OTÁZKA: Věřím Vám a myslím že lidi jako on by měli kastrovat...je to hnus...nechapu jak někdo může udělat něco podobného...přeji Vám hodně štěstí v prokazování jeho viny... anonym

OTÁZKA: většina znásilněných žen či dívek se nemohla po znásilnění na chlapa ani podívat, jak to bylo u Vás? Blanka Z.

OTÁZKA: Nezlobte se, ale je mi krajně podezřelé Vaše reportáž na Primě. Osobně jsem zažila podobnou konfrontaci, kdy se má přítelkyně setkala po letech trápení s mužem, který ji zneužil. Pravda, každý jsme jiný. Jenže jak mu tam říkáte, že Vás "vojel" a podobně, promiňte, ale nechce se mi tomu věřit. Vaše vystoupení je příliš abych tak řekla "dryáčnické" a dělá na mě dojem senzacechtivosti. Lída

OTÁZKA: Zdravím pěkně dobrý den, v Koberovech se proslýchá, že jste byla v blízkosti Vašeho strýce viděna už pár dní před inkriminovaným nahráním reportáže. Mohou to být klepy, ale měla byste se k nim vyjádřit. Koberovák

OTÁZKA: Dobrý den, můžu se zeptat, snad to neni už tolik bolestivé. ale proč jste se nesnažila aspoň křičet, vždyť jak jