácnost neexistuje, doma kolem sebe chodíme, snažíme se vyhnout,zdá se mi, že to už nevydržím. Nejlépe se cítím, když odjede a pár dní není doma, nevím, jak vyřešit tuto situaci. Byt je družstevní, dostala jsem jej v práci za úvazek 10 let,jenomže jsme se nastěhovali jako manželé, takže je společný. Prosím poraďte mi, jak z této situace ven, děkuji Vám. Blanka

OTÁZKA: Dobry den,pred rokem mel manzel milenku.Udajne vztah ukoncil.Presto vim,ze jsou porad v kontaktu.Silene se tim trapim,ale nedavam to najevo,neminim se opet dohadovat.Ja vim,reknete,abych se vic zajimala o sebe,svych konicku,nejde to.Je to ve mne,jina nebudu.Moc se snazim.Jinak nam to doma klape,ale v hlave se mi honi jak ji pise,milostne dopisy.Me vyznat lasku neumi.Mam to donekonecna tolerovat a nechat se takto podvadet?Mluvit o tom nechce. 42.Hanka

OTÁZKA: Milá paní doktorko,pečlivě pročítám Vaše rady,můj problém je v "závislosti",jsem vdova,měli jsme s manželem vztah-takové to "staré":jedno tělo,jedna duše,závislost vzájemná,hodně spolu,27 roků,ale oběma nám to vyhovovalo. A mně teď ten pocit těsnosti a vzájemného sdílení hodně chybí...žiju sice vlastním,navenek aktivním životem,chtělo by se říct úspěšným,bezva děti,práce,cestování,přátelé,ale:nevím,jestli to dobře vysvětlím...prostě neumím to všechno žít"jen pro sebe",nedokážu si to,co prožívám naplno vychutnat,někde něco chybí,...ano, mám i přítele,vídáme se občas,byla asi chyba,takový vztah začínat,pokud chci vztah těsný....mám ho ráda,ale ten to má nastavené jinak,je uzavřenější a také, muži to většinou umí,žít pro sebe...a navíc,mám docela obavy,jestli nemá ještě jiný vztah,teď je to dost časté...ne nedávám nic najevo,to vůbec,ale přemýšlím nad tím,potřebuji věřit.. Jak nežít přes někoho,ale pro sebe? Květa

OTÁZKA: Zdravím Vás Tomáši, věřila jsem, že se ozvete a děkuji za přání. U Vás je to všechno ještě moc čerstvé a bolestivé, jak se říká, čas je nejlepší lékař a Vy jste ještě mladý. Určitě se ještě ve Vašem srdci najde někdy místo pro jinou ženu. Vím, že se těžko zapomíná na někoho, koho máme rádi. Myslím, že jste to vzal za správný konec, tím že dportujete, máte přátele, atd. Také sportuji a snažím se být sama sebou, máme společné přátele, s kterými se cítím dobře a na vnoučátko se moc těším. Mějte se moc hezky a držím Vám palce. Janka Tomášovi

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Rádi bychom se i my na Vás obrátili s dotazem.Já(29)a můj přítel(44) stojíme před celkem závažným rozhodnutím.Před téměř 11 jsem lety nastoupila do práce. Tam jsme se poznali a tak začal náš krásný vztah. Bohužel on byl ženatý,dvě děti.Proto o rozvodu neuvažoval.I já se po nějaké době vdala(opradvu z lásky)a mám dvě holčičky(7a5).Musím říct, že i spokojené,klidné manželství.Manžel nás má rád udělal by pro mně i děti cokoli.Každý by mohl namítnout-co vlastně ještě chce!Nehledě na to,že teď jsme oba(já i přítel) i finančně zajištěni,ale spolu nás čekají asi jen dluhy.Ale...před třemi lety, když jsem se vrátila do práce,začalo to znovu(ikdyž ono to vlastně nikdy neskončilo)o to intenzivněji.Náš vztah je naprosto jiný než doma.Tam jsme byli i spokojeni,ale spolu jsme šťastní!Dokážeme se o všem bavit,spolu se smát,plánovatbudoucnost...Jsme přesvědčeni,že k sobě patříme a chceme spolu žít.I s mými dětmi.Teď se vídáme vlastně jen v práci.Doma o tom nechtějí ani slyšet.Ani jeden z manželů to zrovna moc dobře nenese,o to je to horší.Děti zatím netuší nic.Rozebíráme to ze všech možných stran.A teď nevíme,jak se k tomu postavit.Proto moc rádi uvítáme Váš názor.Moc děkujeme a přejeme krásný den. Lenka

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko.Prosím Vás na názor na následující.Dvacet jedna let žiji v manželství,vždy jsem se ve všem silně podřizovala.Manžel rozhodoval úplně o všem,zeptal se mě sice na názor,ale stejně to udělal po svém /například kupování věcí atd./Vždy byl panovačný,arogantní,sobecký,vžy jsem mu musela stát jak se říká u zadku ať dělal,co dělal.Často se nafukoval urážel a vynucoval si to svoje trucováním a dlouhými aférami.Raději jsem ustoupila,než bych se dlouze o všem dohadovala.V současné době situace vygradovala.Manželovi bylo šedesát,ale v chování má silné prvky infatility,jeho nálady se střídají během chvilky z plusu do mínusu.Stále se uráží,jako by se vyžíval scénách.Nic mu s dcerou neuděláme po vůli,já jsem p... a k.... a tak na mě řve i před návštěvama,teré má dcera sice nahoře,ale ty to slyšejí.Neumí se ovládat.Já se starám o dvě domácnosti mojí a dceřinu /studentka VŠ/ a dvě zahrady,pět psů.které si pořídil a nestará se.V současné době nedělá vůbec nic,jen po sousedech vypráví,že je sedřenej a já h.... dělám.Klidně si jde v 19 h. lehnout a vše je mu jedno.Stále však vyžaduje moji pozornost,ke všemu mě volá.Já odbíhám od práce k němu a zase nazpět.Myslím si,že potřebuje pomoc psychiatra,to není normální,ale on nikam nepůjde.Trpí mánií nakupování,kupuje spoustu věcí,které vzápětí nepotřebuje,nám s dcerou nadává že jsme blbé,včera se začal strašně smát a nadávat dceři že je blbá,až brečela.Kvůli maličkostem jsou u nás aféry.Přitom beze mne nemůže být,stále chodí za mnou ať se hnu,kam se hnu.Když se ozvu,můžu klidně jít,nenávidí mně,jen se na mně podívá.Klidně se zamkne v baráku kvůli maličkosti a já musím jít spát k dceři.Když jsem mu říkala,že se oba nad sebou zamyslíme,kde děláme chybu,řekl,že on se nad sebou zamýšlet nepotřebuje.Jsem ji žunavená,ale odejít nemohu /zaměstnání,bydlení,dcera,psi-silná vazba/.Do poradny on nepůjde.Prosím Vás tedy o názor odborníka na toto jeho chování. Božena

OTÁZKA: Krásný letní den, paní doktorko! Již jste mi kdysi poradila a tak to zkouším znovu, protože už nevím co se sebou. Je mi 27, jsem rok vdaná, s manželem jsme spolu 4 roky, ale známe se 10 let. V pubertě jsme už spolu jednou chodili, ale jen pár měsíců, on byl tehdy jinde než já a na vážný vztah ještě nebyl zralý. Takže si našel někoho "ulítlejšího". Vztahů měl pak ještě dost, ale to mě netrápí. Jde o to, že se ta dotyčná teď po letech znovu ozvala s tím, že je můj manžel její nejlepší kamarád atd. a začali si spolu mailovat a chatovat. Vím, že tehdy to byl pro manžela velmi silný vztah, sám říkal, že tak moc nikdy zamilovanej už nebyl. Ta slečna sice má přítele, dokonce si chce psát i se mnou a kamarádit se s námi, ale poté co mi manžel dal přečíst své maily jí (v podstatě si jenom stěžuje, co mu v našem vztahu chybí) mě nějak přešla dobrá vůle a nadhled. Trápím se, nemůžu jíst, bolí mě žaludek. On říká, že je to jenom kamarádka, vše ostatní že je minulost a že bych chtěl, abychom se skamarádili a podnikli třeba něco ve čtyřech (ona má přítele), ale já myslím, že na to nemám. Poraďte mi, prosím, ja se s tím vyrovnat, vím, že když mu řeknu aby se s ní přestal stýkat, tak že akorát ublížím jeho vztahu ke mně a ani nebudu mít jistotu, že si jenom nezačnou psát tajně. Barča

OTÁZKA: Jance,Alici a paní doktorce.predem moc dekuji,ze si na mne vzpomenete i ja vzpominam na vase rady a procitam tuto poradnu.bohuzel jsem boj o svou zenu prohral,jsem jiz treti mesic sam a s moji mamkou po zdravotni strance to je take spatne.myslim si,ze jsem byl uprimny a nad vodou mne ted drzi hlavne pratele,ktere jsme meli spolecne a dobre nas znali.nahuceli se do me zeny hodne a nakonec je ztratila.bohuzel jsem mel smulu v tom,ze mou zenu(naivni kvetinarku)svedl svobodny dealer kyticek a vysnili si novy zamilovany zivot.takze ma zena spalila vsechny mosty,vybilila dum,ja si beru dalsi uver,abych ji mohl vyplatit a oni si za ty penize kupuji starou chaloupku na samote,kde budou pestovat pro radost kyticky...ja jiz nechci tady fnukat,protoze mi to zenu jiz nevrati a hlavne mi nejvic pomaha,kdyz si zakazuji na to myslet.snazim si mysl plnit novym smyslem zivota.upnul jsem se na deti,jsem casteji s moji mamkou,vice mne zacala naplnovat i ma prace,chodim sportovat atd.ale i tak se mi po me zene moc styska...a nevim jestli nekdy jeste do sveho srdce,zavinuteho jako uschle poupe,nejakou pustim.alespon v nejblizsich mesicich to nepujde.na techto strankach ctu starosti jinych a rikam si,ze clovek se musi obcas trapit,aby pak vedel,ze je stastny.vse je v rovnovaze.ja jsem byl stastny,ale az ted po te ztrate vim,jak moc.takze preji Jance,kdy jiz neciti lasku v partnerskem vztahu,aby si ji vychutnala u vnoucat,ktera prijde a bude to vase mozna nejstastnejsi obdobi a Alici preji,aby si nekazila zivot stalym vlivem jeji matky,vy nejste otec,vy jste nova bytost,ktera zije svuj zivot a tema myslenkama si ho jen kazite.myslim si,ze at by jste udelala cokoli,stejne to v ocich vasi matky bude spatne.oni ty bozi mlyny melou,sice pomalu,ale vsem spravedlive.ja jsem pri svem trapeni objevil v sobe novou silu,ktera mne tahne do nove cesty zivota.a tak budu cekat,jako vechtr v Cimrmanove svestce na novou cestujici osobu,ktera bude umet i morseovku...preji vam vsem krasne proziti leta! Tomáš

OTÁZKA: Milá paní doktorko, děkuji Vám za přání, asi jsme teď odpovídaly skoro současně, tak vidím, že jsem se docela s Vámi ztotožnila. Mně je s Vámi na těchto stránkách také dobře a stále mi v lecčems pomáhají. Mějte se moc hezky. Janka

OTÁZKA: Aleně/Alici: Chování Vaší matky vůči Vám jako jediné dceři je dost nepochopitelné, napadá mě jen jediné - možná je zahořklá právě tím, že byla v životě nešťastná a Vy jste dokázala udělat to, k čemu ona neměla odvahu. Ona je jiná generace, kde rozvody byly ostudou a většinou ženy vše trpělivě snášely a držely rodiny pohromadě. Váš exmanžel se o ni asi těžko postará, i když ho teď má raději než Vás, takže to stejně zůstane jednou na Vás. Možná ji ta zatvrzelost přejde, když bude vidět, že se o ni nikdo jiný postarat nemůže. A když už by odmítala i to, pak je jen možnost - domov důchodců nebo jiný ústav, ale to by Vám nemohl mít nikdo za zlé. Mějte se hezky. Janka

OTÁZKA: Paní doktorko, děkuji za odpověď (9.7.). Je pravda, že ač působím sebejistě, neni to až tak pravda. S přítelem jsem půl roku, i když se známe několik let. Jsme oba po čtyřicítce, já o dva roky starší, ale vypadám tak na třicet. Moje maminka je dominantní typ a tatínek bezvaný, hodný člověk. A já mám problémy s rozhodováním co si nechat líbit. S přítelem jsme měli teď takovou kolizi. Byli jsme ve společnosti, přítel přebral a začal mě oslovovat ženským přirozením. Odešla jsem, ale ještě ráno jsme to řešili. Chtěla jsem aby mi slíbil, že to bylo naposled. Omluvil se, ale říká, že mi to bohužel slíbit nemůže. Vím, že jeho předešlé partnerky dělaly scény a vztah mezi nimi byl dost itálie, pro sprosté slovo nebo nadávku nešli daleko a také vím, že co je semnou se dost sklidnil a je v pohodě. Ale já nejsem z předešlých a ani jiných vztahů zvyklá aby mi někdo vůbec nadával, natož sprostě, i když v opilecké pýše. Mám ho moc ráda, je to opravdu člověk s kterým si dovedu představit život. Jak se zachovat? Paulina

OTÁZKA: Milá paní doktorko, před dvěmi měsíci jsem se po 6ti letech rozešla s přítelem, první láskou. Bývalý partner si v práci nalezl jinou ženu. Snažila jsem se to s ním řešit, ale zamilovanost do kolegyně byla silnější. Dlužno dodat, že náš vztah nebyl stále idylický a především také rozchod zapříčinila partnerova neschopnost řešit problémy, které se v našem vztahu vyskytly. Snažím se mu v současné době vyhýbat, protože mě zklamal. V poslední době mi posílá „zněžnělé“ SMS i jeho telefonáty jsou jiné, skoro bych řekla důvěrnější (neznám vhodnější slovo), než v době, kdy jsme spolu byli. Nelíbí se mi to, že se ke mně chová odlišně, než před rozchodem a v celém našem 6ti letém vztahu a nevím, co mám dělat. Děkuji Vám za radu. Terezie, 26

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko,uz jste mi nekolikrat dobre poradila a rozebrala moji situaci a tak Vas o to prosim znovu,byli jsme s manz.10let,pak se narodilo mimco,zacal si zit svuj zivot a tak jsem ho nekolikrat vystehovala a zase vzala zpet,zkousela jsem vsechno mozne i nemozne, formu navstev,povidat si o vztahu,navrh na poradnu atd,uz to bylo na me moc po psych.strance tak jsem pozadala o rozvod(uz jsem nevidela jine reseni,ale ta predstava je pro me desna,zda se mi o tom,v hlave se mi to porad promita),manz.by nas chtel mit, ale zaroven si chce zit svuj zivot,kdyz je bez nas styska se mu a kdyz je s nami tak hleda situace jak odejit,nevim kdy prijde a neprijde,pravidla si meni jak se hodi,kdyz chce prijede,ale neustale mi opakuje,ze mu je v mem byte spatne,boli ho hlava,jsou tady patogenni zony,ma alergii,je tady prilis unaveny aby mi pomahal nebo si hral s ditetem,chce abych se postarala o jine bydleni,ze za nas vztah muze byt,ale sam zadne bydleni nema,neustale si klade nejake podminky,hleda na me chyby,speky atd, verte mi je to k zblazneni,nevim cemu mam verit, pripadam si jako ve spatnem snu,diteti se venuje tak ze ho pochova a rika: jsi muj ja te miluju a vzdycky budu tvuj tata jen ja,(je mu 1.rok)me to ublizuje,vypravi mi o svych kamaradkach,o tom jak bude zit kratce,jak mu predpovedeli ze bude mit dalsi lepsi manzelstvi s barakem a s ditetem krasny vztah,ale ten nema s nikym,s vlast.rodinou se nestyka, nevim jak reagovat,moc si vsechno beru,kdyz se seberu,zacnu byt v pohode,zacnu si zit svuj zivot, vymanim se z citove zavislosti, tak se objevi a jsem v tom znova,uz to trva moc dlouho a vysiluje me to,rada vzdy znovu uverim, ze by to mohlo fungovat,muzete mi napsat prosim svuj nazor,diky, mejte se krasne A. Alena

OTÁZKA: Zdravím Vás Janko, i Vás paní doktorko, díky za odpoveď, přišla hned, u paní doktorky jsem v pořadí... Tomáš se nám asi už neozve, cítila jsem ke konci korespondence, že mu to přílišné rozebírání problému od ostatních není milé, a taky jsem cítila, že neřekl úplně všechno, že k sobě není upřímný. Mám nyní obavu z toho, že kdyby se mojí matce něco stalo, kdyby potřebovala pomoc - a ona ji časem stoprocentně bude potřebovat, jsem její jediné dítě /které ale zřejmě nenávidí, protože je podobné svému otci, se kterým se nikdy nedokázala rozejít, přestože vztah dlouhodobě nefungoval a osvobodila ji až jeho smrt/, tedy až bude potřebovat tu pomoc, kterou jsem jí povinna ze zákona i morálně poskytnout, tak to tedy bude těžké... Zkuste si to představit... Alena Alena/Alice 43

OTÁZKA: Paní doktorko, přestávám rozumět sama sobě. Již osm let jsem rozvedená a od té doby žiji sama s dcerou. Před dvěmi lety jsem ukončila vztah, který byl sice krátký (trval jen rok), ale velice intenzivní (hlavně pro mne, nikdy jsem nikoho tolik nemilovala a do žádného vztahu jsem nevkládala tolik naděje). Rozchod inicioval partner, zjistil, že nejsem taková, jak si představoval. V podstatě neřekl nikdy přesně důvod, proč se mnou nechce být. Z minulosti partnera vím, že není schopen dlouhodobého vztahu, zamilovanost i u mne odezněla a jsem schopna vidět jeho nedostatky, myslím, že si ho nijak neidealizuji, přesto se nemůžu od něho psychicky odpoutat. Rozumově chápu, že by vztah neměl smysl, že si zasloužím muže, který mne bude milovat, učím se mít se ráda, mít svou hrdost atd. Rozum to vše ví a zná, přesto se jsou chvíle, kdy se strašně trápím, je mi smutno a mám pocit, že se snad zblázním. Začínám žárlit, někdy se chovám majetnicky. Nejhorší je, že máme společné známe, takže se vidíme téměř každý den. Jezdíme spolu na hory, slavíme narozeniny, chodíme k vodě. Pokud bych ho chtěla přestat vídat, zůstala bych sama, bez přátel. Už nevím co mám udělat pro to, ať se konečně přestanu trápit a začnu zase normálně žít. Jsou chvíle, kdy si myslím, že už je to za mnou a pak se vše vrátí a tak je to pořád dokola. Chce to opravdu jen čas nebo to jde "nějak urychlit"? Mám 37 let, roky letí a samotu snáším čím dál tím hůř. Ale za této situace si nechci někoho hledat, spíše nejsem schopna. Mám v sobě zmatek. Veronika

OTÁZKA: dobry den pani doktorko, uz nejakou dobu se zabyvam svym rozpadajicim se vztahem a moc rada bych slysela nazor nekoho "zvenku". je to slozity pribeh...v listopadu minuleho roku jsem /31/ zacala chodit s pavlem /47/. mel uz neco za sebou, mimojine i rozvod a petiletou dceru. casem jsem se dozvedela, ze se byvalou zenou stale bydli v jednom dome, ktery on zrekonstruoval, pry v oddelenem byte. rikam pry, protoze mnoho veci ktere mi pavel rikal se casem ukazaly jako polopravda nebo primo lez. nevim na jake procento z nich jsem prisla. jeho byvala-soucasna rodina byla vec, ktera mne hodne stresovala. nakone jsme spolu v lednu zacali bydlet, tenze s rodinou polevila, prozili jsme krasne tri mesice, ale casem opet zacaly prichazet nevyjasnenosti, vikendy, kdy jsem se v nedeli rano dozvedela, ze jde za dcerou, nase spolecna dovolena o ktere tvrdil ze "nepripada v uvahu", ale kdyz jeho zena o tyden pozdeji onemocnela odjel s dcerou na hory. potom prisla kratka kryze, kdy jsem vazne uvazovala o rozchodu, ale pavel na to reagoval posilanim kvetin a romantickym vikendem, kde mne pozadal o ruku. ja jsem v te dobe moc romanticky naladena nebyla, mela jsem strach ze souziti s nim, ale na druhou stranu to byl prvni clovek, ktery mi ve spouste veci rozumel jako nikdo jiny a daval mi lasku, kterou jsem jeste nikdy nepoznala. nakonec prislo i me seznameni s dcerou, zacali jsme spolu jezdit na jeho chalupu...a jednoho dne, kdyz jsem tam byla sama prijela navsteva...pavlova ex-zena. zacala mne vyhazovat a volala policii. nakonec sama odjela, ale od te doby jsem pavlovi uz nedokazala verit, dokonce se zdalo, ze stoji vic na strane sve zeny nez na me. nechtel z chalupy odvezt jeji veci a nakonec ji jeste dal klice, pry aby si mohla vse odvezt. k tomu ale nikdy nedoslo. o nasich zasnubach se uz nikdy nezminil. po mesici nase hadky dosly tak daleko, ze jsme se rozesli. popud prisel z me strany, ale po nejake dobe jsem si uvedomila, jak moc ho mam rada, ze jsem si to v dobe naseho souziti vu [tato otázka byla zkrácena] tereza

OTÁZKA: Stále pročítám tyto stránky, tak mi to nedá, abych Vám nenapsala pár řádek. Já bych to své dceři také neudělala, my spolu máme velmi hezký vztah, spíš kamarádský a budu brzy babičkou - moc se na to těším. Asi Vám nezbyde nic jiného, než všechno překousnout a povznést se nad to. Asi by bylo ještě horší, kdyby matka manipulovala Vašimi dětmi a štvala je proti Vám (to snad nedělá). A co ony? Mají babičku rády nebo k ní nechtějí? Víte, mně je také někdy moc smutno, ale nedávám to najevo a snažím se brát život z té lepší stránky. Manžel se - asi také věkem - hodně zklidnil, ale vím, že už se do něho nikdy nezamiluji. Snažíme se žít alespoň jako přátelé a chovat se k sobě slušně. Někdy se mi moc stýská po tom, s kým mi bylo tak dobře, ale to už se bohužel nedá vrátit. Buďte šťastná, že máte partnera, který určitě stojí při Vás a bude tu pro Vás mnohem déle než Vaše matka. Dělit se o auto jistě není příjemné, ale určitě to není pro Vás ta největší priorita. Co myslíte, ozve se nám Tomáš? Někdy na něho vzpomínám, možná má toho špatného za sebou ještě víc. Zdravím paní doktorku, Vás i jeho, pokud sem ještě někdy nahlédne. Přeji Vám oběma hodně štěstí. Janka pro Alenu-Alici

OTÁZKA: Dobrý den, mám menší problém se svým přítelem, ale bojím se, aby se z toho časem nestalo něco vážnějšího. Jsme spolu 5 let a vše je super, máme se rádi, bydlíme spolu a počítáme spolu do budoucna. Ve všem si rozumíme, náš vztah by byl snad dokonalý :) Máme ale problém v sexu. Přítel by rád každý den a nejlépe klidně dvakrát (je mu 26 let) :) Zato mě by to stačilo jednou nebo dvakrát do týdne. Přítel to zřejmě z většiny vidí jako můj problém, někdy mi to vyčte, že když chce on, tak ho odmítnu, ale když chci já, tak je prý vždycky po mém. Jde také o to, že cokoliv udělám, tak ho vzruší :) Přijde mi, že ho nemůžu ani něžně pohladit, aniž by to bral jako výzvu k milování. A pak mi to vyčte, že ho vzruším a pak "odkopnu". Snažím se jeho potřebu tolerovat, ale já zkrátka na to nemůžu mít každý den chuť :) Když to děláme moc často, nebaví mě to. Nedokážu v sobě v tak krátkých intervalech nashromáždit touhu po něm. Po pár dnech ano, ale ne po jednom dni. Když se chce přítel milovat každý den, radši řeknu, že jsem unavená a hned je problém. Kde je ta chyba? Po 5ti letech přeci po něm nemůžu toužit jako v prvních měsících. Jak mu to mám rozumně vysvětlit? (Když se o to snažím, bojím se, že ho urazím - je kozoroh :)) Vím, že bychom měli mezi tím najít nějaký kompromis, ale nějak se to zatím nepodařilo. Sex mě baví, ale ta touha není každý den.. A hádáme se kvůli tomu čím dál častěji. Moc prosím o odpověď.Alice. Alice

OTÁZKA: Milá paní Jitko, prosím vás touto cestou o radu, můj problém je vcelku běžný–nevěra.Jsem s přítelem přes dva roky (on23, já25) a před pár dny jsem po předešlém podezření odhalila jeho nevěru s jednou dívkou.Poprvé se to stalo před půl rokem, přišla za ním s tím, že jí přitahuje a on se s ní vyspal (nemá vysoké sebevědomí a tohle mu jistě polichotilo).Pak došlo k přerušení, ale během posledních 2 měsíců spolu spali zhruba 7x, přespával i u ní doma.Řekl mi že šlo jen o sex, že miluje mě a chce být se mnou, to oznámil i jí.Nutno dodat, že ona je z okruhu jeho blízkých přátel (je jimi hodně ovlivněn), kteří mě nemají rádi a chtěli by, aby se se mnou rozešel a byl s ní, ona je do něj zamilovaná.Má první reakce byla, že chci vztah zachovat, začínám ale pochybovat, zda to vůbec dokážu.Jsem hodně citově založená (a tohle je pro mě velkým zklamáním), pro mého přítele je naopak na prvním místě sex.Můj přítel mě pořád hodně přitahuje, myslím že i já jeho, ale jenom z toho se vztah živit nedá. Prožili jsme spolu moc hezký víkend, on ale včera odešel za svýma kamarádama do hospody, kde byla i ona.Říkala jsem mu, že teď ho víc potřebuji já,on na to,že není žádný „podpantoflák“ a chce být s nima, že jsem na něm závislá.To je věc, kterou si nemyslím, má dost prostoru a sám vždycky říká:„Stejně si dělám co chci.“Nemůžu se přestat sama sebe ptát, co by se dělo kdybych na to nepřišla, jestli by nakonec zůstal s ní, stejně tak nechápu proč to trvalo tak dlouho. Jisté je, že u ní něco hledal, nemůžu ale přijít na to co.Přítel se mnou o tom není schopen mluvit, na většinu otázek odpovídá: „Nevím.“ Náš vztah určitě nebyl ideální, ale tohle je moc. Bylo by toho ještě hodně co bych Vám mohla napsat, ale to už se sem nevejde. Můj problém je v tom, že nevím jak se k tomu všemu mám postavit.Chvílemi jsem v klidu, pak ale začnu být hysterická, ubrečená a to je špatně, všechno tím kazím.Prosím Vás proto o radu, nebo alespoň náznak toho,jak bych se teď měla zachovat.Předem děkuji za Vaši odpověď. [tato otázka byla zkrácena] Martina

OTÁZKA: Dobrý den,jak pročítám starosti a trápení, všude kolem sebe vidím rozvody, nevěry..Pak začínám přemýšlet o mém vztahu s přítelem. Jsme spolu 4 roky, počítáme se společnou budoucností... Bojím se, že mi bude nevěrný (jako je podle statistik v této době každý druhý), že mě v pozdějším věku opustí a já zůstanu sama. To se také stalo v jeho rodině. Každý z rodičů žije zvlášť, nechci tak dopadnout. Když jsem si o tom s přítelem povídala, řekl, že mě miluje a že chce vedle mě zestárnout. Proč si místo užívání si naší lásky, kladu stále tyto otázky? Protože slyším a vidím, co se kolem mě, nás děje. Kamarádka se schází s ženatým mužem, prý je to normální, že má každý chlap milenku...Jsou chlapi opravdu takoví? Umí být vůbec věrní? Proč tato hektická doba nepřeje lásce, ale nevěrám, rozvodům? Děkuji za odpověď. Petra

OTÁZKA: dobrý den. Myslim ze přejdu hned k problému. Jsme s mým přítelem 2roky byly krasne ale pak sme se zacli porad hadat atd.. uz sem se snim chtela mockrat rozejit ale on mě vždy začal vydirat ze si neco udela, a nebo kdyz sme mu rekla ze ho n echi vydet tak me stejne dál čekaval.Nevím co stím navíc se znám dobře s jeho matkou a nevím jak jí vysvetlit ze chci pauzu. Ano nepotrebuji nutne rozchod chci jen pauzu nebo to zkusit jako kamaradi ale on si nic takoveho nenecha vubec rict.Je mooc hodny udela pro me prvni posledni, planuje nasi budoucnost setri na ni ale me je 18 a chci si jesete uzivat ale on to nechape a nechce me poustet s prately. jsem zoufala a uz vazne nevim co delat. MOhla by jste mi poradit .Dekuji. mentrida@centrum.cz

OTÁZKA: Dobrý den, mám víc jak roční vztah s o 7 let starší parnerkou (33), kterou mám moc ráda a plánuju s ní budoucnost. Žijeme spolu vlastně od samého začátku. Vadí mi, když při nějaké neshodě naznačuje pauzu nebo rozchod. V určité fázi mého následného odchodu z bytu, případně přestěhování, (řádově minuty a hodiny), mě chce zpět a omlouvá se. Nemáme zásadní neshody. Za sebe si myslím, že se bráním určité nerovnovážné komunikaci, jejímu přístupu: dospělý (ona) -dítě (já), což tam někdy hodně cítím. Už jsem jí upřímně řekla, že se mi to nelíbí. Ona na to reaguje slovy: Tak se tak nechovej (jako malá)! Asi řešení těchto neshod neřeším pro nás šťastně, protože skoro pokaždé se v určité chvíli zasekne a najednou zvažuje celý vztah. Podle mě neadekvátně. Je to vysilující. Nevím, zda nebo jak s tím mohu něco dělat. Jak změnit scénář našich konfliktů? Věřím, že to lze, proto se na Vás obracím, jestli nemáte nějaký nápad. Děkuji za odpověď, s pozdravem, M. Madla

OTÁZKA: Dobrý den, zdravím Vás v tomto horkém létě a potřebuji pomoc. Moje matka straní při rozvodu mému bývalému muži, doporučila jste mi obejít se v dalším životě bez ní. Pokouším se o to, odmítám kontakt i dary, ale ona zve mého bývalého muže na oběd i přespání !!! s mými dětmi. On ochotně jede, jelikož tam má navařeno, ona ho obskakuje - otec již zemřel - a ještě mu dá chudákovi ssebou domů jídlo. Dopadá to tak, že když má děti jednou za 14 dní on, tráví je u ní. Přitom děti k ní pohodlně dojedou samy, pokud by je chtěla vidět. Dříve jí to stačilo jednou za dva měsíce. A já to mám překousnout... Na mé třetí dítě, které mám s novým partnerem, se ani nezeptá. Ani do porodnice nepřijela. Mému bývalému muži dává peníze !!! /on k ní chodí fňukat/ na opravu společného dosud soudem nerozděleného auta - jak se dá auto rozdělit, že? - které jsem od ní dostala já, bohužel za trvání manželství a teď se o něj musím s ním dělit. Mohla si dar vzít zpět a dát ho celý mně,ale neudělala to, s tím že ho dala oběma. Ona je slabá a s prominutím hloupá, jelikož kdyby bylo nevím co, já bych to své dceři/které by zůstaly na krku tři děti a nákupy pro ně/ nikdy neudělala. Prosím, dodejte mi sílu... Alena Alena/Alice 43

OTÁZKA: Paní doktorko, jsem 26 let vdaná, manžel měl za tu dobu 2x paralelní vztah (1 a 5 let). Poprve jsem odpustila, ale nepoučila se a stále přebírala většinu povinností. Nervozita, malé děti, únava, výčitky a nová nevěra. I tu jsme ustáli, zapracovala jsem na svém sebevědomí a snažila se žít sama za sebe. On začal fungovat jako hlava rodiny po všech stránkách. Myslím, že mě má rád, ale na vyjadřování citů si ho neužiju. Chybí mi spontání pohlazení, slůvka něhy co se po znovusbližování kamsi vytratily. Nechci tlačit na pilu, když to nejde z něj, protože v jiných oblastech se snaží. Nechci o tom mluvit stále dokola a vyvolávat napětí čí připomínat minulost. Ale cítím se vyprahlá a mám dokonce obavy, že jsem schopná ta slůvka příjmat od jinud. Jsem teď jaksi citlivější na každý projev nezájmu či podráždění ze strany manžela. Ještě si asi stále lížu rány a to pohlazení potřebuju. Určitě mě budete varova před navázáním jiného vztahu a doporučíte poradnu, ale zkuste to prosím jinak a trošku se rozepište. Moc děkuji, J. Jana

OTÁZKA: Pani doktorko, pred casem jsem se rozesla s pritelem, ktery byl narozen ve znameni Panny. Jelikoz to byla druha spatna zkusenost s timto znamenim, chtela jsem se zeptat, jestli si myslite, ze je pri navazovani vztahu dulezite se na tuto skutecnost soustredovat nebo se to nema brat prilis vazne. Nedavno jsem mela prilezitost jit do vztahu s Blizencem a nakonec jsem to utnula, protoze to co jsem se o tomto znameni docetla a jak se dotycny choval se pricilo memu pochopeni, necitila jsem se s nim dobre. Jaky na to mate nazor ? Dekuji moc. Jana K.

OTÁZKA: Dobrý den. Je mi třicet let a tři roky žiji se stejně starým přítelem. Žijeme v domě jeho rodičů. Přítele maminka nám do všeho mluví, při zařizování podkroví dokonce s námi chodila po obchodech a "radila" co máme koupit. Takže muselo být vždy po jejím. Když jsem příteli řekla, že se mi to tak nelíbí a že je to pouze naše věc, tak mi jen řekl, že více hlav více ví a dál se o tom se mnou nebavil. Když jsem si pak sama koupila polštářky bez její "rady", tak se urazila. Všechy naše neshody přítel s maminkou probírá a já si připadám jak pod mikroskopem. Maminka je nemocná na srdce, tak se k ní snažím chovat hezky, ale mám pocit, že ona toho zneužívá a o co já lépe k ní o to ona hůře ke mně. Ráda si do mne rýpne ať už kvůli mému platu a to vydělávám více než přítel. Nebo kvůli vzhledu mám po rodičích štíhlou postavu. Došlo to tak daleko, že když se s ní mám setkat, tak jsem hodně nervózní a bolí mne břicho. Prostě se jí bojím a nevím jak dál. Poslední dobou se ke mne tak začal chovat i můj partner. Narážka typu, že vypadám jak z Dachau, že přebírám názory jiných a nemám vlastní názor, že než mne poznal, tak se pohyboval v okruhu jiných lidí (zřejmě lepších než já). Když mne poslal do pr... a mám si políbit pr..., tak jsem se urazila a on mi řekl, že nejsem ženská do života, že zkrátka nic nevydržím. Na jídlo a prostředky do domácnosti mi přispívá měsíčně 500,- Kč s tím, že on platí v rodinném domě energie. Částku mi však sdělit nechce. Mám pocit, že má doma slušný servis a to mu vyhovuje (nepomáhá skoro s ničím), ale jako ženy si mne neváží. Uvažuji o rozchodu, nebo myslíte, že je nějaké řešení? Jitka

OTÁZKA: Děkuji paní doktorko za odpověď která mi znova vykouzlila úsměv na tváři. Jde vidět, že se opravdu ve vztazích vyznáte. Broňa

OTÁZKA: Paní doktorko, mám dotaz z jiného soudku než jsou problémy mezi partnery, ale mě to dost obtěžuje a konec konců důsledky se promítají i do toho partnerského života .Jsem podruhé vdaná,z prvního manželství mám dvě dcery(dnes 26 a 23let),manžel má syna a dceru .Moje starší žije nedaleko v pronájmu s chlapcem, mladší s námi.Můj problém je, že se o dcery stále hodně bojím. Zůstala jsem s nimi sama, když bylo mladší 10 let, ale tehdy jsem tím netrpěla zdaleka tolik jako nyní, jak jsou starší a starší,paradoxně se to u mě spíš zhoršuje.To byly doby, že jsem je nechala na týden v létě klidně doma,ta starší už byla tehdy plnoletá a na sestru dohlídla a jela jsem na dovolenou a teď, když bych si to mohla spíš dovolit, tak mám takovou hrůzu z toho, co by se mohlo té mladší doma stát, že už letos raději ani nikam nejedu.Chodí do práce někdy i o víkendech a já raději vstanu a jdu s ní ráno na autobus (jsme v Praze, ale je to kolem 1 km na MHD)než aby šla sama kde je pusto a prázdno.Ta už je ze mně za ty roky tak zblblá, že je sama vyplašená dost.Nedávno jsem četla rozhovor s Ninou Divíškovou,psala tam, že tím taky trpí, má 3 dospělé dcery, to co popisovala, dost dobře znám a jak psala,jako herečka má obzvlášť tvořivou fantazii a vidí vždycky všechny hrůzy ještě zveličené.Co s tím dělat? Samotnou mě to štve, ale nemůžu si pomoct,stejně bych ani z dovolené nic neměla kvůli tomu věčnému strachu. Manžel samozřejmě nadává, to se mu vůbec nedivím.Sama nechápu, proč se to zhoršuje, když jsem se vždycky těšila až budou děti velké,že konečně budu sama za sebe a nebudu se tak trápit věčnými obavami o ně a zodpovědností. Měla bych s tím něco dělat, ale nevím co. Děkuji za radu . Zuzana

OTÁZKA: Dobrý den, jsem normální, troufám si říct že někdy i atraktivní vysokoškolačka, ale mám problém najít partnera. Pět let jsem si namlouvala, že mě to bez něj baví, ale teď už si nevystačím s výmluvou, že jsem ještě dost mladá. Docházejí mi síly. Hledání přes internet nebo inzeráty mi přijde divné, nedělám to a nikdy nebudu.Jsem snad z generace kde je o ně nouze? Lenka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, vubec nevim co mam delat. S pritelem chodime skoro 8 let, ja 26 let a jemu je 28 let.Nezijeme spolu, kazdy jsme u rodicu. Minulej rok jsme ho podvedla, ale nic o tom nevi,v te dobe jsme se hadali a ja jsem to vyresila takhle, ale diky nevere jsem zjistila, ze ho miluji.Ted jsme se vratili z dovolene a ja mu prisla na naveru, pry je s tou holkou 3 mesice a strasne ho miluje a on nevi,pry ji ma rad, pry miluje me ale pry neni jeste zraly na to zit spolu ale nechce mi ztratit a ma zmatek v hlave.Nevim, zda mam cekat, a nebo je lepe se rozejit. Breceli jsme spolu celej den a oba nevime jak dal. Dalsi problem je bydleni, on chce za prahu ja chci zustat v Praze, nevim, jak dal, mam ho moc rada, ale nevim, aby se ke mne nevratil z litosti.Dekuji za radu. Eva Eva

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Pravidelně si pročítám Vaši rubriku a musím říct, že se mi moc líbí. Doufám, že i pro mě budete mít nějakou radu. Nejde přímo o můj problém, ale o problém mé sestry, resp. švagra. Oběma je 36 let a mají spolu tři děti (17, 15, 14). Brali se před 17 roky. Celou dobu bylo jejich manželství vcelku v pohodě, ale nyní se moje sestra stala závislou na internetu. Sotva přijde z práce, sedne si k počítači a chatuje až do noci. Našla si na chatu nějakého milence (nevím, jestli se stýkají i osobně) a chce se rozvést. Jejího manžela to moc trápí, protože ji má opravdu rád a nechce rozbít rodinu. I dětem vadí, že je jejich matka věčně na internetu. Snad pro ně existuje nějaké řešení. Barbora

OTÁZKA: Dobrý den, prosím poraďte mi co mám dělat. Jsem rozvedená tři roky a přesto u mě bývalý stále bydlí.Situace doma je neřešitelná, já to nazývám psychické domácí násilí. Mému synovi z prvního manželství byla stanovena diagnoza depresivní poruchy chování, jelikož ho nevlastní otec neustále šikanuje a nadává. Pochodili jsme mnoho poraden, ale čím více mám informací, tím více se bojím razantního kroku.Ačkoliv je syn nezletilý a instituce či lékař by měl jednat, tak s tím nikdo nechce mít nic společného. Lékařka mi doporučila ať vše řeším právní cestou a přes občanskoprávní soud (vystěhování),přestože diagnostikovala depresivní poruchu.Jenže do tohoto řešení se mi moc nechce, jelikož soudy pracují pomalu a než rozhodnou, tak to doma nepřežijem.V centru pro týrané děti mi poradili ať si najdem psychologa. Jenže psychiatra potřebuje především bývalý. Mám pocit, že se bývalému nic neprokáže a že ze všeho vypluje a ta špatná budu já a vše bude mnohem horší. Jen říká ,,mě se tak lehce nezbavíš,,Máme spolu dvě děti ke kterým se tak strašně nechová, i když náznaky taky byly. Nemám se kam odstěhovat, navíc v domě kde bydlíme tak i pracuji.Na netu jsem podobných příběhů našla několik, ale řešení žádný. Jen vystěhovat ALE JAK? Děkuji za radu Hanča

OTÁZKA: Dobry den, Asi nejsem schopna vybudovat si rodinu, mit s nekym deti, vybudovat si dlouhodoby stabilny vztah. Mela jsem pred manzelstvim 5 dlouhodobych vztahu, vsechny zacaly krasne, harmonie a porozumeni atd. Vzdycky jsem to ale byla ja, ktera je ukoncila (po 2-5 letech). Vzdycky to bylo tak, ze nenapadne se laska (nemyslim prvotni zamilovanost) na me strane vytratila a ja uz tim padem nemohla s partnerem nic fyzickeho mit, protoze jsem ho zacala vnimat spis jako bratra, kamarada a pretvarovat se nemuzu, nedokazu se milovat s nekym koho nemiluju. Tento rok se rozvadim s muzem, ktereho jsem si brala pred 8 lety a byla presvedcena, ze s NIM se to uz nestane, byla jsem si jista ze s nim stravim zbytek zivota. A stalo se, zlomila jsem dalsi srdce. Mam ho porad rada, vnimam ho ale pouze jako kamarada, nic vic. A s kamaradem nemuzu mit deti, rodinu, to nejde abych mu rekla s nim rodinu chci, pripadne s nim budu protoze me miluje, ale uz s nim npo case ebudu spat, to by nebylo fer. Pripadam si hrozne. Budu se uz bat vstoupit do dalsiho vztahu, ze zase nekomu ublizim. Kam tohle vede, skoncim jako osamela nestastna zena? Dekuju predem za odpoved. Mila

OTÁZKA: Dobrý den, před měsícem se semnou rozešel přítel po 5ti letech, byla jsem z toho strašně špatná, chtělo se mi umřít... Ale nevím jestli to co se děje teď není ještě horší. Pořád svého ex miluji, hrozně bych chtěla aby se vrátil i když VÍM že on už mě prostě nechce, nestojí o mě... Dá se říct že spolu teď jen spíme. Přijede za mnou vždycky na noc na víkend, a to je to jako za starých časů, je milý, pozorný... A stejně to pak končí že já pláču, proč se tedy ke mně nechce vrátit, když je nám spolu fajn. Já vím že by bylo lepší se s ním nestýkat vůbec, ale já nemám sílu přetrhnout i to poslední pouto, co mezi námi je. Hrozně mě to trápí, já s ním byla vážně šťastná a nevím co se stalo špatně... Všichni mi říkají, jak se mnou neskutečně mává, taky to sama vidím a stejně o něj pořád stojím a neustále se před ním ponižuji... Připadám si jako cvok - nedokážu mu říct nejezdi, nechci tě vídat, když stojím o to být s ním - i když mě to ničí. Teď se v mém okolí navíc objevil nový muž - je hrozně fajn, rozumíme si, ale já mam strach své city investovat do někoho jiného - co když to dopadne zase stejně??? A nepřipadá mi fér začínat si s někým jiným, když stále nemám vyřešený ten rozchod... Hrozně bych chtěla svého ex přestat milovat, ale nevím jak na to... Pořád bych pro něj udělala všechno, všecičko na světě.... Aneta 20 let

OTÁZKA: Dobrý den,již jednou jsem Vám paní doktorko psala,já sama s těžce nemocnou dcerou,dnes je to 6 den,kdy jsem pouze promluvila s prodavačkou v obchodě a jinak sama,jak tedy najít přítele,pohledem přes zavřené okno?internet?skoro každý vyžaduje po zprávě o dceři okamžité záslání fota(mého)snad s představou že musím být zrůda,když jsem tak sama.Nejde mi o sex,potřebuji blízkého člověka,nemám a v těchto dnech jsem již dospěla k definitivnímu závěru,že už budu žít jen pro svoji dceru,ořestala jsem věřit životu a ve svých 45 letech si přeji pouze dožít se svojí dcerkou.Děkuji Vám. Věra

OTÁZKA: Dobry den, pani doktorka! Som vydatá rok. Náš problém je tchýně. Je to psychopatka, manžel ma nutí zabíjať s babizňou čas, telefonovať s ňou (pól hodinu má monológ o svojom rozdrásanom konečníku, potom témy typy s Kyselkom nespáva žena a pod. primitívnosti) a návštevy každý víkend. Uvažujem o rozvode. Nechcem každý víkend prežiť so psychopatkou a už vôbec nie moje dieťa. Uvažujem o rozvode. Manžel je jedináčik a tak babizňa nám robí peklo zo života na plný úväzok. Dokonca manžel chcel, aby babizňa strážila moje dieťa, pretože ona chce a aj ostatné staré mamy strážia deti. To nikdy nedovolím. Nedám svoje dieťa psychopatovi. Mám sa rovno rozviesť, alebo čo mám robiť? ďakujem Zůfalá Erika Z. z Brna Erika Z. z Brna

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, Prosím Vás o radu či pomoc. Již totiž selhaly veškeré pokusy se s touhle situací vypořádat. Je mi 28 let. Asi před třemi lety jsem se seznámila s mužem, do kterého jsem se velmi zamilovala. Do té doby jsem nikoho nemilovala tak jako jeho. Již od začátku byl náš vztah trochu problematický a to z důvodu rozdílných životních zkušeností. Myslela jsem si, že to časem spolu zvládneme. Jeho syna jsem milovala. On měl za sebou 10 leté manželství a stejně starého syna ve své péči a já jen pár nevydařených krátkodobých vztahů. Manželka ho opustila pro jiného muže. Podrobnosti neznám, vím jen to, že se s rozchodem a následným rozvodem „můj objekt lásky“ dosud zcela nevyrovnal. Z počátku náš vztah fungoval. Asi tři měsíce. Pak jsem začala pozorovat, že něco není v pořádku. Promluvili jsme si o tom a on mi potvrdil, že není vyrovnaný s minulostí. To jsem v té chvíli nebyla schopna akceptovat, protože jsem ho milovala a myslela si, že i on mě. Myšlenka, že má v hlavě i nějakou jinou ženu mne strašně zraňovala. I když jsem to pak pochopila a velmi litovala, ale již to nešlo vzít zpět. Tak jsme se rozešli. Jenže ne v mém podvědomí. Podle mé kamarádky (sociální pracovnice) trpí on silnými depresemi. Její rada zní: rozvázat jakýkoliv kontakt, být na sebe tvrdá a ukončit to. Jenže se o to pokouším již dva roky a stále to nedokáži. Rady, jakože chodit s přáteli ven, věnovat se sobě a svým koníčkům,pomáhají jen krátkodobě. Pak zase přijde ta neodolatelná touha vidět ho a milovat se s ním a zatmí se mi před očima. Nic nevidím, chci jen jeho. Napíšu mu sms. Vidíme se, milujeme se nebo taky ne. Dle jeho nálady. Já pak čekám, že se ozve, že se do mne třeba zamiloval a prožívám šílené stavy beznaděje. To jde pořád dokola. Připadám si, že jsem v tomto vztahu selhala. Mohla jsem mít, po čem strašně toužím a udělala jsem něco špatně a nevím co a nevím jak dál. Když jsem ve společnosti jiných mužů, tak je prostě beru jen jako kamarády a nic víc. Zkoušela js [tato otázka byla zkrácena] Patricie

OTÁZKA: Dobrý den, potřebuji poradit. Je mi 28 let, loni jsem se vdávala a narodilo se nám s manželem miminko, které nade vše miluji.Můj problém je ten, že jsem přestala milovat svého manžela. Vidím na něm jen chyby, které jsem dříve také viděla, ale už k nim nedokážu být tolerantní. Jsem mnohdy i raději, když je v práci a není s námi doma. Co mám dělat? Rozvádět bych se nechtěla. Děkuji za radu. Iva

OTÁZKA: Dobrý den,paní psycholozko, mam problem,nevyznam se v sobe,mohla byste mi rict,cim to je?Behem 2leteho manzelstvi jsme se s manzelem rozchazeli a davali dohromady.Doslo to k rozvodu.Kdyz prijede za nasim synem,zase vystoupi vsechny city,ze ho miluji,vzpominky.Vicekrat se ke me vracel,ale po nekolika tydnech vzdycky vyplynuly na povrch veci,ktere mi na nem vadi,chyby,odlisne nazory,vzivotni styl atd.Je mozne milovat se,ale nemoct spolu zit?Jak se z toho dostat,kdyz na nej myslim,ale zit s nim nedokazu.dekuji. anonym

OTÁZKA: paní doktorko,prosím poraďte, vůbec nevím jak dál.S manželem žiji 14 let.první nevěra asi před 5.lety, déle trvající, pak opakovaně zase po delší době. Nyní asi rok manžel tajně se seznamuje na seznamkách.Vyznává ženam lásku,chatuje, a pokoší se o setkání. Opakovaně jsem to objevila v PC. Vše popírá!! Mě to trápí nechci ho šmírovat, ale se mnou nic nechce mít....dělá se mě ?? pitomce?? chce důkaz, proto jsem mu to černé na bílem dala. A on to stejně popřel.Nejhorší je,že mě líčí jako nejhoršího člověka. Přitom má spoustu volna po sebe.Stýká se z kamarády,má volnou prac. dobu.Když jsem navrhovala rozvod, tak to nechce, prý mě miluje. Já už nechci tak dál, nechci žít ve stresu a napětí-mám pocit že dost využívá.Dokonce se mě snaží vmanipulovat ke stejnému chování, ale to já nechci.děkuji jarka j.

OTÁZKA: jsem vdaná 15 let,už dlouho mě vůbec nepřitahuje ,nespíme spolu protože jsme neustále rozhádáni, sničím mi nepomůže a nemám v něm vůbec žádnou oporu.Nevím už co dál.Ale neumím od něj odejít.Hodně dlouho se tím trápím.Jaký je Váš názor na toto manželství.Děkuji za odpověď. mirina

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. S manželem jsme spolu už dlouho. Celou dobu se snaží uplatnit v umělecké sféře (tvoří doma, nejlépe sám a v klidu). Nejdříve tvořil při zaměstnání, potom nějaký čas "na volné noze" a když došly úspory (a můj plat nestačil) tak zase při zaměstnání. V poslední době se mu začíná dařit, snad česem bude i finančně úspěšný. Jenomže já mám pocit, že s přicházejícím úspěchem se začíná měnit jeho chování ke mně. Protože se musí po práci věnovat tvorbě, přesouvají se domácí povinnosti i péče o jeho potřeby na mne. Nemá čas na společnou dovolenou, ale už ani na společný víkendový výlet nebo večer si vyjít do restaurace se známými. Nevím, jestli jeho uměleckou tvorbu respektovat a čekat, že časem se třeba zase všechno zlepší a budeme spolu trávit víc času aktivně. Nebo jestli se dožadovat jeho většího zájmu o mne (děti už žijí svůj život většinou bez nás). Já mám své koníčky a své přátele, nemám problém se "zabavit" ve volném čase, ale mám obavy že zanedlouho nebude rozdíl, jestli bydlíme spolu nebo každý zvlášť, že se jenom budeme zdravit když se náhodou potkáme ve společném bytě. Mirjam

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, jsem pět let vdaná a máme tříletého syna. Je to šikovný ale velmi aktivní chlapeček, takže nám dává velmi zabrat. Nikdy jsem úplně nepřestala pracovat, ikdyž jsem to omezila na jeden a později na dva dny v týdnu. Manžel má časově náročnou práci, takže mi doma s ničím nepomůže, vyjimkou je syn, kterému se snaži věnovat. Na jaře začal syn chodit do školky a pro mně začal opravdu pracovní maraton, jsem poslední dobou velmi unavená, a když se snažím s manželem o tom mluvit, tak mi řekne, že on na domácí práce nemá čas. Postupně začínám ztrácet i chuť na sex s ním, protože jsem velmi unavená a moje jediná myšlenka je jen si jít večer lehnout. Večer když je doma, tak sedíme a tupě zíráme na televizi a mlčíme, začíná to být k nevydržení, něky začínám mít pocit, že musím utéct, bouchnot dveřma, přesto jiný bych chtěla naše mannželství udržet, měli jsme se moc rádi a snad pořád máme, jen nám na to nějak nezbývá čas. Prosím poraďte mi, už nevím jak dál, snažím se komunikovat, ale vždycky mi přijde, že se rozeběhnu a naraazím do zdi. Děkuju za radu Petra

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko!Už nevím, co dělat a proto se obracím na Vás - odbornici :-).Mám přítele, za pár týdnů to bude rok, co jsme spolu,ale protože bydlíme od sebe 100km, nevídáme se často. Byla jsem s mířená s tím,že se uvidíme jen o víkendu, protože on se ke mě do Mostu stěhovat nechce, v Praze má dobrou práci a tady by takovou nesehnal.Já se do Prahy stěhovat nechci, protože je to na mě moc rušné a velké město, navíc trpím agorafobií a rodinu mám na Moravě, takže bych v Praze byla úplně sama.(Tady mám alespoň rodinu svého ex, se kterou výborně vycházím, takže tady nejsem tak úplně sama a navíc tady mám koupený byt).Je to hodně zamotané, ale jde o to, že poslední dobou dává přítel přednost práci i o víkendu.Já chápu, že si potřebuje vydělat peníze na dluhy, ketré má( o těch jsem se dozvěděla před pár dny a není jich bohužel málo :-()Takže teď jde o to, že mi není schopen říct, kdy třeba přijede, protože má čas na vedlejší práci jenom o víkendu.A mě je to samozřejmě moc líto, protože víkendy jsou jediný čas, který pro sebe máme.Moc ho miluju,on mě prý taky,ale bolí mě, že dává přednost práci a já ani nevím,kdy to skončí a budeme žít "normálně"... Tereza

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Již několik let se snažím vyřešit problém mezi mnou a mým manželem. Místo řešení ale zabředám do problému stále víc. Je to naprosto chybějící komunikace. Došlo tak daleko, že ignoruje i děti, nejen 21 letého syna, který studuje, ale i 10 letou dceru. Asi někde dělám chybu, ale nedokážu ji sama najít. Zkoušela jsem s ním mluvit o práci, o domáctnoti, o dětech, o dovolené, ale jako by mě vyslechl jen z povinnosti a sám v podstatě nemluvil. Nedokážeme se domluvit ani na malém výletu, aniž by jsme se pohádali. Už to došlo tak daleko, že ani syn, nebo dcera si mu netroufnou nic říct. Já se bojím, když přijde nějaký účet, že bude zle, netroufám si s ním mluvit o zařízení bytu a možném pořízení něčeho nového, způsobu trávení dovolené.... Pokud se o to pokusím, opět se pohádáme, vyčte mi že jsem příliš náročná, že se neumím uskrovnit, že mě i můj první manžel opustil, že je syn líný a vypočítavý. Rozvedla jsem se po tři roky trvajícím manželství, kdy jsme měli syna, ktrý se narodil s velkými problémy a já jsem čas trávila mezi nemocnicí a péčí o něj. Bývalý manžel pil a to byl i důvod rozvodu. Rozvádět se ale už nechci, ale zároveň toužím, abych si konečně mohla ve vztahu odpočinout a cítit se jistě. To naprosté odcizení mé a dětí od manžela mě ničí. Vím, že jednoduchá rada neexistuje, nejspíš jsem udělala zásadní chybu hned na začátku manželství. Za odpověď moc děkuji a přeji krásný den. Janina

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,můj problém se sice netýká vztahu s mým partnerem,ale s mou matkou.Je mi 35 let a žiji s ní v rodinn.domku,který zdědila po svých rodičích.Víte,nikdy jsme neměli moc vřelé vztahy,nevím,proč jsem udělala tu chybu a nastěhovala se k ní i se svým tehdejším manželem.Moje matka si vždycky myslela,že když už tam bydlím,musím dělat cokoliv a kdykoliv.Kontrolovala mne kdy se vrácím domů,třeba s večírku s kolegyněma,říkala,že nejsem normální,že mám sedět doma a vařit.Do toho všeho ji přizvukoval můj manžel,který třeba nepřijel dva dny domů,protože byl též s kolegy.Ti dva si nakonec rozuměli jen spolu a mě k ničemu nepotřebovali.Máma chodila k nám nahoru bez zaklepání promluvit si s ním,nebo za mým synem,kdykoliv.Já,jako bych tam nebyla.Manželovi to nevadilo,ale mne hrozně.A tak nakonec jsem se hádala jak s manželem,tak s ní a snažila se aspoň trochu si uhájit svoje soukromí a rodinu.Vše vyvrcholilo,když jsem se rozhodla s manželem rozvést po 10letech.Dozvěděla jsem se od své sestry,že manžel za ní chodí si postěžovat(jo,proč ne),ale dělal to před naším synem,kde vyprávěl jak jsem na něj vzala nůž,protože ho chci zabít,že se"tahám s cikánama"a tak vůbec.Jde o to,že mě máma nepodržela,naopak,chodila za mnou mi říkat,že jsem coura,ať jsem ŠŤastná,že ho mám a že syna sama nezvládnu atd.Ale teď jsem si našla nového partnera,který má rád mého syna a já jsem spokojená a jchtěli bychom se odstěhovat.Ne daleko,tak 5 km od ní a to je ten problém.Mám strach,už jednou jsem to před ní nadnesla a byla to hrozná scéna.A já se teď neumím rozhodnout,moc bych chtěla pryč,ale zároveň mám strach z těch šílených scén.Omlouvám se,snad to má trochu hlavu a patu,nedá se všechno vyjádřit a napsat,tak mi snad budete rozumnět.Děkuji moc.S pozdravem Klára K. Klára K.

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, s manželem uvažujeme o dítěti, ale mě bohužel straší myšlenky na možné psychické problémy po porodu (mám na mysli laktační psychózu, atd.) Mohla by jste mi nějak poradit jak toto vypustit, abych byla v pohodě? Děkuji, Petra. Petra

OTÁZKA: Paní doktorko, vloni pred svatbou(cerven) jsem začala mít neurotické problémy, které doprovázely zlé myšlenky. Následně úzkost, strach, atd. Pak se mi, ale stala taková věc, že jak člověk přemýšlí a hlavou se mu honí různé "zlé" věci, jsem si vzpoměla na kolegu z práce, který spáchal sebevraždu (byl alkoholik, měl deprese, problémy v manželství) a nějak jsem si to spojila se sebou a úplně jsem nějak zpanikařila a dostala strach, abych nedopadla stejně, atd. A od té doby mi sice už nic není, neurotické problémy jsem zdolala, ale pořád mi zůstal ten strach, aby i u mě nebylo něco spatně, v manželství, atd. Vím, že bych to měla pustit z hlavy(protože když to udělám, je vše v pořádku), ale nějak to nejde. Neměla by jste nějakou radu? Nemám to s kým zkonzultovat. Jinak podotýkám, že nemám žádné existenční, zdravotní ani jiné problémy. Děkuji. Lucie* Lucie

OTÁZKA: Dobrý den, mám velký problém. Moje 12ti letá dcera nechce chodit ke svému otci.Její otec si jí bere protože musí. To sám říká. Dcera mu 100x řekla že k němu nechce jezdit, ale on si jí bere i když se potom jenom spolu celý výkend hádají. Kromě toho že jí její otec pořád lže, vymýšlí si na sociálce, že mu jí nedávám. To se nestalo ani jednou !!! Jenomže oni věří jemu a já to nemám čím doložit. Už jsem si jejich odchody začala natáčet na kameru. Zajímalo by mě, zda se má přihlédnout k jejím právům vyjádřit se. Dcera má nového otce kterého miluje a který pro ní dýchá.Neustále něco podnikáme a její otec se jí v ničem nevěnuje. Byla jsem s drerou i na testech. Výsledek je takový, že je nadprůměrně inteligentní a že ví přesně co chce a co říká. Prosím poraďte mi, co se stane, když k němu dcera nepůjde. Moc děkuji. Irena

OTÁZKA: Dobrý den,prosím o radu,jak řešit následující:Jsem 2 roky s přítelem,s kterým žiji v jiném než rodném městě.V době,kdy jsme se seznámili,jsem ukončovala vztah s bývalým partnerem, o čemž jsem mu neřekla,protože právě prožíval nevěru a rozchod se svou,teď už bývalou,manželkou.Tyto moje dva vztahy trvaly tedy nějakou dobu paralelně.O tom,co jsem prožívala ve svém rodném městě jsem novému příteli podávala většinou jen kusé informace a taky jsem hodně zapírala.S bývalým přítelem,který stále čeká na to,že se k němu vrátím a neví o mém novém životě,jsme po rozchodu v kontaktu a několikrát nezůstalo jen u toho... Během posledních tří let(aby toho nebylo málo)na mě soustavně vyvíjel tlak člověk,kterému jsem jednou hodně pomohla,a proto se na mě upnul(byl totiž v těžké životní situaci)–za mou dobrotu mě od té doby pronásleduje a psychicky vydírá,chce se mnou prý žít.Kdysi to byl můj nejbližší přítel,s kterým jsem nikdy nechtěla nic mít.Před tím,než jsem ho definitivně a drsně odmítla(u mě velmi nevídaná věc-snažím se všemožně vyhýbat všem konfliktním situacím a všechno řešit tak,aby ostatní byli se mnou spokojení),jsem mu několikrát podlehla a byli jsme spolu i na několika dovolených.To v době,kdy jsem měla nového přítele.Ten je velmi zvědavý na můj rodný kraj,zvlášt na kamarády,ale z toho,že bych jim ho představila,mám velkou hrůzu.Myslím,že by to byl definitivní konec.Nikdo z nich o sobě neví,všichni mě chtějí,nedokážu říct ne,a tak se v tom plácám,abych nepřišla o jejich náklonnost.Chci zůstat s tím novým,ale neztratit alespoň toho bývalého přítele jakožto kamaráda.Chci konečně klid,ukončit to věčné lhaní,které vzniklo jen z toho,abych někomu z nich neublížila.Nejvíc jsem však ublížila sama sobě.Teď čekám,až to praskne a nevím,jak z toho ven.S novým přítelem jsem konečně šťastná,jsem mu věrná a hodně jsem se poučila z minulých chyb.Vždycky ale když se na sebe zamilovaně díváme,je ve mně někde na dně ten stín,který mě vrátí zase na zem.Nechci o něj přijít.. Emma

OTÁZKA: milá barko jestli to bylo už na začátku 1x za měsíctak si najděte pořádného chlapa!!! Jinak Vám všem přeji hodně úspěchů ve Vašich vztazích ;) bigus dickus

OTÁZKA: Dobrý den. Už někdy v zimně jsem Vás žádala o radu. Šlo vlastně o to, že mám pocit, že není moc příležitostí jak se s někým seznámit. To neznamená, že vůbec nikam nechodím, ale také kamarádi už mají jiné "starosti" a kam bych chodila sama? Povzbuzovala jste mě, že bude jaro a že se vše obrátí k lepšímu. Teď už je léto a pořád jsem sama. Nevím čím to je, vůbec nejsem vybíravá, každý má pro mě nějaké kouzlo. Vlastně jsem sama už 5 roků :-(. Tehdy to bylo spíš takové "pubertální" chození. Ale mám pocit, že už s nikým ani nebudu chodit, natož nějaký vážnější vztah, který bych si moc přála. Trpím strašnými pocity samoty. Začalo to tím, že jsem se semtam cítila sama, že mě nikdo nemá rád, což se střídalo i s dny naděje, že někoho potkám. Teď už mám deprese snad každý týden a naopak pocit, že už to nikdy lepší nebude. Cítím velkou potřebu někoho milovat a zároveň aby mě ten někdo měl taky moc rád... Vím, že si nemůžu stěžovat, protože kromě té lásky mi v životě nic nechybí, ale cítím se být nešťastná. Doufám, že mě chápete. Moc prosím o radu. Děkuju Misha (22 let)

OTÁZKA: Dobrý den, mám menší problém se svým přítelem, ale bojím se, aby se z toho časem nestalo něco vážnějšího. Jsme spolu 5 let a vše je super, máme se rádi, bydlíme spolu a počítáme spolu do budoucna. Ve všem si rozumíme, náš vztah by byl snad dokonalý :) Máme ale problém v sexu. Přítel by rád každý den a nejlépe klidně dvakrát (je mu 26 let) :) Zato mě by to stačilo jednou nebo dvakrát do týdne. Přítel to zřejmě z většiny vidí jako můj problém, někdy mi to vyčte, že když chce on, tak ho odmítnu, ale když chci já, tak je prý vždycky po mém. Jde také o to, že cokoliv udělám, tak ho vzruší :) Přijde mi, že ho nemůžu ani něžně pohladit, aniž by to bral jako výzvu k milování. A pak mi to vyčte, že ho vzruším a pak "odkopnu". Snažím se jeho potřebu tolerovat, ale já zkrátka na to nemůžu mít každý den chuť :) Když to děláme moc často, nebaví mě to. Nedokážu v sobě v tak krátkých intervalech nashromáždit touhu po něm. Po pár dnech ano, ale ne po jednom dni. Když se chce přítel milovat každý den, radši řeknu, že jsem unavená a hned je problém. Kde je ta chyba? Po 5ti letech přeci po něm nemůžu toužit jako v prvních měsících. Jak mu to mám rozumně vysvětlit? (Když se o to snažím, bojím se, že ho urazím - je kozoroh :)) Vím, že bychom měli mezi tím najít nějaký kompromis, ale nějak se to zatím nepodařilo. Sex mě baví, ale ta touha není každý den.. A hádáme se kvůli tomu čím dál častěji. Díky za odpověď!Alice. Alice

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, jak procitam starosti druhych, taky bych se pridala.:-) Mam (25) pritele (27), ted v lete spolu budeme rok. Zacali jsme spolu bydlet, oba spolu pocitame i do budoucna a vlastne vsechno by bylo prima a my hrozne zamilovaní ... nebýt mne. Jeho touha po sexu (idealne jednou denne) mi prerostla prez hlavu. Oba mame narocne zamestnani a dost se mu venujeme. Chodime domů unavení (-> nebo je to jen moje vymluva?), ale stále se na sebe tešíme, prez den si voláme, planujeme si vecer. A já, pri tomhle zamilovaným, stastnym vztahu jsem co se tyka milovani chladna. Mam chut se spis pomazlit, vnímat jeho blízkost. Jenze tohle mi pripada nefer, vzdyt kdyz jsme spolu zacinali chodit nase touhy byly shodne. Pritel nikdy nic nerekne, respektuje mne, ale trha mi srdce videt ho, jak je nestastny. Myslite, ze bychom (ja?) meli vyhledat pomoc sexuologa? Nebo je to jen “přechodná” záležitost (ale trvá uz asi 4měsíce)? Adela

OTÁZKA: Mila pani doktorko, beznadejne jsem se zamilovala do cloveka, ktery cely zivot splnoval me predstavy. Vratila se z USA, kam emigroval. V Praze je rok a pul. Bohuzel trpi depresemi, neni si jisty, zda tu zustat, praci jeste nesehnal. Chodi na terapie, je vylecenym alkoholikem. Nejvic me vsak trapi jeho deprese, kdy se jeho nazory meni den ode dne. Bojim se, ze se jednoho dne sebere, laska nelaska a odjede. To uz bych po tom vsem asi nerozdychala...asi bych sama potrebovala nejakou pomoc. Dekuji za Vas nazor. Petra

OTÁZKA: Dobrý den, mám pocit, že jsem se ocitla před jistou volbou a hledám radu, kudy chodím. Jde o partnerský vztah. Na podzim mi bude 30, s parnerem jsme spolu něco přes dva roky - to, že jsem ho potkala, pro mě představovalo velkou životní výhru, protože jsem do té doby s nikým nikdy nechodila (a užírala se tím, že mě nikdo nechce). Zpočátku všechno vypadalo ideálně, přítel je milý, vtipný, hodný, ovšem hrozně nerozhodný, váhavý a velmi neurčitý ohledně budoucnosti. Po roce a půl zanechal zaměstnání a odjel studovat do ciziny, s tím, že ještě neví, čím chce v životě být (v červenci mu bude 29). Jsem rodinný typ, chtěla bych se usadit a mít děti(mám strach, aby nakonec pro samé odklady nebylo pozdě - víc než 5 let už váhat nemůžu). Přítel ovšem odmítá plánovat společnou budoucnost s tím, že budoucnost je vždy nejistá, a mé dotazy, zda se mnou chce zůstat "nafurt" a mít děti, odbývá úpěním - Já nevím. Velmi mě to zraňuje a znejisťuje, udělala jsem mu kvůli tomu několik scén a uvažuji, že ho opustím. Současně ho ovšem miluji (i když jeho 9měsíční nepřítomnost a minimum komunikace z jeho strany mým citem dost otřásly) a mám strach ho ztratit. Mám strach, že nenajdu nikoho jiného (nebo nikoho lepšího, kdo mi nabídne společnou a spolehlivou budoucnost) a vyměním "aspoň něco" za "nic". Ale také se bojím, že když spolu zůstaneme, nakonec to k rodině a dětem stejně nedospěje, protože on na to asi není zralý a čekáním na to až(jestli vůbec někdy)bude, ztratím čas, který mi ještě biologicky na početí zdravého dítěte zbývá. Nedovedu zvolit mezi hodnotou "vztah s milým a dosud milovaným chlapíkem s nejistou (žádnou?) budoucností" a "hypotetický vztah s domovem, dětmi, jistotou". Několikrát jsem s ním o tom mluvila, protože bych si přála ty děti a domov mít s ním, ale on se o tom nechce bavit, protože svatba je jen papír a děti jsou v mlhavé budoucnosti, kterou neplánuje, protože plánovat je apriori špatné. Co mám dělat? Lucie Lucie

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, už jsem Vám dvakrát psala a ráda se na Vás opět obrátím. Asi před dvěma měsíci jsem se seznámila s klukem, se kterým jsme se před týdnem sblížili, tím myslím, první pusa, první sex a vlastně se vídat víc. Myslela jsem,že se tedy začalo jednat o vztah,že spolu chodíme. Ale on to bere jako jenom,že se vídáme a dál se uvidí, jestli se z toho něco vyvine. Je to normální? Já tuhle zkušenost nemám, vždycky jsem s někým jen „normálně“ chodila. Říká, že to chce prostě zkusit, jestli nám to spolu půjde…když jsem řekla, že nechci, aby mě bral jen jako na vyplnění času a na sex, tak se skoro naštval, že snad přece poznám, že to tak není a jestli z něj mám takový pocit…a je pravda, že se ke mně chová moc hezky, venku se ke mně chová jako k přítelkyni, vlastně bych vůbec neměla důvod nad tím přemýšlet, kdybychom se o tom nezačali bavit. Ale mám strach, chtěla bych už vztah, který někam vede, je mi 26, před půl rokem jsem se rozešla po dvou letech s přítelem, protože nestál o společnou budoucnost, tak se možná bojím prožívat to samý…nechci ukončit něco, co je hezký, ale zároveň nechci být s někým, kdo to necítí stejně…moc děkuji za vaši odpověď. Martina

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko má cenu vztah, kdy, jak můj partner tvrdí, že se nesnášíme, nemůžeme se dohodnout, on mě vždy dokáže vytočit a já vyletím a on má důvod mě uhodit, ve vztahu je čas od času násilí, když se mě něco nelíbí, tak to řeknu, ale jsem hysterka co dělá scény, a která žárlí,protože přede mnou vychvaluje jiné ženy a na mě hledá chyby a chytá mě za pomyslné špíčky atd., ale připadá mi to jako demagogie, a navíc říká, že ví, že je to špatné, ale nic jiného mě prý nezastaví a tak mě bije, vzbuzuje ve mě pocit viny a tak si nakonec myslím, že jsem si to snad zasloužila, on prý takový není a chce mít jen klid, ale i já se chci dohodnout, vyhrožuje, že uteče, že odejde k jiné ženě, kde bude mít klid, chtěla jsem od něho odejít, ale on nechtěl, a tak jsem zase dostala, a potom mě přešla chuť něco řešit, nejvíc mě trápí to, že je to moje vina, to přece není pravda, a také si říkám, co má ta druhá co já ne, jí prý bít nebude, je mi hrozně, zřejmě bít musel jenom mě. Má cenu tento vztah udržovat, kdyby partner přestal s ubližováním? Mirka

OTÁZKA: Paní doktorko,chtěla bych se poradit,zdali má cenu pokračovat ve vztahu s mým bývalým manželem.Rozváděli jsme se,protože mi byl nevěrný a to bohužel nejen fyzicky,ale trávil s ní veškerý volný čas a na mně a dcerku jakoby zapomněl.Tvrdil stále,když jsem se ho ptala,že není doma,co se děje,ale odpověď byla,že je vše v pořádku nic se neděje.Bohužel jsme malé město a já se pravdu dozvěděla,tak nezapíral,ale že se to nemělo stát a další řeči.Dala jsem mu vybrat,jestli chce se vrátit k nám,nebo začít s ní nový život,tak mi tvrdil,že samozřejmě chce být s námi.Začal se k nám chovat lépe,věnoval nám i více času,tak jsem si myslela,že je vše v pořádku,ale z hrůzou jsem po 4 měsících zjistila,že ten dvojí život žije dál.A to jsem neuneska a podala žádost o rozvod.To asi manžel,ani jeho přítelkyně nečekali a když jsem se o něho přestala starat,tak i ona ho opustila.A tak po rozvodu se teď snaží vrátit k nám,ale já se obávám,že už mu nemůžu věřit,když mně tak zradil,přesto,že jsem se mu snažila odpustit a chtěla mu věřit,tak mi velmi ublížilo jeho pokračování v románku s milenkou.Tvrdil sice,že na konci už mezi nimi nebylo nic fyzického,ale mně ubližovalo i to,že si s ní dál psal a volal,s člověkem,který rozbil náš myslím normálně fungující vztah,to mi potvrdil i manžel,že jsem vždy byla ta první,že lepší manželku si nemohl přát.Tak proč by si s ní,která má vlastního manžela,vlastní rodinu,můj manžel nebyl první ani poslední z jejich blízkých kamarádů,proč se s ní chce nadále kamarádit a nechápe,že já to nemohu tolerovat.Děkuji JARKA

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, potřebuji trošku nakopnout, jak se zbavit pocitu provinění nebo osobní nedostatečnosti. Odstěhovala jsem se i se svými dětmi (17,14) od mého muže, protože jsme nezvládali společné soužití. Nechci více rozepisovat, co mně k tomu přimělo, je to složité, ale zařídila jsem si svoji domácnost a nějak žijeme. Mně i dětem se ulevilo. S manželem máme vyřešeny všechny majetkové věci, v šuplíku má podepsaný návrh na rozvod a já už bych si přála mít vše za sebou a mít konečně klid. Můj muž, asi když viděl, že se o sebe umím normálně postarat, a že o něj už nestojím, se začal chovat mile, nekonfliktně a chce, abych se vrátila. (nejlépe bez dětí nebo alespoň bez staršího). Denně mi telefonuje, občas se scházíme, chce jet se mnou na dovolenou….A to přesto, že to bylo mezi námi před mým odchodem docela psychicky zlé a já vlastně utekla, nyní si s jeho obratem v chování neumím poradit, protože už se vrátit asi neumím, nemám motivaci a mám strach, že by se vše opakovalo znovu. Přesto si mám za zlé, že nejsem schopná to zkusit znovu a ani nejsem schopná být nepřístupná, protože on se tak jakoby snaží. Mám v sobě prázdno, jednám s manželem jako s kamarádem, ale jinak mám citové vákuum. Něco mi říká, že se musíme přestat vídat, ale jak to zařídit s ním? Děkuji za odpověď. Anna D.

OTÁZKA: Dobrý den, žiji 3 roky s přítelem (31) z toho 1,5 roku spolu bydlíme. Z počátku jsme trávili společně volný čas a plánovali budoucnost. Od počáteční zamilovanosti přešel náš vztah spíše v blízké přátelství. Přestože je přítel v kolektivu velmi společenský se mnou komunikuje jen minimálně, sex spolu nemáme. Přestože máme i společné záliby, věnuje se partner spíše těm nespolečným. Na víkend jezdí většinou pryč (na ryby, domů apod.). Svůj volný čas trávím péčí o domácnost, sportem a kulturou. Soužití s partnerem jsem si takto nepředstavovala, myslela jsem že budeme mít děti a budeme více spolu. Přítel mi řekl, že má ke mě určité výhrady a pokud se nezměním, tak spolu budeme jen žít. Já se měnit nechci, ale spokojená s naším vztahem nejsem přestože spolu jinak vycházíme dobře. Bojím se že bych si, v případě rozchodu, jiného partnera nenašla. Před ním jsem měla jen jednu krátkodobou známost a nemám své přátele. Martina (30)

OTÁZKA: Paní doktorko,žádám Vás o radu.Je mi 38 let a jsem již dvakrát rozvedená.S mým druhým manželem (41 let podnikatel)se známe 6 roku.rok po seznámení se ke mě nastěhoval.Najednou jsem nesměla nikam chodit ani nakupovat,protože jsem prý chodila nakupovat schválně,abych mohla koukat po chlapech.Nebo prý vyzívavě zdravím muže.Vždy jsem se mu to pokoušela vysvětlit,že to není pravda atd.a nebavil se někdy až tři dny.Po dalším roce mě zdělil,že má kamarádku a že jí je 18 roků a je ohodně lepší než já.Náhle se odstěhoval bez vysvětlení.Po 3.měsících začal psát zamilované zprávy a že vý že udělal chybu atd.Já mu odpustila a stěhoval se ke mě.Požádal mě o ruku a ja přikývla.Vydrželo nám to 6měsíců,našel si znova přítelkyni.3 měsice na to nás rozvedli.Po dalších čtyřech měsících se ke mě znova stěhoval,odpustila mu.3/4 roku to bylo dobrý,ale teď poslední 2 měsíce se nevrací domů byl zde asi 3krát.Vždy slíbí,že přijede a já čekám a čekám.když mu zavolám tak nezvedá telefon a pak ma vždy nějakou výmluvu.Já jsem ho nikdy nepodvedla a to ani v době kdy u mě nebydlel.Přesto vše ho miluju,ale nevím co dělám špatně neb včem dělám chybu.On mě to vždy tvrdí že si za to můžu sama.Do práce chodím o domácnost se také postarám a společnost nevyhledávám.Paní doktorko,kde je ta chyba? Dana J

OTÁZKA: Dorý den, nevím jak přijmout "do rodiny" novou švagrovou. Bratr mého muže se rozvedl, ve 46letech odešel od manželky (43) a tří už dospívajících dětí, protože ho v práci sbalila 28letá dlouhovlasá blondýna. Už je to pět let, mají spolu dvě malé děti a já se pořád nemůžu s novou švagrovou sžít. Vykám jí a cítím se v její přítomnosti nepříjemně, vlastně se snažím a přetvařuju se. Když vidím, jak tchýně bravurně vyměnila jednu snachu za druhou (s tou první vůec nemluví, myslím, že má pocit, že syn jí nechal víc peněz-majetku, než by se jí líbilo). S první švagrovou jsem se celkem přátelila a když jsem u nich ve městě, občas za ní ještě zaskočím, zato novou švagrovu rodinu jsem za těch pět let ještě nenavštívila. Proč to tak je? Nejspíš proto, že sama po téměř 20letém manželství se cítím proti takovým "novým láskám" stárnoucích mužů v nevýhodě. Chování holek, které balí chlapy od rodin mi připadá dost nefér. Jenomže- jak si myslí manželova rodina, která se často schází v tom nejširším kruhu - jsem to já -kvůli komu je dusno, a to nic špatného neříkám ani nedělám (jen se prostě s novou švagrovou dost vřele nekamarádím a jejich návštěvy u společené baičky se snažím ustát). Monika

OTÁZKA: Pani doktorko,potreboval bych poradit.V laznich jsem se seznamil s prima kamaradkou.byla take pacientkou,bydleli jsme v stejnem hotelu a takzvane jsme jsi padli do oka.Cely pobyt jsme se smali a blbli jak male deti.Na konci pobytu jsi uvedomila,ze nas deli od sebe 500km a vztah nebo laska na dalku nema cenu.Uz jsem ji navstivil dvakrat,poprve prisla i s malou dcerou,podruhe jsme meli pro sebe cely vikend,ktery se ji libil.Prislo ale nedoruzumeni,kdy jsem ji v smsce,napsal jestli Te nerozmazluji malo?Vzala to jako vycitku a chtela mi vsechny darky vratit,ze jeji byvaly pritel ji take vse vycital a vsichni chlapi jsou stejni?Je to asi uz mesic,porad jeste trucuje,odpovida na sms,ale sama nenapise,hovory take zveda,ale vzdy konci nejakou vycitkou.Mel jsem opet jet za ni,ale rekla mi,ze se nesejdeme,chce byt s malou a nenavrhla jiny termin.Neni to i v rozdilnosti povah?ja jsem sangvinik a ona dokonaly melancholik,ktery ve vsem vidi skryty vyznam a ma negativni a neduverivy postoj.Za spatnou formulaci vety jsem se ji omluvil,ze jsem to tak nemyslel,jak to pochopila.Porad se zlobi?Co by jste mi poradila?Nemam se ozyvat,az sama napise nebo zavola?Jak zivit vztah na dalku.Kdysi jsme jsi kazdy vecer volali,hodinu a vice a meli o cem povidat.Ted to je na hledani spolecnych temat.Jak by jste to resila Vy?Dekuji za odpoved:PETR M petrM.

OTÁZKA: milá paní doktorko, byla jsem skoro půl roku ve vztahu s ženatým mužem. jeho žena je o čtvrt století starší než já. asi měl klasickou krizi středního věku, říkal mi věci typu - ve svém životě jsem za chůze spal, než jsem tě poznal, díky tobě vidím, co je v životě důležité, budu tě milovat do konce svého života... před pár měsíci se zjistilo, že jeho žena má nevyléčitelnou smrtelnou nemoc. on mi to oznámil a přerušil se mnou veškeré kontakty s tím, že by to vůči ní nebylo fér. já to samozřejmě chápu a oceňuju, ale co myslíte, že se v budoucnu stane s naším vztahem? myslíte, že to je pro něj definitivní konec, nebo je možné, že se ke mně bude chtít vrátit, až to bude možné ... žofie

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych Vám poděkovat za Váš názor a postřehy (psala jsem Vám v květnu - přítel cizinec, zavislý na mě a žárlivý, nemohla jsem nikam jít, aniž by mě neprovázely výslechy...). Psala jste mi, že se dřív nebo později dostanu do situace buď - a nebo (buď budu mít svůj životní prostor nebo budu žít ve vztahu se závislým partnerem, a tento vztah nemá dobré vyhlídky...) a měla jste pravdu. Šla jsem do sebe, zamyslela se nad tím, co mě tento vztah dává a bere a jak bych chtěla žít do budoucna a zjistila, že takhle dál žít nemůžu, nejde to a "naštěstí" se to projevilo i v milostné sféře, která si myslím, že je obrázkem naší spokojenosti se vztahem... Právě se rozcházíme, protože jsem nepřijala jeho nařízení-rozkaz, že na firemní akci mám jít tehdy a tehdy (vymezil mne nejen čas, ale i od kdy se budu moci účastnit). I když mě psychicky vydíral a prosil ať tam nechodím, že už na sobě pracuje (což je sice pravda, ale začal až teď, kdy už je pro mě pozdě...), stála jsem na svém a proto je konec. Ted je mně sice strašně smutno a nevím, jestli to to zvládnu, ale věřím, že mě bude za pomocí mé rodiny a přátel (na které jsem díky němu neměla čas) brzy lépe. Ještě jednou děkuji za Váš nezávislý názor, který byl neuvěřitelně pravdivý. Jediné smítko, které mě na této situaci vadí, je , že jsem musela počkat až na nějakou větší událost, kam jsem chtěla jít, abych učinila tento krok. Sama od sebe bych to asi nebyla schopna udělat... Renča

OTÁZKA: Paní doktorko, co si myslíte o muži, který měl během 20 let manželství kolem 13 milenek? Nebyly to jednorázovky, ale vztahy na pár měsíců. S jedním takovým mám nyní poměr a cítím, že mi to vadí a cítím, že po asi 8 měsících už není z jeho strany takový zájem, takové pnutí, už cítím rutinní přístup. Počáteční lichotky už nejsou. Potřebuje zase změnu? Je schopen být své ženě věrný? na rodinu jinak nedá dopustit a o ženě mluví jen v dobrém. Je to typický proutník? Mína

OTÁZKA: Dobrý den.Ráda si čtu ve vaší poradně.Zajímalo by mě jaký máte názor na tuto skutečnost.Mám přítele, je to muzikant, dlouhý čas strávil v cizině, v několika zemích na různých kontinentech.Tvrdí,že pokud má muž ženu rád, nezáleží jak ta žena vypadá.Ale při každé příležitosti zdůrazňuje, jak ta a nebo ta žena je, byla pěkná.Nejsem žádná škaredka, ale do atraktivní krásky mám daleko.Můj přítel dokonce prohlásil,před známou,že nejsem hezká,ale moc fajn.To jsem z toho jelen.A vy pani doktorko? Paulina

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, asi je už pozdě, moje manželství je definitivně zničené ale přesto... Manžel se ani po 21 letech manželství nedokázal oprostit od svého velmi blízkého vztahu k matce. Kromě toho je nesamostatný, vše v rodině musím zajišťovat já. O děti se také nedokáže postarat - chová se jako třetí dítě do rodiny. Je mezi námi velký rozdíl ve vzdělání, já jsem VŠ a on vyučený, ale práci, pro kterou se vyučil, nedělá - je špinavá. Nyní ztratil zaměstnání (asi před rokem) ale ač byly nabídky nového zaměstnání, nebylo to pro něj "to pravé". Někde by bylo moc práce a pro něj málo peněz, jinde nevyhovovala pracovní doba atd. Já sama jsem zaměstnána u zahraniční firmy, pracuju běžně i 12 hodin denně a manžel nedokáže převzít domácí povinnosti za mne. Nejhorší ale je to, že já jej už nepovažuju za svého manžela, životního partnera, který by mi byl oporou. Pro mne je to člověk, který prostě žije s námi v bytě a o kterého se musím postarat. Já nikoho, komu bych se mohla svěřit nemám. V minulosti jsem prošli pár manželských poraden, ale manžel tam vystupoval jako že neví o čem je řeč - on přece je vzorný a já si vymýšlím. Před 5 lety jsme spolu přestali jezdit na letní dovolené. V zimě si jezdíme sice společně i s dětmi zalyžovat, tam si ale každý dělá svůj individuální plán. Sex máme tak 1x týdně až 1x za dva týdny - ale jaksi jen z povinnosti. Irena B.

OTÁZKA: Pro paní Ladu - beplatnou psychol. pomoc byste měla najít v rodinné poradně- jejich seznam najdete na internetovývh stránkách www.amrp.cz. Držím Vám palce. sona

OTÁZKA: Dobrý den, jsem s přítelem něco přes 6 let (já 25 let, on 26 let , žijeme ovšem stále odděleně, u rodičů. Nevím jak ve vztahu dál pokračovat, neboť nabývám stále větší přesvědčení, že to nikam nevede. Jde také o trávení volného času, už si ani nepamatuji, kdy přítel navrhl nějaký plán a akce se uskutečnila. Také náš sexuální život neklape. Partner je mnohem větší než já a já se s ním mohu milovat jenom když je to mezi námi v pohodě už delší dobu a kdy jsem hodně uvolněná. Poslední měsíce nemám na sex s partnerem vůbec pomyšlení. Naším největším problémem je ale z mého hlediska komunikace. Přítele mám ráda, ale kdykoliv jen málo zvýším hlas, neboť jsem impulsivní a emotivní povahy a nemyslím to nijak zle, přítel reaguje urážlivě, a to tím, že mi nic k tomu neřekne nebo mé tvrzení popře, i přesto že si chci o tom povídat, sebere se a odejde. ještě má poznámky typu: mám pocit že za všechno zlé můžu já, všechno na mě shazuješ... poté se mi den neozývá, pak zavolá, je milý a chová se jako by se nic nedělo. jenže ve mě to pořád vězí a trvá delší dobu než se mu otevřu. většinou přijde další zádrhel. přiznávám, že jsem trochu větší kritik, ale mám pocit, že tím, že se budu hlídat a neříkat věci, které se mi nelíbí nebo mi vadí, ublížím jen sama sobě, neboť budu potlačovat sama sebe. Vím, že je zde zamotáno více problémů, ale poraďte mi prosím, kudy se dále ubírat. Děkuji Jiřina S.

OTÁZKA: Dobry den, rada bych se dozvedela, jestli neni pro vztah problem, ze muj pritel ma se svoji byvalou pritelkyni firmu. Jak rika prislovi, po ohni zustava zhavy popel...citim se nejista. Jitka

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, ráda bych tímto způsobem reagovala na trápení paní Petry (22.6.2006) s jejím mužem a jeho pitím. Její příběh je téměř shodný s tím mým. Můj příspěvek není ani tak adresován Vám, jako spíše paní Petře. Já jsem se sama trápila, pak se svěřila své kolegyni-kamarádce v práci a nakonec zašla do psychologické poradny v našem městě. Tím, že jsem své návštěvy u psychologa absolvovala sama, jeho pomoc byla v mnohých směrech obecnější. Nemohl totiž posoudit verzi mého muže. Ale díky za jeho rady! Ukázal mi cestu a já se ujistila, že mé názory jsou správné. Měla jsem totiž po určité době pocit, že můj pohled na věc je zkreslený a závěry proto neadekvátní. Musím potvrdit, že je třeba dát muži najevo, že se mu může změnit rodinný život. A také je třeba opravdu být striktní, tvrdá, ultimativní. Pokud by mě chtěla paní Petra kontaktovat, může na emailové adrese: moni.hanzlikova@seznam.cz. Ne proto, abych jí dávala rady, na to nestačím. Ale abychom si mohly hezky "po babsku" vylít srdíčko. Zdravím a přeji krásný slunný den. Monika. monika

OTÁZKA: Paní doktorko,jsem 19 let vdaná, máme dvě děti, obě studují. Můj manžel je šikovný a pracovitý řemeslník. V průběhu manželství jsme prošli několika "alkoholovýma" obdobíma.Když byly děti malé, vyřešili jsme krizi přestěhováním, stavba domu, nedostatek peněz, absence kamarádů udělali své a manžel se stal zodpovědným, staral se o děti, žili jsme šťastně. Po dostavbě domu a když děti odrostly, občas zlobil, ale vždycky se zase srovnal. Zhruba 3 roky je vše ve starých kolejích, má nové kamarády, cca 3x týdně po práci chodí do hospody, vrací se kolem půlnoci, nezřídka i ráno. Alkohol mu podle mě zasahuje i do práce, zdraví, myšlení. Před rokem jsme navštívili (na můj popud) protialkoholní poradnu, léčbu ale odmítl s tím, že závislý není, a na důkaz toho měsíc abstinoval. Říká, že od rána do večera tvrdě pracuje a pak si dá pár piv a pokecá s chlapama, mě nic zlého nedělá, peníze vydělává, rodinu živí, tak co chci. Já už jsem na alkohol alergická, nebaví mě se pořád dohadovat, co je normální a co ne. Za ta léta jsem si v hlavě srovnala, že ho nepředělám, ani nedonutím k léčení. Vím, že já mohu sitaci vyřešit tak, že od něho odejdu, ale není to tak jednoduché. Pořád promýšlím různé varianty, zamotávám se čím dál víc, lituju se, jsem nerozhodná, dá mi čím dál víc práce se nenechat uvláčet drobnými problémy. Nebaví mě už nic řešit. Našla jsem si skvělou partu ženských, chodíme cvičit, posedíme, jezdíme na kola, hodně mi to pomohlo. Ale myslím, že je to hlavně útěk z domova. Vím, že za mě nikdo nerozhodne, ale postěžovat si taky není špatné. Eva

OTÁZKA: Dobrý den, ráda bych se jen zeptala, jestli je možné, zda by jste mi poradila, jak sehnat bezplatnou psycholog.pomoc. Mám problémy v manželství a už je sama nezvládám. Co jsem hledala psychologi na netu,všude se platí vysoké ceny. Jsem z Prahy. Děkuji. Lada

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, mám takový drobný problém se svým možná budoucím přítelem. Známe se už několik let, je rozvedený se třemi dětmi. Mně je 28 let, nejsem si jistá, jestli jsem schopná zvládnout mít ráda tři děti, nevím, jak se v takovéhle situaci chovat, jestli se spíš držet v povzdálí nebo zasahovat do výchovy, snažit se být si s nimi velmi blízká nebo je jen respektovat a nechat být co nejvíc s otcem. Žijí se svou matkou v jiné zemi, ale i tak jsou samozřejmě součást jeho života. Je mi líto odmítnout skvělého člověka jen proto, že mu nevyšlo první manželství, ale sobecky chci mít svou rodinu, která bude ta jediná a nejdůležitější. Co myslíte? :-) Děkuju! Helena

OTÁZKA: Dobrý den, prosím o radu týkající se trávení volného času partnerů. Mám velmi hezké manželství, dvě děti, s partnerem jsme spolu 12 let, z toho 5 let manželé. Rodina je v pořádku, partner se ke mně chová hezky, jen mi vadí, že s partnerem netrávíme téměř žádný čas společně jako pár, žijeme ve velkém stereotypu. (Ani s dětmi partnera nebaví podnikat různé akce, nejraději by byl stále doma a jde s nimi maximálně na zahradu.) Pokoušela jsem se navrhovat různé společné aktivity, ale dozvěděla jsem se, že partnera to nebaví, nechce trávit „mnoho“ času se mnou (1 večer za týden) a musí se k tomu přemáhat. Přestala jsem tedy s vlastní iniciativou a nechala jsem na něm, kdy a co budeme společně dělat. Bohužel i v případech, kdy sám vyjímečně navrhne společně strávený večer a domluvíme se, jej velmi často na poslední chvíli zruší, nejčastěji proto, že má jinou akci se známými - hraje na PC on-line hry, kterým zcela propadl. Nevím jak to řešit, pokoušela jsem se plánovat si volný čas bez něj a na nic společného se netěšit a nespoléhat, má to ovšem ten důsledek, že mne přestává zajímat intimita s partnerem a i náš sexuální život začíná váznout, mám pocit, že potřebuji „předehru“ ve formě společných zážitků. Potřebuji vzrušující a zajímavý vztah, partner sedící stále u PC mne zkrátka nevzrušuje. Nedávno jsme s partnerem řešili jeho jednostranné rušení domluveného společného programu, uráží mne to a přestávám mu v těchto věcech věřit. Řekl mi, že se pokusí dohodu dodržet, ale když bude cítit ke společné akci nechuť, tak jí prostě zruší. Nesouhlasím s tím, ale nutit partnera, aby se mi věnoval nechci. Prosím o radu, jak situaci řešit, myslím, že partner si je mnou příliš jistý. Nechci hrát žádné hry na žárlivost, zdá se mi, že jediné řešení je věnovat se vlastním koníčkům a rezignovat na společně strávený čas - tím se ale patrně odcizíme. Viky

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Chci Vás požádat o radu. Je mi 29 let, jsem 2 měsíce vdaná, s manželem jsem se poznali před rokem a 2 měsíci.Je to člověk naladěný na stejnou vlnu jako já, máme společné zájmy, vždycky nám spolu bylo fajn. Velice ho miluji. Problém je v tom, že dříve nechtěl být ani minutu beze mě, všechno jsme dělali spolu a otázka sexu - milovali jsme se skoro každý den. Poslední dobou potřebuje více času pro sebe (jak říká) a sex se také omezil.Mám pocit, že už mě nemá tolik rád jako dřív a nevím proč, protože se nic zvláštního nestalo. Když se ptám, říká že se nic neděje, že má jen moc práce a je tak utahaný ( je podnikatal a fyzicky pracuje), že na sex by měl chuť ale nemá sílu, bojím se, že mi lže.Dříve se také stávalo minimálně, že by potřeboval být sám. Na mě to působí tak, že už se se mnou nudí, nebo (opět se budu opakovat) mě už nemá rád, on tvrdí, že jen potřebuje chvíle času pro sebe, že mě má stále stejně rád, ale chce víc prostoru. Proč to dříve nepotřeboval? Je takový vývoj vztahu normální? Mám jen přehnané požadavky a chyba je ve mě? Nechci, aby se náš vztak pokazil úplně,ale nevím co mám dělat. Vím, že je špatné, tomu druhému všechno vyčítat, že se to tím jen více zkazí, ale i přes to že to vím, dělám to, protože to v sobě nedokážá udržet. Ještě podotknu, že mám vcelku nízké sebebědomí, je možné, že i z toho plynou moje obavy a že jsou přehnané? Velice děkuji za odpověď. Linda Linda

OTÁZKA: 29.5.2006 na můj nátlak,aby mi manžel vysvětlil vysoký počet SMS (tento vyšší počet měl už asi tak 3 měsíce) se přiznal,že je vtom jiná žena (tato jeho přítelkyně je pouze o dva roky mladší než já a mě bude 46 let),kterou miluje a , že mi tuto skutečnost chtěl oznámit po dovolené,aby mi nekazil dovolenou. Naše manželství bude v září trvat 25 let. S manželem si rozumíme a i normálně spolu intimně žijeme, proto jsem byla tak překvapená a zaskočená. Prosila jsem ho ať vše zváží a zůstane u mě a na vše se zapomene,ale trval na svém že ji miluje a nemůže ji opustit. Tuto skutečnost oznámil také našim dětem (máme dvě děti -syn 24 let nežije s námi a dceru 23 let ,která žije s námi v bytě a také byla velice překvapená nic nepoznala na chování manžela),kteří mu okamžitě dali najevo,že pokud se rozejde s přítelkyní na vše zapomenou a budeme se chovat jako dřív pokud ne tak u nich skončil. Dále jsem manželovi před dětmi oznámila,že byt i se zařízením připadne mě (byt máme v osobním vlastnictví) on si vezme pouze oblečení a auto u kterého doplatí leasing s čímž souhlasil (pokud by mi před dětmi podepsal papír o tomto vyrovnání a rozdělení majetku je tento papír potom platný). Jeho přítelkyně také oznámila svému manželovi ,že má přítele , kterého miluje a chce s ním žít ,v jejich případě manžel trvá na vyplacení 250 000,-kč a splacení nějakých půjček. Za dva dny mi manžel oznámil ,že se s přítelkyní domluvili na rozchodu a oznámil to i před dětmi. Jako důvod mi sdělil že si neuvědomili kolika lidem ublíží a svou roli tam hrály i finance. 5.6.2006 mi oznámil ,že rozchod nezvládá ani on ani jeho přítelkyně a navrhl mi ,že budeme dál spolu žít aby jsme na tom nebyly ani jeden finančně byti , dál budeme mít společné finance,pokud já si najdu přítele tak to bude pouze moje věc a on se bude tak 2-3 týdně scházet s přítelkyní a teď záleží na mě jak se rozhodnu . Manžel se mi stále omlouvá ,že mi nechtěl ublížit ,že mě má strašně rád ale ji prostě miluje. Jinak od druhého dne co [tato otázka byla zkrácena] Dagmar K

OTÁZKA: 29.5.2006 na můj nátlak,aby mi manžel vysvětlil vysoký počet SMS (tento vyšší počet měl už asi tak 3 měsíce) se přiznal,že je vtom jiná žena (tato jeho přítelkyně je pouze o dva roky mladší než já a mě bude 46 let),kterou miluje a , že mi tuto skutečnost chtěl oznámit po dovolené,aby mi nekazil dovolenou. Naše manželství bude v září trvat 25 let. S manželem si rozumíme a i normálně spolu intimně žijeme, proto jsem byla tak překvapená a zaskočená. Prosila jsem ho ať vše zváží a zůstane u mě a na vše se zapomene,ale trval na svém že ji miluje a nemůže ji opustit. Tuto skutečnost oznámil také našim dětem (máme dvě děti -syn 24 let nežije s námi a dceru 23 let ,která žije s námi v bytě a také byla velice překvapená nic nepoznala na chování manžela),kteří mu okamžitě dali najevo,že pokud se rozejde s přítelkyní na vše zapomenou a budeme se chovat jako dřív pokud ne tak u nich skončil. Dále jsem manželovi před dětmi oznámila,že byt i se zařízením připadne mě (byt máme v osobním vlastnictví) on si vezme pouze oblečení a auto u kterého doplatí leasing s čímž souhlasil (pokud by mi před dětmi podepsal papír o tomto vyrovnání a rozdělení majetku je tento papír potom platný). Jeho přítelkyně také oznámila svému manželovi ,že má přítele , kterého miluje a chce s ním žít ,v jejich případě manžel trvá na vyplacení 250 000,-kč a splacení nějakých půjček. Za dva dny mi manžel oznámil ,že se s přítelkyní domluvili na rozchodu a oznámil to i před dětmi. Jako důvod mi sdělil že si neuvědomili kolika lidem ublíží a svou roli tam hrály i finance. 5.6.2006 mi oznámil ,že rozchod nezvládá ani on ani jeho přítelkyně a navrhl mi ,že budeme dál spolu žít aby jsme na tom nebyly ani jeden finančně byti , dál budeme mít společné finance,pokud já si najdu přítele tak to bude pouze moje věc a on se bude tak 2-3 týdně scházet s přítelkyní a teď záleží na mě jak se rozhodnu . Manžel se mi stále omlouvá ,že mi nechtěl ublížit ,že mě má strašně rád ale ji prostě miluje. Jinak od druhého dne co [tato otázka byla zkrácena] Dagmar K.

OTÁZKA: Mila pani doktorko, uz vice nez pred mesicem jsem vas prosila o radu, co delat s mym nastavajicim, ktery se zacina chovat jako muj exmanzel - t.j., vyhledava na internetu jine zeny a tvrdi, ze o nic nejde, ze je to jen nevinna zabava. Tehdy jste mi poradila, abych se o zeptala, jestli by mu vadilo, kdybych totez delala ja. Poslechla jsem vasi radu a dnes vam ze srdce dekuji. Vse jsme spolu probrali, o Vasi rade jsem mu rekla a dnes jsem opet stastna. Jeste jednou moc dekuji a kez by vase rady takto otevrely oci i dalsim muzum, kteri trapi sve zeny. Preji mnoho uspechu. Iva Iva

OTÁZKA: Dobry den, chtela bych slyset vas nazor na muj vztah s mym pritelem. chodime spolu neco pres dva mesice. Asi prvni tyden sme se videli kazdy den a najednou z niceho nic se zacal ozivat treba jednou za tri dny,ted se prevazne ozivam ja. Nekdy i na sms neodpovida. Kdyz sem to s nim resila. Rekl mi ze ma hodne prace a ze treba zapomene napsat a taky ze mu staci se videt jednou za 14dni.Ale me tohle nestaci. Jinak kdyz sme spolu tak je to super. Chova se ke me hezky. Nevim co mam delat. To ze mu pisu furt jen ja a navrhuju nejaky schuzky a nebo ze se vidime jen jednou za tyden, nekdy ani to ne, mi vadi. Adriana

OTÁZKA: Dobrý den, předem děkuji za odpověď.Manžel mě opustil, odstěhoval se od nás před 3 měsíci, je mi 38 let, dvě děti 16 a 14, spolu přes 18 let, i když jsem si přála, aby se už konečně odstěhoval, protože poslední rok to bylo peklo, stále se s tím nemohu vyrovnat, má nový byt, partnerku a dítě, nový život, trápí mě jak vše podává, před rokem mi oznámil, že se odstěhuje, protože už to nemůže vydržet, vůbec nic jsem nechápala, i když jsme neměli ideální manželství, manžel vždy říkal, že by rodinu neopustil, poté se přišlo na to, že má přítelkyni, přesto nikdy nepřiznal, že odchází kvůli ní, všechno je moje vina, a on už to nemohl se mnou vydržet, připadá mi to postavené na hlavu, nyní máme za sebou již rozvod o děti, a on najednou píše podivné sms, jako že mi koupil auto a zařídil byt a nyní, že na tom budeme oba hůř, a že mám co jsem chtěla, a přitom to byl jeho nápad odejít, já se snažila mu to rozmluvit, ale nechtěl ani slyšet, a bylo to ještě horší,prý chce mít klid a bude ho mít! smířila jsem se s tím, bylo to strašné, než odešel, tak celý rok odcházel a přicházel od ní, a doma byla strašná atmosféra, nechtělo se mu odejít, ale přesto mi nedal žádnou šanci na smíření, vůbec tomu nerozumím, nyní ve mě vzbuzuje pocit viny, za rozvod, v manželství byly problémy, protože manžel si dělal co chtěl hlavně svoje koníčky, s ničím nepomohl a chodil až 4x týdně do hospody, to se mi nelíbilo, se mnou byl stále nespokojený a já samozřejmě s ním, přesto ve chvílích klidu jsme si rozuměli, ale s paní si rozumí více, protože mu neodporuje. Já se z toho nemohu dostat, pořád na ně myslím a měla bych si užívat klidu a žít dále, ale nemohu.Vyhlídla si ho kvůli penězům, ale to si nepřizná, a já nedokážu s nikým navázat nějaký vztah, mám deprese a výčitky, že kdybych se chovala jinak, tak by neodešel.Manipuloval se mnou a i mě uhodil, ale jí něco takového dělat nebude, protože je skvělá!Dělá mi naschvály a zraňuje i teď, jak se tomu mám bránit? Takto to prezentuje i v rodině.Hezký den. Žofie

OTÁZKA: Paní doktorko, moc děkuji za všechny rady, co tu udílíte, myslím, že jste pomohla nejen mě ale i jiným lidem. Někdy stačí i hrozně málo :) Tereza

OTÁZKA: Dobry den, vrta mi hlavou, jak muze dopadnout vztah dvou mych znamych, obou velikych manipulatoru: on je typ "chudinka, nesika, vecne dite", nezodpovedny tvor, ktery svou "roztomilosti a neohrabanosti" dokaze prinutit druheho k zodpovednosti za nej. Jeho partnerka je typ "obetava mamina", vyvaruje mu, obleka ho, zarizuje mu byt, plati za nej v restauraci, zivi ho, aby nemusel chodit do prace... Taky mu ale neustale telefonuje, kontroluje ho a ridi mu zivot - coz jemu hrozne vadi, ze ho to omezuje :o) Neziji spolu, on ze s ni nevydrzi - zato ona by se vdavala. Obema je pres ctyricet. Z vlastni zkusenosti s obema vim, ze pokud clovek nehraje jejich hru, dovedou byt velice zli. Zajima me, jestli jim takovy "doplnujici se" vztah muze vyhovovat - a nebo jestli se casem zaskrti... Existuji nejake statistiky podobnych vztahu? Dekuju! janice

OTÁZKA: Dobry den, libi se mi vase poradna, vas zpusob jak radite je mi blizky. Tento rok jsem se dostala do slepe ulicky a nevim jak dal. Po 6 letech manzelstvi jsem se necekane zamilovala do jineho muze. S manzelem mam, nebo jsem vlastne mela, harmonicky vztah plny porozumeni, dusevniho souladu, prinesl mi vlastne do zivota klid a stabilitu...az na to, ze si nerozumime od zacatku po fyzicke strance. Nebo lepe receno, on je spokojeny od zacatku se vsim, ma me hrozne rad, ja jsem ta nespokojena. Na obou stranach byla od zacatku snaha prizpusobit se, k nicemu to nevedlo, tak jsem se snazila povznest se nad to s tim, ze nikdo nemuze mit asi vsechno. Takze po 6 letech snahy prizpusobit se, jsem skocila do vasniveho mimomanzelskeho vztahu ani nevim jak a bylo to neskutecne osvobozujici. Samozrejme tim utrpelo nase manzelstvi, vlastne skoncilo. Manzel se odstehoval, vnimam ho ted jako blizkeho pritele, nebo starsiho bratra a mam vycitky svedomi, ze jsem to neukoncila driv, sama. S novym pritelem to vubec neni jednoduche, casto se hadame, vznikaji nedorozumeni (s manzelem jsme se nehadali temer vubec, nekdy jsme ani nemuseli mluvit a vedeli jsme co kdo jak mysli), na druhe strane je to s nim vsechno vzrusujici a nove, i kdyz casto bolestne kvuli rozdilum, jsme kazdy jiny typ osobnosti, proto ty nedorozumeni. Nekdy mam pocit, ze mu staci kvalitni sex, ktereho se nechci vzdat ani ja, ale zacinaji mi chybet dlouhe rozhovory a porozumeni i beze slov. Nevim co ted. Je mi 33 a jsem rok zmatena. Asi jsem porad v soku co se stalo a potrebovala bych nezavisly pohled. Manzel mi denne vola, je sam, chce me zpatky. Ja uz jsem samozrejme jinde a je mi to lito, mam vycitky svedomi. Nevim, jestli je realne, abych potkala nekoho, s kym si budu rozumet po vsech strankach. Nemam az prilis idealni predstavy? Uz mi neni 15, na druhe strane nechci delat zase kompromisy, ktere se casem vypomsti. Ridim se podle toho co citim jako spravne, zatim mi z toho ale vychazi jen to, ze asi nedokazu fungovat [tato otázka byla zkrácena] Eva

OTÁZKA: Dobry vecer pani doktorko,potrebovala bych poradit s mym pritelem, se kterym se zname 4 roky a 5 let spolu zijeme ve spolecne domacnosti a mame spolu 5 dceru Lucinku. Vsechno by bylo v poradku, jen me mrzi, ze porad neuvazuje o svatbe. Kdyz jsme spolu chodili, tak rikal,ze az se vice pozname a budeme spolu nejakou dobu zit, tak se uvidi.Ted me uz pripada,ze si zvykl na to pohodlicko, ze uz se mu do toho vubec nechce. A hlavne se boji, ze by se musel treba rozvadet, jak mel v oblibe driv rikat.Mrzi me to, protoze si myslim ,ze kdyz spolu mame dceru, ze bychom se meli vzit.Ted se v praci bude vdavat ma 21-leta kolegyni, ceka take mimi, tak se mi to vic vsechno ozivilo a zda se mi, ze ji snad i zavidim.Co mam delat, aby pritel mel potrebu se zenit? Kamila kamca 27 let

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla jsem se Vás zeptat, jestli se dá nějak vyléčit žárlivost. Jsme s přítelem spolu přes 3 roky a i přesto, že jsem ho nikdy při ničem vyloženě "nenachytala" tak mu nedokáži věřit. Kdykoliv někam jde, tak už mám pocit, že tam něco bude dělat a jsem z toho hrozně nervozní a téměř vždy se kvůli tomu pohádáme.Zažila jsem před ním celkem nepříjemný vztah, kdy mě můj partner podváděl dost dlouho se svou kolegyní a já to ani netušila.A jednoho dne jen prostě odešel za ní.Dlouho mi trvalo se stím smířit až jsem potkala svého nynějšího přítele do kterého jsem se zamilovala. Ale teď mám strach, že o něj také přijdu, jelikož strašně moc žárlím a téměř v každé ženě která se kolem něj pohybuje vidím nebezpečí.Můj přítel už je ze mně hodně nešťastný a pořád na mě už jen křičí že mu nevěřím.Už to dochází tak daleko, že už spolu ani komunikovat neumíme a žijeme tichou domácností. Mě to hrozně trápí a čím horší to je, tím víc mám pocit, že už jsem o něj přišla a tím víc ho když odchází podezírám kam jde a s kým. Bojím se, že už jsem vážně nemocná ... Prosím poraďte mi jak tomu můžu zabránit a jak důvěru získat. Děkuji Vám moc Michaela

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, moc ráda bych znala Váš názor na moji situaci.S partnerem jsem téměř rok, žijeme spolu ve velmi malém bytečku a dost často se hádáme, tedy hádku vyvolám skoro vždy já, ale problém je v tom, že partner chodí téměř každý den do hospody a přijde vždy "připitý", prostě nezná svou míru a vždy to přežene. Mě to moc trápí a samozřejmě i vadí, protože pak není na něj spoleh a hlavně pak říká ošklivé věci. Pořád jen slibuje, že to omezí,ale to taky zůstalo jen u slibů. Mám ho moc ráda a záleží mi na něm, ale bojím se, že přes tohle se nepřenesu, protože už teď mi to hrozně vadí ! Je pravda, že já moc nepiju, ale taky jsem tolerantní a chápu, když by si občas něco dal, ale ne každý den. Jen uvedu co znamená slovo "připitý" - 5 piv, 3* 2dcl vína. Děkuji za Váš názor. Agáta

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. obracím se na vás s problémem, který se sice netýká přímo mě, ale svým způsobem se mě dotýká. Moje kamarádka je čtyři roky vdaná a má roční dcerku. Už v době kdy byla těhotná zjistila náhodou, že si její manžel píše erotické SMS s nějakou dívkou s kterou se seznámil na internetu. Tehdy mu udělala scénu ( ono v těhotenství ty hormony fungují jinak) a on slíbil, že to ukončí. Neukončil. Naopak přibylo dívek, a s nimi SMSek i e-mailů. Došlo to tak daleko, že se z kamarádky - normální inteligentní mladé ženy stává troska, která prohledává manželovi telefon i maily. Dokonce jedné z těch slečen volala a žádala ji aby si s manželem přestala psát. Vysmála se jí a manžel jí nadal, že mu dělá scény. Její manžel na připomínky reaguje tím, že je to jen jeho věc, jeho soukromí a že je to pouze platonické. Vyčítá jí, že s ním mluví jen o dceři( o čem taky jiném, když je doma na mateřské), že není úspěšná jako jeho kolegyně nebo kamarádky. Přitom je moc hezká, dbá o sebe, no prostě každá maminka by si z ní mohla brát příklad. Strašně ráda bych jí nějak pomohla, protože mi brečí do telefonu a ptá se mě na radu. Zřejmě má dojem, že když jsem vdaná déle, tak tomu rozumím. Ale já s tím nemám žádné zkušenosti. Zkoušela jsem jí poradit aby zkusili nějakou rodinnou nebo manželskou poradnu, ale bojí se mu to navrhnout. Vždycky se odhodlá, že si sním promluví, stane se, on slíbí, že to ukončí, že to chápe atd. a za týden mi volá kamarádka opět, že našla další e-maily. Alespoň jsem jí vymluvila to volání slečnám, protože je to nekonečné. Poradíte mi, nebo respektive mé kamarádce kam se obrátit o pomoc, nebo jak tu situaci řešit? Děkuji Bára

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, ráda bych se se zeptala..jen taková maličkost... mám přítele, máme se moc rádi, plánujeme budoucnost. Vím a cítím, že mě má rád a je mi s ním báječně. Ale proč slova "miluji tě" říká "jen" po/při milování. Chtěla bych, aby mi to řekl, třeba když "myju nádobí" .))) jestli mi rozumíte. Já vím, že slova jsou jen slova. Máme to asi opačně já to říkám v "běžnémů životě a on v "milostném". ..... co si o tom myslíte? děkuji a hezké léto Petra

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, mého muže často trápí noční můra a to ta,že ho opouštím.tento sen mívá v různých podobách dost často, prožívá ho intenzivně,cítí se zoufalý a bezmocný.Ve skutečnosti je náš vztah v pořádku a není důvod,aby měl manžel strach,že od něj odejdu.Mohou mít jeho sny nějaký smysl?Rozhodně jej trápí a vyčerpávají.Děkuji za odpověď. Kateřina

OTÁZKA: Milá, a vážená paní doktorko Douchová, chci Vám moc poděkovat!!!Vaše slova mi velice pomohla, a moje manželství nabourané nevěrou muže se pomalu dává do normálu. Manžel i já se opravdu snažíme, a zjišťujeme, že se máme pořád moc rádi, a celý vztah se opět upevňuje. (psala jsem Vám o úmrtí otce, maminka po mrtvici a nevěra manžela - vše v jednom roce). Ještě jednou velmi děkuji a přála bych všem stejně postiženým, jak ženám, tak mužům, aby se jim podařilo to samé, jako mě v mém manželství.Zlomte vaz!!!:o) Martina

OTÁZKA: Dobrý den. Ráda bych znala Vaší radu k mému problému se vztahem. S přítelem jsme spolu rok. Čtvrtým měsícem spolu žijeme v pronajatém bytě. Přítel před nedávnem přišel o zaměstnání, které nám zajišťovalo hlavní příjem. Nyní z mé výplaty zaplatíme nájem a poplatky a ze zbytku opravdu živoříme. Přítel se snaží všelijak sehnat práci, ale zatím se mu nedaří a tak tráví většinu času doma nad inzeráty v novinách a u internetu. Vztah jsme měli ještě před nedávnem báječný, ale poslední dobou pozoruji změny, hlavně sama na sobě. Z práce se vracím každý den pozdě odpoledne. Celý den se v práci na partnera těšín, i on na mě. Často si voláme a povídáme o těch nejpříjemnějších věcech, těšíme se jeden na druhého. Téměř každý den se vracím domů nadšená z toho, že se přivítáme, obejmeme... A tak je tomu i u něj. Ale poslední dobou zjišťuji, že jakmile otevřu dveře bytu, okamžitě ze mě spadne ta skvělá nálada, obzvláště když mi něco vezme vítr z plachet. A stačí mi k tomu neuvěřitelně málo, např. nepořádek v bytě a různé maličkosti. Mám potom zkaženou náladu po celý zbytek dne, jsem přecitůlivělá a často pláču kvůli hloupostem. oslední dobou tak trávíme večery tím, že spolu ležíme na posteli, povídáme si o problémech v našem vztahu, o důsledcích a příčinách, často se oba rozpláčeme, protože máme strach, že se náš vztah tímto hroutí. Vím, že z velké části na tom má vinu naše současná situace, nemáme peníze, topíme se v dluzích. Já jsem vyčerpaná z práce a partner zase nešťastný z toho, že je nezaměstnaný. Topíme se v dluzích a k tomu máme problémy s lidmi, kteří nám pronajímají byt. Často sama sebe i partnera uklidňuji tím, že se vše zlepší spolu se situací. Přijde práce, nové bydlení a pak se vše spraví. Mám ale strach, že svými náladami a psychickým stavem zničím náš vztah ještě dříve, než se situace spraví. Můj partner velice trpí tím, že každý den pláču. Milujeme jeden druhého, chceme spolu strávit zbytek života. Přemýšlím o tom, že navštívím psychologa, ale ráda bych slyšela Vaš [tato otázka byla zkrácena] Zuzana

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, jsem vdaná 30 let a nikdy jsme si neuměli vyříkat své bolesti, což nám zůstalo do dnešních dnů. Vždycky všechno nějak odeznělo. Chci změnit tohle naše "neumění", ale manžel není nakloněn nějakým novým metodám - konec je pokaždé stejný, hádka s výčitkami a negativy. Poradila byste mi, prosím, jak se nenechat zlomit do stejných konců, ale dosáhnout toho, aby mě poslouchal a přistoupil na klidnou rozmluvu? Děkuji a přeji Vám hezký den. Zdena, 48

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 39 let, jsem 18 let ženatý, 2 děti (11 a 17). Brali jsme se poměrně mladí, po tříleté známosti. Ženu jsem neskonale miloval, je velmi krásná, což mi značně imponovalo. Jsme dosti rozdílných povah, což jsem já dříve nepovažoval za problém, ona ano a při každé nesrovnalosti mi to připomínala, že jsem si měl najít někoho, kdo by se ke mně lépe hodil. Náš vztah začal před lety postupně slábnout, nyní si již nemáme téměř co říct, když jsme spolu, jsme na sebe až alergičtí, i když se navzájem stále přesvědčujeme, že se milujeme, že to chceme řešit, ale nevíme jak. To trvá s různými výkyvy již přes 5 let. Jsem z rozvedené rodiny a kdysi jsem se zařekl, že já nic podobného nikdy neudělám. Tím jsem se celou dobu řídil, když jsme měli problém ve vztahu, vždy jsem se ho snažil udržet. Letos poprvé jsem si ovšem připustil, že by rozvod opravdu mohl být řešení. Mám vše podstatné – hodnou a hezkou ženu, pěkný domek, dvě hodné děti, tedy mi nic neschází. Nejsem ale šťastný, náš vztah bohužel není to, co bych si v životě přál, je v něm plno stresu a křeče. Má smysl nad ním zlomit hůl a najít si ženu, která by byla pro mne vhodnější, vitálnější, bezprostřednější? Nebo mám být rád za to, co mám, a takovýmito úvahami se „nerouhat“? Díky moc za radu. Danny

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, Jsem moc ráda, že Vaše rubrika funguje, určitě pomohla už mnoha lidem. A co trápí mě? Není to nic dramatického jako jiné dotazy ve Vaší rubrice, ale trápí mě to stejně. Po dvou letech přátelství jsem navázala partnerský vztah s mužem o dva roky starším (32). Protože oba sportujeme, bylo trávení volného času úplně ideální. Problém jsem měla s tím, že partner nerad mluvil o citech a měla jsem pocit že se i nerad dotýká, není typ který se vodí za ručičky. Sama jsem kdysi byla stejná, před pár lety jsem však prožila krásnou romantickou lásku která mě trošku změnila. Začala jsem nad tím zbytečně přemýšlet až jsem to po třech měsících vztahu nevydržela a svěřila se partnerovi s tím, že mě to mrzí. Odpovědí bylo dlouhé ticho a pak celý měsíc žádná komunikace i přesto, že jsem navrhla že si o tom v klidu promluvíme. Pak se to trošku zlepšilo, ale diskuzi o našem vztahu odmítá s tím, že někdy příště, jde vidět že mu toto téma vůbec nedělá dobře a stáčí řeč k úplně jiným věcem. Mám pocit, že jsem se ho dotkla a on se mi teď mstí mlčením. Nevím, na čem jsem, jestli spolu jsme nejsme. Chtěla bych vztah dále rozvíjet nebo úplně skončit, což mi bylo velice líto. Každý bydlíme a pracujeme v jiném městě. Partner má navíc docela náročné zaměstnání. Z předchozích vztahů vím, že sice působím submisivně, tolerantně, ale že si všechno po čase zařídím podle sebe. Už je to přes tři měsíce a cítím se ve vztahu zablokovaná…. Mám to pustit z hlavy a nechat volný průběh? Co radíte ? Těším se na Vaši odpověď. Broňa

OTÁZKA: Zdravím, mám dotaz, takový psychologicko-sexuologický:-) Žiji s přítelem už přes rok, celou tu dobu se milujeme tak jednou týdně, někdy i míň, což je pro mě hrůza – málo. Mluvili jsme o tom mnohokrát, někdy v klidu, někdy až když jsem se kvůli tomu rozbulela, ale k častějšímu sexu to nevede. Jinak když už se milujeme, je to super:-) Přítel dálkově studuje, šéf v práci ho dusí, je pořád unavený. Já z toho potom mám pocit, že se mu nelíbím, navíc vím, že by se mu zamlouvalo, kdybych měla o pár kilo míň (mám 175/74), ale protože jsem před pár lety měla anorexii, je to pro mě víc než citlivé téma. Nevím, i o tomhle všem jsme spolu už mluvili, několikrát, ale závěr ani řešení veškeré žádné. Mám ho moc rádfa, jinak je báječný, je sním legrace a myslím, že mě má rád, ale podvědomě mi to pořád vrtá hlavou – líbím se mu, nebo ne, proč se mnou nespí častěji, mám potom někdy pocit, že akorát pořád dokola nakupuju a uklízim a peru, ale jinak pro něj neznamenám nic… Co myslíte??? Díky předem. Kateřina

OTÁZKA: Dobrý den, potřebovala bych názor někoho nezávislého, proto se na Vás tímto obracím. Jsme s manželem 18 let máme 7 letou dceru a dvouměsíčního syna. Myslím, že se máme stále velice rádi. Problém je v tom , že manželovi vloni zemřel otec. Jeho matka si myslela, že se kní automaticky nastěhujeme, aby nebyla sama, což já jsem nechtěla, protože jsme si spolu nikdy moc nerozuměly. Manželova matka vyžaduje, aby se vše točilo kolem ní a bylo podle jejího. Tchán jí to plnil. Když jsme to s manželem odmítli, vyčítala nám kde co a často na mého muže křičela. Když jsem byla v 6 měsíci těhotenství hystericky křičela i na mě, můj muž se z toho psychicky zhroutil. Můj muž i má tchýně navštívili psychiatra, můj muž bere atidepresiva. V současné době se vztahy jakž takž urovnaly, já tchýni od onoho incidentu nenavštěvuji. Můj muž s naší dcerou tam chodí každou neděli na dvě až tři hodiny, navštěvuje jí také v týdnu. Když se o tom chci bavit, řekne, že nemám jeho matku ráda a nechci jí odpustit co udělala. To není pravda, chci jen některou neděli trávit pohromadě s rodinou. Přes týden chodí manžel pozdě z práce, takže na sebe nemáme moc času. Hodně se kvůli tomu poslední dobou hádáme. Mám také 74 letého otce a tak často ho nenavštěvuji, musela bych zanedbávat soji rodinu. Mé tchýni je 62 let a je naprosto soběstačná. Můj muž má ještě bratra, který matku navštěvuje prakticky denně. Děkuji za Váš názor. Sára

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, jsem vdova (50) a již 5 let se znám se ženatým mužem (54). O své ženě mluví velmi hezky a stejně pozitivně hodnotí i jejich vztah. Několikrát do roka jezdí na společné dovolené u nás i v zahraničí, často jezdí na výlety. Občas mi naznačí, že má rád své zázemí a nebude na něm nic měnit a já to respektuji. Mě slibuje kamarádství na pořád, je ke mně velmi milý a pozorný a za posledních 8 měsíců, co jsme navázali bližší vztah, mi velmi pomohl – drobné i větší práce v domácnosti, jezdíme na výlety, mám s kým promluvit, všechno, co dlouho stagnovalo, se dalo do pohybu. Na jednu stranu jsem po 15 letech od smrti manžela začala znovu žít. Na druhou stranu vím, že za tohoto stavu věci budu vždycky ta druhá, možná jedna ze dvou, vždycky budu čekat a většinu času budu stejně sama, o vánocích a jiných emocí nabitých dnech ani nemluvě. Moje okolí je rozděleno na dva tábory – jedni mě i jeho odsuzují, druzí říkají ber od života, co dává, po těch strašných letech samoty se třemi dětmi máš právo zase začít dýchat.). Jak si mám vysvětlit jeho chování? Je to neřád a nebo jen, stejně jako já nešťastně zamilovaný člověk? Mám děkovat osudu, že mi ho poslal, a být spokojená s tím, co mi nabízí – zdaleka to není jen sex, a tak věřím tomu, že jeho vztah ke mně není jen citové poblouznění, nebo to rychle skončit a hledat někoho „jistějšího“? Jenže mě osud naučil, že v životě nemáme jistého nic a hledat „oporu na stará kolena“ může být zavádějící. Arana

OTÁZKA: Dobrý den.Jsem muž,mám problém,který nevím jak rozřešit.Možná by ste mi mohla poradit. Jsem ženat 18 let, mám 17 letou dceru.S manželkou jsme se brali po 3 leté známosti,ona říká, že jsme si zbyli,bylo nám 26 a 25 letech. Před 5 lety jsem navázal vztah s vdanou ženou, mladší o 12 let,hodně jsem se do ní zamiloval,ale po 6 měs.to ukončila. Ale za 2 měsíce jsme vztah obnovili,chtěla otěhotnět, když se to pár měsících podařilo,tak milování skončilo,ale nepřestali jsme se setkávat, jen tak z přátelství.Když se dítě narodilo, tak jsem se s ní pravidelně viděl na ulici, občas doma, ale bez milování,téměř 3 roky. Asi po 9 měs. od narození dítětě se pohádala s manželem a řekla mu, že dítě není jeho. Ja jsem v té chvíli couvl, měl jsem problém s dcerou.Nenašel jsem dost odvahy opustit rodinu. Náš vztah ochladl, ale dále jsme udržovali kontakt telefonem,nebo jsme se setkávali na ulici, vzácně na chvíli u ní doma,ale bez sexu.S manželem jí to moc neklapalo,ale přesto byla asi ráda, že někoho má,kdo se o ně stará,zařizoval věci pro rodinu.Jen v sexu jim to nešlo. Před rokem jsem se začali občas milovat,ona od porodu s manželem nic neměla,on řekl,že má jiné biologické hodiny. Před 3/4 rokem jsem viděl,že to nikam nevede a během pár měsíců bude konec. Ale pak najednou manžel zjistil,že se pořád scházíme,tak se od ní odstěhoval, k jiné ženě se 2 dětma.Přítelkyně byla velice nešťastná, v těžké finanční situaci,bez práce. Řekla,že jsem jí rozbil manželství, což byla pravda. Já v te chvili byl už pryč myšlenkami, konec vztahu se mi zdál blízko. Začal jsem jí pomáhat fin,atd. Milujeme se často,2-4 x týdně. Chtěla by,aby jsem se rozhodl pro ní.Teď se nemůžu rozhodnout, zda pokračovat v manželství,kde mám dceru nebo si vzít přitelkyni ze synem.Ja mám obě rád.Manželka dělá, že nic neví,ale asi mě občas podezírá,že si někam odskakuju. Vyhovuje jí, když mezi náma není sex nebo je jen třeba 1x měsíčně, ale to trvá mnoho let.Ale čím více jsem s přítelkyní,tím více problému vidím. Pavel

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, mám dotaz ohledně vztahu s rodiči. Je mi už skoro 40, mám vlastní rodinu, ale pořád se nemůžu vyrovnat s přístupem mých rodičů ke mně. Otec je takový moula, naprosto pod pantoflem, matka dominantní, celý život muselo být po jejím, po dobrém nebo po zlém, neustále mi říkala co mám dělat, manipulovala se mnou, nesměla jsem mít ani kamarádky, nikam chodit. Velmi výrazně to ovlivnilo můj život, vystudovala jsem obor, který mi vnutila a který mne nebavil, neměla jsem velmi dlouho žádné kamarádky, ještě teď mám problémy s komunikací, nesměla jsem dělat žádný sport, nesměla jsem chodit do společnosti dokud jsem žila u rodičů. Pak když jsem dospěla a osamostatnila se, snažila jsem se to všechno napravit, ale spoustu z toho už nešlo, kromě toho jsem to měla všechno o moc těší, že jsem spoustu věcí . Před několika lety jsem chodila na terapii, abych se s tím vyrovnala, tam jsem pochopila, že to moje matka nemyslela zle, asi opravdu chtěla pro mě to nejlepší, ale podle svého, patrně postrádá jakoukoliv empatii. JENŽE problém je v tom, že jsem sice pochopila, ale nejde mi odpustit, zvlášť proto, že to samozřejmě nikdy neuznala a svou manipulaci na mě zkouší dál, ona se prostě nezmění až do smrti. Tím pádem k ní nemám dobrý vztah, na jednu stranu je mi rodičů líto, potřebovali by pomoci, na druhou stranu se vždycky naježím, kdy na mně zkouší své manipulace, nemám chuť jí ani obejmout, popovídat si s ní. Otec je celkem dobrák, ale nemluvný, matce vždy jen přizvukoval, ani není (ja vím, zní to hrozně) moc chytrý, skoro o ničem se s ním nedá bavit, docela dlouho jsem se za něj styděla. Vlastně mám občas nutkání je úplně vyškrtnout ze života, ač se za to stydím a neudělám to. Zasahuje to i do mého vztahu s mou dcerou, na jednu stranu se o ní bojím a mám snahu jí radit, na druhou stranu strašně nechci být jako moje matka a nadiktovat jí jak má žít. Nevím jak tyhle pocity zdolat. Vera

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,mám takový malý dotaz. S přítelkyní jsme spolu půl.Ona je o pět let starší a přede mnou chodila s o dost staršími muži. Mě je dvacet. Dokážu si s ní představit mít jednou rodinu. Ale potřeboval bych se zeptat na přístup k člověku, který je o něco starší a navíc trpý i lehkou depresí.Jsem velice zamilovaný, jen její nálodovost mě občas vytáčí. Jak se mám zachovat, případně chovat? Děkuji za odpověď Petr

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, jsem tak nějak v koncích se svými silami, myslím si, že jsem zralá na nějaká antidepresiva, ale to nechci.Žiji už rok bez manžela, odešla jsem od něj, hodně pil a naše 18 leté manželství bylo jen přežívání.Poznala jsem někoho jiného, s kým mi bylo, vlastně je jeětě fajn.přítel je dva roky rozvedený, já je ještě nikoli.Ani jsem ještě o rozvod nežádala, manžel je o 12 let starší než já, vím, že ho nikdy nikam nedostanu, prý mu to takhle vyhovuje.první tři měsíce mého vztahu s novým člověkem byly nádherné, plné lásky a citů.Teď je to už nějaké jiné, jelikož už půl roku pracuje mimo bydliště a domů jezdí jen na víkendy. Máme každý své bydlení, o volných víkendech si bere děti z prvního manželství, takže se skoro nevídáme.Píšeme si SMS,zavoláme si.navíc ztratil zájem o sex, ale já mám pocit, že už se navzájem odcizujeme, i když tvrdí, že mě má rád.On je zvyklý na svůj klid a já žiju v pocitu , že se naším vztahem po začátku hodně vyčerpal a že mě spíše jen jako kamarádku.Ale já v něm hledám chlapskou oporu, nějak se v něm nevyznám.Mám s ním trpělivost, ale sama mám ze všeho strach.nechci ho ztratit jen kvůli tomu, že náš vztah je vlastně vztahem na dálku a neumíme ho nějak zvládat nebo si snad zvyknout.pořád přemýšlím, jak zase dát vše do pořádku, aby se vrátil jeho cit ke mě. Možná je už ale pozdě. Alena

OTÁZKA: Pani doktorko, dobry den, chtela bych se Vas zeptat na Vas nazor - z vlastniho rozhodnuti jsem se rozesla s pritelem po celkem osmi letech, jelikoz jsem se necitila ve vztahu stastna a posledni rok nam to vubec nefungovalo v nicem, byla to jen takova rutina, povinnost, stereotyp. Zmohla jsem se a koupila jsem si vlastni bydleni ale je mi hrozne smutno.Neni mi smutno po nem, nelituji, ze jsem to udelala, ale trochu se mi zkomplikovala prvopocatecni radost ze zarizovani a ze svobody. Naskytla se mi totiz uplne neocekavanym zpusobem prilezitost vidat se s nekym zajimavym, ale bojim se, ze je to velmi brzy po rozchodu a nejsem si jista, jestli se mi zda zajimavy, protoze se bojim byt sama a nebo protoze opravdu zajimavy je. Navic si posilame zpravy a mam pocit, ze on je mnohem pripravenejsi a rozhodnutejsi jit do neceho noveho, kdezto ja nechci, aby na me nekdo tlacil a vznikaji tim ruzna nedorozumeni. Dohodli jsme se, ze si odpocinu a rozhodnu se jak dal, ale je mi ted hrozne tezko a nejsem si presne jista z ceho-ze mam odpocivat, ze mi nepise - myslim, ze ano. Mam v sobe hrozny zmatek a v tom byte se nekdy citim hrozne sama.Jaka je tak " normalni " doba nez to vsechno odezni a ja zase budu schopna myslet racionalne ? Omlouvam se, za tento dotaz a doufam, ze me pochopite. Predem moc dekuji. Jana Jaka si myslite je tak normalni doba nez se clovek z rozchodu vzpamatuje ( i kdyz si to rozhodl sam ), kdy uz je schopen zacit neco noveho a ne to brat jen tak z nouze nebo ze zoufalstvi. Jana K.

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Jsem v takové beznajdějné situaci s mou kolegyní v práci.Je tomu zhruba půl roku, co jsem jí řekla,že se mi nelíbí spousta věcí, které se týkají obou ale plním je neustále já.Abych Vám ji přiblížila - je to spolužačka z ekonom.školy a pracujeme spolu téměř 10 let na společném sekretariátu našich šéfů.Je to jedináček a vždycky si na sobě hodně zakládala.Chová se hodně často povýšeně.Hodně se změnila, když odešla od manžela a žije s partnerem o 17let mladším.To jí také hodně stouplo sebevědomí.Ani v nejmenším jí to nezávidím, ale toto všechno sehrálo roli.A také to, že jsem si dovolila protestovat.V žádném případě jsem se nechtěla pohádat, ale bylo tohot tolik a tak dlouho jsem to v sobě držela,že to prostě už muselo ven.Dá se říct, že něco uznala,ale v globálu oponovala absolutní nepravdou a také se od té doby přestala se mnou bavit.Já mám ale naprosto čisté svědomí,neřekla jsem nic,co by nebyla pravda.Dříve jsme byly jako sestry,hodně jsme se svěřovaly ale od toho rozhovoru se se mnou nebaví.Jsou to nucené a strohé odpovědi na mé témata,která navozuji k rozhovoru ale ona se prostě úplně zasekla.Nemám chuť se prostě vtírat.Ale teď fakt nevím,jestli se jí zeptat narovinu,jak dál.Myslela jsem i nato, že se zaseknu jako ona,ranní kávu si vypiji raději sama a dám jí najevo chování, které ona má ke mě.Nemrzí mě, že jsem tehdy rozhovor začala,hrozně se mi ulevilo,ale teď se trápím jinak.Je to asi člověk,který těžko snáší kritiku.A navíc je ten typ,co umí v práci to maličko co dělá, patřičně prodat.Neříkám, že nejde chodit kolem člověka a absolutně ho ignorovat,ale to bych nechtěla.Nevím, jestli je možné tuto válečnou sekeru zakopat.Poradíte?Děkuji a přeji hezký den. Taťána

OTÁZKA: Dobrý den,je mi 45 let a starám se o těžce postiženou dceru,manžel již nežije,nemám již rodiče z žádné strany,dcera je na mě závislá po všech stránkách žití,mám jen jednu kamarádku,která mi občas pomůže,přiznám,že moc lidí mě nenavštěvuje protože se dcery doslova bojí,stav dcery se postupně zhoršuje,ale v žádném případě ji do ústavu nedám.Na to vše co prožívám,se neustále vzdělávám,jsem prý vysoce atraktivní,ale jediná má vycházka je úprk do obchodu a zpět.Je mi smutno,určitě bych chtěla muže,ale nikdo opravdu nikdo není schopen snést ženu s velice postiženým dítětem,sex na jednu noc nedokáži zvládnout,chci lásku,něhu a né úprk muže,když se vzbudí dcera.Můj stav je ve stádiu neustálého smutku a depresí,paradoxně se zvyšují počasím,kdy jsme celý dlouhý den doma a nemůžeme ven,ani na dvorek,celé dny sami a sami.Má zkušenost ukazuje,že se lidé bojí postižených,mají doslova hrůzu být s nimi v jedné místnosti a mě moc bolí život,s velkou láskou k dceři,ale tak moc sama. Věra

OTÁZKA: dobry den, rada bych se Vas zeptala, zda si myslite, ze se da zit v partnerskem vztahu bez sexu. Jsme s pritelem spolu tri roky (s rocni pauzou) a frekvence milovani se postupne snizila z 1x za mesic na 1x za pul roku. Jemu frekvence 1x za mesic plne vyhovovala (mne ne), ted uz ani nemam o jeho doteky zajem, spis jsou mi neprijemne. On by zajem mel, ale zatim to neresi a dava tomu volny prubeh. Kdyz se tim probiram zpetne, nikdy jsem k nemu zadnou chemii necitila, nikdy milovani s nim neskoncilo uplnym uspokojenim z me strany. Z toho co jsem zatim napsala vyplyva jasny zaver - rozejit se. Jenze tady je ten problem - je nejlepsi clovek co znam, moc si ho vazim a mam ho rada, moje rodina i kamaradi ho berou a ja si nedokazu predstavit, ze nebude v mem zivote. On je proste moje rodina. Je zodpovedny, pratelsky, rozumi mi jako zatim nikdo predtim. Chci s nim byt, jen nevim jak - sex mi chybi, ale s nim nechci. Kdyby tak existovala pilulka na chemii.. Dekuji za Vas nazor a preji hezky den. Barka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Chtěla bych také požádat o radu. Asi před měsícem a půl jsem se po šesti letech rozešla s přítelem. Uvědomila jsem si, že ho mám sice pořád ráda, ale že je to už víceméně láska kamarádská a že v partnerském vztahu potřebuji něco víc. Něco, co jsem u něj nenašla. Pro něj to byla rána z čistého nebe. On mě měl pořád rád a počítal s tím, že spolu zůstaneme napořád. Byl z toho úplně na dně a pořád mi opakoval, že nedostal žádnou šanci. Já ale sama nevím, kde přesně se stala chyba. Asi to byly pozvolné krůčky a chyby, které ve mě tu lásku uhasily nebo je to jenom tím, že jsme každý jiný a že já skutečně potřebuji někoho jiného. Proto vím, že žádná druhá šance prostě není, protože ve mě se už nezmění. Jak jsem psala, byl na tom hrozně. Jedna jeho kamarádka mu doporučila knížku Miluj svůj život, kterou si přečetl a myslím, že mu dost pomohla. Začal přemýšlet nad věcmi, které dřív neviděl a sám si uvědomil své chyby i to, že vztah vlastně nikam nesměřoval. Teď se chce ale vídat, kamarádit se a dělat věci, které dřív ani dělat nechtěl (jezdit na kole, chodit na procházky atd.) Je pravda, že bydlíme daleko od domova, spolu jsme se přestěhovali kvůli práci a tak tu nemáme rodinu a nejbližší kamarády. Já jsem ráda, když ho vidím, když vidím, že je na tom už relativně dobře, známe se dlouho a tak si máme o čem povídat. Mám ale strach, aby ta jeho změna nebyla jen důsledkem jeho naděje, že se mezi námi něco změní. Já vím, že to už nejde a to jsem mu i řekla, ale on mi tvrdí, že ne, že je rád, že můžeme být alespoň kamarádi. Co myslíte, může skutečně tak poměrně rychle změnit svůj pohled a lásku nahradit kamarádstvím? Záleží mi na něm a nerada bych mu ubližovala. Minulý týden jsme se viděli každý den a bavíme se spolu úplně normálně, je nám spolu i dobře, ale jak jsem psala, nevím, jestli je to tak dobře. Jana

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,prosím vás o názor na tuto mojí situaci: je mi 29 let, byla jsem 5 let vdaná a nyní se rozvádím, protože jsem si uvědomila, že můj manžel není člověk, s kterým bych chtěla žít a mít děti, vše proběhlo hladce a s manželem máme výborný vztah. Po měsíci jsem si našla nového přítele, ze začátku to vypadalo vše ok, ale asi po 2 měsících se to vě mě nějak zablokovalo a přítele jsem opustila...Byl to muž, který mě měl velmi rád, choval se ke mě slušně, ale mám pocit, že potřebuji citit trochu nejistoty...jakmile vím, že muž je pro mě schopný uděla cokoli a touží trávit se mnou vetšinu času, začne mě to svírat a já ze vztahu utíkám... co s tím? Je to normální? Janas

OTÁZKA: Dobry den, 4 mesiace chodim s priatelom o 10 rokov starsim, je nam spolu vyborne, uzivame si romantiku v prirode. Prislo na bozkavanie i na prve rozopnute gombiky. Na poslednom nasom radne ma vsak priatel zaskocil prosbou:Podme sa milovat! Nikdy ma do nicoho nenutil, ale neviem, ako ho napadla taka myslienka... Mne sa to zda priliz skoro, mala som predstavu tak po roku spolocneho zblizovania sa. Poradte mi prosim, ako mu naznacit, aby este pockal. Inak je velmi mily a vie, ze na mna treba postupne. Dakujem na radu. B. Barborka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala, jak by měl být konec manželství vysvětlen 3-4 letému dítěti, s tím, že maminka a tatínek budou bydlet v různých městech. Nemáte prosím případně kontakt na dobrého dětského psychologa v Brně? Bailee

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,obracím se na vás,protože si už nevím rady se svým trápení.Před 4 měsíci jsem se rozešla s přítelem a to kvůli tomu,že zatím (po 2 letech) neplánoval společný život.Našla jsem si nového přítele,který plánuje společný život se mnou až moc,ale já pořád myslím na bývalého přítele a došla jsem k názoru,že jsem udělala chybu,že jsem se s ním rozešla.Minulý týden jsem ho požádala,aby mi vrátil klíče od bytu ale byla to záminka z mé strany,abych ho viděla.Napsala jsem mu dopis,kde jsem popsala všechny pocity,které mám.Napsala jsem mu,že jsem spousto věcí přehodnitila,změnila jsem názor a taky jsem se mu omluvila,že ne vždy jsem se hezky chovala a že pokud bude chtít,tak bych nám chtěla dát druhou šanci a kdyby řekl ne,tak to pochopím a budu ráda,když budeme kamarádi.Uvedla jsem mu tam,že mu dám času kolik bude chtít a že na něj nechci tlačit.Bohužel nemyslím od toho minulého týdne na nic jiného a je to pro mě dost těžké,protože bývalý přítel se mi zatím neozval,takže nevím,co si mám myslet a ta nejistota mě dost ubíjí.Ještě chci říct,že když jsme se viděli,tak jsem chtěla někam s ním posedět,ale to odmítl s tím,že spěchá domů,ale slíbil mi,že příště někam určitě zajdeme.Tak mi to sliboval i v sms,když jsem ho žádala o setkání (byli jsme spolu 1x v kině).Děkuji za odpověď. alenka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, často si pročítám Vaše odpovědi a věřím, že jste to právě Vy, kdo mi může pomoci. Bylo by to ale asi na delší povídání. Je možné se u Vás nějakým způsobem objednat? Děkuji Vám za odpoveď a přeji příjemný den. Michaela

OTÁZKA: Nemyslim osobni zkusenosti...(s temi mezinarodnimi manzelstvimi)...:) Majka

OTÁZKA: Dobrý den paní Doktorko, chtěla bych se zeptat ohledně mých problémů s přítelelm. Náš problém se týká toho, že nechce chodit za mými kamarády, ale s těmi jeho jsme téměř pořád. Problém je v tom, že i přes to, že jeho kamarádi nejsou zrovna má krevní skupina tak se je snažím "brát", jenže oni se nesnaží o totéž, ba naopak, buďto se do mě přímo navážejí, nebo se mi vysmívají za zády. Když si to chci vyřikat jsou na mě nemilí. Snažila jsem se to neřešit s přítelem, ale nakonec se kvůli tomu vždycky pohádáme. Přítel mi řekl, že si musí vybrat mezi mnou a jimi...jenže mě tohle nepřijde jako rozumné řešení. Vypadá to, že jsme se kvůli tomu rozešli a já teď nevím, co se mam dělat (chápejte na tom človíčkovi mi moc záleží)? Tereza Ducháčková

OTÁZKA: Mila pani Jitko, rada si procitam vasi poradnu, a obdivuji vasi trpelivost a vyrovnanost. Sama ziju v dost komplikovanem manzelstvi. Chtela jsem se vas zeptat, jesti neznate v Praze nekoho, kdo by delal manzelskeho poradce a byl se schopny domluvit anglicky nebo italsky? (pokud manzel uzna za vhodne se z nekym takovym bavit. On prece zadny problem nema...) Zkousela jsem hledat na internetu, ale zatim jsem nic nenasla. Nemate nejake zkusenosti se smisenymi manzelstvimi? Dekuji za odpoved a preji hezky den. Majka

OTÁZKA: Dobrý den pani doktorko.Jsem žárlivá a moc mě to bolí,moc mě to zžírá proč??? Vadí mi když manžel má někoho s kým si dobře rozumí v práci,nic víc v tom z jeho stránky není.Jak se má chovat on ke mě nebo já k němu,aby jsme se neutrápili.Nechci být taková,protože to je taková "hnusná" bolest.Děkuji moc za radu. Petra

OTÁZKA: Dobry den, pani doktorko, rada bych Vas poprosila o radu.Mam jiz petilety pomerne spokojeny a laskyplny vztah s manzelem.Moje otazka se tyka jeho vztahu k rodicum. V jeho i moji rodine se vyskytovali nejake problemy, ale myslim, ze v ramci moznosti ziji spokojene. V poslednich nekolika letech se opakovane stava, ze on z nejakeho dle me ne tak zasadniho duvodu s nimi casto nemluvi, obcas krici apod. Me pouziva jako "zprośtredkovatele" komunikace, moc to mrzi me i jeho. Ve vztahu ke me obcas take zazni nejaka kritika i hadky, ale vzdy se nakonec dokazeme racionalne a ohleduplne domluvit. Ve vztahu k rodicum vsak jakykoli vlastni podil odmita,stale hovori o jejich chybach,kdyz se ho snazim presvedcit o zmene pristupu. Myslite, ze je nejaka sance na zlepseni? Moc dekuji za odpoved. jana

OTÁZKA: chodili sme spolu asi mesiac potom som ho opustila a teras ho chcem spät ale on sa robi ze nema zajem co mam robit?? Naďa

OTÁZKA: Pani doktorko potřebovala bych poradit. Mám sveho muže velmi ráda , ale máme prooblém. Moje dcera casto chatuje na www.libimseti. on to videl a sel se tAM PODIVAT. Od te doby jen prijde domu tak zapina tuhle kravinu a chodi tam smirovat, Zalozil si nove icq na kterem ma i kontakty na ty zeny co tam chodi a neustale posouva hranice. nejdriv rikal ze tam chodi jen pozorovat a porad chtela abych tam take sla, udelala sjem to, ale po hodine kdy me neustale nekdo otravovala a nabizel virtualni sex jsem radsi odesla . Vykladal jak nechape , že tam maji ty kamery a za tyden priojdu domu on sedi u PC a ma pujcenou dcerinu web kamerku, Pry mu to bylo blbe kdyz oni ji meli . Vcera koukam na tv a pres rameno vidim jak tam zas je , mluvi soukrome s nejakou zenou a ta byla jen ve spodnim pradle a on ji psal aby se na nej usmala.Tak to na me uz bylo moc. Ja tu litam okolo deti , penu u pusy a na me jen vrci a nejaky tam bude rikat aby se na nej usmala. Sla jsem k nemu a pozadala ho at se sbali a vypadne.On zacal ze to nechape a co pry dela , ze si jen povida. Tak nevim jsem spatna ja? kdyz me stve , že misto aby se venoval nam tak si pise s cizima a nebo jsem udelala dobre? Ja prece nemuzu za to, že on nema žadne zajmy , ktere by ho naplnovali. Taky jsem mu rekla , ze az mu bude 40 a bude mit tyhle zajmy tak tim bude akorat smesny. On vse uznava, ale ja nevim co dal. Ja jsem mu nikdy neotevrela postu, email, mobil bych nikdy nezvedla a ted se trapim. Mam se podvat? a riskovat a pak si pripadat jak trapna nána a nebo si rikat , že se nesnížim a trpet. Nechci ani jedno, nechci nic takoveho rešit, nechapu proč musel tohle dělat , Když nás nechce tak at jde , ale tohle je nesnesitelne:( dekuji za odpoved Sara

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, již 11 let mám přítele, 5 let jsme spolu bydleli a vychovávali dohromady mé 3 děti a jeho 1 dítko. Pak, z důvodu mé finanční situace(začala jsem mít méně peněz a nemohla tudíž vše platit) bydlíme každý zválšť, ale stále trávíme spolu víkendy, dá se říci, že stále jště spolu jakoby žiejem. Problém je ale v jeho povaze. Vadí mu, že mývám nedostatek peněz neboť platím hypotéku na můj rodinný domek, platím jídlo na společné víkendy - někdy koupí i on, ale sporadicky. Pracuji na ŽL, jsem hodně vytížená a on skoro nepracuje neboť má rentu z nemovitostí. Zásadní spor má u mé dnes již 16-leté dcery, která přišla o panenství v 15 a 3/4 roku a dle něho je to na dnešní dobu velmi brzy a moc s ní nekomunikuje. Mně vyčítá, že jsem moc benevolentní, že doma nic nedělá, ale nějak zapomněl, že po škole vytře celý dům, nakrmí pejsky a kočky, utře prach, dá prát prádlo. Prý by mu měla jezdit do jeho bytu uklízet, protože on to nestíhá, prosit ji nebude a ji to nenapadne. Hádáme se stále kvůli penězům nebo kvůli dětem. Neumím se s ním rozejít, nějak bych řekla, že jsme na sebe zvyklí. Mně je 46 let, jemu 50. Bojím se zůstat sama. Je možné navštívit manželksou poradnu někde v Praze? Nemáms tím ždáné zkušensoti. Děkuji. Markéta

OTÁZKA: Pani doktorko, chtela bych poradit se svym soucasnym vztahem. Seznamili jsme se pred pul rokem, muj pritel me pritahoval po vsech strankach - a myslim ze ja jeho taky. Zamilovanost se vsim vsudy. Ted jsme spolu zacali bydlet a da se rict ze uz to neni jak pres ruzove bryle jak na zacatku, coz je uplne normalni. Partnera si vazim po vsech strankach, rozumime si , respektujeme se atd az na jednu vec- bohuzel sex me neuspokojuje tak jak ze zacatku ale nevim jak a co s tim delat. Nechci se pritele dotknout a rict mu otevrene ze tak a tak mi to nestaci protoze nevim co si mysli on - treba je sam spokojeny? Zkratka nevim jak tohle tema nakousnout a jestli vubec, nebo vymyslet jiny zpusob...rikam si ze muzske ego je v tomhle dosti krehke a proto nechci nic zkazit......??? Silvie

OTÁZKA: Dobry den,žiji v manželství 28 let,domnvala jsem se,že znám manžela dobře.Před několika lety jsem náhodně zjistila,že se můj manžel intenzívně zajímá o sadomasochismus,píše i jakési povídky s touto tematikou,podle mě velice nachutné.Dále si velice rád prohlíží na internetu perverzní rubriku pro seznamování homosexuálních mužů,dokonce si do ní sám podal inzerát a sešel se s mužem,který se mu ozval.Mně vše zapírá,partnerský rozchod odmítá.Kontaktovala jsem sexuologii,ale můj dojem je zatím rozpačitý.Lékařka se mně zeptala,co vlastně od nich hodlám očekávat.Jinak můj manžel má schizoidní poruchu osobnosti,vypadá a chová se celkem nenápadně,ale mně tato situace přece jen dělá starosti.Mohla byste mi prosím nějak poradit? Dana

OTÁZKA: Dobry den,snad se mi podari muj pribeh a tim i me trapeni co nejvice zestrucnit.Jiz dva roky temer kazdou volnou chvilicku vzpominam na sveho byvaleho pritele.Meli jsme moc pekny 5lety vztah.Ja jsem si nemohla na nic stezovat,ale prave snad tim,jak byl hodny a jak jsme nemeli zadne vetsi problemy jsem zacala posilhavat po vetsi zabave a nakonec jsem se zamilovala.Tedy to jsem si myslela,nakonec vim,ze jsem se jen poblaznila.Muj nynejsi partner si me nevedomky omotal naprosto kolem prstu a ja bych najednou pro nej tehdy udelala cokoli na svete.Nakonec spolu mame dve krasne deti,ale ja mam v sobe tak prazdno,hodne totiz pracuje a kdyz uz je s nami,tak si vlastne stejne nemame poradne co rict.Uz si s tim nevim rady,hadame se neustale,jsem proste nespokojena a jde to ze me timto zpusobem alespon trochu ven.Neustale vzpominam i na celou rodinu meho byvaleho pritele,nikdo me nezavrhl a chovaji se ke mne stale pekne...i muj byv. pritel mi napsal,ze od te doby nikoho vice nemiloval,ale ma nyni partnerku a myslim,ze je spokojeny.Nikdy uz asi neprestanu litovat toho,co jsem z rozmaru udelala.Mela jsem pekny vztah,ted mam manzela,ale uvnitr strasne prazdno,jsme proste kazdy jiny a i kdyz jsme to rikali od zacatku,ani jeden jsme od toho neodstoupili.Kazdy den si rikam,ze se se vsim sverim sve mamince,ona me zna nejlip,musi to citit...ale nechce si to momentalne pripustit,zije vnoucatkama a chce aby byli stastny.To ja samozrejme taky,ale...mohou byt,kdyz nejsem stastna ja??Kdyz se ji prece jen snazim trochu postezovat,tak mi vzdy vycini,ze jsem preci musela vedet,do ceho jdu a ze si myslela,ze jsem vic dospela.Vysledkem vseho je,ze se z hoodne vesele holky stala utrapena mlada pani,kterou uz rok a pul trapi tisen na hrudi a nevim si s nicim rady....dekuji za vasi odpoved. Pavla 30

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, můj dotaz se týká problémů s dcerou. Jsem dva roky rozvedená a pred pár týdny jsem se seznámila s mužem, který k nám začal občas chodit na návštěvu. Dcera (9let)se k němu staví velmi negativně. Mluví o tom, že chce být jen u otce a že nechce, aby k nám můj přítel chodil. NEchápu to. Otce navštěvuje, kdy chce. Když si on našel přítelkyni, která s ním dokonce bydlela, nedělala dcera žádné problémy. Jak se k tomuto postavit? Několikrát jsem jí vysvětlila, že mám jenom přátele stejně jako ona. Nechtěla bych jí ublížit, ale myslím, že na vztah mám právo. Je mi 31 let. Starší syn 13 let nedělá problémy. Moc děkuji za odpověď. Lucie

OTÁZKA: Dobrý den.Chtěla bych poradit s generačními problémy.Je mi 50let,jsem rozvedená,žiju s 2 dospělými dětmi v rodinném domě.S těmi problém nemám,mají každý svůj pokoj a na chodu domácností se podílejí.Bydlí tu taky v domácnosti1+1 můj 74letý otec.Tato jeho domácnost je samostatná,ale toaleta,koupelna,chodby jsou společné.Můj otec není zlý člověk,ale nějak neuznává mé soukromí.O všem chce rozhodovat,vše chce vědět,vše slyšet,poslouchá jak telefonujeme,kdykoli bez zaklepaní vstoupí a to i když mám navštěvu.To sedne a nehne se,je mi trapné ho vykázat.Vše co vyposlouchá a doví se z mého života následně vykládá různě po rodině a sousedům.Na mé výhrady nereagoval a dělal to dál.Nyní je situace taková,že s ním nikdo skoro nekomunikuje,nic se mu neřekne,s návštěvou chodím do restaurace,abychom si mohli povykládat bez odposlechu,každý před nim prchá.Já se o něj starám když potřebuje,navařim a to je asi vše.Nikde se mu nechce i kdyby mohl,koníčky nemá,většinou si jen telefonuje.Na mě si stěžuje,že se k němu spatně chovám,že si to nezasloužil.Vše si podle mého zavinil svým jednáním,já si jen chci chránit své soukromí.Nevím,jestli naše vztahy se dají nějak zlepšit.Podle mého,by měl mít nějaké své aktivity,možnosti má,ale nechce se mu.Děkuji za odpověd. Marcela

OTÁZKA: Mám 26letou dceru, která zrušila naplánovanou svatbu se svým přítelem, se kterým chodí něco přes rok. Svatba byla možná trochu neuváženě zorganizovaná poměrně po krátké době jejich známosti. Zrušení svatby byl jednostranný krok mé dcery, její partner s tím nesouhlasil,má dojem podrazu.Dcera to vysvětluje tak, že jak jsou spolu déle a začali spolu i žít, že si není tak úplně jistá a ještě není na svatbu naladěná. Já to chápu, chápu i pocity jejího partnera a jeho rodičů, kteří tím taky byli hodně zaskočeni.Nerozumím moc tomu, že dcera s ním chce stále být, nechce ho ztratit, shánějí si byt, který by společně financovali a přitom pár týdnů před svatbou od ní odstoupila. Trošku jsme ve zmatku, v sobotu to šla oznámit druhým rodičům a včera si s nimi telefonují, že našli moc hezký byt, který se jim líbí. Nějak si to nemůžeme srovnat, co vlastně to moje dítě chce a čeho se to bojí. Je starší dcerou , kterou opustil otec,prý existují určité zákonitosti, podle kterých se chovají děti z rozvedených manželství. Její mladší sestra v podstatě nenavázala nikdy žádný vztah, ta starší ano, ale zatím se vždy s každým ona rozešla, teď zase zrušila tu svatbu. Máte na to nějaký názor , případně odhadnete, co bude dál ? To víte, ráda bych, aby byla dcera spokojená , ale tady ten její ženich je fakt hodný kluk, docela i pracovně úspěšný , má o ni zájem, ale teď dostal asi dost ránu. Je vůbec moje dcera schopná nějakého stabilního svazku, neuteče ona vždycky když začne jít do tuhého ? Díky za váš názor . Andrea

OTÁZKA: Paní doktorko, manžel si našel kamarádku, věřím, že spolu nic víc nemají.V práci se vyhledávají, svěřují si své problémy. Se mnou si už doma tolik nevykládá.Když si jejich parta v práci domluví akci(asi dvacet lidí) tak jsou tam spolu , rodinní příslušníci tam nemohou. Tancují spolu,dělají spolu srandu, a na fotkách vidím, že jsou pořád u sebe.Když mám odpolední, tak si jdou i sami spolu sednout na víno.Nebo si posílají smajlíky veselé a zamilované.Prý je to jen sranda mi řekne manžel, že ji má rád jako kamarádku.Co si o tom paní doktorko myslíte?Chodí spolu z práce a manžel ji doprovází k autobusu.Proč ji potřebuje?Moc děkuju, že jste si pro mě udělala chvilku a děkuju za radu. Vlasta

OTÁZKA: Jsem 15 let vdaná.Už na začátku manželství se projevilo, že manžel má rád alkohol. Přispěla k tomu také stavba domu, u nás na Moravě bez slivovice dům nepostavíš. Pře čtyřmi lety manžel změnil zaměstnání - pracoval na stvbách a zapadl do party dělník- rádoby kamarádů, takže byl opilý i třikrát týdně. Na mé prosby, aby s tímto neěco dělala, navštívila jsem i manželskou poradnu reagoval, že on je v pořádku a psychology potřebuju já. Nyní změnil práci, ale navyk k alkoholu mu zůstal, pokud má volno začiná den třema štamprlema slivovice, někdy i víc, v průběhu dne popíjí a i když večer není opilý, protože se tak posilňuje v průběhu dne po malých dávkách, strašně mně tato jeho slabost vadí, když jen trochu opilý, je ke mně a hrubý a protiví se mi. V podstatě spolu už nikde jsme 4 roky nebyli, mám starch z ostudy, ktero by mohl v opilosti udělat. Když mu nabízím, že vyhledáme odborníka, říka, že já mám problém, ne on - prý pořád potřebuju něj koho buzerovat a alkoholika z něj dělám já.Máme dvě děti, pokud by nebylo dětí, opustila bych ho, ale takhle chci manželství zachránit. Paní doktorko,opravdu jsem tak málo tolerantní, když po manželovi požaduju , aby vyhledal odoborníka? Chci zdůraznit, že jeho pití a chování v opilosti ve mně zahubilo jakýkoliv citový vztahk němu, nevěřím mu, ale rodinu chci udržet pohromadě - kvůli dětem petra

OTÁZKA: Dobrý den, ráda bych se s vámi poradila. Skoro rok žiji s přítelem, který měl předemnou řadu krátkodobých vztahů a nikdy s žádnou ze slečen nežil. Je mu 27 let a doposud žil sám s tatínkem, kde si navykl chodit domů kdy se mu chtělo, nemusel se v ničem nikomu přizpůsobovat, domlouvat se, dělat kompromisy...slečny ( alespoň ty které znám byly pak spíš submisivní typy )Přítel je dost těžko zvladatelný živel, velký extrovert, ne příliš zodpovědný...Denně tedy narážím na to, že vše co si předem domluvíme je pokaždé nakonec úplně jinak. Navíc je přítel hodně ješitný a každou vítku z mé strany ( ať se jedná o sebemenší hloupost ) vnímá jako nějaké zásadní napadení a okamžitě se uráží, přestává komunikovat nebo se naopak hádá tak, že i sebemenší drobnosti vyhrotí do zbitečně velikých rozměrů.Bohužel to musím být pak já, kdo se pokusí o vzájemnou komunikaci.Všimla jsem si také že jak on tak tatínek mají občas tendence být za ty "chlapy" a "brouky pytlíky" co všechno vědí nejlépe, nedělají chyby... Mám ho moc ráda, ale nevím, jak se s ním naučit vycházet. Nejsem zvyklá být potichu pokud se mi něco nelíbí ale rozhodně mi nejde o to hrotit takové drobnosti jako např.zapomenutí na oběd u rodičů atd. tak že na sebe nakonec křičíme a přítel se mnou nemluví.Nevím jak v takových situacích reagovat, abych řekla co si myslím a přítel mou kritiku přijal jako fakt a pokračovali jsme v klidu dál. Velmi děkuji za Vaši radu a přeji pěkný den, Šárka. Šárka

OTÁZKA: Dobry den, pani doktorko. Obracim se na Vas s problemem, ktery se tyka meho minuleho vztahu resp. jeho konce. Zanedlouho to budou tri roky co se se mnou byvala pritelkyne rozesla a ja jsem se s timto faktem jeste nebyl schopen vyrovnat. Mozna to poukazuje na moji slabost nebo detinskost nebo jiny "defekt" v me psychice. Cele to probehlo hodne hadave a trvalo dlouho, nez prisla s tim, ze chce konec; bohuzel, do toho zapojila i sve pratele, ktere si pojistila, ze budou na jeji strane v pripadnem argumentovani proti me osobe, aniz by meli objektivni nazor. Urcite jsme oba udelali spoustu chyb, ale ja si nejsem vedom situace, kvuli ktere by mel nastat rozchod. Duvod jsem se nikdy nedozvedel, nechtela mi to rict. Myslim si, ze ji to asi prestalo bavit, ale to uz dnes neni hlavni problem. Nasledne situace po rozchodu, byli ovlineny neprijemnym faktem, ze jsme byli sousede. Z prvu to nebyl zadny med zit v takovem prostredi s vedomim, ze tam nekde je, co dela.... a dale rozvijet myslenky timto smerem. De facto se od te doby nevidame, snazil jsem se zaridit tak, abych ji nemusel potkavat a tim padem se vyhnout pripadnemu rozhovoru. Myslel jsem si, ze bude v mych silach byt jen "kamarad", ale jak se pozdeji ukazalo, nebyl jsem schopen s ni na teto urovni komunikovat. Nemluvime spolu, ikdyz za tu celou dobu jsme spolu parkrat promluvili nebo se aspon pozdravili. Velice spatne jsem se soustredil v te dobe na skolu a byl jsem stale "na jehlach" - dost tezko se mi to popisuje; nevydrzel jsem se zdrzet na jednom miste delsi dobu, nebyl jsem schopen precist napr. knizku, divat se na film, soustredit se na jakoukoli cinnost. Snazil jsem se travit cas co nejvice mimo domov, abych nebyl stale v ohnisku. Ikdyz jsem si tak trochu zvykl na ''sousedstvi'', tak ale stejne nejsem schopen delat nejake aktivity do dnes(ta knizka, film...). Na druhou stranu jsem se snazil maximalne koncentrovat na konicky, na veci, co me bavi a bavili i pred timto vztahem. Hodne jsem se fixoval na nabidku [tato otázka byla zkrácena] Honza

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala (asi jako každý, kdo tu píše) ani nevím jak začít. Mám 4 letou dcerušku. V současné době jsem matka samoživitelka asi už dva roky. S otcem dcery žijeme ve stejném městě. Ten si asi před rokem našel přítelkyni, kterou si bere a chce s ní založit novou rodinu. Lhala bych kdybych řekla že je mi to jedno. Není. Ale strašně mě mrzí jeho postoj k dceři. Dcera ho neskutečně zbožňuje. V období, kdy jsme ještě oba byly už od sebe ale oba nezadaní bral si dcerku i 4 x týdně byl s ní v neustálem kontaktu. A v současné době je to úplně jinak co nejméně a sporadicky. Je v současné době jako voják v Kosovu a byl zde na dovolené na deset dní dcerku si vzal pouze na jednu noc. Vím že z toho možná ještě ve svých čtyřech letech nemá rozum ale mrzí mě, že se ji tak nevěnuje. Když nad tím uvažuju mám strach že až z toho bude mít rozum tak ji to moc ublíží nevím jak mám dál jednat. Veškeré pokusy o domluvu s bývalým selhaly je v područí své partnerky, která si před celou rodinou hraje, že moje dítě neskutečně miluje a v době kdy spolu začínali mi dcerku shodila ze schodu a nebo za zady rodiny tvrdí, že se z našeho města odstěhují jen aby odtáhla otce od dcery. Už jsem i přemyšlela o tom že bych mu dceru nedával ale mám zase strach že mi to jednou vyčte že to bylo z mojí iniciatívy. Nevím ale mám obavy, že když to nechám tak a bývalý se časem na ni úpůně vykašle bude jí to bolet více /a tím i mě/ než kdyby se spolu nestýkaly. S dcerkou jsem již u psychologa byla a dospěli k tomu že doznívá období vzdoru a je ztíženo nejistotou ve vztahu k tatínkovy. Je mi ji strašně líto, když pláče že by chtěla tatínka a vy víte, že je jen pár set metru od ní a nechce jít za ní. Děkuji za jakoukoliv radu. Zdenka V.

OTÁZKA: Děkuji za odpověď,ale teď nevím jestli je lepší vztah manželský nebo přátelský. Helenaha

OTÁZKA: Dobry Den Pani Doktorko! Rada bych se Vas zeptala:Ziji v zahranici s pritelem cizincem 2,5roku.Nas vztahje celkem v poradku az na jedno, pritel je neuveritelne nezodpovedny co se tyka penez.nedavno jsem byli na vylete a on malem propasl letadlo ja uz cekala na letisti a v hlave se mi promitaly hororove scenare co se mu asi vsechno mohlo stat.A v tom vzteku jsem mu rekla ze od neho odejdu.Doma jsme si pak o vsem promluvili a on mi rekl ze si me chtel tento rok vzit.Myslela jsem ze to jen zkousi,ale rekl ze o tom mluvil se svoji matkou.No a ta je pochopitene nadsena ,protoze se jako normalni ceska staram o domacnost varim atd.coz tady u zen neni zvykem.Pritel ma z predchoziho vztahu 12ti letou dceru ktera je u nas 2krat mesicne.Na jednu stranu citim ocekavani ze strany pritelova rodicu.Pritel ma bratra ktery ma starsi partnerku a ziji ve svobodnem vztahu a rodinu ani snatek neplanuji. Vysvetlovala jsem mu co mi vadi on mi da ve vsem zapravdu.Jsem realista a chapu ,ze se budu muset spolehnout sama na sebe ma rodina je 500km.Ale nechci vstupovat do neceho co nema smysl nebo byt zavisla na rodicich.Dekuji Petra

OTÁZKA: Dobry den paní doktroko,mám problém,který se týká vztahu k mému manželovi ( jsme v rozvodovém řízení).Manžel s námi již 2 roky nebydlí, rok měl přítelkyni. Ted je sám, ale stále se stýkáme. Mám na mysli sex. Po celé ty dva roky spolu máme poměr. Nejsem schopná mu říct, že už spolu nebudeme nic mít. Mohla byste mi poradit jak mu odolat . Děkuji mockrát za Vaši odpoved. martina

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,chtěla bych se poradit.Manžel poslední dobou furt nekakm chodi a dokonce mam pochybnosti ze nekoho ma ze ma jinou zenskou.mam pocit ze mi porad neco taji a moc mu neverim.ale miluju ho a nedokazu si predstavit zivot bez nej,ja jsem mu to i rikala ze zarlim a ze mu neverim a on mi porad tvrdi ze me miluje a ze nikoho nema.ale ja uz nevim co delat aby to vsechno bylo jako driv... kateřina

OTÁZKA: Dobrý den, jsem v současné době na mateřské dovolené. Mé dítě je krásné, mám ho moc ráda, ale doma mě to nebaví. Velmi se nudím, vše je tak jednotvárné. Partner mi nabídl, že zůstane doma a já půjdu do práce, ale to nelze - problémy se zaměstnavatelem. Mám na celý svět teď velmi negativní pohled, nic mi nebaví. Mám také obavy, aby moje deprese negativně neovlivnily i vztah s partnerem, který se mi snaží pomoci jak jen to lze. Děkuji za každou radu. Zuzana

OTÁZKA: chlap se omlouva nicmene prosi o radu. zname se tri roky dva spolu zijeme najednou nevera a ze partnerka je ke me moc pripoutana chce bydlet pul tydne u me pul u rodicu zjistila najednou ze jeste neni zrala na to aby se mnou bydlela atd. Asi prochazi nejakou zmenou ja ji vychazim vstric jak to pujde ale nechci se stat jejim kamaradem a tohle odcizovani mam pocit jako by to byl zacatek konce. je mozny to nejak zvratit co muzu delat abych vztah zachranil je ji 22 petr

OTÁZKA: Vazena pani doktorko, myslim, ze jste preskocila muj dotaz. Mezi Simcou a Verou. Dekuji za dodatecne zodpovezeni. Mily,24 let

OTÁZKA: Paní doktorko, prosím o radu před dvěma lety jsem s manželem řešili krizi, měl milenku se kterou udržoval vztah, o kterém jsem nevěděla, něco jsem tušila, ale když jsem se ho na to ptala, tvrdil, že nikoho nemá. Před těmi 2 lety se přiznal, že s ní čeká dítě a ona nechce ho dát pryč co má dělat, a přiznal se mi, že s ní udržoval vztah nebo on tvrdil, že to žádný vztah nebyl, že ji nikdy nemiloval, že to prostě bylo jenom chyba, které hrozně lituje miluje prý jenom mne a chce být jenom se mnou, nakonec ta jeho milenka prý dala to dítě pryč, nebo jestli se na něj vymyslela lež, aby se rozvedl, nevím, ale od té doby můj vztah k němu už není založen na důvěže jako dříve, naše manželství fungovala normálně po všech stránkách i před tím, nedovedu pochopit, jak to mohl udělat? Nevím, jak mám znovu najít ztracenou důvěru, tvrdí mi, že s ní už pd té doby nic neměl, že je mu úplně lhostejná, ale ta důvěra, je pryč, nevím, co mám dělat, nechci, aby děti vyrůstaly bez táty a ani nemám kam jít, protože máme dům, který je samozřejmě společný, a stále ho miluji, i když mi tak hrozně ublížil, co mám dělat, abych za každým jeho zpožděním z práce neviděla, že je s ní? mirka

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, před časem jsem psala o své krizi s přítelem. Doufala jsem, že je všechno vyřešené, ale vyřešilo se to jen tak, že se s ní ( s tou přítelkyní) přestal stýkat a psát. Teď jsem se domnívala, že už je všechno o.k., protože se začal strašně snažit a vypadalo to mezi námi zase všechno dobře. Jenže tento víkend zase jsem zjistila, že přítel pokračuje ve svém konání, jako dříve. Sice nepíše sms-ky jí, ale nějaké jiné, své dávné spolužačce. A to už zase na úrovni: co děláš příští týden kočičko atd. Byli jsme pořád spolu, je pravda, že nikam moc nejezdil, ale už zase něco plánuje, organizuje a potají, abych o tom nevěděla. Přišla jsem na to náhodou, zase v noci když přišel z hospody schovával si telefon a chodil psát někam něco potají. Byl hrozně opilý a tím se v podstatě i omlouval, že byl opilý. Ale tak je to vždycky, když je do hospody, opije se a pak píše nějaké zprávy nějakým slečnám. Spolužačkám, známým atd. Prostě je balí. Vůbec tomu nerozumím, už nevím, co dál, jezdili jsme kvůli tomu do poradny, kvůli té krizi, která mě totálně položila. Protože začal za tou slečnou jezdit a intenzivně to prožíval. Myslela jsem, že máme dobrý vztah, že bude všechno dobré, protože mě má rád – dával mi to najevo. Nevím, proč to dělá, změnila jsem se, nehádáme se, ani jsem mu nic nevyčítala. Jen jsem dle vašeho doporučení mu řekla, že to nehodlám už dále akceptovat. Cítím se být taková silnější, přesto vím, že ho mám ráda, že bez něj nechci být, ale také nechci, aby dělal tohle. Mám pocit, že v tom bude pokračovat, že zase počká, až se vody uklidní, a pak to bude dál.... On pořád že jde jen o sms-ky, že to nic neznamená, ale to už jsme tu jednou měli, a málem jsme se rozešli, nehledě na to, jak moc mě to zničilo. Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale mám pocit že mluvím do dubu. Přece jen ale myslím, že mě má rád, ale nechápu to. KONVALINKA

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko.Chtěla bych vás poprosit o váš názor.Bude mi 24 a příteli je 30.Jsme spolu už rok,je to vztah na dálku,ale zatím to funguje-vídáme se zhruba co 14 dní.Přítel mi už několikrát naznačil a dokonce i řekl,že by si přál sex ve třech,který ještě nezažil.Přiznám se,že nejsem až tak konzervativní a docela mě ta představa láká a líbí se mi.Navrhoval "přibrat"svého kamaráda nebo jinou dívku.Ale já mám strach z toho,že v případě jeho kamaráda by mi pak už třeba nevěřil a co se týká další dívky,tak mám samozřejmě obavu z toho,že by se mu líbila víc nebo by se s ní chtěl scházet i beze mě.Proto jsem ho pokaždé odmítla s tím, že ho mám ráda a nechci to.Nevím,co mu mám příště říct..Na jednu stranu mě to láká,ale chtěla bych, aby věděl,že miluju jeho a on je ten,se kterým bych chtěla zůstat celý život.Nechci,aby si myslel,že bych ho pak podvedla.Věřím mu a on mě také. Musím ještě dodat,že pžítel měl daleko více vztahů než já a možná proto chce zažít něco jiného,to,co ho láká.Děkuju vám za odpověď,hezký den. Tereza

OTÁZKA: Dobry den, pritel uz mne nepritahuje tak jako kdysi, stale se hadame, nebot nema praci a nas sexualni zivot je take takrka na nule. Jemu zase vadi, ze chodim stale casteji na diskoteky, kde se bavim se starsimi muzi, kteri maji penize, pripadne i s osatnimi - vzdyt ja si chci jen uzivat.. On je spise typ, co vysedava po hospodach a vse resi tak, ze rekne, ze na to je dost casu. Asi to se mnou nemysli vazne, nebo ja nevim. dekuji za odpoved Irena Irena

OTÁZKA: Dobrý den, včera se se mnou rozešel přítel po tří letém vztahu, řekl mi že mě má rád ale že už mě nemiluje... Trávila jsem s ním nebo s našimi přáteli veškerý svůj volný čas, a po rozchodu jsem teď úplně, ale úplně sama... Protože kde jsou přátelé, tam je i on, a já se na něj prostě nemůžu dívat... I oni jsou z toho takoví na rozpacích, seznámila jsem se snimi právě přes přítele, takže teď už mezi ně jakoby nepatřím... Nemám vůbec chuť žít, ztratila jsem všechny co jsem milovala... Byla jsem hrozně šťastná, náš vztah se dostal do takové klidné fáze... Mně to vyhovovalo, jemu ne... Nevím co dělat. Neumím být sama, bez vztahu, potřebuju někoho, o koho se můžu opřít a věřit mu. Ale mám strach se teď hned vrhat do nového vztahu...Ale jinak takhle sama se asi utrápím... Nejím, nespím, učit se nemohu... Je mi pořád smutno... Děkuji za odpověď, Tereza, 20 let Tereza

OTÁZKA: Vazena pani doktorko, moc si vazim vasich rad a odpovedi, ktere si celkem casto procitam, a i kdyz se mne primo netykaji, myslim, ze me podvedome uci jak resit situace, ktere mohou v pratnerskych vztazich nastat. Pisu Vam ohledne asi velmi malicherneho problemu, ktery me ale trapi. Mam uzasneho pritele se kterym jsme spolu pres 5 let a hezcich pet let jsem nikdy nezazila. Od zacatku spolu bydlime a jsme si jeden druhemu oporou. Ale... Vsude se pise, jak muzi chteji sex a zeny je odmitaji, ale u nas je to naopak. Po asi 2 letech naseho naprosto fungujiciho sexualniho zivota nastal utlum. Mluvili jsme o tom, shodli se, ze je to normalni, a ze ani jeden nejsme typ, ktery by to potreboval kazdy den. Dalsi tri roky to bylo bez problemu, pravidelne asi jednou za tyden a opravdu nam to obema stacilo. Jenze ted mame poprve dlouhou pauzu (temer 2 mesice) a zda se, ze to memu priteli nevadi. Chovame se k sobe uplne stejne jako predtim, pritel me uzasne podporuje, neusneme jinak, nez ze jsme k sobe natuleni, takze jsme si opravdu blizko, ale ne uplne. Mne to ale velmi chybi a citim se nepritazliva. Je pravda, ze jsem mela tezke zkousky a byla jsem nemocna, ale kdyz o tom s pritelem mluvime, porad jen rikame, tak zitra, jsme ted unaveni, atd... Omlouvam se, ze Vas obtezuji s takovym malichernym problemem, zvlast ted, kdyz si to ctu, mne to prijde jako ta nejvetsi blbost na svete. Ale asi bych to potrebovala slyset od nekoho jineho, protoze ja se o tom porad sama presvedcuji, ale stejne mne to trapi. Moje otazka tedy je: Je to normalni, ze ve vztahu muze dojit k takove odmlce v sexu? Mame pockat, jak se to vyvine, anebo radsi zajit do nejake poradny? To posledni, co bych chtela, je o pritele prijit, znamename pro sebe opravdu moc. Dekuji moc za odpoved, Anna Anna

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,asi nebude stačit kapacita znaků na popis situace,tak,aby byla jasná,ale pokusím se být výstižná a stručná. Po 18 letém manželství jsem před téměř čtyřmi roky zjistila,že manžel má vdanou přítelkyni.Nebyl přístupný žádné domluvě, dohodě, pokusu o návrat do předchozích kolejí.Manželství do té doby bylo vcelku normální,s občasnými problémy v sexu a financích.Z mé strany dost podpořené tolerancí,protože denní návštěvy hospody přes moje apely nikdy neustaly.Máme 2 děti,19 a 20 let.Pořád,zřejmě bláhově, čekám, že manžel zareaguje na "hozené rukavice"a vyjde od něho impulz, že co bylo smažeme a pokusíme se pokračovat.Situace se spíš zhoršuje,nyní už pracuje mimo domov, dojíždí domů jednou za dva týdny na víkend,komunikuje i telefonem pouze s dětmi,se mnou jen v nezbytném případě.Rozvést se nechce,nemá prý kam jít,prostředky na pořízení bytu nemá.Vyhovuje mu současný stav a nabádá mě, abych si taky někoho našla.Velmi těžko ho zapojím do rozhovoru o našem vztahu,vyhýbá se vyslovení vlastní představy budoucnosti.Prakticky spolu již nežijeme,jen bydlíme.Děti jsou o situaci poměrně podrobně informovány a radí mi rozvod,přestože mají s otcem pěkný vztah.Navíc moji rodiče jsou "ze staré školy",můj případný odchod z domova(považuji se za samostatnější a schopnější k tomu začít jinde sama)by nesli velmi těžce-dům postavil můj otec a rodiče s námi sousedí.K rozvodu jsem se zatím neodhodlala kvůli dětem a rodičům. Děti jsou nyní dospělé, dokončily střední školy.Celou dobu manželovy nevěry jsem byla bez partnera,teď jsem však poznala rozvedeného muže,se kterým nás spojují podobné životní zkušenosti, zájmy, představa o životě.Pomalu ale jistě se mezi námi rozvíjí důvěrný vztah.Nechci ovšem mít poměr jako vdaná žena.Na co se vlastně ptám - Mám sebrat odvahu a podat žádost o rozvod, který ublíží mým rodičům a zkomplikuje život mým dětem? Nebo mám poslechnout manžela a přistoupit na jeho hru - mimomanželský vztah?Zajímá mě Váš názor jako pohled zkušeného odborníka. MarieP

OTÁZKA: Ahoj "kristynko2" nemas na sebe nejaky kontakt? Prijde me,zes mi svym problemem z oka vypadla... Mohly bysme o tom pokecat... jsem na tom ale uplne do pismene stejne :-( Jestli mas zajem,napis akis24@seznam.cz Budu moc rada :-) akis

OTÁZKA: Dobrý den, Chtěla bych se jen zeptat, jestli je normální, když partner sleduje porno filmy, pokaždé když je sám doma, třeba i malou chviličku a každý den? Chápu, že to muži dělají, ale jak si to v hlavě přebrat? a jak zůstat i přesto sebevědomá? myslíte, že mu u své partnerky něco schází? k.l.

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, je to asi osm měsíců co jsem se rozešla (22) s přítelem (27), chodili jsme spolu cca 3,5 roku. Důvod proč jsem se s ním rozešla byl asi ten, že jsme spolu začali bydlet - plánovat naši společnou budoucnost a já se asi nějak zalekla - nevím, za příčinu jsem to dávala ochabnutím citů z mé strany - z partnerovy strany byl cit velmi silný a upřímný, po těžkém rozchodu (bývalý přítel nikdy nepochopil důvod rozchodu-a já ho asi ani teď neznám) se odstěhoval z mého bytu a začali jsme se vídat jen v těch případech kdy si předáváme poštu nebo tak. Po rozchodu jsem měla pýár krátkých známostí, teď se objevil člověk, (první) kterého bych mohla i chtěla milovat, ale uv tu chvíli, jako bych si naschvál vzpomněla na bývalého přítele a moje citi jakoby k němu znovu ožlily - i přes to že ho vídám jen náhodně. Dost hodně se mnou zamávala situace, když jsem se dozvěděla že se znovu zamiloval, žárlím a i mi to popravdě nějak zabolelo, nyní na něj myslím, ikdyž navazuji nový vztah, nevím jak dál, nevím jestli miluji stále bývalého přítele ...? prosím poraďte mi i. Děkuji moc za rada, Nikolka Nikolka

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, moc vas prosim o vas nazor a radu. Jiz pres rok chodim na psychoterapie, ktere mi v mych problemech hodne pomahaji a pozoruji u sebe velke zmeny. Problem je, ze jiz nekolik mesicu jsem do pana doktora zamilovana! Nechci na nasem vztahu nic menit, jsem rada, ze je muj psycholog, ale ma laska k nemu je cim dal vetsi. Nevim, jestli mu to mam rict, asi by v takovem pripade terapii ukoncil ze? Co byste delala vy, kdyby se do vas klient zamiloval? Znate nejaky podobny pripad a jak dopadl? Dekuji moc za odpoved. Simona Kali.

OTÁZKA: Dobry den, jsem se svym soucasnym partnerem 3 mesice a zrovna jsem zjistila, ze budeme mit miminko. Jsme zamilovani, on je o 7 let starsi {30 let} a pomerne zodpovedny, takze me netrapi ani existencni starosti. Co mi vsak trochu pridelava vrasky je rychly prubeh naseho vztahu - oba jsme byli dlouho sami {zijeme v zahranici, neni tady tolik moznosti k seznameni} a do vseho jsme se vrhli strasne po hlave. On byl po rozchodu s dlouholetou pritelkyni, ze ktereho se dosud uplne nevzpamatoval {porad na ni mysli, ac to vsemozne zapira}. Nikdy jsem nebyla tak zamilovana, nemohla jsem jist ani spat, byli jsme spolu kazdou volnou minutu, ale po dvou mesicich 100% prizpusobovani {jsem lev a on je byk, pokud verite na horoskopy, takze "podpantoflactvi" nemam v povaze} jsem se zacala trochu prosazovat a dost jsme se hadali. On ma, stejne jako hodne muzu, tendenci v pripade ze je zahnan do uzkych urazet a rikat veci, ktere me dokazi urazit ci ranit. A do toho prislo to necekane tehotenstvi {uzivala jsem hormonalni antikoncepci, ale priroda to tak zrejme chtela}. Po pocatecnim soku jsme se oba zacali na miminko tesit a jsme stastni, ale ja se obavam, aby mu to nadseni vydrzelo.. ted se o mne boji, je strasne hodny a starostlivy, ale vim ze dokaze byt jiny a mam ze vseho strach. Znovu ted ustupuji, i kdyz mi to tolik nevadi, myslim ze tehotenstvi me zklidnilo nebo mam mozna podvedomi strach z toho, ze zustanu sama. Ale vim, ze on je velice silna osobnost a nerad uznava porazku nebo cizi pravdu {fakt je, ze mi to na nem imponuje, vzdy jsem byvala ve vztahu sefem ja a ted mam poprve model muz - hlava rodiny}, ale ja jsem takova taky. Jak se mam chovat aby vsechno fungovalo? Strasne moc si preji, aby nam to vyslo a vim, ze ho nezmenim a ani se o to nechci snazit, takze nezbyva nez prizpusobit svuj pristup. Dekuji vam moc za radu a preji krasny den. Jana

OTÁZKA: paní doktorko, jsem taká rozčarovná...Vdávala jsem se ve 22, nyní je mi 29 a mám 2 děti, 7 a 3,5 roku. Je to velice náročné období jak pro mě tak pro mého manžela, jelikož jsem začala chodit před rokem do práce a oba se máme co ohánět, abychom zvládli jak výchovu, tak zaopatření domu, kde žijeme. Problém je v tom, že je mi neustále vytýkán ze strany mého manžela nezájem o sex. V průměru se milujeme tak 4x týdně a ještě se ho snažím uspokojit i jinak, ale ono mu to nestačí!! V poslední době se ještě přidaly problémy s bydlením (babička nás vyhazuje a manžel, aniž by jí dělal cílené naschvály, to velice špatně nese), s mojí rodinou, která o mně nejeví žádný zájem a do toho práce a děti a všechno doma udělat...Začala jsem být i častěji nemocná, záda mě bolí pořád a začínám se probouzet s pláčem, což není dobré ani pro mě ani pro děti. A ještě k tomu on, který není schopen udržet své potřeby na uzdě! Jsem rozčarovaná z toho, jakým způsobem se on staví k tomu, že jsem unavená z práce, že se chci někdy jen tak natáhnout a nechat se od něj pohladit a NIC VÍC!!Protože to, že usnu ve 21.00 u televize a on pak se mnou 2 dny nemluví, to mi přijde jako PODRAZ z jeho strany. Když jsem doma ( mám 12-ti hod. směny a on má pravidelně od 6-14.OO), přijde z práce a občas i usne. Jsem hodně tolerantní, než abych ho nutila být se mnou večer doma, je na rybách, v hospodě, říkám si, nebudu tě nutit. Ale to co já dávám jemu, očekávám já i od něj a nějak se mi to nedostává.Proč? Já mám srdce na dlani, miluju ho, život bych za něj položila a věřím tomu, že i on mě má rád. Ale bojím se, že tímto stylem to dál nepůjde, bojím se, že se jednou poohlídne jinde.Jsem dost pěkná ženská, je to tím? Má pocit, že musí něco dokázat? Ale já mu svou lásku na jevo dávám,v poslední době dochází k milování pouze v případě,kdy JÁ přijdu za NÍMA jeho odpověď - já už za tebou nepřijdu,prý jsem ho od začátku odmítala,ale já nikdy neřekla NE,to říká teď on mně naschvál.Prý abych věděla jaké to je. Staví si zeď? nikol

OTÁZKA: Dobrý den.Jsem rozvedená(29) s dítětem předškolního věku. Setkala jsem se několikrát s mužem (33), který mě velice zaujal zejména svým postojem, chováním. Je to typ člověka, po kt. toužím. On již měl několik vztahů. většinou skončily z jeho strany. Vím,že hodně holek má o něho zájem, ale on se "nechytá". Jenže on je zřejmě typ dobyvatele. Můžete mi poradit, jak si k takovému typu muže najít cestu? A zda má cenu "usilovat" o svobodného muže, když jsem rozved. s dítětem?Děkuji za odpověď. Andrea

OTÁZKA: Dobrý den. Nejedná se ani tak o partnerský jako spíš o bezpartnerský problém.Před rokem jsem měl "aféru" s kolegyní s práce, která měla přítele. Toho opustila, pak si to rozmyslela a opět se k němu vrátila a nechala mě. Já se na ni však citově velmi upnul. Jsem s ní však stále v denním kontaktu - pracovním, i když bez komunikace. Problém je jen v tom, že na mne přicházejí chutě ji zaškrtit a nevím co ještě a chvíle úplné lhostejnosti, i přesto, že je již rok po příhodě a z její strany nepřichází vlastně žádné podněty. Zpočátku jsem byl úplně na dně. Časem se to uklidnilo. Chtěl bych se jen zeptat, zda je možné odeznění nějak pomoci, či se to zkrátka vyřeší samo. Říká se uhasit oheň ohněm, ale mně jen tak nějaký oheň není sympatický... Možná je to jen "touha po sexu"... Omlouvám se, že posílám takovou triviální milostnou otázku. Děkuji moc. Petr

OTÁZKA: Dobrý den, mám takový problém - se svým přítelem jsem přes 3 roky, mně je 20 a jemu 22 let. Bohužel nežijeme ve společné domádtnodti, oba jsme u svých rodičů a tak u sebe různě přespáváme. Minulý týden jsme měli takovou krizi, která je snad už vyřešená... Ale moje trápení je jiné - hrozně mi vadí, když jsem jeden jediný den bez něj, strašně se mi stýská, a pořád mu volám a píšu a jeho to až občas obtěžuje. Vím že to přeháním, ale já si občas prostě nemůžu pomoct. Dá se říct že trpím neustálým strachem, že bych ho mohla ztratit... Jsem na něm strašně závislá. Až to není zdravé. Myslíte že by mi pomohl nějaký psycholog? Všeobecně si moc nevěřím a těmi svými výstupy, co občas předvádím, ho od sebe jen odháním - např. neustále vyžaduji, aby mě ujišťoval, že mě miluje... Myslím že jsem extrémně žárlivá, četla jsem o tom nějaký článek a ty příznaky na mě přesně sedí... Existuje způsob, jak se toho zbavit? Eva N.

OTÁZKA: nezlobte se,musím ještě zmínit...zažili jsme s přítelem spostu krásných dovolených,já pracovala v zahraničí(2 měsíce jsme se neviděli,psali si krásné dopisy,volali si,smskovali si)a on pak přiletí,14 dní spolu cestujeme po nádherné zemi a pomilujeme se spolu pouze 2krát..a to poprvé skoro z povinnosti-teda z mé strany..pak spolu trávíme týden na nádherném ostrově u moře a hotelový pokoj a jeho hezkou postýlku, o pláži ani nemluvím,jsme nevyzkoušeli ani jednou...to je přece smutné...asi by o mě před kamarádama řekl(vím nebo věřím,že to nedělá)ale řekl by-je frigidní-nemá to ráda...ale lidi z mého okolí mi naopák neustále tvrdí,že mám pohled dračice,že jsem ďábel a myslí si,že jsem sexuálně úchylná...což asi jsem..ikdyž,kdo není...které ženě se nelíbí představa milování se s ženou?já mám ráda dotyky ženy,ale muž by mi chyběl-to vím jistě..chybí mi pouhé bavení se o sexu,o sexuálních hrátkách a praktikách...vždyť jen to mě dokáže rozpálit..bohužel ne z úst mého partnera...tak se ještě jednou omlouvám,že zabírám místo jiným,závažnějším dotazům...a předem děkuji za Váš čas klára-ještě jednou...

OTÁZKA: a ještě na závěr...děkuji Vám paní doktorko za Váš čas...jsem zoufalá a nevím,co čekám...vím,že rozhodnout se musím sama..možná věřím,že mi pár vašich vět pomůže..předem děkuji,mějte se krásně...jdu bojovat... Klára-poslední část

OTÁZKA: jsem tak mimo,paní doktorko,že jsem si ani nevšimla,že jsem překročila limit písmen...už nevím,jak jsem přesně pokračovala ve psaní...nemám ani sílu psát to podruhé...současná má situace je taková,že nejsem schopna normálně fungovat...je to už víc,než 6 měsíců,potkala jsem kluka,také staršího,tentokrát o pět let..měla jsem pocit,že jsem šťastná,spokojená,nic mi nechybí a najednou -osud-seznámím se s milým sympatickým,pohledným,vyšším klukem(můj přítel je stejně vysoký jako já)a můj život nabere úplně jiný směr...začalo to nevinně,psaní mejlíků,zvaní se na čaj...chození po městě,na místa,kde bych jej mohla potkat...a skončilo to u nádherného,živočišného,úžasného milování...tak jsem si přála,ať to s ním není ono,tak jsem si přáůa,ať se zachová jako trdlo,ať se mi zprotivý..a je to přesně opačně...nemůžu dál,nemůžu hrát hru,že jsem spokojená a těšit se přitom na každý den,kdy se uvidím s člověkěm,kterého sice znám krátce,ale mám pocit,že je kus mě,že mi má blíž,že zná mou minulost,nemusím před ním nic tajit...nemusela bych se hlídat a mohla bych začít,čistý vztah..je toho tolik,co bych Vám chtěl říct,mé psaní vyzní asi dost zmateně..já totiž teď zmatená jsem,rozhodí mě každá maličkost,hubnu,nesměju se,pláču..nemám chuť do života..mám pocit,že nikdy nemůžu najít tolik síly..ukončit můj vztah s tak fajn hodným mužem,jako je můj přítel,vzdát se všeho zajištěného a začít od znova,ale vím,že ani budoucnost v současném vztahu si představit neumím..dá se to nějak zvládnout,zvládli to jiní,ale zvládnu to já..nejraděj teď spím-nepřemýšlím...mám pocit,že pomalu blázním...žiju dva životy...nevěru jsem vždy odsuzovala,ale teď už tomu strašně rozumím...a lidi neodsuzuji,neschvaluji ji,ale neodsuzuji...jenže asi se nedá žít napořád ve lži.je mi to tak strašně líto.ublížím spoustě lidí.a třeba si zkazím život.a třeba taky ne.vždyť je to o chemii a o vůni a o vášni..přítel mě asi miluje tolik,že mi toleruje i nechuť k sexu..ale já dotyky miluj,chybé mi,dávám si je sama.hledám je jinde klára-pokračování

OTÁZKA: Dobrý den paní Douchová,ani nevíte,jak jsem ráda,že jsem zrovna dnes narazila na Váš článek na idnes a našla si tak podle vašeho odkazu i tuhle možnost poradit se s Vámi...prožívám teď nejstrašnější období mého života,vím a uvědomuji si,že jsou na světě daleko horší,strašnější,bolestivější a smutnější věci,ale pro mě je teď to mé trápení opravdu to nejbolestnější,co jsem si kdy mohla zažít.Je mi 25 let a už 6 let jsem se svým přítelem.Potkala jsem ho v mých 18,kdy on byl o 8 let starší a mě to velice imponovalo..šla jsem rychle mimo domov,opustila rodiče a kamarádky,opustila své dětství nebo spíše přeskočila tak zásadní období dospívání a začala se pohybovat v okruhu lidí o 8 a více let starších...vztah byl nádherný,je hezký i teď,rozumíme si,zažijem spolu spoustu zábavy,ale moc se nám do života motá partička přítelových kamarádů(teď už i mých,ale oni pro mě nikdy nebudou ti,kterým bych se mohla svěřit...nebudou to ti pravý kamarádi...už po dvou letech jsem začala pociťovat,že mi chybí něco v sexu,myslela jsem,že já nejsem normální,že je něco špatně ve mě,ženy přece mají problémy s uspokojením...sexu jsem se začala vyhýbat,takže už v mých dvaceti letech jsem se s partnerem milovala klidně i jednou za 3 měsíce..pak jsem poznala sex s jiným mužem..poznala jsem,že to může být krásný,živošišný...ale pořád jsem věřila,že to přijde i s ním a že když ná m vše tak klape,není třeba ze vztahu odcházet...jenže po 3 letech přišel další stereotyp a já tentokrát ulítla tak,že už jsem to před přítelem nemohla tajit..šli jsme na 3 měsíce od sebe..jenže poznali jsme,že jsme na sobě tak moc závislí,že jsme se raděj vrátili k sobě a zaačali žít tak,jakoby se nic nestalo...v sexu jsem si zvykla na to,že to prostě bude tak,že z toho bude mít víceméně potěšení pouze on...pomiluji se s ním,protože vím, že to potřebuje,že to nakonec potřebuji i já,že mi nestačí uspokojovat se tak mladá sama...je to strašný paradox-okolí co nás zná, si myslí,jak krásný máme vztah a já jsem přitom tak nešťas [tato otázka byla zkrácena] Klára

OTÁZKA: Dobrý den, mám dotaz. Nevím jak se mám chovat, když je manžel vzteklý. Normálně je milý a pozorný, při každé příležitosti mě políbí nebo pohladí, a snaží se. Ale když ho popadne vztek (obvykle ho vytočí nějaká z mého hlediska banalita), tak strašně nadává (dokonce sprostě), a někdy říká věci, které by neměl ani vyslovit. Například že náš vztah už je k ničemu, že ho to neuspokojuje, nebo že v našem bytě je všechno špatné apod. Mám pocit, že mu jde v tu chvíli hlavně o to, aby zkazil náladu i mně, že kope kolem sebe. Vždycky jsem z toho celá špatná, i když vím, že za půl hodiny se omluví, ale v tu chvíli se buď taky hodně rozčílím, anebo se rozbrečím a jsem z toho nešťastná. Pachuť takové hádky u mě zůstane ještě pár dní potom, kdežto on očekává, že se omluví a vše bude jako předtím. Nevím, jestli je nějaký způsob, jak tyto zbytečné hádky odvrátit anebo se nad ně snáze přenést (jsme spolu 3 roky a ještě jsem na to nepřišla...). Děkuji Verunka B

OTÁZKA: Dobrý den, mám takový problém. Manžel je vztekloun. Většinu času je milý a pozorný, jakmile má příležitost, dá mi polibek´nebo mě pohladí, ale běda když má špatnou náladu. To je potom hrozně protivný a říká věci, které by neměl, například že o náš vztah už ic nestojí Verunka

OTÁZKA: Přeji hezký den a mám k Vám jednu otázku. Nikdy jsem svého otce nepoznala a ani žádného jiného "náhradního otce" jsem neměla. Bydlely jsme společně s mamkou a do teď u ní bydlím, pokud nejsem u partnera. Hodně píšete, že otec je důležitý pro "dcery" právě ve výchově, která má vliv na výběr toho partnera. Ráda bych věděla jak moc velký vliv to má a co tedy spíše budu vždy upřednostňovat ve výběru partnera, jaké vlastnosti? A na co nikdy sama nepříjdu, co bych měla důležitého vědět? Děkuji moc předem za odpověď :-) Petra

OTÁZKA: Dobrý den,jaký je rozdíl mezi kamarádkou a manželkou?Či přátelstvím a manželstvím? Myslím po citové stránce. Děkuji HELENA

OTÁZKA: Dobrý den,je mi 30 let,10 let jsem s přítelem(32) se kterým si velmi rozumím, poslední 4 roky žijeme v domě mých rodičů na vesnici. Příští rok bychom se rádi odstěhovali do města kde má přítel firmu, na život na vesnici si nezvykl, nemá tam přátele, je tam sám. I já toužím se odstěhovat. Velmi se bojím okamžiku kdy sdělím své matce že odcházíme. Zatím o našich plánech netuší. Vzájemné vztahy máme dobré, do našich záležitostí se nám vůbec neplete, je velmi tolerantní. Bohužel s mým otcem si vůbec nerozumí. Žijí každý v jiném světě. Trpím pocitem, že ji tam nechám samotnou a mám velké výčitky svědomí. Vím že to ponese velmi těžce, je to její noční můra, že jednou zůstane "sama". Otec(62) je introvertní, nespolečenský, venkovský typ, stačí mu záhonek s mrkví, jedny tepláky na několik let, studená voda. Ani základní hygiena pro něho není důležitá. Moje matka(56) je naopak extrovertní, jdoucí s dobou, toužící po nových zážitcích a společnosti,... Vím že by ho dávno opustila, ale zůstala s ním z jakéhosi soucitu protože "není zlý", bohužel pro společný život to nestačí. Mám strach, že ji náš odchod zničí. Mám ji velmi ráda. Vím že můj odchod nebude jedno ani mému otci, přestože spolu nemáme žádný vztah - vím, že je to divné. Mluvíme spolu minimálně, máme absolutně odlišné pohledy na vše, nemám na něho ani žádné vzpomínky z dětství. Přesto vím, že mu na mě záleží a má mě asi rád -jak už jsem řekla - "není zlý". Poraďte jakým způsobem mám sdělit své matce, že odcházíme. Jak se zachovat? Co by jste poradila člověku v její situaci? Ještě dovysvětlení: Otec je v důchodě, matka je v současné době hodně zaměstnaná - nesnáší být doma, hledá si záminky jak tam nebýt. Stačí jí 1 den a už má "depresi". To místo kde žijeme opravdu není jednoduché. Je to malá horská vesnice, autobus tam jezdí 2 x denně. V říjnu napadne sníh a téměř vás odřízne od světa, vše je tam velmi komplikované. Když dva dny prší a je mlha máte chuť skočit z okna. Nikde ani živáčka, všude absutní ticho. Díky Lenka

OTÁZKA: Dobrý den. S partnerkou za chvili oslavime rocni vyroci. Jsem s ni stastny a miluji ji, presto slovo, kterym bych oznacil nas milostny zivot, je "katastrofa". Z pocastku bylo vse v poradku, ale v poslednich mesicich (cca uz minimalne pul roku) nema absolutne chut na sex. Pro me, sexualne zalozeneho cloveka, to je zdrojem pomerne silnych traumatickych stavu (jsem introvert a tak velmi mnoho pocitu dusim v sobe), navic si to castecne nedokazu prestat vysvetlovat jako poleveni citu z jeji strany (coz snad neni pravda). Rad bych podotkl, ze partnerku respektuji a k nicemu nenutim. Take bych (mozna trosku namyslene) si troufl tvrdit, ze v sexu ji vyhovuji nejvic ze vsech jejich dosavadnich partneru. Ma otazka je vlastne nasledujici - neverim ze by melo smysl chodit s partnerkou k sexuologovi (ona asma k tomu rika, ze rady typu "najdete si pro sebe vice volna, nespechejte, nepodcenujte predehru" ji v nicem nepomohou, nebot to vse neni nas problem. Chtel bych spise delat neco sam se sebou - priznam se ze situaci pomerne trpim, likviduje me sebevedomi a kazi mi casto chvile s partnerkou - a s tim bych chtel neco zacit delat - naucit se si to nevycitat, pochopit situaci a pripadne se naucit nejak relaxovat - abych v okamzicich kdy to na me "padne" se nenechal strhnout do depresi a prekonal to s nadhledem. Nevim vsak jestli v mem pripade mam jit spise k sexuolovi, partnerskemu poradci ci jinam? Omlouvam se za asi vsedni dotaz a dekuji za pripadnou odpoved Pavel

OTÁZKA: Dobrý den,na začátku bych Vám chtěla zdělit to, že se s manželem rozvádíme jelikož neustál stávající situaci.Můj manžel je perfekcionista ,který lpi na perfektním pořádku teplé večeří aj chci zdůraznit,že je manžel v Inv.důchodu a ja chodím do záměstnání, manžel byl od své maminky zvyklý na to,že seoně všechny maximálně starala což ja odmítla. Jsem dost tvrdohlava amyslím,že jsme v manželství měli převrácene role.Te´d mám přítele,kterému jsem hned na začátku dala najevo,že nejsem typický typ ženy pečující o rodinu bere to na vědomí a oceňuje na mě jiné věci(ráda sportuji k dětem jsem víc jako kamarád ,jsem společenslá tolerantní a flegmatik,kliďas )pozoruji však u přítele velkou podobost se svým manželem.Můžete mi poradit jaký partner by se ke mě hodil a jestli můj přítel nebude přece jen klást na mě stejné požadavky jako manžel a proč si nevědomky vybírám stejne typy mužů. děkuji Petra

OTÁZKA: Ahoj Jitko, zdravim z Anglie a doufam, ze se Ti vede dobre. Prosim Te, ozvi se mi na janabrazdova@msn.com Hrozne rada Te uslysim, v podstate nevim, jak jinak Te kontaktovat. Krasny den. Jana JANA BRAZDOVA

OTÁZKA: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o názor na mé manželství a hlavně na to, zda jej ještě má smysl udržovat. Jsem 12 let vdaná a brali jsme se po 2leté známosti, v době, kdy už jsem čekala syna. Já jsem skončila studium vysoké školy a odstěhovala se za manželem do místa jeho zaměstnání. V podstatě jsem opustila rodinu, přátele, obor, který jsem studovala (dálkově to nebylo možné) a vsadila na jednu kartu...bydlíme v ústavu pro mentálně postižené, kde manžel i pracuje a ten vliv je zřejmý...V pořádku byly asi jen první dva roky, i přes osamělost, kterou jsem pořád cítila...časem úplně zmizel sex. život, manžel nejprve přestal reagovat na běžné něžnosti, později už jsme rezignovali oba.Sexuálně spolu nežijeme 7 let. Myslím, že oba jsme prošli jistými "bočními vztahy. Dalším problémem je komunikace, o kterou manžel vůbec nestojí a já myslím, že ji ani neovládá...Žijeme si každý po svém, dokážeme se dohodnout, na některých provozních věcech v domácnosti, horší je to s výchovou syna. Oba máme rozdílný názor, manžel jej vede ke sportu a tím to začíná a končí, škola, chování, hygiena, režim, to jej absolutně nezajímá. Vlastně mě ani nedokáže podpořit, je mu to prostě úplně jedno. Mě se nyní otevřela možnost získat byt a začít sama znovu, ale mám samozřejmě výčitky, že synovi rozbiji "rodinu". Na druhé straně vím, že takto bez porozumění a nějaké společné radosti se žít nedá...Děkuji za každý váš názor. Vilma

OTÁZKA: Milá paní doktorko, prosím o radu, mám přítele 26 let (mně je 25) jsme spolu skoro rok a půl, před 2 měsíci jsme spolu začali bydlet, v podnájmu v bytě jeho rodičů. Tento byt je hned vedle baráku ve kterém přítel bydlel dosud s rodiči a sestrou. Problém je, že on za nima pořád chodí. Ze začátku to bylo, že si postupně přestěhovával věci, to bylo každý den něco, vždycky něco zapomněl, pak si šel jenom si pohladit psa, půjčovat si foťák, atd... zastaví se tam kdykoli může. Přijdu z práce a on když už by měl být hodinu doma tak je pryč a já vim, že je u Nich (u svých rodičů) Když jsem doma, tak chce abych tam chodila i s nim, já se bráním, protože si myslim že stačí když jsme s Nima, tak 2x měsíčně na celý víkend na chatě, což je vždycky fajn. Vždycky když zjistim že tam byl tak zuřim, řikám mu proč tam pořád chodí, většinou se taky pohádáme, jsem z toho unavená. Nedokážu pochopit že se od nich nedokáže odpoutat. Jeho rodiče jsou strašně fajn, je s nima sranda, myslim že mě berou, znám už celou jejich rodinu, i prarodiče strejdy a tak, myslím že jsou ideální rodina jak drží při sobě, ale mam pocit, že mi ho berou, chodí za nima, místo aby na mě čekal doma, nevím co dělat jak se s tim smířit, zakázat příteli aby tam chodil (to by stejně neudělal) to zas nechci, vim jak je má rád. Chtěla bych se odstěhovat někam dál od nich, aby za nima nemohl chodit tak často, já vim, že to zní asi sobecky, ale nemůžu si pomoct. Je možné, že na tom má vliv, že pocházíme z naprosto odlišných rodinných poměrů? Já jsem z rodiny, kde si vždycky každý jel na vlastní pěst, rodiče se v mých 12 letech rozešli. Já si s mámou nikdy nerozuměla, moc mi ublížila, nedokázala jsem s ní žít, tak jsem se ve 21 letech odstěhovala pryč. Táta mi byl vždycky oporou a měla jsem ho ráda, ale před rokem nečekaně zemřel, s bráchou se také stýkám spíš když je příležitost jako vánoce, svátek či narozeniny, chybí mi pořádná rodina, taková rodina jako má přítel,asi mu jí závidim:-(.Předem děkuji za odpověď Šakirka25

OTÁZKA: Dobry den, chtela bych poprosit o radu, ktera se tyka me dcery. Je vdana 6 let, jeji muz je pracovity, nekouri, nepije ani zadne dobrodruzstvi nehleda, ale ma na nej velky vlyv jeho matka. To je prave pricini jejich hadek a konfliktu. Dcera uz je zoufala, premyslela nad rozvodem, ale maji dve deti a nechce jim brat tatu. Poradte co delat? Za kazdou radu predem dekuji.Jarmila Jarmila

OTÁZKA: Můžete mi poradit,mám dvou letý vztah a rok bydlíme ve společné domácnosti.Můj přítel je 2x rozvedený a nemá vyřešenou minulost.A několikrát mi řekl,že si toho váží mého přístupu k tomu problému.Náš vztah byl v normálu a neměli jsme žádné velké problémy.Pomáhám mu s podnikáním a nemáme velké problémy.Ale nyní se dostal do finančních problémů v osobním životě a do kolotoče soudních sporů s manželkama.Místo aby byl spokojený,že doma má vše v pořádku po práci chodí do restaurace a doma nemluví a když tak nadáví.A za vše můžu já i když to je jeho chyba.Přemýšlím,že odejdu od něho myslíte že dělám dobře?děkuji za odpověd Lucka

OTÁZKA: Dobrý den. Velice ráda bych Vás požádala o Váš názor. Před několika lety jsme si byli blízcí s mým kamarádem,ale vzhledem k našemu pubertálnímu věku jsme o žádném vztahu neuvažovali. Nyní se po šesti letech nekontaktování se objevil znovu, ale zadaný. O své přítelkyni nemluví, po pěti letech vztahu se nechce ženit ani mít děti. Spolu jsme v každodenním kontaktu. Má mě rád (prý), já jeho také,ale předpokládám, že na nějaký vztah je pozdě vzhledem k jeho dlouholetému partnerskému vztahu. Nevím, zda tento kontakt neukončit úplně, abych přestala doufat a trápit se. Myslíte si, že to bude vhodné řešení a pomůže? Velmi Vám děkuji. Alžběta

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, můj manžel prožil několikaměsíční románek s kolegyní v práci, nyní to vypadá na utlumení jeho mimomanželských vášní a návrat k vyhasínajícímu rodinnému krbu, tj. ke mně a našemu 3-letému synovi. Já se pomalu s jeho nevěrou snažím vyrovnat, i když mu nejsem stále schopna důvěřovat. Po celou dobu jeho známosti jsme se nehádali, ale stejně atmosféra domácnosti byla na bodu mrazu. Myslíte (ze své zkušenosti s obdobnými případy), že je reálné, že manžel opravdu svůj poměr skončil, když jsou se svou milenkou na jednom pracovišti? Ne, neoznámil mi konec, dohaduji se z jeho chování doma. Můžu čekat (případně se snažit), že se někdy časem obnoví spontánní intimita mezi námi (pohlazení, polibek)? Nechci žít ve vztahu, kde je sex bez jakýchkoliv důvěrností, jen prostý akt. Kde řešíme jen provozní záležitosti a neděláme si žádné drobné radosti, neplánujeme společný čas a budoucnost. Děkuji za odpověď. Jitka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Možná jste už podobný dotaz zodpovídala.. Se svým přítelem jsme téměř rok. Se sexem nebyl do jisté doby problém. Současné "ochlazení" připočítám tomu, že stavíme dům a já mám nějaké zdravotní obtíže. Dnes jsem se náhodou dozvěděla, že je Bi. Nevím,jak dlouho to trvá, nicméně před měsícem si sjednával schůzku s neznámými muži. Přesně popisoval, co by s nimi rád dělal a přiznal, že má přítelkyni, nicméně ho vzrušuje sex s mužem. Nevím,co mám dělat. Stavíme dům,plánujeme budoucnost. Jsem z toho v šoku a popravdě si neumím představit,že bych s ním měla být s tím,že ho budu podezírat,jestli náhodou nebyl někde s někým. Mám si s ním o tom promluvit? O jeho minulosti moc nevím, nechce se k bývalým přítelkyním moc vyjadřovat ani k důvodu rozchodu. Teď už možná chápu, proč. Nevím,jak na to. Miluji ho a on je ten, s kterým si umím představit žít do konce života. Teď už ale začínám mít pochybnosti. Moc děkuji za odpověď. K. Karolína

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, jsem vdaná 10 let (je mi 31, manželovi 48). Byla jsem velmi zamilovaná a můj sňatek byl z čisté lásky, bez postranních motivací (jako peníze, majetek apod.). Jsem na rodičovské dovolené (syn 4 roky, dcera 22 měsíců). Manžel je nevyléčitelně nemocný, ale stále je jediným živitelem v rodině, návrat do práce ani umístění dcery do jesliček mi striktně zakázal. V posledních dvou letech mě týrá (nenechá mě spát, ponižuje mě, vydírá), nedává mi téměř žádné peníze. Stále opakuje, že mě velmi miluje, ale já ho už skoro nenávidím. Mohu bez morální újmy opustit nemocného člověka? Nebo to prostě musím vydržet? Děkuji za pomoc. Barbora

OTÁZKA: dobrý den potřeboval bych poradit,jsem s mou partnerkou spolu asi 4roky z toho rok spolu bydlíme,asi měsíc se neustále hádame,začlo to tím že si našla novou partu a ja asi žarlím že je stěmi lidmi více než se mnou ,navíc v této partě figuruje i její bývalý ..,prý jsou jen kamaradi,do nocí traví čas s nimi vysedavanim po hospodach diskoteky atd..,a toto mě vede k diskusím o tom co je pro nas dulezite o smyslu naseho vztahu atd,a vzdy to konci hadkou ,jeji vysvetleni je takove že chce byt se mnou ale zaroven se chce chodit bavit,me by to az tak nevadilo jenze je to trosku v nepomeru proste vic casu travi s nimi nezli se mnou a to je to co mi vadí,vecer prijdu domu z prace a ona vecne neni doma,a pak jsem ji jen dobrej k tomu ze mi vdycky zavola jestli bych pro ni neprijel,nejhorsi take je ze pro ńi spoustu veci udelam a skoro vzdy ji vyhovym mam ji proste rad a udelam pro ni skoro vse,asi si me trosku omotala???potreboval bych nejakou radu jak ji donuti alespon trosku ke zmene,aby byla vice semnou,jak se k ni chovat kdyz je takova nebo chci snad moc a je chyba ve me???uz nevim jak s timto dal,predem mockrat dekuji note

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, prosila bych vas o nazor. Dlouho jsem se nemohla vzpamatovat ze vztahu, ve keterem jsem byla citove uplne paralyzovana a nebala jsem schopna rict milovanemu muzi, jak moc o nej stojim, protoze jsem se bala ze ho stratim... zni to nelogicky, ze? Po nekolika mesicich jsem si nasla jineho, se kterym jsem chyby neopakovala, ikdyz jsem si davala pozor a chranila. chvili bylo vse v poradku, vypadalo, ze je zamilovany, problem nastal, kdyz jsem zjistila, ze je s prominutim devkar. Rekl mi ze jestli ho chci, musim si zvyknout... ale na to si clovek nezvykne nikdy, hlavne pokud vam to dela ten clovek naschval pred ocima, ikdyz jsem mu rekla, ze mi to ublizuje. jsem svobodomyslna osoba, umim se bavit a podle mineni a chovani ostatnich jsem dost atraktivni, je mozne, ze by mi toto vsechno delal jenom proto, aby me nastval a srazil? Rozesla jsem se s nim... jen bych chtela vedet, co za tim je... protoze se porad vidame, pracujeme spolu a vypada dost smutne. dekuju za odpoved maruska

OTÁZKA: Mila pani doktorko, po 3-letem vztahu s partnerem jsem zjistila, ze muj partner mel zalety s mnoha zenami,nevim proc, ale byly to same cizinky z vychodnich zemi jelikoz jsem bydlela u nej, rozhodla jsme se, ze ho necham a najdu si byt. byt jsem si nasla, odstehovala jsem se, ale nedokazu se od nej citove odloucit, protoze bez techto afer jsme nemeli zadne problemy, naopak. On mi ted slibuje, ze se zmeni, ze me miluje a ze mi chce dokazat, ze je pro me ten pravy a ze urcite se zase vratime bydlet spolu. Ja mam strach mu dat duveru, protoze tech lzi bylo mnoho a dost jsem trpela protoze pro me to bylo velke zklamani. myslite, ze takovy clovek se muze zmenit? katerina

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,mám asi trocu problém,známí mi radili ať jdu za psychologem,ale k tomu asi nenajdu odvahu,tak píšu Vám.Možná Vám mé problémy budou připadat směšné.Jsem 12let vdaná,ale zdá se mi,že manžel je čímdál větší sobec.Možná je to dáno tím,že on je ze "spořádané rodiny",zatímco můj otec byl alkoholik(loni zemřel na rakovinu),ale jinak to byl moc hodný a šikovný člověk,nepamatuji si,že bych ho jako dítě viděla opilého.On si může dělat co chce,může si jít kam chce,kdy chce,ale já ne,už ani spolu,jsme třeba dohodnutí ze známími,že si někam pujdem sednout,a on se na poslední chvíli vymlouvá,že nemáme peníze a nebo ať si jdu sama,když nejdu,tak jde sám,jako by se za mě styděl.On rozhoduje co se koupí,kam se pojede na dovolenou,zkrátka tomu nerozumím.Ne vím,jak dál,mám ho stále ráda,máme spolu dvě děti,myslím,že je spokojený,když jsem stále doma,když je po jeho a já jsem zticha.Chvíli se to vydržet nechá,pro klid v rodině,ale poslední dobou už toho mám dost.Ono se to ani všechno nedá napsat,je toho dost za těch 12let.Poraíte mi jak dál?Děkuji Zdenka

OTÁZKA: Dobrý den, paní Douchová, prosím zda by jste mi neporadila nějakého dobrého psychologa v Příbrami. Nevím si již sama se sebou rady. Nebo pokud by bylo možno se dohodnou s Vámi na nějaké schůzce - nejedná se ale jenom o partnerské vztahy.Děkuji za odpověď. Martina

OTÁZKA: Dobrý den,poslední dobou nám to s partnerem skřípe. Jsme spolu 8 měsíců,na začátku se ke mě choval hezky vše bylo super a teď začal být dost divný,agresivní,žárlivý.Já nikam nesmím pořád mě kontroluje nebo pak zase ať si dělám co chci,že on taky si bude dělat co chce,já překousnu toho dost i občasné nadávky,ale prostě nemůžu si s ním promluvit, jak to cítím co mě trápí. Hned jsem bláznivá a pořád se mi něco nelíbí.Když se zeptám co se děje jestli by tedy nebylo lepší se rozejít a být kamarádi, tak že se nic neděje jen nemá na nic náladu.Ale já si připadám,že něco asi dělám špatně, už mám pak i strach cokoli říct protože se na mě hned utrhne.Já jsem ráda i za pohlazení a jemu to je poslední dobou zatěžko mě třeba jen pohladit,že když nechce tak ho nebudu do ničeho nutit.On prostě ví,že jsem hodná holka,tak právě nechápu proč se takhle chová.Bohužel zažil ne zrovna dobré dětství,rodiče si to občas vyřizovali ručně a začíná mít i takové názory, že když si to ženská zaslouží tak je to jednodušší.KDyž mu řeknu,že takový chlap je u mě ubožák,tak nechápe.Chápu že se musel o sebe brzy starat sám,ale podle něho chlap se přizpůsobovat nebude musí ženská.Což je blbost,vztah je o dvou lidich o toleranci. Mám tu smulu že ho mám ráda,ale začínám mít z toho vztahu strach.Chtěla bych aby to mezi námi bylo fain,ale nějak to nejde. Nevím si rady.Můžete mi prosím sdělit svůj názor. Karin

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, má kamarádka z touhy po dítěti otěhotněla s partnerem, který má problémovou minulost. Myslím, že trpí, ale nechce to dát najevo. Jako by se chtěla vyrovnat "těm bezproblémovým," jak nás označuje. Problém je v tom, že když jí řekneme něco co se jejímu partnerovi neelíbí hádalí se. On nás vidí jako ty co mají všechno a nemají pochopení pro něj. Tak přemýšlím jak s kamarádkou udržovat kontakt. Myslíte, že je k něčemu o partnerovi a jejich vztahu nemluvit? Dělat, že se nic neděje? Např. on nemá práci a tak děla u nás na stavbě, když jsme jí řekli, že je to s ním těžké, že popichuje ostatní a má sklony určovat co jak bude.., vzal to jako útok a poslal nám pár psycho sms... Co byste poradila? Díky Veronika

OTÁZKA: Zdravím, paní doktorko. Můj dotaz je vlastně jen výkřikem do tmy. V situaci, ze které stejně není východisko. Je to snad odraz zoufalství, snad koncentrace čistého smutku, nevím. Jen prostě nemám tušení kam s tím, komu to říci, co s tím dělat. Se svým přítelem jsme spolu už téměř rok. Bez nadsázky můžu říct, že je pro mě vším, co jsem kdy chtěla. Mám v něm nejlepšího přítele, někoho, na koho se můžu vždy spolehnout, po jehož boku chci strávit svůj život. Popravdě řečeno, jsem si nikdy nemyslela, že je takové souznění dvou lidí skutečné. Před několika týdny můj přítel vážně onemocněl a já nevím jestli se kdy plně vyléčí, nebo jestli to vůbec přežije. Nacházím se teď na hranici polemizování mezi životem a smrtí. Cítím, jako by s jeho životem mizel i život můj a já se jen potácím v bezradnosti a nekonečném čekání, jak se situace vyvine. Vím jen, že jestli ho ztratím, ztratím i část sebe a hlavně vůli dál žít. Nikdy jsem k nikomu neměla tak blízko jako k němu. Zkrátka nevím jak dál. Jako by tady cesta prostě končila, už ani nevidím dál, nevidím žádnou budoucnost. Vím, že mi asi sotva můžete poradit. Jen Vám děkuji za možnost se z tak zoufalé situace alespoň vyzpovídat. Děkuji. Faye Faye

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,chtěla bych poradit své kamarádce. Má několik let vztah s mužem o 20 let starším (jí je 33), ženatým. Ten vztah už ale příliš nefunguje a ona by ho chtěla ukončit. Její přítel ale nechce odejít, odmítá opustit její byt, kam dřív docházel jen občas. Ona to nechtěla řešit násilně, protože se bojí, že by jí ublížil, spíš psychicky. Několik měsíců mu dávala najevo, že ji obtěžuje, ale teď to vzdala a zřejmě se s tou situací smířila. Prý již nemá sílu bojovat - faktem je, že je dost často nemocná. Obávám se, že tohle jejímu zdraví moc neprospěje, nehledě na její dvě děti, které s jejím přítelem příliš nevycházejí. Poraďte prosím, jak to řešit. Radila jsem jí násilné vystěhování a výměnu zámku, ale to ona nechce. Petra

OTÁZKA: Dobrý den pani doktorko,našla jsem náhodou u manžela v tašce výpisy ze dvou bank kde dluží asi 35000 kč.Na výběrových lístcích byli většinou časy jako např.2.45 tím vzniklo u mne podezření že hraje automaty nebo něco podobného.Vybral 4000kč a za hodinu další.Nevím jak se s tím srovnat.Já to našla náhodou a on to neví.Bojím se že když mu to řeknu vynadá mi že se hrabu v jeho věcech.Věřte že jsem to do teď nikdy neudělala.Máme děti a mám strach aby nás nezadlužil ještě víc.Za jednu noc vybral třeba 12000 kč a nevím ani jestli to splácí.Jsem bezradná prosím poraďte.Děkuji Jana Jana

OTÁZKA: Mila pani doktorko, vzdy jsem svĹŻj zivot nechavala osudu a branila se kazdemu velkemu rozhodovani, ale ted jsem ve stavu kdy si rikam, ze takhle uz dal zit nemuzu. Myslim si, ze jsem milovala jednou a to byla ma prvni laska,ktera trvla od mych 14 let do 20. Otehotnela jsem a on me nechal, ja sla na potrat a utekla do zahranici-daleko od nej. Cestovala jsem, uzivala si bylo mi bajecne-porad jsem vĹˇak myslela na toho byvaleho(psal emaily,litoval vseho). Po mesicnim flirtu jsem otehotnela s 30letym-zenatym mexicanam. O potratu jsem nepremyslela, pritel byl rad, ujistovali jsme se, ze se milujeme a vse dokazeme. Uz v tehotenstvi mi bylo jasne, ze on neni ten pravy, ze neni jedina vec ve ktere by jsme se shodli, ale nejak jsem si to nechtela pripustit. Ted po dvou letech vztahu se nic nezmenilo. MĂˇme 14 mesicniho chlapecka se keterym jsem cele dny sama-pritel pracovne vytizen, velmi se mi styska po rodine, po CR,rekla bych, ze jsem velmi aktivni-teda byvala jsem velmi aktivni, nevydrzela jsem chvilku doma pora se muselo nÄ›co dit a ted jen prazdno. Pritel je velmi pasivni ma uplne jine predstavy o tom jak budeme travit vikendy, mĂˇme rozdilne nazory na vse, pripada mi, ze nemam svĹŻj zivot, ze nedelam nic pro sebe. Mela jsem spoustu snu a planu, ktere se nekam vytratily. Rikam sI, ze by mi bylo lepe v cechach. Nekdy mĂˇm stav, ze meho pritele nemuzu ani citit a vse co udela mi je odporne. Pri sexu musim myslet na milion jinych veci. Co citi pritel nevim, myslim si, ze je ke mne neuprimny, mnohokrat jsem odhalila jeho zatajovane pravdy, rika, ze nas miluje, ale nic takoveho necitim. Zadne hezke slova,dotyky, spolecne rehtani se nicemu, skotaceni-nic takoveho se nedeje. Myslim si, ze stale miluje svou byvalou zenu, ale nechce byt ten spatny a rict dost. TakĂ© se velmi rad napije, chodi domĹŻ az rano nebo vubec-vi jak to nesnasim, ale opakuje se to ve ctrnactidenich intervalech. Budoucnost s nim si nedokazu predstavit. Nevim zda jsem sobecka, nebot chci hlavne pro sebe, [tato otázka byla zkrácena] Lucie, 24

OTÁZKA: Paní doktorko,mám jeden dotaz,ale pro mě moc důležitý.Proč můj manžel potřebuje kamarádku.Jak já ji mám brát.Známe se dvacet let,věřila jsem,že nás nic nemůže rozdělit.Jenže před dvěma roky se stal pro mě tento problém a já ho nedokážu rozchodit.Prosím poraďte mi.Děkuji moc. Vlasta

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, muj dotaz bude trochu jiny. mam problems tchyni a tim padem i s pritelem. Zijeme spolu 3roky, je nam 25let a chceme se brat. Muj problem je takovy, ze tchyne je na priteli strasne zavisla (taky je 18let vdova), ale jeste ma 32letou dceru a vnuka.Problem je, ze tchyne vsude vyklada a predstavuje sveho syna (meho pritele) jako nejkrasnejsiho, nejchytrejsiho a proste nejuzasnejsiho chlapa. Rika ze si toho mam vazit, jakeho ma skvelyho chlapa a jak uzasne ho vychovala. Taky hodne citove vydira a hodne veci resi placem.Pritele moc miluji a nechci jineho, ale pokud se vezmeme, prijmu ji do rodiny. po kazde navsteve s ni se pohadame. Spatne se mi to priznava, ale vlastne na ni zarlim. Mozna je chyba ve me, ale nevim kde. Dana

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,moc prosím o radu jak dál žít.Je mi 48 let,s přítelem,který je starší o 18 let,jsem 19 let.Nemáme spolu nic společné,žádné děti,bydlení,majetek.Starala jsem se o nemocnou matku,otce,ve své péči mám těžce nemocnou sestru,mám syna,který bude věčně na úrovni malého dítěte.Můj přítel je také nemocný,vemi citově ke mě připoutaný,moc mě miluje,je na mě závislý jako malé dítě.Je majetný má 2 dcery,přesto mi nikdy na nic nepřispěl,což mi nevadí,vážím si ho mám ho ráda,ale to je vše.Trpím strašným pocitem zoodpovědnosti k mým blízkým,několikrát jsem se zhroutila,navštěvuji již dlouho psychiatra i psychologa,ale nevím jak dál.Citové vydírání mého přítele,když se zmíním,že nemohu už s ním dál být,potřebuji muže s kterým bych byla z lásky a né ze soucitu,chci ho opustit,postupně mě tento vztah ubíjí,vyčerpává,sex s přítelem mě ponižuje,prosím mám právo opustit muže,který je již starší,nemocný,co se mnou udělá mé svědomí,že jsem opustila muže,který mne tak miluje?Vždy mu říkám,že mu budu ráda pomáhat i když se rozejdeme,jen ať mi dovolí se z ním rozejít,nechce.Do konce života se budu s láskou starat o syna,sestru,to vím,ale nevím,zda mohu mít ještě právo mít muže,kterého budu milovat i já.Mé svědomí se brání opouštět staršího muže,i když ho nemiluji,ale také vím,že se podstatně zhoršuje můj psychický stav,únava,stres a neustálé mé výčitky sama sobě,že chci opustit přítele,mě dohánějí do těžkých depresí a já jen vím,že musím žít pro syna a sestru ale prosím,jak dál se životem,nyní když Vám píši pláči a jsem ve stavu,kdy se mi vůbec nechce žít. Zita

OTÁZKA: S hruzou jsem si přečetla váš nazor na vztah 34 leta žena a24 lety muž. Jsem s aprtneren 5 let, Na začatku jemu bylo 22 a mě 32. Přes vše co jste radila Tatianě mužu rict, ze jsme vztah ohlasili, rozvedla jsem se a mame syna.Taky mam dve deti z 1. manzelstvi. Muzete mi rict proc mate dojem že tyto vztahy jsou odsouzene k zaniku? Velmi by me to zajimalo Simča

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, kolikrát se vlastně dá začínat znovu v jednom vztahu a jestli to má smysl. Vdávala jsem se ve 19 letech, protože selhala antikoncepce, můj manžel je o 10 let starší jedináček, už tenkrát bez rodičů. Od začátku manželství jsme měli problémy ohledně životních priorit, komunikace. vlastně nemáme nic moc společného mimo jednoho báječného 14-ti letého syna. Vlastně jsem na něho byla pořád sama, manžel má svoje koníčky a nikdy se nenaučil přizpůsobit se okolí. Já učila syna jezdit na kole, stavebnice, školka, škola. Manžel je balvan, ale zase vím, že by mě nikdy nepodrazil. Nejhorší to bylo na mateřské, když jsem se za ním přistěhovala a byla jsem sama. Potom jsem si našla práci, kde jsem byla spokojená. Někdy před 4 roky jsem poznala člověka, s kterým si dovedu představit budoucnost ..., několikrát jsme se rozešli a dali dohromady, vlastně jen pro tu beznaděj v budoucnost. Ze začátku jsem se zkoušela dosáhnout i rozvodu, jenže jsem to vzdala, když jsem viděla, jak můj muž nemá nikoho jiného než nás. A uvědomila jsem si, že můj syn by žil s výčitkami, že odešel od táty, který nikoho nemá (snažila jsem se mu to vysvětlit, ale hrozně se trápil, že on by zradil). Vždycky jsem chtěla dvě děti, beru děti jako dar, ale právě pro manželství, které mám, jsem plánování neustále odsouvala. Letos, už jsem se konečně rozhodla, s přítelem jsem se rozešla. Jenže od té doby si připadám, jako bych padala volným pádem ... Najednou si uvědomuji, jak budu odkázaná na manžela, jestli to máme šanci ustát, když už jsem tohle prožila. Zároveň si uvědomuji, že s přítelem jsem byla naladěná na stejnou vlnu, vlastně to končilo, že mě bude chtít i s 5 dětmi ... Jinak můj muž chce druhé dítě taky, ale z jiného důvodu - nehce, aby syn byl jednou ve stejné pozici jako on - sám. Ulevilo se mi, že jsem se rozhodla, ale ... Máme vůbec šanci jako rodina? Nerozvrátí nás to od sebe ještě víc? Martina

OTÁZKA: Vazena pani doktorko, pred tydnem jste mi radila ve veci nerovneho vztahu s mym "pritelem". Narazila jste na choulostive tema - kdy jste me upozornila na to,ze se vlastne dost ponizuji, on si se mnou dela, co chce, taha za provazky... Nejhorsi je,ze si to samozrejme uvedomuji a toto me chovani se snazim skryvat, tak aby nebylo uplne videt... Ptala jste se zda jsem to tak mela vzdy v minulych vztazich, jenze v tom je mozna prave zakopany pes, protoze on je mym prvnim vztahem vubec - i sexualnim (nema o tom samozrejme ani tuseni...). Nikdo by to treba do me nerekl,ale ja proste cekala dlouho na toho praveho... Take mam k nemu velkou vazbu pro to, ze on je vlastne tim mym prvnim splnenym snem, libil se mi dva roky a najednou, to byla hrozna euforie, kdyz jsme spolu skutecne (nejen v mych platonickych snech) zacali chodit... Ridim se vasimi radami, nechci se dal ponizovat, i kdyz to hrozne boli, protoze ho mam fakt rada, udelala bych pro nej vsechno, ale jestlize se nezmeni, pak se snad nekdo objevi dalsi...i kdyz tomu ted sotva verim...:-(. I tak dekuji za vase rady a nazory. Mily, 24 let

OTÁZKA: nevěra.. vize jak oni spolu.. jak se jich zbavit a zapomenout? chceme byt spolu ale ty predstavy jak spolu... to kazi leky? jake? Eva

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Nejdříve Vám chci poděkovat za minulou odpověď pro moji nejlepší kamarádku.Nyní bych se ale potřebovala poradit já jako matka 24leté dcery, která má šestý rok přítele.Každý bydlí doma ale o víkendu jezdí ona k němu nebo on k nám, což poslední dobou je dost často.Já i manžel začínáme být asi nepříjemní, protože posloucháme, jak všechno umí, jak budou stavět atd.Ale čas utíká a pořád se nic neděje.Je pravdou, že máme na přítele dost negativní pohled:je jednoduchý,jeho názory se nedají srovnat třeba s názory našeho syna, který je o osm let mladší,ve společnosti chce být středem pozornosti,a myslíme si,že je "na korunu"(všechno kupuje, protože to je ve slevě).S dcerou jsem měla rozhovor tento týden a jsem zděšená, protože jsem z ní vydolovala, že stavět u jeho rodičů přístavbu nechce, vidí špatné chování matky, ale o tomto nikdy nemluvila.Když jsem už před rokem mluvila o tom, aby šli spolu žít na byt,její přítel řekl, že jsou to vyhozené peníze.Ona se teď bojí mu říct, ať jdou na byt,protože se již vyřizují nějaké kroky na úřadech.Já jí řekla, že toto je zásadní rozhodnutí a vidím špatné v tom, že se při něm veze, nemá svůj názor na věc a nebo se bojí mu svůj názor říct.Prý je v některých věcech tvrdohlavý.Už nevím co dělat, co říct.Bojím se, že její budoucnot nevidím s tímto mužem, dobře. Taťána

OTÁZKA: Paní doktorko,přítel se chystá po 20letech skončit své manželství.3 roky má jeho paní partnera,my jsme spolu 8 měsíců.Chtěl se přestěhovat k nám,ale teď při lámání chleba má o sobě veliké pochybnosti a podlomenou sebedůvěru.Jeho starší dcera mu v otevřeném rozhovoru nastavila zrcadlo,ve kterém se nemohl poznat.Třetím týdnem se vzpamatovává z šoku a bojí se,aby neublížil dalším.Dávám mu čas,ale samotné mi to ubližuje.Jak mu pomoct,jak ho podpořit?Vidím ho samozřejmě jinak,snad ještě stále růžovými brýlemi,nezažila jsem s ním konflikt,znám ho pouze jako milence a přítele.Jsem rozčarovaná z jeho pochybností o sobě,chci aby se vnitřně uzdravila pak si rozmyslel,zda ve vztahu pokračovat.Vyřešil si pochybnosti a minulost a začal s čistým stolem.Moji důvěru stále má a ví to.Nebo jsou to jen výmluvy a nechuť v padesáti měnit život?Nevím,kolik času mu dát,trápím se,ale nemíním se nechat dál. Děkuji vám za odpověď,vaše rubrika patří k mému dennímu internetovému počtení:-) Věra

OTÁZKA: Dobrý den.Mám otázku, na kterou bych si asi měla umět odpovědět sama, ale třeba mi váš pohled nějak pomůže. S manželem jsme 7 let. Asi před dvěma lety (to jsem byla na mateřské dovolené) jsem začala mít psychické problémy.Začala jsem tedy chodit k psychiatrovi a ten mi předepsal léky.Manžel s tím zásadně nesouhlasí, pohádali jsme se kvůli tomu, ale já neustoupila.Od té doby je toto téma u nás tabu.Prostě o tom nemluvíme.Jenže léky mi vždy něčím nevyhovovali, takže mi je lékař postupně měnil, až jsme došli k lékům, které mi naprosto vyhovovali, ale bohužel se po nich neodvratně tloustne.Nejdřív jsem to zvládala, ale když jsem jedla míň a míň a váha šla stále nahoru požádala jsem lékaře o jiné léky. Našel tedy jiné, ty mi také vyhovují, ALE!!!! bohužel ssebou přinaší velmi nemilý vedlejší efekt.Nejsem schopna dosáhnout orgasmu. Při milování všechno probíhá tak jak má. Jsem vzrušená, vzrušení stoupá, ale ... pak to nejhezčí, to nejsladší nepřijde. Manželovi jsem to neřekla. Zvažovala jsem co je pro mě přijatelnější. Zda být tlustá nebo štíhlá, spokojená ale bez té sladké třešničky na dortu. Došla jsem k závěru, že to tlusté tělo mě trápilo mnohem víc, než ta chvíle na konci krásného milování, tak jsem to řekla i lékaři. Jenže teď po pár měsících mi to začíná vadit čím dál tím víc a hlavně mi taky moc nejde orgasmus předstírat. Manželovi to říct nemůžu. Téma mých prášků a mé psychiky vždy skončí velmi špatně.Hádáme se a nic nevyřešíme. On by chtěl,abych léky přestala užívat, tvrdí že na nich budu závislá celý život. Já tedy loni zkusila skončit, ale bohužel asi má pravdu. Můj stav se hodně zhoršil, v podstatě to nešlo vydržet, takže jsem se k lékům zase vrátila. Nevím co teď přesně dělat. Lékař o tomhle všem ví, ale bohužel žádný další jiný lék, který by neměl tyto nebo ony vedlejší účinky nenachází. Tím, že ten orgasmus hraju mám pocit že manžela neustále podvádím a to mi nedělá dobře. Jak z toho ven? Děkuji za váš čas a přeji hezký den, či noc? Radmila Radmila

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,mám s výborným mužem(27 let)téměř dvouletý vztah, který oba považujeme za "osudový":)Máme společnou domácnost,navštěvujeme své rodiny,máme dost těsné soužití(z obou stran dobrovolné a domluvené-z jeho strany dokonce vyžadované)-volný čas,dovolené,kultura, sport.Myslím si, že po půldruhém roce společného bydlení je dost jasné, zda se dokážeme dohodnout,pohádat a usmířit,zda si voníme a zda jsme schopni se vyrovnat s postupným přerodem vztahu z vášnivého a výbušného na více intimní a přátelský.Problém je,že nyní nastal "ten" okamžik,kdy bychom se podle mně měli vzít.On je rok po VŠ, já čerstvě, on pracuje, já začínám.Vzhledem k tomu, že bydlíme v podnájmu, uvažujeme o koupi domku - tzn.společně se příšerně zadlužit(nejsou nemovitosti po předcích),začít plánovat děti atd. Když jsme spolu začali chodit,řekla jsem mu, že hledám tzv.vážnou známost a že manželství považuji za velmi důležité(nehledě na vzrůstající rozvodovost).On tenkrát vše odsouhlasil, nicméně jsme se sestěhovali bez svatby.Teď máme období dusna-já jsem se odmítla bavit o vlastním bydlení dokud se nedohodneme na svatbě.On to považuje za vydírání.Jeho výroky: nebudeme se brát kvůli hypotéce,nenastal ten správný okamžik,dostuduj(haha,to už jsem udělala),netlač na pilu a čekej,až tě romanticky v pravý čas požádám o ruku.Já:kvůli hyp.se přece nechci brát,okamžik už je tady dlouho,atd.Prostě psycho,mé slzy,jeho vrčení.Jak říkají psychoporadci-bavíme se stručně o nejnutnějších věcech,obcházíme se uctivým obloukem.Jsem z toho docela down-jíst mi nechutná,v práci mě to nebaví.On je teda taky mimo.Rozchod otázkou času (hned jak si budu moci vzít VLASTNÍ hypotéku.Poraďte mi,prosím, jak se zbavit tématu svatby-pronásleduje mě to všude a každý den,on asi čeká na výlet do Paříže(nebo mě prostě nechce?)Je to vlatně tak důležité(vím že svatba neznamená záruku doživotního štěstí)?.Ráda bych Vám poděkovala za Vaše odpovědi-inteligentní a střízlivé, a vůbec za Vaši mravenčí práci.Nashledanou a díky. Bára 25

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Nikdy jsem nevěřila, že ze mne bude také jedna z vašich tazatelek, ale stalo se:-) Jsem s přítelem už více jak 1,5 roku (nám oběma bude letos 31), půl roku spolu bydlíme. Náš vztah bych mohla definovat jako bezproblémový, bez jakýchkoliv konfliktů, oba dva se pohybujeme na stejné vlnové délce, vím, že mě má rád (podle jeho slov i chování), i já mu to dávám hojně najevo, prý jsem pro něj ta nejlepší žena, co v životě potkal, máme i stále krásný sexuální život. Každý máme dostatek prostoru pro své koníčky a přátelé i pro společně strávený čas. Přítel je i aktivnější oproti mě v plánování naší společné budoucnosti (já jsem se nikdy nesnažila tlačit na pilu, aby se necítil nějak omezován popř. manévrován tam, kam by nechtěl…) Takže co víc bych si mohla přát, že? Jenže jsem zjistila, že můj přítel udržuje fyzický poměr (zatím?) se svou bývalou přítelkyní, se kterou chodil přede mnou dva měsíce. Vím, že ona ho stále miluje a usiluje o jeho návrat (je jí 26) (a dost možná taky proto, že vlastně o mne ani neví, kdo by ji taky o mě mohl říct, že?:-). Mám takový pocit, že je to taková přítelova „kádrová rezerva“ pro případ, že by náš vztah skončil a dost mu asi lichotí, že je o něj takový zájem…..(I když ví, že jsem kvůli nevěře (obecně) a jsem ochotna současný vztah kvůli tomu ukončit…) Netušíte, co ho k tomu vede? Děkuji za odpověď. M. Madla

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, Prosím Vás o malý návod jak najít v sobě klid a zapomenout na situace, které nejsou důležité. Před 1 &189; rokem jsem ukončila z vlastního rozhodnutí dvouletý vztah s mužem, kterého jsem milovala, ale vztah na dálku s sebou přinášel problémy a hádky a netoleranci, která byla hlavním důvodem ukončení vztahu. S přítelem jsme se vídali jen o víkendech, většinou v místě jeho bydliště a více méně jsme celý čas trávili v domě jeho rodičů. Z počátku mi to celkem vadilo, chtěla jsem mít pro nás dva soukromí, ale postupem času jsem si rodiče partnera velice oblíbila a přestala jsem protestovat, i když nemožnost sama uvařit apod. mně stejně chyběla. Po 2 letech cestování a honičky s pátečním a nedělním balením tam a zpátky jsem měla občas potřebu zůstat v klidu ve svém bydlišti a mít čas i zařídit si své věci, na které přes týden nedošlo. Přítel se začal chovat jako „stíhačka“ a pokud se mi v takových dnech 2x za sebou nedovolal, volal mým rodičům a známým. Časem neměl problém i v pracovních dnech mě opakovaně prozvánět, i když nešlo o vážné věci. Samozřejmě mi mojí pracovní vytíženost začal vyčítat, jakýkoliv nedostatek času na něj, začal přisuzovat jinému muži a neustále se dožadoval v utvrzování, že ho miluji, kdy si ho vezmu a kdy budeme mít děti. K nátlaku používal i svoje rodiče, kteří se ho prý ptali (pokud jsem neměla čas jet za ním), zda jsme stále spolu. Prosila jsem ho, aby pochopil, že mám moc práce, ale, že nikdo jiný v tom není a aby ve dnech kdy nemůžu já za ním přijel on za mnou. K tomu většinou nedošlo.Byla jsem ve fázi rozhodování se za ním přestěhovat, ale stále víc jsem si to neuměla představit. Znala bych jen jeho a on byl samá výčitka a také mně chyběla obyčejné "povídání si" o práci a jiných věcech. Vždy jsme šli jen do hospody s jeho kamrády nebo jmse skončili u TV. Neviděla jsem žádný směr k rodinnému životu. Nakonec jsme vztah ukončili, obdržela jsem několik zpráv, že jsem ho nechala samotného a jak mu je špatně. Nutno podo [tato otázka byla zkrácena] Veronika

OTÁZKA: Dobrý den,obracím se na Vás s problémem,který mě trápí a moc!!Přes měsíc jsem ve vztahu s mužem,kterému je 51 a mě 31.Je to velmi hodný mužský,který by pro mě udělal cokoli!!Ale můj problém je v tom,že jsem z malého města a mám strach,ho přivézt k sobě!Znáte jaké je malé město a lidi jsou zde hodně zlí a stačí když je někdo starší o deset let,tak už říkají,že jste společnice,nebo že uhnala pracháče,protože nechce makat!Je to hodně drsné,ale je to tak!A když si vezmu věkový rozdíl nás dvou,tak mám problém a strach ho přivézt a ukázat se s ním po městě.Náš věkový rozdíl je hodně mazi námi patrný!Je to u mě obrovský blok a jsem ráda,že to zatím házím ses setkáním u mne do autu!Prostě je to ve mne-CO TOMU ŘEKNOU LIDI!!Podotýkám,že rodiče ho vzali,že je starší báječně!Prosím poradte mi,jak mám ten blok odstranit!Jsem vážně z toho neštastná a nechci se akto chovat a lhát neustále proč ke mě né!Děkuji Hanka Hanka

OTÁZKA: Krásný den Jituško,mám k Vám prosbu.Po několika vztazích,kdy ze strany muže došlo k odpornému způsobu odkopnutí mne z jejich života,jsem se seznámila s mužem,kterému je 50 let a mě je 32 let,je hrozně moc pozorný,milý,něžný,úspěšný ve svém oboru,zcestovalý a pracující hodně v zahraničí,který by si přál,abych zde zanechala svou práci a cestovala s ním a udělal by pro mě cokoliv,ale o dětech nikdy nemluví,jen říká,že kdyby měl děti,neměl by ted kariéru a nebyl by tak dobře finančně zabezpečen!Ale před 3 týdny jsem se na jednom večírku seznámila s mužem,kterému je 29 let-je také milý,pozorný a od Té doby mě zahrnuje telefonáty-něžnými a že na mě stále myslí a chce mě a také je trvale v ČR a stále mluví o dětech,které já moc chci.Nikdy jsem nebyla v problému řešit a vybírat si ze dvou mužů.Je mi z toho špatně,že udržuji zatím přátelský vztah s obouma a mám strach,abych se neprořekla o druhém před prvním,hlavně v telefonátech a smskách.Můj problém tkví,že nevím a neumím se rozhodnout,který je ten pravý!Chci už vztah dlouhodobý a né zase jen se zklamávat!Prosím poradte mi,jak to nejlépe rozhřešit,hodně mě to trápí!!Děkuji Anežka Anežka

OTÁZKA: Dobrý den, nemusíte mi odpovídat to idnes, jenom jsem měl pocit, že bych mohl reagovat na vaši odpověď. nedávno jsem vám položil dotaz. Ale já se vlastně nezlobím, připadá mi jen, že se jako žena oné dívky zbytečně zastáváte. Nejsem ten typ co by se stal na někom závyslý, dokonce jsem se bál že se ani nikdy tak bezhlavě nezamiluji, že na to nemám. Ale stalo se mi to a doufám, že je to naprosto normální, když na ni pořád myslím pořád ji píšu, když jsem s ní tak sedíme třeba do rána, je to prostě úžasné, nádherné, nepopsatelné. Jsem moc rád že sem to zažil. Ale při tom jsem si dával veliký pozor abych mluvil pravdu a když jsem ji řekl, že jí miluju tak jsem to tak z celého srdce cítil, když jsem s ní chtěl jet na dovolenou tak jsem to tak taky cítil, když jsem říkal že se mi líbí tak to byla pravda, když jsem jí sliboval v básničce věčnou lásku tak jsem to tak taky myslel a vždycky jsem si mos rozmyslel, abych nebyl za lháře. Ona mi tohle všechno napovídala taky a taky mi tvrdila, že to ak cítí a cítila. Mě strašně, ale opravdu strašně moc deptá, že nevím proč se se mnou rozešla a v čem je ten druhý lepší. Někdy je to naprosto nesnesitelné. Kdybych ji nějak ublížil tak to chápu. Já se chovám jako idiot květiny, básničky...myslel jsem si že to máte rády, ale už to neudělám. Když to chlap dělá tak je asi divnej. Jestli chcete reagovat dám vám svůj mail pepa007x@centrum.cz. Stejně děkuji za odpověď a za čas který jste mi věnovala. pepa

OTÁZKA: Dobrý den.Jsem jedenáct let vdaná, mám tři děti. Před pěty lety tragicky zahynul manželovi bratr a od této doby začaly naše problémy. Manžel s námi nikam nejde a projevuje se i vztah mezi ním a naší desetiletou dcerou,která vše už moc vnímá. má dny kdy s námi nemluví a pak je zase skvělý. Jeho rodiče se s tím ještě nevyrovnali a chtějí,aby s nimi byl co nejvíce nejlépe každý den po práci.Stále mám předchazováno,že já mám své děti a oni mají pouze mého manžela.Myslím, že by měl být s námi a to je problém, protože mě muž uráží a myslí si, že jsem zaujatá.Nyní už jsem pomalurezignovala a trávím čas s dětmi sama a čekám, kdy manžel sám přijde. Poslední dobou stále více koketuju s myšlenkou rozvodu, i když manžela miluju. Poraďte mi prosím jestli je chyba ve mně nebo jak to řešit. Podotýkám, že manžel ani rodiče nechtějí nikam do poradny. Moc Vám děkuji Simona simona

OTÁZKA: Hezký den. Radila jste mi už 14. 4., nakonec jsem se s partnerem dost rychle rozešla, což jste říkala, ale ono to asi ani jinak nešlo, takže na vás to neházím!:o) Žiju už teď několik týdnů s novým přítelem, v novém bytě, vše je nové, mám vlastně nový život, vypadá to skvěle! Občas mě přepadají pocity viny po mnou iniciovaném rozchodu, občas záchvaty paniky z toho, že takhle skvělé a kouzelné to možná nebude „navždycky“, ale to je asi normální. Spíš mě trápí, že se pozoruju, že opět dělám věci, které tak nějak způsobovaly problémy v mém minulém vztahu. Nevím, jestli opakuju stejné chyby, nebo jestli stejné podněty nemusí vést ke stejným důsledkům a vše bude v pořádku, že problém byl v „nekompatibilitě“ s předchozím partnerem a já jsem prostě taková. Něco jsem udělala a on zareagoval způsobem, který jsem pak ke konci úplně nesnášela. Ale tyhle věci dělám stále. Třeba se občas chovám tak nějak zranitelně. Protože nechci neustále se soustředit na to, že jsem „silná soběstačná žena“. Jsem a vím to moc dobře. Ale taky vím, že mi dělá dobře, když se o mě muž stará a cítím, že jemu se to taky líbí. Ale fakt nerada bych opět dospěla do stavu, kdy mi partner téměř diktoval, co si vzít na sebe a co jíst. Zatím reaguje skvěle, ideálně vyváženě. Ale já si už opravdu nemůžu vzpomenout, jestli to náhodou stejně skvělé nebylo i „tenkrát“. Možná jsem postoupila ve vývoji a už vím, co opravdu nechci a zabráním tomu. Ale... stejně mě vždycky dost zaskočí, když se slyším, jak něco říkám... A pak si říkám: „Co když tě právě kvůli tomuhle bude úplně stejně pronásledovat?? Nedělej to!“ Mám to měnit? Když to možná vůbec není nutné? Monika

OTÁZKA: Půl roku po rozchodu jsem potkala kluka, který se mnou chtěl být. Rozhodně jsem v té době ještě nebyla vyléčená z rozchodu. Po bývalém se mi stýskalo, občas jsem i nějakou noc probrečela a věděla jsem, že v takovém stavu bych nový vztah neměla začínat (do té doby jsem všechny chlapy odmítala). Přesto jsme se dali dohromady. Teď jsme spolu půl roku. Na bývalého si občas vzpomenu, občas se mi zasteskne. Se současným přítelem se máme rádi, vycházíme spolu výborně. Uvažujeme o tom, že spolu začneme bydlet. Ale já si vůbec nejsem jistá, jestli s ním chci být. Ano, těším se na něj, je mi s ním dobře, ale ve srovnání s tím, co jsem zažívala s bývalým přítelem (jak silné pocity) se to vůbec nedá srovnávat. Nevím, co mám vlastně od vztahu chtít. &61516; Mám opustit současného přítele přesto, že si rozumíme a čekat, že zase potkám někoho, do koho se zamiluji? Vím, že kdybych měla dát na rozum, tak do budoucna je rozhodně lepší můj současný přítel, který má spoustu dobrých vlastností a jsme schopný se na čemkoli domluvit, než takový typ, jakým je můj bývalý, kterého jsem sice strašně milovala, ale byla tam také spousta hádek a stresu. Já vím, asi mi poradíte, že to si musím rozhodnout sama. Že se často člověk rozhoduje mezi tím, co chce cit a co rozum. V současné době teda řeším otázku, jestli je možné, že se do současného přítele ještě zamiluji nebo jestli mi u něj prostě něco schází k tomu, abych ho mohla milovat a jestli s ním i přesto můžu žít spokojeně. Za ten půlrok co spolu jsme z toho mám jen různé rozporuplné pocity. Není ode mě sobecké, když s ním i přes tyto pochybnosti zůstávám? Nechci mu ublížit. Sama vím, jak to může bolet. Moc Vám děkuji za odpověď. Kristýnka2

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, vaše odpovědi si občas pročítám a téměř bezvýhradně se s Vašimi radami ztotožňuji. Sama jsem si o radu chtěla napsat už dřív, ale čekala jsem, až budu schopná se podívat na věc (můj příběh) trošičku s nadhledem. Pokusím se vše sepsat co nejvíc stručně a věcně. &61514; Je mi 25 let a mám třetího partnera. První známost byla pětiletá. Přítel nebyl příliš výrazný, ale byl to moc hodný, inteligentní, citlivý kluk. Vycházeli jsme spolu v pohodě. Byli jsme spolu 5let a já stále uvažovala nad tím, jestli takhle opravdu vypadá láska. Nakonec jsem ho opustila. Bylo to těžké rozhodování a moc mě bolelo, že mu tím ubližuji, ale vím, že jsem udělala dobře. Nikdy jsem ho nemilovala a ke konci vztahu jsem již měla problém s tím, se s ním milovat. Dostatečně jsem si ho nevážila. Nebyl příliš dominantní typ. Přesto, že měl spoustu dobrých (možná snad jen dobré :-) vlastností se mi nedařilo ho obdivovat a milovat. Poté jsem potkala kluka, do kterého jsem se šíleně zamilovala. Bylo to vzájemné. Nastěhovali jsme se k sobě a byli jsme spolu 2 roky. Teoreticky by se ke mně měl hodit méně, než předchozí partner. Měl o dost nižší vzdělání než já, měl některé dost nepříjemné vlastnosti, např. hodně žárlil a nebyl schopný řešit problémy konstruktivně. Byl silná osobnost a já si ho vážila. Hodně jsme se milovali, ale také dost dramaticky hádali. Taková malá Itálie. Nakonec už jsme se hádali kvůli každé prkotině. Možná by to bylo jen těžší období, které by se dalo překonat, možná ne. V každém případě přítel už toho měl dost a opustil mě. Trošku ho ten rozchod sebral, trošku pohubl ale, mě to sebralo hodně. Nemohla jsem jíst, spát, dokonce jsem vyhledala i pomoc psycholožky. Nikdy jsem k nikomu necítila to, co k němu. :-( Teď je to víc jak rok od rozchodu. >text rozdělen do dvou částí...< Kristýnka

OTÁZKA: Dobrý den, jsem už skoro 30 let vdaná za muže, který je úžasný manžel, otec a nikdy bych mu nechtěla ublížit. Miluji ho hrozně moc, ale v mém životě je někdo, na kterého stále myslím a to už také 30let. Na střední škole jsem chodila s klukem, se kterým jsme se rozešli a ani nevíme vlastně proč, on je také ženatý. Občas si napíšeme, občas se na nějaké akci vidíme. Náš vztah nikdy nebyl intimní – jenže mám to v hlavě a jsou chvíle, kdy se mi strašně stýská a dle jeho slov, on je na tom stejně. Nevím, jak ho dostat z myšlenek, nejsem už žádná mladá žába. Vím, že kdybych dala podnět, byla bych vyslyšena, já to hrozně chci, ale mám strach, že by z toho nebylo jenom jednou a ranila bych tím sebe a hlavně mou rodinu, která si to nezaslouží. Jsou nějaké rady, jak myšlenky zapudit? Snažím se o to už vážně dlouho. Moc děkuji. Jiřina

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, moc Vám děkuji za Vaši odpověď na můj dotaz z min. týdne týkající se problému s matkou mého přítele,která se snaží v něm vyvolat pocit viny,jestliže se se mnou odstěhuje.Vystupuji stále pod stejným jménem,tak snad si na mě vzpomenete.Vaše odpověď ve mně vyvolala cosi nepopsatelného,něco díky čemu vyhrocenou situaci zvládnu.Věřím si!O všem jsem si promluvila s přítelem(dala jsem na Vaši radu a neútočila jsem proti jeho matce)a ono to jde!!Svěřil se mi,že už dál takhle nemůže.Má starosti v práci,kolem báráku a ještě k tomu musí přelétávat mezi mnou a svojí matkou.Vím,že to určitě není jednoduché,proto jsem si řekla a dost.Přece mu nebudu ještě já přidělávat starosti.I když je od jeho matky nefér,že vše probírá jen za mými zády,dokonce i maličkosti typu,že jsem jí slíbila,že jí nalakuji nehty a jenom proto, že jsem byla unavená z práce,jsem svůj slib nedodržela.Sice mě to štve,že mi to do očí neřekne a snaží se před svým synem se ze mně udělat tu nejhorší.Ale myslím si,že když budu v soukromí o ní mluvit špatně,tak že se jí nakonec podaří syna na svoji stranu dostat.Mám pravdu?Proto jsem si řekla,že nedovolím,aby to nabouralalo náš vztah a přítel bude mít alespoň o jednu starost míň.Ráda bych znala Váš názor na moji "strategii".Myslíte,že v něčem dělám chybu nebo že se takhle chovat vůbec nemám?Děkuji Vám za radu. Michaela K.

OTÁZKA: manžel se hrozně opil "ulítl" s jinou, a nepamatuje si to, ale já to vím. Jak se k tomu postavit? děkuji za odpověď věra

OTÁZKA: dobrý den,již dva roky mám vztah s mužem o 9 let starším on i já jsme rozvedeni.Já mám z prvního man. 2děti on má niž syna velkého.Můj problém,že nevím jestli někdy budeme spolu jako rodina,má pocit,že mé děti nemůže vychovávat,protože nejsou jeho se svým otcem se děti navštěvují pravidelně,máme střídavou péči.Mě to hrozně mrzí,protože věděl když do toho vztahu šel,že děti mám.A když máme takové ty "fylosofické"hovory jak já tomu říkám,říká mi,že mě má rád,kluky taky,ale,že vlastně nechtěl ženu se 2dětma,neví proč se zamiloval do mě asi,že ho k ničemu nenutím a nikam ho netlačím,že ví když přijde někdo,kdo mě bude chtít teď hned i s klukama nebude se na mě zlobit,Mám pocit,že má v sobě nějaký blok,nebo je už moc usedlý (39let)má rád svůj klid?Dětem je (10,6.Ale když se třeba 3dny nevidím,tak se mu po mě stýská,je ke mě pozorný hladí mě, u televize mě drží za ruku,je pravda,že já se po hlavě do žádného vztahu taky neženu,měla jsem dost ošklivý konec manželství a rozvod.Tak jsem teď jaky opatrná už kvůli dětem nechci jim více ublížit.Na druhou stranu mi říká,že třeba za tři roky bychom mohli mít spolu i mimčo,že já jsem ještě mladá.Stále se v tom tak patlám,možná i zbytečně,vím,že je strašně nerozhodný a váhavý,ale je mi s ním dobře jen bych potřebovala mít,alespoň malilinkatou naději,že se to v něm zlomí a budeme spolu jako rodina.Máme každý své bydlení a když mám děti ve své péči,tak za námi jezdí i my u něj někdy spíme.Nevím jestli ten můj dotaz má hlavu a patu,ale děkuji Vám za odpověď s pozdravem H. Hanka

OTÁZKA: Hezká den přeji. Chtěla bych Vás požádat o radu. Jsme spolu 5 let. Poznali jsme se přes společneho koníčka.A to bylo společné hraní PC her . Jde o online hry. cili jsme tam meli i pratele a je fakt, že nás zcela pohltilo. Byli jsme neustale spolu a romantiky tam bylo vic nez dost. jenze kazda hra se omrzi a ted nastal problem. Já mám pomerně hodně koníčku, ale on ne(. A beze me nehraje , to ho to nebavi. Cely vecer se tu nudi a ja mám černé svědomi,že si třeba ctu . Nakonec vcera do pulnoci chatoval cimz me akorat vytocil.Nechci se porad stydet za to ze me zajimají i nezenske veci. Je fakt , že když je nastvany tak to i sproste pouziva. Jako kecy typu že nejsem normalni zenska, ze nepecuju o domacnsot , nemam zenske zajmy a bla bla bla me opravdu uz jen rozesmeji, ale mrzi me to jak se v mych ocich shazuje. Zkousela jsem mu koupit knizky, ale jedine co ho bavi je cist Blesk, coz je pricina dalsich neshod, nechapu jak muze byt muž , ke kteremu tak vzhlížím takhle nizkej a prumernej:(Nechci rict , že mame nejaky zasadni rozol, ale i tyhle malickosti me mrzi:( Jo a je o hodně mladší. Jeidne co ho hodne bavi je náš syn, jenže ten chodi v 7 vecer spat a hlavne dítě partnerske problemy neřeší. Budu vděčna za radu. dekuji Simča

OTÁZKA: Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o pomoc, protože mám pocit, že už se v tom ztrácím a nevím si rady. S přítelem chodíme téměř 2 roky, zprvu jsme plánovali, že dáme do pořádku jeho větší byt a budeme tam i s mými dvěmi dětmi společně žít, protože můj byt se mu nelíbí a je menší. Jenže to bylo tak před rokem a situace je taková, že přítel když má čas, pobývá u mně, s ničím mi nechce pomáhat s tím, že na mém už toho udělal dost a pomáhat bude až budeme u něho. Taky se mu pořád něco nelíbí, pořád dělám něco špatně. Vždy když není po jeho, tak se prostě sebere a zmizí na týden do svého bytu, vše domluvené zruší, pak za ním příjdu a udobřím ho, zase je chvíli dobře a zas příjde nějaká pecka, třeba že špatně vychovávám děti, špatně ukllízím, nestarám se dobře o své věci, nevážím si a ničím své auto. Já se vždy bráním a snažím se mu to vysvětlit, jenže bohužel je asi více asertivní, protože to vždy dopadne tak, že já ustoupím, aby byl klid. Jenže to mě vždy trochu zlomí a v poslední době už mám pocit, že jsem ztratila sama sebe a neumím si pomoci. Myslím, že už mi stačí docela malá kritika z jeho strany, mně to příjde jako hloupost, ale on z toho udělá velký problém a nakonec mě úplně zlomí. Hodně mě to změnilo, ztratila jsem chuť do života a zdá se mi, že vše co jsem myslela, že dělám dobře, dělám špatně a přestávám si věřit. Když to příjde, pořád brečím, nemůžu přestat, nemám sílu ani vstát a postarat se o základní věci. V takové situaci mě napadají hloupé myšlenky, že už nic nemá smysl a nevím, jak se z toho vyhrabat. Vždy jsem si docela věřila, sama vychovávám dvě děti, zařídila jsem si byt a koupila auto a pak se nechám zlomit chlapem. Tak já nevím. Děkuji. Andrea

OTÁZKA: Dovolím si tady reagovat na příspěvek Anete,kde píše o gamblerství manžela.Až mi běhal mráz po zádech,tak bych jí chtěla napsat mou zkušenost s touto závislostí.Moje skorosnacha je z rodiny /dnes již rozvedené/,kde otec hraje.Bývalá manželka i dcera budou ještě několik let splácet dluhy co nadělal v době trvání manželství.Snacha mu bohužel důvěřivě ručila půjčku,kterou on přestal splácet.A protože automaty jsou v hospodách tak už se dopracoval i k alkoholismu.Druhý případ,který jsem znala,je bratr mého kolegy,který v kartách prohrál byt a žena s dětmi se musely během měsíce odstěhovat,a to ještě mohli být rádi,že jim nový majitel ten měsíc počkal.Takže,Anete,sama se musíte rozhodnout zda to s ním zkusíte,ale moc bych vám radila rozvod a jenom spolu žít nebo soudně rozdělit společný majetek,abyste jednou neskončila pod mostem s exekucí na plat.Naši mladí musí čekat i s miminkem,protože ještě dva roky bude snacha mít minimální příjem a syn táhne všechno sám. Zlata

OTÁZKA: Jeste jednou bych vam chtela podekovat a omlouvam se za ten apel na odpoved (nevsimla jsem si totiz, ze uz jste mi odpovidala), premyslela jsem o vami navrhovane navsteve psychoterapeuta a rozhodla jsem se nejakeho vyhledat. Je asi hodne veci, ktere v mem pripade hrali roly a je asi potreba je podrobne probrat, abych dosla k nejakemu zaveru. Karla

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, obracím se na vás s prosbou. jsem už 20 let vdaná. Manžel je hodný člověk,ale bohužel až moc klidný a s ženami to moc neumí. Dlouho mi to nevadilo až se objevil jiný člověk, pozorný milý, taktní,(ženatý),samozřejmě byl tqakový jen do té doby co si chtěl užit a vyhodit z kopýtka.Já se bohužel zamilovala a chtěla pálit mosty.Jenže toho se on zalek a vycouval. Pochopila jsem, že mě využil a chtěla jsem se vrátit k manželovi,který asi nic nevěděl. Jenže se mi to nedaří po žádné stránce, stále se nedokáži zbavit závislosti na milence, který mě už nechce. Myslíte ,že mám vyhledat odbornou pomoc? Myslím, že už to nezvládám sama. Děkuji za každou radu. Magda

OTÁZKA: Dobrý den, vážená paní doktorko, prosím Vás o radu. Je mi 30 let a jsem čtyři roky vdaná za opravdu hodného muže. Je báječný, rozumíme si, je obětavý… Vzala jsem si ho ale spíše „z rozumu“, nikdy jsem k němu necítila velkou vášnivou lásku ani zamilovanost, prostě jsem si myslela, že v životě dvou lidí záleží na jiných věcech, a že láska stejně jednou odejde. Před manželstvím jsem pár vztahů měla, ale opravdovou lásku jsem poznala až před zhruba třemi lety. Je čistě platonická, on o mé lásce k němu vůbec nemá tušení. Je také ženatý a navíc cizinec. Já jsem ale doslova ztracená, myslím na něj každý den i noc, moc se trápím. Vůbec tomu ale nerozumím, toho muže znám prakticky jen „od vidění“, doopravdy nic nevím o tom, jaký je, „pouze“ mě fascinuje jeho osobnost. Krásný není ani trochu, ale charismatický… Trvá to už opravdu hodně dlouho, ale moje touha se vůbec nezmenšuje, právě naopak. Navíc je mi jasné, že se mu to nikdy neodvážím ani naznačit. Přesně tohle jsem se svým mužem nikdy nepoznala, on mě ani nepřitahoval, sexuální život mě dost ubíjí, beru ho jen jako povinnost… Na druhou stranu si manžela moc vážím pro jeho povahové vlastnosti, nikdy jsem podobně skvělého muže nepoznala. Vím, že mě moc miluje. Ani moc neumím formulovat otázku, jen hrozně toužím vyhnat si toho druhého z hlavy, ale nevím jak – když si na něj zakážu myslet, nikdy to nefunguje… Pořád si připomínám, proč jsem si vlastně manžela brala, co na něm obdivuji… Je toho moc, a o to méně se chápu. Mám vůči manželovi výčitky svědomí, vlastně žiji s ním a miluji jiného. Moc Vám děkuji za Váš čas a přeji krásný den. Magda Magda

OTÁZKA: Manzel se se mnou rozesel, ale stale jeste bydlime spolu (tak dalsi dva mesice). Chova se ke me pratelsky a zuri jen pri jakemkoli mem pokusu vratit veci zpet. Opousti mne protoze je presvedcen o tom, ze ho nemiluju - protoze jsem mu to nikdy expicitne nerekla, jsem proste celkove chladnejsi osoba, myslela jsem, ze se mi podari vybudovat trvalejsi vztah, poku ho zalozime na partnerstvi a ne na nejakem poblouzneni. Ja ho miluju tak nejak hluboce a trvale, jemu z niceho nic zacala chybet vasen... Kdyz mu ted reknu ze ho miluju, nebo se mu to snazim nejak jinak dat najevo, tak je nastvany, ze pry to delam jen aby neodesel, protoze mam strach byt sama... coz je samozrejme blbost, drive jsem sama zila a prezila. Jsem samostatna osoba, mam spoustu kamaradu, nepotrebuju muze jen proto abych mela spolecnost... Dva roky jsme spolu zili vcelku stastne (on ted tvrdi, ze stastne jen proto ze on delal vse proto abych stastna byla ja, na sebe nedbal...) Jsem z toho zoufala i strasne unavena, nevim co mam delat. Nikoho jineho nez jeho nechci, stale mi drive tvrdil jak mne miluje a najednou se odmiloval? Je to u skutecne lasky mozne??? Je tak skalopevne presvedceny ze odejde az z toho jde strach... zustava jen z technickych duvodu mimo kontrolu kohokoli z nas. Nikoho jineho nema, tvrdi ze dokud se neodstehuje tak na jinou slecnu ani nepohledne, protoze vi, ze bych byla hystericka (coz bych skutecne byla)... Rozumem vim, ze neexistuje cesta jak mu dokazat ze ho miluju, jak zaridit aby miloval on mne a chtel se mnou byt... ale jeste je tady srdce a to se s tim nejak odmita smirit.... nejake rady co delat???? Dekuju. Jana

OTÁZKA: Ještě jsem chtěla dodat,že nám to pořád klape,vodíme se za ruce,jsme v objetí,chodíme do cukrárny,jezdíme na kole...., pořád se muchlujeme:-))))Jsme spolu víc než ostatní páry.Máme dvě děti.Ještě si pořád telefonujeme a smskujeme,a přesto jsem ženská sobecká,majetnická, žárlivá.Prostě ženská na zabití :-)))))Mějte se hezky a těším se na váš názor. Helena po druhé

OTÁZKA: Dobrý den pani doktorko.Co se týče partnerského vztahu,tak jsem sobecká,majetnická,žárlivá.Je to děs.Snažím se být tolerantní :-) Existuje na to lék?? Můžu tady 100% odklepnout,že můj manžel je skvost mezi skvosty,opravdu takových tolerantních,milujících,pozorných,věrných a spolehlivých, starostlivých mužů jako je on fakt není. Jsem ráda,že ho mám. A přesto se k němu chovám bezdůvodně, nechápu se.Děkuji za odpověď.Je mi 33 a s manželem jsem 11let. Helena

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorku, moc vám děkuji za odpověď... psychologa jsem po delší odmlce navšívila a chtěla bych všem řící, je to skvělé mluvit o problémech s někým objektivním(samozřejmě nestačí jedna návtěva, u mě se to pohnulo po čtvtré). Člověk musí být upřímný hlavně k sobě a když si to všechno "přízná" a nesnaží se vidět věci jaksi hezčí, ale opravdu jak sou, dá se to řešit :) ze začátku jsem se snažila zamlčit něteré věci,ale ono se to stejně provalilo a jsme jenom lidi, každej občas "šlápnem vedle" Chtěla jsem vám jen poděvat za vaší práci a psychologům vůbec, v dnešní době plné stresu si myslím, že je to naprosto normální myslím, návštěva psychologa, stejně jako zubaře. Život je tak hezkej :) DÍKY DÍKY a hezké dny všem Pavlína

OTÁZKA: Pani doktorko, moc vam dekuji za uprimnou odpoved. Samozrejme jsem nad variantou, ze jsem lesbicky orientovana, v zivote mnohokrat premyslela, ale nehrajou mi tam nektere veci. Napr. fakt, ze mne vzrusuje predstava sexu s muzem, ale ne se zenou. To je na lesbicku celkem divne ne? Ja proste jen touzim byt dite u mamy. Karla

OTÁZKA: Spřítelem jsem chodila 3 roky a pak mi oznámil, že se někdo objevil,a že potřebuje čas. To trvalo tři měsíce, pak se ozval, jestli může přijít, já souhlasila, byl milý,takto přišel ke mě ještě třikrát do měsíce, miloval mě, ale ještě mi neřekl, co bude dál s námi, jak si to dál představuje, Mluvíme o všem možným,ale ani já jsem nenašla odvahu se zeptat,jak to s náma bude dál,nechci ho ztratit, ale toto je nejistota,když chci přijet za ním domů,prostě řekne ne, nebo že nemá čas třeba celý týden, schází se se mnou jenom, když zavolá jestli mám čas a když já mám, tak se sejdeme, ale já když zavolám jestli přijede tak nemá čas nebo říká, že si zavoláme, přitom vlatně nevím,co dělá celý týden, jestli není s tou druhou. Dříve jsme se stýkali i v týdnu, soboty a neděle a teď už nemá čas? Takový vztah asi není moc dobrý, mám ho ráda,ale nevím jak zjistit jestli on mě má taky rád,nic neříká,já zase nevím jestli se mám ptát,aby to nevypadalo, že ho uháním. Nevím jestli ještě neví jak začít znovu, nebo jede na dvě strany, aby zjistil kde je to lepší, nechci ho ztratit, ale takový vztah ("postelový)se mi zrovna nelíbí, chtěla bych víc, ale on asi ne. Můžet mi aspoň trochu poradit. Děkuji. jana s.

OTÁZKA: OTÁZKA (Anna) Dobrý den, mám takový specifický problém - od dětství jsem trpěla depresemi a byla jsem dost nedůvěřivá, zlepšilo se to až když jsem byla na střední škole na internátu mezi lidmi, našla jsem si tam dost dobrých přátel. Nyní studuji VŠ v místě bydliště a mé problémy se vrací. Abych to shrnula - nikomu nevěřím. A mám pocit že ani nemůžu nikomu věřit. Můj tříletý vztah je nejspíš v krizi,já už ani nevím, jestli se můj přítel změnil nebo naopak já si všechno beru... Nemůžu se spolehnout ani na své přátelé, mám pocit že nikoho nezajímám... Já už to ani nedokážu objektivně posoudit! Připadá mi že jsem prostě úplně sama... Když mě někdo zklame, hned to beru strašně osobně a nedokážu odpustit. Ve společnosti normálně komunikuji a jsem celkem oblíbená, své pocity nedávám NIKDY najevo. Ve společnosti jsem jako optimista a doslova extrovert, a v soukromí jsem neustále v depresi. Nejradši bych si našla psychologa, ale vůbec nevím kde a jak, nemám ani peníze, abych si platila nějakou terapii. Mám pocit že mám nějakou sociální fobii - někdy, když mám špatný den, ani nejdu do školy a jsem zalezlá v posteli. Občas mám lepší období, jsem v pohodě, ale pak se to zlomí kvůli nějaký hlouposti. Mám hrozný strach, že jednou skončím jako blázen zalezlá u sebe v bytě a nebudu ani vycházet. Někdy už k tomu nemám daleko. Prosím poraďte na koho se obrátit, nebo se opravdu dočista zcvoknu. Prostě nikomu nevěřím a na nikoho se nemůžu spolehnout.... Anna

OTÁZKA: Dobrý den,jsem 19 let vdaná,již přes rok u nás trvá pořádná manželská krize,ze které se nemůžeme dostat.Začlo to manželovou kolegyní,která byla ve všem nejlepší,šikovná,vše jí o nás pověděl.Dala jsem mu,teď už vím,že to bylo špatně,buď ona nebo já a děti,tak prý ona.On se nebude shazovat.Já jsem přesto neodešla,jsem s ním,bojím se na cokoli zeptat,nevím kde je, co dělá mimo práci.Nechce mě,odmítá vše,co se mě týká.Strašně to bolí,jsem n a dně,vždy je to chvíli lepší,když po něm nic nechci,není žádný problém,když ano,je zle,chce se rozvést, že už ho to nebaví.Každou chvíli mi lže,na mě v ničem ohled, vše musí být po jeho.Jak něco chci já a děti, slyšíte ne ne. Změnil se, když se mu začalo v práci dařit,firma rozvíjet.Chodíme do maželské poradny,ale je to k ničemu,každý zvlášť,doma si neumíme o problému povídat,manžel nechce,mě to rozhodí a je velmi zle.Už opravdu nevím kudy kam.Když se rozvedeme,bojím se,že neuživím děti a nemám kde bydlet,jsme v domě u tchýně,nevím ani,jaké mám práva a na co v tomto případě nárok.Nevím kam se obrátit.Když zůstávám,jsem úplně vyřízená a děti také. Chtěla bych náš vztah zlepšit,dávám do toho co můžu,manžel se ale opravdu vůbec nesnaží.Prý nechce a nejde mu to. No je toho opravdu víc. Děkuji. Ivana

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Obracím se na Vás s problémem, který Vám možná bude připadat směšný. Je mi 22let a momentálně studuji VŠ. Ještě nikdy jsem neměla partnera, a to mě opravdu trápí. Na VŠ jsem si začala připadat méněcenná (jediná panna v oboru), takže jsem si raději vymyslela historku o ročním vztahu, než se se svým "handicapem" přiznat. Samotnou mě děsí, že si na něco hraji před ostatními i před sebou. Přitom si myslím, že jsem hezká i chytrá. Je pravda, že mám trochu problém se přirozeně bavit s opačným pohlavím, ze začátku pusobím na lidi nepřístupně a rezervovaně. Navíc muj otec je alkoholik, kterého nenávidím (puvodně jsem si myslela, že s tím muj problém souvisí). Strašně těžko se moje pocity vyjadřují do pár vět, ale cítím se sama, bez určité životní jistoty. Jako racionálně uvažující člověk vím, že mi těžko něco poradíte, ale i tak děkuji za odpověď. Jitka

OTÁZKA: dobrý den, prožívám roční vztah se ženatým mužem /má dvě děti 10,15/ a i já mám 10-letého syna, ale jsem svobodná. Bláznivě jsme se do sebe zamilovali a zdá se, že to přetrvává, ale náš vztah se ocitl v palbě nesmyslnýho vyčítání, rejpání, podezírání, co pak končí velkou hádkou a přítel odchází k manželce domů, což tohle mi nesmírně ubližuje a hlavním problémem pro mě je tedy hlavně ona, nemůžu ji překousnout, přítel se mnou žije v jednom bytě, spíše tu hlavně přespává, protože na praní, žehlení má ženu, kam se chodí převlékat, koupat,holit a jiste navštívit i děti, což tohle jediné je pro mě pochopitelné, tvrdí že s manželkou nic nemá a že už jim to víc jak 7 let nefunguje, ale nechápu,proč si každej nešli svou cestou už dávno, protože se to odráží na mě a já se s tímhle neumím vyrovnat,taky chci mít svůj klid, svoji rodinu a chlapa doma u sebe a ne u jeho ženy.Přítel říká, ať do toho nerejpu, že ono se to nějak vyřeší, že to není moje věc,ale já bych ráda věděla na čem sem...ty hádky už nás oba unavujou, v nich se semele pak uplně vše.Jak mám zjistit, zda od manželky vůbec odejde a zda bude chtít se mnou další rodinu zakládat?? Moc Vám Děkuji Karolína

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, ráda bych znala názor psychologa na mé trápení. Před čtvrt rokem jsem se seznámila s klukem (29,stejně jako já). On má za sebou pětiletý vztah, který po vzájemné dohodě (prý) skončil před rokem a něco. Dva měsíce byly naprosto v pořádku, rozuměli jsme si ve všem a myslela jsem si, že jsem konečně našla partnera, který je vyrovnaný a ví už, co chce. Byla jsem z jeho chování přesvědčená, že mě má rád a chce být se mnou. Vypadalo to tak. Po těch dvou měsících mi začalo připadat, že už ho to se mnou nebaví, že ode mě vždycky rychle utíká (ke kamarádům, nebo domů spát - má náročnou práci, což jsem chápala). Snažila jsem se být tolerantní, mám také své přátele a koníčky, není to pro mě problém. Pak ale udělal něco, co už jsem nechtěla jen tak přejít. Závazně jsme se domluvili, že spolu strávíme den, on ale nepřišel, neodpovídal na sms, nebral telefon a nechal mě v nejistotě. Zjistila jsem pak, že se mu ten den ráno ozvala "bejvalka", se kterou prý řeší společné majetkové problémy. Já se ale obávám, že jsou tam společné věci nejen majetkové, ale i citové. Myslím si, že se doposud nevyrovnal se svou minulostí a chtěl to snad překrýt vztahem se mnou (?). Na mou otázku, zda o mě stojí, odpověděl, že neví. Dala jsem mu pár dní na rozmyšlenou. Pak mi v podstatě přišel dát kopačky. Prý jsem fajn holka a on mě nechce trápit, protože "neví, co chce". Řekla jsem mu, že ho teď nechci vidět, protože to bolí a já potřebuji zapomenout. Je to už deset dní a já se v tom plácám. Přemýšlím, jestli ho nekontaktovat, "neotevřít vrátka", jestli ještě je nějaká šance. Jsem ze všeho už zmatená. Děkuji za odpověď a přeji pěkné jaro (v rámci možností:-)). Daniela Daniela

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,jsem vdaná12let a máme10letou dceru.Naše manželství nikdy nebylo v pořádku hlavně komunikace mezi námi.Bohužel manžel si nenašel cestičku ani mezi dcerou.Manžel všechny starosti a výchovu nechává na mne,ale mě to vyhovuje,jelikož se lišíme i v názorech na výchovu.Já s dcerou vycházím velmi dobře,máme spolu moc hezký vztah.Bohužel,mám melanom na kůži a prognoza je velmi nejasná.Moc mě trápí představa,jak bude žití manžela s dcerou,když se přiznám,že dcra je na mne hodně závislá,má opravdu jen mě a manžel jse do dnes nezajímá o ní.Nevím,jak dcera psychicky tuto skutečnost bude zvládat.Nemůžu říct,že jí nemá rád,ale opravdu třeba celý dny s ní ani nekomunikuje a o její věci kolem se nezajímá.Prosím,můžete mi poradit_Moc děkuji Simona

OTÁZKA: Paní doktorko,prosím vas o radu. Mám přítele,který je o půl roku mladší. Celkem si rozumíme. Už od začátku jsem měla problém, že je velmi fixovaný na rodiče a sourozence. Teď jsme spolu začali bydlet a on, i když koncí v práci až večer se každý druhý den stavuje doma. O víkendu také,chci aby žil pro mě a mého syna.Dále mi vadí,že kdokoliv ho požádá o pomoc,tak pomůže,takže domu přijde zase později.Hádáme se vždy kvuli jeho pozdním příchodům,že není se mnou ani s malým.Nebuduje se mnou rodinu ani bydlení.Vše je na mě.Říká, že je ještě mladý,že to chce čas,že rodiče brzy umřou,tak si je chce užít. Ale jak dlouho mám čekat?Pomýšlím o rozchodu, ale mám ho ráda. Ale zase abych neztrácela čas, třeba bych si mohla najít někoho,který bude žít jen pro nás a naši rodinu.Děkuji za radu. Lucie,27

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,mám takovou obecní otázku, protože dopodrobna nelze tuto situaci napsat.Bylo by to dlouhé. Vidíte z Vašeho pohledu problém ve vztahu když ženě je 34 let, je rozvedená má dva syny (11 a 8 let) a muži je 24 let, je svobodný a bude mít za měsíc dítě, ovšem s matkou tohoto dítěte nechce žít. Myslíte, že tento věkový rozdíl vidíte jako problém?Ona kamarádka vidí v tomto vztahu něco příjemného, krásného (není se co divit, po tom všem, co si s manželem, teď už bývalým, zažila)ale na druhé straně má velké obavy.Je čerstvě rozvedená a není majetkově vypořádána, s bývalým manželem se nemůže na ničem domluvit. Už dvakrát jsem Vám psala o radu a vždy jste mi odpověděla. I tentokrát děkuji předem za odpověď.Přeji hezký den. Taťána

OTÁZKA: dobrý den, obracím se na vás s problémem který se uplně netýká mého vztahu, ale hodně ho ovlivňuje a chtěla bych s tím něco dělat. Mám problém se svým sebevědomím a to asi hodně velký. Neustále se podceňuju,myslím si že jsem tlustá(což teda asi nejsem při BMI 21) a ošklivá až nechutná. Přítel o všem ví, snaží se mě přesvědčit, že nic z toho není pravda, ale nějak to nefunguje.Zraňuje ho když mu predhodím třeba aby si našel někoho lepšího, nebo se odmítnu převlékat před ním i když vím že se mu to líbí( po roce vztahu), musi ho to taky dost unavovat.Nejspíše od té doby co jsme spolu se muj stav zhoršil. Je skvělý, moc si rozumíme, umíme spolu otevřeně mluvit, ale tohle mu říct nemužu. Někde hluboko v sobě si myslím, že přece tak výborný kluk nemůže být se mnou. Nedávno se mi stalo, že mě kadeřnice neostříhala přesně podle mých představ a ja pak nechtěla vyjít z pokoje a chtěla jsem se s ním rozejít, to jsem si uvědomila že asi teda nejsem nejnormálnější.Nemáte v zaloze nějakou radu? třeba kde mam začít, aby se vše aspoň trochu zlepšilo? Moc vám děkuji. Lucie

OTÁZKA: Dobrý den, můj problém se týká chrápání. Můj přítel má velice slabý spánek a mé chrápání ho budí. Pak je na mě naštvaný, je rozmrzelý a v práci nesoustředěný. Chceme se ale vedle sebe nadále probouzet. Poraďte mi, prosím, jak se chrápání zbavit nebo zda jde zcela odstranit. Mám i zvětšené mandle. Mockrát Vám děkuji. Lenka K.

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,s mým přítelem jsme spolu již přes pět let.Po třech letech chození jsme se rozešli(jiná možnost v té době nebyla),ovšem po půl roce jsme se k sobě vrátili.Každý z nás si uvědomil spoustu věcí,víme čeho se máme do budoucna vyvarovat a opravdu nám to od té doby spolu funguje.Ovšem jeden háček to má.Bydlíme ve společné domácnosti s jeho rodiči.A já už takhle dál nemůžu.Jeho rodiče jsou rozvedení a přesto stále bydlí ve stejné domácnosti ještě společně s přítelovou babičkou.Z otce se po rozvodu stal alkoholik.S jeho matkou jsem kdysi dobře vycházela,ale jakmile jsem ji poznala blíž,tak už tak úžasná není.Podle mě je to trochu labilní člověk,velice sebelítostivý a moc dobře umí "hrát na city".Začali jsme s přítelem uvažovat o vlastním bydlení,protože v celém domě panuje hodně napjatá atmosféra a kdo tím nejvíce trpí je právě přítel.O vše kolem baráku se musí postarat sám,věčné hádky mezi jeho rodiči atd.Já vím,že už to nezvládá.Jenže kdykoliv se začneme bavit o tom,že si koupíme vlastní byt,vždy se do rozhovoru vloží tchýně se svými řečmi typu "vždyť nás tady nemůžete nechat" nebo "co já si jen počnu"...Několikrát jsem jí vysvětlovala,že se určitě budeme navštěvovat,že je to snad normální,když se děti jednou odstěhují a že bydlení více generací pohromadě nedělá dobrotu(a ještě ke všemu,když to u nich není,tak jak by to mělo být).Jenže ona už několikrát za mými zády říkala příteli,že ji nemůže přece takhle "odkopnout".Příjde mi,že ho úplně zmátla.Kdykoliv se zeptám přítele,jestli se jen jak to půjde odstěhujeme,odpoví mi že ano,ale mám strach,že až dojde na lámání chleba,že z toho vycouve.Podle mě přesně tohle ona chtěla,vzbudit v něm určitý pocit viny,že se na ní vykašle...Ale my přece nemůžeme za to,že ona si nemůže dovolit z finančních důvodů odstěhovat se od manžela-alkoholika.Poraďte mi,prosím Vás,jak to mám svému příteli rozumně vysvětlit,že se nemusí vůči své matce cítit vůbec provinile.Co když náš vztah na tomhle ztroskotá??Děkuji moc. Michaela K.

OTÁZKA: Děkuji za odpověď a ohledně Vašich otázek: manžel takový začal být jak se začala plánovat svatbä, chodili jsme spolu 5 let,já otěhotněla, tak jsme se vzali.Sex máme celkem pravidelně,ale je to pro mě chladné i nudné. Bez polibků, bez dotyků. Se synem se mazlit umí, mám pocit že je to jediné pojítko mezi náma dvěma. Jinak nemáme finanční ani jiné velké problémy,ani se nehádáme,on je velmi klidná povaha. Žárlivost jsem vyburcovat zkoušela, jenom šlo poznat na jeho tváři že mu to není příjemné, ale neřekl ani slovo.Pokud se ho zeptám, jestli mě má rád, odpoví že ano, co to mám za otázky...ale myslím,že mě již nemiluje,nebo je to dědičné:-) Jeho otec je skvost samolibosti,ktery manzelkou temer opovrhuje a vycita ji ze spatne vychovala jejich děti... proto bych chtěla vědět jak se zachovat a získat ho zpět, pokud to ještě jde PS: plánuji i druhe dítě, manžel není proti, ale nejsem si jistá jestli do toho jít, abych pak nezůstala sama s dětma. Předem moc děkuji za odpověď. Lola

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, už jste mi jednou radila, snažím se sžít s domácností manžela, kam jsem se přestěhovala se svojí dospělou dcerou, kromě toho v ní žijí i dvě dospělé děti mého muže. Věděla jsem o odlišnostech, ale neviděla jsem to tak těžké, jak se to nyní pro mne ukazuje .Špatně se tam cítím,ale neumím to dost dobře ani popsat. Manžel s dětmi jsou zvyklí žít spolu jako tři solitéry, nezajímající se jeden o druhého ,vůči mě i mým dětem je manžel normální. Je tam divné ovzduší. Ráno když se vstává, neřeknou si ahoj, když pozdravím já,koukají na mě jako na exota, když odchází,ztratí se jako pára nad hrncem,nikdo neřekne ahoj, já jdu, takže párkrát zůstal i odemčený dům, protože ten poslední myslel, že tam ještě někdo je. Nezdraví,když dostanou na stůl jídlo, nepoděkují,nepřejí dobrou chuť,nepochválí,pokud jim chutnalo, nepřejí nikomu k ničemu , ale očekávají že jim se přeje,na Vánoce když rozbalují,buď nehodnotí nebo řeknou že je to hrozný. Zvonící telefon nezvednou, pokud nečekají hovor.Pohybují se po domácnosti jako tajemné uzavřené bytosti, ze kterých mám pocit naprosté cizoty nebo i obav.Žádná vstřícnost, sounáležitost. Jakýkoliv dotaz ohledně sebe, jak se mají,co budou dělat, budou na oběd nebo nebudou, kdy se vrátí, zda budou mít dovolenou apod. považují za vpád do svého soukromí a odbydou ho. Mě to stresuje, utěšuji se, že si s manželem zrekonstruujeme část domu a budeme mít i s mojí dcerou zvlášť domácnost a manželovy děti taky svou, ale to bude tak za dva roky. Mě začal lézt nahoru tlak, cítím pořád takový vnitřní neklid a nemůžu se toho zbavit. Z práce se sotva táhnu, jak se blížím, ještě zpomaluji, teď v létě se snažím být co nejvíc na zahradě, ale je to marné, jsou to jen takové úniky,celkové ovzduší té domácnosti se tím nezmění. Pro mě to není domov a těžce to nesu. Manžel v tom asi umí za ta léta líp chodit,takže mu to nepřijde a já se mu jevím zbytečně přecitlivělá. Taky bych to chtěla umět házet za hlavu, ale nejde mi to.Děkuji . Zita

OTÁZKA: Dobrý den,už jsem Vám dvakrát psala, naposledy jste mi poradila ať vyhledám poradnu, to jsem udělala, ale byla jsem tam zatím jednou a moc daleko jsme se zatím nedostali. Manželova"kamarádka" opravdu není je kamarádka naopak je to žena ke které chce odejít, protože mu dá to co potřebuje - zábavu, bude se starat o jeho duši o jeho rozptýlení - což já jsem prý nedělala a bude se s ním podílet na financích - co ž jsem taky nedělala, jelikož jsem byla osm let na mateřské - podotýkám že to bylo naše společné rozhodnutí, nedal najevo že s tím nesouhlasí. Vlastně nedal najevo spoustu věcí, které mi teď vyčítá. Že jsem se dětmi změnila, že jsem se starala jen o děti a o něj ne, ale o děti má velký zájem a pořád říká, že to jsou i jeho děti.Ŕíká mi že bychom zůstali spolu jen kvůli dětem a to že nemá cenu, no nevím já ho miluji i když mi už chvílemi připadá jako někdo cizí, možná bych dokázala začít znovu, ale když on nechce. říkal že se o mě musel starat jako o někoho, kdo se stará o děti...Pořád měl spoustu práce, pořád byl z něčeho nervozní. Teď prý u nás bude než si najdou nějaké bydlení, pak odejde, je to hrozně stresující,myslela jsem že jsme rodina, že spolu budeme v dobrém i zlém, že spolu zestárneme a najednou budu s dětmi sama v bytě který on prý nenávidí, snaží se mi namluvit, že když spolu nebudeme budeme si líp rozumět...Že prý musí udělat tuto životní změnu a nakonec on prý na tom bude nejhůř. Myslím že to dělá hlavně pro sebe, ne?Že prý si možná za rok uvědomí, že ta chyba je v něm, že to bude všechno stejné, co tím chtěl říct, že na něj mám počkat až si to vyzkouší, stejně to asi udělám, nedokážu si představit že bych měla jiného partnera, stýská se mi po něm už teď. Sice mi ublížil, ale je to otec mých dětí, vím dodones proč jsem si ho vzala, proč jsem s ním měla děti a jsem ráda že s ním. Asi teď nemůžu dělat vůbec nic jen čekat až odejde a pak trpět až si odveze děti k ní na víkend... Martina

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Pěkně Vás zdravím a nejprve chci poděkovat za Vaši rubriku, občas si v ní čtu, ráda a s uznáním k Vaší práci. Chtěla bych Vás poprosit o radu. Je mi 29 let, jsem šťastně vdaná, mám skvělého muže, milující rodiče, docela náročnou práci, která mě ale nesmírně baví. Děti zatím nemáme, moc si je s manželem přejeme. - Jsem docela úzkostlivý typ. (Dělávala jsem si pořád s něčím starost: jestli jsem se někoho určitou větou nedotkla, jestli jsem v práci nespletla to či ono, jestli jsem při pečení nezapomněla dát do těsta sůl atd. atd. A když se něco "nepodařilo", bylo mi to líto.) S manželovou pomocí jsem se v posledních dvou letech docela otužila, dokázala jsem se radovat i z "nepodařených" věcí a získat zdravý odstup. A byla jsem na to náležitě pyšná :-) Jenže: V posledních měsících jsem začala mívat, čas od času, takové stavy úzkosti a strachu. Většinou nemají objektivní příčinu, a přestože se snažím racionálně si je vymluvit, nejde to. V takovou chvíli bych nejraději zalezla pod stůl nebo někam do koutku a byla "schovaná". Když úzkost pomine, jsem zase "otužilá" jako dřív :-) Můj manžel je mi velkou oporou, ale vyčítám si, že jestli to tak půjde dál, utrápím ho. V příbuzenstvu se "toulají" depresivní duševní poruchy. Má otázka: Kdy jsou ještě úzkosti a strachy "normální", a kdy je dobré vyhledat pomoc odborníka? Měla byste pro mě nějakou radu, jak bych si nejdříve mohla pomoci sama? jak se v těch úzkostech vyznat? jak s nimi bojovat? (Co mě zaskočilo: Jsem docela bojovník, ale když na mě přijde tahle úzkost, nenacházím nějak sílu, abych s ní bojovala.) Předem Vám moc děkuju za odpověď, upřímně pozdravuju a přeju Vám všecko dobré. Eliška Eliška

OTÁZKA: pokračování... Oba jsem byli na něco zvyklí a je to pro nás těžké, ale říkám si, když se dva milují, přece musí jít všechno. Připadá mi, žese v tomhle vztahu jen hlidam, hoden premyslim o tom co reknu a aby to nevyznelo jinak, nez myslim. Nevim jestli mi rozumite, pisu asi dost pomatene .) vite my se neuveritelne pritahujeme, ale na vztahu se prece musi pracovat, to neni hned. Abych z toho vyvodila nejaky zaver :) zajimalo by me jestli si myslite, že nas "vztah" má budoucnost, oba bychom uz nejradeji rodinu, ale bojime se jestli nam to bude klapat, nechci uz "zbytecne ztracet cas chozenim" zni to divne ja vim.... ale vite jak to myslim .) Nejvice se bojim toho, ze je proste ten typ nevernika, nekdo ho poblouzní a on odejde a zas se vrati. On vi, ze ja bych mu to netolerovala. No, tak uz to je vse, mockrat dekuji a jste užásná, DIKY DIKY Pavlína

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, ráda bych se vás chtěla zeptat, zda si myslíte, že vztah...který popíšu má cenu dále udržovat. Víte je mi z toho hodně smutno.Žila jsem čtyři roky s přítelem který byl o 15 let starší (byl davno rozvedený) a bylo nám spolu moc hezky, já ho milovala opravdu moc a myslela jsem, že spolu budeme mít i rodinu... mluvili jsem o tom a vlastně plánovali. Bylo to oboustrane, po citove strance jsem si velmi rozumeli, tolerovali svoje chybi, mluvili o nich atd.(jen ten sex, ten nam vubec nesel:/ ta chemie nefungovala, ale vlasten jen z me strany, ale pritel se mi libil, vazim si ho, je to sexy chlap). Asi po trech letech naseho vztahu se něco stalo, nekdo me "okouzlil" a ja podlehla. To co mi tak moc chybelo, jsem najednou mela. Ale rikala jsem si, poblouzneni prejde, ale my mame vztah, opravdovy vztah, sex neni tak dulezity.Po roce trapeni, jsem dlouholety vztah ukoncila, bylo to velmi bolestne. A ted jsem znovu obnovila to okouzleni. A nový přitel se chová zvlaštně. Aspon me to tak prijde, ale bude to i tim, ze jsem byla na neco zvykla, ja vim. Kazdy bydlime zvlast, kazdy mame svoje pratele. Obcas se sejdeme. Citim, ze ho moc chci,ale obavam se, ze jsme moc rozdilni (i on si to mysli), ja si hodne neverim, ale myslim,ze jsem spolecenska, on je takovej "frajer" :o) ale dobrej člověk. Oba říkáme, že chceme být spolu, ja to tak vážně chci a věřím mu, že to myslí vážně. On měl mnohem delší vztah 10 let, ale neustáleho rozcházení s scházení, bylo to proto, že on byl vždy nevěrný a tak to ukončil, ona mu pak odpustila a šli dál, pořád dokola, říkal, že mu něco chybělo...to co popisuje, je přesně to u mě. Nesutále se o nečem dohaduje, nehádáme, ale nějak nemůžeme "naladit" stejně a v posteli se to nedá řešit, tam se to vždy srovná :) ale mě to neuspokojuje po citové stránce. Nevím si rady, říkám si bez něj mi bude líp, a když s ním nejsem, je mi smutno. Oba jsem byli na něco zvyklí a je to pro nás těžké, ale říkám si, když se dva milují, přece musí jít vš [tato otázka byla zkrácena] Pavlína

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych se zeptat:Skoro dva roky jsem byla s přítelem, který je o 14 let starší.Řekla bych, že stáří nerozhoduje, bylo mnám spolu dobře, měli jsme společné koníčky, prostě vše dobré. Jen jsme pořád řešili jeden problém a to jeho bývalou přítelkyni.Ona je vdaná,ale pořád mu slibovala,že se rozvede,mezitím už dvakrát porodila se svým manželem,ale mému příteli pořád volá, píše. Přítel je nerozhodný,protože mu pořád dává naději, že k němu půjde.Jsem z té situace už unavená,proto jsem to ukončila,i když ho mám ráda.Mysíte,že ta možnost že za ním půjde tady je?On to už kolikrát ukončil,ale ona pořád se ozýva a tak čeká, jestli opravdu za ním půjde.Ona má dost majetnické sklony, připadá mi, že jen potřebuje mít nad ním dohled.Nikdy pro něho moc neudělala, nestarala. Nevím jak se k tomu postavit. Děkuji moc. Jana

OTÁZKA: Ne, prý se k sobě nehodíme, něco cítila a necítí, nebo necítí to co by chtěla, teď mi nemůže dát to co by chtěla…Dobrá tedy, říkal jsem si, že počkám, asi za 14dní jsem jí nechal poslat kytici růží, hned mi psala jak je nádherná a že jsem ji vykolejil, ale na jejím rozhodnutí se nic nedá změnit. Potom se asi za měsíc sama ozvala a omlouvala se že se mi tak dlouho neozvala a jak se mám….Za čtrnáct dní potom jsem si řekl, že jí začnu znova psát a zkusím s ní komunikovat (ještě před rozchodem mi řekla, že by si přála abych počkal až se umoudří, že ví že jsem ten nejlepší…a takových krásných věcí mi napovídala celou řadu) Nejdřív mi neodpovídala, ale potom….ten nejhorší sen……prý mi neodpovídá, proto že mi nechce dávat žádnou naději, někoho potkala komu se nelíbí když jí píšu. Prý ji na něm moc záleží. Mě tohle to strašně sebralo, s rozchodem jsem se smiřoval, ale že si po měsíci něco začne hned s někým jiným to jsem nečekal. Chovala se ke mně divně, prý jsme se k sobě nehodili a ona to ukončila protože si byla jistá, že by z toho nemohlo nic být. Prý jsme spolu ani vlastně nechodili a nikdy mi neřekla, že mě miluje….Připadám si jako totální blbec. Po tom všem co mi napovídala a naslibovala….Vadilo ji snad, že jsem se k ní choval tak hezky a dělal jsem co jsem ji na očích viděl, lekla se toho že jsem to začal brát vážně……A potom věřte ženám, vždyť mě zradila a udělala to čeho se sama strašně bála, že udělám já jí….já se tím strašně trápím pepa2

OTÁZKA: Dobrý den, nemám ani tak otázku, ale stala se mi pro mě nepochopitelná věc, nad kterou musím stále přemýšlet a hodně mě to deptá, tak mi ji třeba pomůžete osvětlit. Před několika měsíci jsem se seznámil s dívkou(21), s kterou jsme si zřejmě padli do oka. Začali jsme si psát, prozvánět, pořád jsme byli v kontaktu, minimálně dvakrát týdně jsme se vídali, chodili spolu na plesy, do kina, na procházky, na kafčo…Já jsem to ze začátku ani nebral nijak vážně. Ona mi o sobě prozradila, že se před více než rokem rozešla se svým přítelem po pětileté známosti on se oženil a má dítě. Strašně moc jí to ublížilo, byla strašně nedůvěřivá a komplikovaná a všechno to sváděla na to, že se v sobě nevyzná, že je zmatená… Já jsem měl pocit, že jí ani nedokážu dát to co jsem cítil, že by ode mě chtěla, cítil jsem jak by chtěla abych jí miloval. Ona pořád mluvila o dětech, o svatbě, jak většina kamarádek je zasnoubená….připadalo mi jako kdyby si mě takhle testovala, ale mě to ani nevadilo. Měli jsme pár malých neshod, které se vždycky hned urovnali. Když se zachovala nějak divně (já jsem jí to dokázal tolerovat….zatím) tak se potom vždycky bála abych jí neopustil, strašně se snažila to urovnat. Vždy se moc snažila aby byl krásná a líbila se mě, dokonce se mě i ptala jaké oblečení se mi líbí, jaký účes…..Byl jsem si jistý, že chce být se mnou. Říkali jsme si, že je to navždy, plánovali jsme spolu budoucnost, dovolenou…Já jsem se do ní strašně moc zamiloval, začal jsem jí nosit květiny, básničky, čokoládu….jí se to líbilo a byla vždy strašně dojatá… Jednou jsme spolu byli v kině, pravda je že jsme byli oba unavení a měli špatnou náladu a já jsem jí vytkl, že jsem jí ani nemohl vzít v kině za ruku..Ten večer jsem ji přivezl básničku a první sněženky-to měla snad i slzy na krajíčku, prý to pro ni ještě nikdo neudělal…. Druhý den napsala, že chce konec…šok….tohle mě zdrtilo, snažil jsem se ji všemožně přesvědčit, opakoval jsem ji jak moc ji miluju a jak mi na ní záleží. Ne, prý se k [tato otázka byla zkrácena] pepa

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,píši Vám ještě k mojí otázce (odpověď z 23/5).S bývalým přítelem jsem již jednou byla v kině a tam vše probíhalo na přátelké úrovni.Potom jsem ho jednou navštívila v práci,kde mi slíbil,že se zastaví v týdnu,ale bohužel mu to nevyšlo,takže se nazastavil.A teď když jsem mu pomohla pracovně,tak jsem se ho zeptala,zda se uvidíme a bys skoro rozčílený a odpověděl,že ano,ale žádný termín mi neřekl (ani jsem se neptala).Nechci se nějak vnucovat,ale moc mi na tom setkání záleží a chci přítele získat zpět,ale nechci ho odradit.Moc děkuji za odpověď a přeji hezký den. alenka

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,žádám Vás o názor a radu při mém rozhodování,zda zůstat s manželem nebo se rozvést.Jsme bezdětný pár a žijeme spolu cca 7 let z toho 3 roky jako manželé.Problém,který nás oba tíží je,že manžel hraje karty i automaty a většinou prohrává a ne malé finanční obnosy.Dříve to udělal jednou za čas,nyní je frekvence jeho hraní častější.Bohužel mi i začal lhát a též si začal půjčovat peníze od kamarádů.Jen abych nic nevěděla,aby měl doma klid.Já mu na to přišla a řekla jsem mu,že od něj odcházím a rozvedu se s ním.Nyní zvažuji zda mu nemám naposledy pomoci.Ráda bych aby se šel léčit,zhruba před dvěma měsíci i on souhlasil,ale nedotáhli jsme to do konce,abychom se někde objednali,já už pak na to neměla sílu ho k tomu nutit nebo spíše připomínat mu to.Máme se rádi,chtěla bych s ním být,mít s ním děti,ale bojím se toho,že i když by podstoupil léčbu,že do toho může spadnout znova,pracuje totiž v restauraci.Ráda bych věděla paní doktorko,jaké je procento úspěšnosti léčby gamblerství a zda by mělo naše manželství ještě šanci.Moc děkuji za Vaši odpověď. Anete

OTÁZKA: Hezký den, předem děkuji za odpověď. Mám přítele, jsme spolu 3 měsíce, bydlíme spolu a máme hezký vztah. Od začátku jsme neměli problém se sexem, ale poslední dobou je nezvykle pasivní. Jak mi sám řekl - je to přemírou stresu z práci, hrozí krach firmy a přítel je velmi nespokojen. Problém je jiný - přesto, že mi situaci vysvětlil, řekl, že se to časem zase srovná, tak já jsem nervózní. Nedokážu nenarážet na to, že se nám sexuální život téměř úplně zastavil. Jsem z toho přešlá a každý večer čekám na jakýkoliv důkaz toho že mě má rád. Každý polibek mě tak hrozně zahřeje a zároveň zamrzí. Jsem nesnesitelná sama pro sebe, že neumím neočekávat. Nevím jak na to nemyslet a co se sebou dělat. Snažím se ho na to pořád neupozorňovat a podpořit ho, ovšem sama v sobě jsem nervózní a vystresovaná. sluníčko

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko,rada bych znala Vas nazor na svuj problem.Jsem s pritelem(já 27let,přítel o 20let starší)pres 4 roky.Myslim,ze se oba mame radi,ale pritel je spise bohemsky typ,ja typ domaci.Problem je v tom,ze pritel me neustale podvadi.Rika,ze me miluje,doma mu nic neschazi,sex je v poradku,ale proste ma potrebu vyhledavat jine zeny.Vetsinou jsou to kratke vztahy,ktere rychle pominou,ale ta nejistota,ze se jednou zamiluje jinde,je zdrcujici.Ziji neustale ve stesu,nervech.Tvrdi,ze me miluje a s jinou zit nechce.Ale ja nechapu,co tam hleda?Navic se velice divi,co mi furt vadi,nechápe,ze mě to štve.Nechápe,že se nad to nepovznesu.Podobny model zazil doma jako dite.Vlastne bych rekla,to same.Mam ho moc rada,jsou okamziky,kdy je bajecny a je mi s nim dobre.Ale celou dobu myslim na to,ze udržuje vztah ještě s někým jiným.Když přijdu z práce,je doma a čeká na mě,víkendy trávíme spolu,jezdíme na výlety,setkáváme se s přáteli.Nebýt jeho záletů,je to ten nej chlap na světě.Mohla by jste mi,prosím,říci, proč se tak chová?Říká,že doma má vše a je tam spokojený,tak proč stále vyhledává něco jiného?Už nevím,kudy kam a docházejí mi síly.Děkuji. sammetova

OTÁZKA: Dobrý den, jsem ráda, že jsem našla tuto poradnu, trápím se. Je mi27,manželovi37. Chodíme spolu od mých 20let a rok jsme manželé. Zatím bez dítěte-plánujeme na miminku pracovat zhruba v zimě.Manžel je úžasnej chlap-hrozně si ho vážím, obdivuji.Bude to dokonalej otec.Působíme navenek jako dokonalý pár...jenže já nejsem šťastná-pokud nepočítám první 1-2 roky stojí náž sexuální život za nic.Než jsem manžela poznala byla jsem vcelku dračice,neměla jsem žádný vážný vztah,jen vztahy fyzické a dost jsem si to užívala.Jak jsem psala první rok a kus byl s manželem sex fajn ale postupně se kvalita i kvantita ztenčovala až jsme nyní na čtvrt roku bez jakékoliv sexuální aktivity.Jsme oba hodně bezkonfliktní takže veškeré hádky se týkají právě toho kdy já jsem nešťastná-z toho na něj vzteklá a sprostá...aby to nebylo tak jednoduché tak jeden můj bývalý partner je ztělesnění toho co mi už delší dobu chybí a stýkám se s ním-manžela zatím miluji tak moc, že i přes hodně příležitostí a hodně moc touhy s tímto bývalým jsem sex neměla-pokud nepočítám sex orální.Poslední dobou ale když je mi hodně smutno tak opravdu vážně uvažuji nad tím, že se z tohoto bývalého stane můj milenec-byla bych na manžela milejší,byla bych spokojenější...vážně nevím co dělat-manžel milenku nemá-pokud se ho ptám na důvod-sanžím se diskutovat mile-tak je to prý zdravotní a navíc je prostě takový..(co se týče toho zdraví-manžel se snaží-doktory navštěvuje,ale zatím žádný efekt za 3roky,mám spíš pocit,že je to 80%psychika zbytek to zdraví)Moje nálady a rozhodnutí jak to bude dál se střídají nevím podle čeho a dnes mám zase náladu odejít, použít milence...jindy si řeknu, že jsem blbá, že lepší chlap není...nevím co dělat. Do poradny manžela nedostanu-to mi řekl-má problém o tom mluvit se mnou natož prý před cizíma.Jak to vidíte?jak dopadají takové vztahy-předpokládám že nevěrou ženy a po provalení se toho rozvodem-co mám udělat aby to tak nedopadlo?mám s ním otěhotnět?děkuji Vám moc Klaudie

OTÁZKA: Dobry den, pani doktorko. Vec se ma takto: Moc bych chtela ziskat prizen jednoho muze. Vsechno se ovsem stalo tak nejak zprehazene. Dlouho se mi jen libil, nic netusil, najednou vysly city najevo, zacali jsme spolu chodit, ale vydrzelo to mesic. Nicmene ja se ho nehodlala vzdat po dalsim mesici "kamaradstvi" jsem se s nim vyspala. To se pak od ledna stalo jeste nekolikrat. Ale posledni dobou me trapi, ze jsem to asi skutecne jen ja, ktera chce neco vic a on proste asi nema zajem.... Vubec si to nechci pripustit, jsem na nem uplne chorobne zavisla. Je tam urcite souzneni, potrebuju obcas i jen pocit, ze vedle me je (k sexu ani treba nedojde). Vsichni mi radi, at ho uz necham na pokoji, jenze at chci nebo ne nejde to. Take nevidi tohle pozadi. Ale co on proc to dela, nekomu pry rekl, ze vi, ze mi ublizuje, ale pry si nemuze pomoct. Vazne mu na me tedy nezalezi? Co myslite? Porad si delam nadeje...co byste mi radila? Protoze jsou zase momenty, kdy kdyz je se mnou sam mi namlouva, ze mu na me zalezi a ja i citim, ze mu nejsem protivna nebo tak, to by se mnou asi v tu chvili prece nemohl byt. Jenze porad nechapu, proc to dela? Nicmene noc skonci a druhy den jsme tam, kde jsme byli. Ve dne se k sobe chovame jen jako znami, vecer ja zacinam stejnou hru, jen nekdy se dokazu ovladnout. Ale proc na ni pristupuje - jestli se pretvaruje nebo jestli mu je me lito? Je tam jeste problem s ex-pritelkyni, ktera na nej take nemuze zapomenout atd. Problem je v tom, ze kdybychom se nevideli, asi mi nic jineho nezbyde nez ho vymazat. Ale tak to neni. Mohla byste mi poradit nejake triky, jak bych se mela zachovat nebo jestli to mam vazne vzdat? Uz nevim, jak dal...Dekuji moc. Mily

OTÁZKA: Zdravím Vás paní doktorko, myslim,ze jste moudra zena a ze byste mi mozna mohla poradit.Jsme s pritelem spolu 2 roky bydlime spolu,a jak to tak byva,tim,ze spolu bydlime vychazi na povrch různé věci.Můj přítel má problém s komunikací,ne obecně,ale pokud nastane nějaké napětí mezi námi,něco mu vytknu, nebo se naštvu,není schopen pak vůbec komunikovat.Zasekne se,jenom sedi, kouka pred sebe.Ja se snazim to nejak s nim resit,hledam podstatu toho problemu.Ma problem resit podobne situace i se svymi blizkymi.Vzdycky radsi odejde.Myslim, ze vsechno hrozne dusi v sobe,pak staci mala rozmiska a neni schopen cely den komunikovat.Jak mu muzu pomoct, u nich doma se o problemech nemluvilo, z toho to asi prameni.Kdyz pak komunikovat zase zacne,nechce se o tom bavit.Takze se tvarime, ze je to v "pohode" dokud to nezacne zase znova. Dekuji za odpoved a preju Vam krasny den.PS:Mam ho presto porad moc rada a nechci ho ztratit....:( Andrea

OTÁZKA: Dobry den ,poprosim Vas o radu ??Alebo nazor.Byvam s priatelkov v spolocnej domacnosti viac ako pol roka priatelka ma dost velke problemi sama so sebou a hlavne so svojou psichikou,strasne si vsetko berie vazne zapodieva sa aj tou najmensou banalitou.Momentalne je uz skoro rok na marodke a nieje schopna si po sebe ani upratat a ani rano vstat a ist do centra ktore teraz navstevuje.(je v skupine DOVERA)V byte to vyzera ako po bombardovani a ona sa jednoducho nicoho nechyti no proste hruza,fakt uz neviem co a ako dalej.Snazim sa jej pomahat ako sa len da ale co je vela to je vela aj na dvoch.Prosim poradte ak mozte som uz zo silami na konci ale nechcem ju stratit. Ferino BA

OTÁZKA: Milá Peccy, přečetla jsem si váš příspěvek, ve kterém jsem našla (zvlášť v závěru) podobnost s tím, o čem jsem se tu již dříve radila sama. Najděte si mé příspěvky - momentálně na str. 34, na které mi paní doktorka odpovídala 15.3. a 16.3. Možná tam najdete na leccos odpověď i pro sebe. Janka pro Peccy

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,chtěla bych poradit co s manželem. Jsme 3 roky manželé, máme jedno dítě. Manžel dává veškerou svou náklonost synovi,mě téměř přehlíží. Chybí mi jeho projevování citů ke mě, dělá mu problém dát mi i pusu. Sám od sebe mi ji da tak maximalne k narozeninam. Když se ho zeptam proč je takový,tak mi odpoví, že až bude chtit, tak mi tu pusu dá...čekám 3 roky a pořád nic. Pořád mi říká, že si za to můžu sama, ale já se k němu chovám opravdu hezky, nevím co bych ještě měla zlepšovat. Někdy jsem i nepříjemná,ale to vyplyne ze situace, kdy už toho mám dost,toho odmítání. Jsem atraktivní, mužům se líbím. Někdy jsem absolutně zoufalá, někdy to hazim za hlavu, ale ve svých 30-ti letech nevim jestli nedělam chybu a nemam si radši najít někoho, s kým budu spokojená, ale zase nechci připravit syna o otce a manžela o syna.Proto bych chtěla poradit, jak na něj, abych zachránila manželství a byli jsme oba spokojení. Děkuji Lola

OTÁZKA: Prostě jsem ho v tomhle chtěla předělat. Nejdřív sliboval, ale pak skutek utek. Pak už ani nesliboval a byl podrážděný, že se ho snažím převychovat k obrazu svému (a samozřejmě pak zaznělo i k obrazu svého bývalého přítele). Začalo se mi po tom životě, co jsem vedla dřív. Byla v něm jistota, byl barevný na zážitky, žádné stresy..Kolikrát jsme se snažili s manželem začít znovu, vždy mi řekl ať mu dám čas, že se to otočí. Ale bylo to v podstatě to samé. Pronajatý byt, málo peněz, žádná jistota, žádná dovolená...Manžel se vždy pro něco nadchl, já s ním, ale pak to zase dopadlo jinak. Přestávala jsem mu už věřit, i když byla vidět snaha. Nakonec mě zlomilo, že musel platit peníze na dluh a padly na to veškeré naše, i když malé, úspory. Měli jít na zálohu na koupi konečně už vlastního bytu...A já už chtěla děti, rodinu. Manžel by do tohoto stavu, klidně děti chtěl, ale já musím mít alespoň trošku nějakou jistotu, abych do toho šla. Neumím žít ze dne na den.Vím také ale, že tak plno lidí žije. To je argument manžela...Prý je hlavní, že se mají rádi..Začala jsem se v té době stýkat se svým bývalým přítelem. Neměl zrovna žádný vztah a říkal, že by byl schopen začít tam, kde jsme skončili... Já ale nevím. Vím, že bývalý přítel je pro mě jistota, mám ho ráda, znám ho, je mi s nim hezky...Ale manžela miluju. Ale život s ním je strašně stresový. A to nemáme děti. Mám strach z toho, že pokud bychom je měli a já cítila tuto nejistotu (občas nemá ani práci), tak jsem schopná se z toho psychicky zhroutit. Co je pro život důležitěší? Velká láska, dobrý sex, ale plno hádek, pláče, stresu...? A nebo partner, se kterým není až takový "oheň", ale jistota, že život bude bez větších hádek a stresů a díky podobným povahám v harmonii? Moc děkuju za odpověď. P.S. Otázku jsem rozdělila do dvou "zpráv" Petra

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, už skoro rok řeším pro mě hodně závažný problém. Vím, že jste zřejmě velice vytížená, ale budu moc ráda, pokud mi poradíte a odpovíte. Už asi rok a půl žiju ve velkém stresu kvůli vztahům, nevím, co dělat, abych neudělala chybu..Od svých 19ti let až do 23let jsem chodila a pak i žila s jedním klukem. Byl vzdělaný, chytrý, hodný...myslím, že jsme měli moc hezký vztah, stejné názory na hodně věcí, koníčky, pohled na svět. Jen ke konci vztahu už tam z mé strany nějak nebyla jiskra. Začala jsem víc a víc koukat po jiných chlapech, až jsem se opravdu moc zamilovala.Stávajícího přítele jsem opustila, i když jsem si pak na našem malém městě užila hodně pomluv...Nový vztah byl něco nádherného, nebyli jsme bez sebe ani den, jinak se nám stýskalo. Sex byl najednou parádní. Bydleli jsme v podnájmu a za pár měsíců mi můj nový chlap řekl, že si mě chce vzít. K údivu všech mých známých i bývalého přítele, jsem svolila. Ač jsem jinak myslim velmi přemýšlivý člověk..Byla jsem šťastná, manžel pro mě dělal první poslední..Tak silný cit jsem opravdu ještě asi nezažila. Za pár měsíců mi ale začalo vadit pár věcí. Manželovo snílkovství, byl trošku bohém. Stále jsme byli v podnájmu. Ačkoliv už mu bylo skoro 30 let, neměl vlastně nic svého, vše jsem buď přinesla nebo kupovala já. I když se v práci snažil, většinou kvůli nějakému svému přesvědčení, že v tom není dobrý, odešel a začínal znovu. Nebyl rozhazovačný, to ne, ale z toho mála co vydělal, nebylo možné něco ušetřit. Já jsem naopak měla dobrou práci, takže jsem si mohla více dovolit. Manžel ale samozřejmě nechtěl, abych za něj něco platila, takže nakonec jsem radši byla doma s ním, aby mu to nebylo líto. Jinak jsme spolu stále vycházeli hezky, choval se hezky, ale já už chtěla rodinu, něco svého atd. A to mezi nás dostávalo plno hádek. Začala jsem mu vyčítat, že se dost nesnaží, že by se měl např. vzdělávat, aby měl více pracovních možností. Prostě jsem ho v tomhle chtěla předělat. Nejdřív sliboval, ale pak s [tato otázka byla zkrácena] Petra

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, vim, ze dotazu je zde opravdu hodne, ale prosim odpovezte mi. Opravdu nevim co delat. Psala jsem vam asi pred 3.tydny (jsem jedina Karla v otazkach). Ten dotaz se samozrejme tyka mne, ne me kamaradky jak uvadim...:-(( Moc Vam dekuji. Karla

OTÁZKA: Pro paní CA-RO a Vám paní doktorko. Oběma přeji hezký den. Když jsem si přečetla příběh paní CA-RO, chtěla jsem si napsat o mail, protože prožívám téměř totéž a nevím si rady. Je to hloupost, já vím, ale třeba mi poradíte. Můj příběh je odlišný pouze v té rovině, že my jsme manželé (oba podruhé), problémy od začátku vztahu a já už nejsem zamilovaná tak, jak by si přál můj muž, přestože to mezi námi neklape. V současné době bydlíme odděleně. Po neustálých hádkách a vyhazování z domu, jsem se skutečně i se svými dětmi odstěhovala (utekla). Měla to být zkouška, jak moc se nám po sobě stýská a odstranění přítomnosti mých dětí, se kterými se moc nesnese (jeho s námi nežijí, mají své rodiny), s tím, že se k sobě někdy vrátíme. Stále se stýkáme, ale já jsem zjistila , že se mi nestýská, že jsem klidnější v jeho nepřítomnosti. Nejsem dominantní typ, ale racionální a ve svých 42 letech se už nepotřebuji hádat o zbytečnosti, poslouchat, co všechno dělám špatně, jak nevychovám děti, jak jsem byla chudá, než se objevil on, jak si dělám, co chci a nedovoluji se ho apod. Prožili jsme rozhádané roky, hodně zajímavého (jeho profese) a jen málo pěkného.Tak to je alespoň zapsané v mé duši a chci ten vztah ukončit přesto, že zůstanu sama, a že je to moje další osobní prohra. Můj muž si vůbec neumí představit, že bych si dovolila, ho nemít ráda. Začne se věšet, pít, nadávat mi…..Ale největší strach má sám sebe (je velmi konfliktní a pije), že to nezvládne a já jsem ta příčina všeho špatného. Co udělat, aby to opravdu nevzal za špatný konec(sebevražda)? Jak takový vztah ukončit, když podle mě nemá budoucnost a přes veškerou snahu vymámit ze sebe lásku neumím. Děkuji za odpověď. Peccy

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Chtěla bych také požádat o radu. Téměř 5 let jsem žila s partnerem, se kterým jsem se před týdnem rozešla. Posledních několik měsíců, snad i roků, jsem prostě měla pocit, že to není ono, že mi v některých věcech nerozumí a že máme každý trochu jiné hodnoty a cíle. V sexu nám to také neklapalo, asi jsem v sobě měla nějaký blok a nic mi to nepřinášelo spíš naopak a tak jsem se tomu vyhýbala jak to šlo. Přesto jsem ho pořád měla ráda, je velice zábavný a vím, že mě má rád. Mé rozhodnutí rozejít se podpořila i kartářka, která řekla, že on není ten pravý a předpověděla i jiné věci, které se opravdu staly. Nechtěla jsem si to přiznat a půl roku jsem před tím zavírala oči, ale nakonec jsem si přiznala, že to nemá smysl. Pořád jsem pochybovala a o vztahu nebo člověku, který je ten pravý asi člověk nepochybuje. Nakonec jsem se přítelem tedy rozešla a ho to hrozně vzalo. Vůbec to nečekal a dost se z toho zhroutil. Pořád si něco vyčítá a chce něco zachraňovat. Krvácí mi srdce když ho takto vidím, ale vím, že se to už vrátit nedá. Okolí mé rozhodnutí také podporuje a já vnitřně vím, že jsem udělala dobře, ale přesto je mi čím dál hůř. Pořád ho mám ráda, i když nemůžu říct, že ho miluji a v poslední době se mi vrací jen ty hezké chvíle a vzpomínky. Asi je mi těžko i z toho, že se mi teď dost změní život. Budu si muset hledat nové bydlení, nové přátele, protože jsme spolu žili daleko od domova a byla jsem zvyklá být víceméně pořád s ním. Nejdřív jsem to měla v hlavě všechno srovnané a myslela jsem si, že se mi rozchodem uleví, ale teď je mi čím dál hůř a mé pocity jsou zmatené. Nevím, jak se s tím vším vyrovnat. Veronika

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,ráda bych Vás požádala o radu.Před 3 měsíci jsem se rozešla s přítelem,protože zatím neuvažoval o společné budoucnosti,nechtěl se mnou bydlet a jakkoli tuto situaci řešit.Měl o mě zájem jedem kolega z práce,tak jsem s ním začala chodit.Bohužel již po necelých 2 měsících jsem zjistila,že kolega není partner pro život a to i přesto,že mi dával najevo,že se mnou chce žít,viděli jsme se každý den.Bohužel jsem zjistila,že mě chce vlastnit a když jsem jednu sobotu chtěla strávit sama,tak se se mnou rozešel.Na bývalého přítele moc myslím a minulý týden jsem ho navštívila v práci a bylo na něm vidět,že měl radost.O víkendu jsem s přáteli jela do míst,kde on bydlí a dnes mi volal,zda jsem tam byla a obrátil se na mě s pomocí kvůli autu (pracuji v takové firmě),takže jsem mu pomohla a zeptala jsem se ho,zda se uvidíme a on mi odpověděl,že říkal,že ano (již jsem ho v sms žádala o setkání).Moc bych chtěla být s ním,ale nechci udělat nějakou chybu,abych ho neodradila.Myslím si,že jsem mu dala najevo,že o něj stojím.Děkuji za odpověď. alenka

OTÁZKA: Paní doktorko,prosím o radu.Dostala jsem se do svízelné situace.Odešla jsem po 20 letech manželství od manžela,který je o 13 let starší než já.Před rokem jsem poznala muže v mém věku/40/a navuájem jsme se do sebe zamilovali.prožili jsme spolu krásné léto, čas zamilovanosti plný vášně a sexu,který jsem dříve neměla.přítel však musel změnit zaměstnání a za prací odešel do Prahy.tak je teď týden v práci a týden doma. Máme každý svůj byt, takže se vídáme celkem málo,protože jsem i já dost pracovně vytížená.Stalo se však to, že přítel ztratil chuť na sex, pozorovala jsem to v době, kdy měnil zaměstnání.Byl z toho dost vystresovaný.Hlava by chtěla, ale tělo nereaguje- tak zdůvodňuje svůj stav.Jinak je vše v pohodě,máme se moc rádi, je na mě hodný, na rozdíl od mého manžela není alkoholik.Sám však nadhodil, že asi půjde k doktorovi,ani jeden z nás nechce bořit náš vztah.Chtěla bych mu nějak pomoci, tráí se tím, že trápí mě.Ale nenaléhám na něj, jen doufám, že se mu chuť na sex vrátí.I když si náš vztah dokážem užít krásně i bez sexu, přece jenom ta "chemie"chybí.Co s ním mám dělat? jak mu pomoci?Děkuji za každičkou radu a přeji hezké dny. Lucie

OTÁZKA: Dobra den pani Douchova, chtela bych se zeptat na jeden dotaz z hlediska vekoveho rozdilu. Pred dvema mesici na dovolene jsem poznala o 36let starsiho muze, me je 26, se kterym si rozumime jak v osobnim zivote, tak po sexualni strance,ovsem ma matka to odmita prijmout, protoze me tvrdi ze nemam soudnost, a ze nepochopi, ze ja i on me miluje, jsem kvuli tomu rozhodnuta odejit i z domova. Poradte mi, jak nejlepe situaci zvladnout, protoze mi na obou zalezi. Dekuji Jitka Jitka

OTÁZKA: Dobry den, chtel bych se optat a zazadat o radu ve veci se kterou si nevim rady a tyka se sexu. Tak na zacatek je mi 20let mel sem drive dlouhodobou partnerku a po strance sexu bylo vse uplne v poradku po rozchodu uplynuly 3roky a ja si nasel zivotni lasku-zivotni partnerku. Vse + ma take sve - ale s touto veci si opravdu nevim rady partnerka me velice pritahuje a vzrusuje ale mam docela problem s erekci dle me jde o nejakou formu psychickeho bloku. Kdyz se s partnerkou libame ona me parkrat pohladi atd k tomu nejake ty neznosti s erekci neni zadny problem ale kdyz vim ze jde do tuheho bud mi musi poomoci a nebo se erekce nedostavi vubec a kdyz uz tak slabe. Kdyz to jde tak po zavedeni udu se vse srovna a neni problem pak uz o nic nejde a v klidu to oba dotahnem do dobreho konce :) . Ale je problem ze sem opravdu malokdy dostatecne vzrusen a nevim opravdu si s tim nevim rady a mam z toho docela i deprese. Partnerka rika, ze se to poda, ze to zvladnem ale me se to proste honi hlavou a ja nevim jak dal. Pottrebuji radu odbornika a nevim kam popr na koho se obratit pokud to je nutne. Partnerku velice miluji a nechci abychom stradali na teto i jine veci a sem rozhodnut udelat vse aby to bylo v poradku a tak vas tedy prosim o radu. Predem dekuji a tesim se na odpoved adamantine20

OTÁZKA: Dobrý večer paní doktorko, mám obavy,že s přítelem se k sobě moc nehodíme a oba budeme ve vztahu nespokojení. Cítím, že něco mezi námi není vpořádku. Říká, že mě miluje, ale problém je v tom, že to z jeho chování necítím. Je spíš uzavřený, skoro nemá potřebu se mě dotýkat, nanejvýš mě vezme za ruku. Je to milý, chytrý, zajímavý člověk, je mi s ním hezky, zamilovala jsem si ho, mám dost důvodů si ho vážit. Jenže já jsem dotýkavý typ, a co na srdci, to na jazyku. Moc toužím po tom, aby byl trochu vřelejší a spontánnější, ale po šesti měsících se zdá, že asi zůstane jen u přání. Nemůžu o sobě tvrdit, že k sexu potřebuju vždy city, ale on je při milování neosobní a na mě už je to až moc. Kdyby to za těch šest měsíců aspoň jednou bylo jinak. Výsledek je, že se mu nemůžu otevřít, není to ono... Když jednám podle toho, jak cítím, často se stáhne. Nejsem zrovna exploze emocí, ale i tak mám podle jeho chování někdy pocit, že mu hrozí, že ho zahltím. Dokážu ztlumit, ale nemůžu zas tolik, cítím, jak ztrácím energii. Je jaro a já docela obyčejně vadnu:) Máme problém se i na něčem složitějším dohodnout, mlčí a problémům se obloukem vyhýbá. Pokud se pokouším něčeho se dobrat, dostávám co nejkratší odpovědi. Radši jde na všechno oklikou, je to moje šedá eminence. Teď to beru s humorem, ale když vidím, jak dělá vše pro to, aby se vyhnul nutnosti udělat kompromis, tak mi do smíchu není. Nevím, co mám dělat, jestli mám vůbec šanci to všechno nějak ovlivnit. Jestli jsou příčinou moc rozdílné povahy (je nám skoro čtyřicet, oběma se nám nepovedl delší vztah, děti nemáme) a hrany se brousí, ale neobrousí, nebo to vězí v něčem jiném. Už mě i napadlo, že to je z jeho strany vztah z rozumu. Problém je, že v tom bych asi žít nemohla a nejen v roli toho, kdo "byl vybrán". Někdy mám pocit, že si je mnou příliš jistý,jindy zas, že by příčinou mohl být opak.Ale pokud to takhle půjde dál, už to moc dlouho nevydržím. Bylo by mi to líto, protože to je člověk, o kterého stojím. anna

OTÁZKA: Dekuji predem za odpoved kterou ste mi dala, ale je v tom hacek. K te spontani chuti - vim ze sex ma byt spontani ze tam patri nezne laskani a vubec neznosti atd hklazeni a tak jenze pritelkyne kdyz zjisti ze se nahodou dotykam a nezne hladim atd o trochu vic tak ji to dojde a hned se blokne a vi o co mi jde .... Jak rikam nechci a ani nebudu tlacit ale mrzi me to, jedina dobra zprava je tedy jak pisete, ze je to docasne. Jinak vztah po strance citove kvete a kvete porad vic je to nadherne a nemame se sebou sebemenci problem, proto me docela zarazi co se deje. Sholva

OTÁZKA: Dobry den, jak si to tu procitam, tak mam pocit ze muj prblem je spi prkotina, ale ja si o tom nemam s kym popovidat.Je mi 24, ctvrty rok chodim s pritelem (zname se asi10let). Pred rokem jsem se s nim rozesla,mela jsem pocit, ze uz nam to neklape a nikdo nemel chut s tim neco udelat. Jenze asi za par dni jsem zjistila, ze to byla chyba. Do toho se pritel zranil a lezel v nemocnici, coz moje city jen popohnalo. Rekla jsem mu, ze ho chci zpet, ale on nevedel a rekl ze chce cas. Za mesic se ke mne vratil, ale priznal se mi, ze za ty dva mesice mel pomer se s vou kolegyni. Ale ze mema rad a ze chce do naseho vztahu jit naplno. Pred pul rokem jsem mela divny pocit z jeho chovani, trochu jsem zacala zarlit a rerkla mu to. Pry se nemam ceho bat. Nedavno mi ukazoval fotky z pracovni cesty, skoro na vsech byla ona. A navic jsem zjistila, ze mi neukazal vsechny, par fotek jsem obejvila po tydnu "zpatky" ve slozce. Na vsech yla zase jen ona. Nemluvi o ni, na me je hodny, pozorny...ale prečsto ve me neco hloda. Mam mit obavy, promluvit s o to s nim? Nevim... nennefunguje ztraceli jsme oba zajem to nejak resit. Atka

OTÁZKA: Dobrý den, mám problém se svým přítelem, který, přestože je mu 45 let, má desítky kamarádek a já samozřejmě žárlím. Většinou jsou to 20ti leté pěkné slečny... Většinu času trávíme mezi jeho přáteli, jsem společenská, ale ne každý den. Snažila jsem se s ním o tom promluvit, ale nehodlá nic změnit, jeho reakce je vždycky "takový prostě jsem". Myslíte si, že se to někdy změní nebo bude mít potřebu být obklopený ženami vždycky? Nevím, jak mu vysvětlit, že mi to vadí, aniž by mě nařkl ze žárlivosti. Děkuji Jana

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala na názor,co s mužem,kterému nerozumím,kterého ale zároveň velice miluji.Je mi 40,jemu 45,mám 2děti,on 1 (rozvedená, vdovec).Poznali jsme se v prosinci 2002.Nedá se hovořit o vztahu dvou hrdliček,co cukrují,ale o vztahu krásném,kdy jsme spolu rádi,ale občas nám to spolu nejde.Přítel veškerou vinu za problémy shazuje na mne.Na podzim loňského roku mne po jedné dáce vyprovodil ze dveří,pak mi zavolal,že se se mnou rozchází,v druhé minutě mne požádal o ruku.Odpověděla jsem NE.V únoru odpověděla ANO.Koncem března jsme hovořili o svatbě,o dovolené,zařizování bytu,tanečních pro dospělé atd.,prostě plánovali.Jenže za 14 dní mi napsal,že svatba v této chvíli nepřichází v úvahu,ani společné bydlení,ale že nikdy neříká nikdy.Pak mne čekalo nepříjemné-pohled do očí nemoci.Příteli jsem nic neřekla (musela jsem se sama vyrovnat s nemocí s tím,co a jak chci podstoupit),požádala jsem ho o čas,že jsem trop a že musím o spoustě věcí přemýšlet.On to však vzal jako rozchod.Koncem dubna mi napsal,že náš vztah byla jen agonie a on už dávno pokukoval po jiné.Vyčetl mi věci z počátku našeho vztahu (mám pocit,že se chová jako malý kluk,který řve kvůli autíčku).Je to muž,kerý vyžaduje,aby ho žena vítala ve dveřích (i s rukama od mletého masa), denně ho obdivovala.Před mými dětmi vyslovoval šeptem mé jméno (teba i 10x za večer),byla jsem z toho na rozpacích (kvůli dětem i sobě)a ptala se ho na účel.Nejprve mi odpověděl, že si to vůbec neuvědomuje,že něco říká.Za 2 měsíce mi vyčetl,že jsem strašná,že mi nemůže prokazovat náklannost.Prostě to obrátil.Celý náš vztah sbíral do pytle křivdy,kterých se mu údajně z mé strany dostalo,a že jich překroutil dost,a pak najednou na mne vykydal celý kompost.Ano,mám beraní povahu,jsem dominantní žena,ale na rozdíl od něj nesbírám skalpy křivd,které bych mu pak vyčetla.Na rozdíl od něj umím odpouštět.On,když se zabejčí(je to opravdu Býk),nehne s ním nikdo.Děkuji za názor.A hezké jaro:-) ca-ro

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych vás poprosit o radu. Jsem 10 let vdaná s mužem, kterého si vážím, je spolehlivý, dobrý otec, ale neumí mi dostatečně dávat city. A mně to chybí. Navíc před 3 roky si našel milenku, což mi tehdy hodně ublížilo a já jsem v tom zoufalství navázala vztah s jiným ženatým mužem, který mi velmi pomohl a dával mi ty city, které jsem neměla. Ikdyž manželův mimomanželský vztah skončil, tak můj ne a trvá již 3 roky a já bych ho ráda ukončila, protože mě dost vyčerpává takto žít. Ale moje citová vazba na milence je poměrně silná. Nevím, jak se mám od něj "odtrhnout" a znovu se "navázat" na manžela. Děkuji za odpověď a přeji hezký den. Maritna,35 let

OTÁZKA: Dobry den, prosim chtela bych od Vas poradit v jedne veci. Moc si vazim vasi zasluzne prace a mam k vam velkou duveru. Delsi dobu nemam partnera, nyni asi pul roku ziji v jakemsi pavztahu, ktery me mozna obcas fyzicky trochu naplnuje, ale psychicky ne. Miluji ho, on si se mnou jen hraje. V posledni dobe se mi nekolikrat stalo, ze se pokousim od toho nejak odpoutat, vidat se s novymi lidmi, hledat tu pravou lasku... Dokonce jsem si tuhle na internetu zacala chatovat (i kdyz to neni muj styl) s jednim (prvnim,kdo projevil zajem). Je mi jasne, ze dotycnemu jde jen o sex. A me to jakoby laka - neznamo. Jenze vim, ze (treba to tak neni - ale byl by to komplikovany vztah na dalku - je cizinec) pokud bych to zkusila, treba bych dalsi rano byla jen vic nestastna, ze se to nepovedlo. Jakoby je mi muj zivot najednou jedno a nejak ztratila smysl pro co zit, a proste je mi jedno, co se mnou a mym telem bude - a snazim se tim jakoby lecit dusi a jsem ochotna jit do takovyhle nejakych extremu, o kterych vim, ze jsou spatne a ze driv bych se k nim nesnizila... Nevim, co to se mnou je...? Asi hodne velke zklamani nenaplnenou laskou, ztrata idealu. Taky, ze mam pocit, ze uz nikoho nenajdu a ze biologicke hodiny tikaji...ja nevim. Moc dekuji za nazor. Majka, 25let

OTÁZKA: Jenže takových nebylo celých 5 let, ale spíš poslední rok, mě je to líto, ale co na to říct, nejsem dokonalá, a taky toho mám nad hlavu. On je takový spíš tichý – nedává city najevo, já jsem emotivní, temperamentní. Nechce se rozejít, nechce si mě vzít, má mě rád, ale není si jistý, co bude v budoucnu. Ničemu nerozumím, nevím jak dál. Omlouvám se, že je to dlouhé. děkuji konvalinka

OTÁZKA: V ten samý čas, kdy se to snažil doma urovnat, jí řekl, že jsme se rozešli (aby zůstal eventuálně volný, i ikdyž za ní nejezdil), a také byl na mě milionový. Je sice pravda, že v té době se sice snažil, ale bylo to takové nevyřčené, nevyjasněné a já jsem se v tom na doporučení psychologa neměla moc šťourat. Teď mi říkal, že už jí od té doby co tam byl naposled (březen) nekontatktoval, ale přitom jí prý minulý týden volal s kamarádem od piva (prý z legrace - opilý), načež mu od ní přišla zpráva, že ona je stále sama a zda i on je sám. Myslela jsem, že je všechno urovnané a teď mám pocit, že on neví coby. Pokud mě má rád a ji nechce, proč jí „jen tak z legrace“ vlastně volal?, když ví, jak mi to ublíží? A ještě mi to přiznal, že prý to volání nemělo valného smyslu, že už by jí nechtěl. A když jí nechce, proč tedy jí volal? Ničemu nerozumím. Jsme spolu 5 let, 5 let jsem se cítila neohrožená, i když je pravdou, že jsem několikrát zjistila, že si psal s nějakými slečnami na chatu a pak říkal, že to nic neznamená. Jenže já jsem žárlivá,dělala jsem scény, on sice říká, že žárlím beze smyslu, ale já už nevím. Nedovedu připustit myšlenku, že se to bude opakovat, a ani nevím, jaký postoj zaujmout vůči ní. Ona by ho asi stále chtěla, a tak mám strach, že ho ztratím. On jí asi ze života nevymaže, znají se 8 let od VŠ, tak už nevím kudy kam. nejraději bych, aby se s ní už nikdy neviděl, nepsal, ale co mám dělat? Jsem zmatená, teď mi došlo, že jsem si nevážila, že se on často snažil, a já ho ignorovala, nechci ho ztratit, ale on je teď zdrženlivý. Sice se snaží, ale je vidět, že je opatrný. Asi jsem mu moc ublížila. Nevím co dál, co mu říct. Nemohu mu přece říci, aby jí už nikdy nepsal, nevolal, ale takhle se cítím ohrožená. Řekla jsem mu, že chci aby si mě vzal, a on že neví, že jsem taková „semetrika“, že dělám scény, jsem hysterická (jako kdyby to bylo bez důvodu), a že neví. Jenže takových nebylo celých 5 let, ale spíš poslední rok, mě je to líto, ale co na to říct, nejsem do [tato otázka byla zkrácena] konvalinka

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, před časem jsem psala o svém problému s přítelem, kdy se chtěl se mnou po 5 letech rozejít a také krizi, která panovala. Jezdíme kvůli tomu do poradny pro rodinu, vím že se přítel snaží, ale mě někdy přepadají takové stavy, kdy je mi všechno líto. Pořád se vracím myšlenkami do té doby, a říkám si proč se to stalo, jak a proč a co jsem udělala špatně, že ztratil hlavu pro někoho jiného. Dost jsme se loňský půl rok hádali a snad jsem i chtěla, aby odešel, ale pak o vánocích to vše vygradovalo a bylo to hodně špatné (mezi námi) – neměla jsem mu co říct, útočila jsem na něj, prostě ponorková nemoc na nejvyšší úrovni a doopravdy jsem myslela, že je konec, nemohla jsem ho ani vidět. Když pak počátkem roku každý víkend jezdil někam s kamarády byla jsem strašně naštvaná a hádali jsme se ještě víc. Pak mi řekl (po hádce), že se chce rozejít, že byl za tou svojí dávnou spolužačkou, že je milá a že si s ní píše sms (?) atd..., ale neodstěhoval se, byl se mnou, bylo mu to asi líto a pak řekl, že nedokáže odejít, že mě má pořád rád. Strašně mi to ublížilo a nechtěla jsem aby odešel. Najednou jsem si uvědomila, jak moc ho nechci ztratit. Začali jsme poté jezdit do poradny, snažil a snaží se, ale ve mě pořád hlodá červ pochybností. Vždycky jsem byla podezřívavá, ale teď nevím, jak tohle překonám. Teď někdy minulý týden jsme trochu pili víno, a on řekl, že na chvíli měl pocit, že tomu propadl, že se chtěl rozejít, že ho zajímala, ale že to nedopadlo, a že teď pro něj bude max. zase jen kamarádka. Byla jsem z toho zmatená, protože krátce na to mu od ní přišla sms, že je stále sama, a jestli prý on někoho má. (To jsem zjistila, protože jsem jí četla a smazala) – On mi pak přiznal, že prý jí řekl, že jsme se ten daný večer v zimě rozešli, a pak už se s ní dál už o tom nebavil. Já jsem měla ten pocit, že od toho večera, kdy jsme se bavili o rozchodu to bylo čím dál lepší, že se začal strašně snažit, aby to zase bylo o.k., byli jsme v poradně. Teď jsem zmatená [tato otázka byla zkrácena] konvalinka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko! Už nevím co dělat a proto bych Vás chtěla požádat o radu.S manželem jsme spolu 6let chodili,pak přišlo těhotenství a svatba.Bydleli jsme s manželovými rodiči v jejich domě,který jsme si postupně opravovali.Narodila se nám dcerka.A začaly problémy. Tchyně ji v přídadě potřeby hlídat nechtěla,přehlížela ji,své dceři děti hlídala kdykoli.Začala jsem malou vozit k mým rodičům,kteří mi vždy vyšli vstříc a tchyně jsem se už na hlídání ani neptala.Manžel si našel nové zaměstnání a tchán šel do důchodu.Nikam jsme nechodili,manžel býval i do 22.00 hodin u svých rodičů.Posílala jsem ho ať jde třeba za kamarády na pivo.Mám být ale ráda že nikam nechodí,že si to pivo dá s tatínkem večer.Já chodila přes den k našim,kteří bydlí 1km od nás.Měla jsem tam sestru i kamarádky.Večer jsme byly s malou sami.A tak jsme se postupně odcizovali. Vyvrcholilo to tím,když mě uhodil a tahal po bytě za vlasy(když jsem něco namítala vůči jeho rodičům).Vše dopadlo tak,že mě i s malou loni na podzim vyhodil s 3taškama oblečení.I když jsem ho 4hodiny brečíc na kolenou prosila ať to nedělá,aspoň kvůli dcerušce,že začnem znovu,nic nepomohlo.Je to již 8 měsíců.Malou si obden bere ze školky a večer ji mě vozí k našim,kde celou tu dobu bydlíme.Na malou mi nic neplatí.Vztah mezi námi je lepší než když jsme spolu bydleli,občas si někam všichni zajedem.Otec je skvělý.Hodně se malé věnuje.Prosila jsem ho,ať si najdem bydlení,kde budeme sami.Řekl,že se stěhovat nikam nebude.Několikrát jsme si zkoušeli o všem promluvit.Jeho pravidla jsou jasná-být pouze doma,nikam nechodit a starat se o rodinu.Moje rodina je nejhorší,tam chodit nebudu.Celých 6let co jsme svoji jsem nikde nebyla,ani si sednout s kamarádkou.Manžel občas odjel v pátek a vracel se až v neděli,prý byl s klukama z práce na pivu.Mám na všem i svou část viny a vše mě moc mrzí.Je mi ze všeho smutno,stále jen brečím.Chtěla bych náš vztah zachránit,už kvůli dcerce.Cítím se strašně sama.Budu Vám vděčná za jakoukoliv odpověď.Děkuji Adriana

OTÁZKA: PRO PANÍ DOKTORKU A VERONIKU : to je zajímavé, jak nás je takovýchto víc. Mužům vyhovuje servis - uvařeno, uklizeno, vypráno, o děti postaráno - a to je vše. My už je nezajímáme. Jsme jako součást toho drahého inventáře v tom vysněném domě... Laciné služky, mámy k dětem, spolehlivé hospodyně, oni jenom chodí do práce a plní účty - vždyť vydělat peníze je tak těžké, vše ostatní je proti tomu hračka. Už nejsme na stejné lodi tak, jako dříve - my jsme přece "doma" a nemusíme do práce, kdežto oni chudáci... Nějaký sex nebo nedej bože něžnosti - to přece jakožto služky nepotřebujeme. Paní doktorka mi už dříve napsala, že ve vztahu je nejdůležitější vzájemně sdílená a uznávaná komplementarita. Ano, v novém vztahu to tak funguje. Žila jsem v nedobrovolném celibátu pouze s masturbací téměř 10 let. Mám z toho vztahu dvě krásné a nadané děti, nelituji ničeho, ale po odchodu se mi úžasně ulevilo a děti to poznaly také, když to komentovaly že mámu nikdy neviděly tak šťastnou. Taky jsem jim nechtěla brát tátu - ale tím jsem je zase ochuzovala oto, aby poznaly to nejlepší ze mě a viděly fungující vztah dvou dospělých lidí - ten jim bude vzorem při budování jejich vztahů v dospělosti - a to je to podstatné. Jaký vzor by si vzaly z nefungujícího vztahu s frustrovanou matkou a cholerickým otcem v každodenních hádkách. A právě děti - tento příklad soužití, který budou v dospělosti s největší pravděpodobností kopírovat - tak právě ty děti, na které se nyní falešně ohlížíte /jako já se dlouhé roky ohlížela/ byly dost zásadní v rozhodování o odchodu a rozvodu. Mohla jsem situaci vyřešit mimomanželským vztahem, ale to bych jim ani sobě moc nepomohla. Navíc bych nemohla "spát" s někým, koho nemiluji. Přeji Vám Veroniko, ať se rozhodnete v zájmu svém a svých dětí. Rubriku čtu stále, dodává sílu. Alena. Alena-Alice /43/

OTÁZKA: vážená paní doktorko,již dva roky jsem se svým přítele,uznávám,že náš vztah nebyl nikdy jednoduchý,ale byla to hlavně vina z mé strany...mám pocit,že jakoukoliv alečnu potkám na ulici,je stokrát hezčí než já a muj partner by si jistě přál mít vedle sebe spíše někoho jako je ona,ne jako jsem já.I když mi každý tvrdí,že jsem moc hezká ,mé sebevědomí se rovná bodu mrazu a náš vztah tím pomalu,ale jistě pohřbívám ...poraďte mi prosím co s tím .děkuji jájá 21

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 36, vdávala jsem se dost mladá - v 19 letech. Manžel byl pracovně vytížen, dojížděl domů jen na víkendy. Teď teprve bydlíme vlastně 8 let v kuse pohromadě. Mám pocit ale že je to někdo jiný. Normálně si rozumíme, ale stal se z něho za těch pár let dědek. Byl zvyklý přijít domů pustit si televizi a to bylo všechno. Mně tenhle druh zábavy nevyhovuje a i když jsme se za tu dobu 2x stěhovali byla jsem schopna si najit vždy nové přátele a trávit občas čas s nima. Pomalu se z toho stal zvyk a dokonce jsem si uvedomila že s ním už pro svůj volný čas ani nepočítám. Dost mně to mrzí, chtěla bych s ním jet aspoň na dovolenou, ale tu on radši tráví doma na pohovce. Když si ale zařídím něco sama tak mi to pak vyčítá. Podle hesla: "sebou mně neber a doma mne nenechávej". Připadá mi že to naše manželství nějak odumírá a docela se toho děsím. Jinak je můj manžel spolehlivý a pracovitýčlověka mám ho dosud ráda, ale tehle spůsopb soužití se mi zdá poněkud nešťastný Na jakýkoliv podnět ke společné aktivitě reaguje podrážděně. Máme jednu dceru chtěla bych další dítě, ale manžel kategoricky odmítá ... nevím ... jestli dělám špatně něco já nebo kde se stala chyba ..... Bláža

OTÁZKA: když je to kamarádka, kterou zná 8-10 let... Šli jsme spát, protože v přítelově stavu o tom stejně nebylo možno rozumně mluvit. Ráno jsem nevydržela pokusila se příteli vysvětlit, jak se cítím, že si připadám poníženě, že takovýto přístup ve vztahu mi příjde nefér. Odpovědí mi bylo, že můžu být ráda, že u ní nepřespal, což je zřejmá narážka na ten můj páteční výlet (i když já jsem nespala u ex doma, což je ale podružné). Jsem si jistá (i když vím, že jistý si být nikdy nikdo nemůže), že mezi nimi jde jen o přátelství, že sex, či nějaký vztah nepřichází v úvahu a mám proto pocit, že příčina tohoto jeho chování, má nějakou hlubší příčinu. Jen nevím jakou. Že by žárlivost? Ale proč??? On se stýká s mnoha lidmi, má spousty kamarádek a kamarádů, i se svou bývalou lskou pravidelně vídá, volají si a já to plně respektuji, proč by také měl kvůli "nám" zahodit za hlavu vše, co byl jeho život před tím, než jsme se poznali... Tak co to mělo včera znamenat? Strach ze ztráty svobody? Já mu přeci žádnou neberu, nechci, i já si chci zachovat své přátele, určitýž svlh "svět", který bude jen můj a já si o něm budu rozhodovat... Zkuste mi prosím nastínit, kterým směrem mám obracet své myšlenky v této situaci. Vztah s přítelem máme podle mého názoru velmi hezký, jsem přesvědčená, že i on se v něm cítí spokojeně. I když, podle toho, co jsem napsala.... fakt nevím. Děkuji. Valerie Swift - dokončení

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, nemyslím, že mám nějaký závažný problém, jako většina lidí, kteří se na Vás obracejí, spíš bych chtěla poradit, jak dál v situaci, která u mne nastala. Je mi 28 let a mám cca 3/4 roku partnera (34). Je to inteligentní muž, působící velmi sebevědomě, je zábavný, milý a já jej velmi miluji. V podstatě se ke mě chová velmi hezky, je pozorný a do nedávna bych řekla, že i tolerantní. Já se mu pochopitelně snažím oplácet stejnou mincí. Co mě však trápí, či spíš, čemu nemůžu přijít na kloub je následující. Přítel má plno kamarádů a často se s nimi stýká. V poslední době se však několikrát stalo, že odjel někam na večer, nevracel se ani druhý den přes den, nevolal. Když se konečně (k večeru) ozval, vymlouval se, že dříve se ozvat nemohl, že se mu např. vybila baterie u telefonu... Jednou jsem kvůli tomu velmi plakala, když se to dle jasných indicií (nepřišel domů, kdy měl, druhý den měl vypnutý telefon atd) mělo opět opakovat, udělala jsem si na ten den svůj program, netruchlila, těšila se, až se ozve, byla jsem připravená nic nevyčítat. Pokoušela jsem se vždy jen vysvětlit, že je slušnost dát druhému vědět, že se prodlouženým pobytem "na mejdanu" ruší domluvené plány, ale jelikož to nikdy nebylo porušení nějakých závažnějších domluv, nechávala jsem to v podstatě být. V pátek jsem to byla já, kdo se šel bavit s přáteli (bylo jich asi 15 a byl tam i můj ex, se kterým jsme více než dva roky od sebe, ale se svou přítelkyní, což se dále v příběhu ukáže zřejmě důležitým). Rovnou jsem řekla, že příjdu druhý den dopoledne. Tak jsem i udělala. Přítel nebyl doma, opakoval se scénář výše naznačený. Teď konečně k podstatě: Na včerejší večer jsme měli společně domluvený romantický večer, přítel však psal, že musí od sedmi ještě na "kávičku", že příjde brzy. Přišel poměrně ovíněn asi 10 min před půlnocí a sdělil, že byl s kamarádkou v baru. Bylo mi z toho sdělení velmi smutno, nechápu, že sraz s kamarádkou nemohl odložit na jiný den (už zbývá jen kousek, dokončím) Valerie Swift

OTÁZKA: ..pokračování dotazu..nikomu ji zatím nepředstavil,ani rodině,vlastně o ní nikdo oficiálně neví,ona myslím si, o něm vůbec nic neví,jaký je,jak se zachoval k předchozím partnerkám-opustil všechny on,kvůli jiné ženě,s dětmi se nestýká,ani k vánocům,narozeninám jim nekoupí nic,nejeví o ně sebemenší zájem,prý to už nemá cenu i když já pamatuji,jak tvrdil,že děti jsou pro něj to nejdůležitější/.Moc mě to zasáhlo,protože je to teprve 2 měsíce,co já si dala dítě vzít.Přestala jsem s ním absolutně komunikovat,vlastně jsem si zkazila i dovolenou,řekla jsem mu,ať zmizí z mého života.Bohužel pořád dochází mezi mé přátele,jeho sestra je má nejlepší kamarádka.Můj dotaz je,jak se mám chovat dál a co si myslíte o něm?Pořád si říkám,že snad není možné,jak se zachoval.Děkuji Marie

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Už po druhé se na vás obracím.První dotaz byl zodpovězen 28.2.06 8,44h.Odpověděla jste mi,že našemu vztahu moc šancí nedáváte.Situace se dále vyvíjela tak,že jsem po jednom stráveném víkendu s ním otěhotněla,ale šla na interrupci,protože jsem věděla,že partner dítě již nechce,mluvili jsme o tom několikrát/má už 3 děti-2 z manželství,1 z dalšího vztahu a 3 potraty předchozích partnerek/.Těhotenství to nebylo plánované,zaskočilo to i mě a také v té situaci,co jsme se zrovna nacházeli,by mi přišlo jako ne zrovna šťastná událost.On se k tomu vyjádřil tak,ať se rozhodnu jak chci.Cítila jsem ale,že mu je to spíš na obtíž a není jisté,že by se ke mně vrátil.Sama s dítětem skoro ve 40 letech jsem také zůstat nechtěla.Samotný výkon byl komplikovaný,musela jsem ho absolvovat 3x za sebou.Přítel se zajímal o můj zdravotní stav,výkon zaplatil,navštěvoval mě v nemocnici.O věci jsme potom už více méně nemluvili.Stýkali jsme se vlastně dál,dále jsem u něho občas i přespala.Naplánovali jsme si i společnou dovolenou /s mými přáteli,já ho mezi ně přivedla, on nikoho takového neměl/mám vodáckou partu přátel/,on se teď s nimi stýká dál/.Asi před měsícem mi ale oznámil,že už definitivně končíme,že nebude ubližovat té své současné partnerce/viz předchozí dotaz/.Bylo to velmi bolestné,ale pomalinku jsem se s tím za pomoci mého syna a kamarádek vyrovnávala.Bolestné vzhledem i k tomu zmařenému těhotenství/dítě jsem si s ním přála/.Bohužel pak následovala zmíněná zahraniční dovolená,kterou jsem nechtěla ani nemohla už zrušit.Nic jsem si však od toho neslibovala.Od začátku se tam ke mně choval „familierně“, měli jsme společné jídlo i stan,byl pozorný a milý.Začala jsem se bát,abych se nedostala někam,kde už jsem byla.K milování sice nedošlo,ale nebylo k němu daleko.V půlce zájezdu jsem se dozvěděla,že čeká dítě se svoji novou partnerkou,ona je přešťastná /je z 250km vzdáleného města,jsou spolu jen o víkendech-4 měsíce,společně nežijí,nikomu ji zatím nepředstavil,ani ro [tato otázka byla zkrácena] Marie

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, jsem v tuto chvíli úplně bezradná. Včera mi můj manžel (36 let, jsme spolu od 19, máme malou dceru) oznámil, že si dáme pauzu, tedy spíše rozluku, slova konec, které jsem nabízela já se bál. Před 14 dny by ho to ani nenapadlo, ale dnes je to jinak, prý poslední kapka. Důvodem jsou tři věci: neshody v některých názorech, určitý stereotyp a nepoznaný jiný vztah, ve kterém bychom s někých žili, takže nemůžeme vědět, zda by to nebylo lepší, a to že mu nevěřím, i když ví, že si za to může sám, protože již mne dvakrát zklamal.Podle mne je důvodem žena, kolegyně, které se chce dvořit a být s ní a tak se rozhodl udělat čistý stůl.Odchází, ale chtěl by možnost kdykoliv bude chtít být s námi přijít, o jeho život se nemám starat, samozřejmě, kdýž budu potřebovat, tak se o dceru postará.Nelíbí se mu, že ho chci odstěhovat, prý nemá kam, a že nechci aby byl doma, když tu jsem já. Nejradši by to nikomu neříkal, ani dceři. Any

OTÁZKA: Chtěla bych ještě doplnit k mému předešlému dotazu. Máme 2 děti,jedno má teprve 2 roky. Mám pocit, že muž je se mnou už jen kvůli nim, má k nim silný citový vztah. A tím, že jsme oba nekonfliktní, doma je pohoda. Nebýt té naprosté absence citů z manželovy strany, jsem v manželství spokojená. Nechtěla bych vzít dětem tátu. Ale vím, že takhle dál žít nechci. Nevím si rady, muž nic řešit nechce, jen mlčí, vznesu-li jakýkoli dotaz ohledně jeho vztahu ke mě.Chtěla bych, abych věděla na čem jsem. On se tomu vyhýbá. Děkuji za Váš názor. Veronika

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Jsem 11let vdaná. Jsme na první pohled dobře fungující rodina. Nehádáme se, dokážeme se domluvit. Jenže náš vztah je spíše sourozenecký. Muž mě nepohladí, nedá mi ani pusu, nemiluje se se mnou. Trápí mě to. Trvá to už 2roky. Muž vypadá, že mu to vyhuvuje. Když jsem to s ním chtěla řešit, vždy jen mlčel. Mám ho pořád ráda, ale čím dál víc si uvědomuji vážnost této situace a přemýšlím o rozvodu. Žít vedle člověka, který o to nestojí je pro mě těžké a je mi z toho hodně smutno.Chtěla jsem se zeptat,jestli vidíte ještě nějakou šanci, jak tento vztah oživit.jednou mi Veronika

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, před 15 lety jsem se seznámila s ženatým mužem. Vlastně on si vyhlédl mě a velmi brzy naznačil,že by v budoucnu chtěl žít se mnou.Po čase jsem uvěřila,že to myslí vážně a byla jsem velmi šťastná, jelikož náš vztah se s přibývajícím časem stále zkvalitňoval,upevňoval a ještě dnes, i po tolika letech je nám spolu dobře.Jenže jeho předsevzetí ukončit manželství jaksi ztroskotalo.Cítím, že nedodržení slibu je jeho noční můrou,ale i nadále se stará velmi svědomitě o jejich společný majetek(rod. domek,autom. chalupa)a ekonomicky rodinu zajišťuje, přesto, že obě jeho děti jsou již dospělé a samostatné.Náš vztah je stále pěkný,naplněný,se 100% věrností,situaci často rozebíráme, ale je Vám jasné,že bezvýsledně.Cítím se podvedená a s těžkým srdce chci vztah ukončit, i když můj přítel stále věří, že vše jednou dopadne tak, jak jsme oba chtěli. Jarmila, 55 let

OTÁZKA: Vazena pani doktorko, videla jsem dokument o tom, ze to jakeho partnera si vybirame je do znacne miry podmineno feromony, opacne pohlavi na "voni" - nevedome tedy vybereme toho, se kterym by nasi potencialni potomci meli nejsilnejsi kombinaci imunitnich latek (tak jako je tomu u ostat.zivocichu- aby se narodil, co nejsilnejsi jedinec)-tak tak podobne je tomu pry u lidi, nevim zda to dobre interpretuji. Zajimalo by me, jestli ale nevite, jak vysvetlit to, ze me nekdo silne fyzicky pritahuje, ale ja jeho treba ne...A dalsi poddotaz, zda je to skutecne tak, ze zena jednoduse nemuze byt neverna - dava do toho city, a ze muze jde prakticky "znasilnit" kdykoli, protoze ten se od citu dokaze oprostit... Dekuji za vas nazor na toto tema. Edita, 24 let

OTÁZKA: Dobrý den,je mi 26 let,mám 2 měs. před svatbou a pochybnosti,jestli je to správný krok, proto Vás prosím o Vaše zkušenosti. Můj nastávající je 28letý VŠ,chodíme spolu rok, žijeme půl roku.Pracuje v prestižní firmě jako auditor, finančně dobře zabezpečený, ale mám do budoucna obavy z jeho vztahu ke spravování peněz. Pořizuje si spoustu věcí, bez kterých se podle mne lze obejít nebo lze koupit podobnou věc levnější, ale neznačkovou, přestože má hodně dluhů .Má několik úvěrů, takže má ke splacení cca 400 000,- a přesto když obdrží nějaké peníze, nedá nic na umoření dluhu, ale koupí si další věci, které "musí mít". V té firmě to tak chodí, asi je to prestiž, životní styl.Mě doma vedli k jinému hospodaření. Já mám plat sotva třetinový, ale i ode mne si na podzim půjčil 15 tis. a dostávala jsem to z něho skoro půl roku a vzhledem k tomu, že spolu bydlíme, tak vím, že si jeden měsíc pořídil drahé brýle, druhý košile po 3 tisících, třetí kolečkové brusle a přitom stále mě splacení oddaloval. Stejně tak si půjčí i od rodičů a místo co nejrychlejšího splacení se chová takhle. Ne že by to nakonec nějak nevrátil, ale hrozně to trvá. Hádáme se kvůli tomu a já se této vlastnosti hodně obávám, ale nevím, jestli to zveličuji nebo je to opravdu riziko do manželství.Nejsem si vůbec jista, jestli bych měla teď mít svatbu, raději bych měla ještě čas na rozhodnutí, ale je to už všechno zařízené a když já teď couvnu, krachne to celé. Myslím, že partner by na to i přistoupil ,ale rozrejpou ho za nějakou dobu jeho rodiče, pro které zrušení plánované svatby z mojí strany bude k nepřekousnutí a nad důvody se nebudou zamýšlet. Rodiče mu do věcí hodně mluví a časem ho vždycky nahlodají. Jinak ho mám ráda, vyhovujeme si , nechci ho ztratit a chci s ním dál být ,ale tohoto se bojím . Utíkat později z manželství a případně s dětmi je ještě horší .Svatbu navrhl partner dost brzy a já na ni kývla ještě v období tzv. růžových brýlí. Vím,že se rozhodnout musím já, ale děkuji za pomoc. Dobromila

OTÁZKA: Dobrý den, potřebovala bych radu, ve věci v které se sama nemůžu rozhodnout. Je mi 24 let a mám čtyři měsíce před svatbou po 7 letém vztahu. A váhám zda se můj životo ubýrá tím pravým směrem a jestli mám vůbec šanci být někdy šťastná. Problém je, že se nemůžu rozhodnout zda ten, koho si chci vzít je ten pravý, i po tolika letech si nejsem jistá, zda to výjde a zda se nezklamu. Hlavní problém je v mé, jak já bych řekla osudové lásce, k bývalému spolužákovi. Mnohokrát v životě jsem se rozhodovala mezi ním a mým současným přítelem, a vždy zvítězil rozum. Bývalý spolužák je člověk plný citů, lásky, ale naprosto nespolehlivý, má rád divoký, nevázaný život, nedokázal by se o mě postarat. Nastavající manžel je pravý opak, vždy opora, nejradějí by, abych nechodila do práce a byla jenom s ním, strašně mě miluje, dokáže mě doživotně skvěle zabezpečit. Jenže mě prostě chybí takový ten pocit lásky, kdy se vznášíte metr nad zemí a to jsem zažila jenom se svým bývalým spolužákem. Pořád na něj musím myslet, i když třeba jenom umývám nádobí a pořád se mi o něm zdá. Je ke spokojenému manželství potřeba taková ta jiskra, jak se říká mezi dvěma, nebo je podstata spokojenosti a štěstí někdě jinde? Je to opravdu o tom, že láska postupem času přechází v přátelství? Předem děkuji za odpověď. Nicol

OTÁZKA: Vazena pani doktorko. S pritelkyni mame 11ti lety vztah, 3 tydny pred svabou. Pred tydnem jsem se po hadce od ni dozvedel, ze si jiz neni jista, jestli mne miluje nebo je se mnou jen ze setrvacnosti a ze asi zacina mit rada nekoho jineho (jeji kolega z prace) a ze tedy zrusime svatbu do doby dokud si nebude jista. Nicmene nasledujici den mi hned rano rekla, ze teda svatba bude a ze spolu budeme zit (podle ni ji nic jineho nezbyva),ale nemuze mi slibit,ze to s nim ukonci ihned. Dale ze ani nevi jestli spolu budeme na porad - stat se pry muze cokoliv.Behem nasledujiciho tydne nase vztahy nestaly za moc, ale ted je to jiz lepsi i kdyz stale to neni ono a pritelkyne odmita odpovidat na otazky ohledne nevery apod. Ma za techto okolnosti smysl vubec vstupovat do manzelstvi. Prosim o jakoukoliv radu/nazor. Krtek

OTÁZKA: Dobry den pani.Chtela bych vas poprosit o radu ohledne meho vztahu.Jsme spolu tri roky...Nase hadky se tykaji pritelovych castych navstev hospod.Asi petkrat za tyden.Kdyz mu to vyctu ohradi se, ze ostatni kluci muzou a ze ja si ho chci jen omotat , ze za chvili nebude moct nikam.Nase minula hadka se tykala toho,ze jel misto zamnou na fotbals kamarady...a kdyz jsem se nastvala kvuli opetovnemu vitezstvi kamaradu nade mnou jeste mi vynadal.jindy by mi to nevadilo jenze zrovna ten den byl pro me hodny psychicky narocny a potrebovala jsem podporit.I pres to, ze to vedel...dal prednost necemu jinemu.mel prijet v patek a ze vzteku jsem mu rekla at nejezdi vubec,ale cekala sem ,ze prijede omluvi se a vyresime to.misto toho se mi neozval vubec nebralmi tlefon s kdyz ho konecne vzal jeste mi vynadal...a tad je nedele uz di vsechno uvedomil a zada odpusteni...jenze tak je to prad.Neco udela a ceka ,ze ja mu vsechno hned dpustim.Rikam si,ze mu to ratim tim ,zese budu chovat jako on,ale to uz by ten vztah neml vubec smysl.Jinak je hodny verny a laskavy...nevim kde se v nem tohle bere...ale vzdysi sve chovani po urcite sobe uveomi.JENZE JA UZ NA TEN KOLOTUC NEMAM SILU.Co mam delat? anonym

OTÁZKA: Dobrý den paní Jitko. Omlouvám se za to neformální oslovení, ale paní doktorko mi přijde divné. K věci. Minulý víkend jsem zjistil dle špehovacího SW v PC že má partnerka, se kterou jsem již cca deset let a máme spolu 1 1/4-letého synka se přes chat a poté maily seznámila s mužem, resp. muži (3!) a s těmi se během cca 2 měs. několikráte sešla, a - slušně řečeno - užila si života plnými doušky, řekl bych - vypila šálek až na samé dno (snad chápete, co tím myslím ...). Já bloud doma po celodenní práci hlídal malého, baštil výmluvy že jde s bývalými kolegyněmi z práce na skleničku a když se po půlnoci vrátila, byla jako vyměněná (voňavá, usměvavá, ale odmítavá cokoliv intimního v tyto hodiny provádět). Jen na okraj - jsem její první muž, měl jsem tu čest získat její " věneček ", o vzájemném vztahu tvrdím, že " zraje jako to nejlepší víno, čím starší, tím lepší ", v sexu mne - i po proběhlém těhotenství a pozůstatcích - silně přitahuje ... Snad jen - jisté praktiky jí se mnou jsou cizí, musí se do sexu občas nutit, z mně dostupných materiálů (záznamy z PC, info z penzionu, kde se vše odehrávalo, fotky dotyčných " supermanů " atd.) jsem přiznávám zůstal lapat po dechu, co vše si dokázala užít, a korunu celému příběhu dodala - chtěl jsi mně vidět s jiným, můžeš jet příště s námi ... !!! Přiznávám, to, že bude problém s tím, že neměla jiného muže než mne, již delší dobu očekávám, navrhoval jsem společné nalezení odpovídajícího páru na vým. ale to, že to vyřeší zcela beze mne, nechá se uspokojovat od tří mužů naráz, x-kráte za sebou, s výhledem do budoucna ... Nevím, nelíbí se mi to a nevím, zda celý vztah má nějakou budoucnost nebo ne. Až do nedávna jsem prostě žil tak, jak jsem byl zvyklý z domu - muž se o ženu stará, hájí v první řadě vlastní rodinu až pak ostatní, co se doma upeče, se doma sní ... ale dnes? Prý již dva roky masturbuje, toto co se stalo, si prý náramně užívá ... Zkrátím to - odpověď prosím mailem na " jecminkova"seznam.cz " Hledám pomoc ve Vých. Čech. Milan Novák

OTÁZKA: Dobry den. Co si myslite o vztahu, kdy spolu nechodime, pouze se vidame pro spolecne chvile. Priklad: potkame se v baru, vetsinou oba v nalade (tudiz i si vic troufam) a vim, ze napr. pozvanim k tanci se vetsinou skonci polibkem a pak uz je situace jasna - jde se k nemu nebo ke me, kde mame spolecny sex, ktery si oba uzivame. Po akci je takzvane obcas trapne ticho, rozloucime se slovy, tak zas nekdy... Nehlasi se, nepise SMS, kdyz se potkame ve dne - je to vetsinou takove trapne. Rada bych se k nemu chovala "normalne", ale netroufam si to dovolit, protoze oficialne ke me nepatri. Problem je, ze ho mam rada, chtela bych neco vic, ale nevim, jestli se k tomu timto zpusobem dojde... Navic je tu jazykova bariera. Jen bych chtela vedet, zda je to normalni - v takovem neni o cem mluvit... a jestli se mam za to nejak citit vinna, ze ja vzdychy akci zacinam, on se jen nechava - pokazde strhnout... Myslite, ze mu na me ani trochu nezalezi? Je mi s nim dobre (dusevne i fyzicky), nicmene za nekolik mesicu odjizdim a tim se pravdepodobne situace vyresi nadobro... Dekuji za rady. Judita

OTÁZKA: Dobry den, mam takovej mensi problem a chtel bych od vas radu pac v reseni podobnych problemu nejsem zkuseny. Tak jedna se o sex ve vztahu. S pritelkyni sme spolu jiz pul roku sex pro nas byl ze zacatku tvrdy orisek protoze sem mel ze zacatku problemy ( stres, vytizeni, unava, deprese ) a pritelkyne to se mnou nevzdavala a nakonec sem se nejak dokazal odpoutat od vsech problemu a uvolnit se. Vse klapalo jak ma a fungovalo jak ma, nez prisel problem s mou pritelkyni. Parkrat sem se chtel s ni milovat ale bylo mi receno ze prestala z niceho nic mit chut na sex. coz me docela zdesilo protoze si myslim ze sme si i po teto strance rozumneli ale stalo se. Zkousel sem to dal jestli ji dokazu nejak vzrusit presvedcit po par pokusech, kere dopadly marne jsem to vzdal.... Bylo mi receno ze na to nema chut ze si nepredstavuje sex s nikym jinym a ze se na to - na me nedokaze soustredit coz me zdesilo jeste vic. Nechci na partnerku nejak tlacit aby se z toho nevyvinul nejaky komplex problemu, ale mrzi me to i ona mi rekla ze ji to mrzi ale neda se z tim pry neco delat. Kdyz se mi ji povede vzrusit tak to docela dlouho trva a neni to tim ze by byla nejako narocna to vim zcela jiste ale proste se nedokaze soustredit . Poradte prosim cim by to mohlo byt popr. napiste nejakej otazky ja strucne a vystizne odpovim. Dekuji predem za kladne vyrizeni Sholva

OTÁZKA: Dobry den,dovolte mi,abych Vas pozadal o radu.Je mi 21 let a chodim skoro rok s 18-cti letou divkou.Ze zacatku bylo vsech no super,jezdil sem k ni na vikendy,s jejimy rodici jsem si bezvadne rozumel,az na jednu vec a tou je,ze cela rodina je silne verici a ja bohuzel ne.Normalne jsme spolu spavali.Az casem jsem zjistil ze to vlastne delala kvuli me abych ji neopustil a to me celkem vzalo.Proto jsem se bezvahani rozhodl ze s ni spavat prestanu aby vedela,ze ji miluju.Od te doby se vsechno rapidne zmenilo k horsimu.Jeji rodice ji zakazali abych u nich spaval,u mne spavat nemuze a tak se vydame o hodne min a na nasem vztahu se to dost podepisuje.Prijde mi,ze ji ztracim,ale pritom nechapu proc .delam vsechno co si preje,ale prijdemi,ze ji to je jedno.Je to jeji prvni vaznejsi vztah a tak me napadlo ze treba nevi jak se zachovat aby me dala najevo ze me ma taky rada,ikdyz ja vim ze ma.Jeste bych chtel dodat ze jsme oba ve znameni panna,tak jestli nema taky trochu vliv tohle.Predem dekuji za vyrizeni me otazky.Dekuji mnohokrat.Nashledanou Petr

OTÁZKA: ahoj.Chcela by som vas poprosut o radu.Je to dost zlozite,tak sa Vam to pokusim vysvetlit.Mala som priatela(asi pred rokom),ktoreho som mala rada,ale nelubila som ho.Po istom case sme sa rozisli a on tvrdil,ze som ho velmi zranila.Najskor ma to nemrzelo,ale stretavam ho skoro kazdy den a postupom casu som si uvedomila,ze ho vlastne milujem.Nechcela som mu to povedat a boli sme niekolko krat aj spolu,myslim,ze sa este pritahujeme.Ale ked som ho poziadala,aby zaujal stanovisko k tomu,ze sme nieco spolu mali,povedal mi,ze si uz nevie predstavit vztah so mnou.Milujem ho,velmi ma to trapi a neviem,ci mam este o neho bojovat a hlavne ako.Chcem byt s nim.Casto ma vsak ignoruje a ja neviem co mam robit.Prosim,poradte mi.Dakujem. dominika

OTÁZKA: Dobrý den, dovolte mi, abych Vás požádala o radu. Jsem s manželém 20 let a máme dva kluky. Naše manželství není jendoduché, už několikrát mi byl ve vztahu nevěrný a já mu vždy odpustila. Asi před dvěma roky měl milenku se kterou udržoval rok vztah. Zase jsem mu odpustila. Asi jsem se s tím nemohla vyrovnat a já si našla kamaráda se kterým jsem si dopisovala a povídala. Když na to manžel přišel udělal mi strašnou scénu a já ho vyhodila. Nastěhoval se k matce. Jezdil za mnou ať mu dám poslední šanci. Asi po dvou měsících jsem zjistila že ho pořád miluji a že mu tu šanci dám. Domluvili jsme se že se nastěhuje zpátky. Ale po týdnu se nic nedělo. A pak jsem se dozvěděla že se zamiloval do jiné ženy a že ji nikdy neopustí a že se už nevrátí. Přesto někdy jezdívá domů, je strašně unavený, zůstane přes noc a máme spolu intimní styk. Milenka si myslí že jezdí za klukami. Nevím jestli do dělám správně, nevím jak se mám zachovat. Miluje mě ale taky jí. Jiřina

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko.Je mi 23,s přítelem jsem necelý rok a půl,je to o něco mladší cizinec-muslim,který u nás studuje.Přestože ho moji rodiče (hlavně matka),nejprve nepřijali dobře (už za sebou jeden vztah s cizincem mám a nedopadl nejlépe),posléze poznali,stejně jako já,že mě přítel nechce využít,ale že mě opravdu miluje.I když máme vztah na dálku(oba prozatím studujeme v jiných městech a vídáme se pouze dva delší víkendy v měsíci),věřím mu,že je mi věrný.Občas samozřejmě také žárlím,on je narozdíl ode mě k lidem takový otevřenější,ale to je dáno asi spíš mentalitou a jelikož se snaží dát mi "první poslední",co může,snažím se nechávat si nesmyslnou žárlivost pro sebe.Můj problém se týká toho,že přítel mluví o svatbě,kterou by chtěl zrealizovat teď v létě.Já si tím ale vůbec nejsem jistá,protože mi přijde,že jsme oba ještě strašně mladí,také finančně závislí na rodičích a především jsem ještě nepoznala jeho rodinu.A z té mám docela strach.Oni o mé existenci sice vědí,ale jen v tom smyslu,že máme platonický vztah-u nich totiž nepřipadá v úvahu,aby spolu lidé chodili a spali,musí se vzít.Mimoto se prý údajně jeho matka nechala slyšet,že nechce,aby si její syn vzal nemuslimku.Slíbil mi,že až dokončí třetí ročník(teď je v prvním),vezme mě na prázdniny k nim domů a představí mě jako svou manželku.Prý si mě uhájí a když mu půjde dobře studium,rodiče jeho osobní život zas tak zajímat nebude.Několikrát jsem mu opakovala,že pokud se vezmeme (klidně za pár let,na svatbu bych tolik nespěchala),nikdy v jeho zemi žít nebudu a on s tím zatím plně souhlasí a říká,že chce žít u nás nebo jinde v Evropě.Vím,že jistotu mi nikdo nedá,ale jak můžu zjistit,že za pár let nezmění názory?Opravdu ho miluji,on mě zcela jistě taky,protože vydržel mnoho mých hysterických výstupů a psychických problémů a byl vždy při mně.Nechci ho ztratit.Jen mám strach,aby se ve své rodině pak nechoval úplně jinak.Poradíte? Jiřina

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, chtela bych vas poprosit o radu. Jsem po 25 letech rok rozvedena s muzem, ktery byl docela hodny, ale mel cely zivot milenky.Porad jsem mu odpoustela - byla jsem zamilovana, ale pred dvemi lety jsem potkala nynejsiho pritele, odstehovala se za nim do ciziny a rozvedla se. Da se rict, ze jsme spolu stastni, mame naplanovanou svatbu, ale prisla jsem na neco, co mne trapi. Pritel komunikuje na internetu neustale s jinymi zenymi, se kterymi se seznamuje pres inzeraty. Tvrdi mi, ze o nic nejde, porad slibuje, ze prestane - a nic. Ja mam ale strach, aby se casem neopakovalo to, kvuli cemu jsem utekla od manzela. Nevim si uz rady. Iva

OTÁZKA: dobry den, potrebovala bych poradit se svym pritelem. pred pul rokem mu zemrel mladsi bratr a od te doby se strasne zmenil. zacal pit a nasel si pry jenom kamaradku. nekdy mam pocit, ze je neco vic. je mu vsechno jedno. je apaticky a nekdy mi pripada, ze me nevnima. chtela jsem se s nim rozejit,ale on me prosil at zustanu, ze me miluje.jenomze uz jsme se spolu nemilovali 2 mesice. rika, ze to nepotrebuje a ze ted na to nema chut. porad se jenom hadame. miluju ho a nechci ho stratit. chci to s nim jeste zkusit, ale vi, ze ho to porad trapi. za psychologem ho nedostanu za zadnou cenu. a nechce se s tim sverit ani me. co mam delat? dekuji katka

OTÁZKA: Po přečtení dotazu od pana Zdeňka bych si dovolila vyjádřit svůj názor. Raději bych se v případě pana Zdeňka orientovala na svoji původní rodinu.Mám zkušenosti, že čím je člověk starší, tím hůře přijímá všechno nové. Ne že by byl Zdeněk ve 38 letech už neschopný vytvořit novou rodinu, ale jde to strašně ztuha, člověk už všude s sebou má svou minulost a leckteří noví partneři o ni příliš nestojí, přitom jakmile jsou v tom děti, nevzdáme se jich za žádnou cenu. Viděla jsem jednou film Válka Roseových, sice to tam bylo z trochu jiných důvodů, ale i tak bych vzpomněla na závěrečná slova advokáta - vezměte rozum do hrsti, oprašte všechno hezké, co kdy mezi vámi bylo a vzpomeňte si na všechno, co jste kdy měl na své ženě rád. Za předpokladu, že to samé se dá očekávat i od ní. Pan Zdeněk není člověk, kterému by byly jeho vlastní děti lhostejné a rozbití rodiny by stejně těžko nesl. To mě tak napadá, protože jsem sledovala několik takových mužů s pěkným vztahem k dětem ( vždy to byly dcery ), kteří odešli od rodiny a výsledkem bylo vždycky docela fiasko. Svoji novou partnerku asi dost obtěžovali svými stesky , takže se docela hádali a u dětí ztratili kredit ať dělali co dělali .Všichni se tím pak jenom užírali a po pár letech svorně tvrdili,že už by do toho znovu nikdy nešli. Ale to jen já mám zrovna ve svém okolí takové případy, každý to musí posoudit samozřejmě úplně idividuálně . Alice

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, ráda bych znala Váš názor. Již dva roky jsem s přítelem, máme měsíc před svatbou a já jsem ve čtvrtém měsící těhotenství. Oba se moc těšíme, oba chceme to samé, rodinu, domeček na vesnici... Problém je v tom, že můj přítel (31 let) kouří už několik let marihuanu a mě to začíná čím dál víc vadit. Předtím jsem mu to bez problémů tolerovala, teď ale na to začínám být přímo alergická, i na jeho přátele, se kterými svou "zálibu" provozuje. Dokonce jsem mu jednu dávku vysypala do koše. Obvinil mě, že se mu hrabu v kapsách a dva dny mě ignoroval. Nechci mu dávat nůž na krk, protože tuším, že si takové vydírání nenechá líbit, ale zároveň se s tím nechci smiřovat. Vadí mi, jak se potom chová, vadí mi ten zápach, jsem pak protivná, zlá a urážím ho. Asi před deseti lety byl závislý na pervitinu, z toho se vyléčil a přísahá, že už nikdy do tvrdých drog nespadne, ale já mám stejně strach. Jinak je ke mě pozorný, hodný, zajímá se o mé problémy, komunikuje se mnou, ale tady narážím na zeď. Občas slibuje, že toho nechá, ale vzápětí na to zapomíná. Nevím, jak tuhle situaci řešit, někdy mi připadá, že přeháním, jindy mám pocit, že se chová jako pravý "závislák". On sám v tom problém nevidí a rozhodně by neuznal, že je závislý. Myslíte, že by nám pomohla partnerská poradna? A jak ho mám přesvědčit, že je ten problém pro mě natolik důležitý? Děkuju za Vaši radu a přeju krásné jaro.:) Štěpánka, 25

OTÁZKA: PRO KAROLÍNU : milá Karolíno, to velmi dobře znám. Nejen že mi můj dnes už bývalý muž nic nevracel, ale on se místo mě mazlil se psy, a jak! Něhy v něm bylo plno, ale ne pro mě. Odešla jsem i s malými dětmí - 6 a 10 let, je pravda, že jsem měla ke komu - k mému o dva roky mladšímu příteli s kterým jsme se znali z mládí, ale nečekala jsem až budu opravdu stará /co to je?/ a rozhodla jsem se vzít zbytek života do svých rukou. Bolelo to, ale nelituji. I to miminko ještě v těchto letech přišlo a je zdravé a šťastné. Nezájem druhého bolí, zvlášť když má člověk rád... Alena - Alice /43/

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko.Můžete mi prosím poradi?S manželem se rozvádíme.Důvod byl ten,že ho řivit nebudu.Zaměstnání si najít nehodlá.Před 3měsíci jsem se odstěhovala s dětma 14 a 10 let(chlapci).Vše šlo řešit dohodou.Kupuje jim věci co si nemůžu dovolit koupit jen tak.Mají třeba kredi za dobé známky ve škole.Hrozně mně to ubýjí .Nechci jim zakazovat tátu.To ne.A nechci si děti kupovat.prosim poradte jak mám postupovat.Děkuji ajina

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Už rok mě trápí zdravotní problémy - pohybové ústrojí, klouby, nadměrná bolestivost i bez fyzické námahy. Veškeré výsledky vyšetření jsou v normálu. Celý rok jsem pod zvýšeným psych.tlakem, řešení bytové otázky (2xpřestavby, 2xstěhování), odchod dlouholetého partnera. Uvědomuji si, že zdrav. potíže nastartovali v tomtéž měsíci, co celý kolotoč osobních problémů. Protože ani lékaři neví, co způsobuje bolesti, napadlo mě, zda se nemůže třeba jednat o psychosomatické potíže. Vysledovala jsem, že s intenzitou únavy, nepohody a stresu, sílí intenzita bolesti. Můžete mi prosím poradit, který lékař, psycholog v Ostravě se tímto zabývá ? Navštívit psychologa ? Osobně nemám pocit, že bych svůj stres nezvládala, ale už se chci těch bolestí zbavit, značně mi omezují život - sport, turistika....a v důsledku i dobrou náladu :-) Děkuji za odpověď a přeji Vám příjemný den. H. Helena

OTÁZKA: Dobry den, muzete mi prosim poradit? Ziji s partnerem jiz paty rok. Pred dvouma rokama jsem se s nim na pul roku rozesla, protoze mi propadl alkohoholu a fyzicky mi napadnul. Po pul roce jsem ho prijala zpet a narodila se nam dcerka. Bohuzel nas vztah provazi jeden konflikt za druhym, priznavam ze ja nedokazu ustoupit jak on by si predstavoval,protoze mam svoji hrdost a jeho vybuchy vzteku mi prijdou zbytecne, ale i bohuzel opet dochazi k tomu ze mi fyzicky i psychycky atakuje. Nevim jesli v tomto vztahu dal setrvavat. maca

OTÁZKA: dobry den pani doktorko z manzelkou se rozvadim mame spolu dve deti svy deti mam rad a zaroven je nekdy nesnasim mam problemy se vyrovnat s tim ze nejsou se mnou nevim proc to tak je jako by mi ublizily oni ale vim ze za to deti nemuzou proc kdyz je tak strasne miluju vznikaji u mne takovy pocity nekdy si je nechci vzit ani k sobe a presto je mam moc rad a zalezi mi na nich vlastne i na manzelce mi zalezi presto ze vim ze s ni nemuzu uz zit martin

OTÁZKA: Dobrý den. Můj problém je asi natolik běžný že jsem dlouho ani nepřemýšlel nad pomocí odborníka. Jsem 3 roky ženatý a s partnerkou se známe 10 let. Dlouho jsme se znali jen o víkendech a společne žili až rok před svatbou. Možná během toho roku jsem měl poznat že je někde chyba, ale nestalo se tak. Vždycky jsem si vážil že manželka uvažuje prakticky, jenže jsem po čase zjistil že od vztahu očekávám více než jen praktičnost. Hádky a výčitky ze strany manželky jsou poměrně časté a já už někdy nedělám nic jiného než přemýšlím jak se jim vyhnout i za cenu lži. Několikrát jsem přemýšlel o rozvodu, jenže z obecného hlediska proto vlastně nemám důvod, krom toho že se necítím štastný. Snažil jsem s ženou si promluvit a říct ji bez emocí co cítím, jenže vzala to tak, že ji osočuju a že si akorát něco namlouvám. Takže postupně to proměnila v hádku a výčitky z čehož jsem se snažil vycouvat. Jednou když už jsem nevěděl co dál, jsem se uzavřel do sebe a přemýšlel co vlastně chci. Tento stav trval několik týdnů a během něj žena, možná že měla pocit že se opravdu něco děje, změnila své chování a já měl najednou vedle sebe ženu jakou jsem chtěl mít. Takže jsem se zas po čase cítil šťastný a začal si plánovat další život. Jenže tahle idylka trvala asi 14 dní, po kterých se vše vrátilo zpět do kolejí, které jsem tolik neměl rád. Snažil jsem se několikrát najít řešení a navrhoval ženě, že se na chvilku odstěhuju ať si můžeme od sebe na chvilku oddechnout a přemýšlet s čistou hlavou co dál. Tato myšlenka byla zavrhnuta z její strany, z důvodu že by to znamenalo rozchod. Už nevím co dál, protože se mnou nechce žena zajít k odborníkovi, což jsem ji také několikrát navrhoval. Prý z důvodu že se nenechá někoho, kdo nás vůbec nezná, šťourat v osobním životě. Navíc žena začla plánovat dítě a při jakémkoliv náznaku že si nejsem jist mě osočí z nevyzrálosti. Opravdu nevím co dál a co dál udělat. Navíc mám pocit že ani nevím jestli s ní opravdu chci trávit zbytek život a navíc mít s ní dítě... Pavel

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, jsem 16. rok vdaná, ale děti mám ještě malé. Manžel prožívá krizi středního věku, již půl roku je jako vyměněný, téměř nemluví, jen zírá do prázdna a téměř se mě nevšímá. Tvrdí sice, že nás má rád, ale všechno ho rozčiluje - mé (často prý naivní) otázky a nereálné představy, křik a hlučné děti atd. Zoufale potřebuji jeho zájem, objetí, ale i když se sama přitulím, nic mi nevrací, prý příliš tlačím na pilu, neumím to s ním a plno dalších jeho výhrad. nevím, co dělat. Velmi nerada bych se rozváděla, ale bojím se, že hlavním důvodem je ohled na děti, kterým nechci nic vzít. Cítím se velmi sama a bojím se, že po odchodu dětí stejně od manžela odejdu, budu ovšem už stará. Děkuji. Karolína

OTÁZKA: Dobry den, prosim poradte mi jak se jmenuje stav, kdy telo a normalni clovek se vyviji jako dospely jedinec, ale jeho citove potreby jsou na urovni maleho ditete (netouzi po partnerskem vztahu, ale sni o tom, ze je ditetem a ma pevne pouto s matkou). Jedna se o temer tricetiletou zenu, ktera toto proziva a o tomto sni. Zamilovava se do zen (dominantnich-napr. ucitelek) jiz od detstvi, ale eroticky kontakt nevyhledava ani po nem s zenou netouzi. Jde o moji kamaradku,ktera se mi s tim kdysi sverila a mne to porad vrta v hlave. Dekuji Karla

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, bude mi 40 let a již 4 roky mám přítele, který je o 20 let starší. Je ženatý, děti jsou v mém věku, s manželkou 7 let intimně nežije a dovolené víc jak 10 let každý prožíval sám. Po roce naší známosti se o našem vztahu jeho žena dozvěděla a dělala vše pro to, abychom se rozešli. Několikrát se se mou sešla, nechala mne sledovat. Bylo to velmi psychicky náročné, pokusila jsem se vztah ukončit, protože můj přítel chtěl "sedět zadkem na dvou židlích" tz. nechtěl přijít o mne ani o manželku.Měla jsem ho moc ráda, a tím pádem věřila jeho slovům, jak od ní odejde až.... Vždy, kdy jsem ho chtěla opustit, tak strašně sliboval a dokonce si mne uplácel. Já chtěla jen jeho. Manželka o nás ví, on se se mnou dál schází, ale já už jsem asi na konci. Nevím, co mám dál dělat, opustit ho nejde, protože tak silná zase nejsem, tak mu vždy podlehnu a uvěřím. On si se mnou plánuje budoucnost, ale vím, že jsou to jen slova, aby o mne nepřišel. Manželka ho chce proto, protože je příliš stará na to, aby zůstala sama, i když ji nabízel finanční zázemí.Ona ho nechce "pustit" a on nemá sílu se vzepřít. Chce mít klid, to je mne jasné. Vím, že mne miluje, je na mne i závislý, vím, že si oni dva nemají co říci, ale také vím, že jsem spolu 40 let a zaběhlé zvyky jsou silné. Takže mne miluje, ale u ní ho drží zaběhlý zvyk a zázemí. Mne se bojí, že je starý a že ho jednou opustím. Nemohu ho stále přesvědčovat, že to tak není, to přece musí vycítit sám. Necítím se jako mrcha, protože jsem nevzala dětem tátu, mají dávno své rodiny, ani jsem nenarušila fungující manželství, protože dávno přede mnou fungující nebylo a můj přítel měl vždy partnerky. Nevím, jak dál. Můžete mi paní doktorko poradit? A nešetřete mne. Děkuji Zuza

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, Dostala jsem se do nepříjemné situace a prosím Vás o radu. Byla jsem 20 let vdaná, mám dvě téměř dospělé děti (nyní 17 a 21 let). Rozvod jsem nesla velmi těžce. Ze začátku mi připadal jako konec života, konec plánů a nadějí. Byla jsem zoufalá. I když bývalý manžel se k nám zachoval velmi solidně, protože nás nechal bydlet v domě , který jsme společně opravovali, ( bydlí zde i moji rodiče). Dům je teď můj a finanční vypořádání s manželem je pro mne únosné. Od rozvodu uplynulo 5 let. Postavila jsem se na vlastní nohy, nejsem už na nikom závislá. Samota je ale pro mne velice skličující, protože současně dospěly i děti a čím dál častěji "vylétají z hnízda". V loňském roce jsem si našla přítele. Také byl 20 let ženatý, má vlastní byt. Je hezký, vzdělaný, slušný, máme hodně společných zájmů, trávíme spolu všechny víkendy i dovolené....ALE on se neustále snaží udělat si ze mne služku, snad i živitelku . Vyžaduje, abych mu prala, vařila, starala se o něj a kdybych se (s největším sebezapřením a trapnými pocity) nebránila, nechal by se klidně i živit. Na domácnost nepřispívá pravidelně nic, když sám uzná za vhodné, tak občas přiveze něco k jídlu nebo za mne zaplatí v restauraci. Přitom mi dává najevo, jaká je výborná partie, jak se mi věnuje tím, že se mnou jezdí na výlety, že už nejsem sama. Zkrátka velice rychle pochopil, že mám hrůzu z toho zase zůstat sama a začal toho zneužívat. Když jsem mu svoje pocity popsala, řekl, že to jsou nějaké dojmy, které jsem si sama vyfabulovala a že o to není pravda. Spočítal si, že pro něj bude výhodnější, když zůstane bydlet ve svém bytě a bude u nás trávit jen víkendy ("zn. laciný hotel - kompletní služby"). Jsem z toho dost na rozpacích. Už nejsem nejmladší (45 let), svého přítele mám ráda a mám opravdu velký strach z toho, že bych zase zůstala sama, ale na druhé straně se nechci nechat takhle využívat. Sama dost bojuji s tím, když z jedné výplaty živím dva studenty a ještě splácím dům a [tato otázka byla zkrácena] Veronika

OTÁZKA: Dobrý den, rád bych Vás požádal o radu. S přítelkyní jsme právě překročili známostí rok a půl. Oběma nám je pětadvacet, oba máme práci a vše bylo v pořádku. V současné chvíli spolu již třetí měsíc bydlíme a myslím že od začátku zjišťujeme, že to asi není to ono. Přítelkyně, byť je mladá, se chová jako zralá žena po čtyřicítce (nic proti, ale jsme ještě mladí) a není s ní vůbec nic. Ve společnosti se chová suveréně, žertuje a vše se zdá být v pořádku, chová se jak silná žena. Úplně jinak je tomu ale v případě, že jsme spolu sami doma. V něčem se neshodneme, v klidu jsme schopni si o tom promluvit a když dojdeme k závěru, který není zrovna po jejím, cítí se být ukřivděna, je naštvaná a je schopná kvůli tomu začít i brečet. Jsou to opravdu i maličkosti, ale proč kvůli nim mám spávat na zemi? Pomalu se bojím doma projevit svůj vlastní názor a chtít něco jinak, než přítelkyně, aby zase nebylo zle. Vše sice řešíme v klidu, žádné násilí, nebo něco podobného, ale pak jsou vždycky dva až tři dny klid. Mě to v té domácnosti nebaví, protože se tam cítím z půlky jak na návštěvě a z půlky jak v dobách kdy jsem bydlel s rodiči a musel se na všechno ptát. Když jdu ven, zase se jí to nelíbí a stěžuje si, že mě to doma s ní nebaví. Nojo, ale když se tam člověk cítí takhle. Myslíte, že je možnost že se to ještě otočí, nebo je něco, co bych mohl udělat pro zlepšení situace? Cítím se z části jak v krabici, nemám vůbec možnost ovlivnit nic sám. Co si o tom myslíte? Díky za odpověď... Bruno

OTÁZKA: Dobrý den, jsem vdaná 10 let,je mi 30 a nemůžu si na nic ze svého života ani manželství stěžovat.Ale asi problém mám ... jednou za čas vyrazím někam ven s kamarádkama,a najednou to nejsem já,ale nějaká dračice co musí někoho svést,a je v tu chvíly uplně jedno jestli je to chlap,ženská,mladíček nebo starší chlap.Ráno když se probudím vedle manžela tak jsem to zase já,spokojená manželka,ale vždycky se děsím toho až zase někam vyrazím,myslela jsem že když nebudu nikam chodit tak se to zlepší,ale ono to je jako droga.Přitom o toho koho svedu druhý den vůbec nestojím.Mám pocit že někde ve mně je chyba,ale nevím jaká...praštěný že??? Míša

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Od 18 let jsem chodila se svym přítelem a nepoznala jsem vlastně žádný jiný vztah. Chodili jsme spolu celkem 8 let a před nedávnem jsme se rozešli. Dlouho jsem si myslela, že mám ideální vztah, byli jsme velmi sehraná dvojice. Zkusili jsme i psolečné bydlení a prožili jsme i půlrok v cizině, kde jsme byli skoro bez přátel.Po návratu do Čech se ale přítel změnil a najednou jsem neměla pocit, že stojí o společnou budoucnost. Když jsme ale spolu o tom mluvili omlouval se a sve chování změnil k mé spokojenosti. Pracovně byl velmi často mimo Prahu, později se musel přestěhovat úplně a vídali jsme se jenom o vikendech. Hodně mluvil o tom, že má touhu poznat jiné ženy. A kritizoval i muj vzhled. Po velmi hezkém vikendu a mnoha promluvach jsme se rozhodli rozejit. Rozchod byl pro mne velmi tezky, protoze jsem ztratila sobě nejbližšího člověka. S přítelem jsme se pak po nějaké době sešli, tvrdil mi, že se diví, že se k němu nechci vrátit, že očekával, že "to dáme dohromady" za 14 dní.V ten byl hodně labilní a přiznal se mi, že po celou dobu našeho vztahu mi byl nevěrný. Prý to byly vztahy na jednu noc. Celkem vystřídal asi 8 milenek. Nejdéle mi byl věrný asi 2 roky. Byla to pro mě rána. Co si myslíte o nevěře? Hodně lidí mi tvrdí, že to je normální a měla jsem si vztahu vážit. Prý věrní chlapi neexistují. Jsem z toho zmatená. Ester

OTÁZKA: Dobry den, je mi 26, memu priteli taky, chodime spolu 7let posledni rok spolu bydlime, pred tim jsme se sice nevidali kazdy den, protoze jsme oba studovali v jinem meste,ale i tak to bylo v poradku. Troufam si rict, ze mame dost hezky vztah. Zjistila jsem ale, ze ma potrebu si v praci pres icq povidat s nahodne vybranyma holkama,povidaji si o sobe, posilaji si fotky, dokonce si pisou i sms. Je to normalni(myslim spis ty fotky a sms, ciste icq chapu)? Myslite si, ze to mam povazovat za problem a nejak to resit? Nerekl mi o tom sam, zjistila jsem to jak jinak - kontrolou telefonu (zvedavost zvitezila)..., on rika, ze to nic neni, ze by se pres net nedokazal zamilovat... Dekuju za odpoved lucie

OTÁZKA: Vážená paní doktorko!Pořád jsem se přesvědčovala,že vše zvládnu sama,ale je to čím dál tím horší.Před dvěma lety jsem potkala o 18 let staršího muže.Z mé strany to nebylo jen pouhé poblouznění,ale respek,rozum a autorita,položila bych za něj život.On bral náš vztah taky velmi vážně.Jenže vše se obrátilo o 360 stupňů.Během vztahu jsem otěhotněla a porodila krásnou a zdravou holčičku.Bezmezně ji miluje.Nevím proč je se mnou.Nikdy mě nepotěšil dárkem,nešel k porodu,nepostaral se o nás,protože stále bydlíme u mých rodičů,kteří ho živí.Stále dělá,že shání práci,přitom občas vezme jen cosi pochybného.O sexu ani nemluvim,ten fungoval do nedávna jen podle něj,i když jsem snad tisíckrát říkala,co a jak bych ráda,teď už nefunguje vůbec.Stále jsem dávala našemu vztahu šanci,ale když si to teď po sobě čtu,snad bych si poradila honem od něj pryč.Jenomže je tu naše maličká.Strašně nerada bych jí vzala tátu,kterého potřebuje!Vím,že jinak zůstanem samy,trochu se toho bojím.Abych nás uživila,začala jsem podnikat,ale nejsem stroj a nestíhám vše.Minulý týden jsem se přistihla,jak si neprávem ventiluju vztek na malé,strašně mě to mrzí,vždyť ona tomu nerozumí,proč je na ní máma zlá.Nevím si rady sama se sebou a přitom mám vychovávat malého človíčka.S tim mym neni vůbec řeč tolika různými způsoby jsem se snažila celou věc vyřešit,jsme přeci dospělí,ale všechno špatně.Přitom chci jen trochu štěstí a lásky a být dobrá máma Tina

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Přítel se se mnou před pár dny rozešel po ročním vztahu. Vím, že to není dlouhá doba, ale my jsme se hluboce milovali a já vím, že on je má životní láska. Přád spolu ale bydlíme, spíme a on mi řekl, že chce, abychom byli nejlepší přátelé. Přesvědčila jsem ho, aby si to ještě rozmyslel, že mu dokážu, že na něm nejsem závislá, jak si on myslel, ale když nemám jistotu, že to bude zase dobré, že to neřekl jenom proto, aby mě utěšil (z čehož mám největší strach), nedokážu se radovat ze společných chvilek, nemám náladu na kamarády, na koníčky, na nic. Už se před ním prostě nedokážu tvářit, že jsem v pohodě a že si jenom snažím užít společný čas, který je stejně minimální. Prosím, poraďte mi, co mám dělat! Julie

OTÁZKA: Dobrý den, skoro po třech letech vztahu mi partnerka /48 let/oznámila,že si chce žít podle svého a zřejmě není na trvalé vztahy, i když jsme si v letos v březnu plánovali společnou dovolenou a snad i budoucí společný život.Minulý týden jsme byli na moje pozvání na večeři, kde mi sdělila, že proti mě nic nemá, v domácnosti o víkendech jsem ji pomáhal/ přes týden jsem mimo/ a i v sexuální oblasti jsem ji vyhovoval.Vím, že v každém vztahu může přijít krize či únava, navrhl jsem ji proto, dát si mezi sebou 3 měsíce pauzu, občas se vidět či si někam zajít a bavit se normálně jako dobří kamarádi. Potřeboval bych v tomto mém názoru poradit, neboť svoji partnerku stále miluji a velmi mne tato situace trápí.Měli jsme spolu hodně společného zájmů a aktivit- sport,turistika, práce na chatě a společné známé. Děkuji za odpověď. Petr

OTÁZKA: Dobrý den, paní psycholožko.Dlouho hledám odvahu svěřit se Vám se svým problémem. Asi před rokem mi přišlo několik anonymů, týkajících se mého manžela.Z toho se jeden skládal ze zamilovaných mejlů. Snažila jsem se je ignorovat, i když nějaké pochybnosti jsem měla. Nebylo by to totiž poprvé, co by se manžel nějaké SMS nebo mejly poslal. Bohužel asi po půl roce se mé pochybnosti potvrdili a přečíst si to co manžel psal naší společné kolegyni byl šok. Byla jsem rozhodnuta vztah ukončit a dát mu šanci žít tak jak si přadstavoval. Tvrdil,že mě miluje, chce žít pouze se mnou a s dětmi (jsme spolu 12 let a máme 2 děti), dokonce pak vyhrožoval sebevraždou (což udělal také již poněkolikáté). Promluvila jsem si i s onou dotyčnou. Utvrdila mne v tom, že mezi nimi opravdu nic nebylo (jen ty dopisy a objímání) a že by ho nechtěla - nechce být ta druhá - a to by prý byla. Nakonec jsem opět zůstala. Mám ho ráda, ale získat si mojí důvěru bude trvat asi hodně dlouho (jestli vůbec). Kdykoliv ho vidím telefonovat nebo psát zprávu, myslím si komu zrovna píše, kdykoliv kolegyni potkám v přítomnosti mého manžela mám hodně stísněný pocit. Komunikovat s ní sama nemám problém.Teď je všechno moc hezký. Ale na jak dlouho. Myslím si, že jen otázkou času, kdy se bude něco podobného opakovat znovu. Ve společnosti žen totiž ví, jak se má chovat a jak si je získat. Bohužel to tak nebylo i k mé osobě. Myslí si, že když ho žena vyslechne a umí si s ním popovídat je super. Ale ono je přeci něco jiného mít ho jako kamaráda a něco jiného s ním žít. Bohužel my dva Nebo spíše já) máme tu nevýhodu, že jsme spolu tolik let a prožili jsme spolu i hodně nepříjemných věcí (ponižování, lží, tajných telefonátů). Má náš vztah ještě nějakou šanci na upevnění a být šťastný? Když má důvěra je někde na bodě mrazu a slovo rozchod u nás padlo již několikrát? Děkuji za odpověď. Soňa

OTÁZKA: partner mi stale rika, ze mam kolem sebe jakoby bublinu z minula z predchozich vztahu a neverim mu a zacala jsem zarlit nevim co s tim? lucie

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, mám trochu zvláštní dotaz. Je mi 30, jsem svobodná, asi ne zrovna ošklivá a v současné době bez přítele a většina lidí v mém okolí to o mě ví. Když jsme na nějaké akci, ať už z práce, nebo jiné, stává se mi, že mě "balí" muži - samozřejmě v 99% případů ženatí. Zajímalo by mě, jestli to jenom zkoušejí, aby si zvedli své sebevědomí, nebo se opravdu najde tolik ženských, které jim "podlehnou" - určitě víte, jak to myslím. Stejný případ jsou služební cesty. Dovedu si s každým dobře popovídat, zasmějeme se, a najednou začne komunikace směřovat jen k tomu jednomu. Nevím, jestli mám jenom já takové zkušenosti, ale nepřijde mi to normální, aby se chlapi takhle přímo nabízeli, a určitě by nezůstalo jen u těch řečí. Zdá se mi, že když ví, že jsem sama, tak si myslí, že přímo čekám na to, abych si s někým užila...To jsou opravdu všichni muži stejní? Je mi z takových nabídek opravdu špatně - a jsou to kolikrát inteligentní muži, o kterých bych si to předtím nikdy nemyslela. Já pak podvědomě mám strach si i někoho najít, když si představím, že by každé příležitosti využil k tomu, aby si užil s nějakou jinou. Fakt bych chtěla někdy vidět svět očima mužů... Protože už skoro já si připadám divná, že z chlapského úhlu pohledu nechápu, že takové chování je úplně normální. Myslíte si, že je chyba ve mně, nebo jaké jsou vaše zkušenosti z poradny. Moc děkuji za odpověď Kája

OTÁZKA: Dobrý den pani doktorko,je mi 47 let vdaná jsem už skoro 27 let ale můj sexualní život je už 11 let nefunkční.Když si chci s manželem o všem popovídat,vždy se na něco vymluví.Dělá jako by se nic nedělo a bylo vše v naprostém pořádku.Já si připadám,že jsem už na konci svého života,chybí mi pohlazení,něha .....opravdu nevím jak dál. Milena

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko. Obracim se na vas, nebot si nejsem jista,ze co delam je pro mne a me okoli dobre.Pred vice nez rokem jsem se rozesla po 2letech s pritelem.Nas vztah byl-da se rict naprosto idealni,a to jak ve fyzicnu,tak jsme si rozumneli jako dobri kamaradi,travili jsme spolu volny cas,cestovali...Bohuzel jsem zjistila,ze i v dobe nasi naproste spokojenosti se snazi navazovat kontakty s jinymi divkami.Vzhledem k tomu,ze nemam rada,kdyz mne nekdo "taha za nos",mela jsem pro svou agrumentaci v ruce i jasne dukazy-internetova inzerce apod. Samozrejme vse poprel,ale diky me neduvere a asi opravnenemu podezrivani a me hrdosti vztah skoncil.Nyni je tomu vice nez rok,oba jsme v jinem vztahu.On je se soucasnou partnerkou nespokojen,ale nedokaze ji rict ne a nechava se vlastne omezovat a praktikuje to same co za vztahu se mnou.I pres jeho obrovske pracovni uspechy je v soukromi tak trochu baba a jeho schovinisticke rady kamaradum jiz vzaly za sve.Sice ridi celou spolecnost,ale se soukromym zivotem si nedokaze poradit.Ja jsem take ve vztahu,ale vzhledem k faktu,ze jsem se doposud nedokazala od byvaleho partnera odpoutat,vztah je spis na bazi platonicke,a to je pro mlade lidi okolo 30let dost nenormalni.Uz hlavne pro to,ze kdykoli se sejdu s partnerem byvalym chemie funguje donale a ja si pripadam jako za starych casu.Ma smysl porad verit v moznost navratu a snazit se,i kdyz vim,ze pokud nezasahne,nebo se nestane neco mimoradneho,tak to s ni neskonci,nebot do jiste miry rezignoval a je presvedcen,ze kazda dalsi bude takova,nebo horsi a budou ho omezovat a delat z nej male nesvepravne dite.Vzdyt jeho motem je, ze svazek,ci manzelstvi je jednostranne vyhodna zalezitost,a to pro zenu a ze pokud je partnerka mladsi nebude mit pozadavky a bude "tvarna".Rozumem si dovedu zduvodnit,ze je to sobec a dle vyjadreni i jeho matky je sporne, zda by mel zakladat rodinu, ale je tam ten velky "?",a to vice nez rok,kdy ho nemuzu vytesnit z hlavy.Jak z toho ven?Dekuji Monika

OTÁZKA: Dobrý den ,poraďte prosím,jsem s partnerem 9 let,vše bylo krásné až do nedávna,kdy začal neúměrně pít,předtím nepil vůbec.když už si dal pivo tak jen nealko.Mám ho ráda a nevím co mám dělat,vím že když odejdu,bude to horší,nerada bych mu ublížila,nechce si o tom promluvit,nevím si rady.Jeho dcera mi řekla že kdysi pil a nechal toho.Bojím se cokoliv udělat,mám odejít? richada

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, prosím o radu nebo jakoukoliv stopu, vedoucí k pochopení našeho problému. Moje žena (24) se mnou přestala komunikovat. Nejde o dočasnou krizi, ale několkaměsíční jev. Jsme spolu asi 4 roky, 1,5 roku po svatbě a 1 rok po narození našeho robátka. Žena byla v komunikaci vždycky trochu "strohá", nerada dávala najevo svoje pocity, natož o nich mluvit. Taky nepatří zrovna k optimistům, dobré snadno zapomíná, zatímco zlé zážitky si umí připomenout i po dlouhé době. Tušil jsem, že nám to jednou přinese nějaké neshody. A opravdu. Dnes se její komunikace omezila jen na požadavky a výčitky. Jinak mě zarytě ignoruje, nereaguje ani na pozdrav. Nejsem si vědom žádného objektivního provinění a nechápu příčinu takového "trestu". Dostávám za vinu často nedostatek času, vadí ji však i to že nemohu chodit z práce dříve než v 17:30. Ona je ve své sveřeposti velice důsledná a dokonce vypadá i spokojeně. Přirozeně si po takové době rozumíme čím dál míň. Zdá se, že jsme se ocitli citově na samém dně. Z hlediska intimního života je žena v podstatě "mrtvá". Jak sama řekla pohrdá mnou jak jen to jde, častuje mě tituly, které do vztahu zaručeně nepatří. Hledá na mě jakoukoliv záminku, za kterou by mě mohla zkritizovat. Jedná se především o drobné chyby související s péčí o dítě. Sama se často podle kladených požadavků neřídí, což je pro mě samozřejmě velmi demotivující. Jinka je velmi pečlivou matkou, v dítěti se viditelně realizuje a možná jej na sebe i zbytečně fixuje. O dítě pečuju po práci dvakrát týdně a během výkendu, žena ve volném čase chodí cvičit a celkově má možnost zajít mezi lidi. Nezdá se, že by měla splín v důsledku osamělosti. O problémech ve vztazích jsem za poslední dobu hodně přečetl, navštívil jsem i manželskou poradnu a probral jsem situaci i s jejími rodiči. Ona není zvyklá o problémech otevřeně hovořit a rodičům nic neřekla. Chápu, že na mě žena v ničem nedá, avšak o pomoc nezávislé třetí osoby nemá nejmenší zájem. Do poradny zajít nemůže, údajně [tato otázka byla zkrácena] Rudolf

OTÁZKA: Dobry den p.doktorko,uz js mi jednou radila,ted potrebuji jeste mozna otevrit oci v jedne veci.Radila jste mi na meho padesatnika,ktery zije s budikem v ruce a jak jej pomalu naucit ,ze ma vedle sebe jeste nekoho jineho.Do Londyna jsem odjela proto,ze mi pritel slibil,ze budu mit na 100proc.praci.Bohuzel to nevyslo a my zili mesic a pul z jeho platu a to ze nemam praci,se odrazelo jako nervozita do naseho vztahu,vzal to jako odpovednost na sebe,ze jsem ji nedostala pritom mu to slibili jeho kamaradi a ja mu nikdy toto nevycetla a hledala si praci dal sama.Presto jsme jakztakz bojovali i kdyz nekdy bylo chovani nas obou nepochopitelne.Dosli jsme k zaveru,ze jsme oba sloziti lide.Pak se stalo to,ze mi zemrel tatinek a ja se musela vratit zpet do Ceska.Tady jsem to zvladla dle moznosti a chtela se vratit zpet do Londyna,zkusit si hledat jeste znovu praci a byt v blizkosti sveho pritele.Bohuzel jsem se od spolubydlici dozvedela,ze uz v Londyne pritel resi bydleni jen pro jednoho,a kdyz jsem mu napsala,ze jsem se chtela vratit, napsal,proc jsem si koupila letenku bez dohody s nim,pritom on uz bez dohody se mnou resil to bydleni.Taky rekl,ze jsme se chovali jako nactileti /mi je 42 a jemu 50/,a neuvazovali nad praktickym zivotem.Ze jina vec jsou city a jina vec prakticky zivot.Prestal mi psat na me sms, nepodporaval me,kdyz jsem tady v sobe resila svuj pocit ze smrti sveho tatinka a pro priklad mi napsal toto:ano co pisi myslim vazne tady prece nejde o to do jake roviny to stavis ja jsem zniceny zdravotne a hlavni je se dat dohromady jako i ty me chybis souhlasim ze smutek ze ztraty otce je bolestiva rana..nechci aby jsi se stale ponarela do jakychsi hlubin a hrabala se kdesi u vnitr ..copak je to tak tezke pochopit proste se zdravotne musim dat dohromady a v teto situaci je to na me jsem velmi oslabeny vlastne si ani nevzpominam kdy jsem byl naposled nemocny ...co by se melo dit nic se nedeje ..nevnasej do vseho tolik tragicna,..jestli ty ne tak ja musim nad spoustou ve [tato otázka byla zkrácena] Ivana

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Můj 21-letý syn se včera rozešel s o rok starší dívkou. Ona se rozešla s ním. Poprvé spolu již chodili, když jim bylo 16-17 let. Měli se velmi rádi a rozchod byl bolestný. Nyní před necelým rokem k sobě opět našli cestu, oba zralejší a jejich vztah byl velmi hezký. Trávili spolu hodně času v týdnu i o víkendu. Nebyly mezi nimi žádné hádky a nedorozumění, byli naladěni na stejnou vlnu. Proto také bylo pro syna šokující, když mu dívka zčistajasna sdělila, že ho nechce trápit, ale že si uvědomila, že ho má pouze ráda a že ho nemiluje, jak si myslela. Nic víc. Syn není žádná třasořitka ani můj mazánek, ale s touto dívkou se cítil velmi duševně spřízněn a teď se moc a moc trápí.Co mu poradit, jak mu trochu pomoci od té bolesti? Navíc mám velmi špatné svědomí, před časem jeho dívka byla svědkem naší hádky (ohledně pokuty), kdy jsem neudržela emoce a peskovala syna, který se snadno začal chovat jako vzteklé dítě.Takhle ho asi vidět nechtěla. To tomu mohlo taky napomoci. Se synem máme prima vztah, důvěřujeme si a respektujeme se, s občasnými mráčky. Můžeme spolu otevřeně o mnoha věcech mluvit. Jeho včerejší až nebývalá sdílnost a silná potřeba mého pohlazení a útěchy mě ale zneklidňuje. Z tohoto se jen tak neoklepe. Jak mu pomoci? Děkuji Vám. Monika

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor. Mám přítele 3 roky, miluju ho, ale nemá na mě čas, co se našich intimních chvil týče. Únava, moc práce, nechuť, suma sumárum 1-2 krát do měsíce(možná ani to ne). Ale jako partnera pro život bych ho nevyměnila, vím že to jednou bude dobrý otec, je hodný...atd...Jeden můj známý, dlouho jsem ho neviděla, teď přišel s návrhem občasných schůzek, jak on to nazval "užít si trochu života",taky má přítelkyni, už mnoho let, prý ve vztahu začíná být hrozný stereotyp...atd,ale miluje ji. Oba myslíme,že by to našim vztahům prospělo, nechceme nikomu ublížit. Myslíte má to cenu? V první fázi jsem to zavrhla a řekla, že je to neetický, sobecký,hnusný, nedělá se to, ale pořád o tom přemýšlím...Co myslíte? Může to nějakou dobu fungovat? Hanka

OTÁZKA: Srdečně Vás zdravím, paní doktorko. Stručně: s ženou jsme spolu žili už 7mý rok (6 let manželé), máme dvě děti (5 a 3). Před dvěma lety v létě začala žena mluvit o tom, že "kdyby měla kam, odešla by". Snažil jsem se s ní situaci řešit několika pokusy o rozhovor, které většinou končily na rezervovanosti ženy a argumenty, že "jsem jí odporný" a "že mě nemiluje" apd. Na můj návrh jsme navštívili i manželskou poradnu, žena neměla k poradkyni důvěru -> po jedné individuální a jedné společné návštěvě jsme tam už nedocházeli. Nějakou dobu vše vypadalo, že se i žena snaží situaci aktivně řešit, panovala i příjemná atmosféra. Napětí bývalo cítit hlavně v oblasti našeho intimního soužití. Bylo mi jasné, že to není jen tak; byl jsem půlrok a po dalších ani ne dvou letech rok a půl bez práce. Zažili jsme si i ponorkovou nemoc. Absolvoval jsem několikaměsíční rekvalifikaci na PC, "pozdě, ale přece" se mi podařilo získat zaměstnání u dobré firmy... v té době jsem doufal, že se naplní to, co nám řekla paní poradkyně = že až začnu stabilně pracovat, situace se může zlepšovat, budu-li dostatečně trpělivý. Bohužel na podzim loňského roku mi žena oznámila, že se chce rozejít. Nedalo mi to a navštívili jsme společně psychoanalytika, ke kterému jsme již dříve chodili, a snažili jsme se s ním situaci probrat. Doporučil nám odluku, tu jsme po Vánocích realizovali. A dopadla tak, že žena mi oznámila, že se chce rozvést a chce náš vztah definitivně ukončit. Snažil jsem se dát na první místo zájem našich dětí, že potřebují oba rodiče, alespoň určitou dobu. Tehdy mi řekla, že samé je jí lépe a že je klidnější a že "děti jsou v pohodě". Po čase jsem zjistil, že se stýká s jiným mužem, nemluvě o tom, že mi to řekly i děti, "že mají doma strejdu a že doma i spí". Tak jsem se s ní o tom bavil, asi měsíc a půl mi ho zapírala. Minulý týden poprvé otevřeně přiznala, že "má partnera". Tak jsem si řekl, že se nedá nic dělat a předpokládal jsem, že on se bude aktivněji starat o potřeby ženiny domá [tato otázka byla zkrácena] Martin (36)

OTÁZKA: Dobry den, spise nez s konkretni partnerkou mam problem s tim, ze se mi zadnou zenu nedari presvedcit, aby se moji partnerkou stala. Momentalne je mi 35 let a protoze jako jediny mozny smysl zivota vidim rodinu a vychovu potomku, tento stav me velmi trapi - intenzivni hledani jsem zacal uz od patnacti a odhadem mu venuju minimalne 50% sve energie (neco musim alokovat i na vlastni preziti). Zajimave ale je, ze stejny problem jako s hledanim partnerky mam i s hledanim prace (s tim jsem ale zacal az o neco pozdeji, po dvacatem roku veku). Nechapu, co muze byt pricinou a ac jsem vyzkousel jiz mnoho moznych zpusobu, vysledkem bylo jen vice nez 1500 naprostych debaklu. Mohu jen podotknout, ze vysokou skolu jsem vystudoval bez nejmensich problemu, vsechny zkousky jsem vzdy slozil bez vynalozeni jakehokoliv usili na vybornou, a to jak u nas, tak behem zahranicnich stipendijnich pobytu. Uz nechapu, co bych jeste mohl zmenit a proto se na Vas obracim o radu. Diky moc za ni, porad verim, ze treba i ten muj pristi prvomajovy vecer nebude tak osamely. Standa

OTÁZKA: Dobr den, dovolte mi, abych Vas pozadala o radu. Nejedna se o spor v manzelstvi, a rodinny. Muj syn pred 9 lety ovdovel, a zalozil novou rodinu, z prveho manzelstvi ma syna, s druhou manzelkou 2 dalsi deti. Snacha vsechny fotografie, pamatky, ktere mel muj vnuk na svoji maminku spalila, ci vyhodila. Muj syn zv. podpatlofak drzi pusu, protoze by snacha byla jeste horsi v chovani k memu vnukovi. Brani i v kontaktu s prababickou, i se mnou, je toto chovani ze strany snachy normalni ? Ci je chyba v nas ? bobina

OTÁZKA: Přeji hezký den. Je mi 38 a jsem ženatý 19 let.Poslednich několik let začínám zjištovat,že život utíká příliš rychle a ja jsem si v podstatě toho moc neužil.Mám dvě dcery (18 a 15( let a ženu (41) hodnou ,pracovitou a docela hezkou. Jeden by řekl co víc si přát.Bohužel , je tady jedno malé ale. moje žena je spíše domácí tip a ty doby,kdy jsem chtěl být a chodit všude s ni jsou pryč.Dříve jsme se dost často pohádali když jsem chtěl někam jet s tím , že tam třeba přespime nebo tak něco,hned z toho byl problém.Jako,že tam nikoho nezná,že nebude spát v cizích peřinách atd atd.Začal jsem to tedy řešit tak, že jsem začal jezdit sám a o cestě jsem se zmínil vždy nejlépe rano v den odjezdu..aby "válečný stav" trval co nejkratší dobu. Teď jsme ve stádiu, že má žena by tu a tam třeba jezdit chtěla , ale já o to moc už nestojím.Nebo je mi to spíše jedno.Zhruba před rokem jsem si našel přítelkyni, do které jsem se nekontrolovaně zamiloval a prožil několik nepopsatelných měsíců plných euforie, která samozřejmě už trochu opadla, ale stále cítím že tuto ženu miluji.Dokonce jsem zhruba před půl rokem odešel z domova a měsíc jsem u ní bydlel ,ale několik důvodů jako bydlet najednou s dalšími čtyřmi lidmi a dvěma pejsky v jednom bytě ,stesk po dětech mě přiměli vrátit se domu.(samozřejmě po poskytnutí této možnosti manželkou).Teď jsem ve stádiu, že vůbec nevím co mám dělat a neumim se rozhodnout. Mám manželství , klidné dalo by se říci pohodove , ale bez jiskry..Manželku která mě miluje ale trápi se a samozřejmě už mi moc nevěří a jen těžko se vykřeše nejaká ta jiskra. A na druhe straně ženu , s kterou vím , že mě čeká spousta nových zážitků,nově poznaných tváří a prožití spousty ztřeštěných situací..protože taková je.Je to taky žena , která se stejně jako má manželka práce nebojí umi se postarat o to co je potřeba ..třeba o mě.nemůžu ale říct že k e své manželce už vůbec nic necítím. Mám ji stále rád, vím že mi byla 19 let v podstatě dobrou ženou a řikám si, jestli má nová [tato otázka byla zkrácena] Zdeněk

OTÁZKA: Dobrý den, můj partner, se kterým jsem byla 3 roky a chtěli jsme se brát se před půl rokem zabil při autonehodě, hrozně si to pořád vyčítám, i když vím, že jsem to nemohla ovlivnit.... Chodím na terapii, ale nemůžu se s tím pořád vyrovnat, nemůžu spát, jíst, ani jít ven, když je hezky, protože je mi z toho hned do pláče...Musela jsem nechat školy, nebyla jsem schopná se učit na zkoušky, ani se nestýkám s přáteli, protože jsme je všechny s přítelem měli společné a hrozně mi ho to připomíná. Pro mě se ztratil smysl dělat cokoliv. Psycholog mi říká, že to chce čas, že s tím musím bojovat, ale neumím si představit jak to dál vydržím. Vidím ho všude a pořád vzpomínám a brečím. Myslela jsem že by mi třeba pomohlo někam odjet, odstěhovat se do ciziny a začít znova někde kde by mi ho všechno nepřipomínalo, ale všichni i psycholog mi říkají že se tomu musím postavit a naučit se s tím žít...Ale já už takhle dál prostě nemůžu, mám pocit že mi pukne srdce. Je mi 21 let ale připadám si jako bych byla už po smrti. Neumím si představit že někdy budu mít nějakého jiného muže - on byl ten pravý. Nevím co mám dělat, všichni mi hrozně pomáhají, ale mně je z toho ještě víc smutno.... Tereza

OTÁZKA: Paní doktorko,zdravím Vás a žádám Vás o radu.Jsem 7 let rozvedená s vyléčeným alkoholikem.Před 4 lety jsem se seznámila s přítelem,se kterým nám vše klapalo,ale bohužel jen 4 měsíce.Postupně se přestal o mne zajímat,již 1 rok jsme neměli žádný tělesný kontakt a mne to velmi trápí.Je mi 47 let,přítel je o rok starší.Tvrdí, že mne má velmi rád,ale je pohlcen zcela prací a večery tráví u PC,u lahvičky vína a u televize.Namítá,že je již starý na sex,avšak já mu nevěřím,jeho sex.apetit byl vždy velmidobrý.Nechce se o těchto věcech bavit, odmítá jakoukoliv pomoc poradny či vyšetření lékaře.Chybí mi pomazlení či něha,žijeme jako dva dobří přátelé.Vztah se komplikuje tím,že již přez 1 rok začala chodit moje dcera s jeho synem a tímto často vznikají neshody ohledně našich dětí.Na čas jsem se od přítele odstěhovala,zdá se,že jsme si prověřili,jak je nám obou smutno,když nejsme spolu a přítel si uvědomil, že mu chybím,ale po návratu je to zase ve stejných kolejích.Dokonce mi navrhl,abych si našla milence.Připadá mi to absurdní.Jsme stejného znamení a máme stejný názor na spoustu věcí,ale je v tom možná i ten problém,že oba potřebujeme větší aktivitu v sexu od toho druhého partnera.Trápí mne to a je to začarovaný kruh.Děkuji vám za odpověď. Jana

OTÁZKA: Paní doktorko, mám velice problematický manželský vztah. Je možné, že to je způsobeno tím, že můj otec je člověk, který se chová a choval špatně ke své ženě (mojí matce)i dětem, tj. je sobecky, autoritativní, netolerantní, lakomý. Nemá žádné přátele a ani žádné nehledá. Celý život mě bylo mojí matky líto a nyní mého muže podezřívám, že bude stejný, přestože takový určitě není. Můj bratr má také obrovské partnerské problémy a bohužel od mládí též zápasí s alkoholismem a depresemi. K ženám se chová stejně jako jeho otec, ale dnešní mladé ženy si to nenechají líbit. Je možná nějaká rada, abychom se oba zbavili tohoto rodinného zatížení. děkuji Jitka

OTÁZKA: Dobrý den.Žiji sama se třemi dětmi a před rokem jsem se zamilovala do ženatého muže.Moje láska byla opětována, ale po určitých problémech asi po půl roce jsme se začali zcházet méně.Ani by mi to tak nevadilo, ale partner se se mnou domlouvá vždy na poslední chvíli a já vlastně pořád čekám.Navrhla jsem jako řešení domluvu na určitou dobu, ale to odmítl.Náš vztah nechceme ukončit, ale tato nejistota a čekání je pro mě psychickou zátěží.Po zvážení všech okolností jsem se s ním chtěla rozejít,ale nodokázala jsem to dotáhnout do konce.Mám se s partnerem pokusit nějak domluvit nebo poraďte jek dál.Předem děkuji Markéta

OTÁZKA: Chodím 8 měsíců s formálně ženatým mužem,který oproti původním slibům nezačal nic na své situaci měnit.S ženou vychází přátelsky,ona má přítele,on mne,zdá se,že jediná nespokojená jsem já.Když jsem se to pokoušela řešit,udělal ze sebe chudáka,který by zranil její i svoje staré rodiče,ale neuvědomuje si,že ubližuje mně!Děti má dospělé a neumí se rozhodnout,co dál.Chtěl by nový domov,ale bojí se udělat ten hlavní krok..Chtěl by 100%jistoty,že nám to vyjde,ale to mu nikdo nedá!a já jsem stále sama,plná pochopení,leč sama.Dík. A já jsem stále sama Hanka

OTÁZKA: Zdravim vas a prosim o radu.Jsem zenaty 21 let(dve deti15 a7 let) a v soucasne dobe se s manzelkou(41) nedokazu domluvit.Hadky jsou kazdy den a citim ,ze se stale vzdalujem.Manzelka pri vychove deti zastava volnost a deti si mohou dovolit skoro vse!Ja jsem zastancem poradku a urcitych pravidel!Manzelka se realizuje v praci a na domacnost ji nezbyva moc casu.Ja rad pomohu se vsim ale cim vice pomaham tim mene se manzelka snazi!Ja mam rad poradek jak ve vztazich tak v domacnosti!Manzelce nevadi neporadek ale nedokaze zorganizovat ani pomoc deti!Moje zamestnani nam dava dostatek financnich prostredku a manzelka stale zvysuje svoje naroky!Jednou chce novy nabytek(i kdyz stavajici je funkcni a pekny)podruhe novy lustr atd.Nema potrebu mi rikat svoje zazitky ,radosti a starosti!Nekolikrat jsem se snazil manzelce vysvetlit co a jak mi vadi ale vzdy to konci hadkou ze chyba je ve me.Ja mam rad sex manzelka tvrdi ze ona ne!Ja pracuji abych zabezpecil rodinu,manzelka pracuje aby se nenudila!Ja sportuji kazdy den a i deti se snazim vychovavat ve sportovnim duchu!Moje snaha je vychovat z deti uspesne lidi -manzelce staci kdyz se nejak vychovaji!Nevim co dal!Prosim poradte,pokud to jde .Dekuji Honza Honza 45

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Jsem rozvedená, 28mi letá žena. Mám pocit že už vím co chci. Mám po dlouhé době přítele - od rozvodu - a moc jsem se zamilovala. Problém je, že přítel se neustále šťourá v mé minulosti, naléhá na otázky typu kolik jsem měla partnerů atd atd. Řekla jsem si že tentokrát nebudu lhát a na všechno mu odpovídám pravdu. On to ale potom používá proti mě. Je chorobně žárlivý, na každou sms. Myslíte si, že je žárlivost "vyléčitelná" ? jak mu mám dát nůž na krk, aby toho nechal? nechci ho vydírat... děkuji Lucka

OTÁZKA: Dobry den paní doktorko,probém nemám já,ale moji rodiče (50 a 47 let).Já sama žiju v bezproblémovém vztahu již pět let a občas já radím rodičům,jak se k tomu druhému mají chovat.Problém je v tom,že táta v minulosti podnikal a nadělal velké dluhy,když zkrachoval a teď to splácí.Mamka pořád brečí jak ji táta zklamal,že mu nevěří,že lže a zapomíná a že nikdy neudělá nic tak jak by si to ona přála.Marně ji přesvědčuji,že on ji do hlavy nevidí a neví co si ona myslí.Hádky jsou u rodičů na denním pořádku a když se mamka hodně rozčílí tak říká hnusné věci,které sice tak nemyslí,ale když už je vysloví,tak to bolí.Taťka ji to samozřejmě vrací,takže jejich jediná komunikace je vzájemné rejpání,které většinou skončí,že se mamka urazí.Oba jsou paličatí a dělají si naschvály o kterých vědí,že toho druhého naštvou.I přes to všechno vidím,že se mají pořád rádi a do rozvodu se jim asi moc nechce.Moc mě to mrzí,protože jsou v letech,kdy jsme se my děti osamostatnili a oni by si mohli užívat, ale místo toho se pořád hádají a řeší peníze,což by teď už relativně nemuseli (oba mají stálou práci).Návštěva psychologa by asi nebyla od věci,ale k tomu je nikdy nepřemluvím,hlavně mamka si vůbec nepřipouští,že vina je i na její straně.Je žárlivá a občas i hysterická a naopak taťka je flegmatik a než by se hádal,tak mlčí a to mamku dráždí ještě víc.Je to bohužel ta generace,která ještě stále trpí spousty předsudků a neumějí spolu otevřeně komunikovat a v tom já vidím asi jejich hlavní problém.Oba je moc miluji,ale jsem mezi mlýnskými kameny a nevím co dělat.Mamka se mi hodně svěřuje,tak ji musím vyslechnout,protože tím sice nic nevyřeší,ale vnitřně se jí uleví.Pořád by taťku chtěla předělat a marně ji vysvětluji,že padesátiletého chlapa už nepředělá,tak jako sebe.Poradíte mi jak na ně??Protože sem snad jediný člověk,na kterého většinou ještě dají,když jim něco poradím. Moc děkuji a přeji hezký den. Andrea

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, vychovávám dvě děti 12 - 13 let sama, manžel pracuje přes týden mimo bydliště.Na výchově dětí a chodu domácnosti se fyzicky nepodílí, samozřejmě finančně ano. Já chodím do práce také. S dětmi se potkám doma pozdě odpoledne, starám se o chod domácnosti-nakupování dětské prohlídky, besídky, atd....běžný provoz rodiny. Nemám pro sebe žádný volný čas, jsem buď v práci nebo doma. V domě, v druhém bytě bydlí moji rodiče. Můj otec má projevy maniodepresivy po úrazu hlavy - proražení spodiny lebeční, bere léky a je v trvalé péči psychiatra. Je mu 66 let. Momentálně se nachází ve fázi deprese. Protože bydlíme v jednom domě, snažím se nepřicházet do styku s rodiči denně. Nezatěžuju je starostí o děti atd., všechno si dělám sama. Můj problém spočívá v tom, že nevím, jak se mám zachovat, pokud si matka přijde stěžovat na nemoc tatínka. Mám pocit, že mě duševně využívá a staví mě do role spasitele. Matka pravděpodobně nevzala v úvahu poučení jeho ošetřující lékařky, jak se k takovému člověku má chovat.Nebráním se starosti o nemocného člověka. Ale připadá mně divné, že si matka vynucuje mou každodenní přítomnost u nemocného otce. Ale já nejsem v důchodu, chodím do práce a starám se o děti. Někdy si myslím, že ten, kdo se zblázní, budu já. Uvažovala jsem i o tom, že bychom se z domu odstěhovali. Nevím, jak mám matce vysvětlit, že nejsem spasitel a řešitel a o tatínka by měla pečovat ona. Mého bratra, který je svobodný tímto vůbec nezatěžuje. Ve vztahu otce a matky,je ona dominantní a myslím, že na jeho neblahý duševní stav má vliv i její dominantní chování.Komunikace s ní je těžká. Jsem jediná v rodině VŠ a cokoli řeknu, považuje za přechytralé a nežádoucí.Já sama jsem z takového jednání zmatená. Od 18 - 33 let jsem žila i s manželem a dětmi mimo rodičovský dům. Žijeme takhle v domě 3 roky. Prosím Vás, jak mám jednat s rodiči, když všechno co udělám nefunguje. Děkuji jirina

OTÁZKA: Dobrý den, Můj problém se týká nevěry mého muže. Jsme spolu 9 let, z toho 4 roky jako manželé, máme tříleté dítě.Náš vztah byl opravdu krásný,téměř bezproblémový.Během loňského roku se mi manžel začal vzdalovat, začal jezdit čím dál později domů, málo mluvil,přestal toužit po druhém dítěti atd.Bohužel v prosinci 2005 se mi přiznal k mimomanželskému vztahu. Věděla jsem, že chci bojovat za naše manželství. Hned po novém roce, tedy v lednu 2006 jsem si vypůjčila knihy Plzáka a snažila se řídit jeho radami - nemluvit o nevěře, zachovat chod rodiny...Manžel říkal, že sám neví,co má dělat, bojí se riskovat, řekl mi, že si nemohl najít lepší ženu než jsem já, že mu vlastně na mě téměř nic nevadí, že ví, že se rouhá a neváží si toho, co má,ale že se zamiloval. Někdy mluví tak, že mi všechno nechá, že se nedá žít z minulosti, že jej nebaví stereotyp. Bojím se, že jen našel něco nového, neokoukaného, ač nikdy nebyl lovcem žen. V současné době žijeme tak, že mi připadá, že já jsem schopna vše překousnout, ale on není schopen a možná ani nechce mimomanželský vztah ukončit. Vím, že v něm pokračuje, vídají se denně, často mi lže, do manželské poradny jít nechce. Nejhorší na tom je to, že jeho milenka pracuje ve stejné práci . Vím, že jí je 27 let, je svobodná, bezdětná, údajně hodná. Sám mi o ní řekl, že není tak svědomitá a pečlivá jako já. Někdy ke mně bývá ironický, arogantní.Ze začátku, po jeho přiznání, mi připadalo, že ho to mnohem víc trápí než teď. Připadá mi, že čím víc se snažím, tím je to horší. Bojím se , že se čím dál víc odcizujeme, že si nemáme moc co říct (já bych mluvila, ale on jen odpoví a sám nic moc nerozvine) Nevím, přece někdy musí zvítězit rozum nad city, vždyť pokud mu do té doby doma nic nescházelo, byl spokojený, je si toho vědom, tak, co když udělá chybu a raní tak spoustu lidí?Co když zjistí, že všude je chleba o dvou kůrkách? Je důležité asi uvést, že jsem mu v lednu dala ultimátum,ať se rozdodne do konce roku. Děkuji.vera.sad@seznam.cz [tato otázka byla zkrácena] Věra

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. jsem vdaná 28let.Manžel si našel ve49letech milenku .Půl roku mi zapíral,že je vše v pořádku.A já mu pokažde věřila,až o svých padesátých narozeninách mi zdělil,že má vztach se svou kolegyni.bez jakého koli rozčilování nebo víčitek jsem mu řekla ,zbal si své věci a odstěhuj se.Možná to bylo unáhlené,ale já si nedovedu představit,že by žil se mnou a chodil s ní.Už je prič devět měsícu a já se s tí nemůžu do dnešního dne vyrovnat.Víte sice ten náš život byl srereotyp.ale až odešel a já zustala naprosto sama tak jsem si uvědomila jak ho pořád miluji a moc potřebuji.Naznačila jsem mu,že mi je smutno a že se může kdykoli vrátit....jsem sama.Připadám si stará opuštěná nepotřebná,bez práce a bez chuti žít. Naš život byl bez komplikací.nikdy jsme se nehádali.Snažila jsem se celý svůj život,aby když příjde z práce mněl navařeno uklizeno abych byla upravená a příjemná,ale to asi nestačilo.Nedovedu si představit kde se stala chyba.Vždyt mně vše na co si vzpoměl.Děti už máme soběstačné ,mají své rodiny a tak jsem si myslela,že teprve nastala chvíle když jsme tady jeden pro druhého.Já pro něj a on pro mě.Manžel se nastěhoval do rodiny kde jsou ještě dvě deti 16a21.myslela jsem,když už měl svůj klid a pohodu,že ho nová situace tak trochu donutí se vrátit. Doufala jsem,že je to jen takové krátkodobé zaláskování a že sám pozná a příjde na to,kde je jeho domov. MAYA

OTÁZKA: jsme funkcní rodina se dvěma dcerami,o které jsme se starali vždy pečlivě.starší se vdala a bydlela v našem druhém bytě,mladší bydlela s námi.Po mé těžké operaci nám oznámila, že se stěhuje ke svému příteli a my souhlasili.Vzájemně jsme se navštěvovali a vše bylo v pořádku,snažili jsme se jim pomoci i finančně.Pak se dcery mezi sebou mepohodly,protože náš byt tas starší prodala/ s naším souhlasem/s tím, že ten druhý dostane dcera po naší smrti a budeme se jí snažit pomoci finančně.Dali jsme jí irčitou fin.částku, i to , co mělo být na její svatbu, peníze z pojistky a starší auto.Mladší dceři to nějak nestačilo, oznámila nám že její přítel si nepřeje, abychom k nim chodili.Dcera se snámi nestýká,nenapíše ani nezavolá, když máme např.narozeniny. My jsme vždy popřáli, dali dárek a pak jsme zjistili, že jej prodala,jako nevhodný dar.Moc jsem se naplakala,nocí nespala, ale mám velkou oporu v manželovi,který to nese jinak a vždy mi to vymluví. Můžete poradit, co jsme udělali za chybu- děkuji předem za odpověď. natasa

OTÁZKA: Dobrý den, můj přítel má 34 let a jsme spolu 7 let. Bohužel nechce zatím děti proto že nemáme svoje bydlení. Já by jsem dítě chtěla ale nechci mu dávat nějaké ultimatum. Myslíte si že má cenu ho přemlouvat? orech

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 28 a mam o 18 let starsiho pritele jiné narodnosti, se kterym se znam dlouho a jsme spolu 7 mesicu. Libilo se me na nem hlavne to, ze mel vzdycky spoustu napadu, je aktivni a hodne citlivy a empaticky, vzdycky se o vsechno a hlavne o me zajimal. Diky tomu, ze jsem ho poznala, ze jsem se i rozesla se svým byvalym pritelem, cehoz ovšem ani trosku nelituji. Ale ted jiz k problemu. Nas vekovy rozdil a jina narodnost jsou jiz tak rizikovym faktorem, ale presto jsem se nejak uz prenesla a nevadi me to (svůj vek me tajil, resp. rekl az po 3 mesicich, kdy jsme spolu zili). Ale co me vadi a stve, je to, ze nemá zadne konicky, zadne zname (hlavne si ani zadne najit nechce), jeho rodina je daleko (s ni stejne dobře nevychazi) a tak je upnuty na me a citim se jako ve vezeni. Pokud chci jit nekam bez nej, uz dopredu se bojim jeho reakce a pak me tam doprovodi, zkontroluje a zase třeba vyzvedne. Do posilovny zacal chodit taky jenom kvuli me, aby me mel pod kontrolou. Nemuzu udelat nic bez jeho vedomi, i na navstevach se musim kontrolovat, abych se moc nebavila se svagrem!!,jinak bych mela doma scenu. Snazila jsem se mu vysvetlit, ze potrebuji zivotni prostor a ze mi ho bere, ale bezvysledne, a když mu reknu, at me necha jit samotnou, tak mi dela sceny, ze ho nemam rada a ze chci jit od nej pryc nebo tam JDE se mnou. Ted se blizi sraz spoluzaku po 10 letech, který bude přes vikend, tak opravdu nevim, jak to vyresit a to nejen v této situaci, ale i do budoucna. Dekuji za odpoved Renca

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Je mi 29 let a můj problem spočivá v tom, že žiji "dvojí život". S bývalým partnerem jsme se před rokem rozešli,ale dosud se stýkáme a já nemám sílu to ukončit i přesto,že vím,že to není partner pro budoucí život, není rodinný typ a nechce děti,je sobecký apod.Srdce mi však říká něco jiného a já když nemyslím na budoucnost, je mi s ním stále moc fajn. Je to velmi přitažlivý muž.Před půl rokem jsem poznala nynějšího přítele, který mě miluje, je spolehlivý,perspektivní a rodinný typ. Před 2 měsíci jsem otěhotněla, současný přítel to přijal s otevřenou náručí.Bývalý přítel to neví,ale stále se stýkáme a já nevím jak dál..Podotýkám, že současný přítel je z jiného města,tudíž na to nemá jak přijít a já dělím svůj čas mezi oba dva..Problém je,že do svého současného přítele nejsem zřejmě zamilovaná, ale nechci být s dítětem sama.Na potrat jsem nešla ze zdravotních důvodu.Nevím, jak z kola ven..Děkuji moc za odpověď. Danča

OTÁZKA: Vážená paní Dovolte mi abych se na vás obrátila o radu.Asi před 15 lety jsem se po druhé vdala. Možná to už nebylo ani tak z lásky,ale muže jsem našla hodného. Jenže asi před 3 lety mi přišel do cesty jiný muž(kolega, s kterým se bohužel denně potkávám)a já se zamilovala. Myslela jsem, že i on. Vyhovovali jsme si po všech stránkách,ale jakmile se to dozvěděla jeho žena, začal couvat a jeho chování se změnilo ve lhostejnost a hrubost. Těžko to nesu,(jsem jak uzlíček nervů), protože ho mám stále ráda , ale on nechce mít problémy. Jenže u mne problém vznikl.Vztah k manželovi se narušil a ať dělám co dělám nedokáži k němu najít cestu. Mám v sobě blok , který mi brání s ním spát.Poznala jsem něco jiného,on mi přestal vyhovovat a všechno na něm mi začalo vadit. Tím mým odmítáním a vymlouváním vznikají mezi námi neshody a manželství je v krizi. Mám ještě nějakou šanci,že se to spraví? Děkuji mnohokrát za Váš čas a za radu,snad mi pomůže najít cestu z tohoto bludiště. Viktorka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko! Jsem necelých 18 let vdaná, máme 2 děti 15,10 let. Náš vztah byl velmi hezký, jen jsme asi moc pracovali. Manžel má zaměstnání, které mu umožňuje cestovat, koníčky, které zabírají dost času.Já studuji VŠ, starám se o domácnost, chodím do práce. Stereotyp. teď se vše změnilo. Manžel si našel "prý přítelkyni", neustále mne uráží,ale vzápětí říká že mě i děti má hrozně rád. také mi lže, teď je na cestě a myslím, že se sní setká. Já nevím co dělat.nechci zahodit vztah,ale ani nevím jak dál. Nevím, jestli mu esemesky dokážu odpustit - je mladší a Číňanka a tam i žije. Prý mají společné koníčky, ale doposud jsme vše dělali společně. Dokonce si hledal bydlení, měl strach, že jej vyhodím. Tvrdí, že jsem vzorná matka, ale už mě nemiluje. tedy tvrdí, že nikoho.Já nevím jak se dál chovat, zda na něj tlačit, aby se rozešli, nebo ho opustit, nebo počkat co udělá on.Spíme spolu mnohem dříve než dřív, vidím že často má na krajíčku když mě objímá.Ještě v lednu mipsal miláčku, byli jsme celá rodina lyžovat.. Nechal si potetovat tělo, hubne...Snažím se situaci nehrotit, ale někdy se neudržím. Anna

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Už půl roku se potýkám s problémem, který mi nedá spát. S přítelem jsem minulý rok v říjnu ukončili téměř sedmiletý vztah. Konec přišel z mé strany, protože mi vztah přišel nenaplňující a beze smyslu. Přítel byl vždy dominantní a snažil se mně usměrňovat, neustále kritizoval a byl nespokojený. Brzy jsem cítila, že se v tomto vztahu necítím dobře a po dvou letech téměř došlo k prvnímu rozchodu. Přesto jsme zůstali spolu, ale už to nebylo z mé strny nikdy tak spontánní jak by to mělo být. Pak jsem si začali stavět domeček a teď když už jsme v něm rok bydleli a on je spokojený, jsem nedokázala ve vztahu pokračovat. Je si vědomý svých přehmatů a chce na sobě pracovat, vážím si ho pro jeho vlastnosti, které jsem u jiných nenašla, je to můj dobrý přítel. Přesto mám v sobě blok, který nedokážu vymazat ať se snažím sebevíc. Velmi ráda bych se vrátila, ale nechci, aby vše bylo jako předtím. Navíc jsem s ním už ani netoužila po fyzickém kontaktu. Myslíte,že má význam se nutit do překonání krize, nebo jít raději dál a neztrácet drahocenný čas? Radka

OTÁZKA: Dekuji moc za odpověď.Mám velice trpělivého a hodného přítele takže nedává najevo že mu to vadí ale vadí,když už to začnu rozebírat tak prostě je z toho smutný,ale co má dělat. Budu se muset rozhodnout a sama udělat ten krok a teda spíše psychologa říkáte.Protože ne že by byl sex nejdůležitější v životě,ale vím že to bylo velké zpříjemnění.Děkuji a pěkný den Re:Maja

OTÁZKA: Paní doktorko,je mi 38 let,manželovi 40 jsme spolu 13 let a mame dvě děti(12,10).Manžel má rád společnost,má hodně kamarádů,hodně sportovních aktivit,školení,firemní akce...Co ho vlastně rozváže je alkohol jinak je vlastně nesmělí. Děti má moc rád dokáže se s nima vyblbnout,protože sám je hravý.Já jsem spíš rodinný tip proto jsem mu tu volnost nechala i když jsem se hodně trápila.Taky jsem si říkala co oči nevidí srdce nebolí.Na podzim po jedné akci ,když to trochu víc přehnal, tak jsem troch přitvrdila a slíbil, že to omezí. Žila jsem v domnění ,že je všechno v pořádku , dokonce jsme si víc rozuměly.Něco mě sice nahlodávalo ,co to bylo jsem zjistila až před týdnem.Ano, byla to nevěra podle manžela úlet.S jeho kolegyní, na školení (v opilosti).Tu mrchu znám je o dva roky starší než manžel,loni jsme s ní a její rodinou prožili letní dovolenou.Její předností jsou obzvlášť kypré vnady (čím ja zrovna nevynikám). Přišla jsem na to ne zrovna chválihodným činem ,kontrolou mobilu,což jsem dělala asi od ledna .Minulý týden slavili,že se kolegovi narodilo dítě .Za čtyři dny jsem našla sms se vzpomínkou na to půl roku staré školení ,nevymazal ji ,protože nevěděl ,že ji napsal.Nejdřív jsem nevěděla jak se zachovat, dvě hodiny jsem se utěšovala ,že to nemusí být pravda.Uvědomila jsem si ,že tu pravdu musím slyšet ,nezapíral.Tvrdil,že to byl jen úlet,že nás nechce nikdy ztratit a ví že na 99,9% se to nebude opakovat. Nevím jestli dělám dobře,ale už jsem mu asi odpustila , protože si myslím ,že ho zlákalo to co doma nemá (velké vnady).K ní cítím hroznou nenávist , mám chuť ji taky ublížit ,říct to jejímu manželovi.Mám strach s toho jak se zachovám až se setkáme ,nemám ráda konflikty , proto se na to musím připravit .Nedokážu se tvářit,že se nic nestalo. Děkuji za radu jak se zachovat k ní i k manželovi. Dorka

OTÁZKA: Dobrý den,chtěla bych znát váš názor-jsem rozvedená matka 3 dětí a nyní mám vztah s partnerem svobodnym,s kterým plánujeme společnou budoucnost a také ještě další společné dítě.Přítele mam ráda,vážím si ho a on miluje mě a s mými dětmi si v ramci možnosti rozumí a ma á s nimi trpělivost a hezký vztah.Je nám jasné,že pokud jde o svatbu,patrně ji budeme každý prožívat s jinými pocity a přistupovat k ní jinak....já upřímně s trochou obav a pokorou zároveň a můj partner se těší na ještě neprožitý zážitek...O všem mluvíme celkem narovinu-jediné,co jsem ještě ze strachu,abych se ho nedotkla a nezranila ho nějakým stínem nedůvěry, je výběr mého příjmení.Jednou se jen tak mezi řečí zmínil,že pokud bych si chtěla nechat opět své dívčí jméno,tak mu to nevadí...ale v tom je ten problém-o to mi nejde-jakobych už to jméno neznala..jsem zvyklá skoro déle vnímat a spojovat se sebou příjmení,které mám společné se svými dětmi(a synové se nepřejmenují ani v dospělosti)a moc se mi líbí bez ohledu na to,ze s jejich otcem mě už nic nepojí krom rodičovství,které si plníme dobře.Příjmení mého nynějšího partnera bych chtěla samozřejmě také a to nejen kvůli našemu dítěti-tzn.zdvojené příjmení je v mém případě tou mou cestou...,ale jak by to mělo být správné?Vím,že nejde mít vždy všechno a nevím,zda stojí za to to partnerovi navrhnout bez toho ,aby si nemyslel,že stále bude cítit při vyřčení jména své manželky nostalgické volání starých časů,což mu není příjemné.A nebo o tom nemluvit a raději si pod tlakem zvykat na nové příjmení?Já osobně bych ve zdvojeném příjmení neviděla problém,ale muži to asi vidí jinak.Jak to tedy šetrně navrhnout?...díky za odpověď. kamila

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,je mi 30 let,6 let jsem s mým mužem z toho rok jsme manželé.Před svatbou jsme se dohodli na tom kdy plánujeme děti.Teď mi můj muž řekl,že se necítí na to být otcem a že neví kdy a jestli vůbec bude děti chtít.Jsem zklamaná a cítím se podvedená,protože mi na dítěti hodně záleží,je to pro mě priorita č.1 a život bez dítěte si nedovedu představit.Nejsem uplně zdravá mám problémy se štítnou žlázou a nechci těhotenství odkládat na pozdější dobu kdy to třeba nepůjde vůbec.Svého muže mám ráda a dítě bych chtěla s ním, nechci ho nutit ale nevím jak dál.Trápím se a pořád myslím na to že budu bezdětná a nešťastná.Samozřejmě že pokud by jsme dítě nemohli mít,snad bych se s tím smířila.Ale zatím jsme se ani nepokusili protože manžel (33 let) dítě nechce.Poradíte mi? Lenka

OTÁZKA: Ahoj Jituško,mám dotaz ohledně mužů.Co říkáte na muže(33),se kterými se žena(31) seznámí přes internetovou seznamku,hezky si píší,pošlou si vzájemně fotky obličejů a celých postav,řeknou si co mají za ,,vady"na těle a když se sejdou,muž řekne jak se mu líbíte,jak ho vzrušujete.Ale večer Vám zavolá,že ,,fakt"nejste jeho typ,ale jinak jste super žena,jen ta postava!Mě se to stalo.Mám trošičku víc kilo,protože mi nefunguje štítná žláza a nemůžu s tím nic udělat!Nejde to.I když se mužům líbím a říkají,že jsem hezká,tak to dost zamrzí.Přátelé mi říkají,že za slzy ten muž nestál,když hodnotí ženu dle vzhledu.Takový prý pro mě není,nezaslouží si mě!Mám dotaz-mám jim věřit.Už takhle mám problém se sebevědomým.Proč muži vidí jen postavu a nehodnotí i ženskou krásu zevnitř???Děkuji za odpověd.Krásný den.Jste super žena,nashle dáda

OTÁZKA: Hezky den Nemám až tak velký problém, ale trapí mě to . Jsme spolu 5 let . Máme malou dceru a já ještě z předchozího manželství dceru. Když jsme spolu chodili/byli milenci/ byl uzasny milenec. Po porodu najennou začal řikat , že ted jsme predevším maminka a že je to težké. Skoro rok už jsem mimo ložnici, za tu dobu jsme se milovali tak 5 krat. Rika že mě má rad, ale že sex ho nebaví. Před dvema mesici jsem se sblížili a ted se da rict, že mame sex 1krat tydne. Jenže je to jak uplně s jinym mužem. Někdy se chová fakt jako pubertak. prijdu k nemu a on schvalne prdi a smeje se jak žak 6 tridy. A ne bo když ho zacnu laskat tak děla fory ,když se ohradim tak začne že to byla legrace . Jenže mě nějak tenhle humor z filmu prci prci prcicky ve vztahu neoslovuje. proc se tak chova? Je mu 26 a me 37.Tohle chovani bych chapala na zacatku, ze byl nesmely a nebo tak, ale on byl opravdu spoustu let dokonalym milencem a ted je jak kdyz se vratil na zakladni skolu. Simona

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych vzkázat paní Miluši, která se nemůže srovnat s rozvodem, že je to úplně normální.Měla jsem úplně stejné pocity jak popisuje Miluše, ale narozdíl od paní doktorky ji asi nepotěším ,protože já jsem se rozváděla v roce 1994 a podobné stavy mě přepadají dodnes, ale pravda už jen občas. Ale dobře takových deset let jsem se tím nerovovala docela často.Nemyslím, že je to tím, že by se člověk nevyrovnal s faktem manželovy nevěry a rozvodu, nakonec jsem nyní již několik let podruhé vdaná a spokojená, ale je to pocit zrady a křivdy, který myslím když vznikne, tak je alespoň u mě trvalý. Několik málo lidí mi takto ublížilo a ten pocit v sobě nesu celoživotně. Zrada nepřestane být zradou, když uběhne pár let. Teď naposledy moje dcera ( dnes 26letá, v době rozvodu 13letá) se bude vdávat, pozvala taky tatínka a tatínek požadoval, aby se svatby zúčastnila taky jeho druhá žena, což je ta mladá slečna, se kterou od rodiny kdysi odešel a kvůli níž se přestal se svými dětmi prakticky i vídat. Přestože uběhlo dlouhých 12 let, všechno se ve mě vzepřelo a řekla jsem jestli táta a ona, tak beze mne. Dcera to nijak zvlášť neřešila, řekla prostě otci, že si přeje, aby přišel sám , ten se sice rozčiloval a neustále na mě apeloval, jak bych měla být rozumná, ale prostě to nejde. Já vidím, jak dcery čekaly na tátu, kdy si pro ně přijde, jak stávaly oblečené u okna a čekaly hodiny, než zavolal, že nemůže, protože dotyčná koupila lístky do kina a on jde tedy do kina, jak on společně s ní mým dětem neskutečně ublížili a připravili je o domov s mámou a tátou a kdyby uběhlo padesát let,ten pocit je stále stejně silný a negativní.Snad jen těch konfrontačních situací časem ubývá, takže člověka to tak intenzivně pak už neobtěžuje, ale je to alespoň pro mě stav doživotního postižení duše. Dá se to však trochu vytěsnit a těch nových a příjemných zážitků bude časem přibývat. Přeju hodně zdraví a určitě někdy nového fajn partnera. Zuzana

OTÁZKA: Dobry den, ocitla jsem se ve vztahu, ktery bych prirovnala ke klasickemu trojuhelniku. Muz a dve zeny. S ni se rozesel pred rokem vzhledem k tomu, ze jejich vztah na dalku po uplynulem roce jiz nefungoval. Pote zacal chodit se mnou, bohuzel k memu nemilemu prekvapeni ona ho zase chce zpet. Rika, ze mu zalezi na nas obou...Na kazde asi trochu jinak. Ona ho zacala vyhledavat, on jakoby se ho to ani tolik netykalo - pro skutecne obnoveni jejich vztahu neni - nehodla delat kompromisy. Rekla bych, ze k ni ma ale nadale psychickou vazbu, denne jsou ve spojeni, na druhou stranu ke me ho poji spise a asi pouze sexualni vztah. Zamerne me nechce poznat po psychicke strance, a ja se ho ani nesnazim k tomu dotlacit, protoze mam pocit, ze bych ho ztratila definitivne - tudiz je tam komunikacni blok z me strany. Ja ho miluji - bohuzel a nevim, jestli je mozne, aby se z tohoto vztahu mohl vyvinout nejaky normalnejsi. Trapim sama sebe, nedovedu si zivot bez nej predstavit. Jak mam docilit toho, aby mu na me zalezelo? I kdyz to tvrdi - chovanim to nedokazuje...A ja nenavidim sebe, ze nemam dostatek sebeucty, abych od toho odesla. Dora

OTÁZKA: Preji hezky den! Je mi 23 let a mela jsem vztah se 42 letych muzem. Nekolikrat me nastval,a opustila jsem ho, ale vzdycky jsem se k sobe zase vratili. Nyni mame dana pravidla: jsme spolu, neplanujeme budoucnost, ani deti. On i ja vime, ze si vezmu nekoho perspektivniho pro zivot a zalozim s nim rodinu. Bohuzel se nedokazi od nej "odpoutat" a vzdy se k nemu vratim. Nemela jsem nikdy otce-trpim "otcovskym komplexem". O me matce, ktere se to nelibi, ze se s nim dale stykam, nema cenu mluvit, pze je to vlastne ma vec a muj zivot. Takze Vas prosim o radu: Mam ho moc rada, ale tim, ze k nemu citim vice otcovstvi, nez partnera, nedokazi presto se "odpoutat" nebo zarovne hledat zivotniho partnera. Jak to mam udelat? Navic pracujeme v jedne firme. Asi reseni je vypoved. Jinak to nevidim. Dekuji za odpoved. S pozdravem Petra T. Petra

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,prosím Vás o radu.Mám vztah,který trvá rok a půl.S partnerem zatím žijeme každý v jiném městě.Oba jsme čtyřicátníci a oba máme za sebou nevydařené vztahy.Partner vlastní děti nemá,já mám skoro dospělou dceru.Ačkoliv jsme oba Berani,jsme v některých věcech dost rozdílní.Paličatí jsme oba stejně,ale partner je velmi energický,aktivní a přímý,zatímco já jsem spíš introvert,méně průbojná,občas nerozhodná a hůř se srovnávám se změnami.Z minulosti si nesu nejeden šrám na duši a než se někomu zcela otevřu,chvíli to trvá.Zde také asi pramení problémy,které mezi námi narůstaly,až přešly ve vážnou krizi,partner dokonce uvažuje o rozchodu.Zatím spolu nežijeme,vídáme se průměrně 2x do měsíce a trávíme spolu svátky a dovolené,takže jsme zatím spíš víkendový vztah.Ještě donedávna milující partner se ale změnil a začal být netrpělivý.Zdá se mu to příliš dlouhé,jsme málo spolu a vyčítá mi pasivitu a neochotu přizpůsobit se v různých věcech.Připadá mu,že jsme se za tu dobu nikam neposunuli,že se o nic nesnažím.Pro mě to ale vůbec není jednoduché,přesto se snažím na ty změny připravit a sama v sobě jsem se např. se stěhováním již srovnala.Někdy reaguji jinak,než očekává,občas jeho signálům nerozumím,nebo si je vysvětlím špatně,občas si připadám jak slon v porcelánu.Komunikace je vůbec díky mé uzavřenější povaze trochu problém,ale pochopila jsem,že spolu musíme hodně mluvit a taky si umět vzájemně naslouchat.Jen nevím, jestli to partner bude ještě chtít,vzal si čas na rozmyšlenou.Tvrdí,že mě má stále rád a že si mě váží, ale…Jde právě o to ALE.Chápu,že ho tento způsob života neuspokojuje,ani mě se nelíbí.Ale snažím se být trpělivá,není to přece definitivní stav.Mám partnera velmi ráda a rozejít se nechci.Chci to řešit,najít cestu a na vztahu i na svých nedostatcích pracovat,učit se držet krok s jeho temperamentem.Mám svou hrdost a k nátlaku,psychickému vydírání nebo teatrálním gestům bych se nikdy nesnížila.Přesto nevím jak se chovat,abych to ještě víc nepokazila. Maaya

OTÁZKA: Dobrý den, chtěl bych Vás požádat o radu. Jsme s partnerkou ve společné domácnosti 7 let (rok manželé). Ona 26, já 30. Pro mě náš vztah byl vždy na prvním místě, i když jsem to popravdě nedával moc znát, ale musím říci, že přes občasné mráčky byl náš vztah téměř ideální. Letos po Vánocích jsem si všiml na partnerce drobných změn (ochlazení) co do vztahu ke mně. Zhruba po měsíci mi v jednom rozhovoru řekla, že si myslí, že udělala chybu, že šla do vztahu se mnou tak brzy, že teď ví, že měla více cestovat, víc poznávat lidi apod., že mě stále miluje, ale má v sobě teď zmatek. Potom se situace trochu uklidnila, i když jsem stále cítil podivný tlak…..Pak jsem náhodně narazil v jejím telefonu na několik sms od jejího kolegy z práce, kde jí vcelku jasně vyznával lásku. Pro mě to byl vcelku šok a proto jsem se ptal co to znamená. Odpověděla mi že nic, že to je čistě jeho aktivita a pro ní byl vždy jen kamarád. Hned druhý den mu prý vysvětlila, že má mě a nepřeje si aby jí dál psal. Přesto jsme to „řešily dál“ a po dvou dnech odešla bydlet k tchyni s tím, že už pro ní náš vztah dál nemá cenu. V té době jsem byl dost na dně a snažil se jí přemlouvat stylem, že je pro mě jen ta jediná, potom jsem si ale uvědomil, že to nikam nevede (nebo to spíš vedlo do pekel:-)) ) a napsal jí , že mě mrzí co se stalo (myslím ten mobil) ale i ona má svůj podíl viny a že čekám doma „ až dostane rozum“ a vrátí se a nebo, ať mi řekne do očí, že to chce opravdu skončit. Načež se po asi třech dnech skutečně vrátila. Teď se zdá být vše v pořádku, dokonce mám i teplé večeře :-)), ale pořád nemohu nabýt pocit opětovné důvěry v náš vztah, mám strach že se to všechno opět vrátí a nevím. jak si s tím poradit. Chtěl jsem s ní navštívit manželskou poradnu, ale odpověděla, že by jí dělalo problémy mluvit o svých pocitech s někým „cizím“ (je vcelku introvertní). Můžete mi prosím poradit jak opět získat důvěru v náš vztah a dát to všechno zase dopořádku,nevím,jak se v tuto chvíly mám chovat.Děkuji [tato otázka byla zkrácena] Alex

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 25 let a s přítelem jsme spolu 5 let. Za tu dobu jsem řešili dost velké problémy (přítel navšívil noční klub - coby divák dle jeho slov, já měla loni fyz.poměr se ženou, přítel prohrál velkou sumu peněz). Několikrát jsme mluvili o rozchodu, přítel mi však řekl, že ode mě nikdy neodejde - rozchod bude vždy na mně. Poslední rok přemýšlím o tom, že naše budoucnost není tak ''dobrá''. Každý máme jiné zájmy, volný čas trávíme většinou zvlášť, já aktivně, přítel spíš pasivně, nebo s rodinou. V sexu nám to klape, smějeme se spolu, budoucnost je ale nejistá - po fin.stránce. Bojím se udělat definitivní krok (nemám přímo důvod, někdy bych ho však uvítala - přítelovu nevěru, něco zásadního...), ale říkám si, že tyto myšlenky NEJSOU normální ve fungujícím vztahu. Přítel mi říká, že nemusí být vyloženě šťastný, stačí mu jakási pohoda a to, že mě již zná. Mně to však nestačí, nejsem úplně šťastná, od vztahu chci víc a vím, že tady nemám šnaci. Vždy mi řekne, že je stejný jako na začátku, takže se měním jen já a problém je u mě. Před nedávnou dobou jsem se seznámila s mužem, hned to mezi námi ''zajiskřilo'', potkáváme se skoro denně, hodně mluvíme, oboustranné sympatie jsou jednoznačné, nedošlo však ani k polibku - on ví, že mám partnera a rozhodnutí nechává na mě. Nechci to ''hrát'' na obě strany, ale nevím, co mám dělat. Mám zodpovědnost vůči příteli, táhne mě to ale jinam. Přítel má výhodu v naší minulosti, známe se, ale společnou budoucnost nevidím šťastně...už teď si říkám, že na spoustu věcí budu sama, zájmy, volný čas, děti...Můžu požádat o radu, co mám posuzovat, kam se zaměřit? Jak posuzovat takovou situaci?? Děkuji... J.J.

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 40let a najednou jsem ztratil smysl života. Jsem ženatý, mám dve dcery a mým životním cílem bylo pro ně a moji ženu zajistit hezké bydlení a život plný radostí bez starostí. Když jsme se s ženou brali, tak jsme si plnovali, jak si koupíme domek, nějakého psa, budeme jezdit na výlety apod. Provizorně jsme se nastěhovali do paneláku a šel čas. Já sehnal mnoho domků, ale mé ženě se na nich vždy něco nelíbilo. Naopak v poslední době má strach z cestování, ze změn, nejlépe jí je doma s knížkou, dost přibrala (to mi nevadí) ale bohuže proběhli i změny v její mysli. Je stále ustrašená, naštvaná, protivná, náladová a vyhořelá. Navíc se odmítá zůčastnit výchovy dcer a dává jim nepřiměřenou volnost. To je všechny 3obrací proti mě a já mám pocit, že doma překážím, že jsem tam na obtíž. Žena ani dcery se mnou nechtějí nikam jezdit, hlavně na sportovní akce. Navíc začala moje žena nadávat na mé kamarády s kterými jezdím na víkendy. Bydlíme stále v paneláku, já dělám práci, která mi nevyhovuje, ale kterou jsem zvolil abych zajistil finanční pohodu. To vše dohromady způsobilo, že jsem se dostal do deprese a do skepse. Nevidím budoucnost a žiju z minulosti. Nemám sílu pracovat, nic mě netěší, jsem stále unavený. Nemůžu se z toho nijak dostat. Nejlíp je mi v lese nebo někde v přírodě. Žena o mým problémech nechce slyšet, prý ji tím tyranizuju a otravuju. Nechce se mnou mít nic i po intimní stránce. Štítí se mého dotyku. Někdy mám pocit, že se mi za něco mstí. Mám ji rád a nerad bych o ni přišel. Ale žít v takovémto vztahu je pro mne psychicky velmi náročné. Opakovaně propadám do beznaděje, protože jsem všechen čas investoval do zajištění bydlení a teď již moje finanční prostředky na bydlení nestačí, dcery vyrostly a v malém pokoji si jdou na nervy. Žena stále dokola trvá na tom, že jí stávající bydlení vyhovuje. Dcery jsou otrávené z mých dohadů s ženou a já mám pocit že jsem zklamal. Jak se z tohoto stavu dostat? David

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, prosím, mohla byste mi poradit, jak se v seznamu lékařů,poraden a psychologů zorientovat, když potřebuji poradu opravdu v oblasti partnerských vztahů ale jen sama pro sebe bez partnera? Jsem z Prahy,zkoušela jsem se telefonicky někde objednat, většinou se jednalo o psychiatry a všichni mají tzv.přetíženo. Jsem podruhé vdaná a žiji s manželem a se třemi dospělými dětmi (dvě manželovy,moje jedno, věk 2x 24 let a 1x 18 )v jeho RD. Snažím se chod domácnosti zvládat, ale děti si z toho udělaly tzv."mama hotel" a mě už to leze na nervy.Jednak to nestíhám, jednak mi to vadí z principu. Manžel mi nechce rozumět, protože by to znamenalo konflikt zejména s jeho dětmi, které jsou na tento servis od mala zvyklé a samostatně se ani o sebe neumějí postarat. Je to jeden z jeho argumentů , přece si nemůžou vařit, když to neumějí, jak si mají žehlit, když to nikdy nedělaly atp. moje dítě sice umí, ale rychle se přizpůsobilo pohodlnějšímu způsobu a nanejvýš se dotazuje, proč jeden ano a dva ne ? Už jsem z toho unavená, narušuje to vztah mezi mnou a manželem, protože manžel by chtěl klid, pohodu, on by si dělal tzv."svoje" věci na zahrádce a s tím ostatním ať ho nikdo neotravuje. Já se tomu stejně nepřizpůsobím, snažím se, ale vím, že mě to vnitřeně hrozně žere , takže stejně hrozí nějaký fatální výbuch. Potřebovala bych se o své situaci a o svém psychickém stavu nějak poradit, ale opravdu nevím kde. Pokud jsem se už po telefonu vůbec dostala k tomu, lékaři, který by byl ochoten mě případně objednat a on se zeptal jen takovým prvním nástřelem, o co jde, měla jsem pocit, že to není dostatečný problém a když jsem mluvila s jedním lékařem mužem, dokonce to vypadalo, že je stejného názoru jako naše děti. odpověděl mi ve stylu jestli jsem zdravá, mám střechu nad hlavou a práci, tak ať neotravuji s podružnostmi . Řeší se snad takové věci až když se ta ženská udře nebo zhroutí ? Díky moc za jakoukoliv radu . Zuzana

OTÁZKA: mulaci začne být až nepříjemné. Podotýkám, že při mastubaci nemám s orgasmem žádné potíže, a domnívám se, že se nejedná o problém primárně somatický, a proto žádám o radu Vás. Emílie

OTÁZKA: Pěkný večer, paní doktorko. Pokusím se svůj problém vylíčot co nejpřesněji, i když se obávám, že to není plně v mé moci, jelikož jeho kořeny jsou, dle mého názoru, někde v minulosti. Bude mi devatenáct let a mám svého druhého sexuálního partnera. S tím prvním to byl vztah krátký, asi 6 měsíční, zakončený prvním milováním, po kterém jsme se rozešli. Lépe řečeno on konstatoval, že už ho nezajímám. Zvláštní, že ho to neodradilo od sexu se mnou. Při průzkumu toho, jak se ke mně v posledních chvílích našeho vztahu choval, udivuji sama sebe, že jsem změny sice pozorovala, ale snažila se vztah zachránit, zatímco on zcela evidentně svou snahu již dávno vzdal. Několik měsíců jsem se z toho dostávala a nepomohl mi ani náš společný kamarád, který mi vyznal lásku. Bylo to asi měsíc po mém rozchodu a já se domnívala, že už jsem svůj bývalý vztah překonala, ale nebylo tomu tak, a tedy jsem toto "vylepšené" přátelství ukončila. Podotýkám, že jsme nedošli dál než k pettingu. V únoru pak znovu přišel na scénu můj současný partner. Říkám znovu, protože jsem se s ním seznámila ve stejné době jako s mým prvním přítelem, ale když jsem započala onen vztah, naše komunikace uvadla.. Tolik k pozadí příběhu, nyní k problému :) Se všemi těmito třemi muži jsem měla stejné potíže. Přitahovali mě, ale po určité době doteků a něžností se mi vždy udělalo velmi špatně. Jednou jsem dokonce musela odejít zbledlá vratkým krokem na toaletu, jelikož jsem se bála, že ho pozvracím. Po určité době se to vždy spravilo a tyto pocity odezněly, nicméně bych ráda znala váš názor na tuto věc. Sekundárním problémem je pak to, že (zatím ;)) nejsem schopna dosáhnout s partnerem orgasmu. Vlastně se to podařilo jednou s oním "kamarádem" při stimulaci rukou. Není to tím, že by ke mně byl můj partner neohleduplný. Právě naopak. Kvůli skloněné děloze mám potíže s bolestmi při sexu a menstruaci a vždy mohu počítat s jeho podporou a něžností. Vždy cítím, že vzrušení stoupá, ale pak najednou opadne. Často to po dlouhé sti [tato otázka byla zkrácena] Emílie

OTÁZKA: Dobrý den.Pokusím se co nejstručněji popsat to,co mi vrtá hlavou.Dostudovala jsem VŠ(je mi 26let)a začla se věnovat mému vysněnému povolání.V práci jsem spokojená a jsem vlastně naprosto šťastná.Ale můj život je trochu jiný.Ještě nikdy jsem totiž s nikým nechodila.Měla jsem vždy zájem o starší muže,ale kde je potkat.A hlavně oni nikdy neměli zájem o mě.Moji rodiče se rozvedli,když mi byly 3 roky,tady to asi vše začalo.Sice jsem po celou dobu s otcem v kontaktu,ale vztah otce k dceři byl jiný než jsem si představovala.Nikdy mě to zvlášť netrápilo,ale časem jsem si žačala uvědomovat,že budu trochu jiná než ostatní holky.Za svůj život jsem byla 2xzamilovná,pokaždé to trvalo několik let,ale samozřejmě byli nedostupní(jeden byl herec,druhý učitel).Konečně přišla práce a já věřila,že najdu štěstí.V práci se pohybuji mezi staršími muži,ale já vlastně nevím jak na ně.I zde jsem našla svůj idol,bohužel se ale obávám,že opět svoji kletbu(tak svému osudu říkám)neprolomím.On je totiž ženatý,proč by si měl tedy komplikovat život s nezkušenou mladou ženou a riskovat všechny ty jistoty a pohodlí,které má doma.Díky mé naprosté nezkušenosti ani nepoznám,jestli by měl o mě zájem.To je asi tak ve zkratce vše a nyní moje otázka.Mám ještě čekat,že se vše zlomí přirozenou cestou,to znamená,že o mě někdo projeví zájem a já tuto novou roli zvládnu a neuteču,nebo je problém někde jinde a měla bych si o něm promluvit s některým z vašich kolegů?Děkuji,mějte se krásně. Lenka

OTÁZKA: s mim nej kamarádem si říkáme všechno a pořád něco podnikáme.psali smesi každej den a často si volali.po pár měsících sem si uvědomila že ho mam ráda víc než jen jako kamaráda.tak nějak sem mu to naznačila a on mi řekl že ke mě cítí taky něco víc než jen kamarádství.přes 3měsíce sme tohle řešili.ostatní si mysleli že spolu chodíma a to i naše todiče,ale nebylo tomu tak.on se bál o mě jak bych popřípadě vzala náš rozchod kdyby to nevyšlo a nechtěl omě přít jako o dobrou kamarádku.byla sem z toho smutná ale musela sem to přijmout.pořád na něj musim myslet a i trochu žárlim,dokonce i on na mě žárlí (to mi sám řekl) ale teď asi tak měsíc nemá v provozu telefon.od té doby se skoro nevídáme.jan když napíše jeho kamarád ať za nimi přijdu (oni totiž oba dva dojíždí z jinéjo města) to se ale už kemě tak hezky nechová.bavíme se spolu pouze ve společnosti ostatních.když jsme spollu sami, nemáme si co říct.poslední dobou si už ani nejsem jista jestli ho mam ještě ráda, ale strašně moc mi chybí jako kamarád.i jsem se kvůli němu skoro předávkovala práškama, aby se zamnou přišel aspon podívat.sem snim mnohem radši než se svou nejkamarádkou.je snad možné abych byla na něm nějak moc upnutá?? Lůca.3

OTÁZKA: Dodbrý den, jsem po čerstvém roczchodu s mou přítelkyní. Důvodem bylo rozhodnutí v jakém městě žít a bydle, ona se bála ztratit své přátele a rodinu a ja spíš město ve keterém žiju. Ale pro mě bylo i důležitým důvodem, to že moje partnerka požadovala o de me toleranci a volnost chodit sama za svými přáteli apod. Také jsem poznal, že není do mě zamilovaná, ona to vysvětlila tím že ztratila v minulosti životního partnera a už nedokáže dát stejnou zamilovanost někomu jinému. Velmi mě to trápilo a vztah byl velmi emocionálně ukončen. Máme se rádi oba, ale.... Pepa

OTÁZKA: Paní doktorko, moc děkuji za odpověď, situace je ale vážná a já nevím, jak dál.Je to k mé otázce z 18.4.19:56 Dcera nesnáší konkrétně mého manžela, proti sňatku jako takovému není. Manžel třeba nesnese, jak se ona arogantně k němu chová, že si neváží ničeho, co pro ni uděláme, plýtvá vodou a energií, je nepořádná, všude po bytě se válí její věci, uklízí nárazově. Když to dceři vyčítám, ona si zase stěžuje jak se chová on k ní, že málo vydělává, kouří v bytě a ona má ekzém, vadí jí celkově, že vůbec je. Byla by nejraději, kdybych byla bez něho, ale nechce pochopit, že jednou z domova odejde a já budu sama. Nezvládnu to jak finančně (hypotéka na byt), ani citově (manžela stále moc miluji, i když má hodně chyb). Do té doby, než se přistěhovala k nám, bydlela střídavě u mých rodičů a svého otce. Moje máma si stěžovala na podobné věci, jako můj manžel, U svého otce jeho novou rodinu rozeštvala, jeho nynější manželka ji ze začátku přijala vlídně, ale později ji vyhazovala, že ji rozbíjí manželství, dělá si na otce nároky nad rámec únosnosti, plýtvá. Došlo to tak daleko, že dcera nosila prádlo na praní 100 km k babičce, i když měli novou autom. pračku.Myslím, že rozeštvala i moje manželství, manžel si našel podnájem a chce odejít. Už skoro týden si s ním píšu emaily, protože jinak se mnou nekomunikuje, vyhodil mě ze své kanceláře. Je ochoten si se mnou o tom všem promluvit, do té doby určitě nebudu mít Vaší odpověď, já chci, aby se vrátil, nechci ale ztratit ani dceru, která vyhrožuje, že už ji v životě neuvidím, když zůstanu s ním. Jak to mám vyřešit? Iveta

OTÁZKA: Krásný dobrý den paní doktorko,ráda bych vám touto cestou poděkovala za radu,kterou jste mi tímto způsobem poskytla již někdy v lonském dubnu.Jednalo se o peoblémy s partnerem,hádky a neporozumění..Takové problémy má dnes opravdu každý,ale nechat si poradit a vše promyslet,aby nic nenarušilo vztah je opravdu kumšt.Naše problémy jsem vyřešila velice jednoduše.Jelikož jsme oba svobodní a máme více možností,tak jsme se jeden druhého na chvíli vzdali.Oběma došlo,že bez sebe nemůžeme být a po půl roce náhodných schůzek jsme k sobě našli nádhernou cestu plnou lásky a porozumění.Nyní plánujeme rodinu a jsme k sobě upřímní.Je to až k nevíře jak málo stačí k tomu,aby si opět dva lidé k sobě tu cestu našli.OVŠEM MUSÍ OBA CHTÍT.Ještě jednou moc děkuji.Jste na svém místě a věřím,že sposta pisatelů má stejný názor.Vaše příspěvky čtu velice často a myslím, že na věc máte velice objektivní názor.S pozdravem Pavlína :) Pavlína 27

OTÁZKA: Pani doktorko, rada bych vam napsala muj pribeh a pozadala vas o radu. Pred 13 lety jsem se provdala do ciziny za muze, ktery byl zezacatku velmi mily a hodny, ale po te, co jsem vse v Cechach opustila a odesla do ciziny za nim, zacal se menit. Manzelstvi to bylo hrozne, neustale me ponizoval, urazel, meho syna z prvniho manzelstvi doslova nenavidel, po par letech jsem byla uplne na dne, chtela jsem si i vzit zivot, ale sebrala jsem vsechny sily a odesla od neho i s detmi (mym synem a nasi spolecnou dcerou) do azyloveho domu. Po case jsme dostali byt a ja zacala novy zivot. Zarekla jsem se, ze uz nikdy zadneho muzskeho nechci a leta utikala. Bylo mi celkem dobre. Ale pak jsem se tady v cizine seznamila s jednim Cechem, neuveritelne se stalo skutecnosti….zamilovala jsem se do nej. Najednou jsem se prestala muzskych bat, asi proto, ze pro me nebyl tak uplne cizi a dostala jsem zase chut do zivota. Zname se pres rok a musim rict, ze tento vztah me brzy zacal ubijet. Vidime se malo a ja jsem z toho nestastna. Proto jsem se uz nekolikrat snazila to mezi nami ukoncit, ale nejde to. Nemuzu bez neho byt, staci mi, aby zavolal a me se rozklepou kolena. Vim, ze kdyz nebudu s nim, nebudu uz s nikym. Nenavidim mistni lidi za to, ze mi muj byvaly manzel tak ublizoval, nechci aby me zase nekdo ponizoval a diskriminoval. Pani doktorko, co mam delat, muj pritel se asi nikdy nerozvede, ceka az to udela jeho manzelka, ale to muze trvat hodne dlouho. On je zenaty uz 15 let, ale jsou spolu jen kvuli detem, dovolene travi oddelene, nejsou spolu ani na vanoce nebo jine svatky. Navic nevim, jestli me muj pritel miluje, myslim, ze ani nevi, co to je. Za posledni leta jeho manzelstvi uplne ochladl a mam pocit, ze se boji, abych ho nezklamala. Ma nejake mindraky z mladi a zenskym neveri. Proste mi nerika zadne hezke veci, jinak vim, ze na me zarli, tak snad mu nejsem lhostejna, kdyz je nekde na sluzebni ceste a vrati se domu, tak me vola hned jak prejede hranice, jsem prvni, na koho mysl [tato otázka byla zkrácena] Diana

OTÁZKA: V noci mi chtěli alijáni sežrat mýho úda, co mám dělat? Poraďte mi prosím. Kpt. Fucker

OTÁZKA: Dobrý den. Paní doktorko, moc vás prosím o radu, nebo lépe řečeno o váš názor... Když mi bylo 9 let, zemřela mi maminka. Na tátu a sestru jsem se hrozně upnula. V 16 letech jsem poznala fajn kluka, ke kterému jsem (tedy do bytu k jeho rodičům) se brzy (po jeho vojně, takže asi za 2 roky) nastěhovala. Byl můj první a já jeho taky. Žili jsme si vcelku spokojeně, já nastoupila do fajn práce, po asi dalších 2 letech jsme se spolu odstěhovali do pronajatého bytu. Všcko bylo docela fajn až na jednu věc. A to, že můj přítel si tehdy něco začal s jeho kamarádkou. Brzy t skončilo, ale mě zůstali šrámy na duši, takže jsem se tenkrát šla opít se švagrem (manžel sestry mého přítele). Nic se tenkrát nestalo, ale od té doby to mezi námi neustále jiskřilo. Svého přítele jsem si po 5 letech vzala. Koupili jsme si byt,snažili se o mimi, které nešlo... A pak se stalo to, že jsme si se švagrem svoji lásku připustili. Snažila jsem se tomu všemu bránit, ale prostě to nešlo. Když to prasklo, manžel okamžitě podal žádost o rozvod... Můj švagr taky. Tam je bohužel problém v tom, že má 1 dítě. A já teď strojím na křižovatce. Nevím co dělat. Svého bývalého manžela mám stále ještě ráda, ale zároveň mám ráda i švagra. Vrátit bych se s největší pravděpodobností ještě mohla, bývalý manžel mě stále miluje, ale já nevím, co chci. Jeho rodina mě samozřejmě zavrhla, jsem za tu největší k*rvu. Jaký na to máte názor? Mám zůstat s bývalým manželem, nebo odejít do neznáma, do nejistoty se švagrem? Jsem na dně. Díky moc. Terka 24

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, bydlim jiz nekolik let v Italii. Posledni 3 roky ziji s pritelem.Nas vztah byl velmi hezky, chtely jsme se brat a mit rodinu. Pritel ovsem musel dokoncit po nekolikaletem odkladu studium ktere i s praci pri studiu byly velmi narocne a tak jsme vse odlozily a pritel mi slibyl, ze az dokonci skolu zacneme novy zivot. Nyni po roce a pul kdy jsem prakticky byla sama protoze on neustale pracoval a byly mezi nami hadky (prestala jsem jej zajimati jako zena) skolu konecne dokoncil a misto toho abychom zacly novy zivot jsme se dostaly do velmi tezke krize. Nas vztah byl jenom on a ja jsem nenachazela ve vztahu zadny prostor pro sebe. Je mi 37 let, priteli 35 a myslim, ze je prirozene kdyz zena v mem veku touzi mit rodinu. Pritel mi ovsem rekl, ze chce mit take deti a rodinu ale vztah by musel fungovat. Vse co mi rekl bylo velmi neprijemne. Rekla jsem mu ze si tohle nezaslouzim a po vzajemne domluve jsem se na nejakou dobu odstehovala. Nyni se pravidelne stykame a on se castecne omluvil. Pritel ma z predchoziho vztahu 15 letou dceru a rozchodem velmi trpel. Mam pocit, ze behem nasi krize dostal strach, ze by se vse mohlo opakovat. Tvrdi mi, ze potrebuje cas. A ja vzhledem ke svemu veku kdy citim biologicke hodiny moc klidna nejsem. Myslim, ze se mame radi, ale tato krize nas dost vzdalila. Mam dat jeste jednou sanci nasemu vztahu a brat tuto krizi jako vyvoj vztahu a nebo je lepsi udelat razny rez a vse ukoncit a vratit se domu. Oba si prejeme tuto krizi prekonat ale on je velmi nerozhodny a i kdyz je velmi inteligentni neustale o sobe pochybuje a podle mne nevi co presne vlastne chce. Dekuji moc za Vasi radu a preji hezky den. marta

OTÁZKA: Dobrý den pani doktorko,mám na vás dotaz.Jsme spolu s manželem 21 let.Máme dvě zdravé,úspěšné děti,pěkný byt i jsme finančně zajištění.Nikdy jsme neměli žádné hádky,ani problémy.Vycházíme s manželem velmi dobře,ale mám pocit,že spíš se jedná o vztah kamarádský...někam se vytratila láska.Po 20 letech je to asi normální,ale je nám 40 a žijeme spolu jako bratr se sestrou.Manžel má zdravotní problémy,tak spolu již půl roku ani nespíme.Vše je OK,ale něco tomu chybí....je to krize středního věku???Ještě musím napsat,že manžel má skvělý vztah s dětmi.Nevím,možná si vymýšlím,ale cítím to tak. Pája

OTÁZKA: Dobrý den, jsem přes 3 roky ženatý a máme jedno dítě. Manželka je ovšem extrémně žárlivá (mimo práce chodím do školy a ona mi vyčítá i to, že se bavím ve škole se svými spolužačkami). Také máme rozdílné koníčky (já jezdím vodu a na hory a manželka ne), které mi také vyčítá, když třeba jeden měsíc jedu na jeden vikend na vodu, tak mi říká, že "seru" na rodinu a podobně. Jak se mám zachovat? Takové chování mě hodně ubíjí? Je možné přimět ke změně jejího chování, nebo nemá cenu prodlužovat utrpení? Petr

OTÁZKA: Dobry den, Je mi 23 let,vysoky, sportovni postavy. Zeny o me vždy jevily pomerne velky zajem. Nikdy jsem zadnou nepolíbil, vždy jsem se ke vsem zenam a lidem choval naprosto korektne. Do 22 let jsem byl panic. Snil jsem o tom, ze potkam partnerku, která bude stejna, jako ja svou minulosti. Myslim, ze podvedome to pro me bylo extremne dulezite, ačkoli jsem o tom uplne vedome nepremyslel.Loni v cervnu jsme se do sebe s partnerkou zamilovali.Od pocatku jsem se ptal na jeji minulost.Chtel jsem ji resit.Citil jsem,ze ve me nasla praveho muze. Odpovidala mi,ze mela 3 pritele a jednou jeden sexualni ulet.Všichni byvali ji dost ublizili. Tak jednou za mesic jsem se vždy k tematu vracel,podvedome ve me velmi hlodalo.Po 5 mesicich mi rekla,ze mela ulet dvakrát se stejnym muzem. Byl jsem zdrcen,ačkoliv jinému člověku by se zdalo, ze není se proc trapit,vzdyt me miluje a strasne,a to opravdu musim rict,strasne se ve vztahu snazi.O velikonocích jsem nahodou sibalsky – nevedíc co poradne rikam – nadhodil znovu toto tema.Vymamil jsem z ni,ze mela ještě další jiné 3 muze,ne na sex,ale na flirt a–pry libani... Lhala mi,protoze se bala.Byl jsem naprosto zdrcen.Pravdu proste musim znat.Mam pocit,jak jen to mohla udelat.Ackoli bych strasne moc chtel,nemam pak ani silu,ani chut ji psat sms,volat,nebo se sejit. Strasne ji to trapi,a me take,protoze ji tim zpetne ublizuji i ja.Nasel jsem opak toho,co jsem hledal – ale to jen snad v sexualni oblasti.Jinak je strasne fajn!Miluji ji moc!Tomu vztahu bude dlouho trvat,nez se dostane na uroven,na které bych si jej pral mit.mam treba blok ji jen polibit.V tom se mi roji hlavou,k cemu vsechna ta snaha tady,staci hledat znova,třeba najdu tu pravou i po te sexualni strance.V této situaci nemohu ani vyloucit,ze ji třeba po nekolika letech najednou něco vyctu a cely vztah se najednou v prach obrati. Poradte mi prosim,co si myslite o mem postoji,který je jednim z nejsilnejsich v mem zivote a o moznem reseni.Dekuji mnohokrát. Rosta

OTÁZKA: Dobrý den, jsem 19 letá studentka střední školy.Devět měsíců chodím s e svím 24 letým přítelem který je zaměstnaný a mimo práci ještě podniká, takže je dosti pracovně vytížený. Času pro nás mnoho nezbývá, 2-3x týdně. Některé výkendy. Bydlíme od sebe asi 80 km. Scházíme se v praze kde má on práci a já školu. Takže je to už tak velmi komplikované. Přes to že jseme tak mladí a chodíme spolu relativně krátce, je to vztah na kterém nám oboum velmi záleží a proto nás velmi trápí naše věčné hádky. Mě vadí jeho nedostatek času a to že pracuje pozdě do noci, protože má nemocné srdce. Jsem žárlivá a on je náladový. Užívám antidepresiva, přítel už se mnou vydržel hodně. Mám e nádherný vztah a jsem oba velmi zamilovaní. Jediným důvodem proč píši jesou stálé a opakované hádky, často se blížíme k rozchodu, a pak usoudíme že je to vlastně blbost... Jen kvůli náladám, kvůli tomu že je závyslí na rodině nebo že jsem žárlivá.Je velmi citlivý a je často ve stresu, já mám pak pocit že o mě nestojí a nastane vlna výčitek a i za "odpuštěné" prohřešky. Moje depresivní stavy ještě přispějí. Velmi ho miluji a je to báječný muž, stojí nám za to bojovat za náš vztah, jen nevíme jak, ať hádky přestanou...Prosím poraďte Kristýna

OTÁZKA: ahoj jitko začnu od konce u psycholožky jsem byl mám tam ještě jít ale dál jsem nebo říkam ji to co tobě mám větší duvěru v tobě než v ní do všeho jsi se trefila ona do poradny nechce . ze 70% jsem se staral a domlouval dětem nemájí ze mě respekt proto nic s něma už nezmužu snad dostanou rozum a uvědomí co jsem pro ně chtěl . Žárlíte na její životní styl, na její přátele? víš věřil jsem ji že když podnikám tak mi bude oporou ale ona si to udělala po svém řekl bych že mě zradila v ničem bych ji nebráníl ale dvakrát jsem ji přišel na něco a ona mi nebyla schopná říci pravdu a tomě strašně naštvalo říkam to slušně navrhoval jsem ji at mi to řekne že ji odpustím ale nic výmluvy včera jsem s ní mluvil a zase mi řekla že to zaleží na mě a řekl jsem ji že to není pravda musí chtít oba pořád cítím že to mám skončit ten vztah než když ji uvěřím a ona mi zase něco vyvede a já to potom neunesu . vzali jsme se moc mladí ale já to pojal jako zodpovědnost když byla těhotná ona chtěla jit na potrat,když mladý chodil do školky ona do práce chodíval z práce o pul noci já si říkal jak at se vybije přestane to chvíli jo ale kdoví co dělala za zády .připomíná mi co jsem dříve říkaval za slova připadámi že to vubec nechce dát k lepšímu nechce stratit ten životní styl co si zavedla tak jsem se rozhod že se sní rozvedu at žije po svém dcera mi dáva pořár jakési podmínky a ona taky myslím že ona je to naučila raději asi zustanu sam už jsem vuči tomu tak otrlý že mi to vadit asi nebude jem mě bude mrzet že jsem to dělal pro ně vše a vše vyšlo na prázdno kdybych já měl takové sklony jak ona už by se to dávno rozpadlo pořád se o cosi snažím ,myslím že už je to jen ze soucitu k ní .jituš moc dik za trpělivost semnou ale moc mi to pomáhá moc dík bob bob

OTÁZKA: Měla jsem za svobodna dítě a bydlela u rodičů. Pak se vdala, manžel si dítě adoptoval.Bydleli jsme 5 let u mých rodičů. Moje mamka se citově uvázala k mému synovi a časem si vypěstovala averzi vůči mému manželovi.Prý ji nesedl.Odstěhovali jsme se. dobře. Dnes je synovi 15 Máti nemohla být bez vnoučete a neustále si ho brala s tím, že mi chce pomoci, když mám druhé dítě. Bylo těžké ji neuvěřit. S manželem měla velmi studený vztah.Odpoutání se nebylo možné. Konflikty hlavně výchovné narůstali. Prvorozenému synovi je nyní 15 let, pod tlakem událostí se vše dozvěděl a nenávidí mého manžela, mě a jelikož se o něho začal zajímat biologický otec a babička, ovlivnili ho v těchto letech úplně. Odstěhoval se od nás a bydlí u mých rodičů. S námi prý nechce mít nic společného. Mám k němu citové pouto,rodičům jsem vše vyčetla a matka synovi řekla, že jsem nevděčná dcera. Nevím, zda mám za synem jít - odmítá vše od nás, nebo vše nechat času. Myslím, že semínko nenávisti vzkvetlo... anonym

OTÁZKA: Dobrý den,sbalila jsem kluka a původně jako milence.Pak jsem se zamilovala a řekla mu to.Když jsem se s ním seznámila,byl rozešlý se svou holkou.Teď se s ní stýká,ale i se mnou.Nikdy mi nesliboval budoucnost.Ráda bych ale věděla,co se mu asi honí hlavou.Někdy se chová tak,že jsem si jím jistá a pak je zase odtažitý.Celý týden mi vydrží psát sms,oslovuje mě koťátko a jak po mně touží atd.Pak se klidně 14 dní neozve.Když byl psychicky zdeptaný,tak mě svým svérázným způsobem pozval na návštěvu a řekl,že mu stačí,když u něho chvíli budu.Pak se zase 14 dní neozval.Ta holka,která se s ním rozešla,za ním nechodí domů,on se považuje za svobodného.Když jsem řekla,že ho mám moc ráda a že jsem to neplánovala,tak mi neřekl,že už mě nechce,že takhle si to nepředstavuje,ani to,že mám smůlu,že chodí za tou holkou.Spíš byl potěšený,řekl,že mě má rád,ale nijak konkrétně se nevyjádřil.Jeho sms se naopak zjemnily,psal jak se máš koťátko nebo Martičko a byl milý.Vím,že jsem pro něho hodně atraktivní a na úrovni,že jsem pro něho bomba v posteli.Občas navrhne i nějakou společnou činnost,ale nikdy se k tomu nedostane z nedostatku času.Dneska jsem mu napsala přesně takovou sms jakou má rád a on mi napsalže te´d nemá čas a ozve se,až ho bude mít.Po těch hezkých sms je to dost ošklivá sms.Vím,že je dost vytížený,hodně sportuje,je nezávislý. Prostě by mě zajímalo,co toje vůbec za člověka,jednu chvíli mě potřebuje(asi má problém s bývalou,kterou má pořád rád?) a pak mě zase nepotřebuje,protože je s ní zadobře?Co si mám o něm myslet? Přijde mi,že o mě stojí,ale jsem ta druhá,drží si mě jako rezervu a čeká,až definitivně krachne jeho původní stav? Napsala jsem to dost zmateně.Možná že nic nevyčtete z mého dotazu.Stejně děkuji. marta

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, jak pomoci a co dělat, když je vztah v krizi? Už jsem psala před časem, právě takovou máme s přítelem, chtěl se rozejít, pak to nedokázal, říká že ho někdy štvu, ale nedovede mne opustit. Snažíme se oba jí překonat, ale chvíli je to dobré a chvíli by se dala atmosféra krájet. Jezdíme do poradny, snažíme se. Poraďte, jak zařídit trochu trvaleji dýchatelné ovzduší doma po 5 letech vztahu a jak předcházet takovým krizím ? Děkuji Konvalinka konvalinka

OTÁZKA: Dcera 15let se bez mého vědomí odstěhovala k mým rodičům se kterými si nerozumím.Jsem samoživitelka,dceři jsem dopřávala přesto vše co si přála pěkné oblečení,dovolené u moře apod.Její otec výživné nehradí též mí rodiče mi nijak nepomáhaly.Byla jsem na dceru přísnější ohledně učení,pořádku atd.Vedla jse ji k zodpovědnosti,rodiče však,aby ji u sebe udrželi ji dovolí úplně vše vycházky do půlnoci,neomezeně televizi atd.Prostě naschvály.Byla jsem jediná kdo jí vždy dělal oslavu narozenin,na mé nedávné mi ani nepopřála.Má matka mi též nepřeje a domnívám se ,že se dcera chce zavděčit babičce.Dceru mám moc ráda a nedokážu si to vysvětlit,že může odhodit matku,která jí 15let sama vychovávala za bohemský život.Rodiče mi odepírají veškerý styk s ní a ami ona se neozve dokud profituje.Poradte co s tím.Je možné,že jsem ji nadobro ztratila?Zoufalá matka Petulka

OTÁZKA: Paní dokrorko. Je mi 33 let. Manžel je o 6 let starší. Máme 2 dcery/15,5 let/1.dceru jsem měla v 17 letech a po dostudování jsme se vzali.Celou dobu manžel pracoval ve stát. službách. Před 2 lety jsme se zadlužili půjčkou na opavu bytu v osob. vlast. Náš vztah byl pevný a spokojený. Před rokem se manžel rozhodl odejít z práce a začít podnikat. Přes můj protest si v září otevřel noční bar a celkově se změnil. V noci tráví čas v baru, pije víc jak dosud a naučil se hrát výherní automaty Loňské vánoce odmítl bar na štědrý den zavřít a nás nechal samotné u jeho rodičů a odešel do baru. Celé svátky byl v baru a já svou dovolenou trávila sama s dětma. Silvestr jsme trávili u něj v baru. Celou dobu nejevil o mě zájem. Poté jsem si promluvili a uznal, že nechce stratit rodinu. Snaží se nebýt tolik času v baru, našel si zaměstnance a přestal tolik pít. Je to asi 3 měsíce co se snaží, ale já začínám mít deprese, v noci se často budím a on není doma, vadí mi víkendy které tráví nocemi v baru, vrací se ráno a půl dne prospí a večer odchází. Chce ať jdu s ním, ale mě to nebaví každý týden. Raději bych jela na rodinný výlet nebo na chatu jak dříve. Nechci takový život a on se nechce vzdát baru. Přestela jsem mu důvěřovat. Problém nevidí a nechce nic poslouchat. Pořád říká, že máme dluhy a on musí výdělávat Má to ještě smysl? Bojím se, abych z toho nezblbla. Co si o tom myslíte? Edita

OTÁZKA: Dobrý den, Obracím se na Vás s prosbou o radu. Bohužel jsem opět ve fázi kdy mám pocit, že se musím svěřit a hledat radu. ( Markéta 28) Žiji s přítelem ve společné domácnosti již 8 let . Náš vzah prošel mnohým úskalím - začal jeho rozvodem , nastěhováním se ke mě, otěhotněním, potratem , útěkem do ciziny , dopravní nehodou, jeho pobytem ve vězení v cizině, až končí opakovanou nevěrou z jeho strany. No myslím, že to je tak ve zkratce náš vztah. Nyní jsem ve fázi rozchodu ( velmi čerstvého -včera)po opakované nevěře mého přítele (35) a tak nějak si nedokážu probrat pro a proti a neumím se s rozchodem srovnat, i když vím že tady už krok zpátky asi není možný. v průběhu našeho vztahu jsme několikrát řešili jeho nevěru . ( kandidátky z okruhu mých známých, seznamky, obchodní partneři atd). Pokaždé když jsem se zeptala co se děje tvrdil že nic. Když jsem přitlačila a začala se vyptávat , špěhovat jeho mobil i email ( moc se za to stydím) vždy se ke všemu přiznal s tím že takový je a že s tím bojuje aby se změnil , jen že to jde pomalu . Zůstávala jsem ve vztahu až doposud. asi před 3měsíci jsem začala mluvit o plánování rodiny , svatbě atd. Přítel po měsíci mých neustálých připomínek, vtípků přišel s tím že se v červnu budeme brát ( jen tak..). Měla jsem z toho radost ale taky divný pocit . Hned nato jsem zjistila že při údajném plánování naší budoucnosti prolézal seznamky a užíval si emaily i osobní schůzky s adeptky na vážné seznámení :-(. Zeptala jsem se ho na to a on to nechtěl řešit jenže za týden přišel s tím že ho já i jeho okolí neustále popichuje s dotazy typu: kdy se budete teda brát , kdy do toho konečně skočíte atd.a že už toho má dost. nakonec dal ultymátum : tohle jsou moje priority - ber nebo nech být ( nejdříve splatíme dluhy z podnikání , nebudu začínat něco co by ztroskotalo protože jsi zvyklá na lepší atd.) Rozešli jsme se s tím že na ultymáta nehraji a že to není fér a pokud nepřipustí že do tohoto rozhodnutí mám co mluvit i já . Za h [tato otázka byla zkrácena] Markéta

OTÁZKA: PRO ALICI-ALENU: Děkuji za přání, ale čtu až teď, tak vás alespoň zdravím. Promiňte mi, možná jsem někde něco přehlédla, ale vůbec se nezmiňujete o tom, jak při vás v této vaší situaci stojí váš druhý partner. Copak je mu to všechno jedno, nebo se mu s tím nesvěřujete? Já mám matku hodnou, zato tchýně je mistryně v citovém vydírání (manžel to asi po ní zdědil). Také jsem to kdysi špatně snášela, ale naučila jsem se to přehlížet. Už si to nenechávám líbit, sice se s ní nokdy nehádám, ale v klidu jí řeknu svůj názor a stojím si za ním. Jsem přece dospělý člověk a nemůže se ke mě chovat pořád jako k nějaké dvacítce. Možná vaše matka brzy procitně, až nebude mít z čeho dávat a bude ještě o něco starší. Děti poznají velice dobře, kdo to s nimi jak myslí. A pokud se k ní všichni jednou odvrátí zády, třeba ještě pochopí, jaká je její dcera. Neztrácejte svou hrdost, jak už jsem vám jednou napsala, je toho dost, na co můžete být pyšná - hlavně na zdravé děti, ty vás určitě vždycky podrží, když ne vaše matka. A to co do nich vložíte se vám jednou vrátí. Já to vidím na těch svých, které jsou už dospělé. Přeji vám hodně štěstí a nezoufejte, jsou ještě horší věci, stačí se každý den dívat na zprávy v televizi ... Janka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorku, špatně se mi o tom píše, ale potřebuji radu. Jsem o dost starší než můj partner. Když byl ženatý měli jsme spolu milenecký vztah, ne často, ale bylo to vždy nádherné.Jsem dost náruživá, miluji sex a je to pro mě nejlepší lék na všechno. Před rokem se rozvedl a žijeme spolu. Vše se změnilo, je hodný, pozorný, ale je po sexu. Je z toho nešťasný a já ještě víc, moc se tím trápím. Moc by chtěl, ale nejde mu to.Předtím podnikal, špatně to dopadlo a má velké finanční potíže, a to je podle něj ten důvod proč nemůže. Prosím, mohla byste mi nějak poradit, co mám udělat. Mám ho moc ráda, nechci hledat někoho jiného,nechci se toho vzdát, protože mi vždy úplně maximálně vyhovoval.Ale bez sexu se mi špatně žije,přesto, že tvrdí, že to není mou vinou stejně mám depresivní myšlenky,a komplexy, že už o mně nestojí.Moc děkuji předem. Karolína

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Je mi 23 let, mám tři roky přítele.Náš vztah je velmi fajn,rozumíme si téměř ve všem,známe se již od dětství. Bohužel přítel bydlí v Severních Čechách a já v Praze, takže naše chození je víkendové. Asi před 2 měsíci jsme se rozhodli, že se k němu nastěhuji. Má byt, takže podmínky jsou parádní. Bohužel se to poslední dobou nějak zvrtlo. Přítel začal pochybovat, zda je to dobrý nápad. Že tam 3 roky žije sám a zvykl si na to. Má práci, která ho zaměstnává a kapelu, ve které tráví volný čas.Vídáme se nyní tak 2krát do měsíce a co se týče sexu, tak bohužel díky tomu moc pravidelný není.To příteli začlo vadit asi nejvíc. Že mu při milování chybí naplnění, ale neví v čem to vězí. Nevím, zda je chyba ve mně nebo jestli se tak psychicky bojí té budoucnosti, že hledá veškeré chyby...máme se moc rádi, povídáme si o tom, ale nemůžeme přijít na řešení.Prosím poraďte, pokud je to alespoň trochu možné.Nechci ho ztratit, ale nevím, zda se to vyřeší, až se tam nastěhuji nebo se to spíš ještě prohloubí.Přítel je mi věrný, ale mám strach, že by to takhle asi dlouho nevydrželo. Děkuji moc. Lada

OTÁZKA: Dobry den,pani Douchova preji,i kdyz venku prsi a slunicko ne a ne se na obloze udrzet.Chci Vam moc podekovat za vasi pomoc.I kdyz uz si me dotazy urcite nevybavite,musim vam pripomenout ze jsem vam psala "pred rozchodem", "po rozchodu" a nyni tedy i po zpetnem navratu ke svemu priteli.Vzdy jste mi opravdu byla oporou a rozumne mi poradila.Snazila jsem se drzet vasich rad a ejhle-jak to dopadlo.Pritel si uvedomil,co ve mne ma,ze mu chybim a ze me stale miluje.Je to uz pres dva mesice,co jsme opet spolu (dohromady uz skoro 2 a pul roku) a jsme stastni.Je to uplne o necem jinem.Poucili jsme se z chyb a uz vime,jak spolu jednat a pecovat o nas vztah.Jsme sice mladi (ja 19, on letos 21),ale myslim ze to odlouceni nam pomohlo zase o kousek vic dospet.Jsme ted vic rozumni a jak rikam-vyzime si sami sebe a naseho vztahu.Za to chci podekovat i Vam! Skoro se mi z ust samo line "mam vas rada,za to ze jste". Krasny den,vase Petka Peťka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Jsem 13 let vdaná,je mi 32 let.Víte,já si vůbec nevím rady.Ani nevím,co Vám vlastně napsat.Cítím se v manželství nespokojená,ale já vím,že jsem k tomu přispěla já.Zamilovala jsem se do ženatého muže,znám ho už pět let.Když jsem s ním,je mi moc hezky,ale když si sáhnu do svědomí,tak žít bych s ním asi nechtěla.Já jsem si vědoma toho,že můj manželský život je proto jako rozervaný,svým způsobem mám pocit viny.Můj manžel není špatný,nepije,tohle všechno je v pohodě.Problém je v tom,že mě sexuálně nepřitahuje,když na mě sáhne,cítím spíš něco jako odpor.Nevím,jestli je to tím,že jsem poznala toho druhého muže,asi ano.A nevím,jestli se to dá nějak změnit,a hlavně,já nevím,jestli to CHCI vůbec změnit.Já to vážně nevím.Náš sexuální život mi nikdy nijak moc neříkal,a já jsem udělala určitě obrovskou chybu,když jsem dopustila poznat něco a někoho jiného.Přemýšlím pořád,a nevím,co mám dělat.Myslíte si,že bych se měla obrátit někam osobně pro radu?Ale kam?Psycholog,psychiatr,sexuolog,manželská poradna?Já opravdu nevím.Mohla by jste mi prosím poradit?Děkuji Vám mnohokrát. Katka

OTÁZKA: Dobrý den, Ptala jste se me koho vic trapi ma nechut k sexu. No asi partnera, ale me to trapi,proto ze nevim proc se tohle vse vytratilo.A na dalsi dotazy-ja vlastne o sexu nepremyslim vubec nepredstavuji si sex s jinym muzem.Proste na to nejak nemyslim.Coz mi pripada divne.Mam rada kdyz me pritel obejme a hladi ale samozrejme pak uz chce vic a to ja vetsinou stopnu protoze se mi nechce..Uz jsem premyslela i na sexuologem.Premyslim i zda to muze byt antikoncepci nebo tim ze mam zvetsenou stitnou zlazu,ale beru leky tak si myslim ze snad tohle sexualni aktivitu neovlivnuje??Citim se proste casto unavena na to abych se mohla milovat.. Re:Maja

OTÁZKA: Milá paní doktorko, jsem 11 let vdaná a po celou tuto dobu mám o generaci staršího ženatého přítele. Bydlíme každý jinde, čas od času se vídáme, poslední 3 roky méně, ale stále jsme v telef. kontaktu. Manžela si vážím jako otce našich dětí a živitele rodiny, avšak poslední půlrok-rok je u nás v podstatě tichá domácnost, zjišťuji, že jsme každý na jiné lodi co se týče koníčků a některých živ. postojů a priorit (třeba i při výchově dětí), sex. život nulový:-( Stále častěji se mi krade do hlavy myšlenka pomilovat se s oním přítelem (doteď k ničemu "závažnému" nedošlo, jen polibky, dotyky...) a čím déle jsme se neviděli, tím je ta touha silnější (zřejmě z důvodu i té absence manž. sexu). Plánujeme setkání a tak trochu se bojím, že podlehnu své i přítelově touze a budu manželovi (poprvé) fyzicky nevěrná. Ve mně to pořádně vře, chci i nechci zároveň a kudy chodím, tudy myslím na stále totéž:-) Přečetla jsem si spoustu Vašich odpovědí a řekla bych, že mi poradíte buďto a) ať zabrousím do minulosti a zkusím stavět na tom pěkném, co jsme s manželem spolu prožili, co nás spojovalo natolik, že máme 3 děti.... nebo b)ať tedy "podlehnu" se všemi možnými důsledky s tím, že to třeba znovunastartuje náš vztah a dále již nebudu toužit po "zakázaném ovoci":-) Manžela v hloubi duše miluji a život bez něj si nedovedu představit, ale ty myšlenky a chtíč nedovedu z hlavy vymazat:-( a ráda bych věděla, jak z tohoto bludného kruhu ven. Pani doktorko, děkuji za Váš čas, jakýkoliv postřeh či radu a mějte se hezky jarně:-) Emča

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, mám dotaz, který mě velice trápí a předem děkuji za odpověď. Jsem v rozvodovém řízení s manželem, který se před měsícem konečně odstěhoval, odešel, protože si našel jinou ženu, i když nepřiznal, že je to kvůli ní, ale to už je jedno, na dvě děti začal platit, i majetkové vyrovnání jsme zvládli, ale trápí mě to, že děti navštěvují i budou navštěvovat svého otce, já jim nebráním, to by bylo ode mě strašné vůči dětem i manželovi, ale trápí mě, že se tam setkají a budou setkávát s onou paní, strašně mi to vadí, říkám si, nejdříve odkopl mě a teď mi vezme děti, vím, že je to nesmysl, děti jsou velké 15 a 12 let a mají svůj rozum, ale mám strach, takže já, která jsem nic neudělala trpím a já jediná jsem nespokojená, děti to berou tak, že se táta rozhodl a nedá se s tím nic dělat, ale mě to hrozně vadí, paní znám a chová se tak, že nade mnou vyhrála a já jsem ta naštvaná, pořád si říkám, že začnu myslet na sebe a nechám to plavat, ale nejde to,se mnou se manžel ohledně dětí nebaví, a pouze od nich se dozvídám co a jak, kdy ho navštíví, na mě samozřejmě leží jejich výchova, takže já jsem ten nepopulární rodič co je večer žene od počítače a spát a nutí je se učit, kdežto můj manžel a ona paní mají jen samý úsměv a dárky atd. Někdy mě popadne hrozný vztek, vím, že si ubližuju, ale nevím jak s tím bojovat. Stále rozchod cítím jako zradu a už je to skoro rok, všichni říkají, že už by mě to mělo být jedno, ale prostě není, teď už můžou vyrazit na výlet jako šťastná rodinka a já jsem ta opuštěná a sama. Poraďte mi prosím, jak se s tím vyrovnat,mísí se ve mě vztek, lítost, strach, nenávist, závist, opravdu samé lepší vlastnosti, někdy je to už lepší, už na to tolik nemyslím, a zase mě něco strhne zpět, další návštěva nebo když je potkám, nejraději bych se někam schovala, ale proč mám takové pocity já, já se stydím za ně. Děkuji za odpověď Miluše

OTÁZKA: sms na t-mobile vladka

OTÁZKA: Dobrý den,mám velký problém a prosím o radu. S manželem jsme spolu osm let, u obou je to druhé manželství. Spolu děti nemáme, já mám dvě (20 a 14let). Pocházíme ze SR, v roce 2002 jsme se trvale přestěhovali do Prahy, o dva roky jsme koupili byt na hypotéku, kterou budeme splácet 20 let. Dcera zůstala v SR,jednak aby dokončila školu, jednak hlavně proto, že manžela nenávidí, nikdy se nesmířila, že jsem se vdala. My jsme tady s manželem a synem docela spokojeně žili, můžu říct, že poslední dva-tři roky jsem mohla říct, že jsem šťastná.Dcera nás příležitostně navštěvovala, ale nikdy se to neobešlo bez konfliktů.Vloni maturovala a přistěhovala se k nám. Na vysokou ji nevzali, začala pracovat a přispívat 3tis.měsíčně na domácnost. Manžel nesouhlasil, aby se k nám přistěhovala, já ho přesvědčila. Situace se během toho necelého roku tak vyhrotila,že teď mi manžel dal ultimátum, že buď se odstěhuje dcera, nebo on. Já jsem řekla, že vlastní dítě nevyhodím,proto se manžel stěhuje, připravuje rozvod.Já nevím, co mám dělat, rozvádět se nechci, nechci, aby odešel, na druhou stranu nechci ztratit dceru.Pomozte mi, prosím. Iveta

OTÁZKA: ahoj jitko dík za odpověd jsem rád že není vina jen na mé straně děti máme už jsou dospělé ale obě prošli velkou krizí co demokracie přinesla za nás já neměl potuchu že to muže existovat asi víš kam tím mířím nešvar lidstva pravě když jsem je z toho tahal tak asi došlo k tomu že manželka si našla kdo ji začal spívat krásně do ouška a mě v tom nechala samosného ,ted když už to vypada z ratolestma dobře tak jsem právě odhalil tyto naše problémy ,podnikám jsem doma za domem mám dílnu a sam vždy jsem se těšil na ni jak přijde z práce domů,ale ted zranila moje city ,posla jsem ji do lázní aby se dala dohromady ale jsou stale vyhýbyvé odpovědi a ten týden co byla pryč jsem pochopil že mě vubec neschází že dokáži žít bez ní se vším všudy dokáži se o sebe postarat!!! co s tím ? rozchod by asi byl lepší né ? dik za odpověd bob bob

OTÁZKA: dobrý den, paní doktorko. Jsem 21 let ženatý, je pravda, že jsem pořád v práci, doma jsem jen večer, což mi žena vyčítá, že jsem prošvihl celé dětství našich 2 dcer. Při tomhle všem vzniklo to, že jsme spolu přestali spát, je to už 8 let. Vycházíme spolu vlastně jako partneři v podniku. Já jsem ale potkal ženu, s kterou mám už půl roku nádherný vztah a ona se právě rozvádí. Netlačí na mě, abych se rozvedl, ale vidím na ní, že na to myslí. Já mám ale pocit provinění vůči manželce a přitom nechápu přesně proč, protože naše manželství vlastně dávno nefunguje. Nemám ale pocit, že by jen to, že spolu nespíme, ale jinak si rozumíme, byl správný důvod k rozvodu. s dcerami si myslím, že mám vztah dobrý, jen s nimi moc nejsem a ony vlastně o to dávno nestojí. Přemýšlím o tom čím dál častěji a nevím, co s tím. Poraďte. Děkuji předem. Martin

OTÁZKA: Dobrý den,v prosinci se mi narodila dcera a od té doby je náš vztah s přítelem katastrofální.Před narozením dcery náš vztah byl de facto víkendový a vše se zdálo být v pořádku. CCa od listopadu žijeme spolu a jsme rozčarováni z toho, jaké jsme měli jeden o druhém představy, které se zdají být nenaplněny.Děcko mi "řídí" takřka celý den a přiznávám, že jsem dosti přecitlivělá a náš nesoulad často končí nechutnými hádkami s touhou věci řešit. Partner mě odbyde a problémy chce vytěsnit a jakoby nevidět, což ve mně vyvolává další novou vlnu hádky. Vyvrcholilo to tím, že mě nyní takřka obden partner vyhazuje ze svého bytu, že se mnou nedokáže žít. Pocházím z Plzně a za ním jsem po vzájemné domluvě odcestovala na jižní Moravu s očekáváním vytvoření zázemí pro mě a pro dceru. Vrátit do Čech se nechci a neustálé hádky s příchutí nechutných témat typu toho, že např. jeho bývalá manželka byla lepší v posteli,atp.(mimochodem - 3,5 měsíce po porodu myšlenky na nějaký vášnivý sex skutečně nemám a každodenním stáváním cca 4x za noc ani moc sil, přiznávám). Dříve mi přišel přítel velice vnímavý, empatický a měl mou důvěru. Nyní je všchno jaksi negováno a nevím, zda on neunesl novou situaci, anebo já (za sebe mohu říci, že mateřství je zcela nová role, na kterou si zvykám. Přítel už má 2 děti z předchozího manželství). Můžete mi, prosím, poradit, co v dané situaci dělat? Jak partnera přimět, aby problém řešil? (odbyde mě tím, že ho to nebaví a jde si sednout k počítači). Nutno ještě podotknout, že přítel je o 14 let starší a odjakživa jsem vyhledávala starší partnery, neboť jsem si dle klasického vzorce moc nerozumněla se svým otcem. Předem velice děkuji za radu. Vendula

OTÁZKA: Pěkné velikonoce paní doktorce i Jance, Tomášovi a ostatním čtenářům. Trápí mě velice vztah nevztah k mé matce, poté co po rozvodu nadržuje mému bývalému muži a plete se do dělení majetku, provádí dle mého názoru podrazy tím, že jemu dává peníze na dosud společné a nerozsouděné věci jako je auto bez toho, že by mi to alespoň řekla, jedná se mnou jako s nesvéprávným chudákem, jelikož bývalý manžel si s ní telefonuje a co on poví, tomu ona věří... Já už nemám sílu se brámit, jelikož se mi stejně nevěří. Tak teď jsou velikonoce a moje drahá maminka pozvala mého bývalého manžela i s našimi dětmi na návštěvu. Já jsem s ní přerušila styky, dovolila jsem dětem minulý týden tam jet, ale že bych překousla tohle... Mám pocit, že se už složím, já jsem ta nejhorší a nejnemožnější - dle jeho a jí. Jak se mám paní doktorko od tohodle odpoutat? Já bych ráda, ale ono to jde pořád dál. Já to prostě nepřekousnu a děti ráno někam odvezu na celý den na výlet, já vím, že budu zase špatná, ale já takhle nemůžu. Nejhorší je, že si ty děti kupuje, ony k ní nejezdí s láskou, ale s tím, že jim zase babička něco koupí a dá peníze. Druhá babička - tchyně - jim nic nedá, když přijedou, to je zase další extrém, tak k ní se vůbec nehrnou. Povídala jsem jim pohádku o dětech, co měli bohatou babičku, která pak onemocněla a potřebovala jejich pomoc a ony už nepřijely. Nevím, zda-li pochopily. Bývalý manžel ji taky jen využívá a ona se nechá, ona to nevidí, ona je tak hodná... Prosím, pomozte slovem, zkušenostmi. Děkuji. Alena - Alice /43/

OTÁZKA: Dobry den,mam problem,nevim jak je to s vekovým rozdilem u mladych lidi.konkretne se jedna o me...chtel bych chodit s jednou holkou a ona se mnou,ale ji je 13 a me 16,jsme mezi sebou presne 3 roky...bojim se aby se mi treba veskole neposklebovali ze jsem na maly holky nebo tak...je to normalni chodit s tak mladou holkou v mým veku???prosim odpovezte dekuju kubass

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se s vámi poradit o mém partnerovi.Známe se 6 let, 4 roky spolu bydlíme v jeho domě a nyní máme 9 měsíční miminko. Problém tkví v tom, že přítelovi rodiče jsou majetní, kdežto já mám maminku, která je vdova. Od přítelových rodičů dostáváme stále finanční příspěvky, což si moje strana nemůže v takové míře dovolit a je mi to stále dokola předhazováno. Přítel mi stále poukazuje na to, že všechno je jen jeho, pomáhá nám jen jeho rodina...atd. Bojím se i jezdit autem, protože ho dostal on a já mu na něj nepřispívám. Nyní jsem na mateřské dovolené, takže řeči ohledně jejich financování ještě přitvrdily. Chová se ke mně tak, jako bych byla méněcenná. Chodí rád do společnosti a rád popíjí. U mě by byl nejraději kdybych byla jen doma a stále na něho čekala, starala se o něho, každý den,když se mu bude zrovna chtít, s ním spala a ve všem ho poslouchala. Jeho opilost leckdy končí agresivitou. Noční návraty vypadají většinou stejně: zvracení kdekoliv, vybílení ledničky a druhý den polehávání a střízlivění. Pravidelně jezdí do hospody autem, tudíž celou noc nespím, aby někde někomu něco neudělal. Nevím už jak dál, jeho chování mě značně psychicky deptá. K synovi se chová hezky, ale bojím se toho, aby mu jeho chováním ke mně nezpůsoboval později trauma. Žádný slib samozřejmě nedodrží. Paní doktorko, poraďte mi prosím jak se mám chovat a zda maá vůbec smysl tento vztah udržovat. Předem Vám velice děkuji za odpověď. S pozdravem Magda Králová Magda Králová

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, potřebovala bych od Vás radu. Jsem pár měsíců vdaná a v manželství se vůbec necítím dobře a to hlavně kvůli neustálým sporům o peníze s manželem. Uzavřeli jsme předmanželskou smlouvu, ve které skoro veškerý majetek připadá jemu (byt, jeho plat). Připadá mi, že jsem udělala velkou chybu, že jsem na tuto smlouvu přistoupila a neustále se mi honí hlavou myšlenky na rozvod. Prosím poraďte. Předem Vám děkuji za odpověď. Simona, 26 let

OTÁZKA: Dobry den, moc Vas zdravim a preji pekne velikonoce, nevim jestli si na me alespon trosku vzpomenete je mi 30 a manzelovi 31 mame 11 mesicni dite,psala jsem jak se manzel zmenil, nestoji o nas, take jsem psala jak jsem ho nekolikrat vyhodila a zase vzala zpet, radila jste mi, at zacnu u sebe, ze nevite co mi takove manzelstvi muze prinaset,ze si manzel zije svuj zivot a o nas nema zajem,ze jestli ho jeste jednou vyhodim,abych si stanovila definitivni podminky, poslechla jsem vas, zacala na sobe pracovat, vice o sobe premyslet,vyhodila jsem manzela a dala definitivni podminky at si najde byt a da nam dostatecne najevo jak tedy o nas stoji, byt si hleda, ale neustale na me vyviji natlak, ktery mi bohuzel prijde jako vydirani a ne jako zajem o me a nase dite, neustale mluvi o sobe, jak je to hrozne nemit kde bydlet, ze se chce vratit a to hned, ze potrebuje zazemi,ze jsem vymyslela blbost, ze se mu zadny byt nelibi, ze to bude stat prachy, ze za to mohla byt dovolena,najednou nas miluje a chybime mu, to ovsem dava najevo jen svymi telefonaty a SMS, kdyz mu reknu presne co ocekavam(myslim tim ze prijede a bude se venovat me i diteti) rekne ze to jde tezko kdyz s nami nebydli, myslim si ze kdyz chlap chce tak kde vsechno a prijde mi ze si spise hleda vymluvy,ikdyz mi hodne ublizil mam ho porad stale rada a tezko se mi ho nechava v tehle situaci, ale vzdyt si to zavinil svym chovanim(neustale vytky, nechozeni domu, nebo prisel rano)sam,uz se to vlece pres pul roku a ja se v tom placam,take jste mi radila, ze mame na sobe zacit objevovat veci ktere jsme meli na sobe radi a dat si sve limity vztahu, snazim se o to, ale nejak to nejde manzel obcas prijede, ale je to kdyz ma zrovna naladu a dite uz spi,vite byl to muj prvni kluk jsme spolu pres 10let a mame spolu dite,mam ho rada a nejsem clovek ktery dokaze udelat tlustou caru, prosim pomuzete mi jeste vasim rozborem cele me situace?moc mi to vzdy pomuze, diky A. Alice

OTÁZKA: Pani doktorko. Co mám dělat? Manžel je v poslední době divný. Zyguna

OTÁZKA: Paní doktorko, mám problém se svým přítelem, Jsme spolu skoro 5 let, zijeme v jiném městě, než bydli rodiče nás obou. Věcí, která mě trápí je jeho fixace na svoji rodinu. je mu 26 let a jeho matka mu i několikrát denně telefonuje a ptá se na vyložené blbosti. telefonuje i dost pozdě večer, což mi vadí. Přítel se nějak nevzpírá, nevadí mu to, naopak je vždy k matce vřelý, poradí, sám ji pak zase volá. takže někdy to je nazblaáznění, kdyz je během dne x takových telefonátů. Podobné je to i s jeho sestrou. Teď když žijeme v jiném městě, tak by mě to ani tak nevadilo, ale přítel na 100% počítá, že se přestěhujeme do města, kde vyrůstal, argumentuje, že tam má jeho rodina zázemí, že tam mají pozemek, nemovitosti, že je tam nejlepší místo pro to, aby začal podnikat. Ja s tímto přesunem nejdří souhlasila, ale postupně začínám pochybovat a bojím se dvou věcí. jednak, že moje nastávající tchyně nám bude zasahovat do zivota a pak až on začne to své podnikání, do kterého vloží své nemalé peníze jak jeho matka tak i sestra a on, tak si budu pripadat jak pate kolo u vozu, protze to nebude naše společná budoucnost, naše plány, ale plány a budoucnost jeho rodiny. Příteli jsme vše řekla, říká, že to tk není, že je normální,aby byl tak často v kontaktu s matkou a i mé obavy o tomto městě jsou spatné. vadí mi, že by kvůli mě nebyl schopen zůstat tam kde jsme, asi má silné kořeny. Děkuji vám za vaši odpověď. Emma

OTÁZKA: obracím se na Vás o radu. Sama nejsem schopna jednat, protože vůbec nevím co mám dělat. S manželem žiji již 7 let, po 3 letech manželství jsem se zamilovala do kolegy a začla s ním manžela podvádět. Tento vztah trval cca 2roky, pak když se to manžel dozvěděl, já se ke všemu přiznala a řekla mu možná víc než jsem měla. V té době byla naše situace taková, že jsme si šli bezmyšlenkovitě oba zažádat o rozvod. V té době jsme začli stavět rodinný dům. Muž, pro kterého jsem chtěla manžela opustit, byl ženatý a měl 2děti. Už kvůli nim by se nikdy nerozvedl a já jsem začala být zoufalá. Můj muž je hodný, milý, ohleduplný, ale nemáme vůbec společné zájmy, kdybych nedomluvila dovolenou nebo nezorganizovala nějaký výlet, můj manžel by se válel jen doma. Oproti němu jsem já temperamentní, mám ráda sport, stejné zájmy mě spojovaly i s mužem, se kterým jsem manžela odváděla. Tím začlo moje trápení. Nakonec to dopadlo tak, že jsme s manželem až dosud, ale bohužel náš vztah jde ke dnu. Manžel se chce se mnou rozvést, prý mi nikdy nemůže odpustit moji nevěru,nikdy se s tím nevyrovná a nesmíří. Jakmile si na to jen pomyslí, že jsem byla s cizím mužem v posteli, je na mě alergický a chová až někdy agresivně. Ten vztah s milencem jsem již ukončila hned, jakmile jsem s rozhodla pro to zůstat s manželem. Snažila jsem se napravit situaci a být na manžela milá. Jenže manžel mě nemůže někdy ani vystát. V jádru je to hodný člověk, vím to, a také vím, že se hrozně vnitřně trápí a nedokáže tu nevěru strávit. Nevím co mám dělat. Dům jsme právě dostavěli a ve chvili, kdy jsem se tam měli už téměř stěhovat mi sdělil, že se se mnou rozvádí. Vím, že jsem mu tehdy moc ublížila, ale já se s ním rozvést nechci, děti sice nemáme, ale i přesto chci s manželem žít a mít s ním děti. Poradíte mi, prosím, co mám dělat, jak se mám k manželovi chovat, abych zapomněl na moji nevěru a miloval mě stejně jako před tím? Chci mu pomoci, moc se trápí a já také. Chci, abychom zase žili pohodový společný život. Nebo si [tato otázka byla zkrácena] Anastázie

OTÁZKA: Moc Vám děkuji za Vaši idpověď ze 13.4.Dá se říct,že jsem s touto odpovědí počítala a máte úplnou pravdu v tom ,že není jednoduche to zvládnout často si říkám,jestli by přece jen nebylo jednoduchší tento vztah ukončit, myslím že přítel ani netuší jak moc se trápím.Vím že ma toho moc a tak mě ani nenapadne přidělávat mu starosti také se nechci zachovat jako zbabělec a utect,možná to bude stát za to počkat.Co myslíte mám si s ním přece jen o tom všem promluvit a nebo ho raději nezatěžovat svými pocity a vyčkávat. Jarka

OTÁZKA: Dobrý den, už jsem Vám jednou psala.Poradila jste mi že se mám oddálit.Ani nevíte jak strašně je to težké,mám manžela ráda, strašně mi chybí jeho blízkost,jeho objetí a přitom vím že nesmím nic nic říkat,nic... On chodí s dětmi s kamarádkou já s tím kdo má čas, se známou, se sestrou, a tak. Přesto cítím i křivdu, já jsem se starala jak nejlíp jsem uměla a ještě jsem mu chtěla pomáhat, pak už jsme byli nervozní oba, kdybych se tenkrát odvrátila první, byla bych teď nejspíš v mnohem lepší situaci.. ale mě to nedocházelo, chtěla jsem být s ním.Teď si připadám jak vymačkaný citron. Z dětí mám sice radost, ale je ze mne cítit únava a smutek i když se snažím. Kamarádku tedy toleruji, ale je to hrozně těžké, je mi z toho zle, nemůžu se zbavit dojmu, že ho navádí.je to vypočítavá mrcha, těší ji že má navrch, že může manipulovat a přesto je v jeho očích lepší než já jak je to možné?Chtěla bych mu toho tolik říct, říct, že nemá pravdu,ale bojím se že mě stejně nepochopí.Myslela jsem si že mám úžasnou lásku na celý život a zatím to vypadá,že se vše počítá na to kdo kolik vydělá a co zařídí.Teď už vím, že jsem neměla předtím ve všem ustupovat, ale já jsem mu chtěla pomáhat, ale asi to bylo všechno špatně. Nevidím moc velkou naději, že by se vztah mezi námi zlepšil.Mám rozebírat to co bylo? Ne teď třeba za měsíc, nebo to nemá smysl?Snažím se soustředit na děti a na sebe, ale jak dlouho to takhle bude?Je mi strašně smutno.... Děkuji za odpoveď Martina

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, budu se snažit popsat vse rychle a strucne. Je mi 25 let, mému priteli o 10 let více. Jsme spolu 3 roky a vse nam skvele klape, az na jednu vec. Pritel mel samozrejme vzhledem ke svemu veku, daleko vice partnerek a tim nemyslim vztahu. Zkratka mel spoustu a spoustu pritelkyn a kamaradek, s kterymi se neustale styka. Rikam tomu fan klub, ale nekolikrat jsme se kvuli tomu pohadali. Nemyslim si, ze mi je neverny, jen nemuzu prenest pres srdce, proc si se vsemi stale vola, pise a styká se s nimi.Asi potrebuje mit pocit, ze je neustale zadan. Navic to jsou vetsinou zeny, ktere uz maji neco za sebou, neco dokazaly a casto uz maji dite. Ale jsou samy a samozrejme oceni nejakou pozornost z rad svych byvalych...Mozna jsem jen nesmyslne zaujata a sama nevim, proc mi to tak vadi. Mam za sebou vztahy, ktere me vetsinou zklamaly a podvedome s e stale bojim, ze me to potka i ted, kdyz jsem jinak tak stastna. Narusuju tim pritelovu duveru a kolikrat me to moc mrzi. Znali jsme se jiz driv, takze jsem moc dobre vedela do "ceho" jdu.O to je to mozna ted pro me tezsi. Potrebovala bych poradit,jak se s tim vsim vyrovnat a nedelat zbytecne hadky. Mozna vam bude tento problem pripadat banalni, ale budu vdecna za radu. Dekuji Klara Klara

OTÁZKA: Pani doktorko, dobry den, nevim, co mam delat. Je mi 35 let a memu partnerovi 43. Nas vztah se nikam nevyviji, je to porad stejne, nejsem stastna a myslim, ze jsem vlastne nikdy s timto muzem poradne nebyla. Mam pocit, ze mu nerozumim a on zase nerozumi me. Jsem ve vztahu ten, kdo vetsinu veci vymysli a organizuje, jsem ten energictejsi a uz me to unavuje, porad neco vymyslet a nutit partnera, aby se nektere veci zmenili, protoze mu vsechni dlouho trva. Nez jsme se dali dohromady ( v byvale praci ), tak byl pomerne uspesny a samostatny, co je se mnou, tak porad meni zamestnani a dokonce byl i pomerne dlouho bez poradne prace a to jsem se za nim prestehovala do Prahy ( protoze u nas na Morave byl uz vubec nic nenasel ). Nevim, co mam delat, jsem na nem bydlenim zavisla, ale pote co zase dostal vypoved jsem si zacala zarizovat vlastni bydleni. myslite si, ze mam jit do toho a odstehovat se ? Bojim se, ze zustanu sama a nestihnu mit zadne deti. dekuji moc predem. Jana

OTÁZKA: Paní doktorko, děkuji Vám za Vaši odpověď na můj dotaz ohledně mé osamělosti. Je pravda, že jsem "svá" a neumím a ani se poslední dobou už příliš nechci přizpůsobovat okolí, připadá mi totiž, že jsem se musela přizpůsobovat velmi dlouho, dlouho jsem byla "uchem a pomocnou rukou" pro své známé a kolegyně, které se ale vypovídaly a mé problémy už je nezajímaly, takže jsem se rozhodla v tom nepokračovat. Kromě toho jsem asi nějakým způsobem provokativní typ, jakkoliv nejsem třeskutě atraktivní, takže některým ženám, jak jsem vypozorovala, tak jen těm víceméně v životě nešťastným, jsem dost nesympatická celkem bez důvodu už na první (bohužel i na druhý) pohled. Ale dost často mám i pocit, že se musím mnohem víc snažit než ostatní, abych získala aspoň průměrné sympatie ostatních žen. Mám svoje koníčky, hodně čtu, přesto nepřipadám ostatním výrazně přitažlivá pro kamarádství. Nestává se mi, že by mě třeba na kurzu břišního tance někdo oslovil a začal se mnou hovor. Občas se snažím já, ale většinou se to nesetká s žádným velkým ohlasem. Na druhou stranu někdy docela žasnu jaké relativní "nesmysly" od ostatních připadají všem zábavné. Opravdu asi úplně přesně nevím v čem je chyba a jak se změnit. Každopádně mě má marná snaha někdy dost vyčerpává. Zuzák

OTÁZKA: Dobrý den,"chodím" s přítelem (stejně starým) 11 let.Do svých 24 let jsme spolu byli skoro pořád.Pak jsme se k sobě nastěhovali,asi půl roku jsme spolu bydleli a pak se v mé rodině staly smutné věci.Nějak jsem to nezvládala psychicky a přítel mi moc pomáhal.Jenže já se s ním rozešla (zamilovala jsem se jinde, ale stejně to po měsíci skončilo).Přítel při mně stál a byl mi i oporou dál i jako kamarád.Loni (po tříleté pauze) jsme to začali dávat nenásilně dohromady.Za ty 3 roky jsme si každý prožili své vztahy,ale nakonec jsem zjistila, že on je pro mě stejně ten nejlepší.Začali jsme plánovat budoucnost a společné bydlení letos na jaře.Jenže už totálně vyprchalo to něco vzrušujícího.A já se pořád chtěla zamilovat někde jinde i s tím, že bych si současného přítele ponechala.Vím, že mě má moc rád.Protože on je má opora, jistota.Se vším mi pomůže, můžu se na něho spolehnout.Říkala jsem si,že přece taková ta „nuda“ přijde v každém vztahu.No jo, jenže teď už 4 měsíce „chodím“ ještě s jedním přítelem.S mým původním už nemůžu spát (ale to by se časem spravilo, kdybych nikoho jiného neměla), nejde mi to skákat z postele do postele (on vlastně po té době vytušil, že někoho mám –).Ten nový je ale o 2 roky mladší.A je mi s ním hezky.Ale říkám si,že každý začátek je hezký a za x let to může být stejné jako s mým původním přítelem.A taky se bojím,že když to nevyjde, budu si všechno vyčítat.Vždyť ten původní byl vlastně skvělý a já už nechci být sama. Jak bych se najednou nahrnula do jeho náruče a byla šťastná,že ho mám a už ho nikdy neopustím.Chci svou pohodu a klid.Rodinu (na tu bych si musela s novým ještě chviličku počkat).Na druhou stranu se bojím,že kdybych zůstala s původním přítelem,tak ho budu podvádět a hledat vzrušení jinde. Ale kdybychom třeba založili rodinu,tak bych na takové hlouposti neměla čas ani náladu a žila bych spořádaný život.Teď mám v hlavě pořádný guláš a nevím, co dělat.Dokonce jsem zkoušela být i sama.Jenže jsme to s tím novým nevydrželi ani týden a padl [tato otázka byla zkrácena] Janka 28

OTÁZKA: Dobrý den, Mám problém s chutí se milovat. S přítelem jsme spolu 5let. V oblasit sexu bylo vše OK vždy jsem spíš byla já ta která milování vyžadovala častěji.Ale tak poslední rok, nemám na sex chuť.Prostě na něj ani moc nemyslím a tak mi připadá že mi nechybí. Nějak mi připadá že to začalo při změně mé práce. teď každý den dojíždím 20km do práce, vstávám o pul 6.Což je pro mě trestem. A když dojedu domů tak jsem unavená a opravdu se mi nechce hýbat.Takže milování je u nás spíše přes víkend ale někdy i to ne.Prostě když k tomu má dojít tak cítím že se mi nechce.Nevím co s tím aby to bylo jako dřív nebo alspon pravideněji.Děkuji za odpověď Maja

OTÁZKA: Mám za sebou 22 let manželství, 7 let už spolu nespíme, ale nějak žijeme. máme 2 dcery, já jsem měla přítele a manžel to neřeší, protože je unavený podnikatel. ale potkala jsem muže, který mě naprosto zaujal a teprve teď jsem o tomto stavu svého manželství začala přemýšlet. je o 8 let mladší. rozvádí se. nevím, co bude dál. mám právo s ním nadále udržovat nádherný vztah, když na mě manžel kašle, ale on si potrebuje najít mladou ženu, protože chce mít děti? Říkám si: nech to osudu, ale vím, ře ve chvíli, kdy se dozvím. že má novou mladou, zlomí mi to srdce. Tak aspoň si ještě užiju trochu lásky. Co Vy na to? Romana

OTÁZKA: Zdravím vás do Prahy a ptám se - velmi mne vzrušuje dámské pozadí, situace zašla až tak daleko, že nejsem schopen milovat se se ženou v poloze tváří v tvář. Vzruším se a dosáhnu uspokojení jen zezadu. Mé partnerce to vadí jelikož ona v této poloze uspokojení nedosáhne a musím ji před nebo po svém vyvrcholení "dodělat" rukou nebo ústy. Chtěla by ovšem sex až do konce misionářsky, zepředu, je velmi vzrušivá, ale já mám v této poloze za pár vteřin půl šesté. Pavel, 40 let

OTÁZKA: dobry den pani doktorka. v nedelu som sa rozisla s priatelom s ktorym sme boli spolu 2,5 roka. Studujeme v inych mestach deli nas 1000 km On sa o tom odmieta bavit ze nema casa hovorit ze je len na mne ci chcem pokracovat dalej, cize som sa vlastne rozisla ja s nim ale on akokeby nic. dalej pokracuje v beznej komunikacii napise mi jednu sms za den. Dovodom rozchodu bola pasivita z jeho strany snazila som sa rozpravat s nim, vymyslat veci. ja nechcem ho stratit ale clovek sa neda zmenit nasilu. Neviem ci to ma zmysel. Neviete mi poradit ako to zistit? V lete sme si vyskusali spoluzitie na 4 mesiace a bolo to fajn so vsetkym co k tomu patri, varenie kazdy den, upratovanie, pranie, praca a vysledkom bolo ze ma poziadal o ruku. Zalezi mi na tomto vztahu a preto je mi tazke sa ho vzdat. Na druhej strane mu nemozem velmi vycitat spravanie pretoze doma nema iny priklad. Rodicia bez vysokej skoly, este mladi (45) chcu si uzit a detom nedavaju uz peniaze musia si yarobit samy. Naklonnost sa u nich tiez velmi nenosi a nekomunikuju velmi spolu. Par viet prehodia a potom uz robia svoje. Vraj sa pri mne uz dost zmenil, zacina pouzivat zdrobnelinky, je komunikativnejsi ale i tak je to este bieda. V poslednej dobe (3mesiace) okrem toho ze studuje hned potom bezy do roboty a robi trinastky prichadza mrzuty a vycita mi veci o ktorych som nikdy netusila ze ho trapia ale sam od seba mi ich nepovie i ked som uz asi vyskusala vsetko. Rozmyslala som uz aj nad partnerskou poradnou, no neviem ci do moznych rieseni mam investovat cas len ja. pretoze pre neho je nas vztah uplne v poho, resp. bol i ked som mu vravela ze pre mna nie je dlhsiu dobu (7) mesiacov) ale snazila som sa to urovnat. minuly tzydeen to stroskotalo na tom ze mi vycital ze chcem vsetko riesit, ale ved problemy sa maju riesit, tak som sa skusila hrat na spokojnu priatelku ale v nedelu som si uvedomila ze to nie je spravna cesta a rozisla som sa s nim. Mala by som to este skusit, pockat na jeho reakciu, alebo ist dalej ... Gabina

OTÁZKA: Vazena pani doktorko, prosim Vas o radu, nevim si rady se sebou a doufam, ze v tom nejsem sama.Prestoze jsem uz toho spoustu precetla, nenasla jsem uspokojivou odpoved.. Prijde mi, ze vzdycky delam vic nez ON a pak mu to vycitam a stavim na tom.. Jakmile ma muz zajem temer na bode mrazu,snazim se ho dobyt,jsem tim az posedla, delam veci, ktere mi nejsou ani tak prijemne, jen ho proste chci dobyt (paradoxne ne pro sex), ale pro pocit, ze ma o me zajem,jakmile vsak dosahnu sveho,zacnu mu vycitat, ze to mel byt on, kdo by se mel tolik snazit,vzdycky mi prijde, ze se snazim vic, jsem schopna i 30x denne zavolat,psat,po praci hned jet za nim, zrusit kamaradku,nakupy,cokoliv jen videt jeho, pokud ma ted cas... jak se rika "stihacka", prijde mi na mou narocnou praci, ktera me plne uspokojuje, ze toho zvladam pres,pak se vsak stahnu se a nejsem schopna si to uzivat. Naopak jsem vic neprijemna nebo spis vycitam a chci byt dobyvana vic. Je to porad dokola, jen pro uceleni, je mi 32let, svobodna,bezdetna, pracovne dost vytizena a soc. zabezpecena,z rodinnych pomeru velmi skromnych (ale rozvedenych) i chovanim velmi konzervativni. Asi mi poradite cekat az co udela ten druhy.., ale to mam zkusenost,ze pak vycitam jeste vic. Prestoze si dovolim rict, ze udajne mam hrosi kuzi a trpelivost obrovskou. A prave po cekani se to kupi hodinove, kdyz se s dotycnym nemuzu vidat denne, nebo aspon obden. Vse vydrzim, ale o to vic az se vidime, vycitam. Prosim poradte jak se chovat, pokud nejaka rada existuje, moc predem dekuji za jakoukoliv odpoved. Veronika

OTÁZKA: Hezký den, paní doktorko.Jsem rozvedená a žiji s přízelem rovněž rozvedeným.Spolu vychováváme každý své dvě děti z předchozího manželství.Problém,který neustále řeším,je v tom,že partnera stále obtěžuje jeho bývalá.Neustále si vymýšlí důvody,proč s ním musí hovořit.On ví,že mi to vadí,vždy mi slibuje,že to alespoň eliminuje,ale situace se nemění.Jeho bývalá žena,vždy,když u ní děti jsou(1xvíkend za 14 dní)jim "bulíkuje" nesmysly,že se o ně špatně starám,nemám je ráda,když mám své děti atd.Učí je nám lhát,podvádět.Dává jim hotové peníze na útratu (alimenty neplatí,protože prý vydělává málo),kupuje zbytečné oblečení,které děti doma mají a další.Co proti tomu mohu dělat?Jde mi o ty děti,mám je ráda,ale vždy,když přijedou od ní domů,cítím,že jsou navedené.Hlavně mi jde o dceru,které vyloženě vymývá mozek.Poradíte mi?Děkuji. Olina

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko.Ráda bych vás požádala o radu.Je mi 19,s přítelem chodím něco přes 7 sedm měsíců,odpověděla jsem na inzerát po internetu.Je o 5 let starší,velmi hodný a pozorný,máme mnoho společných zájmů,i v sexu nám to skvěle klape:)-všechno je tedy,jak má být,jsme velice šťastní.Přestože je to můj první vážný vztah,řekli jsme si,že spolu chceme založit rodinu a absolutně si důvěřujeme.Je to asi také tím,že přítel si už prožil tragédii (na střední škole mu na vážnou nemoc zemřeli brzy po sobě oba rodiče)a je proto vyzrálejší než většina mladých lidí.Opravdu ho miluji a neumím si svůj život bez něj vůbec představit(ani nechci)!Ptáte se,kde je tedy problém?Žárlím totiž na jeho nejlepší kamarádku.Je to dívka,se kterou celou střední školu do třídy(chodili na víceleté gymnázium),a v posledních pěti,šesti letech,jak mi sám přítel vyprávěl (říkáme si všechno)mají údajně krásný přátelský vztah!Často si píší SMS i e-maily,scházejí se minimálně jednou za dva týdny na kávu,občas spolu zajdou na nějakou akci(koncert atd.)Přítel tvrdí,že spolu probírají školu,problémy,hudbu,filmy atd.,že jsou si blízcí jako sourozenci a nic jiného k ní necítí,je to prostě kamarádka.Opakuje,že nechápe lidi,kteří nevěří na přátelství mezi lidmi opačného pohlaví,protože on a ona jsou toho přece živým důkazem!Smířila jsem se s tím,navíc vím,že ona má také nějaký vztah,který trvá déle než ten náš.Vím však ještě jednu věc,na kterou musím pořád myslet a která mě znepokojuje:přítel mi řekl,že s ní chtěl před pěti lety chodit,ona nejdřív souhlasila,ale po týdnu ho odmítla.Že prý ho má ráda jen jako kamaráda a není schopna mu dát,co od ní čeká.Přesně v té době,kdy ho odmíla mu zemřel otec(až potom,co s ní chtěl chodit)takže ho musela zároveň ujistit,že jako kamarádka tu pro něj bude vždycky.Měla asi pak špatný pocit,že mu v tak hrozné době zasadila další ránu,takže se scházeli dál.Studovali nějakou dobu stejnou školu,takže prý v jejich vztahu (údajně přátelském!)vše pokračovalo jako dříve-kavárn [tato otázka byla zkrácena] Magda

OTÁZKA: dobrý den paní doktorko,tak já tady zkusím něco popsat a jsem velice zvědavý co mi k tomuto příběhu řeknete.Žiji již 10 let ve vztahu já 35 let partnerka 32 a náš chlapec 4 roky,vlastně všechno v pohodě žádné velké problémy normální klasika :-)o co jde? Musím začít odzadu tak abych vysvětlil podstatu věci :-) Před tímto vztahem jsem miloval a musím uznat že dost jednu ženu o kterou jsem v mládí dosti bojoval a nakonec se mi to povedlo i když ne tak docela protože v té době se mi stalo něco co jsem nechápal a do minulého týdne jsem tomu nepřikládal velkou pozornost.Stalo se to že jsem nebyl schopen tuto ženu pomilovat protože jsem jako muž zklamal a další příležitost jsem nedostal což jsem v té době velmi těžce nesl.Nikdy předtím se mi to nestalo.Následně jsem poznal moji dnešní ženu s kterou bylo a je vše v naprostém pořádku,nikdy nenastal problém podobného rázu.Tak a konečně jsem se dostal k jádru věci.:-)Po celou dobu jsem dnešní ženě byl věrný necítil jsem potřebu jý jakkoli zranit.Ale jak už to chodí najednou se v mém životě objevila žena která mě svou osobností a krásou prostě zmátla,zmátla tak dokonale že jsem po 10 letech ji vlezl do postele,jenže co čert nechtěl se stalo přesně to co před zhruba 11 lety :-) směji se tomu protože již jsem to nějak kousl,přesto všechno mě to nějak nedá a přemýšlím nad tím.A včem je vlastně problém?Takže otevřeně musím přiznat že bych nerad umřel bez toho že bych nedokázal dát této ženě to co chce.Tak a teď mi prosím k tomu něco řekněte.Jsem normální? No já věřímm že jo :-) ale stejně bych byl radši pokud by se mi pokaždé post.... tak jak doma.Co myslíte mám šanci že to jinde než doma ještě někdy zvládnu :-) díky Richard

OTÁZKA: dobrý den paní doktorko, jsem 26 let vdaná, máme 3 studující děti a manžel mne opakovane podvedl. tentokrát s mou kamarádkou. Není to poprvé, vždy se jednalo o dlouhodobé vztahy, ale dřív jsem to nechtěla řešit kvůli dětem a taky jsem se bála, že zůstanu sama. Nyní ho již nechci, děti stojí za mnou, ale manžel slibuje hory doly. Mám mu dát další šanci? děkuji za odpověď marcela

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,seznámila jsem se na inzerát s rozvedeným mužem,o kterém jsem si myslela,že je to konečně ten pravý.Několikrát jsme se sešli,ale pak mi napsal,že na 1.místě je jeho rodina (dospělé děti a rodiče,kteří ho využívají)a že je to pro něj brzy na nový vztah,protože myslí na minulý,o kterém ví,že je mrtvý.Jsou to teprve 3 měsíce,co se rozešel s přítelkyní po půlroční známosti.Nechápu,proč si začínal nový vztah se mnou.Chce abych mu dala čas a abych mu odpustila,že mi ublížil.Také mi napsal,že neví,co od života chce,jeho život prý nemá žádnou cenu,už s ním chtěl i skončit,ale neudělal to,protože je slaboch,ale možná se mu to jednou povede.Tak nevím,co si mám o něm myslet.Zatím jsem z toho smutná,ale pro mě bude asi nejlepší na něj zapomenout.Předem děkuji za odpověď. Verča

OTÁZKA: Dobry den, resim bohuzel klasicky trojuhelnik, ktery si myslim ma jasne reseni bohuzel ne pro mne. Jsem vdana, mam 2 deti hodneho manzela a milence. Problem je v tom ze se milence nedokazu vzdat i kdyz vim ze bych mela, vim ze s takovym clovekem bych zit nechtela a vim ze nechci opustit manzela, je vyborny tata, a hodny manzel. Vlastne mi nic nechybi, materialni zajisteni mame taky, oba se na nem podilime. Milenec mi neimponuje jako osobnost, manzel ano, milence si nevazim pro to jak se zachoval v minulosti, jak resil svou osobni situaci, je rozvedeny, s detmi se prakticky nestyka a ani nema zajem. Ode me chce jen sex a ja od nej taky. Nic jineho nas nespojuje ale tady je kamen urazu. Sex s manzelem nikdy nebyl tak krasny jako s milencem ani v zacatcich. v sexu mi dokaze splnit jakekoli prani a stale po nem touzim jako jsem po manzelovi nikdy netouzila. Vztah mezi mnou a milencem trva neceleho pul roku a s manzelem jsme spolu vice jak 10 let. Chtela bych po manzelovi touzit jako po milenci a opustit milence ale nedokazu ani jedno. Miluse

OTÁZKA: Nakonec jsem z něho vypáčila, že to prosázel, protože se domníval, že vyhraje. Nicméně jsem to nějak překousla, půjčila si na splátku abych odrazila exekuci a ještě jsem se ho ptala, jestli má nějaké dluhy, a jestli opravdu ještě od býv. zaměstnavatele žádné peníze nedostal, tvrdil, že ne. Včera jsem náhodou našla lístek ze zastavárny, kam dal naše dvd (prý půjčil kamarádovi) a po sléze jsem se dozvěděla, že má ještě půjčku 30 tisíc a 12 tisíc od nějaké kamarádky (vše prosázel). A že půlku výplaty, co měl dostat už dávno, tak že dostal (moji rodiče nám fin. pomáhají). Manžel do manželství nedonesl ani korunu, nebyl nikdy k nějakému šetření veden, takže teď je na mě, abych to splácela, defacto na úkor sebe, nějakou malou fin. rezervu mám, ale s tou sem počítala do budoucna, na založení rodiny, opravy bytu apod. Manžel má nyní novou lépe placenou práci, sice to bude trvat několik let, ale měli bychom to vše zvládnout poplatit. Pokud ovšem se ještě o něčem nedozvím, nebo si zas nějakou půjčku neobstará. Nejvíce mě deptá, že mu už prostě nemůžu vůbec věřit a pořád ho podezírám a jsem z něho a z celé situace na nervy. Je v hluboké depresi, tvrdí, že je nula, že si mě nezaslouží, že je srab i na sebevraždu (o té mluví čím dál více). A že ví, že je vůl, že ty peníze nemůže vyhrát, ale že si prostě ničeho neváží, je mu vše jedno a je to prostě silnější jak on. Nevím, co mám dělat, s ním ani se sebou. Mám strach, že se to bude opakovat a že zase mi bude lhát a podvádět mě. Tvrdí, že mě stále moc miluje. A já jeho, nedokážu od něj odejít, chci mu a nám pomoc. Rodičům to nemůžu říct, protože ti by mě snad zabili, ale cítím, že s tím sama být nedokážu, a že se to stejně neututlá. Když mu řeknu, že zneužívá toho, že ho miluji a neodejdu od něho, tak tvrdí že ne. A i když jsem mu řekla, že to je má poslední šance, co mu dávám, a jestli se ještě něco takového „přihodí“, že odcházím, jenže vím, že to nedokážu, nejsem schopna zapomenout na naprosto bezproblémové 3 roky. Děkuji janka

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, předem si dovoluji upozornit, že otázka bude asi rozseknuta na více kousků. S manželem se známe skoro 4 roky, po &190; roku jsme spolu začali bydlet, manželé jsme 7 měsíců. On byl má první velká láska, já jeho. Mě je 29, mu 26, jsme bezdětní. V očích všech, i v našich, jsme byli vždy šťastný pár, ideální, každý nám záviděl, ale asi i přehnaně na sobě citově závislý. Minulý rok na začátku prázdnin zemřela manželovi náhle matka, s kterou jsme žili ve společné domácnosti. Manžel byl na matku hodně citově vázán ( s otcem si moc nerozumí, rodiče byli rozvedeni). Stalo se to necelé 2 měsíce před naší svatbou, kterou jsme zrušili, nicméně později jsme se dohodli, že vzhledem k tomu, kolik peněz nás to už stálo a jak se mamka na svatbu těšila, tak jsme se vzali – jen malý komorní obřad (netlačila jsem ho do toho, spíš chtěl on sám). Od smrti tchyně je to 9 měsíců a manžel se s tím stále nedokáže vyrovnat. Má stavy kdy je v pohodě (nebo to aspoň umí hrát) a kdy ne, je smutný, apatický, je mu do pláče, hlavně v noci se mu zdají sny a když se probudí, tak je z toho „vyšokovaný“. I když se mu snažím být oporou a chci, aby o tom se mnou víc mluvil, protože to děsně dusí v sobě, tak moc nechce. Pořád jsem ho hnala k lékaři, že to sám nezvládne, až sem ho tam nakonec musela objednat sama. Byl u psychiatričky asi 15 minut, ta mu napsala neurol a za 14 dní má jít na kontrolu. Vzhledem k tomu, že se domnívám, že by to měl s někým probrat, jsem ho objednala k psychoterapeutovi, kam má jít koncem měsíce. Asi před měsícem se mi zhroutil svět a přestala jsem věřit ve vše co bylo v nás dvou. Náhodou jsem zjistila, když jsem otevřela dopis (předtím mi manžel tvrdil, že to je dopis tchána) že si bez mého vědomí vzal půjčku 10 tis. Kč (na podzim minulého roku), kterou samozřejmě nesplácel, já jsem z toho byla v šoku, protože mi lhal a podvedl me v tomto a vzhledem k naší finanční situaci (manžel nedostal 4 výplaty za sebou) to byl pro mě opravdu šok. janka

OTÁZKA: Pani doktorko, mam hodne osobni dotaz, ktery me velice trapi a nevim si s nim rady, doufam, ze mi pomuzete. Nahodou jsem zjistila, ze muj pritel travi vetsinu sveho volneho casu surfovanim po pornografickych servrech, hodne me to vydesilo, jelikoz nas sexualni zivot je, alespon podle me,vice nez uspokojivy i pro nej(2Xdenne). Kdyz jsem an pritele uhodila, priznal se mi, ze se mu to libi a tak na to kouka, jen tak, nic vic. Ale pry porad, kdykoliv se nudi...Nevim co si mam o tom myslet? Ziju s normalnim clovekem nebo animalnim prasetem? Prosim pomozte Niky

OTÁZKA: Zdravim To jsem zas já. Samozřejmě , že to necitim v takove intenzite, ale moc bych ze sveho predchoziho prispevku nemenila . Ja bych si ho chtela vazit, ale jak si muzete vazit cloveka, ktery se vas neumele snazi manipulovat? Kdyz se mu to snazim sdelit,, ze vim presne o co jde, tak se jeste vic vytoci. me nekdo nachytat na svestkach tak se predevsim stydim a snazim se byt prijemna , aby se na to zapomelo.Ale on ne. At se u nas stane cokoli , tak on vzdy ve svem revu dospeje ze nekde ve skrytu za to muzu ja. A me tohle hledani vinika a snaha vyvysit se nade me vytaci. Hrajeme PC hru . Me nejdriv nebavila , ale abych mu vyovela sla jsem s nim hrat. sla jsem na to s rozvahou a jsem po par dnech lepsi. V tu chvili zacal vykrikovat , ze uz ho to nebavi, a ze neni normalni aby rodice od deti hrali hry. Keca nesmysly o rodicovstvi a pritom zcela jasne jde o to ze jsem ho predbehla . A to je to co me vytaci:( Nemuzete mi poradit jak mu diplomaticky sdelit , ze ej smesny a aby se nejak srovnal? Sarah

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, chtěla bych Vás požádat o radu. Přes rok chodím s o rok starším přítelem (32 let) a od začátku spolu bydlíme. Když jsme spolu začali bydlet, naše kamarádka o něj začala mít zájem a on se s ní vyspal. Žádný vztah s ní však nenavázal, nestýkal se s ní a říkal, že má zájem jen o mne.Teď po roce se kamarádka (je o sedm let mladší než já) znovu objevila, protože se sblížila s jedním naším známým. Skrze něho se zase dostala k nám. Vždy když jsme v její společnosti, tak ona o mého přítele usiluje (pohledy, chválením, dotyky). Dokonce mu i večer volala a svěřovala se mu se svými obchodními problémy. Telefonovali spolu dlouze. Velmi mi to vadí. Přítel říká, že se nemusím bát, že o ni zájem nemá. Ale mam zkušenost z minula. Chtěla bych se zeptat, zda je vhodné abych se jí vyhýbala a nechodila na společné akce, když tam bude i ona? Tak bych to totiž chtěla - nesnesu vidět jak usiluje o mého přítele. Můžu se o ní s přítelem bavit, nebo nemam? Je vhodné abych se začala stýkat s dalšími přáteli (muži)? Děkuji! Katka

OTÁZKA: Dobrý den, můj problém je zdá se fádní, ale mne ničí. Mám neustálý strach. Pořád se něčeho bojím. Bude mi 40 let a trpím. Celodenní strach o své blízké, že se jim něco přihodí. Úraz, nemoc, přepadení … Stávám se kvůli tomu nesnesitelný pro okolí. Manželka si myslí, že ji pořád kontroluji kvůli tomu, že chorobně žárlím. Já se jen potřebuji ubezpečit, že je v pořádku. Propadám do těžkých depresí. Nedokáži se soustředit na vlastní práci. Nestíhám tak plnit pracovní úkoly a deprese se prohlubuje. Jedu po spirále ke dnu. JirkaP

OTÁZKA: TOMÁŠI, také vás zdravím. Vzpomínala jsem na vás a moc vám držím palce, hlavně vaší mamince, aby jí dobře dopadla operace. Mějte se (v rámci možností) dobře. Janka

OTÁZKA: Pani doktorko, dobry den. Po 4,5 letech se se mnou rozesel muj pritel, pricemz posledni rok jsme spolu i bydleli. Pry me ma porad moc rad a vazi si na me mnoha veci, ale neco mu v nasem vztahu chybi...pry neco jako vasen a tak. Jsme pry zena na zivot, ale neco postrada. Je mi 25 let, priteli o rok vice, nevim, co si mam o tom myslet, podobnou krizi jsme meli uz pred dvema mesici, kdy zcista jasna prohlasil, ze pochabue o nasem vztahu, nemohli jsme se rozstehovat, aby pochopil, zda jsem ta prava, ci ne. ted je to podruhe a ja jsem uplne zdrcena...na jednu stranu ho mam moc rada, na druhou se vsak chci odstehovat a uz ho nevidet. Premyslim taky co dal se zivotem, reci jen nejsem nejmladsi a bojim se, ze zustanu uz sama. Pritel byl vlasne ma prvni vazna znamost, nikoho jineho jsme ani v sexu nepoznala, pritel mel prede mnou asi dve velmi kratke znamosti. zkrtaka nevim, co mam delat, ale strasne me to boli a citim se k nicemu. dekuji Emma

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 32 let, jsem 11 let vdaná a máme 2,5 letého syna.V září 2005 jsem začala při rodič. dovolené studovat VŠ, jsem velmi ráda mezi lidmi, naplňuje mě to, prostě tak nějak ožívám....už jsem si připadala tak nějak mimo, stále doma a ten stereotyp, jsem za tu změnu moc ráda. Seznámila jsem se na ICQ s mužem, který bydlí na opačné straně naší republiky, nejdříve jsme si psali o práci, škole, rodině, ale pak se to začalo měnit, těšili jsme se na to když budeme připojení na netu, volali jsme si a začali psát a mluvit o sexu, připadala jsem si nádherně, jako v pubertě, chtěná, žádaná....nikdy jsme se neviděli i když jsme nakonec schůzku plánovali, já jsem se ale hodně bála, že by to opravdu sexem skončilo.......manžel mi jednou přečetl sms v mobilu a tím začaly naše problémy. Ukončila jsem veškerý kontakt "se známým", vymazat číslo, zprávy, v mobilu, netu, zrušit mejlovou adresu, manželovi dát všechna přístupová hesla, apod. Chtěl se semnou rozvést a já mu stále tvrdím, že kdyby si pořádně naše mejly a zprávy přečetl zjistil by, že jsme se nikdy neviděli a tudíž jsem ho nepodvedla, ale stále mluví to své........už jsem chtěla s malým odejít z domu,je napsán na manžela, ale když jsem balila zastavil mě. Chce se stále milovat i 3x denně, píše mi sms o milování, chce abych otěhotněla a nešla do práce, prý má z toho strach, kontroluje mi mobil, historii na netu, prostě to stále nepolevuje, den je hlid a pak mi to zase předhazuje, jsem z toho unavená, mám strach, jsem stále ve střehu, každá maličkost ho vyvede z rovnováhy, ví, že mohu jít na počítač klidně ve škole, a mohla bych to zase oživit, ale já nechci, říkala jsem mu , že půjdeme do poradny, je to u nás psycho...nevím jak už to napravit, nedělám nic špatně, ale stále je to málo, poraďte, ráda vám opět odepíšu pokud budete mít nějaké otázky, moc vám děkuji , s pozdravem.........čtenářka Medulienka

OTÁZKA: Dobrý den. Chtěla bych radu ohledně manžela a jeho rodičů.Máme 2 děti.Z prvního manželství mám kluka, kterého můj manžel po porodu našeho dalšího dítěte začal brát úplně jinak, než předtím. Je na něj přespříliš přísný, odmítá s ním diskutovat, doslova a dopísmene musí poslechnout a mlčet.Vadí mu i to, že se zasměje něčemu, co dělá jeho mladší bratr. Jeho rodiče absolutně souhlasí s jeho stylem výchovy a to mě doráží ještě více. Synovi je 6 let a těžce to snáší. Má pocit ukřivděnosti a vůbec se mu nedivím.Na syna, kterého máme spolu takový není.Skoro vše u něj omlouvá.Mladší má 3 roky. Na staršího manžel dost křičí, není schopen se s ním normálně bavit a dívá se na něj úplně jinak. Mám pocit, že pořád čeká na okamžik, aby ho mohl za něco pokárat. Hrozně mě to trápí. Dříve takový nebyl. Hrál si s ním a povídal. To bylo před tím ,než se narodil náš druhý syn. 1. syn dojíždí za svým pravým otcem každý týden v sobotu.Někdy mám pocit, jakoby manžel na jeho pravého otce žárlil.Také mě trápí, že podle mého manžela musíme každý týden v neděli chodit k jeho rodičům. Tam jsme celé odpoledne. Kluci jsou pak zlobiví, protože jsou živější a manžel si představuje, že budou jenom sedět a mlčet a nerušit.Já bych byla raději s nimi někde venku na hřišti. On ale nesouhlasí a musíme jít k jeho rodičům. Tam musím poslouchat jeho kritiky ohledně staršího syna.Dost mě to mrzí a také vidím, že syn je potom úplně jiný a agresivnější, když to musí poslouchat.Je to přitom normální 6 letý kluk, který má svoje chyby , asi jako každé 6 leté dítě z jiné rodiny. Rozhodně není takový, jak ho bere manžel.Mám neustálou potřebu se ho zastávat a pak je to ještě horší.Snažím se naše kluky vychovávat tak, aby měli dostatečné sebevědomí, ale manžel mi to neustále u prvního syna kazí. Už opravdu nevím jak dál.Děkuju za případnou odpověď. Mili

OTÁZKA: Jance,pani doktorce,Alici:ja take stale tyto stranky procitam a pochopil spoustu veci,ale myslim,ze ty rady potrebuje spise ma zena,ktera o ne nestoji.ja ted cekam,jak pristi tyden dopadne operace me mamky,jak udela syn prijmacky a po nich,jestli opravdu ma zena odejde...vite,my jsme spolu chodili jiz do skolky a zname se odmala a takove ty detske lasky,nebo pratelstvi opravdu nikdy nerezavi.ona mi rekla,ze vi jak moc mi ublizila,jak ublizi detem,rodicum,atd.,ale prave proto uz se mnou nemuze zit a ikdyz ji vsichni rikaji ze narazi,tak rekla,ze to asi potrebuje, ze je nemocna a neni schopna rozume uvazovat.mejte se krasne. Tomáš

OTÁZKA: Dobrý den pani doktorko,mám problémy s krční páteří a bylo mi řečeno že souvisí s psychikou.Je pravda že naše manželství bude za chvíli asi u konce.Manžel,co povýšil v zaměstnání,začal chodit čím dál častěji na pivo s kamarády.A prý v hospodách zařizuje své věci ohledně jeho koníčka.Já už dokonce navštívila psychiatra a beru antidepresiva.Nemám na manžela spolehnutí ani když jsem v práci a on hlídá děti.Několikrát je hlídal opilý a dokonce přišel i o řidičák.Nevím jestli má ještě cenu náš vztah udržovat kvůli dětem.Několikrát mi už i děti řekli ať se rozvedu.Já stále přemýšlím jak dál.Prosím poraďte.Jana Jana

OTÁZKA: ALICI, ALENĚ: Zdravím vás, záplavy se mě naštěstí vůbec nedotkly. Tyto stránky pročítám stále, ale co jsem potřebovala vědět už vím a nemám potřebu tu už nadále svůj život rozebírat. Možná to Tomáš cítí stejně. Myslím, že spíš než zemité starosti má teď jiné, o matku. Pokud se pamatuji, tak jsem vám tenkrát napsala, že už máte TÉMĚŘ všechno vyřešené, tím jsem myslela váš rozvod s bývalým manželem a vztah s novým mužem (starou láskou). Bylo to tenkrát aktuální téma ve vztahu k Tomášově osudu i vlastně k mému. Myslím, že to ostatní, co s tím bývá zákonitě spojeno, se s člověkem táhne ještě dlouho a vzpomínky se často vracejí. Mám pocit, že vaše babička ve vás svými výroky utloukala vaše sebevědomí, ale podle mě jste dokázala spoustu věcí, na které byste měla být pyšná. Např. hudební vzdělání mi není cizí, tak vím, o čem mluvím. Myslím, že to negativní ve vás bude doznívat ještě dlouho a máte potřebu se o to s někým podělit a pokud si myslíte, že to mohu být já, tak jsem vám ráda k dispozici ... Janka

OTÁZKA: Dobry den mila pani Douchová!Zadam vas v zoufalstvi o pomoc zachranit nase manzelstvi.Problem spociva v jeho sexualni orientaci .Miluju ho nechci se rozvest kvuli jeho priteli.Prosimn pomozte!Pozdravem a dikem vase verna vypsysena ctenarksa. Paní Michaela

OTÁZKA: DOBRÝ DEN PANÍ DOKTORKO.RÁDA BYCH VÁS POŽÁDALA O RADU.JSEM S MANŽELEM JIŽ 8 LET.MÁME DVA SYNY.V POSLEDNÍCH DVOU LETECH SE MŮJ MANŽEL VELMI ZMĚNIL.JE NEUSTÁLE NAŠTVANÝ NA VŠECHNY A VŠECHNO.JE NEPŘÍJEMNÝ NA DĚTI,NIKDY JE ZA NIC NEPOCHVÁLÍ A VŠIMNE SI JICH POUZE V PŘÍPADĚ,KDY NĚCO PROVEDOU.SE MNOU SE JIŽ O NIČEM NEBAVÍ.NÁŠ HOVOR SE JIŽ TOČÍ POUZE OKOLO JÍDLA NEBO O TOM CO SE MUSÍ UDĚLAT.VŠE CO UDĚLÁM JE ŠPATNĚ.NEUSTÁLE MI VYČÍTA,ŽE JE DOMA BORDEL(PARDON),SÁM DOMA NEHNE PRSTEM.S DĚTMI SI TAKÉ NEHRAJE,NATOŽ ABY JIM UDĚLAL NĚJAKÝ PROGRAM.VE SVÉM VOLNU (má 10 dní jednou za měsíc v kuse)VSTÁVÁ V POLEDNE,NAJÍ SE A PO TÉ JDE SE SVÝM OTCEM,NEBO KAMARÁDEM DO HOSPODY.PŘIJDE VEČER,DÁ SI JEŠTĚ U RODIČŮ VÍNO A PAK SI JDE LEHNOUT.A TAK TO JDE CELÝCH 10 DNÍ.RODIČE BYDLÍ VEDLE NÁS.I ŠVAGR SE ŠVAGROVOU ŘÍKAJÍ,ŽE JE TO STRAŠNÉ.KDYŽ JE S NIMI SÁM,TAK JE FAIN,ALE SOTVA PŘIJDU TAK SE ZMĚNÍ.UŽ JSEM Z TOHO VELMI UNAVENÁ A NEVÍM JAK DÁL.ZKUSTE MI PROSÍM NĚJAK PORADIT .PŘEDEM VÁM DĚKUJI MARTINA martina

OTÁZKA: Zdravím Vás paní doktorko, už jsme uklidili po záplavách, takže mám zase čas si sednout k počítači. Tomáš i Janka se zřejmě definitivně odmlčeli nebo mají také v obýváku bahno a najednou jiné, zemitější starosti... Já ze všeho opravdu nejsem ani zdaleka venku, Janka to špatně odhadla, ale nechala jsem ji při tom. Vy jste to profesionálně vycítila. V dobách mého manželství /22 let společného života od 19-ti let, 10 let manželství, mému malému synovi bude co nevidět půl roku a stále nemám v ruce papír o nabytí právní moci o rozvodu, soudy mají času dost/ mě trápilo opovržení ze strany manželovy rodiny, hlavně bratra a švagrové, úspěšné lékařky, chlubící se závratnými příjmy ze soukromé ordinace, v jejich rodině samý vysokoškolák a já nedostudovaná VŠ, jen dvojnásobná maturantka. VŠ jsem opustila kvůli opravě domu svépomocí a dětem... Ona se přitom po porodu své postižené holčičky klidně na fakultu vrátila a strčila ji babičce, která ji vychovala a několikrát denně s ní rehabilitovala. Tato osoba, velmi inteligentní a schopná manipulátorka, se nechala například na rodinných oslavách slyšet jak to "všichni" z jejich rodiny někam dotáhli, jaké jsou hvězdy apod. Také když jsem povídala o tom, jak si doma všichni dohromady zahrajeme a zazpíváme, zeptala se mě : a co při tom děláš ty? Mně rodiče hudební vzdělání neumožnili, žili jsme tzv. z ruky do huby, po maturitě mě na VŠ nevzali - naši nebyli v KSČ, dálkové studium při zaměstnání jsem musela v šestém semestru vzdát, protože to vše prostě nešlo. S dětmi jsem se ale naučila noty a od školky s nimi hudbu denně cvičila. Bývalý manžel pak jen lízal smetanu, když už něco uměly a on si s nimi mohl zahrát - kytara, flétna, housle. Řekla jsem jí, že přitom skládám prádlo, vevnitř jsem krvácela, manžel se mě nikdy nezastal, vždy jsem byla jen spolehlivá služka, aby on mohl chodit do práce a dest let měl o vše postaráno. Otázka? Já ani nevím, je to stále ve mě, jak jsem se měla tenkrát bránit? Moje matka má také práci na I.místě. Alena - Alice /43/

OTÁZKA: Je mi 45 let jsem vdaná 24 let.Máme 3 dospělé děti .Manžel vydělává ,živí se jako řidič kamionu. Není pořád doma všechna výchova a starost o domácnost byla vždy jen ne mě.Teď jsem bez práce asi 2roky ,eť se snažím sebe více nemůžu si práci najít.Manžel mi to při každé příležitosti vyčte ,že mě musí živit.Ale ne jen mezi náma,ale dává to světu velmi rázně znát.Nejhorší je to ,když před známými otom pořád hovoří a mě tím ponižuje.Nic mu není vhod dovede se i urazit kvůli maličkosti.Kduž se vrátí domů tak místo aby se věnoval trochu mě ,raději sedne do auta a objíždí své kolegy.Připadá mi to ,že ho to doma nebaví.Když se ho nato zeptám,řekne,že jinak by domů nejezdil.Nikdy mě nedokázal za nic pochválit,ani mi říct ,že mě má rád.Začínám citově strádat.Jsem pořád sama a už mě to nebaví .Děkuji za radu,cosi mám počíts životem. Helena

OTÁZKA: Vazena pani doktorko, je mi 25 let a beznadejne miluji muze (a citim velkou pritazlivost - jiz nekolik let), ktereho nemuzu mit, vztah by nebyl perspektivni, ma ke me pouze fyzickou pritazlivost.Vztah me nenaplnuje a jsem zoufala, presto se od nej nedokazu odpoutat. Brzy vsak nastane definitivni rozlouceni - odjizdi na jiny kontinent, pocitam, ze uz ho v zivote neuvidim. Pod tihou situace posledni dobou uvazuji vazne o tom, ze bych si s timto muzem poridila dite - propadam beznadeji,ze uz v zivote nepotkam nekoho, koho bych takovym zpusobem milovala a chtela bych s nim mit dite.S tim, ze ale vim, ze na dite bych byla sama.Myslite, ze jsem v poradku? Jake jsou takove pripady, kdy dite je nahrazka vztahu.Neznamenalo by to, ze bych pak eventualne nehledala nekoho dal, ale presto bych chtela mit jakousi "pamatku" na tento osudovy vztah. Nebo bych byla jen jeste vice nestastna? Moc dekuji za Vas nazor. Marie

OTÁZKA: ahoj jitko chci se zeptat jestli je mornální když žena mi tvrdí že raději bude kamarádit s ženou že s mužem to potom zkončí v posteli a já ji potom přistihnu že si domlouvá rande s mužem a údajně i na kafé v pc jsem náhodou našel rodné číslo muže s kterým se vídává a domnívám se že je to kolega z firmy ,když jsem chtěl vysvětlení tak řekla že to byl kamarád z byvalé práce co se dlouho neviděli ale vím o tom své i v sexu je to špatné když chci to sní rozebrat tak mi řekne at do toho neštárám at to není horší myslím že mi lže a má vše důmyslně promyšlené ,stale mě přirovnává jak jiní žiji ale já se nechci opičit jak žijí druzí už jsem ji navrhl rozvod a ona ho odnítá že mužeme i tak žit vedle sebe že tak žije spoustu manželství ale já to nechci když chce si žít po svém at jde nechci ji bránit má však jen starost o sebe co s ní bude a kdo se postará nechci byt ten až se ustalí ji potom čekat s otevřenou náručí je možné nějaké východisko ?bob dík za radu . bob

OTÁZKA: Hezky den. Pres ctyri roky jsem se svym partnerem, coz rade lidi tady neprijde jako dlouha doba, ale protoze jsem (podle starsich pratel kolem me) mladicka - 21, tak je to uz docela vecnost! Tri roky spolu zijeme, jenze ja uz nechci s nim byt. Nevim, jak to mam udelat, jak to vysvetlit. Jemu. Mam tak posledni rok pocit, ze jsem se strasne spletla, ze jsme kazdej jinej, mame jine cile, jine zajmy (je starsi ani ne o rok), on je dost zamereny na uspech, ale takovy ten hmatatelny, penize, ja zas na to, abych me prace bavila, pohlcuje me a dari se mi, on zarli na moji praci a moje zajmy, nudim se, zaroven z nej mam strach... A mohla bych dopsat spoustu obvyklych stesku zen s uspesnym zivotem. Dopisu to nejtypictejsi: Potkala jsem nekoho jineho. To trva zatim par mesicu, jenze protoze vse intenzivne prozivam, tak uz jsem zazila snad pet osklivych scen, „ze se chovam divne“. Jo, chovam. Citim se priserne z toho, ze lzu... Protoze ja zaroven citim, ze on se moc snazi nas vztah zlepsit. Prestal delat veci, o kterych vedel, ze nemam rada. Je pozorny a stale mluvi o budoucnosti. Kdyz se hadame, je videt, jak chce se mnou byt. Stale vse resi konstruktivne. Svym zpusobem. Vim, ze chyba je na moji strane. Nejsem uprimna, nerikam a nikdy jsem mu moc nerikala, co mi vadi. A dlouhou dobu mi taky nic nevadilo! Jsem totiz dost snasenlivy, tolerantni... a i mozna flegmaticky clovek... Nesnasim hadky a spory. Mozna je vam divne, ze nemluvim o tom novem. On je dokonaly, ale neni tim hlavnim duvodem, spis katalyzator. Premyslela jsem o odchodu davno pred nim. Ted jen mam jeste dalsi lepsi duvod, taky neco jako trumf. „Hm, ale uz nejakou dobu se taky schazim s... Chci byt s nim.“ A vic to specha. Citim se priserne, jsem zradce, jsem lharka, jsem... zla! Nevim, jak to nekomplikovane ukoncit. Jeste jedna vec, v tom vztahu se citim, jak kdyby to bylo dvacetilete manzelstvi. Ne souziti dvacetiletych! Mam dojem, ze ho to strasne zrani. Bude to vlastne blesk z takoveho... polojasneho nebe. Monika

OTÁZKA: Dobry den, prosim o radu. Je mi 24 let a memu partnerovi 37. Jsme spolu asi rok a mame jak se rika vztah na dalku. Driv jsme se videli kazdy mesic, byli jsme spolu treba tyden. Tento rok jsme se videli jen v lednu a to asi 5 dnu. Ja studuji VS, muj partner ma 2 solidni zamestnani. Ted mi ale prekvapil, kdyz mi oznamil, ze si jeste nasel zamestnani jako producent porna. To mi opravdu vyrazilo dech, pry ho to bavi a je to jen jeho vec, nemini se o tom se mnou bavit. Prosim o radu, jak se mam zachovat. Dekuji Petr

OTÁZKA: Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu. Jsem s manželem 12 let, máme krásnou,chytrou holčičku(6)a spoustu problémů. Ten hlavní je zřejmě to,že spolu vlastně vůbec nemluvíme.Já musím vše vymyslet,zařídit,vyřešit. Když mu něco říkám,mám pocit,že mě snad ani neposlouchá.Pokud po něm něco chci,tak to udělá,ale musím mu říct nebo nejlépe napsat,co má udělat.Mám ho ráda(i když se sama sebe ptám,proč?),ale už nemůžu. Chybí mi pocit bezpečí,něha,jistota. Nejhorší je to jeho mlčení. Náš sexuální život je také o ničem.Já bych chtěla,ale manžel nejeví zájem.Proč,mi neřekne.Nevím,co mu vadí,co ho štve.Mám pocit,že ho něco trápí,ale svěřit se nechce.Když mu říkám,že mi vadí,že vedle sebe jen existujeme a jsme vlastně pořád každý sám,že je mi smutno,ukončí své mlčení a začne křičet,je sprostý a zlý.Problém mám jen já, pořád se mi něco nelíbí,ať si to řeším sama,on nemá co řešit.V těchto chvílích z něho mívám strach.Vím,že nejsem dokonalá,mám své chyby a hodně křičím,to je pravda.Pak mě to mrzí. U jiných je oblíbený,společenský,doma se ani neusměje.Chtěla bych to u nás změnit. Zkoušela jsem jeho rodiče,ale jim je to asi jedno.Není nic,co by ho přimělo,abychom spolu začali mluvit a naše problémy řešit.Rozejít se s ním zatím nemám sílu(ale stále o tom uvažuji),máme holčičku,která tátu potřebuje(často si ale říkám,jestli bychom neměli větší klid,být bez něj) a další věc jsou naše dluhy.Splácíme dům,který snad už konečně doopravíme. Opravdu bych chtěla mít šťastnou a spokojenou rodinu,ale nevím,jak na to.Dcera tím trpí,jsem ze všeho podrážděná,nevěnuji se jí tolik,kolik bych chtěla,ona potom dost zlobí,myslím,že si vynucuje pozornost.Když jsme spolu, je tak sladká,milá,hodná. Je toho prostě moc,co bychom měli řešit.Do žádné poradny se mnou nepůjde, nemá proč,já bych ale možná šla,nevím jen kam a jak to chodí.Už to trvá moc dlouho (roky).Naši nejbližší o tom ví,ale pomoci neumí.Teď mám zdravotní problémy a místo podpory jen křik.Takhle už žít nechci.Děkuji Z. Zdeňka

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko,je mi 33let,jsem pohledna zena a chtela bych se usadit a mit rodinu.Stale se mi nedari nejit toho praveho partnera pro zivot.Jsem asi moc narocna,a le jsme narocna i na sebe.Posledni dobou jsem vystridala spoustu partneru a cca po 3mesicich vztah ukoncim.Snazim se byt tolerantni a prisp.,ale stale chodim asi na spatne mista ve spatny cas.Zkusila jsme IT-seznamky,ale tam jsem nikoho nepotkala.Mam pratele,ale v mem veku maji rodiny a uz neni tolik casu se vidat.Tak jsme ponorena do prace a tak to je porad.Nevim,zda jsem schopna nekde toho praveho potkat a hlavne se zamilovat.Dekuji za odpoved. Jana

OTÁZKA: Milá paní Jitko, jiz dvakrát jste mi pomohla se zamyslet. Ted je moje situace nasledovna: Manzel se sesypal-problemy a prepracovanost v praci, dluhy u jeho matky. Na zaklade anonymu se priznal k rocnimu pomeru s kolegyni. Chce byt s nami, chce vse napravit. Ja ho i pres to vse mam rada a chci mu pomoci. Kdyz s nim chci ja to ovsem nechapu a snad to ze ma nekdo rocni vztah se me tyka. Chtela bych vedet co mu vadilo,. jsem spolu letos 18 let. Diky za nazor predem. hezke jaro. D.diskutovat na tema milenky a dobrat se proc? odpovi mi, ze to se mnou nemelo nic solecneho, ze by me a nase dva syny nikdy neoppustil. ale stej Dita

OTÁZKA: dobrý den,potřebovala bych jen takovou malou radu od odborníka a predem za ni děkuji.jsem v rozvodovém řízení s manželem nežiji seznámila jsem se s mužem,který je na tom podobně jako já jen to má plné komplikaci co se týče boju o dítě majetek aj. Vím,že jsme si ani jeden nenašli tu nejvhodnější dobu na navázaní nového vztahu jelikož to ani jeden z nás nemá uplně vyřešené,ale přátelství přešlo v lásku nejdříve však z jeho strany a ja už se tomu nedokazala bránit.Máme mnoho společného a plánujeme společnou budoucnost vím,že to se mnou myslí opravdu vážně jeho žena o mě neví dělala by mu u rozvodu peklo ja to respektuji znají mě jeho přátele a fandi nám také o nás ví jeho rodiče.vídíme se 1týdně není to moc,ale jinak to zatím nejde a věříme ,že jednou budeme spolu a teď ke zminěnému dotazu moc by mě zajímalo jestli tak složitou situaci může naš vztah ustát jestli ho to nějak nepoznamená mám obavy z toho jestli můj přítel nehledal partnerku jen z toho důvodu aby po zozvodu nezustal sám je rodinný typ stejně jako já tvrdí ,že mě miluje,ale jeho rozvod může trvat dlouhou dobu je možné to vůbec zvládnout? Jarka

OTÁZKA: Dobrý den, jsem rok a půl rozvedená. Mám dvě děti 10 a 15 ve své péči. Bývalý manžel si po 14ti letech manželství našel jinou. Nemohu mu doteď jeho zradu zapomenout a ve skrytu duše ho strašně nenávidím. Děti k němu jezdí a berou ho v pohodě. Ani náznak nějakých výčitek. Kolikrát se neudržím a vmetu jim to, i když toho pak lituji, oni za to nemůžou. Bojím se, že bude mít víc peněz a děti půjdou za ním. Jsou vlastně všechno co mám. Pořád se bojím, aby se jim u mě líbilo. Bojím se, aby se můj bývalý neměl lépe. Pořád je tahá za svými milenkami (už jich bylo asi 5). Chtěla bych žít normálně a myslet si na můj život. Ale každá návštěva dětí mě strašně rozhodí. Jak se mám toho strachu a nenávisti zbavit? Pavla

OTÁZKA: nebylo to chytré.Nyní mám vztah, pochybnosti, vzpomínky, vše se ve mě mele.Snažím se být rozumná, ale to mne také děsí.Rozejít se nechci, můj přítel by mi chyběl. Nedokážu to utnout a v sbě ukončit, je to jak balvan. Nechci se vracet kvůli rodině, která za nic nemůže, nemůžu zapomenout a nechci být nefér vůči svému stávajícímu příteli. Co dělat? anka

OTÁZKA: jsem přes tři roky ve vztahu, bydlíme spolu dva a půl. Dva roky jsme spolu trávili téměř 24 hodin denně - ve škole, v práci v soukromí. Nehli jsme se od sebe.Krátce před začátkem našeho vztahu jsem se zapletla s ženatým mužem, ale po třech měsících jsem to ukončila, hlavně z rozumu, svého přítele nynějšího jsem měla také ráda a tak jsem vskočila do dalšího vztahu, aby nebyla cesta zpátky. Bohužel na toho před tím stále myslím, i když anka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Je mi 25 let, před nedávnem jsem se rozešla s přítelem (byli jsme spolu 2 roky), vztah to nebyl moc idální, ale to není ten problém. Teď když jsem sama mi všichni říkají "užívej si, nevaž se, poznávej chlapy...". Já bych ale už konečně ráda našla někoho, koho bych si chtěla vzít, založit rodinu... Tohle ale těm chlapům říct nemůžu, protože by hned prchli. Oni jsou prostě jiní, nechtějí se vázat. Nemám ani žádné kamarády. Co s tím, opakuje se mi stále ten samý sen: vdávám se, ale ženich nikde není..... Eva

OTÁZKA: Dobrý den,nevím,jak ukončit po osmi letech vztah,navíc máme dvouletou holčičku.Vždy jsme měli problémy,mnohokrát se rozešli,u mě se v minulosti objevil i jiný muž, u přítele nevím o nevěře.Má své kamarády, s kterými se vídá jednou za cca 3 týdny,já si s nimi nerozumím a on si nesedl s mými.Máme vždy pár dní pohodu a poté aspoň týden spolu nemluvíme nebo se hádáme,většinou když je třeba něco vyřešit i banalitu.Myslí,že mě se stále něco nelíbí,ale on opravdu není z těch,co si stojí za svým slovem.Vlastně ani nevím,zda se dokážeme rozejít definitivně,on většinou začal po mém odstěhování slibovat "hory doly".Nyní říká,že už ho to se mnou nebaví,ale já se domnívám,že je v situaci,kdy má navrch,neboť jsem na něm vzhledem k výši mateřské závislá.Dcera nebyla plánovaná,ale je to naše sluníčko,nevím,zda jí brát tátu,ani nevím zda neřeším malichernosti.Potřebuju prosím poradit jak komunikovat s člověkem,který neumí projevovat své city ani rozhodovat,abych s ním dokázala žít v klidu nebo zvýšit sebedůvěru a odejít.Díky. Ema, 28

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, jsem v podstatě štastná a spokojená, všechno je v pořádku, jen mi ke štěstí chybí jedna "maličkost". Můj přítel si mě chcevzít, chce se mnou být do konce života,ale ne ted. A to je ten problém. Já bych se vdávala hned, nechce se mi žít na hromádce... Když se ho zeptám proč, řekne mi, že is mě přece vezme, třeba v létě nebo na jaře... ale to už říká dva roky. Podotýkám, že jemu je 45 svobodný a mně 42 rozvedená. Proč se muži tak neradi žení, stejně jako se ženy rády vdávají? Kamila

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, jsem rozvedený, mám 7 letého syna z předchozího manželství. Platím na svoje zaměstnání poměrně vysoké výživné (3500,- při mzdě 15000 Kč). S klukem ale nemáme vypěstovaný žádný vztah a to z důvodu, že bývalá žena odešla k jinému muži když bylo klukovi 1,5 roku. Soudně ho mám přidelěného 1 x za 3 týdny. Vždycky je to ale děs. Kluk je rozmazlený, za otce mne nepovažuje, chová se velice hnusně ke svým prarodičům a mé současné přítelkyni, kteří by mu snesli modré z nebe. Mám hrozný strach, přítelkyně je z toho už na prášky. Když má kluk přijet, odjíždí k rodičům, moji rodiče jsou po každné jeho návštěvě velice rozhozeni a taky mají strach, že mne kvůli němu přítelkyně opustí. Jelikož ji mají velice rádi a já si bez ní nedokážu představit život, moc nás vše trápí. Já sám s klukem nic nenadělám, bere mne jako studnu peněz, je naočkovaný a vždycky sleduje, zda mám něco nového, pak to řekne doma a pak mi chodí od bývalé ženy smsky, že se mám asi moc dobře když mám např. nový počítač (který je přítelkyně), tak bude žádat o zvýšení výživného, atd. Prostě teror. Když to všechno shrnu, vidím to tak, že s klukem přerušíme veškeré kontakty. Nenechám se terorizovat, chci nový a lepší život s přítelkyní, kterou mám. Chtěl bych se zeptat, jeslti je mým právem nebo povinností se s klukem vídat. Tzn. pokud bubu platit výživné, ale nebudu se s klukem stýkat, zda je to např. nějaký trestný čin nebo tak něco (když je to dáno soudně). Děkuji za odpověď a doufám, že moji situaci neodsoudíte. Mějte se fajn. Xaver

OTÁZKA: Milá paní doktorko, právě jsem pročetla celou Vaší poradnu a moc se mi libily Vaše odpovědi, tak jsem se rozhodla Vám napsat. Je mi 38 let, jsem podruhé, ale teď už šťastně vdaná, ale stejně se cítím hodně osamělá. Jsem introvertní člověk, špatně se seznamuji, neumím zajímavě mluvit, ani být zábavná. Prvopočátky mých problémů jsou v dětství, kdy si moje matka nepřála abych se s někým kamarádila, že prý by mou nejlepší kamarádkou měla být ona. Jsem z úplné rodiny, ale matka je dominantní a snaží se všem řídit život, přestože to myslí dobře, těžko odhaduje, že ostatní jsou šťastní z jiných věcí než ona. Takže mám velmi málo kamarádek a vždy se na mě "chytaly" (ano, bylo to většinou kamarádství z jejich iniciativy), byly také většinou dominantnější a určovaly kdy se uvidíme, co budeme dělat, o čem budeme mluvit. Když jsem zjistila, že mi to takto nevyhovuje a s některými se nedá domluvit, tak jsem některé vztahy přerušila. Dlouhodobě se nestýkáme ani s mojí o 10 let starší sestrou na její popud, mám pocit, že mě nikdy neměla ráda, žárlila na nečekaného sourozence, ja jsem po dobrém vztahu s ní toužila, ale veškerá snaha z mé strany byla marná. Bohužel si nerozumím ani s rodinou svého manžela, oženil se dost neplánovaně a přestal svou rodinu sponzorovat a tak mě teď sice akceptují, ale žádný vřelý vztah to není. V poslední době mám i problémy v práci, kolegyně jsou úplně jiné než já, jiné zkušenosti, povaha, zájmy. Se svými rodiči se stýkám, naše vztahy jsou dobré, ale jsou už staří, tak asi nemít manžela, nevím jestli bych chtěla dál žít. Ještě ke všemu se nám nedaří mít zatím miminko, což mě samozřejmě taky trápí. Zkoušela jsem i terapii, castecne mi pomohla, že umím být spokojená i když jsem sama, uvědomila jsem si spoustu souvislostí, ale stejně se dost často cítím osamělá. Jak to řešit? Zuzak

OTÁZKA: Milá paní doktorko,potrebovala bych poradit se vztahem k memu bratrovi(41).Neumime spolu vubec komunikovat, coz je velka skoda,v minulych letech jsme pochovali rodice,vychoval nas ovsem pouze otec,matka zila jinde.Mam pocit jako by bratr(jiz od detskych let)chtel se mnou stale souperit(nebylo o co!,vychovavat?)Ted se to jeste zhorsilo,nerozumim tomu.Je mi to docela lito.. Oba mame sve skvele rodiny...diky Johana 38

OTÁZKA: Manzelska krize Ja 38,zena36,syn13let,manzelstvi15 let,spol.podnikani 10let, bydlime v rod.dome.V lednu mi zemrela maminka a nyni spolecne pecujeme o meho ochrnuteho otce.Vetsi cast starosti ve firme byla na me zene.Ja se vice venoval peci o syna.Pres vsechny mozne problemy se nam doposud darilo vse zvladat az do brezna, kdy manzelka odesla od rodiny i prace.Nestyka se se mnou ani se synem (obcas posle sms).Pozaduje rozvod.Nevim si rady jak takovou situaci resit.Vzdy jsme o problemech spolu mluvili a nasli nejlepsi mozne reseni,ale ted neni ochotna o nicem jednat,pouze o rozvodu (ja s rozvodem nesouhlasim).Syn se ve skole zhorsil.Domacnost se snazim zvladat, ale se spoustou veci si nevim rady.Rad bych vyresil tento stav ke spokojenosti vsech,ale nevim jak,nechtel bych aby syn vyrustal v neuplne rodine.Dovoluji si vas pozadat o radu pokud nejaka je jak toto zvladnout.Predem dekuji Josef Josef [38]

OTÁZKA: Jak je to s milováním v těhotenství? Můj muž se nechce od té doby co jsem otěhotněla se mnou milovat ani nechce abych mu to dělala rukou nebo ústy. Prý z etických důvodů, prý si dítě pak pamatuje, že mu na hlavu narážel mužský úd. Připadá mi to úplně ujeté, jiní se nemohou tzv. vydovádět, když už jak se říká nemohou nic zkazit, a on tohle. Potíže žádné nemám, manžel mě ani nepohladí, ani neuspokojí. Dělám to tedy sama robertkem a sprchou. Vyrůstá mezi námi hráz a žijeme vedle sebe jako bratr a sestra. Také nejí srdce z etických důvodů. Etika je jedna věc a sex druhá. Co mám dělat? Na rozvod je již jaksi pozdě. Začínáme se hádat a začíná mi na něm vše vadit, jsem neuspokojená a frustrovaná. Jak to řeší on? Taky sám nebo někoho má? Nechce o tom vůbec hovořit, tváří se jako by to dospělý člověk k životu nepotřeboval a já ztrácím kvapem sebevědomí a úctu k němu. Prosím, odpovězte. Děkuji. Radka

OTÁZKA: Dobrý den,chtěla bych vás poprosit o radu.S manželem jsme spolu 15let,před dvěma roky jsem přetrpěla jeho nevěru,snažim se vše odpustit.Ale jak už to bývá ,pravda vyjde najevo a dovídám se ,jak si plánoval rozvod ,co všechno mi dělal za zády,nic hezkého to není.Chvíly se snažil,ale zase se vše vrátilo do starých kolejí.Opět se doma moc nezdržuje,baví se radši z jinými.Nikam mě sebou nechce,řekne,že beze mě se baví líp,když řeknu,že se mi to nelíbí,odpoví,že nic špatnýho nedělá a nemám ho předělávat.Jenom chci,aby se mnou a dětma trávil víc času.Ale mám pocit,že už ani nechce.Takový život je krutý,mám ho pořád ráda,ale uvědomuji si,že takhle se žít nedá.Nevim,jak to mám řešit.Ta lhostejnost a potom jen urážky mě hodně trápí.Myslíte,že má význam v takovém vztahu setrvávat? Aneta

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, mám takový problém, přítel se kterým žiji už 10 let a se kterým jsme si koupili a přistavujeme dům mi řekl, že pokud jsem jalová, zavrhne mě, protože chce mít vlastní děti. Už rok po vysazení antikoncepce se marně snažíme o děťátko. Řekl to asi upřímně, ale mě to moc bolí, má mě vůbec rád, nebo mě potřebuje jen jako krávu pro svá telátka? Je mi z toho smutno. Táňa, 28 let

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko.Byla jsem skoro tři roky milenkou-družkou zadaného muže,měl přítelkyni,nebyl ženatý, nebydleli spolu. Poslední rok a půl o našenm vztahu věděla,ale nechtěla se s ním rozejít.On většinu času trávil se mnou,v podstatě jsme splu žili, on,já a moje dvě téměř dospělé děti.Byla to ta opravdová láska,jenže on nedokázal definitvně ukončit vztah s ní, měl stáíle vůči ní výčitky svědomí a se mnou se rozejít nechtěl.Ona mu taky nechtěla dát pokoj.Zmítal se jak slaboch mezi náma dvěma a všechny nás to ničilo.Těžko říct koho nejvíc.Dnes je to 5 týdnů co jel domů,pro víno na mou oslavu narozenin a potkal se ten večer s ní.A už se mi neozval,na oslavu ani do práce druhý den,v pátek, nepřijel,nebral telefony,neozval se.Až v pondělí,přesně v den mých 35. narozenin jsem zjistila že ten večer zemřel,údajně se zastřelil do srdce.V její přítomnosti.......Řeší to policie,ale myslím že nic nezjistí.A já jsem teď naprosto na dně,on byl moje všechno,moje láska,moje naděje,můj život.Je to den ode dne horší.Myslím že to bez něj nezvládnu,že to nedokážu překonat.Stále nemůžu uvěřit tomu že je mrtvý,že už ho neuvidím. Stále častěji mě napadají myšlenky na sebevraždu, ale bojím se o tom s někým mluvit.Nemůžu jíst, v noci se pořád budím,jen práce mě drží nad vodou.Je z tohoto stavu prosím cesta? Děkuji za radu. zoufalá

OTÁZKA: paní doktorko je možné se vás tady zeptat na problém ohledně sexu ? Richard

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Před časem jsem Vás požádala o radu,rozpadl se mi dvouapůlletý vztah s přítelem kvůli tomu,že jsem se nechtěla stěhovat do jiného bytu,byleli jsme v mém a nic nám nechybělo.On se odstěhovatl do své garsonky,řekl,že se budeme scházet dál,ale za 14dnů po odstěhování tam už byl s jinou ženou.Se mnou dál udržoval styky,volali jsme si,psali,strávili spolu nějaký víkend,přespávala jsem u něho.Snažila jsem se bojovat,protože ho velmi miluji.Přitom on stále jezdil do jiného města za tou novou známostí.Mě říkal,ať nic neřeším,ať jsme rádi spolu,když to jde.Odpověděla jste mi,že je nevyzrálý,nevyrovnaný,stálý hledač něčeho nového,že neví co chce a vidíte vývoj spíše skepticky.Měla jste pravdu.Situace je nyní po 5 měsících od jeho odstěhování taková,že mi oznámil,ať zůstaneme dobrými přáteli/což z mé strany není možné/,že zjistil,že už je někde jinde,že náš vztah nebyl to co prožívá teď ap.Přitom jsme spolu měli velmi krásný vztah,byla jsem o tom stále ujišťována a i jsem to tak cítila.Mám takový pocit,že si těch pět měsíců zkoušel,jak se mu to s tou ženou vyvine a mě měl jakoby v záloze.Je to hrozné zjištění,hrozně to bolí a mé sebevědomí kleslo někam hodně hluboko.Už pár týdnů nebo možná měsíců nedokážu normálně fungovat,mám 13letého syna,nejsem schopna se o něj kolikrát ani postarat,o víkendu nejsem schopna ani vstát s postele.Do zaměstnání chodím jen z povinnosti a dělá mi to problém.Připadám si jak v nějakém špatném filmu.Nevím si sama se sebou rady,pořád brečím.Ráda bych věděla,co se sebou.Je mi 40,musím ještě napsat,že tento muž byl největší láska v mém životě,před tím jsem byla 11 let vdaná a měla jsem vztahy i před tím.Děkuji za radu. Hana

OTÁZKA: Ješte jhednou dobrý den paní doktorko. Moc Vám děkuji za odpověď ze 03.04.2006 14:19, ale musím se přiznat, že tomu moc nerozumím:).....nějak si nejsem vědoma, že by ve mně existoval nějaký psychický blok:( Nebo si to neuvědomuju? A čím by mohl být způsoben? Jak ho objevím? Prosím, zkuste mne nakopnout:-)) Moc Vám děkuji. Papulinka(25)

OTÁZKA: Pani doktorko,preji Vam nejprve krasny slunickovy den a pohodu.Ted k dotazu.Spis prosba o radu.Je mi 42let,mam dve dospele deti,jsem dvanact let rozvedena, po te pak nekolik vztahu.Tento vznikl pres net,neprvme jsme si psali,pak jsme se navzajem navstevovali a pak po dlouhych uvahach jsme se rozhodli,ze ukoncim pracovni pomer v Cesku a odcestuji za svym pritelem do Anglie,kde pracuje.Pred tim jsme mluvili i o svatbe a pod.jelikoz jsme si opravdu hodne blizci, ale.Stalo se to,ze jsem tady do Anglie prijela,prace kterou jsem mela ihned mit, bude snad za dalsich 14 dni,takze jsem ve stavu cekacim.No seznamuji se s mestem a jeho zivotem, takze mi to az tak moc nevadi.A ted proc pisu.Muj pritel pracuje 7 dni v tydnu,je to tady tezky chlebicek. A pak,on Vam pani doktorko, zije s budikem v ruce.To, ze s nim rano vstava je logicke.Ale odpoledne prijde z prace a popisu,mozna trochu prehnane,ale ono to tak skoro je.Prijde z prace, a da si cas na cviceni, po cviceni si da sprchu a jde se najist, co jsem mu pripravila,protoze nechodim do prace, neni to pro me problem.Pak si jde treba zahrat na kytaru, nebo kouka na anglickou televizi a pak se zase presne od-do , venuje uceni anglictiny.S tim konc tak kolem desate hodiny v noci no a pak jde spat...kdyz neni extra unaven a vyjde mu cas,tak se milujeme.A to je jediny okamzik,kdy me vnima a kdy mi svuj cas venuje.Zil takhle 5 let v cizine a v jeho predchozim manzelstvi pry fungovali jako individuality,je mu 50.Tak a jak ted z toho ven, abych tady v te cizine nezblbla.Jakou najit cestu,abych mu vysvetila,ze bychom meli zit jako partneri.Mam zvolit stejnou taktiku a zit jakoby dle sveho budiku? Treba ted me i napadlo.Kdyz mi nedal,kdyz prisel z prace pusu,sla jsem pak za nim a rekla si o ni,a po dotazu,proc mi ji nedal on,rekl mi na to, je treba zvysovat hodnotu zadaneho,asi myslel tim,ze kdyz mi ji neda,bude pro me zadanejsi.Shrnuto,funguje s budikem v ruce a nevnima,ze ma uz vedle sebe partnera.Jak na nej?Existuje nejaka finta? Ivana

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,když si tak pročítám ty lidské osudy a trápení lidí,kterým pomáháte,nevím jestli můj dotaz není příliš malicherný.Přesto Vás žádám o radu.S přítelem žijeme 4 roky.O vánocích mě požádal s prstýnkem o ruku.Řekla jsem ano a dohodli jsme se,že po svátcích zajdeme domluvit termín svatby.Pro nedostatek času jsme ale na úřadě nebyli.Od té doby se přítel o svatbě nezmínil.Jsem nyní ve třetím měsíci těhotenství a ráda bych,aby se miminko narodilo do úplné rodiny.Ptala jsem se přítele,jak to uděláme se svatbou. Řekl, že je mu to jedno, že nám to základy nepostavíchceme stavět domeček).Dotklo se mě to a nechci již o tom začínat hovor.Zároveň bych byla ráda,aby situaci se mnou začal řešit ale nechci být iniciátorem rozhovoru jen JÁ.Poraďte,jak na něj...:-)Žaneta Žaneta

OTÁZKA: Paní magistro, dobrý den Když tedy jako žena již nechce nebo nemůže.. A my muži nestárnem..Fysicky.. Jak to řešit?? Seladon

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, asi před rokem a čtvrt jsem odešla z 8-letého vztahu, přítel byl moje první velká známost a jelikož jsme spolu byli od 19 let, vlastně jsme se společně vyvíjeli, ovlivňovali, milovali jsme se, nikdy nás asi ani nenapadlo, že by tomu mohlo být jinak.... asi &190; roku po rozchodu jsem se, ani nevím jak, dostala do nového vztahu, přítel je moc hodný muž, pracovitý, neobvykle tolerantní a snaživý (aspoň si to myslím), mluvil už o společném životě atd, my jsme si však za toho půl roku, co jsme spolu neřekli ani jednou, že se milujeme (já si po pravdě řečeno od začátku uvědomuji, že přítele nemiluji), on má problém s projevováním citů, já se považuji za člověka, pro kterého jsou naopak city velmi důležité, zpočátku jsem o milováni hodně stála a velmi mě bolelo, že je přítel odtažitý, ríkal mi, že prostě fyzický kontakt tolik nepotřebuje, dnes mě to už ani neláká, a každé podání ruky beru jako bonus navíc, pusu si dáváme jen na uvítanou a na dobrou noc, a tak se mi s tímto velmi špatně žije, necítím se šťastna...poslední dobou se však snažím sama sebe přesvědčit o praktičtější podobě života než o té romantické...mám ho však velice ráda, vážím si ho za spoustu vlastností, které má...nevěřím však sama sobě, jelikož se mi stává, že se „zakoukám“ do jiného muže....stále věřím v tu pravou lásku, vlastně se bojím angažovat do našeho vztahu pořádně, protože snad stále doufám v něco jiného...už spoustu krát jsem mu chtěla říct, že si nemyslím, že k sobě opravdu patříme, ale nikdy jsem to neudělala, říkám si, že má těžké období, odešel z práce a snaží se začít pracovat sám na sebe, vlastně se skoro nevídáme, jak je vytížený, a mně to ani nechybí...od minulého přítele jsem odešla také v době, kdy mu nebylo lehce, měl už asi rok těžce nemocného otce, který půl roku po našem rozchodu zemřel, bývalý přítel mi to do dnes nemůže odpustit, a já bych nechtěla opět ublížit dalšímu člověku.... ale tak to asi také není správně. děkuji za Váš čas, možná Vám můj probl [tato otázka byla zkrácena] agnes,28

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko.Chtěla bych se zeptat na Váš názor.Jsem s přítelem (41) a mne (36) jsme spolu 3 roky,bydlíme dohromady(cca 2 roky) oba rozvedení.Přítel má dvě děti z prvního manželství a dvě děti z jiných vztahů.Já jsem vždycky moc chtěla rodinu a tak jsem samozřejmě chtěla s přítelem mít ditě(vědoma si poněkud nepříznivé situace viz.4 vyž.povinnosti).Já mám jednoho syna(16let),byt a dobré zaměstnání, tak nevidím důvod, proč by jsme si nemohli miminko pořídit , ale můj přítel je zásadně proti a jako důvody úvádí finance,případně zdravotní problémy potenciálního dítětě a také, že pravidelně jezdí za svými rodiči a dcerami na Moravu cca 1x za tři týdny.(určitě jsou to pádné důvody), ale já jsem presvědčeně, že hlav.důvodem je jeho strach, když už se mu to nepovedlo předtím(trochu životní průšvih, on se za něj stydí).Nabídl mi manželství, ale bez dětí........tohle mne boli.Já mám možná jednu z posledních příležitostí mít ditě.Řekla jsem mu, že za těchto okolností s ním nemůžu být a že se musíme rozejít, protože máme jiná očekávání ve společné budouctnosti.Moc ho miluji a vim, že i on mne, ale tohle je pro nás nepřekonatelná situace.Existuje nějaký pohled ,postup jak se na danou situaci podívat a najít kompromis mezi jeho strachem(již má špatně zkušenosti) a mojím strachem(poslední šance mít miminko).Moc děkuji Hedvika

OTÁZKA: dobrý den, paní doktorko, uz je to tři měsíce, co se přítel vrátil z dvoutýdenní cesty po asii s kamarádem. já jet nemohla. na cestách se k nim přidala slečna a můj přítel se s ní citově sblížil. Trvalo to asi ctyři dny, k sexu nedošlo, ale přesto mě to moc ranilo. dozvěděla jsem se to z mailů, ktere jsem si tajne prečetla (přítel se mi zdál po příjezdu trochu jiný), ale pak jsem to nevydržela a rekla mu, že o těch mailech vím, protože se mi snažil vše zapřít, když jsem se ho zeptala, jestli mezi nimi k něčemu došlo. poté co se dozvěděl, že jsem četla jejich maily, tak vše přiznal, že si chvili byli blízko, dokonce spali na jedne posteli, ale odpřísáhnul mi, že k sexu nedošlo. I tak s tím mám velký problém, vrací se mi vztek (jsou to už skoro tři měsíce, co jsem se to dozvěděla, tedy bezprostředně poté, co se vrátil z cesty). jsme s pritelem tři roky a v létě chystáme svatbu. ta slečna je cizinka a ze zámoří, tudíž nehrozí, že by se osobně scházeli. jeho vysvětlení bylo, ze na mě pořád myslel a toto byl takový románek a on si chtěl ještě dokázat, že umí zaujmout(!). slíbil mi, že se to nebude opakovat, ale nějak mám problém tomu věřit. vím, že není správné neustále se k tomu vracet, ale štve mě to, mám ho moc ráda. poraďte co mám dělat? myslite že je správné, že se citove zaplete a tvrdi, ze to pro nej nic neznamenalo, že ani na okamžik nezapochyboval, že chce být se mnou? další věc, která mi vadí je, že jsou pres email v kontaktu, i když už ne "citově", to můj pítel po příjezdu z cesty (ještě než jsem prišla na ty předchozí maily) změnil a začal jí psát "obyčejne" zprávy. děkuji za váš názor. alice (32)

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, děkuji za Vaši odpověď(odpovídala jste mi 2.4.2006. Ještě k mému problému.Když jsme se o tom s přítelem v klidu tenkrát bavili,říkal mi,že ví,že mu rozum říká,že by měl s tou dotyčnou přestat udržovat kontakt.Že chápe,že je to pro mě těžké,ale že mě žádá,abych mu dala čas a nenutila jej do ničeho.Abych to přestala řešit.V podstatě jste mi i stejně tak odpověděla Vy-abych to na nějakou dobu přestal pokud možno vnímat a nekomunikovala s ním na toto téma.Přítel mi ještě říkal,že se bojí,abych neodešla,že je rád když se vrátí z práce a já jsem doma nebo,když odcházím do práce a on když vstane(dělá na směny)cítí můj parfém.Nechtěl by mě ztratit,nechce,abych odešla-ví jak to bolí,už to jednou zažil(odešla od něj jeho bývalá žena). Věřte mi,paní doktorko,že se snažím na tu situaci nemyslet a hodně se ovládám....Snažím se soustředit na sebe,na další úpravy v našem bytě.Je ale těžké nabýt zpět sebevědomí a získat zpět důvěru ve svého partnera.Je mi jasné,že bych měla být v bezva pohodě(alespoň když budu s přítelem),protože muž se rád vrací tam,kde má klid a né kde jej čekají výčitky(ikdyž možná oprávněné).Na druhou stranu musím říct,že se přítel ke mě chová hezky,plánuje sem tam nějakou akci,výlet. Asi bych tomu všemu měla dát čas,abychom se více zžili a byli v klidu.Věřte mi,že je to za téhle situace těžké.Paní doktorko,máte pro mě ještě "nějaký recept"na to,jak svého přítele připoutat zpátky ke MĚ? Děkuji. Karolína

OTÁZKA: Poznámka o "dušení"byla pouhá reakce na rady kamarádek,se kterými jsem situaci probírala,sama nejsem ten typ,ponižovala bych a stresovala sama sebe.Ovšem píši proto,že minulou sobotu přítel šel na zábavu,kam mne zase nechtěl vzít,ze známých důvodů,v pondělí se se mnou rozešel,protože tam prý potkal kamarádku z dětství,ani se spolu vlastně nebavili,vyměnili si telefony,ona mu v pondělí zavolala a šli ven,vedli se za ruce,za ruku ho vzala ona.Prý se uvidí znovu.V úterý mi řekl,že ta věc vypadá dobře,moc dobře,že vlästně má přítelkyni.Ve čtvrtek mi řekl,že u ní dvakrát spal,ale s ní nespal.V pátek měl dceru až do neděle,poslala jsem mu v sobotu přání na dobrou noc a pusinku,v neděli jsem u něj byla,šla jsem dál,nabídnul mi a uvařil čaj,choval se odtažitě,ale vyslechl mne a nechal se obejmout,i když nic neopětoval,ptala jsem se,přání ho prý potěšilo,s dotyčnou nespal,protože je dost času a není spěch,těší se,že když jim to vyjde a budou spolu,a když se to dozví jejich rodiče-budou mít její i jeho rodiče radost,protože se rodiny i oni znají odmalička.Pokud jsem s ním v týdnu mluvila - buď jsem ho vyhledala nebo mu zavolala.Je hodný,je mu líto,že mi ublížil,ale od začátku mi říkal,že mne nemiluje.Chce abych si někoho našla jako on a byla šťastná,je mu to líto,ale netrápí se jako já.Myslím na něj stále,nejhezčí bylo,že mi na něm vlastně vůbec nic nevadilo,vyhovoval mi téměř po všech stránkách,i tou lehkou usedlostí,která vyplývá asi z jeho mentálního věku-v tom byl starší než já(ale to by nikdy nepřiznal,chtěla bych ho zpátky.Snažím se teď,aby mne teď považoval spíš za kamarádku,kdyby to nedopadlo,že tu budu pro něj,vidí,že jsem nešťastná,chci mu občas napsat hezkou zprávu,on mi prý jednou týdně zavolá.Někoho jsem potkala,náhoda,řekla jsem mu to,měl radost,ale když jsem s dotyčným myslím na něj a zabíjím tak jenom čas,abych nebyla sama a nenapadaly mne kraviny,za spoustu let nic a teď tohle,tak si říkám proč ne,ale není to ono,ve skutečnosti chci zpět jeho,ale bojím se být [tato otázka byla zkrácena] Eliška

OTÁZKA: Dobrý den,prosím,poraďte mi.Po 7 letech,podle mě šťastného manželství,mě chce manžel najednout opustit.Ne ovšem kvůli jiné ženě.Ale tvrdí,že už ke mě nic necítí,že už mě nemiluje.Vyčítá mi najednou kde co z minulosti.Tvrdí,že jsme tak rozdílní,že už nemá smysl spolu být.Já ho však stále velice miluji.Máme spolu dvě malé dcery,které ho zbožňují.Chtěla bych náš vztah udržet,ale nevím jak.Manžel si trvá neoblomně na svém a nechce mi dát žádnou šanci ani naději.Děkuji za radu. Petra

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,je mi 50 let a před 7 lety jsem se neskutečně krásně zamiloval do 18 leté báječné dívenky.Žili jsme spolu 5 let,ale tajně,neboť jsem ženatý a svou ženu jsem nedokázal opustit.Po těchto 5 letech mě však opustila s tím,že se kvůli ní stejně nerozvedu a že další setrvání se mnou nemá budoucnost.To se stalo před půldruhým rokem a já se s tím dodnes nedokážu vyrovnat.Ne ani snad s tím ,že mě opustila,ale způsob,jakým to provedla.Ještě 2 dny před rozchodem mě totiž ubezpečovala jak mě miluje a následně poté se ode mě odstěhovala s tím,že se během jednoho večera zamilovala do někoho jiného.Zatočil se semnou svět a skončil jsem na antidepresivech.Všemožně jsem se ji snažil získat zpátky,ale bezúspěšně.S rozchodem se nevyrovnám už nikdy,to dnes už vím .Potřebuji však slyšet váš názor,paní doktorko,jak se může v jediném okamžiku stát,že žena,která mě 5 let milovala,mě nechce vídat,nechce abych ji telefonoval ani jinak ji kontaktoval.Prostě mě vymazala ze života a to moc bolí.Víte jsem tak trochu naivní a myslím si,že lásku,kterou tomu druhému dám se mi vrátí anebo alespoń si druhý těchto citů bude vážit.To co platilo u mé ženy a dětí ,ve vztahu mé lásky ke mě totálně selhalo.Před rokem jsem ji náhodou potkal,chtél ji pozvat na kafe,ale odmítla.Chovala se ke mě neskutečně chladně a když jsem jí připomněl zamilované dopisy,které mi psala,jenom bez špetky citu prohlásila:,,No a co-to bylo!"Jako by se jednalo o nějaký obtížný hmyz,který je nutno usmrtit.Neskutečně mě její jednání mrzí-přece jsme se 5 let milovali a to přece není málo!Mé šance,že bych jí získal zpátky jsou dnes asi nulové,ale tolik bych to chtěl .Miluji ji a budu doufat v zázrak.Co si o tom myslíte,je to možné,nebo jsou to jenom taková těšínská jablíčka? pavel

OTÁZKA: Hm no když je člověk/muž s babou 10 let a vona furt řve.. Co je lépe:Dát jí mokrou hadrou... Nebo se rozvést?? 100

OTÁZKA: Dobrý den paní magistro, když muž ovdoví tak v 50 jak se má podle Vás dále chovat?? Podat si inserát v Internetu?? Zůstat sám?? Chodit do hospody?? gentleman

OTÁZKA: Hezký den paní doktorko. Mám poměrně velký problém. Nedávno jsem se rozvedla . ještě před tím jsem začala žít se svým novym partnerem , který je o 10 let mladši a mame spolu syna. ja mám ještě dvě děti z 1. manželství. O co ale jde. Mám pocit , že už jsem s tím novym partnerem jen proto , aby mi mohl ublížit a čím víc se snaží tím víc mi je cizí a směšný a nějak zjistuju, že s tím směšným tajtrlíkem nechci byt. viz dnešk. Muj první muž má přitelkyni, ktera je mirně řečeno konfliktní .Já se snažím ji nevnimat. od dětí jsem veděla , že je zla/nestykaji se s otcem pokud je tam ona/ , ale z fotky jsem usoudila, že je atraktivní. Včera si ji manžel přivedl na ples kde byli naše deti a moje rodina. K memi uzasu jsem zjistila, že dotyčna je nejen hloupa , ale že do atraktivní má hodně daleko. tak nějak mi její štěkani pobavilo a co si budeme namlouvat, prestože je o 8 let mladsi me jeji vzhled potěšil. Ovšm muj partner , ktery vedel, že nejaky ten mindrak u me je, to neustal a po mem smichu , ze opravdu mam po mindraku na me zacal jecet , ze kdyby se upravila je krasna. Proste zas mi to pripadalo, jako ze se muze pominout, ze ztratil zbran s jakou me mohl lezt na nervy a ted nevi co by vytahnul. Bohužel, ale doby kdy se podival na jinou a ja se hroutila pominula asi 10 dni po seznameni, zarleni je vlastnost ktera se mi netyka. Tims e nechlubim, naopak me to mrzi, ze neumim takhle dat najevo, ze mi na nekom zalezi.Takze tady udelal scenu, kde dotycnou oznacil za jen mirne zanedbanou / zvnejsku i zevnitr/ a sel trucovat do postele , coz je mi celkem burt m, aspon mam klid. jenze me to nase souziti prestava bavit, nechci nasemu 2 letemu klukovi vzit tatu, Obzvlast kdyz na partneroivi vidim jake to je/ otec se mu ve 2 letech obesil/ale zas neni mi malo ani moc a cely zivot zit s pitomeckem se mi nechce. dekuji za radu Sarah

OTÁZKA: Když sem doma se stihačkou,má katastrofické reakce. Když něco tvrdím, co má váhu křičí. Když něco udělám křičí. když nedělám nic, mám klid. Vlada

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. potřebovala bych poradit, jak navrátit důvěru ve svého partnera. Po šesti letech vztahu jsem zjistila, že mi byl před lety nevěrný. Se svou bývalou přítelkyní a nejen s ní. Dle jeho slov si potom ale uvědomil, že já jsem ta pravá a že si mě chce vzít. Nevím, jestli mu zase mohu věřit.Prosím, poraďte mi, co dělat. Děkuji, Lucie Lucie, 24let

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 16 let a mám přítelkyni, kterou mám moc rád. Ovšem do cesty se mi připletla další holka, kterou mám taky rád a řekl bych že asi obě stejně, jenže nevím pro kterou se mám rozhodnout. Kamarádi říkají, ať prostě chodím s oběma a ožívám si, ale nechci nikomu ublížit, co mám dělat? Jakub

OTÁZKA: Dobrý den, mám 25 let, má přítelkyne 24. oba jsme vysokoskolsky vzdelani lide. Chodime jiz spolu dva roky. Prvni rok byl plny sexu(jak to tak asi byva),ale ten druhy to zacalo pokulhavat. Chtel bych predeslat,ze jiz davno jsme se shodli na tom,ze v sexu si nadmiru vyhovujeme a lepsiho partnera jsme nemeli a take ze pro oba z nas je sex velmi dulezity Jenze posledni dobou (asi 4 mesice) uz to s mou partnerkou neni takove,co byvalo.Jiz to neni tak,ze kdyz ji obejmu,parkrat vasnive polibil atd.,tak pak mi rekne,ze nema chut. Mam pocit, ze i kvuli nedostatku sexu je mezi nami takove mirne napeti, ktere zpusobuje castejsi vyskyt malych hadek. Pritelkyni jsem nabidl, ze s ni rad zajdu do nejake poradny. Nejdriv o tom nechtela ani slyset, tak jsem ji nechal, at si to necha projit hlavou a pak prisla,ze pokud se to nezlepsi, tak tam zajde. Ma odpoved byla ta, ze bych chtel, aby tam zasla radeji drive nez pozdeji,ale ze uz o tom nebudu mluvit, ze je to ted na ni. Od teto vety uplynul mesic a je to stale stejne a nevidim ani zadny naznak toho,ze by se do nejake poradny chystala. Zvolil jsem postup takovy,ze se ji dotykam a libam, ale nepodnikam zadne kroky,ktere by mely naznacit to,ze mam zajem o sex. Samozrejme, nekdy prijde sama,ze by se rada milovala,ale mne to proste 2x za tyden nestaci.Nemyslim to tak,ze bych byl nejaky samec ci co, ale kdyz si vzpomenu na to,jak byvala naruziva a ze jsem mel obcas problemy ji stacit,tak je mi z toho smutno.Necitim se potom ani tak milovany,kdyz vidim,ze po mne jakoby netouzi.Na druhou stranu - kdyz se milujeme a obcas to je jen prosty sex(ktery vsak mame oba radi a ted mluvim za oba),tak rika, jak to ma se mnou rada a tak.Jenze dalsi noc na to nema ani pomysleni. Ja vim, ze to nekdy na zenu muze prijit, ale take vim, ze i s jejim byvalym pritelem (se kterym byli 4 roky) mela pak problem ten, ze uz pak nemela na sex naladu. Nemyslim si,ze nekoho ma. Spis je to u ni takovy (mozna bezny) proces. Chtel bych ale nejak dosahnout toho, a [tato otázka byla zkrácena] Martin

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,žádám Vás o radu.Jsem zoufalá z toho, že se nemůžu vyznat sama v sobě.Jde o to, že jsem se před 2 měs.rozešla s přítelem (30),se kterým jsem byla 8let(mezitím i nějaké pausy)Byl to takový zvláštní vztah skoro takový,že jsem nemohli být spolu ani bez sebe, často jsme se hádali,vadila mi přítelova pasivita a pohodlnost ve vztahu,já plánovala budoucnost,hlavně bydlení a přítel nebyl v tomto směru nějak iniciativní,já jsem byla vždy zvyklá vše řešit a jsem temperamentní(je mi 26).Před 3 měs.nastal zlom,já potkala prima kluka (24)zamilovala jsem se,ale zároveň jsem nechtěla můj dlouhodobý vztah ukončit,ale ochlazovalo se to samo a nebylo to fér vůči novému příteli a mému dlouhodobému, oba jsem mít nemohla - tak jsem se po 1 měs.vztahu s novým přítelem,rozešla s tím dlouhodobým.Jednala jsem rychle a rozumově,já byla zamilovaná tak jsem situaci zvládala celkem dobře.Nového přítele miluji a máme hezký vztah ikdyž se vídáme jen o víkendech.Ale problém nastal teď kdy si můj expřítel našel novou přítelkyni(20),vypadá, že je asi šťastný nebo jestli je to jen taková útěcha,já opravdu nevím.Ale zjistila jsem,že žárlím a myslím opět na něho,ikdyž miluji svého nového přitele,který mi přes týden moc chybí,někdy se cítím osaměle(píšeme si a volame si)a v tom je asi ten problém.Bývalého potkávám a nový přítel bydlí 150km dál.Proč na něj myslím a žárlím na novou přítelkyni,když miluji nového přítele.Je to tím že ho nemám u sebe nebo nejsem ještě vyrovnaná s bývalým vztahem(podotýkám,že jsem šla ze vztahu do vztahu).Už se v těch citech a pocitech pomalu nevyznám a pořád to vnitřně řeším a trápím se tím.Děkuji Vám předem paní doktorko za Vaše vyjádření,popř. i radu.Přeji hezký den. Renáta

OTÁZKA: jjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh Lubomira

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, Chtěla bych se Vás zeptat na zkušenosti z vaší poradny. Jedná se mi o to, že nějak nejsme schopni s manželem žít spolu podle svých představ o partnerství. Můj muž je o 10 let starší (52let). V dětství neměl pravé mateřské zázemí a já jsem měla být jeho manželkou, matkou, kamarádkou, chápající ošetřovatelkou dohromady, která je vždy připravena být po ruce, kdy jakoby potřebuje (většinou podle jeho stále se měnících nálad). Myslela jsem si, že to základně zvládám. Je to vcelku vyčerpávající, protože i přes veškerou snahu jsem to nedělala podle něj dobře. Já mám trochu odlišné představy o partnerství, chybělo mi z jeho strany kamarádství, správná pomoc ve chvíli, kdy jsem to potřebovala a nepatrně svobody. Problémů bylo samozřejmě víc, časté hádky a vyčítání. Také si myslím, že je na mně zvláštně závislý, ne z lásky, ale z potřeby nebýt sám. Přitom běžně mluví, že když už ho nemám ráda, že si hned najde někoho jiného. Je toho samozřejmě víc, ale tyhle stránky jsou omezené, ani to asi neumím přesně vyjádřit. Prostě jsem se Vás chtěla zeptat, stává se často, že někdo z páru (tedy ženská jako já) má pocit, že musí ukončit složité manželství, když neví kudy kam? A není to z nevěry nebo násilí. Jsem opravdu tak špatná, když jsem přestala mít ráda? U psychologa jsme byli, museli bychom se změnit o 180 stupňů oba dva, ale u mě už by to bylo jako do vrtule, protože jsem se 10 let snažila dělat vše dobře, prostě jsem se přizpůsobovala a nebylo to podle mého vlastního já. Také vím o kompromisech, ale měli by je dělat oba, ale nesmí to být jen divadlo, musí se to cítit. Já jsem se nakonec dozvěděla, že se se mnou celý čas trápil a že zažil nejhorší období svého života. Jsem na konci svých sil, nechci s ním být, něco se ve mně zlomilo. Už mám dost krabiček s antidepresivy a zdravotních problémů, ale můj muž ten vztah nechce ukončit a přitom mi dokola vyčítá spoustu mých chyb a nedostatků a čeká, že já řeknu „ano máš pravdu, od zítřka se budu chovat úžasn [tato otázka byla zkrácena] Lucie

OTÁZKA: Veselý den přeji! Chtěla bych se Vás optat na jeden můj stav. Říkám tomu blok. Většinou na mě příjde, když jsem s přítelem s jeho přáteli nebo rodinou, kdy se s nimi nemám o čem bavit a nějak se mi tam nelíbí, zabloknu se a nejsem schopná komunikovat, vnímám ostatní, občas se zasměju vtipu, ale s přítelem to možné není, hrozně mi v tu chvilku vadí, překáží, nedokážu se s ním bavit, chci se s ním rozejím a mám hrozně černé myšlenky. Po změně prostředí se to hrozně rychle změní s jsem zase v klidu. Zase ho miluju a chci být s ním a hrozně toho lituju, že se takhle chovám. Vadí to i mě o příteli nemluvě. Ale já s tím vážně neumím nic udělat, prostě hodím blok a je konec. Myslíte, že se s tím něco dělat dá?? Nějak tomu předcházet, že s ním nebudu chodit na místa, kde se mi to stává? Ale to mi nepříjde moc jako řešení. Díky moc za odpověď. S pozdravem a přáním v poho pacientů :) Peťul. peťulka

OTÁZKA: Dobrý den,jsem 16 let vdaná.Manžel podniká 4 roky,teď se mu začalo trochu dařit.Problém je,že mě nebere jako partnerku,ale jen jako matku svých dětí.Jen mi vše oznámí(koupil jsem auto,jedu na víkend pryč atd.) a ani nepředpokládá,že by jsme si o tom mohli promluvit.Dříve to bylo lepší,ale co podniká,tak je to jako bych se jednoho dne vzbudila vedle jiného chlapa.Dost se tím trápím(nejem tímto,ale celkovým nezájmem),vždy to musím být já,kdo se udobřuje.Doma nepomůže vůbec s ničím.Vím,že toho má v práci moc a já asi opravdu nejsem vždy chápavá manželka.Jen bych chtěla,aby mě aspoň trochu respektoval.Vím,že výčitkami ničeho nedosáhnu,ale nemůžu si občas pomoci.Asi mi napíšete,že si máme sednout a vyříkat problémy,ale manžel bere moje problémy jako malichernosti,protože on přeci těch problémů ve firmě má daleko víc a důležitějších.Vlastě ani nevím,proč jsme stále spolu-kvůli dětem,zvyku,pohodlnosti....?Na tuto otázku nemůžete odpovědět,tu si kladu teď při přemýšlení nad tímto dopisem.Děkuji Krystýna

OTÁZKA: dobry den, pani doktorko, mam dojem, ze me vztahy po urcitem case dojdou do faze sexualniho vyhoreni. pomalu ztracim zajem o svoji partnerku a mam nutkani hledat nova povyrazeni. nezalezi pritom na tom, jak atarktivni moje partnerka je, ci jak je dobra v sexu. vim, ze to neni zrovna dobra vlastnost a proto me to trapi a ptam se na radu. dekuji za odpoved. lubor

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, jsem vdaná už 18 let, máme 2 děti, 17 a 15 let a brali jsme se velice mladí. Naše manželství za ty roky prošlo samozřejmě i několika krizemi, které jsme ale vždycky překonali, někdy i za pomoci manželské poradny a celkově to považuji za manželství spokojené a jsem svým způsobem i hrdá, jakou rodinu máme. Před 2 lety nás manžel na čas opustil, zamiloval se do kolegyně a já si tenkrát uvědomila, že i po tolika letech by mi moc chyběl. Naštěstí se chtěl vrátit a já jsem v sobě tenkrát našla dost síly, abych mu nevěru odpustila a myslím, že nám i v našem vztahu svým způsobem pomohla. Jenže postupem času naše soužití zevšednělo a navíc musím přiznat, že mě manželova zrada trápí někdy i teď hlavně v tom směru, že mu už tolik nevěřím. Navíc je dost pracovně vytížený a za poslední rok také nemá moc zájem o sex. Ze začátku mi to vadilo, snažila jsem s s ním o tom mluvit, oživit nějak náš intimní život, ale bez výraznější změny. On mi stále říká, že mě miluje, chce mě. Dlouho jsem se tím trápila až do té doby, než jsem došla do stádia, kdy už o sex s ním nestojím ani já. Myslela jsem si, že jakýmsi "půstem" se situace zlepší, ale naopak. Nějak mě už nepřitahuje. Prosím poraďte mi, jak mám věc řešit, manžela mám ráda, v mých očích je to bezvadný chlap a mimomanželský vztah rozhodně navazovat nechci. Děkuji předem za odpověď. Alice

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko.Chtěla bych Vás poprosit o radu nebo alespoň o váš názor.Je mi 23let,příteli 30.poznali jsme se před tři čtvrtě rokem.Jsem opravdu zamilovaná,je mi s ním dobře.Problém je v tom,že já budu ještě rok studovat v Brně a on už samozřejmě pracuje,ale v Liberci.Vídáme se zhruba co 14dní,většinou na 3 dny,ale někdy i 5dní.Když jsme spolu byli naposled,došla řeč na nevěru a on mi řekl,že by byl samozřejmě nerad,ale dovedl by pochopit,že ho v Brně s někým podvedu,protože jsem mladá,určitě si chci užít života a takový vztah na dálku mi nestačí.Navíc jsem prý hezká holka,která má určitě plno nápadníků.Řekla jsem mu,že nemám chuť něco takového dělat,protože ho mám ráda a je mi s ním dobře.Bere to asi podle sebe,protože měl docela hodně partnerek a opravdu vážný vztah měl až v 25,kdy dokonce s přítelkyní bydlel.Taka jsem mu řekla,že si myslím,že by mi tohle neřekl,když bych byla třeba o 5let starší a on mi tvrdil,že ne.Ale já si myslím,že je to i kvůli tomu,že ví,že je teprve mým třetím partnerem.Jenže já jsem ani v předchozích vztazích (poslední trval 5let)přítele nepodvedla,protože když je mi s někým fajn,nevím,proč bych to dělala.Trápí mě to hlavně proto,že z toho cítím,že si myslí,že si s ním chci jenom užít,že je jen jednou etapou v mém životě a nevěří,že by on mohl být mým konečným partnerem.Co myslíte,uvažuju správně?Má mě určitě rád,to vím a cítím,ale moc mě to trápí a nevím,jsetli to čas změní nebo ne.Děkuju za odpověď,hezký den Tereza

OTÁZKA: Dobrý den. Potřebuji popíchnout tím správným směrem. Jsem 5 let ženatý, mám skvělou dceru o kterou bych určitě nechtěl přijít. Nevěřím své ženě. To je můj problém. Ráda flirtuje a v minulosti mi několikrát v tomhle ohledu lhala. Nevím, jestli šlo i o sex, to mě však netrápí. Nyní si posílá SMS se svým kamarádem ze zaměstnání. Je to takové to typické flirtování. Samozřejmě se mi o tom zapomněla zmínit. Když jsem byl delší dobu pryč, její kamarád ji navštěvoval. U nás doma (na zahradě :)). Podle ní je to normální. Já si to však nemyslím a taky to nedělám. Další bolůstkou je, že mi chybí aspoň náznak citu. Vše je strojové, odosobněné. Prostě spolu žijeme, nic více. Mluvili jsme o tom spolu, nic se nemění. Sex mám tak 1 za měsíc, stačí ji to (mě ne). Měl bych jí věřit? Mám si najít milenku, která zaplní tu prázdnotu? Mám se rozvést? Nebo mám jen trpět dál a prostě se na to vykašlat? David

OTÁZKA: Hezký den paní doktorko,je mi 41 let,sem 22 roků vdaná.Máme dvě dospělé děti.Musím se vrátit do svého mládí-můj otec chodil domů opilý,křičel na matku,občas jí i uhodil,ona vše snášela, já jen potají brečela a nedokázala jí pomoct.Možná proto sem se tak brzy vdala,abych tomu ušla,otec zemřel,když mi bylo 21 let.Můj manžel od počátku měl to hlavní slovo v naší rodině,co rozhodl on,to bylo,já jen přikyvovala,dnes vidím,jak to bylo ode mne nerozumné,ale byla sem mladá a tak sem vždy dala na něj.Manže si na to brzy zvykl,ale já po letech otevřela oči,přestalo mi to vyhovovat.Musím říct,že i na děti byl vždy velmi přísný,často na ně křičel,moc se s nimi nebavil,nepochválil je,pouze nadával,když něco provedly.Naše spory začaly tak před osmi lety,zdálo se mi,že už to všechno přehání,pro každou hloupost křičel na mě,třeba týden se mnou nemluvil,někdy sem ani nevěděla proč,když ho to přešlo,choval se zase úplně normálně.Já byla ráda,že bude zase klid,nic sem nepodnikla.Posledních pár let už to ale přehání,nejhorší období bylo,když syn studoval střední školu,moc se neučil,chodil za školu, manžel na něj jen křičel,nic neuměl vyřešit v klidu.Za všechno sem vždy mohla já,protože sem se ho zastávala,řešila vše domluvou,v klidu.Syn nakonec odmaturoval,myslela sem si,že bude klid.Jenže manžel se teď chová stejně k dceři,i když ta se učí celkem dobře,čeká jí maturita.Manželovi vadí úplně všechno,neustále mi něco vyčítá,že přibývám na váze(při 180cm vážím 79 kg)přitom každý den sedím na rotopedu,chodím běhat,on to nechce vidět,jaké mám vlasy,co to mám na sobě,atd.,ničím se mu nezavděčím.Přitom jemu nic vytknout nemůžu,okamžitě se naštve,nemluví,je asi bez chybičky.Mám neustále pocit viny,že pořád dělám něco špatně,ale nevím co bych měla změnit.Vadí mu, že děti jdou se vším za mnou,ale myslím,že tohle si zavinil už dávno sám,vyčítá mi,že se všechno dozví poslední.Často brečím(ne před ním)nervuju se,trpím na migreny.Nedokážu se s ním milovat,dlouho mi trvá na to "zapomenout".Děkuji za [tato otázka byla zkrácena] Hanka

OTÁZKA: Dobrý den,dekuji za Vasi odpoved 27.03.,ve ktere se zminujete, ze nevite vice rada bych Vam to vsechno rekla no bylo by to na dlouho.Chtela jsem navstivit svoji psycholozku u ktere jsem byla i s manzelem no on mne porad kontroluje tak se tam nemuzu dostat chodim do prace s prace a venuji se malimu.V posledni dobe se chová jako generál mas uklizeno ze jdes s malym ven, a co jsi uvarila a pod. jen abych nikam nechodila a byla doma i kdyz je tam dusna atmosfera nevim co stim...nas milostni vztah je na nic mne jiz delsi dobu nepritahuje a nemiluji se s nim.Opravdu nevim co dal porad vyhrozuje ze mi ho veme a nic mi neda nevim na koho bych se obratila s temi to problemi to mne nejvice trapí aby opravdu mi nevzal malyho protoze ma znamosti atd.,Bojim se abych nepropadla depresi, která by mne znicila.Svetlo a radost ze zivota vidim hlavne v mem synkovi. Lucie

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,pokusím se Vás seznámit s mým problémem. Je mi pomalu 24 a mému partnerovi 28 let.Chodíme spolu rok a půl. Cítím , že jiného partnera bych ani nechtěla a podle všeho, co mi říká i on, tak by neměnil. Oba cítíme, že čím déle jsme spolu, tím více se milujeme.Jsme si vším. Já pracuji jako referentka v nákupním oddělení (8 až 9ti hodinová směna) a on podniká v oblasti realit. Jakožto, že vím, co jeho práce obnáší za stres a honění se, nedivím se, že má náladu se každý týden jít pobavit se svými přáteli. Většinou ale chodí kolem šesté ráno domů a úplně na mol! To pokaždé je ke mě nejúpřimnější a nejvíc mi dává na jevo,jak moc mě miluje. Je mi líto, že za střízlivosti to nedává tak znát. A abych se k tomu mému problému pomalu dobrala...Také spolu spíme jen po probuzení z jeho opilosti... Vím , že to bude znít trochu zvláštně, ale už od začátku našeho vztahu mi tvrdil, že nemůže spát s někým,koho nemiluje. I sama jsem se o tom přesvědčila , na počátku našeho vztahu....(na počátku našeho poblouznění). Nebyl schopen sexu. No a teď samotná podstata problému: spíme spolu jednou nebo dvakrát do měsíce.Netuším proč tomu tak je.Buďto, že není sexuálně založený tip, nebo stres z práce mu nedovolí se odpoutat...Přesto netuším, proč jeho penis je každé ráno "v pozoru". Také jsem ho při jeho vědomí, že spím, přistihla při masturbaci. To hned několikrát. Ani on se s tím netají. Také je to možná i zapříčeněno, že má i trochu jiné sexuální choutky..Vím, že je na lehké sado maso.(fackování, svazování, přiškrcování...) Ke mě si to nikdy nedovolil, ani při mé žádosti, že bych to pro něj udělala. Odvětil, že by to nemohl udělat někomu koho miluje. Dokonce mě pomalu i k samotnému sexu odradil. Mě chybí milování... Samotný akt sexu mi nic neříká.Přitom jsme ze začátku spali spolu pravidelně dvakrát až třikrát do týdne. Snažila jsem se s ním o tom mluvit několikrát, ale co jsem zjistila, že jednou na to chuť je a podruhé není. Děkuji L. Lenka

OTÁZKA: Dobry den, velice bych Vas chtela poprosit o radu, protoze uz nevim kudy kam. Je mi 23 let a v lednu jsem ukoncila 4 lety vztah se svym pritelem. Nerozumneli jsme si a kazdy mi nas vztah vymlouval. Ale i presto, jsem ho tak strasne milovala, ze i kdyz jsem si myslela, ze delam spravnou vec a davam na dobre rady svych pratel a dokonce i rodicu, tak trpim. Nemuzu si pomoct. Kudy chodim, porad na nej myslim a nekdy me prepadavaji stavy, ze se mi chce nekde schovat a brecet. On nas rozchod vzal sportovne. Nijak to vyznamne neresil. Obcas si jeste napiseme, ale z jeho strany je to spise kamaradske. Jednou jsme se jeste videli, bylo to krasne, povidali jsme si jako by se nic nestalo, pak jsme se pomilovali a rekli si krasna slovicka. Od te doby se uz nic takoveho nestalo. Mam pocit, ze se mi i vyhyba. Kazdy mi radi, ze pomuze cas, ale ja tomu neverim. Myslela jsem si, ze to bude navzdy a ted jsem uplne bezradna. Spoustu veci je mezi nami jeste nevysvetlenych, prala bych si dozvedet se, jestli me opravdu miloval a jak to vsechno vidi on. Chtela bych na nej zapomenout, snazim se, chodim do spolecnosti, schazim se s jinymi kluky, ale zadnemu nejsem schopna dat sanci, myslim jen na toho byvaleho. Prosim poradte mi, co mam delat, mam pocit, ze uz mi dochazeji sily. Velice Vam dekuji. Nikol

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,pred měsícem jsem se rozešla s partnerem po 3letech vztahu.Nabyla jsem pocitu,že nechodím s 28letým mužem,nýbrž nedospělým dítětem.Bylo to dost rychlé,nicméně jsme tento vztah ukončili.Je mi téměř 26let,mám dvě vysoké školy,v práci se mi daří,nevypadám také nejhůř, ale mám často pocit citové prázdnoty,že nemohu najít vhodného partnera.Objevil se v mém životě muž (téměř o 10let starší),který je před rozvodovým řízením,bezdětný.Mám pocit,že jsem se do něj tak trochu nešťastně zakoukala.Vždy si hezky popovídáme,ale nevím, zda má o mě zájem.Při jednom dotazu,zda mám u něj naději, mi odpověděl, že je to pro něj těžké rozhodnutí a musíme si o něm promluvit, ale pořád se k ničemu nemůže odhodlat.Nevím, zda má smysl dále vyčkávat a dát tomu čas a šanci nebo raději couvnout.Bojuji s tím velmi těžce a nedá se tomu poručit, což je na tom nejhorší. Prosím Vás totuto cestou o radu a předem děkuji. Přeji Vám mnoho úspěchu v práci i osobním životě. Camilla

OTÁZKA: Dobrý den, i já si vás dovolím požádat o radu. S přítelem jsme spolu 2 roky a musím říct, že šťastné roky. Máme se opravdu rádi. žijme spolu a mými dětmi vlastně celé ty dva roky. Oba dva máme za sebou již jedno manželsví. Kdekoli ve společnosti mě manžel představuje jako svojí ženu. A o to právě jde. O svatbu. Máme možnost zístkat byt) nyní žijeme v bytě maželovi matky) V případě, že se vezmeme, zístkáme byt nepatrně větší i tak, ale pro 4 lidi nedostatečný. Přítel to vyřešil tak, že suše oznámi, tak se tedy vezmeme a je to vyřešené. Chci si ho vzít, ale ne kůli bytu, chtěla bych aby si mě bral protože si to i on přeje a že je to kuli tomu, že chce abych byla jeho ženou. Na jeho konstatování jsem nebyla schopna nic odpovědět a mám pocit, že to bere jako hotovou věc. Dokonce se takto vyjádřil i před mými rodiči.Vím, že i bez svatby se mnou do budoucnosti počítal. Plánovali jsme a snili i o časech hodně vzdálených (důchod). Ptám se tedy, mám se vdát jen proto abych svým dětem a nám zajistila slušnější bydlení, nebo čekat a doufat,že třeba jednou se bude chtít oženit jen z lásky ke mě? Děkuji za odpověď. Jarmila

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,velmi mě zaujaly vaše stránky a tak i já bych vás chtěla požádat o názor.Už skoro tři roky bydlím s mým přítelem (29). Na tak krátkou dobu toho máme hodně za sebou. Vždy jsme měli harmonický vztah, navzájem se ve všem podporujem.Jediný, ale zato velký problém máme v sexu. Je to asi dva roky, co můj přítel ztratil zájem o sex. Milujem se asi tak jednou za měsíc a to ještě s jeho velkou nechutí.Ze začátku jsme o tom hodně mluvili ale výsledek nebyl vesměs žádný. Teď už začíná na toto téma reagovat podrážděně. Vím, že ho to trápí, nemá problém se stopořením ani s erekcí. Jednou jsem na něho velmi tlačila a řekl mi, že už ho nepřitahuju jako žena, čemu já nevěřím. Vidím ty pohledy když si vezmu třeba kozačky.A jsem stále stejná. Zkoušela jsem i nejevit zájem o sex a to mu vyhovovalo, přišel po 8 týdnech. Kdybychom se třeba hádali ale v běžném životě máme skvělí vztah. Když jsme mluvili o rozchodu oba jsme plakali a rozhodně to nechcem. Nevím jestli ho mám nějak víc svádět, čekat a doufat že se to změní nebo se s tím smířit. Předem děkuji za váš názor. Jitka

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych Vás požádat o radu, jak začít vycházet se svojí budoucí tchýní - momentálně se mi to jeví jako zcela nemožné. Nejsem moc komunikativní typ, takže většinu začátků konverzace nechávám na druhých. Ne, že bych se pak nebyla schopna zapojit, jen se do ničeho jako první nehrnu. Můj téměř první kontakt se skoro tchýní proběhl v duchu, že jsem jí ukradla syna, je moc mladý na ženění, na děti - na všechno. Dost mě to tři měsíce před naší plánovanou svatbou zarazilo, zamrzelo, zklamalo, urazilo. Od té doby s ní komunikuji pouze na formální úrovni. Podvědomně cítím, že je to špatně. Mám pocit, že bych to měla být já, kdo by ji měl přesvědčit, že to tak není. Byl to přece její syn, kdo mě požádal o ruku, já ho do ničeho nenutila. Potomky budeme plánovat určitě také společně. Do ničeho ho ani netlačím. Chtěla bych mít s tchýní normální možná i přátelský vztah. Jenom nevím jak na to, jak k ní najít cestu, aby si o mě nemyslela, že si se mnou její syn kazí budoucnost. Jsem úlně obyčejná holka, žádné terno, ale jsem hodná, starostlivá a soběstačná a jejího syna velmi miluji. Mám dál, před ní sama sebe obhajovat - zdá se mi to ponižující. Můj budoucí manžel se k tomu staví tak, že toto všechno své mamince přeci řekl, ale že jí její názor nevymluví a ať si z toho nic nedělám. U nás v rodině byly vždy velmi dobré a přátelské vztahy. Nedokážu si představit, že to teď bude jinak. Nevím, jestli je to srozumitelné a jestli mi dokážete v takto obecné rovině poradit. Předem Vám velmi děkuji. Ivona Ivona

OTÁZKA: Dobry den pujdu hned k veci je mi 23 a necele dva roky ziji s 31letym partnerem. Vlastne jse vsechno v poradku...az na ten sex:-) Vraci se ve tri z prace priliz zatizen neni(asi jako kazdy jiny) a stejne se na milovani zmuze jen tehdy, kdyz si o to reknu. S predeslym partnerem jsem nezila uspokojivym sexualnim zivotem(i kdyz jsme spolu spali prakticky porad),s tim soucasnym vlastne taky ne, sex me bavi, ale je kratky a ja z nej tudiz nic nemam, i kdyz vim, ze bych mit mohla. Rika, ze je unaveny, ze holt tolik toho sexu nepotrebuje (ja jsem totiz tak strasne narocna ze bych to chtela dokonce i nekolikrat tydne!!:-)) Vim, ze nema jinou na sex, chova se ke mne krasne ma me rad, ale ja jsem si v sobe vypestovala obrovsky blok. Kdyz me totiz zacal odmitat a to porad dokolecka, zacala jsem si pripadat nepritazliva, mam proste pocit, ze ho nevzrusuju. Je mi mizerne, hlavne si nedokazu predstavit, jak se timhle tempem zmuzeme na dite. Mockrat jsme se uz kvuli tomu pohadali, ale ne nijak agresivne, me je to proste jenom strasne moc lito a nevim si rady. Zkousela jsem se i nechat dobyvat, protoze vyjadril nazor, ze na me proste nema chut kdyz vi, ze mu dam, kdykoliv si rekne (blbec). Je to pro me proste strasne ponizujici. Strasne moc. A sama sebe se ptam, kam speje neuspokojivy sexualni vztah? Obavam se ze treba ne hned, ale za par let vlezu bez rozmysleni nekomu jinemu do postele. Prosim poradte.Dekuju Hanka

OTÁZKA: Dobrý den.Už nevim,jak dál,proto jsem se rozhodla požádat Vás o radu.Je mi 35,jsem vdaná 9 let a máme dvě deti,8a6let.Začátkem roku jsem zjistila,že má manžel přítelkini.Vím jistě,že "jenom"platonickou,protože ji znám a vím,že ona ho nechce.Ale nevim,jesli to neni ještě horší.Jednou manžel usnul a zapomněl vypnou pc a já našla vyznání lásky,co jí psal. Udělala jsem scénu,ale k ničemu to nevedlo.Pak už jsem mu nemohla věřit a hlídala jsem mu mobil,když ho zapomněl vypnout,našla jsem smsky pro ni. Moje slzy ani výhružky k ničemu nevedou.Jemu je jedno,jak mi je,je mu zřejmě jedno,jestli vůbec ještě chci s ním žít.V pátek jsem to opět nezvládla,našla jsem další zamilovanou sms,tak už jsem to nevydržela a napsala jsem přímo jí.Myslím,že ted s ním ona nemluví a on zas nemluví se mnou. Nevím,jak dál žít.Jak můžu žít s někím,kdo o mně nejeví kouskek zájmu? Proč se ke mně chová,jako bych já byla ta špatná a psala zamilované zprávy někomu jinému. Jak je možné,že on vůbec nechápe,co svým chováním způsobuje?Zajímá ho jenom počítač a ke všemu začal pít.Už jednou se kvůli tomu rozvedl a opustil ženu a 3deti.Myslíte,že to může udělat znovu? Říkal,že rozvod nechce,ale když ho chci já,tak at si jdu.Myslím,že si je mnou příliš jistý.Ví,že nemám kam jít,rodinu mám na slovensku a tam se vrátit nemůžu. prosím,poradte. děkuji.Ivana Ivana

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, k Vaší odpovědi ze dne 27.3. musím ještě napsat. Jsem plná otázek i odpovědí. Logicky cítím, že vyvážený vztah má vypadat jinak, ale jsem asi moc citlivá, zopdovědná, neřekla bych ani závislá. Věci v našem vztahu se zase posunuly, ona slečna je těhotná.Manžel mi tvrdí, že chce být se mnou, začal i doma pomáhat, chce všechno napravovat. Uvnitř sebe ale cítím, že bych neměla ustupovat a zůstávat s ním, protože mě klamal, podváděl a zanedbával. Přesto ve mě něco hlodá, asi pocit lítosti,zodpovědnosti k dětem nebo mé hlouposti a byla bych schopná mu vše odpustit. Nechci ale znovu zažít,co jsem s nim zažila za poslední rok, nevěřím, že se změní. Myslím, že je to jeho vypočítavost, která ho žene k tomu, dělat vše,co jsem kdy chtěla, až teď po 12 letech. Nemůžu říct, že bych byla na něm citově závislá,milovala ho. Vždyť bylo tolik okamžiků,kdy jsem ho spíše nenáviděla. Akorát si uvědomuji, že kdybych odešla od něj hned, neměla bych teď v hlavě takový zmatek a nezažívala bych teď ty jeho každodenní citové tlaky (abych zůstala). Zvažovala jsem i návštěvu nějaké poradny, ale mám strach, že bych dokázala jen brečet. Takhle mailem se mi komunikuje lépe. Paní doktorko, silně si uvědomuji, že jsem strašně naivní a rozumově cítím, že bych z tohoto vztahu měla odejít a najít si někoho, kdo dokáže dávat nesobecky tolik co já, ale co mám udělat s tou mou částí já, která chce pořád jen odpouštět a ustupovat? Říkám si, musím odejít, abych si vážila sama sebe. Ale ... nemám brát ohled na děti, na manželovy rodiče .. ? Lenka

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, muj dotaz je nize uvedeny, jeste jste na nej ani neodpovedela. Jsem v zoufale situaci, citim ze pritel porad nevi, zda ma jezdit za ni, nebo za mnou, nebo jak to vlastne je. Kdyz je doma, je chvili skvely, pak to na nej padne a ja to vidim, jak si kouse nehty a je nestastny. Ze porad nevi, co bude dal, jestli ma jet k ni, nebo jestli ma byt se mnou, a jak to vlastne je, rekl mi, ze do ni neni zamilovany (a stejne ho to tam tahne). ja uz nevim jak dal, jestli ho mam vyhodit, ale prece ho miluji, nebo jestli mam pockat, az se umoudri. Byli jsme v te poradne, tam rekl, ze si to rozmyslel a ze chce byt se mnou. Z toho jsem vycházela. A pak tam zase jel, pry jenom si popovidat, jenze já už z toho lezu po zdi, nevim co dál. Co je v takové situaci lepší? Proboha doopravdy nevím, co dál. Prosím poraďte. Jsem s ním každý den, a každý den je jiný – jeden den je se mnou rád, další den se zlobí, další den je zamlklý a nechce mi nic říct. Nevím co dělat Konvalinka - dříve anonym

OTÁZKA: Dobrý den,paní doktorko!Chtěla bych se vám svěřit a zároveň požádat o radu v něčem, co mě trápí a nevím, jaký postoj zaujmout.Je mi 23 let a mému příteli 26.Chodíme spolu rok a mohu říci. že oba považujeme náš vztah za vážný a asi jsme k tomu takto přistupovali od počátku.Láska jako trám, to ano:o),ale mám dojem, že co se týče otázky bydlení, tak můj přítel je spokojen s tím, že bydlí se svou maminkou v rodinném domě a i když říká, že chce bydlet jednou se mnou v našem společném bytě,tak pro to nic nedělá.Navíc má práci, která mu vydělá tolik,že by nemohl stát na vlastních nohou,ale nic s tím nedělá,prootže ho to baví(je číšník).Co s tím?Předem moc děkuji. AGÁTA

OTÁZKA: Milá paní doktorko, již jsem se na Vás jednou obracela o radu a teď Vás žádám znovu. S přítelem (jsme spolu 10 let) procházíme dost hlubokou vztahovou krizí. Vpodstatě on je přesvědčen, že nejlepší řešení je se rozejít. Vím, co ho trápí - vztah z jeho strany pravděpodobně vyhořel, cítí se opuštěný a na všechno sám, i když já jsem dělala vždy vše pro to, abychom byli spolu v rámci určité svobody a tolerance. Prostě to každý vidíme svýma očima a na problém se už nedokážeme podívat objektivně. Já mám ale zájem vztah udržet. Poraďte mi, prosím, kontakt na nějakou poradnu v Brně, kde by bylo možné absolvovat společnou terapii, abychom se naučili opět spolu komunikovat bez vzájemné alergie, zbavit se křivd a možná znovu najít k sobě cestu. Děkuji a přeji hezký den. Renata(41)

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Mám problém se sexem. Respektive s nechutí k němu. Tedy ani ne nechuť, ale spíše na něj ani nepomýšlím.S přítelem jsme 2roky, z toho půl roku spolu bydlíme.během posledního čtvrt roku se milujeme tak 1xtýdně...vzhledem k tomu, jak moc jsme sexu holdovali ještě loni, mně to celkem zaráží. Bohužel toto snížení frekvence je z velké části mou vinou. Zatímco můj partner je sexuálně velice aktivní, já si na sex ani nevzpomenu. Přítel mne hladí a laská a já prostě nic. Přitom, když se jednou za čas pomilujeme, říkám si, jak je to krásné, a jak se mi to s ním líbí, ale že bych začala, nebo ho sváděla....to nee. Už jsem uvažovala i o vysazení antikoncepce..slyšela jsem, že snad má na sexuální apetit vliv, ale na druhou stranu mám strach, že otěhotním.Což bych zatím nerada.Prosím, poraďte.Přítele miluji celým srdcem. Chceme se vzít. Ale mám strach, aby si sexuální uspokojení nehledal později jinde. To by byl konec. Ještě chci podotknout, že jsem docela atraktivní, štíhlá brunetka. Moc Vám děkuji. Papulinka(25)

OTÁZKA: Dobrý den paní Douchová můžete mi prosím poradit, rozešla jsem se s přítelem asi před 5 měsíci obcas pil,a když byl opilý nadával mi po vystřízlivění se vždy omluoval a sliboval že se to už nikdy nestane atd.. pořád dokola. Vím že i po rozchodu k sobě pořád něco cítíme , ale já už nechci nic vracet zpátky jelikož jsem to udělala už 3x a pokaždé to bylo stejné. Můj problém je v tom , že když on má příležitost mít nejakou holku tak já se začnu vís snažit aby byl zase můj a udělám cokoli aby s ní nebyl, vím že to není správné nechci se tahle hnusně chovat ale já si pořád myslím, že k nové přítelkyni bude hodnejší a změní se kvůli ní ale já chtela aby se zmnenil kvůli mě tím myslím aby nepil atd. já ho milovala tak že bych pro něj udělala cokoli a on si toho kolikrát nevážil asi jsem blázen ale můžete mi to vše prosím vysvětlit? díky karun

OTÁZKA: Přeji Vám pěkný den, mám asi takový klasický dotaz. Seznámila jsem se s mužem /on 30let, já 25let/, oba jsme prošli stejným zklamáním /rozvod oba před 2 lety/. On sice s hádkami, ale prý je to již za ním. Známe se něco přes měsíc, ale myslím si, že nám na sobě vcelku záleží. Problémem je to, že pokud jsme spolu vše je hrozně pěkný, umíme si povídat a je to super. Ale jak jsme od sebe, začíná o všem on dost přemýšlet a nyní razí teorii, že asi není zamilovaný a že neví, zda to přijde. Pak jsme spolu a je to zase moc pěkný..pro oba. On zažil moc zklamání, nedávno mu před vztahem se mnou ublížila i další žena. Podle mého názoru má strach, a já už nevím, jak mu mám už pomoci, takovou tu hradbu, kterou si kolem sebe za ta nastřádaná zklamání vybudoval, zlomit... Je nějaký "postup" jak to zkusit a získat si ho úplně? Děkuji mockrát Jolana

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,obracím se na Vás s prosbou o radu.Je mi 33 let a mému příteli 40 let.Jsem svobodná,přítel je rozvedený 2 roky a taky bezdětný. Jsme spolu skoro rok.Pře 2 měsíci jsem se k němu nastěhovala a musím se přiznat,že jsem se moc těšila.Nyní k mému problému.Od té doby,co u něj bydlím(přestěhovala jsem se z jiného města)nejsem v psychické pohodě. Samozřejmě,že je to pro mě velká změna,co se týče změny bydliště,přátel,atd. Přítel se ke mě chová hezky,všude spolu chodíme,představuje mě svým přátelům jako svoji přítelkyni,s jeho rodinou vycházím výborně.Dokonce mě u sebe nechal přihlásit jako družku.Vím,že mě má rád,ale....Zhruba před měsícem jsme byli se známýma posedět v restauraci a při odchodu,když jsem brala příteli bundu,jsem si všimla,že nechal na stole mobil.Vzala jsem jej a jen letmo jsem se podívala na displej.Byla tam rozepsaná zpráva"Miluji Tě stále,na tom se nic nemění...."Vznikla scéna,přítel se dušoval,že SMS psal mi,atd.Neuvěřila jsem tomu.Situace pro mě se více po psychické stránce zhoršila.Před pár týdny mému příteli přišel podrobný výpis od operátora.Nechal jej ležet(jako vždy)ve skřínce,kde mám věci i já.Já jsem si ten den potřebovala něco z té skříňky vzít a nevím proč(asi náš ženský 6.smysl)jsem se podívala na ten podrobný výpis.Byla to spousta čísel,mezi kterými se ale jedno číslo s velkou pravidelností opakovalo.Napadlo mě,se podívat na inkriminované datum(z té restaurace)a zjistila jsem,že tomu číslu tu SMS v tu noc odeslal a ne jen jednu.Píše si s ní každý den i volá.Dlouho jsem to nevydržela a zjistila jsem si o koho jde. Příteli jsem to v klidu řekla.Přiznal mi,že je to jeho dobrá kamarádka,se kterou v minulosti něco měl.Je vdaná a má 3 děti,rozvádět se nebude,má doma problémy.Ona o mě ví,i to že s přítelem bydlíme. Přítel mi tvrdí,že k ní má svým způsobem blízko,ale budoucnost s ní neplánuje. Chtěl by,abych se uklidnila,nebyla nervózní a chovala se tak,aby neměl důvod jí psát.Musím uznat,že jsem poslední dobou(co jsem [tato otázka byla zkrácena] Karolína

OTÁZKA: PRO TOMÁŠE: Zdravím vás a s tím rozvodem v přímém přenosu (jak píše Alena-Alice) bych to neviděla tak černě. Možná jsem na vás byla trochu drsnější, ale je to lepší, než někoho moc litovat. Já to také nemám ráda. Myslím, že jste rozumný muž a začínáte se srovnávat. Vaší matky je mi líto, vím, jaké to je. I kdyby vás manželka opustila, tak myslím, že byla zvyklá na nějakou životní úroveň, kterou jí milenec asi nebude schopen poskytnout, proto jsem vám radila poradu s právníkem. Možná to procitnutí bude pro ni dost tvrdé... Janka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Již v minulosti jste mi odpověděla na můj dotaz, za což děkuji.Prosím Vás o další radu, protože tak ráda bych mé kamarádce pomohla, ale zdá se mi že začíná být bezradná a má strach, že to nezvládne,hlavně s dětmi.Má dva syny (13 a 8let).Má vyřízeno výživné a minulý týden se rozvedli.Exmanžel dělal vždy problémy a psych.nátlak a v tomto pokračuje ještě silněji.Teď přišel nejhorší okamžik, dostat manžela z domácnosti. Dům totiž mají napůl a bydlí v něm i babička mé kamarádky.Exmanžel nekomunikuje,nechce se na ničem kolem odstěhování a dětí domluvit.Trpí tím ona i kluci.Nevíte,jestli by se nedalo přes úřad pro péči o děti, nebo jinak ho donutit aby vyřešili takové bydlení.Přece to nejde.S rozvodem defakto souhlasil, delší dobu ona ví, že chodí za ženskýma,a kluky si nevzal třeba ani na jeden víkend, i když se s ním chtěla domluvit a kluky mu po dohodě dát.On to ovšem dělá proto, aby ona neměla volno. Stará se o ně celou dobu a když chce s klukama odjet třeba na nákup, tak on sebere auto a zmizí. Je to opravdu bezvýchodná situace? Vidím,jak je utrápená a bezradná.Prosím o Vaši radu a moc děkuji. Táňa

OTÁZKA: Dobrý den Nevím si dál rady. Jsem se svojí manželkou již sedm let, máme pětiletého syna a do nedávna jsem si myslel že máme šťastné manželství. Zhruba před rokem manželka změnila zaměstnání a já po nějaké době z její strany začal cítit že její vztah a zájem ke mně už není takový jako býval.Vše vyvrcholilo v době vánoc kdy jsem náhodou zjistil že si změnila přihlašovací heslo do svého e-mailu (které mi sama řekla) na cizí mužské jméno. Vzbudilo to ve mně podezření a proto jsem na počítač nainstaloval aplikaci, která zaznamenávala stisknuté klávesy. Na štědrý den byla celá nesvá a i při rozbalování dárků to nebylo ono. Přikládal jsem to k tomu, že jsem jí nedal ten správný dárek. Potom jsem odjel na noční a když jsem jí v noci volal, abych jí popřál dobrou noc, byla v telefonu tak nějak veselá a šťastná. Ráno když jsem se vrátil ihned jsem běžel k počítači a jaké bylo moje zděšení když jsem zjistil že si posílá SMS s kolegou z práce, které byli v němčině. Pracuje totiž ve firmě kde je spousta němců. Německy neumím proto jsem si je začal překládat pomocí slovníku, ale moc mi to nešlo, přesto jsem pochopil že sním něco má.V dalších dnech jsem si to nechal přeložit od kamaráda a zhrozil jsem se. Psala v nich že lituje toho že se nepotkali dříve a že chce patřit jen jemu že je nejlepší muž na světě že je krásný atd. A potom ještě na ten štědrý den když je asi přestalo bavit si dopisovat tak si volali od 23 hodin do půl druhé do rána. Musím přiznat že mně to strašně vzalo. Do té doby jsem nepoznal žádný rozchod, protože moje manželka byla pro mně první opravdová vážná známost. Předešlé partnerky jsem bral jako holky k pobavení a sexu a k žádné jsem nic necítil. Choval jsem se k nim povrchně a jen za účelem pobavení. Nevím přesně kolik jich bylo ale bylo jich hodně dá se říci že až moc. Moje manželka byla první žena které jsem řekl že ji miluji, protože jsem to tak cítil a věděl jsem že je to opravdu ta pravá. Hned to ráno když jsem se vrátil z práce tak jsem jí ukázal co [tato otázka byla zkrácena] Eda

OTÁZKA: Dobrý den, mám pocit, že se mi hroutí svět. Známe se s manželkou 13 let, manželé jsme 6 let. I když jsme prošli různými krizemi nikdy jsme ani jeden nepochybovali, že cesta životem je pro nás společná. Před necelým rokem se nám narodila úžasná dcerka. Oba ji moc milujeme. Několik týdnů po porodu se ale u manželky začaly v nepravidelných intervalech opakovat stavy, které mě velmi znepokojují. Nejdřive to bylo jen velmi silné naštvání, před několika měsíci ale začala vykřikovat, že mě má již dost, že mě nesnáší a že by se nejraději ode mne odstěhovala. Když není naštvaná, je velmi příjemná a plánuje se mnou společnou budoucnost. Když je naštvaná, tak se s ní o tom pokouším bavit, ale většinou se kromě ponižování dozvím pouze, že hlavním problémem je to, že neodnesu použitý talíř do myčky, neuklidím si domácí košili nebo jiné „důvody“ (často zapomenu, ale přesto - většinou po sobě ukízím). Usmíření nastává většinou až v okamžiku, když zahodím veškerou svou hrdost ponížím se a začnu škemrat o usmíření. Podnikám ve službách, a podle toho vypadá má pracovní doba. Vyrážím do práce po 10 (takže mám většinou čas si pohrát s malou) a končím kolem 9 večer. Víkendy se snažím nepracovat, i když ne vždy to výjde. Peníze vydělávám slušné, máme pěkný byt a dobré auto. Kdykoliv si manželka vzpomene, že na něco potřebuje peníze (kočárek, vyšetření pro malou, plavání s dětmi, atd.) stačí říct, není to pro mě problém. Manželka vždy věděla jak pracuji a dle jejích slov jí to nevadilo, naopak výrazně mě morálně podporovala. Po porodu se jí výrazně snížil sexuální apetit. To chápu. Co mě ale zarazilo, někdy před vánoci v jednou takovém svém naštvaném stavu prohlásila, že sex se mnou se jí hnusí, protože mě nesnáší. Její stavy naštvání gradují a mám pocit, že je to pokaždé horší, než minule. Nevím, jak to mám řešit, miluju jí a nechtěl bych, aby se náš vztah rozpadl. Nevím, co jí chybí, nebo na mě vadí. Nevěřím, že by vše bylo jen kvůli špinavému nádobí. Díky Jakub Jakub

OTÁZKA: Dobrý den, zdá se mi, že jsem u konce svých sil a vypadá to že vlastní vinou, jen to stále nedokážu zcela pochopit.Manžel měl deprese, myslela jsem, že z práce, ale teď to vypadá že kvůli mě.Prý měl pocit že všechno visí na něm, zajištění rodiny,úprava bytu,koupení chalupy, nikdy jsem prý nevěděla co se děje. Máme dvě děti 9 a 5 let,předloni jsem začala chodit do práce, předtím jsem si alespoň přivydělávala,sice málo,ale víc jsem toho nestihla, věnovala jsem se naplno dětem. Nevěděla jsem že je něco v nepořádku a on mi teď říká že už má tyhle problémy několik let a prý se se mnou nedalo mluvit. Teď si našel kamarádku a s dětmi tráví volný čas s ní, ona má taky malé dítě.Prý si chce odpočinout a být s někým optimistickým. Jájsem mu řekla několikrát, že mi to vadí a ubližuje, přesto říká, že nedělá nic špatného. Považovala jsem za nutné říct to i jí a ona mě začla urážet, tak jsem jí napsala SMS, kde jsem jí to alespoň trochu vrátila a ona poslala asi 1000xhorší. On přesto stále stojí na její straně a říká že už má ze mě ponorkovou nemoc a jestli se o tom pořád budu chtít bavit a brečeet, že radši nebude chodit domů, že jenom blázním děti tím jak se chovám, jinými slovy se cítí v právu. Já ho mám pořád ráda a nechci ho ztratit, ale mám pocit, že už jsem ho ztratila i když rozvod nechce.Jak mám v tomhle žít...Prosím poraďte mi Děkuji Martina

OTÁZKA: Dobry den. Je mi 40 let a jsem 20 let vdana. Mame dve deti, za sebou nejake ty krize, ale celkem to jde. V posledni dobe zacal byt muj muz hodne vztahovacny, neustale nas vsechny sleduje a kritizuje. Pres seznamku jsem si nasla kamarada na internetove dopisovani a moc se mi to zalibilo. Manzel o tom nevi, myslim, ze by to nepochopil. Mam strach, at mi to nepreroste pres hlavu, protoze uz ted to vypada, ze se budemem chtit setkat i osobne. O manzela nechci prijit, jen to v posledni dobe za nic nestoji. Jana

OTÁZKA: Zdravím Vás všechny a po letmém přečtení "zpráv" posledního týdne - ony ty dotazy utíkají občas do zpráv o stavu vztahu - mi vytanul na mysli jeden film : SMRT V PŘÍMÉM PŘENOSU s Dustinem Hoffmanem a Romie Schneiderovou v hlavních rolích, jednalo se o neetický pokus o přiblížení smrti pacientky nemocné umírající na rakovinu televizním divákům. Mám takový nehezký pocit, že tady budeme za chvíli svědky rozvodu v přímém přenosu, nevím, zda v tomhle pokračovat... Paní doktorko??? Alena a Alice (jsou jedna osoba)

OTÁZKA: Pro Janku i Alici a pani doktorku:Chci Vas hlavne pozdravit a podekovat za Vase rady.Myslim si,ze jsem se jiz odrazil ode dna.nejvice mi pomaha ta predstava noveho zivota,ktery se snazim si predstavovat bez me zeny.Janko,ja jestli ten boj o svou manzelku prohraji,tak bych chtel novou takovou partnerku,ktera prave chce mit jiz klid,ktera si neco prozila a bude si vazit toho,co ma.lidi stale neco hledaji,ale co maji,nebo meli, si vetsinou uvedomi,az kdyz to ztrati.Pavla Vam dala jistou odpoved na tu Vasi situaci.myslim si,ze clovek za sve ciny zodpovida a tvori ten svuj osud.jaky si to udela,takove to ma a rozhodnout se pro novou kolej,je dle mne vetsinou z blata do louze.ta "opravdova laska"totiz nejvic chutna,kdyz je jako zakazane ovoce.ja nejsem proti milenecke lasce,kdyz se to partner nedozvi a neublizi mu to,ale po nadelani paseky a odchodu k milenci,ten "novy" zivot je zamilovany jen chvili a to simrani v podbrisku casem take zmizi.i ten vychod slunce je nejhezci ,kdyz ho vidite poprve.ja chapu,ze nekdy to jiz dal nejde,hlavne kdyz muz zenu obcas napadne,nebo jinak tyra,ale to poblouzneni zen a nasledne paleni mostu,kdy se zena zamiluje a je schopna vse rozbit a opustit a neuvazuje rozumem,to proste nechapu.Ja mam svou zenu opravdu rad,ale plazit se pred ni nebudu a jestli odejde,tak jsem presvedcen,ze si tu hubu nabije.je mi lito hlavne deti a rodicu,kteri se tim budou moc trapit,ale kdo chce kam,pomozme mu tam,ze?Naprosto s Vami Janko souhlasim,ze nejdulezitejsi v zivote je zdravi a ja se raduji,ze mam skvele a zdrave deti.bohuzel,aby toho nebylo malo,tak v utery zjistili doktori metastaze v tele moji mamky.a to mne momentalne nejvic trapi.Verte,ze vzdy muze byt jeste HŮŘ !!Preji Vam krasny,ac pomaly prichod jara. Opět Tomáš

OTÁZKA: Milá paní doktorko, potkala jsem se s jedním mužem (28)a cítila takovou tu pravou jiskru, kterou člověk dlouho hledá a žřejmě byla vzájemná.Začali jsme si dopisovat,jelikož odjel na týden mimo ČR.Když přijel tak jsme se setkali a mluvili o tom, že hledáme oba vztah, né sex. Párkrát jsem s ním byla, ale jeho ruce byli snad všude,ikdyž jsem mu dávala najevo, že nechci překročit určité hranice, protože se neznáme.Vysvětloval mi to tím,že neměl dlouho sex a že ho strašně přitahuji, ale dál se neodvážil jít.Pak se stal ale zlom (asi po 8dnech),napsala jsem mu, že jestli bude takový urputný, že to nemá smysl.O té doby se mě snaží už tak nedotýkat, ale jako by už neměl takový zájem.Když jsem se pídila potom co se stalo, řekl, že nic.Jenom, že chce, ať se poznáváme pomalu, jelikož si strašně rád zvyká na pěkné věci a se mnou je mu pěkně a má strach, aby neublížil on mě nebo já jemu, že ještě nemáme ani jeden jasno co vlastně chceme. Měl prý vztah s ženami, které se třeba po 3 měsící vrátili ke svým bývalému a on tím trpěl a již nechce bolest, že to vzal u nás nějak rychle za špatný konec a nechce se raději stýkat se mnou každý den.(Já jsem teď ve fázi, kdy žiju s manželem, ale čekáme na rozvod).Má také strach, že mu snad ublížím a už ženám nevěří.Jen nechápu proč když mě skoro neznal chtěl mě vidět, dotýkat se mě a měl zájem a najednou to uvadlo? Myslíte, že opravdu jenom zpomalil, nebo je to ten týpek, kterému jde jenom o sex??? Vím, že se to tak asi nedá z mého dopisu vystihnout, ale ráda bych znala Váš názor. Děkuji moc za Váš čas.Krásný den Marky(25let)

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Jsem 14 let "šťastně vdaná", navenek úplně skvělé manželství. V posledním roce manžel změnil zaměstnání a má více práce a méně času. Z toho, co mu zbývá, tráví část s kamarády, se nimiž si hodně rozumí. Jeho vztah ke mně v poslední době velmi ochladl. Když jsme si o tom povídali, ptala, jsem se ho, jestli má jinou, a on řekl, že jiného - rozumějte, není homosexuál, jen si začal více rozumět s kamarády, a já už ho nudím. Od té doby mám ještě intenzivnější pocit, že mu připadám nudná a hloupá, ať udělám cokoliv, a bere mi to chuť se o cokoliv snažit. Poradíte mi? Děkuji aranelka

OTÁZKA: Dobry den preji vsem, kteri pravidelne navstevuji tyto stranky. Ja si zrovna prochazim obdobim, ktere bych nikomu neprala ale verim tomu, ze nejsem jedina. Vzdy, kdyz si prectu dotaz typu, s partnerem si jiz nerozumim ... atd ve vetsine pripadu nasleduje .. nekoho jsem potkal, je uzasna/y a podobne. To same se mi stalo v zari lonskeho roku. Byla jsem s byvalym partnerem 4,5 roku. V zari jsem potkala sveho soucasneho partnera, nastalo poblouzneni, v tu chvili byl naprosto idealni, dokonaly ... atd a dnes ji jen muzu vycitat sama sobe, jakou hloupost jsem udelala, ze jsem opustila naprosto uzasneho cloveka, ktereho jsem ti i velice zklamala. Jen se tim chtela rici, ze az budete zase poblouzneni, tak si uvedomte, ze neuvazena rozhodnuti nejde vratit zpet!!! Pavla

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,už nevím kudy kam a tak se obracím na vaší poradnu.Nevím,kde začít,aby to bylo zcela srozumitelné.Po sedmi letech společného žití jsme se s manželem vzali.Vše bylo takřka ideální,koupili jsme nový domeček, provozovali vlastní restauraci.Tři měsíce po svatbě jsem otěhotněla,miminko jsme plánovali.Nyní jsem v situaci, že se manžel zapletl s naší servírkou.Je do ní zjevně zamilovaný.Se mnou již nekomunikuje,zakazuje mi chodit do restaurace, přestože jsme ji budovali spolu(je v domě jeho matky), vše ale popírá a vymlouvá se na práci.O malého nejeví zájem. Je to o to horší,že žijeme na malém městě a každý nás tu zná.Odmítá se o čemkoliv bavit.Jsem na něm finančně závisla(malému je 5 měsíců)a je pro mě velmi ponižující říkat si o peníze,když se ke mně chová takovýmto způsobem.Rodiče o pomoc žádat nechci,jelikož nejsou v dobré finanční situaci a nechci je více zatěžovat.Vše trvá již téměř rok,nevím,jak dál.Chtěla bych ho zpátky,ale když si pomyslím,jak se chová,tak vlastně ani nevím.On nic neřeší.Představa, že budu rozvedená,je pro mě nemyslitelná,ale asi není jiné řešení...Lada lADA

OTÁZKA: Paní doktorko, já vím, že je to moc těžké mi něco poradit. Po tom všem, co jsem si tu za tu dobu přečetla od všech těch, kteří sem posílají své příspěvky, už asi žádné zásadní rozhodnutí v životě dělat nechci. Vzala jsem si ze všeho něco a v mém věku už chci mít asi raději klid. Nevím, jestli bych byla šťastnější, kdybych za sebou spálila všechny mosty a přes mrtvoly bych jít nedokázala. Vlastně jsem zažila i tu velkou lásku (i když někde jinde) a to se někomu nepodaří někdy ani za celý život. Těším se, že tu svou lásku dám alespoň vnoučatům, kterých se snad brzy dočkám. Ještě jednou vám moc děkuji za všechno a přeji vám hlavně pevné zdraví, protože to je v životě asi nejdůležitější. Janka

OTÁZKA: Je mi 42 let,mám 19-ti letého syna,prožila jsem 14 let trvající vztah se ženatým mužem,když jsem se s ním rozešla,trvalo mi asi 3 roky než jsem se s tím zcela vyrovnala.Během té doby jsem se pokoušela s někým seznámit,ne za každou cenu,ale jednou za půl roku jsem projela seznamku, chodila jsem se bavit a podobně,ale nepotkala jsem nikoho zajímavého.Vloni na konci léta jsem se seznámila s mužem,který mi byl celkem sympatický,měla jsem si sním co říci,řekl, že je rozvedený,má 6-ti letou dceru,na jaře po 10-ti letech manželství(jeho žena byla jeho první a jediná)mu manželka řekla, že má někoho jiného a odstěhovala se i s dcerou.Během léta byli rozvedeni.My jsme spolu začali chodit,on ale rozchod těžce nese,hlavně že nemá dceru,ale snad se to už lepší.Je o 11 let mladší než já,trochu usedlý typ,ale vyhovuje mi to,rozumím si s ním,mám si s ním o čem povídat,v sexu vše klape,ale nechce se mnou nikam chodit.Jeho bratr s partnerkou mne poznali,byli jsme i na večeri a na kuželkách,vše v pohodě,rodiče mne potkali u něj doma,spím u něj několikrát týdně.Popravdě jeho okolí ví,že spolu spíme,ale on se mnou nechce nikam chodit,protože nechce,abych byla považována za jeho partnerku.Někdy to řešíme,ale dopadne to tak, že oba brečíme,on řekne, že neví co má dělat,protože mne má rád,moc rád,je mu se mnou moc hezky,jsem ve všech směrech úžasná,takovou ženu nepotkal,sex poznal až se mnou,ale nemiluje mne a nechce mi ubližovat,ale pořád mi ubližuje.V takových chvílích přemýšlíme oba vážně o rozchodu,ale pak to necháme vyšumět.Vím,že bych ho měla nechat vydusit,ale neumím to,vím,že to funguje,ale nedokážu se z vycukání chlapa správně radovat,netěší mne to,místo abych si při zazvonění telefonu řekla:tak chlapečku,zavolej si znovu a nechala ho trochu potrápit,tak ho zvednu a jsem příjemná a milá a vtipná a moudrá.Možná se ve skutečnosti bojím,že už nezavolá,neuvidím ho,nejdéle jsem to vydržela necelé dva dny,ale trápila jsem se každou minutu.Má to budoucnost?Chce to trpělivost? Eliška

OTÁZKA: Paní doktorko,nevím co dělat.S přítele jsme s polu 10let.Zjistila jsem,že mu stále volá jedna žena, o které tvrdil, že je to jeho bejvalá manželka, ale není.Mají shodou okolností stejné křestní jméno, ale jeho bejvalá manželka to není.Nedávno měly přijed jeho děti na prázdniny a měli jsme je vyzvednout u vlaku, ale nakonec je vyzvednul on sám.Od té menší dcery jsem se druhý den dozvěděla, že na nádraží je vyzvedával s tou,která mu volá.Když jsem se o tom spolu bavili, tvrdil, že přijely děti dříve, a že chtěly jít na disco a ta Jana byla na nádraží jen proto, aby vědela které děti to jsou a byla shodou okolností blízko nádraží.Měla je tam jen hlídat, že sní nic nemá.Mám mu věřit? Proč potom, když s ní nic nemá mu volá,píše sms a on jí odpovídá a když jsem s ní mluvila po telefonu,tak mi řekla, že je taky jeho přítelkyně a pak mi mého přítele dala k telefonu a on to ani nevyvrátil ani nepopřel.Až večer když dorazili z discotéky mi přítel řekl, že to nechtěl řešit před dcerkou a její kamarádkou. Můj přítel odmítá přiznat, že s ní něco má, že je to jen platící zákazník,kterého vozí a že to vyřeší, že nemůže za to že ho otravuje.Když jsem s ním a ona volá tak to nezvedá a když chci , aby to vzal a vyřešil to přede mnou tak říká, že na ni nemá náladu, a že to vyřeší.Nevím, jestli mu mám věřit a dát našemu vztahu šanci.Bojím se, že to začne po čase znovu.Když se ptám našich kamarádů, Ti trdí, že s ní nic nemá! Mám věřit, chtěla bych aby mne přesvědčil, že s ní opravdu nic nemá, ale nevím.Než k tomuhle došlo plánovali jsme rodinu a pořízení baráčku na hypotéku.Paní doktorko poraďte.Děkuji Katka

OTÁZKA: Vazena pani doktorko, obracim se na Vas s problemem se kterym uz valcim delsi dobu a opravdu nevim co mam delat. Pritel mne neustale ponizuje, hlave ve spolecnosti, furt mu nic neni dobre a vsechno delam spatne. Zakazuje mi chodit mezi sve pratele a kdyz uz mi to dovoli, tak mi to pak vycita a nazyva me alkoholickou atd. Nechapu jeho chovani, ale jsou tu dva duvody, uz mne nema rad, nebo si na me leci nejake komplexy. Mela jsem asi na zacatku zminit, ze jsme spolu teprve 6 mesicu a bydlime spolu. Mam opravdu strach, ze se tato situace bude jen zhorsovat ne naopak, ale chci dat nasemu vztahnu jeste sanci. Nerikam, ze jsem tvor dokonaly, ale myslim si, ze si zaslouzim take uctu a ne jen peskovani. Hrozne me tato situace vnitrne ubiji a nici. Mozna jsem precitlivela, ale me zas tak vtipne nepripada, ze pred kamarady rika, ze nevarim a mam doma bordel atd. Chtela bych slyset Vas nazor na tuto situaci a i radu. Dekuji moc. Jana (29)

OTÁZKA: dobry den, chtěl bych vás poprosit o názor na věc s kterou neustále bojuji... jsem zdravotně postižený člověk(26) a s "normální" přitelkyni(22) řešim otázku mit dítě či nemít.přítelkyně by chtěla,ale ja se tomu zatim vyhýbam a mam spiše záporný názor vzhledem k zdravotnímu stavu a finančním možnostem...mohla byste prosim poradit.děkuji anonym

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, ráda bych, abyste mi pomohla s mým životem.V 19 jsem chodila 3 roky s klukem, kterého jsem milovala.Bohužel mí rodiče tohoto chlapce neakceptovali a vytvářeli na mě velký nátlak, po kterém jsem se sním rozešla.Po té jsem jela pracovat do Španělska a zde jsem si našla svého nynějšího manžela.Je o 15 let starší a máme spolu 2 dcery.Bohužel si s manželem vůbec nerozumím.Jsem tolik sama a jako jedinou radost mám SMS se svým bývalým klukem.Vím, že je ženatý, ale mám ho jako jediný světlý bod ve svém životě.Bohužel jeho odezva v poslední době není jako ze začátku, téměř neodpovídá.Píšeme si asi 2 roky.Vdaná jsem 5 let.S přítelem jsme se rozešli před 10 lety.Pomozte mi ho získat zpátky, Zita Zita

OTÁZKA: Dobrý den! Mám problém s mým přítelem. žijeme spolu už přes rok a letos jsme se chtěli brát. Má to ale háček.. Já vím, že šťastné manželství neexistuje a na všech věcech se neshodneme, ale když řeknu nějaký názor, hned jsem u něho malá holka a puberťačka. Na to jsem si už zvykla, ale co nedokážu překousnout je to, že se mně nedokáže zastat v docela důležitých věcech. Nedávno jsme byli na oslavě a jeho babička řekla, že děti by se měly bít, aby z nich něco bylo. To se mi nelíbilo a řekla jsem to.můj přítel ale stát při ní a když jsme přišli domů a já se zeptala proč se mně nezastal, pokrčil rameny a řekl, že se mu jen nelíbilo, jak jsem byla na babičku zlá. Ani prý nevěděl o čem jsme se to bavili. A tak si říkám, že ho ani nezajímá můj názor. To si mám nechat všechno líbit, abychom se mohli vzít? Je mi 22, přítelovi 30, myslíte, že je to velký věkový rozdíl, abychom měli na svět jiný názor? Děkuji a nashledanou. Simona Simona

OTÁZKA: dobry den,jsem s partnerem 2,5 roku.Jsem moc zamilovana,ale priserne zarlim a nemam duvod.Jak se toho zbavit a mit klid.Nedelam sceny,jen se vnitrne uziram.dekuji Petra

OTÁZKA: Dobrý den, ráda bych se poradila o následující záležitosti, která by dle mého názoru pro mne mohla přerůst ve velký problém a tomu bych chtěla předejít. Pracuji v lukrativní firmě na slušně placném a trochu i prestižním místě. Nejsem však ve vedoucí funkci a můj šéf si vymyslel na několik z nás úkol kdy nám přiřadil minimálně jednoho zaměstnance, za kterého máme převzít zodpovědnost, resp. zodpovídat za jeho práci. Moc se mi to nelíbí a svému šéfovi jsem to již několikrát řekla, vždy mi oponuje, že ostatní kolegové si nestěžují a mají třeba na starosti i kolegů více. Nyní si "můj" přiřazený kolega šéfovi postěžoval, že ho jeho práce unavuje a vysiluje(uznávám, má trochu pravdu)a já jsem dostala za úkol najít pro něho nějaké zpestření ve formě další práce, u které by si se oreagoval. Problém je však v tom, že "můj" přiřazený kolega je dle mého názoru pomalý a těžko plní již takhle přidělenou práci.Když jsem svůj názor šéfovi řekla dostala jsem další úkol abych svého kolegu naučila si organizovat čas a abych popřemýšlela jak mu předělat jeho pracovní postupy tak, aby měl čas na další práci a přitom ho práce bavila. Prosím, poraďte jak z toho ven. Děkuji Ivona

OTÁZKA: ahoj anonym

OTÁZKA: Dobrý den, prosím, poraďte mi. Jsme spolu s přítelem už 8 let. Nikdo to nebyl citlivý člověk, ale poslední dobou se to jen zhoršuje. Neustále mi opakuje, jak jsem hloupá, kontroluje mi co jím a opakuje, že jsem tlustá. Nesmím před ním projevovat city, jinak mi ještě vynadá. Můj pláč na něj působí jak červený hadr. Vychovávala ho jeho matka a babička, které mu vždy daly na co si vzpoměl. Dodnes ho obklopují dárky, penězi apod. Cokoliv je za problém, řeší s maminkou. Mnohdy se ani nedozvím poměrně dost podstatné věci. Jsem z toho dost zoufalá. Hlavně si mu ale nesmím na nic stěžovat, jinak se mi dostane jen dalších výčitek, že mi pořád něco vadí. Já už ani nevím, co je normální - zda to tak chodí ve všech vztazích, nebo dělám něco špatně. Jsem poslední dobou ve velké depresi, připadám si hloupá, tlustá, odporná. Co jen dělám špatně? Mám ho moc ráda a udělala bych pro něj první a poslední. Každý večer vařím, pořád se na něj usmívám, i když mi není do smíchu, snáším jeho ústrky, nereptám, byt má uklizený. Ale on si vždycky nějakou chybu najde a nejhorší na tom je, že se pak cítím hrozně provinile, že jsem něco nezvládla. Omlouvám se, že si Vám tak stěžuji, ale když já se nemám komu svěřit a v nikom nemám oporu. Snad se mi aspoň takto uleví a až mi ten můj zase řekne, že jsem úplně pitomá, třeba mi to ani nepřijde. Možná je jen chyba ve mně, že si vše tak beru - ani nevím. Jen mi tak přijde v poslední době že cokoliv udělám, je podle něho špatné, hloupé apod. Děkuji Vám za pomoc. Katka Katka

OTÁZKA: Vazena pani Douchova, mam pritele - cizince 3 roky, z nichz 6 mesicu zijeme ve spolecne domacnosti. Muj pritel uz od zacatku naseho vztahu podnikal vylety do zahranici, alespon 3 x do roka s kamaradem, trval na sve volnosti,ale samozrejme jmse meli i nase spolecne vylety, nase vychazky do kina, do restauraci atd atd. Nikdy me nezanedbaval. Od te doby co s nim bydlim mam samozrejme pristup k jeho vecem, jsem si vsimla, ze zrejme z kazdeho vyletu si privezl telefonni cislo nejake divky, zjistila jsem ze obcas chatuje i pres internet s cizinkami, jedna mu poslala sms - chybis mi...nevim, co si mam o tom myslet..nemela jsem nikdy pocit, ze by me podvadel, ale ted mam pocit, ze se prolomila puda pod nohama a nevim co delat. On samozrejme tvrdi, ze nic neudelal a ze me miluje. Jak se mam k tomu postavit? katka

OTÁZKA: Pak prý o tom začal přemýšlet, a rozmyslel si to, že prý to nemá žádnou budoucnost, že ona je taková..... a že by to asi nešlo. Pak jsem zase četla nějaké zprávy k ní, (pokaždé dělal scény, že je čtu, že mu zasahuji do soukromí), a teď k ní jel, aby s ní šel na kafe. (a prý si ujasnil, jestli k ní něco cítí nebo ne...) Prý tam byl asi hodinu, a protože to asi nedopadlo, (domů přijel a evidentně z něj nadšení spadlo), přijel domů v klidu. Včera mi to takhle podal. Problém je v tom, že jsme spolu 5 let, žijeme v bytě, mám ho strašně ráda, a strašně jsem si přála, aby se tohle nikdy nestalo. Celou tu dobu, co se to stalo (co mi to řekl) až doteď jsem nejedla, nespala, měla jsem hrozné deprese, pořád si vyčítám, že jsem na něj byla protivná. Bylo mi to strašně líto, probrečela jsem moře slz, je tedy pravda, že on se vlastně od té doby snaží, ale já si říkám, jestli to má vůbec smysl? Tolikrát mi teď lhal, co bude příště, trvá to s ní ještě? Nebo je se mnou, jenom proto, že mu nic jiného nezbylo??? Vůbec nemám tušení. Včera měl strach, že když mi řekl pravdu, že co bude dál, jestli se s ním rozejdu, nebo co. Jenže já vůbec nevím. Mám ho ráda, ale už mám pocit, že na mě začíná štípat dříví. Dnes jsme objednaní do poradny, už když se to stalo jsme tam byli, ale já už nevím co dál. Mé jméno je Konvalinka, ale dotaz je rozdělený jako jednou anonym, a podruhé já, je to to samé. anonym

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,mám na Vás dotaz.Je mi 25 let, mám o pár měsíců staršího partnera.Před ním jsem žila 3 roky s o 5 let starším partnerem.Tento vztah skončil náhle s tím,že mne partner přestal milovat.Po měsíci jsem poznala nynějšího partnera,myslela jsem,že je to jen na zapomenutí,neboť on byl v té době taky po rozchodu, ale přerostlo to v něco víc a začali jsme spolu do měsíce bydlet.Poznal mne jako nezávislou mladou ženu,která žije sama,je soběstačná..atd.To mě naučil bývalý partner,neboť byl neochotný udělat něco pro někoho jiného než pro sebe,ale přesto si myslím že mne tím naučil dobrou věc.Nynější partner je pravý opak,neustále žádal abych se na něj spoléhala,šlo to těžko,ale naučila jsem se to tak,aby byli síly rozvrženy spravedlivě.Měla jsem nějaké úvěry a splátky,neboť jsem se po odstěhování musela nějak zařídit (pronajmout byt,koupit základní věci),doslova jsem odešla s holým zadkem.Rodiče mi nepomohli,proto také ta samostatnost..Po skončení pronájmu jsme neměli dostatek prostředků na pronajmutí bytu (předchozí nájem byl velice výhodný), tudíž jsme se nastěhovali k mým rodičům do 3+1, s tím že na co nejkratší dobu,že něco seženeme v našich možnostech.Přítel je z Moravy,tudíž neměl žádnou možnost pro nás dva sehnat něco jiného.Ani já.Pouze rodiče.Jde o to,že předchozí přítel byl na mě drsný,musela jsem vedle něj dospět a vyrůst,ovšem současný přítel je úplný opak.Což sem byla ráda,neboť bývalý přítel mne klidně i uhodil,když nebyl s něčím spokojen,současného by to ani nenapadlo.Moje matka je alkoholička,bohužel současného partnera matka,taky.Tudíž doma u mých rodičů jsou časté hádky,atd.atd.Vadí mi na partnerovi,že se nezvedne jako chlap,nejde a nezařídí bez toho aniž by se mne ptal,prostě si občas připadám že mu dělám maminku.A to mne nebaví.Z té nezávislé ženy,co jsem bývala toho mnoho nezbylo a to mi vadí,spíš jsem se stala opatrovnicí,co nezařídím,nerozhodnu to není.Společné finance hlídám já,už mne to unavuje..Jsou to opravněné pocity,co s tím?D [tato otázka byla zkrácena] Sylva

OTÁZKA: paní doktorko, je mi 40 let, jsem vdaná a na základě vlastního rozhodnutí jsem navázala vztah s ženatým mužem. Chtěla jsem vyplnit jistou sexuální mezeru ve svém životě, zároveň jsem nechtěla, aby byl tento vztah ryze sexuální, čili pouze sex beze slov a nazdar příště. Vždycky spolu strávíme pár hodin, hodně si povídáme a přijde mi to fajn. Bohužel poslední dobou cítím jisté rozčarování. Nejde o to, že bych k tomuto muži vzplála láskou, je sice milý, je fajn, líbí se mi jeho názory, ale zamilovaná nejsem, ale přesto mi začaly jisté věci vadit. Jak tak vše rozebíráme, měl milenky, některé byly i mladé, začínám cítit jistou žárlivost, sem tam vztek, ale to vše až když přijdu domů a zpětně o tom přemýšlím. Když jsem s ním, tak jsem ráda, že si takto můžeme vše probrat, a taky se hodně ptám, baví mě to z psychologického hlediska, slyšet názory mužů na ženy, na jejich vzhled, no prostě vše možné. Když se ale něco dozvím, tak se tím pak dokážu trápit, je to jistý vnitřní masochismum. Stačí nějaká nevinná poznámka, ve které se zmíní o vzhledu nějaké ženy a hned mám pocit, že já takto dobrá nejsem a pocit mučivé sžíravosti. Přitom vím, že když sama řeknu, že jsem viděla film s krásným xy, tak to taky neznamená, že je to pro mně ideál. Vím, že to souvisí s mým nízkým sebevědomím, vím, že mi řeknete, že kdo cítí sebeúct a má rád sám sebe, tak takový problém nemá. Já už jsem dost stará na to, abych tyto věci zvládala a přesto to tak není. Sama nevypadám zle, starám se o sebe, sportuju. Nevím, co mám s tou svou náročnou povahou dělat, energie mi dochází na to, abych pořád něco v sobě tutlala a navenek se tvářila , že problém není. Děkuji Magda magda

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Poslední měsíc jsem stále ve stresu, bolí mně záda, občas i hlava. Možná za touto příčinou stojí situace, kdy jsem přišel o zaměstnání, a vzhledem k tomu, že mi je 44 let se mi práce těžko nachází. Setkávám se s tím, že jakmile někde sdělím svůj věk, tak je místo již obsazené. Peníze pomalu dochází a nevím jak dále. Poradíte mi, prosím, jak v podobné situaci postupovat ? Děkuji. Tomáš

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, mně je 27 let, manželovi 29, známe se 10 let, poslední 4 roky jsme spolu chodili a bydleli a loni v létě se vzali. Máme se rádi, jenom máme problémy s komunikací - dost časté hádky, vyplývajicí z našich dost protichůdných povah. Ani jeden z nás nechce vztah ukončit, zaleží nám na sobě a chtěli bychom ten problém řešit. Domluvili jsme se, že se objednáme k Vám. Napřed mi to přišlo jako skvělý nápad (který byl sice můj, ale manžel nadšeně souhlasil), ale ted se bojím, že nám řeknete, že nemá cenu aby dva tak odlišní lidé byli spolu. Myslíte, že by se to mohlo stát? Děkuji za odpověď a až sebereme odvahu tak snad nashledanou. Bára

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, tak zhruba před měsícem jsem vám psala ohledně mého přítele. Na začátku února se chtěl se mnou po 5 letech rozejít, z ničeho nic přišel domů a sdělil mi, že jsem protivná, že ho pořád podezírám, a že už toho má dost, že se pořád hádáme. (což byla pravda) . Uhodila jsem na něj, udělala scénu a nasla textove zpravy od jeho spoluzacky z VS, kde bylo, ze mezi nimi se neco stalo milostneho charakteru. Vzdycky byla jeho znamou, vidali se, i behem tech 5 let, co jsme spolu, nevidela jsem v tom zadne ohrozeni. Ted jsem pochopila, ze k necemu doslo. Nasledujici dobu 2 mesice – od toho unora az do vcerejska mi tvrdil, ze ona je jen spoluzacka, ze to nic neznamenalo, ze mezi nimi nic neni, ze tam nebyl. Je pravda, ze se potom zacal hodne snazit, kdyz jsem to zjistila, ale zaroven delal podivne veci, jako ze treba prisel domu z hospody, a ja nasla, ze ji zase psal, nebo volal. Ted v sobotu mi zase tvrdil, ze jede ke kamaradovi, a ze tam bude spat. Chvili pred tim mi prisla sms, kde bylo, ze ona na nej ceka. Byla jsem zoufala, ale rekla jsem mu, ze o tom vim, ze mi zase lze, ale at dela jak mysli, ze zivot ukaze sam, co bude dal. Nejdriv zuril, ze jsem tu zpravu cetla, vehementne se obhajoval, ze nikam nejede, a pak jsem odesla z bytu. Kdyz jsem prisla domu, nasla jsem na stole vzkaz, ze k ni jede jenom na kafe, ze ja se taky neobhajuji, kdyz jdu s kamaradem na pivo. A ze pry pak jede skutecne ke kamaradovi. V nedeli jsem to neresila, mlcela jsem, delala jsem, ze je mi to jedno. Vcera jsem na nej uhodila, at mi rekne pravdu. (Po tech vsech lzich). Rekl, ze za ni nekdy v půlce ledna byl, že mu nabídla, že tam může přespat. Šli spolu večer do hspody, opili se a ráno prý přišli a snad měla se k tomu, že něco bude, a on prý couvl. (Což je asi pravda, protože jsem četla jeho zprávu k ní, že k ničemu nedošlo – v tom čase). Pak prý proběhlo několik sms, (některé jsem četla), pak mi prý řekl, že je tedy konec a skončit to chtěl. Pak prý o tom začal přemýšle [tato otázka byla zkrácena] anonym

OTÁZKA: Dobrý den Jituško,je mi 30 letA zamilovala jsem se do stejně starého muže,který má přítelkyni již osm let.Já jsem před dvěma měsíci ukončila vztah kvůli neustálému nezájmu partnera o mou osobu-přednější byla práce a kamarádi.Podotýkám,že naše sympatie jsou vzájemné.Je opravdu milý,sympatický,něžný a vemi chytrý vzdělaný muž.Hodně si povídáme,a on mi říkal,že u jeho vztahu vyprchala romantika,obyčejné povídání,pohlazaní atd.a prý to našel u mě.Že to již není,jako na začátku.Stala se prý u nich domáctnost jako po 50 letech soužití,ale přesto vím,že by jí nechtěl ublížit a odejít od ní.Ještě jsme spolu nespali,netlačí na mě.Když nejsme spolu,tak si alespon chatujeme.Hezky si spolu povídáme o věcech všedních i hezká slovíčka i přesto,že vím,že je jeho přítelkyně doma.Takový vztah jsem nikdy ještě neměla a moc se bojím dopadu tohoto vztahu.Bojím se,abych se nezamilovala a neočekávala pak od toho víc.Nevím,jsem z toho zmatená.Bojím se to ukončit,dřív,než k něčemu hlubšímu u nás dojde.Začíná mi chybět,když nejsme spolu.A to stejné říká i on!O takovém muži jsem vždy snila!Prosím Vás o radu-mám dotoho jít či ne?Vím,že je to špatné se na tohle ptát,ale....Moc děkuji za odpověd,mějte se moc hezky a ještě jednou díky,že tuto poradnu pro nás zoufalce děláte.Nashle Adélka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,již jsem Vám psala a vy mě odpověděla.Tenkrát jsem vám psala o problémech s partnerem.Vy jste mi radila,abych přibrzdila a dala mu prostor.Vše jsem tak učinila a on to vzal po svém.Má již jinou a to už od té doby,co náš vztah ochladl.Má intuice mě nezklamala.Od té doby,mám místo na něj vztek,mám ho na sebe!!!Obrovsky se trápím a nevím jak dál!Moc mě to bolí.Napsala jsem mu dopis(protože už ani nereaguje na sms,volání a email)ve kterém jsem mu vylíčila,jak moc mi ublížil,když jsem mu konečně začala věřit,věřit,že všichni chlapi nejsou špatný a že všichni neubližují.Ani jsem mu nestála za odpověd i když vím,že ho četl.Naopak si na svém profilu na chatu,přidal sexy fotky,přepsal svůj portrét k lepšímu a vypsal seznámení.Hodně to bolí,připadám si jako hadr na podlahu,mé sebevědomí je na nule.Předtím mi vztahy skončili nevěrou a i přesto,že se chtěli vrátit už jsem jim nevěřila!Až jemu a zase zklamání!Nevím co dělám tak špatně,že mi muži stále jen ubližují.Je mi 31 let a mám strach,že už nikdy neuvěřím!!!Co je ve mě,že muže doháním do náruče jiných.I když mám spoustu přátel,kteří říkají,že jsem perfektní ženská do nepohody a vždy jim dokážu prý dobře poradit,tak sama u sebe né.Říkají,že si mě nezasloužil a prý mám na lepšího.Nevím co mám dělat.Moc Vás prosím o radu!!!Krásný den a mějte se hezky.Děkuji za odpověd.Nashledanou Eliška Eliška

OTÁZKA: PRO TOMÁŠE DODATEK : a víte čím mě můj tehdejší přítel, moje velká láska, tenkrát ztratil? Tím, že mě měl tak moc rád, že byl ochoten se o mě dělit! On tenkrát nedokázal říct : buď já nebo on, tak jako to řekl můj nyní už bývalý muž, on byl VDĚČNÝ i za dva večery v týdnu, za pohlazení, něhu a sex - ale to jsem já neocenila, vnímala jsem to úplně opačně - že mě nechce úplně, ale jen tak... Dnes, když jsme zase spolu po 13-ti letech a máme toho svého malého synka, dnes už by nic takového nepřipustil, když "zlobím", dostanu normálně se smíchem nazadek a řešíme vše okamžitě. Dnes už by se o mě nedělil, ono je to taky dost o sebevědomí, Tomáši, vždyť jste tak úspěšný, děti Vás ocení silného a samostatného, ne jako trosku... Alena - Alice /43/

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, mám jeden problém a už nevím, jak si sama pomoci. Je mi 21 let. Během cca 2 let se se mnou rozešli tři partneři s tím, že jsem moc hodná, slušná ... a že si určitě jednou najdu někoho lepšího a hodnějšího než jsou oni. Tyto vztahy trvaly (2 a půl měsíce, půl roku a dva měsíce). Když mě opustil ten první, brečela jsem ...a postupem času se z toho dostala. Když mě opustil ten druhý, psychicky jsem se zhroutila a vůbec jsem nevnímala svět okolo sebe. Musela jsem brát antidepresiva. Tdď se se mnou rozešel i ten třetí parner a já se opět zhrotila tak, že ležím doma a opět beru antidepresiva. Nechce se mi mezi lidi ...Vidím svět černě a ptám se, proč tu vůbec jsem. Teď Vám napíšu, co mi řekli kamarádi: Prý se na každého upnu a nepustím se ho(chybí i něčí láska, pohlazení...)a nemůžu najít sama sebe(nemám se ráda). Sama si už nevím rady, hodně to bolí. Poraďte mi, co mám dělat? Mám navštívit nějakého psychologa? Předem moc děkuji. Monika

OTÁZKA: PRO TOMÁŠE : víte čím mě můj bývalý manžel před lety, když jsme ještě nebyli svoji, získal poté, co jsem mu utekla? Ultimátem. Řekl buď já nebo on! Máš na to týden! A bylo to... Chodila jsem do kostela rozjímat, přemýšlet do lesa - a vyhrál tenkrát rozum nad srdcem... Po letech se ale ukázalo, že to bylo špatně, srdci člověk neporučí! Navíc on mi nikdy moji půlroční lásku neodpustil a hráz mezi námi zůstala navždy, až došlo k úplnému odcizení a rozvodu se dvěma malými dětmi. Asi takto : Odpustím, ale nezapomenu. Má Vaše snaha smysl? Alena-Alice /43/

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, již jste mi odpovídala 18.03., děkuji za to poslední slovo věřtě si! Bohužel to neumím a ani v jiných životních situacích. Tento vztah je pro mě důležitý a přiznávám, nikdy jsem si nepřipadala, že o někoho musím bojovat a bojovat s býv. přítelkyněmi. Moje myšlenky vyvrcholily minulý týden, kdy jsem to vše psychicky neunesla a pokoušela se to řešit rozhovorem či spíš mým chováním z toho byla hádka, kterou jsme poté v klidu urovnali, ale ne bohužel úplně. L. nápadem bylo mi přeposlat jeho korespondenci s Kat. poté co zjistila, že spolu žijeme. A bohužel já tam cítím to co on necítí, že jej stále miluje a vyčítá mu, že si tak rychle někoho našel, i když je to už téměř 2 roky a ona mezitím měla několik známostí. Nějak to ještě víc zabolelo. I když mi L. vysvětlil, že miluje mě a vybral si mě. Kateřinu neustále obraňuje. K Vaší minulé otázce kdo se s kým rozešel? Potom co přišel na to, že mu byla nevěrná, pokoušel se dát vztah cca 1 rok dohromady a důvěru k ní do starých kolejí, ale zjistil, že mu to nejde. Teď ještě ke mě, tak nějak se v té žárlivosti utápím a přiznám se, že je mi psychicky hodně špatně a bohužel se cítím na dně i fyzicky. Mám stále strach z Kateřiny a pronásledují mě hrozné sny a představy. Mohla by jste mi prosím poradit jak se s tím mám vnitřně vyrovnat nebo popř. doporučit odbornou pomoc v JI, připadám si, že ztrácím sílu...Děkuji Gábina Gábina

OTÁZKA: Dobrý den,po patnácti letech manželství se na žádost manžela rozvádíme.On má již pět let milenku.Máme dvě děti,7 a 14let.Bydlíme stále v jednom bytě a ještě delší dobu budeme.Prosím o radu,jak se vyrovnat s pocitem,že za ní odchází,že vím,že jsou spolu.On mi k tomu nic neřekne.Odstěhovat se nechce a já zatím nemám kam.Dost mě vše nervuje a nevím,jak se s těmito pocity poprat.Zajdu si popovídat s kamarádkami,dělám všechno možné,abych se odpoutala,ale myšlenkami zůstávám stále u něho, trápím se tím.Děkuji za radu. Lada

OTÁZKA: Dobry den,abych pravdu rekla, radsi bych si s vami o nasem problemu popovidala osobne.S mym manzelem jsme se poznali pred rokem a pul a nas vztah nabral okamzite neuveritelnou rychlost, zamilovali jsme se do sebe sestehovali se -ke mne (jsme kazdy z jineho mesta) a po necelem pul roce naseho vztahu jsem otehotnela. Nebylo to neplanovane, ale necekali jsme, ze se to podari okamzite. Takze..svatba a pripravy na miminko, do toho nase nalady, me tehotenske a manzelovi styskave po trosce samoty a soukromi k praci... (bydlime v mensim byte) Manzel je rozvedeny a z prvniho manzelstvi ma 2 deti cca 10-ti lete. Brali jsme se asi 5 let po jeho rozvodu. Vsechno bylo jako v pohadce a vlastne obcas jeste je, vsechno nam proste idealne fungovalo. O co mi vlastne tedy jde. Je to nas sexualni zivot. Od porodu uplyne brzy pul rok a my jsme se milovali 3x. Jenze ne, ze bych odmitala samou unavou ja... je to opacne. Manzel navic do techto nasich zacatku a zmen rozjizdi firmu. Sam. Ma toho az nad hlavu. Vstava hodne brzy, denne najede spoustu kilometru a do noci vetsinou zase pracuje. Pracuje ale s nami doma. Vim, vsechno nasvedcuje tomu, ze opravdu nemuze mit silu na milovani...ale ja si rikam preci..aspon treba o vikendu..jednou za 14 dni..aspon. Vzdyt to byvalo uplne uzasne a on byval casto tim akterem. Nemyslim, ze mne materstvi zmenilo nejak k horsimu, snazim se o sebe pecovat a vypadat pritazllive, neni to uz co to byvalo, casu je pomalu.. Mame se ale porad moc radi, on je pro mne opravdu tim nejlepsim muzskym na svete a je opravdu naprosto vzorovy a uzasny tata a vim, ze on citi ke mne to same, i mi to obcas rika..ale ja proste nevim, co muzu udelat pro to, aby se zase rozbehli ten nas milostny zivot... Vsude ctu clanky o tom, jak je to ve dvojici vetsinou opacne. Ze je to spis zena, kdo po porodu nema silu, zajem, chut... Poradite nam? Je mozne vas kontaktovat i osobne? Diky predem. Katerina

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko, dekuji za Vasi odpoved,trochu se pripomenu..10let vdana, je mi 31 a manzelovi 32 let, mame 11mesicni dite,od te doby co se narodilo je manzel jako vymeneny,zacalo to tim, ze me nema rad a nevi co chce, po nejake dobe neunosnosti jsem ho vyhodila( spis rodice, uvedomila jsem si ze je to nedospele a vzala ho zpet, protoze ho mam rada), vratil se po mesici, ale po 3 dnech bylo vse stejne, rika, ze mu vadi dite, ze si chce uzivat zivot, ze se tady neciti dobre, ze je v byte spatna zona a vsechno je spatne, znovu jsem ho vyhodila a po 3tydnech zase vzala zpet, ale za nekolik dni je vse zase pri starem, dost jsem se prizpusobila, snazila jsem se o to,abych travila s manzelem hodne casu,aby jsme komunikovali, o vsem si rekli, no vysledek je takovy, ze mam pocit ze jsem to ja, kdo chce vztah, ale manzel o nej nestoji(je to muj pocit), nejsem stastna, kazdy den najde neco co mi muze vytknout, odpovedela jsem si na Vase otazky, a musim si priznat, ze uz ani predtim to asi nebylo dobre, ale ja jsem si to asi nejak neuvedomovala,nevnimala jsem to tolik jako ted na materske,manzel se mnou travil velmi malo casu a pokud jsme byli na spolecne na dovolene tak jsme se dohadovali to je vse pravda, ale vedela jsem ze me ma rad a to mi stacilo, ale ted mi rika, ze uz me nema rad a prijde mi ze jeho navraty jsou proto, ze nechce hledat bydleni a je to se mnou pohodlnejsi, vzdyt se nemusi o nic starat, chodi domu k ranu a dela si co sam uzna za vhodne,muzete mi jeste poradit co mam delat?tak se neda zit dlouho a nechci aby v tom vzrustalo to maliicke ale zaroven mam manzela rada,jsou to dve strany ktere se ve me tlucou rozum a cit.......... Alice

OTÁZKA: TOMÁŠI, ještě mě napadá, že je také možnost se nějak rozumně dohodnout, pokud bude manželka uznalá - vždycky se nemusí všechno dělit napůl. A když napůl, tak i dluhy ... Janka

OTÁZKA: Pro Tomáše: To samozřejmě chápu, když je majetek, jsou vždycky problémy. Ale s tím by vám spíš poradil nějaký právník - pokud jste podnikatel, jistě nějaké kontakty v tomto směru máte. Sponzorovat milence vaší ženy by určitě příjemné nebylo ... Janka

OTÁZKA: PRO Janku:ten jeden sebevrah byl muj znami a opravdu to udelal kvuli divce.je to dost nakazlivy,ale ja rozhodne takove myslenky nemam!!ja se jiz rozkoukavam a vim ze zivot kvuli jedne zene nekonci.ale jsou tu dalsi okolnosti.vemte to z meho pohledu,kdy kvuli romanku me zeny s partnerem,ktery zkrachoval a nema penize,ale pry je to romantik,mam ja problem.nikdo krome me zeny nechce,aby jsme se rozvedli.jelikoz ona chce odejit,tak taky chce penize a ne malo.pro mne to bude znamenat prodat nas dum zatizeny hypotekou,jelikoz ani jeden na vyplaceni nemame,budu si muset vzit nemaly uver,abych ji vyplatil z me firmy,ktera nas solidne zivila a ja zustanu s dluhama,bez bydleni a bez zeny,kterou opravdu miluji a kdo vi kde budou deti ...protoze je vse napul,jak jiz Alice o tomto rozdelovani majetku psala.ono to vzdy nejak dopadne,ale nedivte se mi,ze se mi dotoho moc nechce.hlavne,kdyz jsem to budoval pro nasi rodinu!!! Opět Tomáš

OTÁZKA: PRO TOMÁŠE: Dnes ráno jsem si přečetla v novinách, že 5 mužů ve věku od 20ti do 56ti let nezávisle na sobě spáchalo sebevraždu (z nešťastné lásky?), vy tady pořád brečíte - promiňte, ale pláčem nic nevyřešíte, mně osobně by to šlo na nervy. Copak pořádní chlapi už vymírají? Kvůli jedné ženě přece život nekončí, i když je to určitě těžké. Vám je přes 30 let, máte ho ještě před sebou a nebála bych se v tomto věku začít znovu. Děti si k vám jistě cestu najdou, když vás mají rády a v tomto věku již dokáží leccos pochopit. Vy jste nic nerozbil. Narozdíl od vás si myslím, že je většina rodin, které fungují normálně a řeší jen běžné problémy. Sem bohužel píší hlavně ti, co mají ty vážnější, proto tu ta poradna přece je. Janka

OTÁZKA: Dobrý den,je mi 40,po 12 letech jsem se před více než rokem rozešla se svým partnerem.Jeho žárlivost,řev a urážky se nedaly snášet.Prohledával mi kabelku,mobi,přepisoval si z něj čísla a zkoušel zada pod ženskými jmeny se neskrývají mí milenci kterých jsem měla dle jeho názoru několik a svým chováním jsem mu dělala ostudu.Dále tedy jsem ho také prý okradla,jelikož mě a mé děti živil/dcera je z prvního manželství/Když jsem "nezlobila"bylo vše v pohodě-dovolená,nákupy pak jsem šla na kuželky a vše co koupil i dětem chtěl okamžitě vrátit.Odešel po jedné žárlivé scéně,kdy na mě vytáhl nůž s tím,že mě podřízne jako prase.Po pul roce se chtěl vrátit,řekla jsem,ne.Ještě doposud má vmém RD spoustu věcí a odváží si je velmi pomalu.Pokaždé mi vyhrožuje,že příjdu o auto,o barák a pak mě zabije.Při tom je to celkem inteligentní člověk,pracovitý má velkou firmu,ale mě nenávidí a mám s tím hrozné problémy.Syna si bere tak,že se domlouvá jen s ním,nechci do toho zasahovat,protože jinak by to odnesl syn.Pokud bych mu řekla ať si okamžitě vezme všechny věci z mého baráku,dostane zachvat nepříčetného vzteku a je schopen naprosto všeho,protože já si teď vyskakuju a jsem vysmátá, když do mě vrážel celá léta peníze a já ho okradla..Bohužel tyto reakce byly i u jeho matky,kterou když navštěvoval měl na papíru seznam,kde byly vypsané věci,které jí údajně ukradl/třeba metr pruhované látky,modrá stužka,2knihy apod/ yslela jsem,že se časem ukidní,že budeme spolu alespoň ohledně syna komunikovat,ale jeho nenávist se stále zvyšuje.Bojím se, si o víkendech pozvat k sobě svého současného přítele,protože nevím kdy se zrovna rozhodne si přijet pro syna nebo svoje věci.Mám obavy z toho,že pokud nebudu zrovna doma,vezme klíče synovi a prohrabe mi celý barák.Nejsem žádná puťka,nenechám si od nikoho nic líbit, ale tato situace je pro mě neřešitelná,je schopen si na mě někde počkat,nebo mi poškodit auto.Ve svém věku chci mít klid a pohodu..ale co s tím.Děkuji za váš názor. Alena

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, jsem vdaná již 8rok a mám 6-leté dítě, s manželem si nerozumím již delší dobu jak se říka po 7letech příchází krize.Začalo to tím, že se strašne rozčílil ze nejsou dobré špagety a ani nevím jak a napadl me kvůli tomu mé řešení manželská poradna nato řekl že nebude chodit k feministické ženské a skončilo to.Pak sem se snažila na to zapomenout ale problém hledá ve všem co sem řekla co sem udělala neudělala kamarádka mi říka že se rovná jeho chování k despotovi,nejvíce mi vadí že se to vše děje před mým synem a ten je z toho celej špatnej.Poradte mi ja bych od něho i odešla ale vyhrožuje mi že mi veme dítě jeho rodina to samé,moje rodina je na Slovensku ale neví o ničem poradte ja už nevím co a jak.děkuji Lucie

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, po několikatýdenním navštěvování vašich stránek jsem se rozhodla, že napíšu také a poprosím o názor. Po 12 letém manželství, je mi 32 a manželovi 34 let, máme dvě děti 7 a 12 let jsem zažila něco, co jsem nečekala. Manžel se zamiloval do 16-tky. Nemůžu říct, že by náš vztah byl ideální, bydlíme v rodinném domku s jeho rodiči, obýváme 1,5 + nic a i po těch letech jsme téměř nezařízení, jelikož manžel chce zařizovat až přestavěný dům. Boj o to, že téměř nebydlíme jsem už vzdala. Byla jsem mu oporou, a to jak ve vedení jeho účetnictví, ale i finanční, živím rodinu, on mi ničím nepřispívá, údajně šetří na opravu domu a peníze vráží do podnikání a do sebe. Na nás ale šetří. To vše jsem byla ochotna obětovat a vydržet pro naše lepší zítřky a hlavně pro naše dvě děti, které jsou mým životem, věnuji se jim i při svém zaměstnání a studiu vysoké školy. Potom, co jsem zjistila, že má můj manžel jinou, zapíral mi to, i když jsem mu předkládala důkazy(jeho fotografie volně ležící v autě, talismany…), snažila jsem se dát mu ještě šanci. Napsala jsem dopis její mamince. Bojovala jsem, ale manžel byl o to víc zlý, že jsem mu kazila jeho vztah. A pak se to dozvěděli moji rodiče a přijeli mě podpořit. Za tu dobu jsem zhubla 6 kilo. V den, kdy mi rodiče nabídli pomoc se ale něco změnilo. Vrátil se mi můj klid a já jsem manželovi oznámila, že se chci rozvést. Situace se obrátila, manžel najednou nechce o nás přijít.Dokázala bych mu odpustit i když mě velmi zklamal, ale on se vlastně ani nesnaží. Spíše to pokračuje,zamyká přede mnou auto, s mobilem se koupe i spí, jen aby něco nepromeškal. Já vlastně ani nevím paní doktorko, jestli se mám zeptat, mám mu dát ještě šanci a nebo mám přijmout to, co mi zdravý rozum napovídá, odstěhovat se a mít se lépe bez něho? Myslím, že ani dětem moc chybět nebude, nikdy se jim nevěnoval. Je těžké vměstnat 12 let zážitků do tak malé plochy, snad jsem vystihla podstatu toho, co cítím a jak to u nás je. Lenka

OTÁZKA: Mám dobrou kamarádku,je vdaná a má dvě děti (9 a 7 let). Dozvěděla jsem se, že její manžel má milenku, ale co je horší, že s ní má dítě!Menší neshody mají, ale ona podle všeho nic netuší. Mám velké dilema - říci jí to nebo ne? Zvažovala jsem všechna pro a proti. Mám vůbec právo si tak závažnou věc nechat pro sebe? Poraďte, prosím, jak se mám zachovat.Děkuji. Jana

OTÁZKA: tak,to jsou novinky v nasem vztahu,ktery je jako kyvadlo.na jedne strane nechci aby odesla,ja jsem si sahl do svedomi a myslim,ze bych jiz stejne chyby nedelal a kdyby mne opet milovala,vim ze nas ta krize posili a muzeme byt stastny,ale lasce se porucit neda a objevi-li se vubec!? a na te druhe strane,kdyz odejde a podivam se do budoucna,nevim jak dlouho se z toho budu dostavat,ale verim,ze se mi snad casem ulevi,ze se mi nebude delat spatne,kdyz ten jeji pritel k ni veze zbozi,ze nebudu mit chmurne myslenky,kdyz je nekde odjeta,ze se nebudu bat nekam odjet,protoze jiz nebudu mit koho ztratit a ta predstava,ze to snad preboli je urcita vyzva do noveho zivota!at to dopadne tak ci onak,myslim si,ze s moji jizvou na srdci jiz nikdy nebudu tak verit ve stastny dlouhotrvajici vztah.v dnesni dobe se 80 procent paru i neprovdanych rozchazeji!takze,kdo dnes zije v monogamnim vztahu,je dle statistiky asi nenormalni )-: !?pani doktorko,moc dekuji za nabidku te terapie,ale ja jsem bohuzel daleko od Prahy,takze vyuzivam vasi poradny a dekuji Vam i ostatnim za vsechny rady a poucne pribehy ze zivota.myslite,ze se blysklo na lepsi casy? Opět Tomáš dokonceni

OTÁZKA: Pro Janku,Alici alias Alenu,Haninu,paní doktorku,vsechny Vas zdravim!Tak jsem z hor zpet doma,kde jsem byl se zenou a detma a kde bylo krasne.hodne jsem si procital posledni reakci Haniny...a behem dlouhe cesty do Alp,kdy zena chvilema brecela a chvilema se na mne usmivala,hodne premyslel.treti vecer jsem si s ni promluvil.rekl jsem ji,ze ji moc miluji a ze mi to rve srdce,kdyz ji vidim plakat a jak se trapi kvuli jejimu priteli,a ze bych moc chtel,aby byla stastna.zeptal jsem se ji,jestli ma v hlave jasno co chce a ona rekla,ze ano a ze chce i po tech trech mesicich naseho snazeni odejit.k psycholozce,u ktere jsme byli dvakrat,odmita jiz jezdit a rekla,ze byla u jinyho psychologa,kde chtela vedet,jak udelat rozchod pro nase deti a hlavne seznameni s jejim pritelem co nejsetrneji,ze se pokousi ke me vratit,ale ty emoce nezvlada a okruhem ji vraceji zpatky na zacatek a ze nevi,jak si pomoct....nabidl jsem ji tedy se slzami v ocich,ze az prijedeme domu,at jde za hlasem sveho srdce a at odejde,jinak ze se utrapime...rekla,ze ted to nejde,protoze starsi syn dela za mesic prijmacky,ze mu to nemuzeme udelat,ja zas rekl,ze uz nechci pred detma,rodicema atd. delat,ze je vse v pohode,ze mi ani nerekne,co ji na me vadi nebo nevadi a ze mi jen naznacuje,ze chce jeho...ji to vytocilo a zacala jecet,jaky jsem sobec,ze jak trpi a daleko hnusnejsi veci,na ktere jsem nereagoval,protoze se takhle v posledni dobe chova a vzdy chce vyprovokovat hadku...myslel jsem,jak jsem velkorysy,byl jsem z te nabidky uplne na dne,ale ja jsem to chtel uz nejak rozseknout...nicmene,druhy den mi rekla,kdyz jsme byli z toho vseho oba spatny,ze prece nikam zatim neodchazi a ze tomu tedy zkusime dat vice casu.po probdene noci jsem byl tomu rad.Ted nas drzi pohromade hlavne nase spolecne milujici deti . Opět Tomáš

OTÁZKA: Paní doktorko zdravím Vás a chtěl bych vám touto cestou moc poděkovat ( vaše odpověď 18.3.- 9.56 )Je to moc složité,vždy jsem byl schopen řešit všechny své problémy sám svým rozumem ale dnes nejsem schopen si stím poradit,nevím ale mám pocit že pokud se rozhodnu tak nebo tak bude to pokaždé špatně.Ve své odpovědi jste se zeptala jak dlouho " svou osudovou ženu " znám ....2 roky,tento vztah není o sexu ale o pocitu který se tady nedá popsat.Ale i přesto všechno mi rozum pořád říká " nemůžeš se zachovat jako haj.l " svým způsobem mám moc rád i ženu s kterou dnes žiji dává mi vše co obyčejnej chlap potřebuje,doma nemáme žádný problém,menší výměny názorů jsou všude a přesto mě to táhne někam jinam.Mám se řídit srdcem nebo rozumem ? Vím že nedokážete odpovědět protože to nejde ale tu otázku jsem musel položit protože si jí pokládám každý den,tak se nezlobte a ještě jednou děkuji za Váš čas. Rút

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, moc ráda bych slyšela Váš objektivní a odborný názor. Již pět let žiji ve velmi pěkném vztahu, s přítelem čekáme miminko a budeme se brát.Trápí mě ale jedna věc. Zjistila jsem, že ho stále kontaktuje pomocí SMS jeho bývalá přítelkyně, kterou velmi miloval, ale která ho 2xzklamala.Nakonec se vdala do zahraničí,ale neštastně. On tvrdí, že ji neodpovídá, že miluje mě, ale já vím, že jí telefonoval.Řekla jsem mu, že mě to moc trápí a on slíbil,že jí požádá,aby ho již nekontaktovala.Nevím jak se mám ke všemu stavět,myslím, že ona se nevzdá, nemá co ztratit..Opravdu se tím moc trápím, vím , že mě přítel miluje, ale zároveň jsem si jistá, že ho její zájem těší.Poraďte, jak se chovat,abych přítele neotrávila,ale zároveń,aby si uvědomil,že ona může náš vztah narušit.Děkuji za odpověď, Monika Monika Bártová

OTÁZKA: Paní doktorko, četla jsem pozorně - myslím, že nějaké východisko asi je, takové, které by nikomu neublížilo ... Děkuji moc za všechno. Andreo, také Vám děkuji, v mém okolí to byl také blízký člověk, proto nechci nic podcenit. A vydržte ... Janka

OTÁZKA: Dobry den Jitko,prede bych rada podekovala za odpoved na reseni moji situace, kterou jsem si sama priznavam trochu zkomlikovala sama.Ziji uz pet let V Anglii, provdala jsem se za sveho tehdejsiho spoluzaka a kamaradaz jazykove skoly, kterou jsme spolecne navstevovali.On pochazi ze Stredni Asie,tehdejsiho Ruska.Ja byla tenkrat AuPair, travici vetsinu casu praci v rodine a pracujici take lokalne v mistnim obchode.On byl student, po nedlouhe lovestory jsme se rozhodli zit spolu a dohromady i s jeho bratrem.Po asi roce znamosti me pozadal o ruku a ja rekla ano.Vpodstate od zacatku naseho vztahu zacaly memu muzi proklemy s vyhrezlou plotenkou, prakticky 1,5 roku nepracoval a vicemene jeho bratr a pak i ja jsme ho financne podporovali.Musim rici, ze kdyz jsem rikala ano na svatbu, chtela jsem verit tomu, ze budem ve vsem za jedno, rekla jsem mu take, ze chci po nejake dobe, az se trochu financne spravime[nemeli jsme tenkrat nic]se vratit a zit v Ceske Republice, on rekl, ze to bude tezke, ale ze me ma rad a respektuje to.On chtel studovat hudbu tady v Londyne. Ja jsem hned po svatbe otehotnela a byla stastna, on byl prekvapen, ale vzal to.Musim rici, ze muj muz je o skoro 4 roky mladsi nez ja a tak jsem se to snazila pochopit.Mala se narodila a musim rici, ze ji oba milujeme. Muj muz se stale snazi dostat na universitu,je nervozni, pracuje jako osetrovatel, ale evidentne ho to neuspokojuje.Ja snim o tom, ze se vratime k nam domu, ale je mi jasne, ze z existencnich duvodu to nebude tak jednoduche, usela bych nejaky cas podporovat oba. Obavam se, ze netahneme za jednu nit,nekdy chybi i ten humor, kterym bych mozna vyresila spoustu situaci, skratka humor je v ruznych zemich take ruzny.Mam nekdy pocit,ze snad nema sveho muze uz rad[jak typicke, ze]a to je vlastne muj problem, myslim , ze bych si ho melavice vazit a respektovat. Nekdy me hrozi to, kdyz si priznam, ze se mi zda, ze mam pred sebou mladyho kluka, nevyrovnanyho, ocekavajiciho, ze se o neho nejaka maminka bude s [tato otázka byla zkrácena] Eva

OTÁZKA: dobrý den zdravím vás paní psycholožko chtěla ych zjistit proč když sme s kamoškou už nějákycz 10 let nej kamošky proč si mě všíma jenom venku a nikdy pro mě nepříjde a vždycky de za kamoškou která je blíž k ní přišla pro mě možná 2 krát chtěla bych se zeptat jestli v to něco je nebo......ja nevím prosím vás odepište není možné aby pro mě kamoška a ještě nej přila jenom jednou nebo teda dvakrák no mě připada jako kdyby mě chtěla odopnout tak prosímodepište díky a nashledanou hedvika otázka

OTÁZKA: Děkuji Vám všem za rady, které jsem snad ani nechtěla číst. Včera v noci jsem náš vztah ukončila s tím, že se už nesmíme vídat. Dneska jsem si přečetla odpovědi od Vás a místo, aby mě to v mém rozhodnutí podpořilo, je mi těžko...Milá Růženko, dva roky, co jsem prožila já, nejsou nic, o proti Vašim 13letům..doufám, že budu dost silná a nenechám to dojít tak daleko. A za Vás doufám, že dokážete odejít alespoň teď a že dovolíte, aby Vás udělal šťastnou někdo jiný. Dost možná, že Vás miluje, ale zřejmě ten nejdůležitější krok již kvůli vám nepodstoupí. Je tak příjemné poslouchat že k sobě patříte a tak to pohladí po duši, viďte? Přesto je nám oběma jasné, že jsou to jen slova, která jsme si zvykly poslouchat. Pokusím se tedy vydržet. Mějte se všechny moc hezky a držte mi palce. A ještě pro Janku..moje kamarádka se nedávno po pěti letech rozešla s velmi žárlivým přítelem. Dělá jí scény a vyhrožuje, že se zabije. Jí jsem poradila, ať s ním nezůstává jen ze soucitu, když už ho nemiluje. NA druhou stranu vím, že by se opravdu mohlo stát, že by hrozbu splnil. Udělal to tak před rokem jeden z mých nejlepších přátel a tahle zbytečná smrt nikdy nepřebolí. Proto Vás prosím, nepodceňujte nic z toho, co říká, protože projednou definitviní prázdno se už nedá nikdy ničím zaplnit. Andrea

OTÁZKA: jsem 24 ženaty člověk svou nerozvážností udělal kroky které nejdou vrátit ale žena se na to stale jen vynlouvá a vyčíta, mám pocit že za tím něco schovává ,( nevěru )více s ní komunikuji já než ona když jsem ji vyzkoušel tak jsme se nebavili měsíc vubec za mnou nedošla .(vyčítala mě ty některé špatné rozhodnutí tak jsem se sní ten jeden měsíc nebavil ) když s ní probírám věci co mi vadí tak slyším jen že se v tom vyžívam že jsem psychopat atd ale mě to moc trápí a nevím jak dále držím se silou vule ,včem dělám chybu jestli jste mě pochopila dik za odpověd bob bob

OTÁZKA: Zhroutil se mi svět. Jsme 17let spolu (11let manželé). Máme dvě báječné děti, které oba velmi milujeme a nesnesli bychom nějak jim ublížit. Volné dny jsme vždy trávili všichni společně různými aktivitami, sportem. Udělal jsem obrovskou chybu - nezpozoroval jsem, že se své ženě vzdaluju. Byly problémy v práci, přibyla starost s hypotékou. Na ženě jsem si sice všiml "ochlazení", ale nepochopil jsem to. Přičítal jsem to únavě z domácnosti, která hodně ležela na ní. Takže jsem taky začal doma "makat". Bohužel problém už byl asi v jiné rovině. Raději psala SMS, než aby se bavila se mnou. Sex úplně skončil před třemi měsíci. Bohužel teprve objevení masivní SMS komunikace mé ženy s kamarádem a hlavně její reakce na toto objevení (nezájem o mé pocity) mi otevřelo oči. Moje žena, pro kterou bych dýchal, není "jen unavená", ale už ke mně asi nic necítí. Vyjádřila to pěkně: "Kdyby tu nebyly děti, odjela bych na rok někam pryč, a pak by se vidělo". Zmítám se v hrozných stavech, kdy se bojím cokoli udělat, aby to nebylo horší. Když nic nedělám, nedávám podněty, kvůli kterým by mohla zažehnout jiskra; když se snažím, cítím, že je to "špatně". Mlčení nic neřeší a rozebírání situace vše zhoršuje. Jsem strašně zoufalý, ale vím, že i žena se moc trápí. Chce vytrvat ve vztahu, kde vše bude stejné, "jen" nebudou projevy citu ke mně. Tam, kde se nezalévá, květina uvadne, kde zhasne poslední žhavý uhlík, těžko se rozhoří oheň. Nechci to vzdát. Chci udělat všechno, aby se náš vztah zachránil. Nikdy jsme si vědomě neublížili. Máme šanci? Mám ženě dávat podněty, které by ji mohly "rozhořet", nebo bych tím vše spálil? Mám ji opravdu moc rád. Lubor

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,vůbec nevím jak dál takhle žít.můj manžel se nechal před 2lety zblbnout od jisté dámy,která mu vymívala mozek všemi dostupnými možnostmi a snažila se velmi moc mého muže získat,ale on nejdříve podlehl,začal se s ní stýkat,dokonce i spát a po půl roce zjistil,že ho jen pobláznila a vrátil se ke mě.Od té doby se šíleně trápím a nemůžu mu věřit,stále ho podezírám i přesto,že mi přísahal.že vše ukončil a je to pro něho jem uzavřená kapitola.Já vím,že mu posílala smsky,že ho pořád miluje,ale jestli ji odepsal či se s ní setkal nevím on tvrdí,že ne,ale já mu to nevěřím.Pokaždé když se třeba milujeme si kladu otázku zda na ni třeba nemyslí.Při každé smsce mě vždy tak nějak trochu píchne u srdíčka.Já svého manžela miluji a nikdy bych ho neopustila jsem ráda,že se mi vrátil,ale trápí mě to a on se o tom nechce semnou bavit.On jezdí jako řidič do zahraničí a tak mi kolikrát,když večer sama usínám,zda není u ní a mě jen oba nebalamutí,můžete mi dát nějakou radu jak se s tím vyrovnat,Já bych mu chtěla věřit jako dřív,ale bojím se toho,že když mě zklamal jednou udělá to podruhé.Moc Vám děkuji. Ilona

OTÁZKA: Paní doktorko,děkuji za odpověď.Ještě pár slov ke vztahu s ženatým mužem. Vždy trefíte slovně do toho správného místa.Tolikrát už jsem pomyslně vážila.A neumím to. Jednou převažuje láska, jednou bolest.Podle toho, jak jsem momentálně naladěná.Někdy prostě vidím více toho dobrého a někdy více toho bolestného.Zkoušela jsem si dát klady a zápory na papír a připisovat na obě strany v delším období.A byla jsem v jakési rovnováze.Cítím, že tento způsob života je nestandartní a podivný, tak jak to napsala Andrea.Nerada vyčnívám z řady a v tomto směru přesto ano.Jedno však vím zcela jistě: Kdybych před těmi 13ti lety dokázala pochopit, co takový vztah se zadaným mužem obnáší, ten rozhodný krok by byl krokem ne kupředu ale zpět. Někdy se mi chce křičet do celého světa: ženy pozor! nenechte se unést tou danou chvílí! Muži to prostě chápou jináč než my ženy. A my se neumíme vpravit do jejich smýšlení. Dnes po 13ti letech chápu najednou i mužský protějšek a chápu i to, že už nechce nic měnit. Ale proč takhle pozdě a co teď s tím? Rozum by mi říkal, proč nevycouvat. Jenže zrušit denní kontakt nelze - máme společnou firmu ! Je to začarovaný kruh. Růženka

OTÁZKA: Ono vzpomínat na rodinnou dovolenou, když pak dostanete pár přeposlaných zamilovaných sms své ženy (z té doby) pro někoho jiného. Z mého pohledu pro něj dělala věci, které by mě ani nenapadly, netušil jsem co je ochotná obětovat, jak pro něj změní své dosavadní postoje a zásady. On to její nasazení přeci musel vidět. Netuším ale jestli to oceňoval, nebo z toho měl jen potěšení. Nevím proč jí nechal, ani jestli se ještě vrátí. Snažil jsem se rodinu uchovat, určitě jsem při tom nadělal chyb, ale netušil jsem, jak rozvrácená mi ta rodina zůstane. Pavel - pokračování

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko a díky za odpověď ze 14.3. Děkuji i za číslo pro případné objednání k Vám. Tuto možnost zvažuji, i když si stále nejsem jist. Pro mě je tohle téma strašně frustrující. Tady, kde nás dělí monitory se tolik nestydím… Jen k otázkám, které Vás napadly. Rozhodně mě drží děti! Když bylo vše v tom nejdrsnějším stadiu a já byl třeba o víkendu s dětmi sám, nebo když jsem byl napevno rozhodnut odejít a šel ještě naposledy do pokojíčku, vždy mě posilovalo to, že je mám. Že s nimi můžu být, nebo i že se na ně můžu jen dívat. Seděl jsem tam a věděl, že je nemůžu zradit. Vždycky jsem si říkal, že naše rodina je jako loďka a moje žena najednou s pomocí toho pána vrtá díru do dna. Nejsem s to díru ani ucpat, ani ženu od té činnosti nějak odradit. A loďka se pomalu potápí. Já bych mohl vyskočit, bezpečně doplavat na břeh a zachránit se, ale jak bych mohl žít s vědomím, že jsem na loďce nechal svoje děti. A oni zatím na břeh doplavat neumí. Tak jsem nakonec vždy zůstal. Po čase jsem si ale stále častěji uvědomoval, že když vydržím a budu je vychovávat já a oni přijmou můj náhled na svět, stanou se stejně zranitelnými. Kdežto kdyby je vychovával on (jestli tedy chtěl) budou z nich stejní střelci a v budoucnu je jen tak něco nerozhází. Nebyl by pro ně nakonec takový život snesitelnější? I to, že žena dávala jednoznačně přednost jemu, jeho povaze a jeho životním postojům mě utvrzuje, že se nějak míjím s tím, jak se dnes má žít. K mé ženě mě držely vzpomínky, jenže časem se ukazovalo, že řada těch vzpomínek nebyla společná. Na to jak jsem se z nich, v době kdy ještě nebyly vzpomínkami, radoval já, nebo jak jsem je vnímal, jsem byl sám. Žena je žila jen ze setrvačnosti, reálně byla již s ním. Žil jsem je v nějakém osobním ghetu, kde moje zážitky nebyly žité s tím kdo u nich byl. Takže nakonec mě vzpomínky spíš trápily než posilovaly. Ono vzpomínat na rodinnou dovolenou, když pak dostanete pár přeposlaných zamilovaných sms své ženy (z té doby) pro někoho jiného. [tato otázka byla zkrácena] Pavel

OTÁZKA: Mám problémy s 15letou dcerou.Donedávna jsem si myslela,že máme skvělý vztah.V poslední době jsme se však hádaly ohledně přijímacích zkoušek.Spor vyvrcholil tak,že mě dcera udala na soc odboru s tím ,že jí týrám a protože chtěla i svou 5 letou sestru tak řekla, že týrám i ji.Pak zavolala mému nevlastnímu otci (adoptoval mě ve 12letech)se kterým mám letité spory,vyzvedla sestru ze školky a řekla mu aby pro ně přijel.Mladší dceru mám už u sebe.ON podal žádost na předběžné opatření bylo mu bez mého vysvětlení na základě výpovědi st.dcery vyhověno.Vše je smyšleno,nevím co dělat.Pak za 2 dny šel toto opatření stáhnout,ale bylo mi řečeno,že se to paní soudkyni stáhnout nechce. je na Vás nějaký tel kontakt ráda bych Vám zavolala. Petulka

OTÁZKA: Dobrý den.Děkuji Vám za odpověď,paní doktorko.Kde nastal ten zlom,tomu já také nerozumím.Snažil jsem se na to přijít a nepodařilo se mi to.Manželka říká,aby se mohla milovat,že potřebuje být v pohodě.Ale pořád jí všechno vadilo,všude se hledaly problémy i na úplně nepotstatných věcech.Jsem člověk,který se snaží hledat chyby i na sobě.Nejsem bez chyb.Vždy po nějaké výtce jsem si řekl,že pokud je problém v tom,že občas nesklidím kuchyň,že ji dokážu sklidit a nedá mi to moc práce pomoci,ale vše bez jakéhokoli efektu.Já věřím,že manželka mě má ráda.Mimomanželský styk samozřejmě by netolerovala.To žárlí.Ona pouze řekla,že pokud tedy budu chtít si ulevit,tak mě nechá.Samozřejmě s ní.Ale toto právě já neumím.Otázka milování pro mě není hodina tělocviku.Asi jsem se v předchozím dotazu špatně vyjádřil.Ona se chce milovat a milujeme se tak třikrát ročně.Proto ve mě vznikla nějaká hradba,která brání být citově svázaný.Naše světy odlišné opravdu jsou,to vím.O manželské poradně jsem také přemyšlel.Teď mě ještě drží děti.Je jim 6 a 12 let.Ale co až vyrostou.Bez nich bych svůj život již změnil.Říkám si,že až budou velcí,tak to stejně udělám.Připadám si,že už nemám v tom vztahu na co navázat.Přemýšlím,jestli je lepší všechno manželce říct.Je to pěkná mladá ženská a má možnost ještě žít.Přemýšlím,jestli mám udržovat tento vztah kvůli dětem.Jsem člověk,který ctí rodinu.Doma jsme byly čtyři děti a otec zemřel,když mi bylo 15.Byl jsem nejstarší,ale jsem moc rád,že celá rodina drží pohromadě.Na druhou stranu jsem se opravdu zamiloval,Není to poblouznění.Je to úplně jiný typ člověka.Samozřejmě nechci dělat ukvapené závěry.Nechci za sebou bourat mosty.Musím se rozhodnout.Když se rozhodnu,za svým rozhodnutím už musím stát.Budu rád,když mi řeknete svůj názor.Rozhodnutí budu muset udělat sám.Děkuji vám. Jirka

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, odpovídala jste mi 16.3. na dotaz ohledně 17leté dcerky, která lpí na známosti s ženatým mužem a vznesla jste dotaz, co na to její tatínek a maminka. U nás je situace v tomhle divná. Muž si vzal děti do péče při rozvodu, když bylo téhle dceři 3,5 roku a synovi 9. Máma o ně od té doby nikdy neprojevila zájem a neviděli se. Manžel s dětmi nikdy o žádných soukromých věcech nebo pocitech nehovořil,je mu to jak říká blbý, s ním se taky doma nikdo nebavil, když byl mladý, my dva mezi sebou s tím ale problémy nemáme. Synovi je dnes 23 let, vůbec nevíme, jak žije. Když je doma, je zalezlý stále ve svém pokoji, jen vyjde pro jídlo, odhodí špinavé prádlo, vezme čisté, na chodu domácnosti se nijak nepodílí,nikomu nic neřekne ale ani se o nikoho nezajímá. Když jel v lednu na týden na hory a ptala jsem se ho, kdy odjíždí a přijíždí , moc mu to nebylo po chuti,ale já to chtěla vědět kvůli vaření obědu, tak jsem se zeptala a v kolik v tu sobotu odjíždíš, myslela jsem jestli se ještě naobědvá nebo že bych mu dala s sebou řízek na cestu - odpověď byla "co je ti do toho" .Jsou dny, kdy ani nespí doma,nikomu nedá zprávu, takže můžeme jen doufat, že je u nějaké holky a ne nabouraný v autě. S dcerou je to o kousek lepší, ale taky není zvyklá nějak sdělovat svoje pocity, hned mají o ba dojem, že se jim něco zakazuje, že jsou špehovaní nebo co, přitom jim táta nikdy skoro nic nezakazoval, aby se museli obávat. Nejsem na to vůbec uvyklá, já považuju za normální i když jsem skoro padesátiletá, když odcházím, tak na manžela nebo svojí dceru,která s námi taky bydlí,když jsou doma, alespoň houknu -jdu do obchodu, za hodinku jsem zpátky nebo jedu do Prahy,přijedu navečer a podobně a nepřipadá mi to,že bych byla nějak špehovaná. Za těchto okolností se velmi těžko s někým něco takového probírá, syn, když mě slyšel, co jeho sestře říkám, jenom utrousil, že ať jí nechám, že nezávaznej sex je lepší než se vázat a bylo po hovoru. Zuzana

OTÁZKA: Dobrý den,chtěla bych Vás moc poprosit o radu. S přítelem(24)jsem sedm let a společně jsme zakoupili domeček ve kterém jsme žili spolu něco málo přes rok. Jenže teď nastaly problémy a mě to moc trápí.Náš vztah ochladl,už nemá takovou jiskru a je spíše takový kamarádský.Nemohli jsme spolu dále bydlet-hrozný stres,tlak a nervy.A já jsem se proto vrátila zpátky k rodičům.Jenže problém je teď v tom,že přítel neví jestli se ke mě má znovu vrátit a bojí se toho,že když spolu zůstaneme,tak se oba zklameme a pak se stejně rozejdeme.Když se vidíme,tak jsem oba hrozně nervozní a bojíme toho co bude následovat a nemůže k sobě najít cestu.Já ho mám moc ráda a moc bych se k němu chtěla vrátit zpátky,ale já od něj necitím oporu,lásku a pochopení.Proto jsme se rozhodla Vám napsat a požádat Vás o radu,protože už si nevím kudy kam.On sám neví,co dělat a pořád si nechává "zadní vrátka",protože ví,že když řekne,tak já se vrátím.Doufám,že je to srozumitelné. Moc děkuji a přeji hezký den:o)))) Andrea

OTÁZKA: Paní doktorko, měla bych poněkud intimnější dotaz. Je mi 24let a přibližně před čtvrt rokem jsme se rozešli s přítelem, s kterým jsme si dlouho rozuměli, ale ke konci vztahu nám vznikla asi nějaká ponorka, začli jsme se hádat až jsme se rozešli. Nesu to špatně ještě teď, ale seznámila jsem s jiných chlapcem (25), který mě z toho pomalu dostává. Jediný problém je v sexu. S bývalým přítelem jsme si po této stránce velmi rozuměli a milovali jsme se minimalne kazdy den. Nový přítel se mnou spí po dvou měsících asi třikrát týdně a ještě má pocit jak je to hodně. Myslíte, že se to změní? Je to pro mě hodně důležité, protože díky tomu na sex musím stále myslet. Nebo se mám s ním raději rozejít? Nechce se mi zvykat na takovou frekvenci, když mě to tolik baví. Saša

OTÁZKA: Protože jsi taky David, ne že bych ti chtěl radit, ale třeba tě alespoň inspiruju. Dokážu si představit, jak se asi cítíš, podobný problém jsem v životě nejméně jednou už řešil a musím říct, že srdce bolelo. Na svojí první holku jsem se citově příliš upnul a skončilo to rozchodem. Poté jsem byl ničeho-schopen asi půl roku, byl jsem uzavřený sám do sebe, stranil se lidí, to i kamarádů a plácal se v tom sám. Myslel jsem si o ní, že je anděl a že když ji tolik miluju, že mi nemůže utéct za jiným, to mi přeci nemůže udělat! Dnes je mi 33 a díky svým zkušenostem se ženami už to vidím jinak. Ne že bych ženy pochopil, to asi nejde, ale už alespoň tuším, co chtějí a hlavně co nechtějí - tahat za sebou citově zcela oddanou a podřízenou figurku! Na rozmazlování nemají nás, ale svoje čtyřnohé nebo plyšové miláčky a později svoje děti. Chci říct, že bys ten rozchod neměl vidět jako svou chybu nebo svou nedostatečnost. Odešla za jiným, dobrá. Řekni si, že ta osoba už není tebe hodná a ani si tě nezasloužila. Není nejlepší a nejkrásnější na světě a jediná kterou bys mohl milovat, jak si stále ještě asi myslíš, ale obyčejná holka, jakých jsou tucty, jen ti víc zamotala hlavu, než ty ostatní. Pokud jsi takový citový závislák, jako já, nepomůže ti nic jiného, než nový objekt zájmu. Vyber si dívku ze svého okolí, která se ti líbí, nejlépe ještě hezčí než byla tvá exláska a zdánlivě těžko dosažitelnou (zdánlivě těžko, protože sbalit se dá každá ;-) !). I když stále myslíš na svou bývalou, zkus vymýšlet jak a kde se vidět, co podniknout…zaměstnáš mozek tím, že bude vymýšlet, jak ulovit tu novou a brzy zjištíš, že víc než na svou bývalou lásku myslíš na svůj nový objev. I kdyby tvůj lov neskončil zcela úspěšně, věř, že ti pomůže dostat starou lásku z hlavy, podívat se na ten vztah s odstupem a nadhledem a najít nové síly do života. Jsou to mé osobní zkušenosti. Snaž se být hodně mezi lidmi, svými blízkými, neohlížej se za starým vztahem, nehledej neustále někde u sebe chyby a zkus sv [tato otázka byla zkrácena] David Davidovi (23)

OTÁZKA: Dobrý den. Ráda bych se s Vámi poradila,jak mám řešit mou situaci s přítelem. Jsem rozvedená,37 let a mám 2 děti 17 a 12let. Bydlím v bytě 3+1 a poplatky za měsíční položky na bydlení činí zhruba něco kolem 6000kč. Přítel je také rozvedený a platí alimenty na své děti 4500. chceme spolu žít ve společné domácnosti a řešíme otázku financí na domácnost+stravu.máme zhruba stejný plat.ale problém je v tom,že bych ráda od něj dostávala 6000kč na měsíc a jemu se to zdá hodně. Máme spolu kvůli tomu dohady a tak bych se chtěla zeptat na Váš názor jestli po něm chci příliš. Nechci,aby nikdo z nás na tom finačně se cítil nějak omezován,ale po mých špatných zkušenostech nechci dělat stále někomu samaritánku,jestli chápete. Do mé domácnosti nevložil žádný majetek,naopak si bude kupovat svůj byt a pronajímat. Myslíte,že má takový vztah budoucnost?Nechci ho nějak využívat,jen žít jako normální rodina...děkuju za odpověd. Maci

OTÁZKA: dobry den.Měl jsem krasný dvou a pul lety vztah a jednoho dne ráno ho ukoncila stím,že Láska někdy nestačí,a že nejdříve musí milovat sama sebe a až pak toho druhého.Je to dospěla žena které je 29let.Je na pul cizinka.Vědel jsem že tady neni doma,a ze ji domov chybi(Kolin nad Rynem)Ale vybrala si zivot tady a ja respektoval to ze kdyz jela do Nemecka a vratila se mela mrzute nalady.Vedela o nich,a vedela jak se chova.Myslel jsem ze kdyz to budu respektovat tak bude hlavne na ni co stim udela.Parkrat jsme o tom mluvily,ale pokazde,kdyz jsme to chteli vyresit,rekla ze se toresit neda,ze uz proste takova je.Co jsem mel tedy delat,kdyz jsem ji miloval a nechtel ztratit.Dodneska si ten duvod nedokazu pochopit.Parkrat jsme si psali,i jsem ji rekl ze kdyby mi rekla ze me nemiluje tak to pochopim.Ale ona mi rekla,jak to po ní muzu chtit,aby mi rekla ze me nemiluje.Nevim,pripada mi to proste strasne nespravedlivy.Myslel jsem si ze vztah je predevsim o respektu,kompromisech,duvere,toleranci.Ale hlavne o lasce.Je preci hloupost si myslet ze Laska nekdy nestaci. Martin

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko.Mám kamarádku, které je 45let a má dvě dospělé děti. Její manžel jí strašně ponižuje, je psychicky a fyzicky zdeptaná. Jde o to, že nic mu není vhod, např. vaří několik chodů, aby byl spokojený, což stejně není, ona se s tím vaří a on jí řekne, že to žrát nebude. Vůbec s ní nekomunikuje, když přijde z práce on už spí, probouzí se jen kvůli jídlu. Spí prý pořád, asi se rozhodl prospat život, aby se s ní nemusel otravovat, jak sám říká. Říká jí jak je tlustá, hroznej ksicht (má malé jizvy na obličeji po autonehodě), prý ji nesnáší a nechce s ní být. Nutí jí aby podala žádost o rozvod. Víte ona je hrozně hodná (až hloupá),žádost o rozvod by sama nedala, nechává se hrozně tyranizovat a pořád doufá, že se něco změní.Mimochodem říká, že takový byl vždycky a že je jen horší a horší.Je hrozně nešťastná.Myslí si, že už má život za sebou (že to do hrobu prý nějak doklape), říkám jí, ať neblbne, že je ještě mladá na tyhle řeči!. Mluví tak, protože to do ní hustí její praštěnej manžel. Klidne jí říká, že kdyby chcípla bylo by líp a tak. Prosím poraďte mi, jak jí mám přesvědčit, aby on něj odešla než ji opravdu zničí úplně. Za psychologem by nikdy nešla, má k tomuhle zvláštní postoj,nemluvila by o tom s cizím člověkem. Jedinou její vrbou jsem v podstatě já, ale mě postupně docházejí nápady, co jí mám říkat. Ona racionálně ví, co by měla dělat, ale prostě stejně přijde domů, navaří několik chodů a jde zničená spát. A takhle každý týden, měsíc a celých 20 let! Jestli by Vás něco napadlo, budu ráda za každý nápad nebo radu. Předem děkuji kamarádka

OTÁZKA: Zase Jitka z 18.2.2006 Paní doktorko,můžete mi poradit opět? Navštívil mě biologický otec dítěte,opilý, zanedbaný mladík, občan SR,a obviňoval mého manžela z "ukradení syna" ap.Pochopila jsem,že můj manžel byl zřejmě cíleně vyhlédnutý živitel a otec ze strany slečny.Manžel je opravdu až chorobně a nekriticky zamilovaný a věří, že ho dívka má opravdu ráda a že dítě je jeho.Testy ale slečna odmítla vydat i manželovým 85 letým rodičům a jeho sestře- dítě bude spolu dědic významného majetku.Manžel je po několika infarktech a jeho rodina mne prosí, abych se s ním nerozváděla,že až prohlédne, že se ke mně vrátí a hlavně se bojí, aby si tu dívku nevzal. Co mám dělat když mi ale hrozí, že při "zavalování" slečny a dítěte našimi úsporami a majetkem mne finančně zničil? Manžel má bypass a začíná špatně vypadat a bojíme se o jeho zdraví. Lze ho donutit aby vyhledal alespoň psychologa? Děkuji. anonym

OTÁZKA: Myslela jsem, že už s tím psaním zkončím, ale musím podpořit paní Růženku v tom, co vám napsala. Když v tom budete pokračovat, bude vás to ničit a úplně šťastná nebudete. Už jste se přesvědčila o tom, že kvůli vám ten důležitý krok neudělá, i když vy jste ho kvůli němu udělala. Už jsem tu radila totéž panu Pavlovi a p. doktorka vám to řekla též - nestýkat se, přerušit všechny kontakty. Bude to dlouho bolet, ale postupně se budete cítit svobodněji, budete klidně spát a třeba si jednou najdete někoho, kdo bude chtít jen vás. Přeji vám, abyste to dokázala, protože to opravdu jde, ale musí člověk chtít. A Vám, paní doktorko, děkuji za slova uznání, potěšilo mě to. Je to pro mě takový způsob seberealizace a pomáhá mi to zapomenout na mé vlastní trable. Janka pro Andreu

OTÁZKA: Všem četenářům přeji hezký den.Vám paní doktorko vřelé díky za každé slovo. Dovolím si pár slov pro Andreu.Odejděte z toho vztahu.Já to neudělala.Problém je v tom, že jsme v denním kontaktu. A tak v takto v podivném trojúhelníku žiju již 13 let.V současné době jsem na pokraji sil.Dnes vzpomínám,že jsem nikdy neměla udělat ten osudový krok.Nemám své pevné místo pod sluncem,jak někomu psala paní doktorka.Miluji ho a přitom to bolí.Dnes jsem v období,kdy děti vyletěly z hnízda a já bych měla pomýšlet, jak prožiji tu druhou část svého života.Miluji a přesto jsem sama.Večer i ráno a bolí to čím dál tím víc. Nejsem schopná s tím nic udělat a jsem zralá na antidepresiva.Bylo by to samozřejmě na dlouhé povídání. Neustále mám na mysli to pevné místo pod sluncem, které už dnes nedokážu v tomto vztahu získat. Snažte si ho získat vy Andreo, a když to nepůjde, vycouvejte z toho podivného trojúhelníku a neprotahujte to jako já. To není řešení !!!!!!!! Moje reakce je přesným důkazem toho, že druhému se dobře radí. Růženka pro Andreu

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, hrozně ráda se vracím na vaše odpovědi na dotazy a nyní jsem našla odpověď na můj dotaz. Omlouvám se,samozřejmě při takovém množství otázek si na můj dotaž nemůžete vzpomenout a proto se Vám trochu připomenu. Jsmenuji se Jana, jsem vdaná přes 23let, 2děti. První syn nyní čeká rodinu, zastala jsem se syna při sporu s manželem a manžel od té doby se chová ke mně i k ostatním členům rodiny zvláštně, cize. Nemilovali jsme se už od září- připomněla jsem se trochu? Vy jste mi odpověděla, že manžel ve mě spíše vidí matku než partnerku a psala jste mi abych s manželem zkusila probrat, ale já nevím jak. Manžel když o tom začnu mluvit, tak mě přeruší a pořád opakuje, že mu takový vztah vyhovuje, že si vycházíme vstříc, jsme k sobě ohleduplní. Pořád jen sedí u počítače. Psala jste mi, že se občas stává, že otec a syn občas rivalují a že žárlivost si manžel vypěstoval během manželství a že zřejmě vyžadoval aby byl u mě člověkem č.1. Podle toho jak jsme spolu debatovali, trpí celý život pocitem že je tím zmíněným pátým kolem u vozu, ale věřte mi, nikdy jsem mu nezavdávala příčinu aby si to myslel. Už když byli kluci /naši synové/ malí, tak si manžel asi nenašel k nim ten pravý otcovský vztah, pořád něco opravoval a pak jsme stavěli domek. Když jsem si s klukama hrála a manžel byl doma tak mě pořád k sobě volal a říkal že je taky doma, ale hrát hru s námi odmítal. Kluci jsou hodní, ale manžel pořád na nich vidí nějakou chybu a s přibývajícími roky je na ně i dost nevrlý. Kluci se svěřují s problémy i radostmi spíše mně. Víte jsem taková domácí vrba, ale to asi všechny ženy maminky. Možná že i to manželovi vadí, ale tomu neporučím. Manžel je nebo spíše byl moc pracovitý, ale teď nejvíce času tráví u počítače, nejen prací - podniká v oboru internetu - ale i hrama. Od počítače ho nikdo nedostane a to i když syn manžela slušně požádal aby mu šel něco pomoc, to co ještě nikdy předtím nedělal.Manžel ho odbyl tím, že mu přece nebude pořád něco dělat ať se snaží [tato otázka byla zkrácena] jana

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, před 14-ti dny se se mnou po 2 letech rozešla přítelkyně. Naším nepřítelem byl čas a také to, že jsme nebydleli spolu. Bohužel jsme si včas nevykomunikovali budoucnost, já jsem jí neřekl, že bych se kvůli ní přestěhoval a tak to vyřešila rochodem. Myslíte, že mám šanci, abychom se k sobě vrátili s tím, že jsem schopen některé věci změnit? Co mám dělat - čakat, nebo vytvářet sám nějakou aktivitu? Děkuji mnohokrát. Stanislav

OTÁZKA: Dobrý den, potřebovala bych poradit a trochu rozšifrovat svoje pocity. Je mi 33 let, přes rok jsem rozvedená, děti nemám. Vdaná jsem byla 11 let. Bývalý manžel před čtyřmi roky navázal milenecký a velmi intenzivní vztah s manželkou svého kamaráda. Trvalo to téměř rok. Vztah skončil z jejího popudu. Ten rok byl pro mě přímo pekelný :-(. Následovalo období povrchního klidu, ale už to nebylo jako dřív. Během dvou následujících let jsme se jako manželé odcizili a náš vztah se opět změnil na trojúhelník. Přibyla další přítelkyně. V lednu 2005 jsme se po dohodě rozvedli. Zůstal nám přátelský vztah. Já byla téměř rok sama. Ze začátku to bylo těžké, ale zvykla jsem si a začalo s mi to i líbit. Být pánem svého času a nemuset se na nikoho ohlížet je "pohodlné". Jsou to čtyři měsíce, co jsem se seznámila se svým současným přítelem. Je mu 37 let, je svobodný a rád by založil rodinu. Mám ho moc ráda a ve všem si rozumíme. Z počátku bylo všechno fajn a já si užívala pocitu zamilovanosti a moc se těšila na jeho návštěvy. Ale čím víc nabývá náš vztah na vážnosti a blíží se doba, kdy padle otázka jeho možného přistěhování ke mě (žiji sama ve velkém domě) mě přepadají, nevysvětlitelné deprese a možná i strach ze ztráty soukromí a dalšího možného zklamání. Jedno moje JÁ touží po založení rodiny a stabilním partnerském vztahu a druhé moje JÁ mi našeptává, abych se nevázala, že mi samotné bylo docela dobře a že kdo žije sám, nemůže být "opuštěn" a tím pádem "zraněn na duši". Tento pocit jsem ještě nezažila a poletování mezi "dvěma JÁ" mi dává zabrat. Nerada bych si svojí rozpolceností pokazila současný vztah. Díky za odpověď. Jitka

OTÁZKA: Dobry vecer,potrebuji poradit nevim jak si to v hlave prebrat, jsem 10let vdana, je mi 31 a manzelovi 32 let, mame 11mesicni dite,od te doby co se narodilo je manzel jako vymeneny,zacalo to tim, ze me nema rad a nevi co chce, po nejake dobe neunosnosti jsem ho vyhodila( spis rodice, uvedomila jsem si ze je to nedospele a vzala ho zpet, protoze ho mam rada), vratil se po mesici, ale po 3 dnech bylo vse stejne, rika, ze mu vadi dite, ze si chce uzivat zivot, ze se tady neciti dobre, ze je v byte spatna zona a vsechno je spatne, znovu jsem ho vyhodila a po 3tydnech zase vzala zpet, ale za nekolik dni je vse zase pri starem, dost jsem se prizpusobila, snazila jsem se o to,abych travila s manzelem hodne casu,aby jsme komunikovali, o vsem si rekli, no vysledek je takovy, ze mam pocit ze jsem to ja, kdo chce vztah, ale manzel o nej nestoji(je to muj pocit), nejsem stastna, kazdy den najde neco co mi muze vytknout, kazdy den mi vypravi o svych kamaradkach,o tom, ze je se mnou z litosti, ze me nemiluje a lasku neciti, kdyz se pokousim dohodnout, prijde mi ze hrozne prudim a otravuju, chovani ma dost drsne, casto cele noci probrecim, na to proc vlastne chodi domu( chodi k ranu)mi odpovida dej mi pokoj najdi mi byt a je to,s ditetem mi nepomaha naprosto v nicem, s domacnosti take ne, ale ja ho mam porad rada, a nechapu proc to nejde co delam spatne,prijde mi ze ja jsem udelala chybu,porad mi rika, ze se proste nezmenim, ale kdyz se zeptam v cem, tak rekne ve vsem, ja uz fakt nevim co dal, jeho odpovedi jsou prevazne ne,hm, to je jedno, muzete mi prosim napsat svuj nazor, jak by se mela zachovat spravna zenska ???? myslite si ze vztah, kde si me manzel, dle jeho chovani nevazi muze fungovat??? Dekuji Alice

OTÁZKA: Milá paní doktorko,nevím jak dál.Jsem vdaná 20 let,mám už dvě větší děti 19 a 17 let.Manžel je o 11 let starší než já.Celé roky jse žila v domění, že naše manželství je tak nějak spokojené, i když vnitřně jsem cítila, že si to jen namlouvám.Strávila jsem mnoho let prací v pohostinství, kde manžel pracoval se mnou.Od rána do večera jsme byli vlastně spolu.Stalo se však to, že jsem této práce nechala a nastoupila do nového zaměstnání.Začala jsem poznávat, že vše u nás není ideální, manžel dost pije,nikdy jsme si vlastně ani moc o našem vztahu nepovídali.V novém zaměstnání jsem poznala člověka, s kterým jsem navázala vztah, trvá už 9 měsíců.Je o tři roky mladší než já.Od manžela jsem odešla, zjistila jsem, že jsme každý úplně na jiné lodi.můj současný partner je tolerantní, velmi hodný a nepije.poznávám s ním úplně nové věci a tak nějak jsem s ním omládla.Zatím se však nechci rozvádět, manžel je tzv. stará škola.Vím, že jse mu ublížila, ale nechci zbytek života strávit s cholericky žárlivým chlapem, navíc úplně bez citu.netvrdím, že můj současný vztah bude trvalý,ale teprve ve svém věku 40 let poznávám, co je to láska a opora.Nevím co bude dál,ale třeba taky zůstanu sama.Přítel pracuje na turnusy,je týden doma a týden v práci, máme každý svůj malý byt ažijeme velmiskromě.S mým současno-bývalým maželem se však také vídáme, a možná teprve tedˇpoznáváme své chyby a nedostatky,vycházíme však spolu lépe, než když jsme spolu žili.Vím, že jsem ublížila i dětem, ale hodnotí to tak, že je alespoň doma klid.Nevím, jakcelou situaci budu řešit,ale rozvádět se zatím nechci.Má současná práce je náročná,hodně cestuji,pracuji dlouho do večera, příteli to nevadí, navíc v něm cítím velkou podporu.manžel by to nesnesl,musela bych být doma pěkně pod peřinkou,samozřejmě sama, protože sex se u nás vytratil někdy po 5 letech manželství.Byla jsem hodně trpělivá a tolerantní,manžel si vždy užíval své zájmy.Nevím ,co dál.Děkuji za případnou pomoc. Pavlína

OTÁZKA: Dobrý den.Prožila jsem si poslední dva roky dost zvláštně a dá se říct,že v současné době jsem již takříkajíc v pohodě,ale jsem bohužel moc přemýšlivý a dumající člověk a některé věci mi stále nedají spát,ač by měly,ikdyž stejně vím,že je tak nevyřeším.V loňském roce jsem se rozhodovala,zda zůstat s manželem,kterého mám ráda a s kterým jsme měli vcelku hezké manželství či jít za hlasem zamilovaného srdce k člověku,se kterým bych se zřejmě asi nikdy nenudila,se kterým jsem prožila něco,co už asi s nikým ne,ale možná bych neměla časem až tak tolik společného,vzhledem k rozdílnosti povah.Jsem rozumový typ i v lásce a tak jsem se rozhodla po velkém boji vrátit zpět k manželovi.Moc to bolelo,ale měla jsem v tu chvíli pocit,že nelze jinak..Přítel dlouho nelenil a brzy si našel náhradu,vlastně těsně po rozchodu.Jednu dobu jsem si říkala,že je to asi i natruc,a aby mi ublížil také,kdo ví.Nicméně jsem se z toho snažila přes půl roku dostat,brala jsem to,že asi neměl mě až tolik rád,když to dokázal vzdát,ale to asi není ode mě fér.Jediné,co mě trápí je,že spolu bohužel pracujeme.Naštěstí ještě ne spolu na jednom oddělení,ale na pracovišti,takže se jednou za čas potkáváme.Nechci se stále cítit vinna a jelikož věřím v to,že se lidé mohou k sobě chovat slušně i po rozchodu,myslela jsem,že po přebolení nejhorších chvil,to třeba zvládneme i my,ač neříkám,že je to pro mě nějak snažší,neb ho stále v srdíčku mám a i po té dlouhé době mi ve chvíli setkání /která se popravdě snažím eliminovat na minimum-ale pližte se stále chodbami jako zloděj.../buší srdce jako o závod.Na jedné akci jsem si dokonce musela dát předtím dva panáky,abych tam vůbec s myšlenkou,že ho tam potkám,došla...Ale on má stále v sobě takovou zášť /je to navíc štír,takže vím,že ti jen tak neodpouštějí/,a dává mi to najevo.Někdy se stydím i před kolegy,ikdyž to jistě všichni vědí.Občas si říkám,že mu napíši,a podám mu tak ruku ke smíru,ale kamarádky mě naštěstí vždy zastaví,at to nedělám,nevnucuji se,abych se mu ještě [tato otázka byla zkrácena] Vendulka

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu. S přítelem jsme spolu 3/4 roku, v poslední době začínám mít problém s jeho styky s bývalou přítelkyní Kateřinou se kterou není zhruba 1,5 roku a byli spolu 2 roky. Nikdy jsem nebyla žárlivá až v tomto vztahu na povrch vyplývají mé myšlenky o možném ohrožení od bývalé přítelkyně. Asi pro to, že o ní říká, že je úžasná, co dokázala, i když mu velmi ublížila nevěrou na kterou přišel a já si připadám méněcenná. I když mi říká, že by s ní nemohl být a miluje mě. Vše vyvrcholilo minulý týden, on si zlomil nohu a potkali se v nemocnici. Kateřina přijela večer a zjistila, že spolu žijeme. Potom následovalo z její strany několik vyčítavých telefonátu a sms, jak to že spolu žijeme a ona o tom neví. A při tom nás nedávno potkala a on jí řekl, že spolu chodíme. Což mé myšlenky potvrdilo. Do toho mi řekl, že se je několik přátel a jeho matka pokouší dát znova dohromady, ale tito lidé netuší, že to byla ona kdo vztah rozbil svou nevěrou. Od té doby na ni neustále myslím a bojím se, že náš vztah díky mé žárlivosti skončí. Problém je tom, že si velmi rozumíme, miluju ho a cítím, že Lukáš je 1. člověk se kterým bych chtěla zestárnout a mít děti. Prosím, co s tím? Gábina

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,náhodou jsem se dostal k této vaší diskuzi a chtěl jsem vás požádat o radu.Jsem ve vztahu do dnešního dne vlastně pořád nemanželském ale máme dítě (2 roky )a žijeme spolu 7 let a po celou tu dobu jsem nebyl schopen si tuto ženu vzít ( i když si to moc přeje ) jako kdybych někde v těle cítil že to pořád není to co jsem v životě hledal.Najednou jsem potkal ženu která mě naprosto vyvedla z míry a v srdci cítím že to je to co jsem celý život neúspěšně hledal.Problém je v tom že nechci ublížit mojí dceři která si to nezaslouží,její život je teprve na začátku a já se nemůžu odpoutat od myšlenky že někdy v budoucnu mi má dcera řekne " tati proč jsi mě opustil když jsem tě potřebovala " nevím si rady,jsem smutný z toho že pokud odejdu moc ublížím mé dnešní rodině včetně rodičů,přátel prostě všech ale nedokážu pomyslet na to že ztratím člověka na kterého jsem celý život podvědomě čekal a vím že tato žena to cítí naprosto stejně. Děkuji Rút

OTÁZKA: Dobrý den, v článku "Lepší dva skvělé roky než dvacet průměrných" jsem přečetl tuto větu: "V momentě, kdy si sama v sobě vztah uzavřete, začnete do okolí podvědomě vysílat signály, že jste volná". Nemohla byste namátkou napsat pár těch nejspolehlivějších? Asi to bude znít hloupě, ale mám dojem, že si je vykládám zcela opačně. Často se mi totiž stává, že dívka, se kterou se výborně bavíme, již někoho má a já se pak cítím trapně, že rozbíjím vztahy druhých. Johny

OTÁZKA: PRO ALENU-ALICI: Vy už máte téměř všechno vyřešené, i když to určitě nebylo vůbec lehké. Já jsem nenašla odvahu od manžela odejít, i když okolí ho jako žárlivce dost dobře zná. Přemýšlela jsem o tom, jak by to vypadalo, kdyby si opravdu něco udělal. P. doktorka mi v jednom z mých dotazů odpověděla, že se s tím setkala jen jednou, ale je třeba se mít na pozoru. Já vím ze svého okolí o dvou případech. Myslíte, že by se našel tak odvážný muž, který by mě i přes to ještě chtěl udělat šťastnou nebo v tom lepším případě by dokázal snášet citové výlevy mého manžela? Kdysi se se mnou báli jeho kamarádi i tančit u zábav, když viděli, jak se tváří. Mám pocit, že z toho není východisko. Kolik lidí by to udělalo nešťastnými, kolik lidí by mě nenávidělo a co by mi řekly děti, i když se mně ptaly, jestli mě někdy napadlo si najít někoho jiného. Přesto tátu mají rády, ať je jaký je. A jim nikdy neublížil... Janka

OTÁZKA: PRO HANINU /a všechny ostatní, už je z toho dobrý chat, že ?/: to odsouzení okolí - kamarádů, sousedů i rodiny velmi dobře znám, poučení pro ostatní - NEMLČTE ! Potom, když už to dál nebudete moci vydržet a všechno se sesype, nebude Vám nikdo věřit! Symbol západu - šťastná rodina, odpovědi na otázku jak se máš : výborně a další přetvářky se Vám krutě vymstí. Vzpamatovávám se z toho doteď, já, vzor ctnosti, držící rodinu roky "kvůli dětem" jsem teď k.... a za všechno můžu. Vysvětlení - po domácím násilí jsem našla útěchu v náručí 13 let staré lásky a je z toho kluk jak buk. Bývalý manžel mě taky už dávno /snad nikdy?/ neměl rád ale bylo to pohodlné mít uklizeno, vypráno a navařeno. Poté co o to přišel, taky vše i s ostatními svedl na mě. Kdo se ale zamyslí, musí i bez znalosti věci a podrobností přijít na to, že jsem mu neutekla pronic zanic... Milý Tomáši, sáhněte si do svědomí. Byl jste vůbec někdy při tom množství Vašich zájmů doma, když Vás potřebovala? Nebo byla na vše sama a postupně v ní narůstal pocit křivdy? Závěr : mlčet a nechat narůst problémy do neřešitelných rozměrů je blbost! Alena-Alice /43/

OTÁZKA: Dobrý den.I já řeším jeden životní partnerský problém.Jsem 12 ženatý,máme dvě děti.Moje žena je milá,hezká a máma jak má být.O mě samotného je též dobře postaráno.Jezdíme na dovolené a jako rodina fungujeme.Ale moje manželka odmítá jakýkoliv sex.Tolikkrát ze sebe sundala mou ruku,když jsem se pokoušel o jakékoliv něžnosti,že se ve mě vybudovala jakási bariéra.Tento stav trvá asi 4roky.Vše jsem řešil tak,že všechen čas jsem dával dětem a sportování,které mě baví.I v tomto jsme rozdílní.Manželka má ráda popovídání u kávy a nakupování v obchodních střediscích,já raději kolo,pobyt venku,hory.Dovolené jsme schopni zvládat pouze díky přátelům,kteří s námi jezdí.Naučil jsem se takto žít.Já i na dovolené stále hledám nějakou činnost.Ale manželka kavárny.Problém je v tom,že jsem si řekl,že takto žít nejde.Myslel jsem si,najít si milenku.Potkal jsem ženu s názory na život,které jsou shodné jako moje.Představy o fungování vztahu,trávení volného času a k přístupu ke stejným životním hodnotám.Zjistil jsem,že nehledám milenku.Ani to nechci.Chci milovat a tu lásku dávat.Doma jsem se pokusil si o všem promluvit.V otázce sexu mi manželka řekla,ať teda nad tím nepřemýšlím,že mě nechá si užít.Spíše mě to zklamalo.Z mého pohledu se nejedná o hodinu tělocviku.Co vlastně řeším?Rodina:mám moc rád děti,velmi si vážím manželky,to co pro rodinu dělá a mám ji rád,ale spíše jako sestru.Miluji jinou ženu,která miluje mě.Ta je rozhodnuta od partnera odejít,ale také s ohledem na zbytek rodiny váhá,není to člověk,který chce ublížit.Do toho všeho řeším problémy v zaměstnání,kolega,se kterým mám společnost má problémy s alkoholem a nefunguje.Je to stav,kdy za vším udělat tlustou čáru a začít znova.Mám obavu v této situaci,jestli může človek zvládnout najednou dělení firmy,rozchod(pro manželku určitě překvapivej a náročnej)a budovat nový život.Dále jestli zvládnu žít bez dětí.Přijít domů a nevidět je.Vždy mi záleželo na rodině,ale takhle žít je náročné.Vylučuji,že by měla manželka milence.Lze nějak p [tato otázka byla zkrácena] Jirka (34)

OTÁZKA: Dobrý den. Mám problém sama se sebou a chtěla bych Vás poprosit o radu. Po rozvodu jsem nějakou chvíli žila s dětmi sama, vcelku spokojeně. Jsem prý takový ten typ, který si „ví“(věděl) se vším rady. Pak jsem se seznámila se zajímavým mužem, který s námi začal během čtyř měsíců žít. Dnes vím, že to bylo příliš překotné, ale on nechtěl být sám. Náš vztah byl od začátku poměrně ve směru nahoru dolu, ale protože ve chvílích „nahoře“ to bylo hezké, nakonec jsme se i vzali. Možná to byl z mé strany (asi i jeho) takový sňatek z rozumu. Věděla jsem, že to nebude lehké, ale myslela jsem si, že to zvládnu. To hezké však stále ubývalo (měli jsme konflikty kvůli dětem, společnému času, manželova těžká náladovost, workholictví, moje „nepartnerství“apod.). Přestože jsem při těžkých chvílích stála u mého muže a snažila jsem se mu pomoci, naslouchala mu, byla jsem byla stále častěji kárána, že dělám spoustu věcí špatně, že nejsem dobrý partner, že nevychovávám dobře děti, že zneužívám jeho ekonomickou situaci.…Až jsem se uzavřela do zdi introverce a začala vnitřně utíkat. Můj muž chtěl komunikující a láskyplnou ženu a já se každý den bála, co zase večer bude. Začala jsem být ráda, když nebyl doma a nebylo ve vzduchu to zničující napětí. Neuměla jsem čelit častým neshodám, hádkám. Neuměla jsem mluvit o svých problémech ani o našich společných, protože pokud jsem na sebe něco řekla, bylo to někdy příště použito proti mně. Pak jsem mu zákonitě po tom všem neuměla dát správně najevo, že je v mém životě ten první. Dnes stojíme před rozhodnutím o rozchodu, ze kterého mně viní můj muž, prý jsem nepřikládala polínka do ohně, nebojovala o něj. Asi má pravdu. On byl ve všem až překotně aktivnější a já nezvládla naši životní horskou dráhu. Cítím se teď neskutečně špatně psychicky i fyzicky. Můj muž o mně jakoby bojuje (nechce být sám), ale jsou to zase výtky, co všechno jsem nezvládla a jak bych se musela změnit, abychom spolu mohli být. Já si nejsem jista láskou k němu ani sama sebou. Nevím [tato otázka byla zkrácena] Alice, 43 let

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,mám na vás prosbu o pomoc,protože si bohužel poslední dobou nevím vůbec rady.Před 14 dny jsem se rozešla po 2 letech s přítelem.Příčinou byl delší dobou nefungující vztah a taky to,že se objevil jiný muž.Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla pro druhého muže,protože přítel odmítal jakoukoliv budoucnost tzn.,společné bydlení,poslední dobou trávil o odděleně víkendy,v případě,kdy jsem potřebovala pomoc například pomoc když jsem marodila,tak stejně jel domů...Prostě mi nedával to,co bych od partnera čekala.Nebyla jsem schopná vylovit slovo rozchod,ale řekla jsem,že si dáme pauzu.Ihned po týdnu mi bylo moc smutno a poslala jsem mu sms a on odpověděl,že ví,že mi na něm záleží,ale že mi nemůže dát,to co bych chtěla.Potom jsem ho ještě jednou vyhledala a chtěla jsem,abychom jsme někam zašli a on mi slíbil,že se ozve,ale zatím to neuděl a uběhlo již 14 dní.Bohužel jsem zjistila,že nového partnera mám moc ráda,ale bývalého přítele miluji a chtěla bych s ním,ale nevím,zda mám ještě šanci a zároveň se mu nechci vnucovat....Moc mě to bolí a pořád na to myslím.Děkuji za odpověď. alenka

OTÁZKA: PRO TOMÁŠE: Ani už vám nechci nic víc radit, jen vás zdravím. Rad už tu padla spousta a napadá mě takové přirovnání - nedavno jsem viděla 13. komnatu s Borisem Hybnerem v televizi. On tam říkal, že se vypsal ze své závislosti na alkoholu (ukazoval, kolik popsal sešitů). My se tu také vypisujeme ze svých bolestí a jak říkáte, je to lepší než tím obtěžovat své blízké. Nakonec se s tím člověk stejně musí vypořádat sám. Ve všem, co jsem na těchto stránkách napsala, ať už vám nebo i jiným (pan PETR i PAVEL) jsem vycházela z toho, co jsem sama poznala. Hlavně jsem chtěla, aby si každý uvědomil, co může svým chováním způsobit také té "druhé" straně a jak to ta druhá strana cítí. Přeji hezký den. Janka

OTÁZKA: Manželova dcera (17 let), kterou jsem vyvdala, chodila skoro rok s klukem, který přes týden v Praze pracuje a na víkendy jezdí domů. Nikdy nezůstal kvůli ní v Praze ani ji nevzal ssebou. od začátku nám to bylo podezřelé,asi po 3/4 roce se ukázalo, že správně - je ženatý a má miminko. Celkem jsme si oddechli a předpokládali, že to skončí, když to prasklo, ale dcera se s ním chce dál stýkat, tvrdí, že už s ním nebude mít intimní vztah, ale že on je její kamarád. Nechápu, že jí vůbec nevadí, že jí celou dobu vodil za nos a může ho považovat za kamaráda.myslím si, že u ní jde o to, že je do něj stále zamilovaná a nechce se ho vzdát,ale nemá ten vztah pro ni žádnou perspektivu. Jako si s ní jenom užíval sexu a lhal jí i manželce doteď,myslím, že to bude dělat dál s tím rozdílem, že alespoň jedné z těch ženských se nebude muset vymlouvat. Naše trdlo ještě chápavě vypraví chlapce v pátek domů, protože je uvědomělá a chápe, že on má své povinnosti, přitom ji to ale samozřejmě štve. Není síly jí to vysvětlit.Vysvětluju jí marně, že je zásadní rozdíl chodit a spát s ženatým mužským když nevím o tom, že je ženatý a když pak o tom vím, že se i ona sama dostává do zcela jiného postavení . Předtím byla oblafnuté trdlo, teď je s ním vůči jeho manželce i dítěti na jedné lodi.Co s ní dělat ? Zakázat to můžeme, ale dodržení zákazu stejně nedosáhneme.Nebo máme doufat, že ji to samo přejde a že k nám dřív nepřijede návštěvou ta jeho manželka a nedá nám všem pár facek ? Díky za pomoc . Zuzana

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,i já si dovolím požádat Vás o radu.3 roky chodím a žiji se svým přítelem-40 let.Oba jsme rozvedení,bezdětní.Počátek našeho vztahu nebyl právě idilický,zcela sebekrtiticky musím říct,že mou vinou.Potkali jsme se krátce po mém rozvodu,se kterým jsem nebyla ještě vůbec srovnaná.Dvakrát jsem se s ním tehdy rozešla a poté vrátila.Skutečně si se mnou prožil dost trápení,přesto mi byl po celou dobu oporou a pomohl mi toto těžké období zvládnout.Situace i já se časem zklidnila,naučila jsem se zvládat své emoce tak,aby co nejméně ubližovaly a našemu vztahu to myslím dost prospělo.V současné době se pokoušíme o miminko a přestěhovali se společně z mého malého bytu do jeho většího,kde právě proběhla rekonstrukce.Nyní konečně k tomu,co mě trápí.Cca před rokem mne přítel požádal o ruku.Souhlasila jsem a těšila se,že nové manželství dopadně lépe,než ta naše první.Celý rok však přítel příliš o svatbě hovořit nechtěl a nyní na mou přímou otázku,jestli se tedy vezmem mi řekl,že on se ženit nechce,že si myslí,že to není na vztahu to podstatné.Má mě prý rád,v životě se mnou počítá,chce mít se mnou rodinu,ale manželství prý kvalitu vztahu nezaručí.Jsem zmatená a nevím,co si o tom myslet.Na začátku našeho vzahu o manželství hovořil jinak,pak ta žádost o ruku a nyní...Řekl,že neříká,že je to jeho definitivní rozhodutí,pro teď však rozhodně ano.Velice mě to trápí,nějak se v tom nemohu vyznat.Vím,dost dlouho jsem mu svým nevyrovnaným chováním a rozchody ubližovala.Pro mě je manželství důležité,těžko bych se smiřovala s tím,že se nikdy nevezmem.Mám ve vztahu zůstat a doufat,že změní názor?A co když nikdy nezmění?Asi bych mu to nedokázala nemít za zlé.Jiný důvod k rozchodu nemám,je spolehlivý,férový,pracovitý,prostě fajn dospělý chlap,o kterého bych nerada přišla a se kterým chci strávit zbytek života a mít děti.Děkuji za Vaši případnou odpověď,snad se mi podařilo vysvětlit svůj problém srozumitelně. Lenka 30

OTÁZKA: Jsme starší manželé, na prahu důchodového věku. Prožili jsme spolu celý život, poznali jsme se v raném mládí. Překonávali - mimo šťastných období - spoustu životních těžkostí. Teď bychom si mohli, na prahu skutečného stáří, vychutnávat jistý (byť časově odměřený)poklid a vyrovnanost z toho, že se můžeme rovně ohlédnout za svým životem a prací a ještě nemoci až s takouvou tíží nedoléhají. Na druhou stranu mi kalí radost a přímo vytáčí vystupňovaná malichernost mého muže, který mě dokáže peskovat naprosto za všechno a beze strachu, že jednou to "praskne" a že ho třeba proto (zdroj mé malomyslnosti, pocitů křivdy, vlastně každodenního "zhášení" mé pracně budované dobré nálady a sebevědomí)OPUSTÍM. Jane

OTÁZKA: Paní doktorko,mám dlouholetý problém, ale nevím, zda se s ním správně obracím na psychologa. Hodně žen odmítá muže - nechce sex, já mám problém opačný. Nejsem nymfomanka, ale potřebuji něžnost, pohlazení,něčí blízkost.A ne moc často, ale i milování. Můj manžel se mimo postel vyhýbá jakémukoli fyzickému kontaktu se mnou, ani v té posteli se o milování nedá mluvít, spíš je to náhlý a rychlý sex, pro mne často bolestivý, protože potřebuji předtím to mazlení. Vloni to bylo dvakrát (opravdu). Je mi 40, jemu 51 a jsme spolu 8 let. Už v minulosti jsme o tom víckrát mluvili, nejdříve nechtěl o tom mluvit, bylo mu to trapné, později, když viděl, že bych ho kvůli tomu opustila, řekl, abych byla trpělivá, že má psychické(to snad), později zdravotní problémy (nemá). Jednou jsem se odstěhovala a to byl po návratu sex denně, ale jenom asi měsíc. Pak znovu po starém. Na letmý dotek reaguje podrážděně, prostě mě jako ženu nechce. Jinou určitě nemá, celkově jako kdyby na ženy nebyl. Žárlí na mě, kdybych někoho jiného měla, hned by to zjistil, protože mě stopuje na skoro každém kroku. Myslím,že vypadám dost dobře, muži se za mnou ještě pořád otáčí a v mém věku je tento stav pro mě frustrující.Jinak jsem v manželství docela spokojená (finančně moc ne), je to spíše vztah přátelský.Možná se zeptáte, proč jsem si ho brala? Začátek je vždycky hezký a pak jsem pokaždé doufala, že to bude lepší. Já se ale obávám, že s přibývajícím věkem to bude spíš horší... Tak nevím... Děkuji za odpověď. Ivana

OTÁZKA: Dobrý den,před třemi lety jsem se jako zadaná zamilovala do svého taky zadaného nejlepšího kamaráda-spřízněné duše. Bylo to vzájemné, já jsem svůj vztah kvůli němu ukončila, on ten svůj ne, přesto se mě ale nedokázal vzdát, a tak žije v takto podivném trojúhelníku už víc než dva roky. Já jsem během té doby už dvakrát ztratila úplně nervy, rozešla se s ním a našla si nového přítele. V tu chvíli mi ale vždy nasliboval, že se všechno změní a říkal mi, jak mě miluje. Já mu pokaždé uvěřila a vrátila se k němu, možná i díky tomu, že jsme se nikdy nepřestali úplně vídat a že jsem si ho vždycky vážila jako člověka, který mi v životě moc a moc pomohl a podržel mě v těch nejhorších chvílích. Taky proto nechápu, že teď, když on sám je důvodem mého trápení, s tím nedokáže nic dělat, že mi nepomůže jako jindy..Já sama bych nikdy nevěřila, že budu ochotná žít v takovém vztahu, ale nedokážu si pomoct, stále ho svým způsobem miluji a vím, že on mě taky. Myslela jsem si, že jeho vztah s tou druhou dívkou je už jen formální, bohužel jsem ale zjistila, že ji má asi pořád rád. Když jsem to zjistila, rozešla jsem se s ním, ale pořád ten rozchod nedokážu brát jako definitivní a stále na něho myslím. Stejně jako dřív se i teď vídáme.Nejsem si ale jistá, jestli ho mám pořád tak ráda jako dřív, nebo jsem s ním a žárlím na něj jen ze zvyku. NEvím už, co dělat dál. Dřív jsem stále kolísala mezi tím -vymazat si ho úplně ze života- a čekat pokorně, až se jednoho dne rozejde s tou druhou. Doufám, že existuje i jiná možnost. Prosím, poraďte mi.. Andrea

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,dodala jsem si "odvahu" Vám napsat i vzkaz Péťovi,ale asi nějaké znamení a vždy se mi zasekl pc a text zmizel.Jak jste psala Alici "Jsem ráda,že vás tato rubrika držela "nad vodou".Než jsem před rokem a kousek kývla na to,že partnerskou poradnu zde vezmu,váhala jsem.Nedovedla jsem si představit, že by to mohlo být smysluplné na tak malém prostoru,který je k dispozici.Ale po čase jsem zjistila, že to smysl má, že to někomu pomáhá, a to mě opravdu těší:-)"JSEM VÁM VDĚČNÁ,ŽE JSTE KÝVLA:o)Už z fotky vyzařujete pozitivní energii a klid,kdybych měla dostatek peněz a hlavně byla z Prahy ,tak bych si k Vám šla s důvěrou "vylít"srdíčko.Mám ho plné bolesti:o(Jenže taky vím,že "čas" je nejlepší léčitel.Myslíte,že když se na mne manžel"podepsal"tak,že nejsem schopna věřit žádnému muži,že pochybuji o jeho slovech,citech,že to už tak budu mít napořád?Já mám pocit,že jo.Sestra mě "utěšuje",že určitě ne.Jenže já cítím pořád tu bolest z té zrady od mého muže a nějak mi nejde se z toho dostat.Trvá to už 1.5roku.Manželství trvalo 10let a bylo pěkné,bohužel bezdětné.Jenže manžel měl asi ty samé myšlenky co má teď PETR ,našel si přítelkyni a se mnou se rozvedl.Taky jsem byla jeho první-ještě teď, po tolika letech ,si pamatuji,že když mi řekl,že je panic ,tak jsem to obrečela(doma).Bylo mi jasný,že dřív nebo později bude chtít jinam.Však se to ani nedoporučuje,že,brát si první lásku:o( Proto Petrovi "nezávidím"jeho rozhodování.Stejně si myslím,že nebude spokojen ani tak ani jinak.Je citlivý a tak i když by šel jinam kde by se nakonec zamiloval tak silně,že by kvůli tomu odešel od své ženy,tak ho bude asi žrát jeho svědomí,že ubížil své ženě.Tu bolest bych nikomu nepřála,hlavně to "poznamenání"do budoucích vztahů,hrozný.Pak můžete mít i přítele,který to s Vámi myslí upřímně a Vy "poznamenaná" se bojíte a raději volíte samotu,která Vám není vlastní:o( Proč to nejde z hlavy vymazat a začít znovu -bezbolestně.Holt,to je život,že:o(Tak a srdíčko se částečně"vylilo":o) Radka

OTÁZKA: Dovolil bych si zapojit do diskuze s Petrem. Je mi 36 let jsem 15 let ženatý a před pár lety jsem měl podobné problémy. Dnes můžu říct naštěstí jsem zůstal jen v teoretické rovině.Pár let jsem si pohrával s myšlenkou, jaké by to asi bylo s jinou ženou (manželce jsem 18 le věrný) a že by mi snad ani nevadilo, kdyby mně manželka podvela jako první, i když k tomu nemněla zrovna moc příležitostí. Před pár měsíci se mi ale stalo něco co do dnes nemůžu pocopit. Nechtěně jsem vyslechl, v nočních hodinách, když jsem už jako spal, rozhovor mojí ženy s jejím kolegou z práce, který se mi jevil jako flirt. Pak jsem ještě zjistil zvýšenou SMSkovou komunikace mezi nima a už to ve mně začalo vřít. Během týdne jsem zhodil skoro 5 kg, skoro měsíc jsem pořádně nezamhouřil oko a navíc jsem zjistil, že svoji ženu strašně moc miluji a nedokážu se smířit ani s tím, že "potřebuje" s někým flirtovat. Dnes už téměř jistě vím, že šlo zřejmně jen o nevinný flirt, ale jsem strašně rád, že jsem před lety nepodlehl mím "choutkám" a zůstal jsem věrný. A tobě Petře, jestli Ti můžu poradit jestli svou manželku opravdu miluješ, tak neexperimentuj. S největší pracděpodobností by jsi toho časem litoval. P.S. Nejsem žádný puritán ale k lásce patří věrnost. Honza Petrovi

OTÁZKA: Mám takový malý problém,zamilovala sem se do mího nejkamaráda.Po pár měsících sem mu to řekla a on mi nato řekl,že cítí to samé.Ale neví jestli semnou chce chodit,protože se bojí že kdyby to nevyšlo,už bysme nebyli dál kamarádi.To se takhle táhne už 2 měsíce a pořád si jen píšem zamilovaný sms.Vidíme se každej den krom víkendů (je mimo město) Myslíte že bych měla udělat první krok já a říct mu žebych snim ráda chodila??Děkuji za odpověď kamarád

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, je mi 24 let a mám za sebou 3letý vztah. Před půl rokem jsem se s přítelem ale rozešla, nebyla jsem si jista, že ho miluji a že je ten pravý, on už si se mnou plánoval budoucnost, což já nebyla schopna. Nicméně po 4 měsících jsme se k sobě vrátili. Parnter mne hluboce miluje, denně mi to dokazuje, nicméně já si už tak jistá nejsem. Tato má nejistota vyústila v to, že absolutně s ním odmítám sexuálně žít. Nevím, jak tuto situaci řešit, či rozchod by byl tím nejlepším řešením. Nechci mu znovu ublížit. Velice Vám děkuji za radu a jsem s pozdravem. Adéla

OTÁZKA: PRO TOMÁŠE Myslím že rozumově to máte srovnané. Vaše žena si váš zájem nezaslouží,ani o to nestojí.Myslím, že už by byla dávno pryč, ale vaše projevy náklonosti ji brzdí.Ono se za těchto okolností odchází hůř, než po hádce a bouchnutí dveří.Kdyby o to stála, poznal byste to.Nemyslete si, jí se taky dobře nežije.Ona rozbíjí rodinu a je si toho vědoma.Jen neví jak z toho ven. Vás už nemiluje, srdce jí táhne jinam, zároveň vás má ráda (JENOM RÁDA! jste přeci jen otcem jejich dětí), ale ví moc dobře, že to bude jednou ona, kdo dětem bude muset vysvětlit, proč jste se rozešli.Nechte ji jít.Pokud má pocit,že bude s někým víc šťastná, ať jde.Proč myslíte že se s Vámi nebaví? Je to jen forma protestu, že jste ji citově donutil (myslím těmi vašimi projevy lásky) s Vámi být. Má tohle cenu? Šetřete to pro někoho kdo o to bude opravdu stát a kdo si to zaslouží. Život máte před sebou a vůbec je příliš krátký, než abychom "měli čas" někomu se doprošovat. Zraňujete tím sebe a pokud to ještě nějakou dobu takhle necháte, pak by se mohlo stát, že ji opravdu začnete nenávidět. Proto byste to VY měl utnout dřív, než se tak stane. Nevím jak máte staré děti - to mi asi uteklo - ale nemyslete si, že oni nic netuší. Nemusíte se hádat na to, aby pochopili, že se něco děje. Děti jsou vnímavé a citlivé a pro jejich psychický vývoj je daleko horší žít v prostředí, kde se jako nic neděje a přitom děje.Proto je na čase hrát fér a právě kvůli těm dětem začít jednat. Zaslouží si žít prostředí kde nevládne napětí a stres (i když tiché formě). Jsou to mé subjektivní pocity,takže mě samozřejmě berte s rezervou, ale napsala jsem to tak, jak jsem to cítila. Hanina

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,jsem strašně moc ráda,že jste mi poradila.Při čtení vaší odpovědi, jsem si uvědomila, že máte ve všem pravdu!!!Udělám to jak říkáte a doufám, že to tak vyjde!!!Jste moc hodná,moc děkuji.Moc jsem to potřebovala slyšet.Slyšet pravdu a názor od nestranné osoby.Děkuji.Mějte se krásně.Nashle Eliška Eliška

OTÁZKA: jiz je noc a koukam jestli nekdo nereagoval...tak jsem si aspon precetl co jsem napsal a ta hrubka mne az rozesmala.jenze, ta zmena stavu je pro mne tak neprijatelna,ze jsem misto ztratil napsal stratil , sakra(-: !neda mi to jeste nenapsat,ze tim,jak jsem se pokusil nad to vsechno povznest,abych nebyl tak zavisly a zacal "byt sam sebou a zajimavy",tak tim vic zacinam byt presvedcen,ze si ma zena mou lasku jiz nezaslouzi.zatim dela vse pro to ,abych to jiz vzdal a dal impuls k jejimu odchodu.ona si mysli,ze budeme skveli pratele,protoze si mne strasne vazi...,ale,on ji miluje a potrebuje ji.ale........,kdyz nekoho milujete,tak pratelstvi nejde.reakce na ztratu nez to preboli je spise nenavist.kdyz ctu vase pribehy o tyrani a ponizovani,tak opravdu nechapu,co ta moje zenska vlastne hleda?!proste si chce nabit hubu!ja jsem i premyslel o separaci,ale mam strach,ze kdyby spolu (ma milovana zena a nenavideny partner) zkusili nejaky cas byt,ze by otehotnela a navrat by jiz nebyl mozny...jelikoz toho snehu nemame dost,jedeme na tyden na hory zalyzovat si.uvidime...?!jinak vam strasne dekuji za pomoc,protoze sdelene trapeni min boli a nez tim zatezovat kamarady,tato pomoc je k nezaplaceni a opravdu dovede cloveka odrazit ode dna.diky a piste!!!!!!! Opět Tomáš

OTÁZKA: Děkuji Vám paní doktorko za odpověď, asi máte určitě pravdu s tím že manžel ve mně spíše vidí matku než patnerku. Měl k matce pěkný vztah a když onemocněla těžkou nemocí a posléze zemřela, tak jsme to já i manžel těžce nesli. Teď bych ale potřebovala poradit jak mám na manžela zapůsobit, abychom si spolu mohli o našem vztahu popovídat. Nepřipouští totiž na toto téma žádnou diskuzi, určitě se touto situací také trápí, ale mužská ješitnost mu nedovolí si se mnou o tom popovídat. Našeho divného vztahu si všimli už i děti, pořád se ptají co se děje. Kluci jdou za tátou s nějakým dotazem a on je nervozní, jen jim "odsekne". Dříve pořád něco kutil, kolem baráku a teď jenom sedí u počítače - podniká v tomto oboru. Pořád říká, že už se v životě namakal dost, že každou cihlu měl nejméně 5x v ruce, tak ať makají mladí. Dříve jsme chodili na procházky se psem, jezdili na kole... Pořád doufám, že se to zas urovná, ale jak? Neumím si poradit. je mi moc smutno a on se tím víc cítí na koni. Už jsem byla několikrát pozvána od známého na kávu, ale pokaždé odmítám. Určitě by mi to pomohlo, ale zase ta představa, že nejsem na kávě se svým manželem ale s kamarádem, a já bych si tak přála právě posezení u kávy manžela, tak raději nikam nejdu a trápím se vnitřní nejistotou. Asi mi těžko poradíte, ale přeci jen se budu těšit na Vaši odpověď. Děkuji Jana

OTÁZKA: pro Haninu,Janku,Alici alias Alenu,paní doktorku a vůbec pro vsechny!moc dekuji,jak mi fandite a chcete pomoct.kdyz si prectu pribeh Pavla,tak vidim,ze muze byt jeste hur.Samozrejme ze mam strach,co bude dal,ze nechci byt rozvedeny,ale hlavne kvuli DETEM.dost jsem si to vse v hlave premlel.rikate abych byl sam sebou,abych brzdil v projevech citu,abych byl zajimavy...bohuzel,jak plyne cas a cekam,jestli se ma zena do mne zpatky zamiluje a zustane se mnou,ja se postupne odmilovavam.rekla mi hodne krutych slov,ktery mne boli a nejsou pravda.ja jsem samozrejme taky zarlivy,ale zdravě z lasky.dojel jsem prave na to,ze jsem zene moc veril a dal moc volnosti.jinde je zas problem,ze muz nikam zenu nepusti a kdyz najednou muze po dlouhe dobe vyrazit treba na tridni sraz,tak je jak urvana ze retezu.malo volnosti je spatne.moc volnosti take,protoze vas laka ochutnat zakazane ovoce a co oci nevidi srdce neboli.ja jsem vtom mel jasno.nechci se chvastat,ale žádaný muz jsem byl.ruzne divky a hlavne zeny po tricitce jsem velice zajimal,protoze jsem jim dovedl naslouchat a byl jsem pro ne nedobytny.ne,ze by se mi nelibily,ale ja jsem vzdy vedel,ze mi ten romanek za to nestoji.vedel jsem,ze zadna neni lepsi nez ma zena.tim,ze jsem byl casto pryc mi byla vzacna a hlavne jsem nechtel riskovat,ze bych ji mohl stratit.mne dodalo sebevedomi ten pocit,ze je zajimam a tim,ze jsem jim nepodlehl jsou vzajemne sympatie stálé.takhle jsem veril i sve zene.myslim si,ze je strasne naivni a zaslepena zamilovanosti.kamaradi,kteri to vedi a znaji nas,ji nechapou a vetsina mi radi,at ji necham jit,at se nebojim,ze si nekoho nenajdu.jenze - nase deti.my se pred nima nikdy nehadame a oni zijou v predstave harmonicke spokojene rodiny.moc jim to ublizi...cekam,jestli se taky ozve nekdo,kdo podobnou manzelskou krizi zazil a vse dopadlo dobre a jestli neumreli,ziji SPOKOJENE SPOLU dodnes.muj pribeh nema moc stastnych koncu.chlap je jesitny a byt dlouho trpelivy je veliky problem!preji vsem brzke jaro Tomáš

OTÁZKA: Byl to pro ní důkaz , že je z lásky k ní schopen čehokoli. Naopak když jsem tehdy, chtěl odpovědět stejnou a počkat si na něj – říkala, že je to další důkaz mé zkaženosti a že když jsem takový násilník, nebudu již moci ovlivňovat svoje děti. Jenže jejich vztah jim nakonec nevydržel, on si našel jinou. A já jsem své ženě takříkajíc zbyl….Navíc nejsem s to všechny ty události překonat. Moje paní tvrdí, že je to dnes normální a že se vlastně tolik nestalo. Nevím, jak se k ní mám vrátit, navíc se v průběhu dní stále ukazují drobné či větší podvody z toho roku. Jsem nesoustředěný, chybuji, jako bych to nebyl já. Jsem moc rád, že jsem nepřišel o možnost být se svými dětmi, ale pořád mám potřebu někoho milovat, tak jako dřív. Díky za odpověď Pavel - pokračování

OTÁZKA: Dobrý den. Je mi 35 let, mám 10 let rodinu, dvě úžasné děti 3 a 6 let, práci ve vlastí malé firmě a skvělou ženu. Žil jsem průměrným, ale šťastným životem. Jenže loni se ukázalo, že moje žena žije ještě s jiným člověkem. On pochází ze zámožné rodiny, žije z apanáže svých rodičů a nemusí tak prakticky pracovat. Což má za následek, že má spoustu času na své koníčky a na moji ženu. Moje paní mě s ním dokonce seznámila – tehdy jsem o jejich vztahu neměl ani tušení. Nakonec se ovšem všechno ukázalo – protože oni se se svým vztahem na veřejnosti nijak netajili. Žena mi vyčítala, že já jsem o ní ztratil zájem, jako důkaz má třeba to, že on na ní má čas kdykoli (je to logické když nepracuje) Nebo to, že ji všude pustím (nikdy jsem nebyl žárlivý). Byl to pro ní důkaz ne tolerance, ale nezájmu… Moje maminka nežije v Praze a maminka ženy spíš byla ochotná hlídat děti, když vyrážela s tím pánem. Je proto pravda, že třeba večer jsme spolu málokdy někam chodili. Mnohem raději jsme byli doma s dětmi – jsem si tedy myslel. Když se celá věc provalila, měl jsem od nich na vybranou – buďto budu jejich vztah tolerovat a zůstanu tak s dětmi, nebo ne a pak budu muset odejít. Děti pána znali dobře, moje paní je s ním během roku (stejně jako mě) seznámila. Takže pak nastalo období, kdy já jsem téměř nechodil do práce, abych si děti užil a žena a pán na sebe měli o to víc času. Současně s tím, jsem začal dostávat vzkazy o tom co spolu dělají, případně „omylem“ zamilované sms mojí ženy… O celém divném stavu se dozvídalo čím dál víc lidí z našeho okolí. Moje žena tvrdila, že se nemá za co stydět, zato já jsem byl hanbou totálně válcován. Vše vypadalo, že se děje proto, abych se definitivně rozhoupal k odchodu. Taky mi to žena čas od času doporučovala. Pak na mě pán dvakrát poslal nějaké své svalovce, kteří mě už úplně jasně doporučili odejít. Moje žena vždy tvrdila, že je proti násilí, ale tohle na něm obdivovala. Byl to pro ní důkaz , že je z lásky k ní schopen čehokoli. Naopak když jsem t [tato otázka byla zkrácena] Pavel

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, mám k Vám velkou prosbu.Je mi 40 let, mám vcelku spokojené manželství, ale nějak se přestávám v poslední době orientovat sama v sobě i manželovi. NIkdy nebyl manželem, který by mě nadstardantně opečovával a abletoval, já jsem ke své smůle úplně z jiného těsta. Mám velice ráda lidi kolem sebe, všem se snažím vyjít vstříc a nedělám to s žádným vedlejším úmyslem,prostě to dělám ráda.Také jsem začala studovat vysokou školu, letos končím, manžel mě moc nepodporuje, snažím se rodinu ( máme 2 děti) a vše okolo zvládat.Manžel si přes můj protest prosadil koupi chalupy,nejsem tam šťastná, mám velké zdravotní problémy,nemohu moc fyzicky pracovat, to nás asi rozděluje.Manžel chce , abych ho plně v tomto podporovala a souhlasila se vším, co navrhne.V poslední době jsem velice unavená,starší dcera mi pomůže, pokud má čas, manželovi si musím o všechno říct. Už několikrát jsme měli debatu o tom, co od něho očekávám, co mi chybí, co potřebuji. Chvíli to fugovalo, teď je zase vše ve starých kolejích.Mě už nebaví stále být ta, co vše urovná,co přijde první, co bude dávat impulsy k intimním chvilkám.Hledám stále v sobě nějaké chyby, co dělám špatně,neumím se donutit být jiná.S manželem se chováme k sobě slušně, ale mi to připadá, jako bych žila s bratrem a ne manželem.Je mi to velmi líto,manžela jsem si brala z velké lásky,ale za dobu našeho manželství jsme ušli oba kus cesty a nějak se v současné době naše cesty rozdělují.Velice ráda bych si přečetla Váš názor na celou situaci a přeji Vám mnoho úspěšných chvil při setkáních tady na internetu. Děkuji za odpověď R Radana

OTÁZKA: Dobrý den, před třemi roky jsme se rozešli s tehdejším přítelem, více méně hlavně proto, že tvrdil, že se nechce vázat, ženit, mít děti apod. Občas jsme se ještě vídali a zůstali v kontaktu. asi před rokem jsem se seznámila se současným přítelem a jsem přesvědčená, že je to ten pravý muž pro život, plánujeme spolu rodinu, svatbu, rekonstruujeme byt. Asi před měsícem se ovšem začal ozývat bývalý přítel - prý se mu o mě zdálo a hrozně se mu začalo stýskat, posílal SMS, maily a chtěl se sejít. Já jsem to odmítla, protože když jsme se viděli naposledy, tak se mi zdálo, že jsme se strašně odcizili a vlastně si nemáme co říct. Když jeho SMS nepřestávali (píše zvláště v nočních hodinách), tak jsem mu napsala, že mám přítele, jsem spokojená a nemá cenu, aby mi psal. Stále trval na tom, že se chce sejít, tak jsem nakonec souhlasila, že se uvidíme ráno v metru na 5 minut, nakonec z toho naštěstí sešlo, ale dále mě atakuje SMSkami, na které neodpovídám. Jak myslíte, že to může dlouho trvat? Jak se to mohlo stát? Vždycky mi přišlo, že se citově moc neprojevoval a byl racionálně založený člověk. Já jsem si zcela jistá tím, že můj současný vztah je ten pravý, ale příteli jsem řekla, co se děje a jak to cítím, ale přesto myslím, že se cítí ohrožený a není mu to příjemné. Na noc mobil vypínám a ráno SMS mažu, ale každopádně si bývalý přítel velmi zkazil vzpomínku, kterou jsem na něj měla. A proč to lastně píšu? Zajímá mě názor psychologa na takovéto chování. Mockrát děkuji. Roberta Roberta

OTÁZKA: Dobrý den, přečetla jsem si všechny dotazy a reakce pana Tomáše. Dovolím si napsat svůj pohled na tuto záležitost. Jsem rozvedená. Můj bývalý muž byl nesnesitelný, sobecký, rozmazlený, žárlivý a psychicky labilní. Našla jsem si milence. Byl to pro mě jediný únik ze světa, v kterém jsem žila.Ano bylo to odsouzeníhodné, v tu chvíli jsem byla sobec já, tajila jsem ho, odsoudili mě všichni, rodina, přátelé, sousedi. Najednou jsem tady byla já a on. Pak se vše dozvěděl můj můž.Prosil abych neodcházela, květiny, sms, zlato, šperky, chtěl znovu šanci - tak po stopadesáté (předtím byli mezi námi ádky a mé odchody a zase příchody, pořád jsem mu dávala šanci), co všechno mi dělal o tom bych mohla napsat knihu.Ale já se prostě poté co jsem si našla milence rozhodla mu je NEDAT.Bylo to mé poslední slovo, prosila jsem ho, ať mi nic nekupuje, že mu prostě už šanci nedávám, už jsem nemohla neměla jsem sílu, on jako když mě neslyší, pořád mi něco kupoval, dělal večeře, byla jsem zoufalá, nechtěla jsem tyhle projevy, chtěla jsem klid nic víc, jen aby mě nechal být, že můžeme být přáteli, ale že žít už s ním nemohu, vše marné, denodenně se pokoušel o sex, bylo to strašné!.V očích všech to byla chudinka, která se snažila a já ta mrcha s milencem. Ve skutečnosti to je sobec, který se jen bojí samoty, neajímalo ho že už ho nemiluji, bylo mu vše jedno, chtěl mě mít jen doma pro sebe, bez ohledu na mé pocity.Vnucoval se mi a mě se hnusil čím dál víc.Teď jsem už konečně rozvedená a pořád nemám klid.Píše mi pořád, pořád mi sebe vnucuje, zve mě na parník a já nevím kam. Ztratil ve mě poslední zbytky úcty, kterou jsem ještě měla.Nesnáším ho a je mi odporný.Bohužel. Nechtěla jsem,ale dopadlo to tak.Pane Tomáši, tím nechci říct, že jste jak můj exmanžel, proboha jen to ne, ale chtěla jsem tím říct, jestli třeba nemáte strach o sebe, co bude dál, proto chcete ženu zpět.Teď máte nějaké zajeté rituály a to vše se změní. Ano změní, ale je to lepší než u své ženy vzbudit to,co ve mě vzbudil můj muž. Hanina

OTÁZKA: co mám dělat když jsem pro partnera milenka.Je nám spolu dobře ale musí se vracet k ní. SARKA

OTÁZKA: Dobrý den paní Jitko, manžel zažádal o rozvod po 13 ti letech manželství. Zařídil si nové bydlení se svou milou. Jsem se dvěma dětma sama.Ničí mě pomyšlení, že se rozhodl pro tu druhou(rozhodování trvalo 8 let).Poraďte mi prosím, na co myslet, abych se nehroutila.Prášky mě vždy jen utlumí a uspí. Probuzení je znovu nechutné- Narazila jsem náhodou na vaši poradnu, tak jsem zkusila napsat.Děkuji za nějaké povzbuzení. Alena

OTÁZKA: Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu.Před dvěma roky si manžel posílal lehce erot.SMS zprávy a scházeli se,bohužel je to vdaná paní ze stejné vesnice.Když jsem to odhalila,manžel nic neskrýval,netajil,akorát tvrdil,že o nic nešlo,Když jsem podotkla,že se mi to nelíbí,beru to jako zradu,protože to dělal tajně,mě za mými zády.Na společných akcích se potom smáli,vtipkovali,dotyčná za mnou chodila a povídala si se mnou,jako byse nic nestalo.Přitom za zády o mě dosti vulgárním způsobem mluvila s ostatními.Moc mě to trápí.Když jsem chtěla po manželovi,aby se mě zastal ,tak jen odpovídal,že ona mu za to nestojí a nebude se s ní zahazovat.Mě nepozdraví,ale když jdeme s manželem,tak se okamžitě hlásí a zdraví.Už t jsou dva roky,ale nevraživost z její strany neustále trvá.Od té doby si všímám věcí,které jsem dříve vůbec nesledovala.Důvěra je narušena a bojím se,že něco pokazím.Máme spolu dvě děti.Když někam vyjdeme manžel si všímá více ostatních žen a mě nechá napospas okolí a mě si nevšímá,jako kdybych tam nebyla.Ostatním chlapům se to nelíbí,že neustále drží jejich manželky,ale nic mu neřeknou,chodí za mnou ať s tim něco udělám,je mi potom trapně.Už jsem i přemýšlela,jestli by mi nebylo lépe bez něj,ale pořád myslím na dětí,rodina je u mě na prvním místě.Když to manželovi naznačím , na chvíly si to uvědomí,všehno je fajn,ale za chvíli to udělá znovu.Nevím co mám dělat.Děkuju za radu a přeji hezký den. Anna

OTÁZKA: PAVLE: Sice nejsem odborník, ale dovolte mi radu. Pokud chcete opravdu jeden na druhého zapomenout, přestaňte se vídat, psát si ... je to moc těžké, ale nejúčinnější. Říká se, že sejde z očí, sejde z mysli, i když to trvá někdy hodně dlouho. Janka

OTÁZKA: .......Snažili jsme se jeden na druhého zapomenout, ale nejde nám to. Poraďte mi tedy prosím, jak takovou situaci zvládnout. Děkuji P. Pavel

OTÁZKA: Dobrý den paní Jitko! Já (27), mám takový velký životní problém. Vždy jsem si v životě věděl rady, až do dneška. Mnohokrát jsem uměl skvěle poradit druhým i sám sobě, ale tohle na mě už je přeci jen příliš a chtěl bych se poradit s nějakým odborníkem, tedy s Vámi. Po pěti letech vztahu se svou přítelkyní, jsme se vzali. Měli jsme skvělý vztah, ve kterém byla tolerance, láska, důvěra atd. Já jsem možná po dvou zklamáních, kdy mě mé předchozí přítelkyně velmi ranili, nedával tolik citu, možná proto aby mě další zklamání tolik nebolelo. Bylo prostě pro mě lepší mít vše pod kontrolou. Věděl jsem, že mě moje přítelkyně (29) miluje a dělá pro mě věci, které ostatní slečny nedělali. Velmi jsem si jí vážil, jen jsem si nebyl jist zda je to ta pravá. Měl jsem i několik milenek, jelikož přítelkyně v posteli trochu zpohodlněla, stačila jí něha a dotyky, což jsme jí dával, ale mě chyběl vášnivý sex. Ani mezi milenkami jí ovšem nemohla žádná konkurovat, co se týče souznění se mnou. Nikdy jsem se také do žádné milenky nezamiloval. Nyní máme 10 měsíců po svatbě, máme byt, auto vše co je třeba. Čekáme spolu potomka a vše vypadá, jako by bylo v naprostém pořádku. Ale není! Zamiloval jsem se do jiné. Najednou bruslím na hraně. Záleží mi na dvou ženách a nechci ztratit ani jednu. Je to velmi zvláštní a nikdy předtím jsem si nemyslel, že bych takovouto situaci řešil. Žena, do které jsem se před třemi měsíci zamiloval, je nejspíš ta kterou jsem hledal. Je o rok mladší, velmi mě přitahuje nejen sexuálně, je sportovní typ jako já, povahově velmi vyrovnaná. Také mě miluje a jsme z toho oba trochu nešťastní. Vyhledáváme se navzájem, píšeme si, dáváme si najevo, že se milujeme, přitom sexuálně mezi námi ještě nic neproběhlo! Nevím jestli jsem se krátkodobě zbláznil, nebo jestli tomu velmi intenzivnímu citu mám věřit. Dovedu si ale náš budoucí život představit. Manželka o ničem neví a ani já nedávám nic najevo. Každopádně s „milenkou" tuto záležitost začínáme pomalu řešit. Snažili jsme se jed [tato otázka byla zkrácena] Pavel

OTÁZKA: ještě k tomu podotýkám,že bydlí 100km ode mne,ale doted jsme to zvládali pomocí návštěvy,sms a chatu,Děkuji Eliška Eliška 2

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,píši Vám již po druhé.Strašně moc Vás prosím!!!,potřebuji pomoct!!!Psala jsem Vám o vztahu k muži,kterého moc miluju a on mne,seznámili jsme se před 2 a půl měsíci,bylo to krásné ale je to 4 týdny co to ochladlo.Je to velmi pracovitý podnikatel,hodný, upřímný, až to někdy bolí. má z minulého manželství 2 malé holčičky.Včera jsem mu napsala, že ho mám ráda a moc mi na něm záleží, ale že potřebuji vědět na čem jsem u něj!Podotýkám, že vždy hned odepíše a odepsal:že má ted velké starosti s malou dcerkou a ta je na prvním místěto já vím a chápu to,nevážila bych si ho kdyby né a musí to vyřešit,to je prvořadé. pak psal,abych na něj nečekala,že mi za to nestojí,že si to musí tohle vyřešit a proto mi ted nemůže nic slíbit.To je prý celá pravda a nic v tom není jiného nebo jiná!Byl to šok,tak jsem mu neodepsala.Za hodinu mi napsal,jestli můžu na chat a tam mi řekl,že to není jeho přání, ale pouze pochopení a pak řekl, že na to mám zapomenout!PROSÍM,co mám dělat???Dát mu čas na vyřešení problémů a jak dlouhý?Myslíte,že o mne ještě stojí???Jsem velmi zmatená a nevím co mám dělat!!!Miluji ho a nechci ho ztratit!PROSÍ´M PORADTE MI BRZO,NEBO SE Z TOHO ZBLÁZNÍM!!!!dĚKUJI MOC ZA KLADNÉ VYŘÍZENÍ!Nashle Eliška Eliška již po druhé!

OTÁZKA: PRO JOLLA /40/ : milá Jollo, píšete že s manželem podnikáte a že byste nedostala po rozvodu skoro nic. Kam na to chodíte? Pokud manžel nevyňal ze společného jmění manželů část určenou k podnikání, máte napůl veškeré zisky a bohužel i ztráty - dluhy. Můj bývalý to na mě také také takhle ZKOUŠEL, zamčel si pracovnu s drahým PC a veškerým vybavením, zabavil auto, materiál - a až jsem si já našla právničku, která mu vše vysvětlila, teprve tzv. sklapl. Není podstatné, na koho je co v manželství psané, výjimka je pouze u dědictví. Pokud jsou věci ať již movité nebo nemovité pořízeny za trvání manželství a pokud není část pro podnikání výslovně VYŇATA ze spoluvlastnictví, je vše NAPŮL ! ! ! Nedejte se. Zdravím všechny, pro které je tato rubrika vzpruhou a přimlouvám se za větší předávání vlastních zkušeností z těžkých životních situací. Alena - Alice /43/

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, mam problém s bývalou přítelkyní (21). Je tomu už 4 měsíce, co jsme se po veliké hádce rozešeli. Důvod byl jednoduchý - já byl do ní zamilovanej až "po uši", chtěl jsem s ní být pořád, ona tvrdila, že taky, ale já byl přesvědčenej o opaku, protože se mnou távila čím dál tím méně času. Dokonce i se svojí kamarádkou trávila více času, než se mnou. Mno, ale problém je takový, že já jsí i přes ty hádky miloval, a vlastně stále miluju dodnes, a nevím, co mam dělat. Ona už má dávno jiného přítele, ale já jsem ničeho-schopnej, protože někde v hloubi duše jsem stále s ní,a bojím se nového vztahu... Prosím, poraďte, jsem totálně na dně... Mnohokrát děkuji. David (23)

OTÁZKA: Ja mám problem spis s rodinou nez s partnerem. po 17 letem manzelstvi jsem se zamilovala a rozbila jiz nefunkcni rodinu. Bohuzel manzel se to jeste snazil par let pred tim zachranit stavbou domu, ale to dopadlo katastrofalne. staveli jsem pres muj protest na matcine pozemku, ktera nas obalamutila , ze po kolaudaci na nas növy dum prepise , ale mecis pred kolaudaci vyhodila meho partnera me s nim. Ja jsem se zhroutila snedla leky a skoncila v blazinci , tehotna. Ona se odmitala tam jen jit podivat i privezt mi me osobni veci , lekari nechapali. Skoncilo to jeste hur, dostala jsem epilepticky zachvat as koncila na aru v komatu:( No matka okamzite dojela do pobytu kde jsem s detmi a novym partnerem byla a sebrala mi deti . po roce kdy mi dceru, ktera je postizena, ani neukazala jsem ji nakonec ziskala . Jenze ona nechapu ze babi je zla a hlavne moje nevlastni sestra , ktera ji pise sms typu utec od mamy , pokud neuteces babicka te nebude mit rada a tak dale. Nevim co mam delat, nechci dceri prohledavat mobil nechci ji omezovat, ale vidim jak se trapi. Ona rika ze oni jsou taky jeji rodina a ze ji kupuji veci a ja jsem uplne bezmocna. je hlucha a spatne seji vse vysvetluje( Muj byvaly muz je pro me, ale uz je taky unaveny:( Boji se o dite i o me, vi ze ke zhrouceni nemam daleko:( Diky za radu. Nespim jen se klepu kdy holka odejde k nim a zkazi si zivot, Ona bude dostavat duchod v 18 a o ten jim jde uz s ni dokonce mluvili ze by ji za jeji duchod postavili byt:( U nich v dome:( Sara

OTÁZKA: Hezky den, Chtela bych vas nejprve mile pozdravit a podekovat za to, jak pomahate lidem. Moc rada bych slysela Vas nazor na muj dotaz. Před pul rokem jsem se seznamila s mym pritelem. Velmi si rozumime, mame spolecne zajmy, temata k rozhovoru, podobny smysl pro humor i zabavu, oba jsme vystudovali VS...zkratka je nam spolu vic nez dobře a veskery spolecne straveny cas je pro nas moc prijemny. Po par mesicich nasi znamosti zacaly byt me city k nemu hlubsi, ale zaroven mi to prineslo i trapeni a obavy. Oba jsme svobodni, ale problem je v tom, ze on ma dite a pritelkyni, s kterou pry jen formalne zije. On vsak svou rodinu neopusti, na to se pry zname moc kratce, ale pripousti si myslenku, ze mozna jednou ano. Musim byt trpeliva a prozatim ale numuze nic slibit. Pak jsem pochopila, ze tento clovek nemuze byt soucasti me budoucnosti. Tezce bych nesla, ze svuj cas venuje i nekde jinde-jine rodine. Jsem si o tom naprosto jista a nemam o tom pochyb. Presto nechci o neho prijit jako o kamarada a cloveka, s kterym je mi dobre, s kym si mohu popovidat, kdo me vyslechne, poradi. Myslite ze bych i pres to mela nas vztah ukoncit nebo bych ho mohla brat jako kamarada, ktery je mi prijemnou spolecnosti? S tim, ze bych mu oznamila me zamery, protoze nechci, aby mel pocit, ze ja budu cekat tak dlouho, az on si usmysli a rekne mi sve rozhodnuti. Nechci byt totiz takhle ponizovana, ale na druhou stranu nechci prijit o cloveka, s kterym si tak rozumim. Myslite, ze je mozne mit takove pratelstvi?Nebo je lepsi za vsim udelat caru, protoze hlubsi city zustavaji a nelze se jich zbavit? Dekuji Vam za pozastevenim se nad mymi radky a pripadnou odpovedi. S pozdravem, Monika Monika

OTÁZKA: Paní Jitko, chtěl bych radu nebo spíš zkušenost. Z hloubi sveho srdce miluju psycholožku z manželské poradny a jednou bych s ní určitě chtěl žít. Myslíte si, že se dá psychicky zvládnout život s psycholožkou? :-) Hučák

OTÁZKA: pani doktorko jsem 28 let vdaná.v loni mi manžel na svou 50-sátku oznámil,že má přítelkyni.věděla jsem to už několik měsícu před tím,ale zapíral,že to není pravda.děti mají svou rodinu a tak jsem manželovi řekla at se zbalí a odstěhuje se tam kam ho srdce táhne.bylo to z umyslem at si to vyzkouší a pak se uvidí.dnes je to již osum měsícu co bydlí pro mě s cizí rodinou,kde jsou ještě dvě děti.16 a 21 let.svého muže moc miluji a byla jsem přesvědčena,že se vráti.bohužel zustala jsm sama opuštěna ,bez práce ,nálady a chuti do života poradte jak dál. moc bych si přála aby se vrátil. děkuji Maya MAYA

OTÁZKA: JEŠTĚ PRO PETRA: Promiňte, ještě jsem zapomněla na jednu větu - když to ustojíte oba v rozumných mezích a bude to založeno na oboustranných citech, ten konec bude pak oba hodně bolet a možná dlouho ... Janka

OTÁZKA: JEŠTĚ PRO PETRA: Tím pochlapením jsem nemyslela nic zlého, ale před tím to použil Tomáš, i když pro jinou situaci. Mám pocit, že byste chtěl od někoho slyšet, jestli to máte udělat nebo ne. Ale to vám asi nikdo neporadí. To asi záleží jen na vás. Zakázané ovoce nejvíc chutná (jak se říká). Osobně si myslím, že jestli někdy potkáte vhodný objekt své touhy, tak to stejně uděláte. Snad jen - aby to byla tak rozumná žena, která to nebude chtít dotáhnout do "zdárného" konce. Asi byste ji na to měl upozornit hned na začátku. Janka

OTÁZKA: Dobry den. Je mi 30 let a dlouho jsem se odhodlavala Vam napsat. Pred pul rokem jsem se rozesla se svym pritelem (byli jsme spolu 3 roky), kvuli jinemu do ktereho jsem se blaznive zamilovala. Pritel se ke me velice rychle nastehoval, ne z meho popudu. Ted spolu budeme pul roku a ja zacinam mit hrozny zmatek v hlave a nevim jestli jsem udelala dobre a jestli s nim chci byt atd... poradte mi prosim, co mam delat. Zacinam byt na noveho pritele opravdu neprijemna a to opravdu nechci. Potrebovala bych nejak analyzovat sve chovani. Navic mam problem, ze jsem velice impulsivni a i vybusna. Hrozna kombinace, co :-) Dekuji za pomoc. Bara

OTÁZKA: Paní doktorko, děkuji Vám za odpověď i Jance za reakci. I když přesně nechápu, co Janka myslí tím "pochlapením", tak chci říct, že větší podíl citů ze strany žen si velmi dobře uvědomuji. A to jak na straně mé ženy, tak i na straně té, se kterou bych případně flirtoval. A o to je to, myslím, komplikovanější - neláká mě představa jedné bujaré noci kdesi po firemním večírku s vdanou podnapilou kolegyní, ale flirt, který je vždy spojen s více či méně silnými city a pocity. "Vyfantazírované" flirty jsem prožil již mnohokrát a díky nim si uvědomuji, že je to v mé situaci hloupost. Co by se pak změnilo v mém životě? Nenapadá mě nic pozitivního. Snad jen to, že bych "konečně" měl tu zkušenost. Ale ublížil bych své ženě a i pokud by to nikdy nezjistila, tak by mě určitě sžíral pocit viny za ten podraz. Koneckonců se obávám, že bych mohl ublížit i té, se kterou bych flirtoval, pokud by celou situace chápala jinak než já. A v neposlední řadě je tu náš syn... Možná jsou mé myšlenky zcela zákonité, jak píšete, ale ve "většinovém" proudu se s nimi nesetkáte, protože "buď jim to doma klape a nebo ne". Do hlavy své ženy pochopitelně nevidím, ale byl bych velmi překvapen (a asi i s ohledem na mé pocity "mile"), kdyby měla podobné myšlenky. Je v tomhle prostě jiná, má jiný přístup k těmto věcem a nevidím nejmenší prostor - i přes náš velmi otevřený vztah - s ní o těchto věcech (byť jen náznakem) hovořit, aby ji to nějak nerozhodilo a neranilo. Žije ve světě, kde dvěma lidem, kteří se milují a kterým je spolu dobře, flirtování prostě nepřijde na mysl. Obecně je obtížné najít v této věci partnera pro diskusi, jelikož dle mé zkušenosti lidé v těchto věcech uvažují dle daných (výše naznačených) schémat. Alespoň v mém okolí. Myslíte, paní doktorko, že by bylo vhodné v této věci navštívit nějakého odborníka? Pokud čtu některé zdejší příspěvky, pak svůj problém považuji za prkotinu, se kterou by mě každý musel "vyhodit". Možná mě jenom pálí dobré bydlo... Mějte se hezky a přeji hezký den. Petr po druhé

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, jsem studentka a můj přítel již pracuje.Studuji v Praze a na víkendy jezdim domů. Vidíme se pouze o víkendu.Chodíme spolu už 4roky a celkem nám to klapalo.Jsem beran a on váhy, takže typické protipóly.Máme společné koníčky a přátele.Minulý rok o prázdninách jsem odjela do Anglie na 3měsíce. Doufala jsem,že se náš vztah upevní. Také se tak stalo.Před odjezdem jsme se často vídali a před a po odjezdu do Anglie jsem prožívala asi nejkrásnější období.Od té doby uplynulo dost času a já mám pocit,že se náš vztah přestal vyvíjet.Přítel se trochu odcizil.Na akce s přáteli chodí sám a já sedím doma. Dostali jsme také pozvání od mé příbuzné na svatbu, ale odmítl ho,že takové rodinné akce nemá rád.Nevím co si myslet.Poslední dobou,když si chci o našich problémech promluvit,vše zamlouvá a o víkendu nechce přijet. Prý bych zase něco řešila. Vím, že je chyba na mé straně, že pořád něco řeším.Kamarádky mi říkají, ať to skončím,že se zbytečně trápím.Už dva víkendy jsme se neviděli, ale jen přijedu do školy, tak mi volá,co je nového. Větší iniciativa pro usmíření asi plyne z mé strany. Myslím si,že sám neví co chce. Několikrát mi to i řekl. Mně je 22 a jemu 25 let. Pořád mi na něm záleží a miluju ho, ale nevím jestli by pro oba nebylo lepší, být sám,já to ale vnitřně nechci.Nevím jestli je tak zmatený a neví co chce nebo jestli mi svým chováním něco naznačuje. Děkuji Vám za přečtení dotazu. Barbora

OTÁZKA: Dobrý den. Tři roky chodím s přítelem, který je o 15 let starší. Když jsme spolu začali chodit, nebyla to žádná velká láska na první pohled. To přicházelo postupně. A s tím i pocity žárlivosti. Ne však ani tolik na přítomnost, jako na minulost. Občas mě napadne, kolik těch holek musel mít a pak je mi zle. Přemýšlela jsem, čím to je, protože nikdy předtím jsem žárlivá nebyla. Pak jsem si řekla, že to bude právě tím věkem a hlavně tím, že on je vlastně jediný, s kým jsem měla sex. Kdežto on měl vztahů víc. Dříve jsem s nikým nespala, protože vztah jsem ukončila já většinou hned po pár týdnech. Chtěla jsem být prostě svobodná. Taky je pro mě těžké poslouchat, když se s kamarády baví třeba o dovolené, na které byli. Nemluví o svých přítelkyních, ale já vím, že tam s nějakou byl a hned mám špatnou náladu. Jenže tyhle stavy „žárlivosti“ jsou u mě čím dál častější a já nevím co s tím. Vím, že je nesmysl se tím zabývat, že je to normální, ale prostě mi to nejde. Poradíte mi, jak se s tím vypořádat? Děkuji. Renata

OTÁZKA: Vzala jsem si muže svobodného, sama jsem z předchozího manželství měla 2 děti. Vdávat jsem se nechtěla, ale z objektivních důvodů -rozvod se táhl 5 let a dítě s novým partnerem se narodilo dříve než 300 dní po rozvodu a tudíž by mělo v rodném listě původního manžela- jsem to udělala. Dříve mi - ještě pratner - pomáhal,ale po svatbě se vše změnilo, nejprve jsem to přičítala tomu, že jsem na mateřské a tudíž více doma, ale už pře 2 lety jsem nastoupila do práce a situace je stejná, ne-li horší. Nedaří se mi zvládat 3 děti, z nichž je jedno hyperaktivní LDM. Jsem hodně utahaná, nemám čas na sebe, protože děti mi nemá, kdo pohlídat. Začínám mít deprese, které jsou stále častejší. Poraďte, jak na manžela, aby mi pomohl. Domluvy a neustálé diskuse- hlavně z mí strany-na toto téma nepomáhají. Vždy se dovím, že mám pravdu, že on se snaží. Pak přijde 10 denní období, kdy se začně snažit a tak se situace opakuje. Poslední rok už není ani naše intimní soužití kvalitní ani časté. Spíše se tomu asi oba vyhýbáme, není na to atmosféra. Mslím si, že by bylo potřeba toto manželství udržet a nevím jak. Díky za radu. janaJ

OTÁZKA: Prosim poradte. Nedokazu oslovit partnera jmenem. Uz jsem z toho uplne znicena, trva to pul roku (ve dvou predchozich vztazich to trvalo 2x rok a pul, v 1 vztahu to bylo ok - nedokazu rict jak to). Sverila jsem se mu s tim, i kdyz to bylo hodne moc tezke. Stydim se za to, protoze to nedokazu s vice lidmi (s nekterymi ano, s nekterymi ne), s mamou treba, coz mi prijde hrozny, naposled jsem ji rikala ruznyma prezdivkama (pred asi 10 lety; ted je mi 30), ale ted uz ani to ne. Jsem z toho hodne nestastna a znicena. Pritele oslovuju v predstavach a v duchu. Nekdy radsi nereknu nic nez bych ho zase neoslovila. Kdyz jsem s nim a s prateli, kteri ho pekne oslovi, chce se mi brecet a citim se hrozne. Sverila jsem se zatim kamaradce a priteli, oba me moc podporuji ale nevime jak na to. Nevim, jestli ma nekdo taky takovy problem. mat

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, ve Vaší odpovědi z 5.3.2006 na můj příspěvek pro p. Tomáše jste se ptala na můj předchozí dotaz. Bohužel je to už dlouho, tak jsem to dohledala až teď. Bylo to 25.8.2005 a můj dotaz se týkal celého mého manželského života, i když dost zkráceně, protože tu není dost velký prostor. Do některých podrobností jsem spíš zašla až v diskusích - dle Vašich odpovědí 21.1.2006, 1.3.2006 a nejvíce toho 5.3.2006. O tom jsem se v mém 1. dotazu tak podrobně nerozepisovala. Tam jsem uvedla, že co se týče nevěry jako takové, jsem vše zapřela, což je vpodstatě pravda - přiznala jsem jen pár schůzek, kde došlo jen na líbání, když šlo do tuhého (byla jsem s někým viděna), a nikdy jsem nepřiznala, o koho šlo. Řekla jsem, že to je důsledek manželovy žárlivosti a chování vůči mně, protože ON se ke mně v době naší manželské krize choval hezky. A pak nastalo to, co už jsem popisovala a na mě to mělo bohužel opačný účinek, než manžel očekával ... Chápu, že dohledávat všechny útržky toho, co tu kdo napsal se nedá, přesto Vám děkuji za všechny rady, kterých se mi tu dostalo, už jsem psala včera, že mi to hodně dává. Janka Janka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Je mi 27 let a před čtyřmi měsíci se se mnou rozešel partner. Chodili jsme spolu čtyři roky, z toho dva jsme spolu žili. Rozešel se se mnou proto, že mi nic co udělal nebylo dost dobré, že jsem byla pořád nespokojená, měl pocit, že bych byla radši s někým úplně jiným, že neumím nic budovat, že chci přijít k hotovému a tak. Prostě, že jsem ho deptala, shazovala, byla jsem si jím moc jistá. Mně teď připadá, že ty čtyři měsíce snad ani nežiju, ale jen přežívám. I přesto, že se snažím najít si nějaké vyžití se známými, nepomáhá mi to. Při všem co dělám, myslím na něho a přemýšlím o sobě, jestli jsem opravdu tak strašná a nedá se se mnou žít.I když jsem se chtěla rozchodu postavit tak, že to časem přebolí, tak místo toho aby mi bylo líp, je mi čím dál hůř. Prostě mi dochází, že jsem sama a mám strach, že takového chlapa už nepotkám. Měla jsem pocit, že se krásně doplňujem.On byl sebevědomý, měl nad věcma nadhled, šlo se o něj opřít, vždycký stál za mnou. Moc bych si přála, aby se vrátil, ale vím že to neudělá. Vlastě ani nevím, co chci poradit, prostě mi přidpadá, že je mi mizerně moc dlouho. Zuzi

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko,mam za sebou hodne bolestivy rozchod.S pritelem jsem chodila 4 roky a 3 roky jsme spolu zili. Problem zacal v dobre,kdy tohona nas bylo hodne,zdravotni,pracovni problemy a navic ja chtela zacit podnikat,takze jsem cekala vice pomoci a snahy od meho pritele.Zacal chodit hodne s kamarady a domu se vracel rano,cekala jsem na nej celou noc. Pak mi rekl,ze uz mne nemiluje a chce svobodu a kamarady. Dala jsem mu volnost,aby si vse srovnal v hlave.Nedavno jsem zjistila,ze je vtom jina zena,pekna potvora,ktera to dost strida a moje ne moc dobra kamaradka,byla jsem v soku,ze s ni chodi.Cekala jsem porad,kdy zjisti,ze mne zase miluje a vrati se.Hrozne moc mi ublizil,ale ja ho mam porad moc rada.Planovali jsme si budoucnost a ja uz podnikam,takze mne opustil v dobe,kdy jsem ho nejvic potrebovala a bylo hodne na dne.Uz to jsou 3 mesice,jsem na tom lepe,ale nedokazu na nej zapomenout a bojim se,jak budu zase trpet,az ho uvidim a treba i s ni.Proc bych ho jeste chtela,kdyz mi tak moc ublizil ? Nebo bych si moc prala potkat nejakou lasku a zapomenout,ale moje srdicko je hodne moc zraneny.prosim o Vasi pomoc.Dekuji Lenka Lendula

OTÁZKA: Mám problém se svým manželem. Dokud jsem byla s dětmi doma, bylo všechno v pohodě, ale to se změnilo nástupem do práce. To jsem zjistila jak veškerý chod domácnosti je závislý na mně. Díky práce jsem se stala finačně nezávislá a díky naprostému nezájmu manžela co se týče domácnosti a výchovy dětí jsem začla ztrácet iluze a manžel se mi stal cizím člověk. Nejhorší na tom všem je, že jeho nezájem se začína podepisovat na našich dcerách, které se plnně oddávají pubertě. Chtěla bych od něj odejít, ale obávám se že to by jeho negativní vliv na dcery ještě zvýšilo. Je to velké dilema, jedná se mi hlavně o dcery, nechci jim ublížit. Jaký vliv má rozvod na děti jež jsou v pubertě a nebo případný nezájem na výchově jednoho z rodičů? Dcery se vážou na tatínka, protože jim všechno dovolí. Lucie

OTÁZKA: PRO TOMÁŠE: Dobývat skálu je moc těžké a hlavně dlouhodobé a výsledek je velmi nejistý. Vás za žádného slabocha nemám, naopak, jste mi sympatický a kdybych měla takového manžela jako jste vy, asi bych žádnou nevěru nevyhledávala. Ale chtěla jsem, abyste se dokázal alespoň trochu orientovat v pocitech té druhé strany a dokázal si zachovat tvář (já to asi neumím tak dobře vyjádřit jako paní doktorka). Za tuto poradnu i diskusi, kterou tu vedeme jsem moc vděčná. Člověku se uleví, když se svěří se svým trápením a myslím, že díky tomu jsem si dokázala některé věci vyřešit i sama v sobě. Snad i mé zkušenosti pomohou trochu otevřít oči někomu jinému. Přeji vám hodně síly a pevné nervy, určitě to budete potřebovat. Zdravím též paní Alenu (Alici) a přeji jí hodně štěstí. Janka

OTÁZKA: Před pěti roky jsem se vdala za muže z Ukrajiny. Naposledy jsem jej viděla před dvěli léty, od té doby o něm nevím, nemám na něj kontakt. Jak je možné se s ním rozvést? Společné jmění ani děti nemáme. Jana

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, dá se přežít a překonat manželova nevěra? Náhodně jsem narazila na podezřelou sms v jeho telefonu. Samozřejmě jsem se na ni zeptala, byl pochopitelně rozčilený, že jsem to našla a začal na mne útočit, v podstatě pošlapal celých 17 let, co jsme spolu. Když jsem mu to později řekla, namítl, že to tak nemyslel. Pokud spolu o tom mluvíme, pochopitelně se mu to nelíbí a neustále mi opakuje, že nikoho nemá, že s nikým nespí(to mu celkem věřím), odejít nechce a ani neplánuje, rozvod tedy také ne.Těší mne, že plánuje opravu společného domu o dovolené a další věci do budoucna. Stále se ale chová divně. Vím, že je také hodně vytížený v práci, má problémy, ale mluvit o nich nechce.Vždy pár dní je vše v pořádku a pak přijde domů(ne příliš pozdě) a je z něj cítit cizí parfém. Vztah bych chtěla udržet, mám ho velmi ráda a máme spolu 2 pubertální děti.Měla bych na něj být příjemná, abych ho od sebe neodehnala, ale někdy to zkrátka nejde.Vím, že ho rozčiluje, když o našem vztahu chci mluvit.Nedokáži na nic jiného myslet, nesoustředím se na práci a dělám zbytečné chyby. Dá se to překonat, Jak? Prosím, poraďte. Děkuji. Jana

OTÁZKA: Dobrý den, asi tak jednou až dvakrát za čtvrt roku se mi stane, že propuknu v pláč. Podivné je, že k tomu nemám žádnou zjevnou příčinu a nedokážu tomu nijak zabránit. Mohlo by se jednat o nějakou dlouhodobou depresi? Nebo je to negativními zážitky z dětství? Je to vážné - měla bych se léčit? zuzanka

OTÁZKA: Zdravím. S přítelkyní jsme chodili 1,5 roku. Poté se se mnou rozešla - což mě docela sebralo, vzhledem k tomu, že jsem měl 9 dní do státnic a velmi ji miluji - ale po třech týdnech mě s pláčem odprosila, trvrdila mi, že to nezvládá a že by mě moc chtěla zpátky. Po krátkém váhání jsem na to přistoupil - s rozchodem jsem se tak nějak srovnal, ale stejně mi pořád chyběla. Úžasně jsem se milovali, ale teď (3 týdny po obnově vztahu) nám to v posteli vázne. Zkrátka se jí nechce, ale když už jí přemluvím, tak je to báječné. Tvrdí, že nesnáší "ty začátky", tedy asi myslí předehru. Asi bychom měli navštívit sexuologa... Můžete mi poradit, kde dostanu radu k řešení naších problémů? Ondra

OTÁZKA: Vážená paní doktorko,je mi 47 let, jsem podruhé vdaná. Žila jsem se svými dvěma dcerami v bytě v domku po dědečkovi,jehož jsem byla spolumajitelkou. V dalších bytech naši příbuzní, také spolumajitelé. Ten, který vlastnil polovinu , na nás ostatní naléhal prodat dům, chce si postavit nový jen pro sebe. Já jsem nechtěla, ale když začal prodávat svou polovinu sám( my ostatní jsme neměli na to si ji od něho koupit) a začali tam chodit jako kupci různé divné existence a představili jsme si, že bychom tam s nimi museli žít, rezignovali jsme a prodali společně. Přistěhovala jsem se do domku k manželovi, což je kousek vedle, ale pořád si tam nemohu zvyknout. Manžel žije také s dvěma dětmi, já již jsem měla doma nakonec jen jednu ( druhá bydlí se svým chlapcem)a ta šla se mnou k nim. Připadám si tam prostě v cizím, mám najednou domácnost o pěti lidech ,psa a kočku. Všichni čekali, že přišla hospodyně a i to málo, co v domácnosti dělali, okamžitě hodili na mě. Mám toho docela dost, navíc proběhla reorganizace u nás v práci, mám začít dělat jinou práci, kterou jsem nikdy nedělala a neumím ji, přestěhovali mě do jiných prostor, takže jsem ztratila i svoje zázemí v kanceláři a se známými lidmi. Připadám si, že mi nikde nic nepatří a všude jsem jen na návštěvě. Nemohu si v poslední době utřídit myšlenky, večer když si lehnu, honí se mi hlavou všechno možné, ale očekává se ode mě vášnivý zájem o sex,na to nemám pomyšlení ani náhodou. Manželovi jsem se to snažila vysvětlit, ale řekl mi na to, jestli náhodou můj první manžel neodešel ode mě protože jsem s ním málo spala. Vzhledem k tomu, že ten chtěl sex každý den, opravdu po patnácti letech manželství si našel 19ti letou přítelkyni a odešel dá se říci kvůli tomu. Připadalo mi to od mého dnešního manžela jako lehká vyhrůžka, co by se mohlo taky stát. Provozovat sex z povinnosti, aby byl doma klid neumím, stejně by to nestálo za nic .Co dělat, jak se dostat do pohody, prosím je nějaká rada ? Díky moc . Zita

OTÁZKA: Dobrý den,mám velký problém a chci Vás moc poprosit o pomoc,radu!Před dvěma měsíci jsem se seznámila s mužem,který bydlí 100km ode mne.Bylo to ze začátku velmi nádherné,sms,chat a návštěva.Vyznal mi lásku.Je to tak 3týdny,co to ochladlo.On je podnikatel pracovně velmi vytížený,rozvedený se 2malými(né ve vl.péči) závazky,které miluje z celého srdce.Začalo to sníženým počtem sms a na dohodnutou návštěvu u mne nedorazil,protože měl moc práce.Poslední 14 dní píše 1-2sms v jeden den a druhý den třeba vůbec-zkrátka nepravidelně.Když jsem chtěla po něm jasnou odpověd,jestli vůbec ještě chce,aby jsme dál pokračovali v budování vztahu,odpověděl,že určitě ano,nemám mít strach,že je vše v pořádku,ale bohužel má ted děsně práce a abych tolik nespěchala,že se musíme řádně poznat.A hned podotknul,že není muž na jednu noc ale na velkou lásku.Podotýkám,že je velmi upřímný a někdy to i od něj bolí.Musím Vám říci,že jsem měla před ním vztah,který trval 2 roky a skončil nevěrou z jeho strany.A od té doby jsem měla strach se zamilovat.Až jemu se to podařilo a po dlouhé době jsem opět začala věřit mužům a ted mám obrovský strach ze zklamání!Paní doktorko v muži,o kterém Vám píši,jsem snila strašně dlouho se vším všudy.Opět mi vrátil sebevědomí,které jsem ztratila a ukázal,že život dokáže být krásný!Miluji ho,ale opravdu moc se trápím!!!Mám strach,že je se mnou jenom z lítosti,aby mne neublížil a bojí se mi říci pravdu i když on tvrdí,že ne,že je vše ok.Chtěla bych Vás poprosit o radu,co dělám špatně,co mám dělat.Mám obrovský strach,že ho ztratím!Hodně se trápím a hodně to bolí!Moc Vám děkuji za kladné vyřízení a mějte se krásně!Nashle Eliška Eliška

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Jedna žena mi uvízla v hlavě a potřeboval bych poradit,jak jí z ní vytlouct. Poznali jsme se na gymnáziu, já se do ní zamiloval, ale dostal jsem košem. Když bolest přešla, stali jsme se velmi dobrými kamarády. City k ní jsem vůbec neřešil. To trvalo 3 roky na gym. a dalších 5 let poté. Psali jsme si, párkrát do roka navštěvovali, byli si velkou oporou. Ona měla svého kluka a já také své lásky. Po osmi letech jsem se do ní opět zamiloval. Ale nechtěl jsem nabourávat jiný šťastný vztah a sebe trápit také ne. Vše jsem jí řekl a už se nestýkáme. Košem za svůj život mohu dostat jistě ještě několikrát, to přebolí, ale já zároveň ztratil i velmi blízkou osobu a o to to bylo bolestnější. Dnes to vnímám tak, že jsem jí měl po celou tu dobu někde schovanou v podvědomí. Pak přišel jeden impuls (tuším co) a byl jsem v tom podruhé. Řekl jsem si, že se to časem jako vždy spraví. Schoval jsem všechno, co mi jí připomínalo, doufal, že potkám jinou, která mi dá zapomenout. Ale uběhlo pár let a nic se nezměnilo. Potvrdil mi to i nedávný sraz a mé freudovské přebrepty, když jsme si spolu povídali. Můj život je více méně šťastný, ale po citové stránce to prostě není ono. Dovedu se sblížit s dívkou, klape nám to, rozumíme si, ale nemiluju ji. Přinesu do vztahu zábavu, romantiku, něžnosti, podporu, porozumění… , ale srdce? Cítím, že kulhá tam někde vzadu. A takové vztahy dlouho nedrží. Poraďte mi prosím, jak zapomenout. Rozumově si vše umím zdůvodnit a vysvětlit – je to prostě pryč, nemá cenu se vracet, ale emocím poručit neumím, zvlášť, když je dotyčná mým měřítkem pro ostatní ženy – vysoko položenou laťkou a jistě viděnou přes růžové brýle. Díky. Jindra

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, děkuji za odpověď (z 24.2.,13:07) náš vztah se posunul, přemýšlela jsem nad vašimi otázkami. Jelikož se ani já v sobě nevyznám, nabídla jsem manželovi na týden, oddělené bydlení (asi krátká doba), abych se ujistila, zda-li ho miluji a chybí mi. Zjistila jsem však, že mi nechybí a že mi je snad lépe bez něj. Stále více však myslím na toho druhého muže, který si také uvědomuje, že jeho city jsou více než sexuální, ikdyž nevím zda-li by chtěl se mnou žít. Manžel se již vrátil domů a já při jeho dotecích necítím stále nic a ani nadále nechci trávit čas s ním. Jenom bych chtěla vědět, zda-li je možné, kdybych zůstala s manželem, že se mé city k němu vrátí? Děkuji za Vaši odpověď. Markéta 25

OTÁZKA: Dobrý den, nikdy jsem nevyhledávala pomoc u psychologů, ale teď pomoc asi potřebuji.Jsem /43/ vdaná 24let, mám manžela/46/ který je ke mně pozorný, ale nějak se z našeho vztahu vytratila láska. Máme spolu 2děti,syn nyní čeká rodinu a manžel zřejmě začal na syna žárlit. Stále mně vyčítá, že celý život se cítil být pátým kolem u vozu /není to pravda/, vždy jsem měla a mám jeho a děti na předním místě v mém životě.Nyní je naše soužití na bodu mrazu, mě to velice trápí a jemu to zřejmě dělá dobře, prý mu takový vztah vyhovuje, chováme se k sobě slušně a to mu stačí, ale mě velice chybí ten cit.Naposledy jsme se milovali v září a poslední pusu jsem od něho dostala o půlnoci na silvestra.Jeho chování se změnilo právě v září když jsem při sporu syna s manželem se zastala syna. Od té doby ochablo naše do té doby dobře fungující manželství. Nevím co mám dělat, pořád se mi hrnou slzy do očí,jsem nešťastná,milenku manžel nemá , pořád mně říká, že se problémy se odehrávají v mé hlavě. Já ale bez pohlazení,bez lásky nemůžu žít.Manželovi jsem se omluvila, ale nic se nezměnilo, spíše se baví mou nešťastností.Když přijdou děti domů tak řekne už ti jdou miláčkové. Je to normální? Jana

OTÁZKA: Dobry den pani doktorko! Je to již tak 2 měsíce, co jsem Vám psala a opět se k Vám obracím pro radu. S přítelem (jsme stejne staří) jsme si planovali budoucnost,byli jsme štastní (žije jen s maminkou)-nejprve po skončení školy prace v cizine a pak návrat do ČR. Jenže mezitím jsem si našla praci (bydlela jsem u nich), a následně došlo mezi nami k neshodam (on je bez prace) Já bych chtela zacit neco budovat (byt,praci a žít jen s ním atd.) a ne byt porad odkazana jak na sve rodiče či jeho maminku). No a nakonec to došlo až tak, že jsme se odcizili a přítel začal přemýšlet jestli to ma mezi nami cenu - je to prý už závazek na celý život atd. Jenze na druhou stranu mě má pořád rád a nedokáže si představit nikoho jiného s kým by strávil život. Proto jsem se od něho odstěhovala, abych mu dala čas a volnost o tom přemýšlet.Jenže přítel to pochopil, jako definitivní rozchod z mé stany. Mezitím se parkrát sešel s jednou slečnou a při našem setkání mi svěřil, že to není to co čekal, že žádná už nebude jako já. Tak proč se k sobě nevrátíme??? Jenže zase už vím, že bych se vrátit nechtěla a spíše bych to řešila vlastním bytem.Tak vůbec nedokážu pochopit co se v něm odehrává a doufám, že mi s tím pomůžete. Vím, že se mame porád rádi ale nikdo z nás neumí udelat ten rozhodující krok. A také jsme se už jednou dohodli na rozchodu,ale oba víme,že na sebe nedokazeme zapomenout. Já bych chtela, jelikož cítím obrovskou bolest při tomto pomyšlení, jenže přítel mi to nedovoli (píše mi a volá a říká, že to nedokáže) Ještě jednou moc Vám děkuji za radu, a promiňte mi - jsem už doopravdy velmi zoufala a nevím co dělat. Nashledanou.... maja

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko.Zajímá mě Váš názor jako odborníka.Můj partner je bez mála o 30 let starší než já, jsme spolu dva roky, rok žijeme ve společné domácnosti.Když jsme se poznali, procházel jeho předešlý vztah hlubokou krizí a já jsem byla urychlením oboustranného rozchodu.Jeho partnerka odešla "také za mladším" - jakoby natruc.Problém je, že partnerova ex_přítelkyně je pravděpodobně hysterická a neustále přítele kontaktuje,někdy je milá, někdy útočná..byla bych ráda, aby spolu vůbec nekomunikovali, příteli jsem toto přání sdělila, ale on mi odpověděl, že musím být rozumná, že spolu musí dořešit spoustu majetkových záležitostí(to je pravda).Přesto mám obavy, že by se k sobě mohli vrátit(v době kdy se rozcházeli tam totiž jeden pokus o návrat byl).Pro náš vztah jsem dost vytrpěla,sáhla jsem si několikrát na dno, ale s tím, že tenhle člověk za to stojí.Vím, že přítel má strach z našeho věkového rozdílu, že ho za pár let opustím s někým mladým.Možné je všechno, ale já ho velmi miluji a všechny pravděpodobnosti našeho soužití(jeho nemoc,že budu brzy vdova..)jsou mi známé.Paní doktorko, jak mám náš jinak hezký vztah zbavit mého strachu z podrazu a opuštění a partnerových obav z budoucnosti?A nejdůležitější:myslíte, že vztah tak věkově odlišných lidí může být plnohodnotný a šťastný.Děkuji za odpověď.Kata Katarina

OTÁZKA: PRO PANÍ DOKTORKU : Když jsem vstupovala do diskuse s Tomášem, nebyla jsem si jista, zda to oceníte. Nyní už vím, že ano. Pokud bych chtěla něco sdělovat pouze Tomášovi a Alexandře, pošlu svoji e-mailovou adresu a budeme si "jako" šeptat. Já jsem ale chtěla ukázat život i všem ostatním pisatelům a čtenářům této rubriky, která mne v těžkých chvílích držela nad vodou, takže velmi uvítám Váš komentář k tomu, co si mezi sebou vyměňujeme. Pokod vím, reagovala i Janka a nově i David - první muž - a má názor takový jako já, snad ještě drněji vyjádřený - "nehažte perly sviním, sežerou je, otočí se a zraní i Vás." Já jsem za poslední dva roky toho prožila tolik, že jsem se ptala sama sebe, zda-li to může člověk vůbec vydržet. Při tom všem jsem ve 43 letech donosila zdravého, krásného chlapce, 5,10 kg a 56 cm, třetí to můj potomek, předchozí dvě děti s prvním mužem, až do nástupu na mateřskou jsem pracovala - práce mě baví, pouze nemám tolik mléka na kojení, jelikož na tomhle se nervy podepsaly a musím cvalíka přikrmovat. Rekapitulace : s prvním mužem 9 let za svobodna, poté láska s velkým "L", odchod, po roce návrat k původnímu, svatba, dvě děti, 13 let sex 1xměsíčně /v těhotenství a při kojení vůbec, nechtěl/, opovržení a léčení si komplexů na mě. Sem tam facka, před dvěma lety po krachu zaměstnavatele - byl tam ředitelem - zůstal doma - a to byl začátek konce. Hádka o to, zda syn půjde či nepůjde do školky skončila mojí frakturou kosti lebeční a poškozením oka. Chtěla jsem skočit pod vlak, ale děti... Setkání s bývalou láskou po 13 letech - nikdy se neoženil, chtěl tenkrát mě - ale málo bojoval. Odchod od manžela, těhotenství a krásný kluk, tak, jak to mělo být temkrát. Mezitím ovšem soužití s bývalým manželem v jednom domě, vlastní máma, která se zastává jeho, odsouzení sousedů, kteří věří lžím. Malý je beze jména - čeká mne spor o určení otcovství - pokud žena otěhotní do 300 dní po právní moci rozvodu, je dítě připsáno bývalému partnerovi. Tak, to snad za dvaroky stačí Alena a Alice (jsou jedna osoba)

OTÁZKA: milá paní doktorko,jsem s manželem letos 20 let máme 2 syny-13 a 19 let. Starší letos maturuje. Před 10ti lety jsem přišla na první manželovu nevěru-trvala 3 roky. Kvůli dětem jsem se nechtěla rozvést.Ale byl to asi největší omyl. S přestávkami byl nevěrný stále dál.Děti o tom vědí-nedá se to přehlédnout,jeho chování ke mě a k dětem není pěkné,mě nadává i před dětmi vždy když udělám něco jinak než chtěl,nadává mi i v práci před zaměstnanci(ti o jeho nevěrách také vědí - jen on si myslí že je v malém městě neviditelný.Já už mu nevěřím,nemám ho ráda.S manželem spolu podnikáme a v případě rozvodu bych asi nedostala skoro nic,dokonce mi i vyhrožoval že mi vezme děti,nebo alespoň jedno,dřív jsem se toho bála ale dnes ,že by s ním nebyly.Bydlení a finance pro děti je nyní asi to jediné, co mě s ním drží - protože starší syn chce jít po maturitě studovat a to něco stojí,neměli bychom s dětmi kde bydlet ani z čeho žít. Vždy na mě žárlil - neoprávněně.Když jsem šla s kamarádkou dělal mi scény, vyhazoval věci z oken atd.Vše jsem přežila. Ale bude mi 40 a nechci do konce života žít s někým,kdo se ke mě chová lépe pouze někdy na veřejnosti.První nevěru jsem byla ochotna odpustit.Ale bylo jich víc,zapíral i když jsem ho několikrát přistihla.Teď se něco zlomilo a cítím k němu odpor,při každém jeho doteku se mi hnusí,protože vím že před chvílí sahal na nějakou jinou.Spát s ním musím,protože když odmítu podezírá mě z toho že mám někoho jiného a je ke mě zlý .Poraďte prosím jak dál.Ráda bych svůj život už nějak vyřešila,protože se někdy stydím i před dětmi, že se nedokážu ozvat.Ale oninevědí,že to dělám jen kvůli nim aby byl klid. Moc děkuji za alespoň krátkou odpověď s radou jak dál.Jolla jolla

OTÁZKA: Dobry den!Je mi 18 let a sem s pritelem rok a 3 mesice a jeste jsem snim nespala,bojim se pohlavniho styku,tak jsem se chtela zeptat jestly neco bude s mym pritelem nebo ne?a co se tyce sexu tak na me nepospicha!dekuju za odpoved!nashle! Evca

OTÁZKA: Dobrý den,mám jen jeden problém,manžel je jedináček a pořád se hádáme skrz peníze,je moc sobecký,jsme spolu už pres dvacet let a stale me trapí ze me omezuje v penezích,asi je to problem vice zen,ale kdyby jste mela radu jak na nej tak mi prosim odepiste.Jinak si celkem rozumime ale jak jde o finance tak nastanou problemy a hadky a nebavi me porad ustupovat,v tom ze musime setrit atd.ja si nekdy proste potrebuji utratit penize jen tak.dekuji janinka

OTÁZKA: Diky Davide i ostatnim za podporu.ja jsem drive byl velice spokojeny a stastny a obrusovani vztahu u nas take probihalo.byl jsem sebevedomi a spouste pratelum jsem rozdaval rady spokojeneho zivota.nejkrasnejsi na tom vzdy bylo to udobrovani.ma zena je blizenec, nekdy dr. Jackill a nekdy Mr.Hyde,ale presto jsme nasli spolecnou cestu,spolecne sny a plany a spolecne je realizovali.paradoxem je ,ze problemy nastaly az ted ,kdy jiz mame "jakoby" vsechno,mame vice casu,deti jsou samostatnejsi,procestovali jsme kus sveta a spolecna touha po novotach je mensi.trvaly pocit stesti neexistuje ,je to jako na houpacce,stesti strida starost a naopak... pak ale prisla ta chvile,kdy behem minuty se vam sesype cely dosavadni zivot a zjistite,ze to vse byla jen iluze... No a ted tapu,nevim,jake bude budoucno...bohuzel ty perly svinim jsou trefny ... ja ted dobyvam skalu,od ktere se vsechno odrazi a nevim ,kdy mi dojde sila.preji lepsi pekne dny a diky za reakce,pomaha mi pocit,ze v tom nejsem sam.jeste jednou diky Tomáš

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 24 let a se svojí přítelkyní chodím rok a půl. Vše klape výborně, máme se moc rádi. Asi rok před ní jsem chodil s jinou dívkou. Tento vztah trval necelý rok. Moje přítelkyně o tomto minulém vztahu ví už dlouho ale teprve v poslední době jí to začalo trápit. Neustále se vyptává na podrobnosti a to i na dost intimní. Ptá se na takové věci jako v čem je v posteli lepší než byla ta minulá. V poslední době o tom mluvíme každý den. Předloží mi klidně papír s deseti otázkama a chce ať jí napíšu odpovědi. Nejhorší je, že jsou to stále ty samé otázky, jen jinak formulované. Já se snažím odpovídat, ale už mi to popravdě leze krkem. Navíc mi to ani nepříjde normální takhle chtít vědět intimnosti z minulého vztahu. Ona sama předemnou žádný trvalejší vztah neměla. Nevím co mám dělat, nechci ji ztratit ale ty otázky už poslouchat nevydržím. Mark

OTÁZKA: Preji Vam pani doktorko dobry den.Je mi 40 let a jsem 9 let rozvedena a mam 14 leteho syna.vychazime spolu dobre,po celou dobu od rozvodu jsem byla sama se synem,nejak jsem citila povinnost ho vychovat.Loni jsem si nasla pritele,neni s naseho mesta,dojizdi za mnou pravidelne nekolikrat v tydnu.I on je rozvedeny a ma take syna s kterym se pravidelne vyda a ma ho o vikendech,ktere ale netravime spolecne.Muj syn myslim nema vyhrady k memu priteli.Ma me moc rad i ja jeho,on je klidnejsi povaha,ja jsem vic energeticka.Pritel by chtel se mnou zit,ale ja se bojim,bojim se ze to zabije vse pekne co mezi nami je,nechci zustat sama,ale nevim....mam hodne pratel,hodne konicku,jsem zvykla dlouhou dobü zit jen se synem a mit svoji volnost,i kdyz me pritel nic vubec nic nezakazuje,ale bojim se stereotypu ve vztahu,ted se na sebe tesime,kdyz sme spolu je to moc pekny...je na to nejak rada ?? prosim o vas nazor na vec.Dekuji vam za odpoved a preji pekny den petra Petula

OTÁZKA: Pro Tomše Zde je rekce normálního mužského, Tomáši chápu a obdivuji váš boj o zachování vztahu a celé rodiny.Jste velkorysý a máte svou ženu opravdu rád.Mějte však stejně rád i sebe a nedávejte tam kde o to nestojí a nebo třeba jen momentálně nestojí. Vaše žena si je možná příliš jistá vaši oddaností možná ona nemusí nic dávat aby si vás získávala má všechno. Dejte jí prostor. A pokud nebude mít snahu pak platí jedno tvrdé leč pravdivé přísloví Nehažte perly sviním neboť je pošlapou otočí se roztrhají i vás. Uvádíte sice že svého milence opustila kvůli dětem jenže k čemu to je když její mysl srdce zůstává jinde než u vás ? Jistě chce to čas ale prosím buďte i vy na pozoru aby jste nezradil sám sebe a neponižoval se příliš. K romantické lásce - všimněte si že všechny filmy a pohádky končí svatbou jakýmsi vyvrcholením oné romantické touhy a při tom život je ůplně něco jiného budování společného vztahu je dřina vzájemné opracovávání poznávání. Je to dřina ale krásná dřina a stojí to za to a je v tom i kus romantiky ale Tomáši musí na tom pracovat oba jinak to není partnerství ale otroctví. Přeji vám hodně sil trpělivosti a ať je vaše láska opět opětovaná. David

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, Je mi 32 s přítelem (40), jsem se seznámila přes internet, když se mu rozpadla rodina. Formálně rozvedeni nebyli, žili však už téměř 2 roky odděleně. Rozvod probíhá teprve v současné době a není to nic pěkného. Přítel je z venkova, (já tak napůl - práci na poli se nevyhýbám, ráda jsem mu v létě pomáhala víkend co víkend, ale není to má životní náplň), je to dříč a trochu samorost, otec mu zemřel v 15-ti, na VŠ se živil takřka sám, maminka o kterou se staral zemřela před dvěma lety na rakovinu, do toho vrcholila jeho manželská krize - žena krásná a nevzdělaná, 7 let na mateřské, on živil rodinu a studoval postgraguál, ona vařila teplé večeře a cítila se sama a tak otěhotněla s neznámým chlapem, podala žádost o rozvod v době pohřbu jeho matky. Zpočátku jsem si s přítelem mailovala z obavy, abych odmítnutím ještě nezhoršila jeho tehdejší zoufalství, kterého byl plný. Postupně mi začal imponovat svou skutečnou houževnatostí a laskavostí a nakonec z toho byl vztah. Nastěhovala jsem se k němu po půl roce a začaly problémy: Skončil jakýkoli spolenský život, na který mne původně balil: žádné divadlo, žádná večeře v restauraci aspoň občas, žádné kino, žádné výlety, konec kultivované konverzace - dříve poezie, literatura, filozofie, ekonomie - teď nic. Jen večeře a pak usnout u televize. Stále šetří, škudlí na všem (přestože pracuje na finančně velmi dobře ohodnoceném místě), je tlustý, pod mým nátlakem začal sice kupovat kvalitnější potraviny, jíst zeleninu, občas jogurt a nejen bufáčovou stravu - ale mne už vyčerpává, že musím opakovaně bojovat o koupi podle mne běžných věcí. Nerozhazuji peníze, umím šetřit, ale ráda si dopřeji občas potěšení ze života - on mi kazí každou radost otázkami, kolik (by) to stálo a vše je mu moc drahé. Na rozdíl ode mne nemá přátele, je rozhádaný s bratrem (společné dědictví domu, v němž bydlí) nesportuje, visí na mně, ale já mám pocit že se dusím. Sexuální život také skončil - zpočátku mne až dojímala jeho neuhasínají [tato otázka byla zkrácena] Lenule

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala na Váš názor na pracovní problém. V dubnu roku 2005 jsem nastoupila na 5letou smlouvu jako asistentka na oddělení neurobiologie PřF UK v Praze. Vedoucí našeho oddělení je velmi zvláštní člověk: likviduje podřízení a kolegy, kteří projeví vlastní aktivitu a názor a kteří jej –se skřípěním zubů nebo se zbožným obdivem- na slovo neposlouchají, případně se nestaví do role malých nesamostatných dětí, kterým rád všechno do puntíku přikáže a na které neútočí. Nemáme na oddělení ani středoškolský (laborantky nebo sekretářku) personál, protože poslední, které jsem zažila, daly po zvláště vydařené ponižovací exhibici pana docenta okamžitou výpověď, v průběhu doby odešel i kvalitní VŠ personál. Pan docent je 56letý pán, který, ač ženatý, žije už léta sám, nemá přítelkyni ani kamarády. Jeho typickými projevy jsou neustále změny rozhodnutí, která už učinil, ječivé, hysterické výstupy, kdy nadává lidem za věci, se kterými daní jedinci většinou naprosto nesouvisí, podivné inkoherentní výbuchy v okamžicích, kdy se mluví o věcech, jimž úplně nerozumí, snaha neustále se prosazovat na veřejném plénu typu semináře a ponižovat přitom druhé lidi, vymýšlet si absurdní záminky, na podkladě kterých pak napadá studenty i kolegy. Má neustálé pocity ohrožení, dojem, že mu chce někdo uškodit a že jsou všichni proti němu. Dělá to prý už léta, ale údajně není oficiální cesta, jak jej „odstavit“. Výsledkem je všeobecná a v podstatě oficiální „šeptanda“ (fakultní i v ústavech Akademie) o „tom cvokovi“, odliv schopných lidí a nedostatek studentů. Snažila jsem se promluvit si s ním o tom, že jeho chování mi přijde nenormální, ale -pochopitelně a zákonitě- jsem narazila. Své problémy budu řešit jako ostatní, odchodem, s tím problém nemám. Proč se na Vás tedy vlastně obracím: chtěla jsem se Vás zeptat, zda je podle Vás s takovým člověk vůbec možné nějak vyjít, pokud mu nechcete jen servilně přikyvovat a pomlouvat ho za zády, jak to dělají jeho zbylí po [tato otázka byla zkrácena] Iva Švandová

OTÁZKA: Dobry den, jsem 13,5 roku vdana. Pred rokem a pul jsem zjistila, ze manzel ma dlouholety vztah (neslo tedy jen o fyzickou neveru) se slecnou... Prosli jsme si za tu dobu, co o tom vim, ruznymi fazemi, manzel nikdy neveru nepriznal, zapiral atd. Pred pul rokem, v lete, se odstehoval do pronajmu. Jestli stale ma nebo nema slecnu, nevim a je mi to dnes uz jedno. Moje city k nemu jsou na bodu mrazu. Navrhla jsem mu pred casem rozvod,a to dohodou,abychom se nehadali a neprali u soudu spinave pradlo.Mame 13 leteho syna. Nabidla jsem manzelovi, ze ho "vyplatim" z bytu,protoze uz nechci,aby u nas bydlel (sice nebydli,ale nekolikrat tydne v prubehu dne do bytu chodi, at uz za synem nebo si na pocitaci stahuje e-maily apod.),pokud jde o syna,vyjdu maximalne vstric... Rozvodem mimo jine chci dosahnout uz faktickeho odpoutani od manzela, protoze citim,ze stav manzelsky je momentalne vyhodnejsi pro manzela nez pro me a legalne chci vymoci vyzivne na syna (manzel mi celou tu dobu, co bydli v pronajmu, neplati zadne penize a tvrdi,ze na syna plati tim,ze mu plati florbal,nekdy mu koupi obleceni apod.). Jenze manzel se zatvrdil a rekl,ze rozvod nechce,ze pry bychom si jen jeden druhemu platili penize a nejvic by to pry odnesl syn...Zkratka rozvod dohodou z jeho strany neprichazi v uvahu a moje argumenty, proc se chci rozvest, nebere v uvahu.Obavam se totiz toho,ze jednou ho omrzi zivot o samote a doslova se mi nastuje zpet do bytu a do zivota.Nevim, jak to vsechno resit, do sporneho rozvodu se mi taky prilis nechce,ale manzela zpet nechci...Dekuji. Mirka

OTÁZKA: Dobrý den,vdaná jsem11 let popředchozím 5letém chození. Nikdy jsme se s manželem nehádali a úplně ve všem jsme si rozuměli,vše se však změnilo po narození hyperaktivního dítěte s LMD - jinak naší velmi milované dcery.Holčička je již dnes ve věku 9 let a je výrazně nadprůměrně inteligentní - zjištěno v pedopsych.poradně,je však velmi živá,hlučná,nepořádná,hlavu má jakoby neustále někde jinde.Od narození dodnes má velké problémy se spánkem,který snad téměř nepotřebuje,je psychicky labilní ,střídají se u ní výkony a nálady apod. .Pokud byla sama,zvládali jsme to jakžtakž,pak se narodila její (sice klidnější)sestra a u obou z nás se začala projevovat vyčerpanost s častýma hádkama,které trvají dodnes,ikdyž se snažíme,aby to nebylo před dětmi.K tomu máme oba velmi náročnou profesi(navíc stejnou)a nemáme nikoho,kdo by nám nějak pomáhal -prarodiče jsou v jiném městě.Existuje lék na krizi v manželství způsobenou vyčerpáním,nebo vůbec něco,čím byste mě mohla uklidnit?Moc děkuji,hanka. hanka

OTÁZKA: Dobrý den, jsem 5 let vdaná. Už rok se snažím překonat krizi. Mám v hlavě i srdci totální zmatek a nevím, co chci. Nevím, jestli mám manžela dost ráda, aby nám to vydrželo. Máme 1,5 ročního synka a na rodině mi záleží, nám oběma. Chtěla jsem už ale od něj odejít, půl roku jsme neměli žádný intimní kontakt. Rozvod jsem ale zrušila a chci to ještě zkusit. Jenomže teď nejsem schopná se s ním intimně sblížit, nejde to, nepřitahuje mne. Jsem strašně zmatená a nevím, jak to mám řešit.Můžete mi, prosím, dát alespoň malou radu, co dělat? Mockrát Vám děkuji. Sandra

OTÁZKA: Vida, konečně se někdo pochlapil (pan Petr), jak říká Tomáš. Jen si myslím, že za chvíli nebude p. doktorka vědět, na co má odpovídat dříve, když se jí tu tak do toho pleteme, ale snad nám to promine. Petře,my ženy bereme všechno více přes city a s tím není dobré si moc zahrávat. Vy si něco užijete a vrátíte se spokojeně k manželce a my tím trpíme (tedy asi většina z nás). Zdravím všechny Janka

OTÁZKA: Dobrý den, mám takový dotaz, zda je možno žít s partnerem pouze z lítosti. Uvažuji o rozvodu, s manželem již několik let téměř nekomunikujeme, když ano, žak jen na chvilku, nikdy to netrvá déle než 14 dnů, pak mě zase zklame a nemluvíme spolu, každý si žijeme po svém, vím, že chci být sama, ale mám výčitky svědomí, že zůstane sám. Není zcela zdráv a nic kolem sebe si neumí udělat. Co s tím? Alena

OTÁZKA: Dobrý den!Tři měsíce chodím s přítelkyní(22let),mně je 24 let.Oba dva jsme se sznámili na večírku z práce,od té doby jsme byli pořád spolu a náramně nám to klapalo ve všech směrech,naše láska byla vzájemná.poslední 2 týdny je ale zcelá odlišná situace.Přítelkyně na mne zcela změnila názor a vůbec se nechce vídat,dokonce se tomu i vyhýbá.Mnohokrát jsem ji žádal o vysvětlení,kde se stala chyba,ale ona mi dává stále vyhýbavé odpovědi.Je pravdou že jsme čas trávili velice aktivně-moc času sami doma jsme netrávili,ale to taky proto,protože jsme oba dost časově vytíženi.Oba studujeme a navíc chodíme n a brigádu,já navíc ještě dělám trenéra.Nejsem si vědom,že bych jí v nějakém směru zanedbával,a ani ona žádné připomínky neměla.Problém je v tom,že já jsem se velice zamiloval a chci s ní samozřejmě trávit co nejvíce času,ale připadá mi,že z její strany už nic necítím.Jiného kluka určitě nemá,to mi sama řekla.4ím víc se chci dopátrat pravdy,tím více ona se brání.Pro mně je to velice psychicky náročné a taky na přítelkyni je znát,že jí to velice trápí.Existuje nějaká pomoc?,dá se ještě náš vztah zachránit?Prosím o radu.Děkuji radek

OTÁZKA: Dobrý den, právě jsem si přečetla článek na Idnes Ona - Lepší dva skvělé roky než dvacet průměrných - a musím přiznat, že se mě týkají víc než bych chtěla. Až do této neděle jsem si myslela, že žiju v pohodovém vztahu, který není až tak vrzrušující každý den, ale byla jsem spokojená, že mám vedle sebe chlapa,kterého miluju a na kterého se můžu spolehnout. V neděli mi řekl, že neví, co chce a ničím si není jistý (chceme totiž ted na jare zacit stavet dum) a že si není jisty ani naším vztahem, tím, jestli mě má ještě rád a že si nějak nedovede představit stárnout po mém boku a že už nad tím přemýšlí několik měsíců. Cítila jsem se podvedená, že zatímco jsem se snažila být mu na blízku a oporou, tak on mě takhle klamal. Čekala jsem od něj nějaký řešení a s naivitou předpokládala, že to nic není a ať na to raději zapomeneme mi včera řekl, že se chce rozejít. Neměla jsem tušení, co přesně se mu poslední dobou honilo hlavou, ale dozvědět se takovouhle ránu v pár dnech po pěti letech je na mě opravdu trochu moc. Pořád to nemůžu pochopit, co se přesně stalo. Po mé reakci vzal všechno zpět, ať na to zapomeneme a všechno bude zase dobrý. Že se z toho dostane. On ale opravdu neví co chce. Když mi dokáže říct, že se se mnou chce rozejít, pak mi řekne že mě miluje a že by pro mě udělal všechno na světě. Teď mám pocit, že bych měla říct sbohem já. Už mu prostě nevěřím a za pár měsíců mi to může říct znova. Nebo že by krise středního věku - v létě mu bylo třicet a nesl to "těžce". Potřebuji se svěřit. Mám pocit, že jsem léta žila v iluzích o skvělém vztahu a navenek jsem tak i působila, že se teď stydím někomu přiznat, co prožívám. Děkuji za odpověď Děkuji Kamila kamila.souckova@centrum.cz Kamila

OTÁZKA: Dobry den, potrebovala bych poradit, nevim uz na koho se obratit. Zkusila dva psychology, ale ti se o moje problemy nezajimali. Je mi 25 let a mela jsem jenom jednoho pritele - od 17ti let. Po pul roce chozeni, kdyz jsme spolu zacali bydlet, zacal byt zly. Sem tam facka, pak me svazoval a poutal, abych se nemohla branit nebo utect. Nakonec zjistil, ze ho nejvic vzrusuje zenska krev a tak... V te dobe jsem uz nemela rodice ani zadnou kamaradku, ktere bych se mohla sverit. Kdyz jsem opatrne naznacila nekolika pritelkynim svych kamaradu, ze me pritel tyra a psychicky vydira, vzdycky byla odpoved stejna: "Fakt jo, aha, hmm." Vsechny se tvarily jakoby to byla ta nejnormalnejsi vec na svete. Takhle jsem to tedy vydrzela dalsi tri roky, nez jsem nakonec usoudila, ze je lepsi byt naveky sama, nez s takovym hajzlem, ktery ma jeste drzost tvrdit, ze to vsechno prece dela z lasky. Kdykoliv se ted ke me priblizi nejaky chlap, zacnu se klepat, nemuzu mluvit, protoze uz jsem za mluveni obdrzela prilis mnoho modrin, uz jsou to asi nepodminene reakce. Strasne se bojim, ale pritom jsem stale schopna se zamilovat. Nedavno mi doslo, ze nejvetsi strach mam z toho, ze by na to ten dotycny prisel. Nevim, jak se toho strachu zbavit, kdyz me na ulici porad chlapy obtezujou a jsou na me sprosti - stari, mladi, strizlivi, opili, nekdy spinavi, jedno co mam na sobe, nebo jakou mam zrovna image. Ziskala jsem pocit, ze chlap musi byt uchylak, abych se mu libila. Pritom mam dve ruce a dve nohy jako kterakoliv jina zenska, krom meho metru a pul vysky na me nic divneho neni. Nevim ani, co bych delala, kdyby se me pokusil polibit kluk, ktereho miluji, protoze libani, objimani atd. vubec neznam. Velmi se za to stydim. Chtela bych nejak zjistit, jestli me dotycny kamarad nema taky vic nez jen rad, ale nevim si rady, nechci o nej kvuli tomu prijit. Pripadam si jako mala holka, ale nemuzu se zeptat ani mamy ani kamaradek a v 25 se prece jenom ceka, ze uz o tom neco vim. Mohla byste mi prosim poradit? Kristyna

OTÁZKA: Nevím, zda mi zdejší prostor bude stačit, ale zkusím to. Mám se svojí ženou 15 let dlouhý vztah, přičemž posledních 5 let žijeme v manželství. Oběma nám je 30 let a máme pětiletého syna. Oba je velmi miluji a považuji je za to nejlepší, co mě v životě potkalo. Jsem přesvědčen, že žádná další žena by mi v manželství nenabídla více než moje stávající. Přesto se mi v hlavě v poslední době objevují myšlenky zpochybňující mé rozhodnutí oženit se. Stále častěji mě totiž přitahují i jiné ženy nejrůznějšího věku a někdy si připadám jako Josef Abrhám ve filmu Vrchni, prchni, který se na ženy už nedokázal normálně podívat. I přes momentální fyzickou a psychickou přitažlivost ostatních žen si přitom uvědomuji, že všechny s mojí ženou optikou patnácti společných let prohrávají. Vím, že bych s žádnou z nich nebyl po tak dlouhé době dál a šťastnější. Možná by to bylo stejné, ale ne lepší. Své ženě jsem nikdy nebyl nevěrný a přeji si, aby se to ani nikdy nestalo. Nicméně mám stále větší obavy a čím dál méně si věřím, že to dokážu. Její důvěra je v podstatě to jediné, co mi v nevěře nyní brání. Asi kdybych věděl, že jí má nevěra neublíží, tak bych zřejmě podlehl. Na pár dnů či týdnů, možná jen hodin a vlastně ani nevím proč. Vím, že bych nehledal lásku a ani sexuální vyžití, prostě asi jenom romantický flirt s pár polibky a držením se za ruku. Proto své pocity a myšlenky vůbec nechápu a snaha o jejich pochopení a potlačení mě čím dál tím více vyčerpává. Cítím, že jsem neustále unaven. Unaven věnovat se manželce, kterou miluji i unaven hrát si se synem, který je pro mne vším. Vůbec si nerozumím: mám vlastně vše, o co jsem usiloval, proč tedy ty myšlenky na totální ohrožení toho všeho naprosto neperspektivním činem, jehož pohnutky vlastně vůbec nechápu? Nebo je to hlas nějakého nespokojeného podvědomí, který je zatím přehlušován mými racionálním uvažováním? Pokud se ve mně alespoň trochu "vyznáte", pak předem děkuji za odpověď. Každopádně se mějte hezky. Petr

OTÁZKA: Žádný anonym,ale opět Tomáš. krásný den přeji. Tomáš

OTÁZKA: pro Janku , Alenu a pani doktorku:moc dekuji za Vase reakce na me trapeni.bohuzel ve Vasich zivotech to dopadlo presne tak,jak ja nechci.ja nastesti jsem zenu nikdy neuhodil a ani nicim nevyhrozoval.samozrejme jsem take spoustu veci pokazil,hlavne tu,ze jsem nic nepoznal.zil jsem si spokojene a neprizpusobil jsem se potrebam zeny,casto diky koncertum jsem byl pryc a doma si uzival rodiny.zena me koncertovani schvalovala,jenze kdyz jsem odjel ,jela za milencem.takhle to trvalo pry tri roky,ale doma se chovala spokojene a i sexualni zivot byl paradni.az ten posledni pulrok se zena zacala chovat jinak a vzdy se vymlouvala na starost o vazne nemocnou matku.jeji pritel zacal na ni nalehat,at odemne odejde a zacne zit s nim.no a tak,kdyz jsem jeden vecer nalehal,at mi rekne,co se s ni deje,mi oznamila,ze chce odejit k nemu...dal to jiz znate... /-: proto se mi tezko nekam odchazi a bojim se nechavat zenu samotnou jako driv. jeji zarlivost zapricinila,ze moc nechtela se mnou chodit na akce,protoze mam spoustu znamych i divek ,ktere neznala a vadily ji.ja nemam ani tak problem se vyrovnat s tou neverou,se kterou kazdy par tak trochu musi pocitat,ze se s ni v zivote setka.my jsme si drive parkrat doprali i vymenu partneru pro opepreni naseho sexu ,ale trapi me,ze kazdy den vidim,ze me zena nemiluje!!!a to moc dlouho neunesu.zadny recept neexistuje a ta momentalni nejistota je znicujici.tak, ted by se mohl nekdo pochlapit,ne? anonym

OTÁZKA: Dobrý den.Jsem 8 let rozvedená.Bývalý manžel mě podváděl skoro celé manželství a to trvalo 11 let.Dělal to šikovně,já jsem vůbec nic nevěděla ale za to okolí vědělo skoro vše,ale nikdo mi nic neřekl.Údajně to bylo vždycky pouze ze "sportu",ale pak se objevila jedna mladá slečna,která tvrdě docílila toho,že od nás exmanžel odešel.(Mám dceru bylo jí v období rozchodu 6 let).Pro mě to bylo velké zklamání,citila jsem to jako velký podraz.Rozvod byl jedna velká špína a to spíše ze strany partnera, kopal kolem sebe,tahal se o vše po soudech a trvalo to dlouhých 5 let.(kamarádi vždycky říkali,že to nechápou,proč tak kolem sebe kope když má co chtěl.Údajně kdybych to dělala já,že by to bylo pochopitelnější)Já mám velký problém nikomu nevěřím,citově se nedokážu otevřeít,pořád mám nad vším kontrolu,abych se zase nedočkala něčeho podobného jako v minulosti.Měla jsem teď soro 4 roky partnera,ale nakonec to vše skončilo asi i z mojí viny,protože jsem vždy měla zadní vrátka,nesvěřovala jsem se a ani jsem nepotřebovala s ničím pomoci protože se zase vracíme k té nedůvěře.Jak se má člověk zbavit toho velkého zklamání a té nedůvěry u dalšího partnera? Asi už se s nikým neseznámím,protože se prý pořád mračím a nevyzařuji nějakou pohodu a příjemno. Žiji pouze pro dceru ale nebude dlouho trvat a ona se osamostatní.A co pak? Je to asi trochu zmatené,ale snad pochopíte podstatu všci.Děkuji Vám předem za odpověď. Lena

OTÁZKA: Pro Tomáše: Určitě jste si přečetl odpověď p. doktorky na můj příspěvek. Já totiž vím, o čem mluvím. Váš příběh mi hodně připomíná můj vlastní, i když vás nechci srovnávat se svým manželem. Jen bych chtěla, abyste se vyvaroval stejných chyb, jaké dělal on. On na mě vždycky žárlil, i když k tomu zpočátku neměl vůbec žádný důvod, byl můj první a dobře to věděl. Chorobná žárlivost dokáže otrávit život každému, nehledě na to, že došlo i na facky, když byl opilý. To mě také dohnalo k tomu, že jsem si našla milence. Bohužel to jednou prasklo a musela jsem alespoň něco přiznat. Začalo mi peklo - nejprve se přede mnou s pláčem plazil po zemi, pak vyhrožoval sebevraždou, kdybych ho chtěla náhodou opustit, každý večer jsem mu musela být po vůli, ať jsem chtěla nebo nechtěla, jinak se situace opakovala. Raději bych držela ty facky, jak mi to připadalo ponižující. Proto jsem psala o slabošství a hrdosti ... Odejít jsem od něho nedokázala, bála jsem se, aby neudělal nějakou hloupost a při představě, že by se mi někde plazil za dveřmi a dělal pozdvižení se mi dělalo špatně. Už jsou to 4 roky, situace se hodně zklidnila a dokážeme spolu žít i jako přátelé, on stále čeká, že se mu začnu vrhat do náruče a nedokáže si připustit, že láska se na nikom vynutit nedá. S milencem jsem se ještě párkrát setkala, ale oba jsme se báli dalších problémů,tak jsme to raději ukončili (je také ženatý). Můj manžel určitě šťastný se mnou není a já s ním také ne, ale hlavně že mě má doma... Myslím, že s p. doktorkou (jejíchž rad si moc vážím) budeme marně čekat na příspěvek nějakého muže. Znám ve svém okolí několik záletníků, kteří se tím ani netají, ale kdyby to udělala jejich manželka, tak by to neustáli (tím se také netají). Janka

OTÁZKA: Vzkaz pro Radku (33): radím Vám vyhledat psychologa - mluvím ze své zkušenosti. Pomohla mi rodinná poradna v době kdy jsem myslela, že je naprostý konec. Též mi život uštědřil pár ran - přišla jsem o práci, po transplantaci kostní dřeně mi zemřel bratr a do toho všeho jsem přišla na manželovu nevěru. To vše v průběhu 4 měsíců. Psychicky jsem na tom byla špatně, zhubla jsem, nemohla jsem jíst, spát, moje sebevědomí bylo najednou pryč, ale musela jsem fungovat kvůli synovi. Nic není tak zlé jak se zdá. Po půlroce docházení do poradny jsem věděla, že všechno zvládnu, že bude zase líp. Našla jsem si lepší práci než jsem měla, manžel se ke mě a synovi vrátil - po 8 měsících zjistil jakou životní chybu udělal a řekl mi že mě i syna potřebuje a že už nás nechce nikdy ztratit. Odpustila jsem, ale nikdy nezapomenu... A proto vzkazuji i když se Vám to třeba nezdá máte HODNĚ - máte krásného syna, přítele který Vás má rád a v kterém můžete najít oporu pro vyřešení současné situace. Někdo nemá ani tolik co Vy a musí to zvládnout. Hodně věcí jsem si uvědomila vloni při návštěvách mého bratra v nemocnici na onkologickém oddělení - co by pacienti na tomto oddělení za to dali, kdyby měli "jen" takové starosti jako my. A když mi bylo nejhůř vždycky jsem si na to vzpoměla. A ještě jedna věc - alkohol možná pomůže, ale jen na chvíli, raději se ho vyvarujte - nic to neřeší. Hodně štěstí do budoucna! Hanka (32)

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Je mi 20 a s přítelem chodím 3 roky. Máme plány na společnou budoucnost. To by bylo v pořádku. Jenže přítel si myslí, že když příjdu z práce budu kolem něho skákat vařit mu a obsluhovat ho tak jako to dělala jeho matka jeho otci. Když se spolu o tom začneme hádat tak vyrukuje se starým hloupým tvrzením: Jsi ženská. Tak co mám dělat? Jelikož je velmi tvdolhlavý, nevím jestli změna ještě bude možná. Děkuji za odpověd. Martina

OTÁZKA: Dobrý den, po 2 letech vážné známosti jsem se oženil, vše vypadalo krásně, bez mráčků, milovali jsme se. Když manželka získala místo u soukromé firmy, začala jezdit často na služební cesty, tak už to nebylo tak nádherné každý den, ale pořád jsem byl šťastný. Tři roky po svatbě jsem zjistil, že mě už rok podvádí s kolegou, se kterým na ty služební cesty jezdí (ženatý, dvě děti). Nejdřív souhlasila, že s ním končí, ale během jedné noci, kterou s ním protelefonovala se rozhodla, že zatím svůj vztah neukončí, že to chce čas a jestli to s ní ještě vydržím. Miloval jsem ji a miluji, ale ať jsem jí dával prostor a netlačil na ni, nebo jsem se naopak snažil "přitlačit" (ale žádné násilí!), výsledek byl stejný - víc a víc se manželka podobá "Ledové královně", tráví čas jen s milencem. V té době otěhotněla a narodila se nám holčička - manželka tvrdí, že není moje. Jenomže když jsem se od manželky neodpoutal před tím, tak teď už to je jen horší v tom smyslu, že odejít a vzdát se holčičky je pro mě daleko horší, než žít, resp. bydlet v jednom bytě s ženou, která mě nenávidí. Holčičce je rok a půl, její matka se před ní ke mně chová, jako bych v místnosti nebyl. Kromě jejích rodičů (i když mi nemůžou pomoct, ale drží mi palce) to nikdo neví, navenek jsme normální rodinka. Teď vím, že jsem měl odejít od ženy, nejpozději před tím, než se narodila dcera (byl jsem u porodu - "císař", držel jsem holčičku dřív než maminka, nezapomenutelné). Rozum mi velí odejít, srdce zase zůstat a být alespoň nablízku, abych mohl pomáhat, když něco potřebuje... Možná to není dotaz, na který existuje odpověď, možná jsem si chtěl jen vylít srdce... Roman Roman

OTÁZKA: Paní Jitko, děkuji Vám za povzbudivá slova. Člověku je hned trochu lépe, když slyší nějaké to slovíčko podpory. Doufám, že najdeme v životě zase to hezké. Jen by mě ještě zajímal Váš názor na život bez dětí. Jestli se opravdu dá prožít plnohodnotný život a přitom nemít děti. Jinak Vám přeji všechno dobré a hodně štěstí. Irena (29)

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,mám na vás dotaz. Je mi 23 let a žiji již 4 roky se stejně starou partnerkou. Dříve jsme se vídali tak jednou za 14 dní. Poslední asi 3 měsíce jsme si sehnali byt a bydlíme spolu. Teda jen o víkendech. Každý zatím máme práci v jiném městě. Samozřejmě se pokaždé na sebe těšíme. Problém je v tom, že když jsme spolu, tak dřív nebo později se stane asi toto: přítelkyně mi něco řekne, co se mi zrovna moc nelíbí (přitom to myslí dobře, jen mě třeba na to jen upozorní), a já se "naštvu". S kamarády se mi to nestává, normálně jsem poměrně flegmatický typ, jen tak mě něco nerozhází. Ale když jsem s přítelkyní,tak se prostě urazím. A to probíhá tak, že přestanu komunikovat. Mlčím. Na její dotazy odsekávám. Vím, je to možná v nevyzrálosti mé osoby, ale problémy s komunikací nás provázejí od začátku našeho vztahu. Ona vyrůstala v úplně jiné rodině. O všem spolu mluvili, povídali si a tak. U mě doma to probíhalo tak, že jsem přišel ze školy, zeptali se mě co škola a ať se jdu učit a víc jsme se spolu prakticky nebavili. Ani dnes spolu nemluvíme. Když jsem s rodiči, tak si s nimi ani nemám o čem povídat. A to je asi ten problém. Přítelkyně se snaží se mnou mluvit, ale mně to jakoby "obtěžuje". Vím že je problém na mé straně (má přítelky je jinak úplně skvělá), a pořád se snažím o to, abych se v tomhle změnil. Pár dnů se třeba hlídam, ale potom se vrátím do starých kolejí. Poraďte mi prosím, jak to u mě změnit. Rozejít se s ní nechci, miluju jí, ale vím, že mé přítelkyni to čím dál víc vadí, když jsem spolu jen dva dny v týdnu, a jeden den z toho ještě promlčím. Předem moc děkuji za odpověď. Michal Michal

OTÁZKA: Dobrý den, nemám snad úplně otázku, jen bych chtěla znát Váš názor, na mojí situaci. Jsem vdaná 4,5 ruku a s manželem jsem předtím chodila 1/2 ruku a v této době se budeme rozvádět. Nemáme děti a najednou jsem nabyla dojmu, že manžel není ten člověk se kterým ty děti chci mít a přestala jsem se na něj těšit a tento pocit u mě přetrvával asi 1/2 roku a tak jsme se dohodli, že se manžel odstěhuje a asi i podáme žádost o rozvod. Manžel se ke mě nechová špatně, ale já se svého pocitu nemohu zbavit a nechci mít děti pouze s někým, kdo se o nás postará, i když vím, že je to velmi důležité, ale s někým, koho budu i milovat.. prosím vás o názor. Děkuji Jana

OTÁZKA: DOBRÝ DEN, PROSÍM O RADU,JSEM 25 LET VDANÁ,MÁME CELKEM SPOKOJENÉ MANŽELSTVÍ.MANŽEL NYNÍ NAŠEL ZÁBAVU V CHATU,TEĎ TO SKONČILO U DOPISOVÁNÍ A POSÍLÁNÍ SMS S JEDNOU ŽENOU.PROBLÉM SE TÁHNE VÍCE JAK PŮL ROKU,MANŽEL SE K TOMU NECHCE VYJADŘOVAT A MĚ TO HROZNÉ TRÁPÍ.DĚKUJI ZA RADU charlota

OTÁZKA: Dobrý den, hledám touto cestou ostatní maminky, kterým úřady práce také nechtějí vyplatit rodičovský příspěvek v měsíci, ve kterém se narodilo dítě - viz zmatečná vyhláška z ministerstva, prezentovala televize NOVA 15. 2. Některé úřady dávku vyplácely, jiné ne. Jedná se o 3.700 Kč, což je pro maminky dosti velká částka. Po otevření problému v televizi ministerstvo vydalo výklad k vyhlášce, kde se praví, že dávky se nemají vyplácet, ale maminky, které ji obdržely, ji nemusí vracet! Tak tohle tedy ne : žijeme přeci v jednom státě, platíme stejné daně a musí pro nás platit stejné zákony! Buď ať vyplatí dávku všem, které si požádaly /ona to drtivá většina maminek nevěděla, tak si ani nepožádala/ nebo ať dávku ty, které ji dostaly vrátí! Jedna maminka se v televizi nechala slyšet, že tö požene až k soudu, já bych to viděla na ombutsmana. Ptám se paní doktorky : to s námi ženami budou stále takhle zametat? Copak my máme čas při péči o děti a rodinu se takhle domáhat svých práv? Kdyby se tohle stalo nějakému muži, že by jeho známý ve stejné životní situaci dostal od státu nějaký finanční příspěvek a on ne! Ta nerovnoprávnost už je do nebe volající, a my ženy, upřednostňující rodinu a děti před kariérou jsme opět opíjeny rohlíkem. Jen roďte, ať má kdo platit daně, starejte se - a držte s prominutím hubu. Nadzvedl mě taky článek paní Tominové - pověřené na ministerstvu péčí o rodinu - nechala se slyšet, že být doma 3 roky s mámou je pro dítě nepřirozené, že to ona tedy tak nedělala, že NIKDY nešla s dítětem jen tak na procházku nebo na písek, ale vždy něco vyřídit, zařídit,... Doporučuji k přečtení - MF DNES 23.2. Paní Michaela Marksová-Tominová je ŘEDITELKOU ODBORU RODINNÉ POLITIKY na ministerstvu práce a sociálních věcí... Pánbůh s námi. Paní doktorko, co s tím? Alice

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko.Je mi 28 let,říkají,že sem přitažlivá žena a často cítím,že se mužům v mém okolí líbím.Žiju již třetím rokem s přítelem (35).Od počátku našeho vztahu se nedá mluvit o "vášnivém milování",styk proběhl tak jednou týdně, o víkendu.Čím dýl jsme spolu,tím je to horší,milujeme se třeba jen jednou za měsíc.Snažím se,dávám podněty,ale přítel mě odmítá.Přitom sem ho několikrát přistihla,jak se sám uspokojuje a on sám mi nepopírá,že se uspokojuje každý den.Sex se mnou ale nechce.Říká že mě miluje,přitahuju ho,ale neumí,nebo spíš nechce vysvětlit své odmítání.Cítím,že to už takhle dlouho nevydržím,připadá mi to celé nenormální.Přistihla sem se,že koukám po jiných mužích a toužím po fyzickém kontaktu.Nevěrná být nechci,rovněž si myslím,že mi není nevěrný partner.Vztah je mezi námi až na občasné neshody a rozepře v pořádku.Děkuji za odpověď. Mona

OTÁZKA: Dobrý den.Paní doktorko,já už nevím kudy kam..všechno se hroutí,v ničem se mi nedaří,nic se neobrací k lepšímu.Jsem rozvedená,mám 1 dítě.Od rozvodu jsem měla pár vztahů,ve kterých ne a ne "zakotvit".Pak jsem měla 3letý vztah,koupili jsme baráček.Přítel pak onemocněl a "vykašlal" se na nás,nechal mě v baráku a s dluhama.Navíc se mi zabil bratr,naši jsou zhroucení.Dům se mi podařilo prodat,koupit byt,našla jsem si hodně dobře placenou práci,nového přítele.Ten ale vydělává méně,takže všechno táhnu.Nevadí.Těšila jsem se,že bude konečně líp,našim že pomůžu.Jenže šťastná jsem byla chvíli.Kupec baráku mě "vydírá" o nějaké peníze,už tak jsem zadlužená(na nový byt jsem si musela ještě půjčit),v práci jsem ve výpovědi,za měsíc končím a ne a ne najít práci.Takže jsem už strašně vynervovaná,protože jsem byla "živitelkou" a teď nevím, co bude..jsem strašně nešťastná,nervozní,pořád brečím,sahám po pití.Přítel mě drží,je hodný.Ale jak dlouho?Bojím se,aby mě ještě i on neopustil.Já jsem už opravdu na dně..tak jsem chtěla našim pomoct,malýmu všechno dopřát,přítel aby byl se mnou šťastný.A teď tohle.Všechno se zhroutilo.Tak jsem byla šťastná.Byla..Už uvažuji,že vyhledám psychologa.. Radka, 33

OTÁZKA: Dobrý den,potřebuji poradit. Mám 10letý vztah s přítelkyní. Ale za ty roky se náš vztah ustálil ve stereotypu a já uvažuju o rozchodu. Jedním z hlavních důvodů je také ten, že se v mém okolí vyskytla jiná, která se kterou si rozumím lépe. Mám strach z rozchodu, z její rodiny... on

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Chci se zeptat na problém, který neustále řeším se svým partnerem. Jsme spolu něco přes měsíc, ale už jsme narazili na společný problém. Seznámili jsme se v práci a je nám splu dobře, ale vydělávám si víc, než můj přítel a myslím, že s penězmi umím vycházet také líp. Jde o to, že zatímco já jsem téměř abstinent, nebo piju maximálně kvalitní víno a do společnosti si mohu zajít jen párkrát do měsíce, můj přítel je velmi společenský a chce vyrážet ven téměř každý den. Pak se vždy opije. Možná jsem příliš kritická, ale připadá mi, že 2-3 lahve vína na hlavu nebo 10 piv je už trochu moc. On tvrdí, že je to normální, i když je pak samosebou vždy opilý. Už jsem mu to několikrát vyčetla, ale on se pokaždé naštval. Další věc je, že když spolu někam jdeme, nemá v peněžence dost na zaplacení pro nás oba, takže většinou platím já. Mám ho ráda a on rovněž tvrdí, že mne velmi miluje, ale myslíte, že má tento vztah šanci? Silvie

OTÁZKA: Dobrý den, mam pritele asi pres rok, neni to zrovna typ co se hrne do zavazku, ale myslim, ze nam to celkem funguje pokud po nem nechci resit budoucnost. Myslim, ze mu dokazu dat cas, ikdyz ja bych se uz rada usadila. No a nyni jsme meli trochu horsi obdobi, protoze ja resim novou praci, bohuzel zatim neuspesne, delame totiz momentalne spolu a nepripada nam to uplne idealni. No a ja ted nebyla uplne v pohode a on ma asi take ted dost svych staroti. Kazdopadne ted se stalo to, ze se situace nejak vyhrotila, ikdyz ne, ze bychom se vylozene pohadali a nakonec mi pritel rekl, ze mne jiz nemiluje. Samozrejme me to hodne vzalo a cekala jsem co se bude dit. Jenze ono se nestalo vubec nic, chova se ke mne v podstate stale stejne, je ke mne stale pozorny, ikdyz jsme od te doby nemilovali. Takze ja vubec nevim co si mam myslet. Prepokladala jsem, ze tedy kdyz me jiz nemiluje, bude chtit abych se odestehovala a nebude se vlastne chovat jakoby se nic nestalo. Nevim jestli treba neceka az odejdu z prace, protoze nechce takhle "verejne" ukazovat, ze mame problem. A take to neni poprve co mi rekl neco podobne oskliveho a nakonec se to vzdy urovnalo. Jenze minimalne poprve vim, ze jsem udelala neco spatne a on me proste nechal vydusit, jenze ted krome toho, ze jsem od nej potrebovala podporu a nebyla jsem psychicky uplne v pohode, tak se vlastne nic nestalo. Mam ho stale rada a nechci se rozchazet, ale take nevim co delat. Jestli mam cekat co se stane, coz me hrozne psychicky ubiji nebo treba zkusit od nej odejit, aby si mozna uvedomil, ze me ma stale rad. Proste nevim nakolik je to zase jeho "ulet", protoze mi proste chtel v danou chvili ublizit nebo to tentokrat mysli vazne. Predem moc dekuji za radu. H Hela

OTÁZKA: Odpovídala jste mi 23.2.06 Vaše odpověď zněla, abych se zaměřila na to, aby můj partner bojoval více o mne, než abych mu dávala najevo já svůj zájem o něj, to tedy nevím, jak na to. Mně je 33 let a jemu 34 let. Byl podruhé ženatý. Jeho 1. paní si někoho našla. O svou druhou manželku přišel při autonehodě, u které sám nebyl. Jeho paní v té době měla začínající vztah, o kterém tvrdil, že nebýt té nehody, tak by se vše vyřešilo a bylo by to o.k.. Měl ji moc rád, přesto tvrdí, že mně miluje, proto jeho chování nechápu. Iveta

OTÁZKA: Pro OPĚT TOMÁŠ : Vy neznáte ve svém okolí ani jednu osobu, která by byla věrná? To se mi nechce věřit! Co když se ti lidé pouze něčím takovým "chlubí"? I když i to je scestné, vliv televize je u střední spotřební vrstvy veliký. Já jsem také znamením střelec a taky mi bylo líto rozbít vztah a všechno, co jsme spolu 22 let budovali - 9 let před svatbou a 13 let po svatbě. Jedno z možných řešení bylo zachovat vztah naoko kvůli dětem - 10 a 6 let. Ptala jsem se své paní doktorky psycholožky, za kterou jsem byla nasměrována do manželské poradny, co ona na to. Řekla mi, že to řešení určitě je, ale že děti nepoznají lásku, vřelost, objetí a pohlazení, vzájemnou úctu apod. a budou tento plochý model s největší pravděpodobností aplikovat ve svém budoucím vztahu. Vzhledem k odpovědnosti za budoucí generaci jsem tedy zavrhla zachování dalšího manželství "kvůli dětem" - jelikož jsem pochopila, že je to vlastně PROTI DĚTEM. Dítě, aby bylo šťastné, potřebuje předně vidět šťastnou mámu a tátu - ne zažívat hádky, stres a slzy nebo tiché, napjaté mlčení. Děti jsou na tohle velmi citlivé a vnímavé. Tak tohle byly důvody mého rozhodnutí, kdy jsem musela oželet téměř vše materiální, co jsem doposud měla. A co se týče lidí, sousedů : začala kolovat pomluva, že mě muž zmlátil, protože jsem si našla chlapa. Pravda je úplně obrácená - poté, co mě už poněkolikáté zmlátil, jsem si našla přítele. Moji dobrou pověst mi už ale nikdo nevrátí... Kdo mě zná, ví, a kdo mě nezná, věří pomluvám. Přeji Vám, ať se dobře rozhodnete a myslím si, že v manželské poradně ve Vašem městě Vám taky pomohou "otevřít oči". Krásný zítřejší den Vám přeje Alena. Alena

Poraďte se s psycholožkou Jitkou Douchovou

Konec rozhovoru

Upozornění

Termíny

Střední školy

Předplatné časopisů

Recepty

Zaměstnání

Roman Paulus

Nepřehlédněte

Poraďte se s psycholožkou Jitkou Douchovou

Konec rozhovoru

Upozornění

Obsah

Najdete na iDNES.cz

Po vnučce se Maroš Kramár v 64 letech dočkal i další dcery

Jak bydlí Simona Krainová: bytu v podkroví vévodí fotografie majitelky

Vykrojené trikoty budí emoce. Olympijská kolekce Nike je prý sexistická

Nekupujte zajíce v pytli. Sedm signálů, že vám to bude klapat v sexu

Termíny

Střední školy

Zaměstnání

Nepřehlédněte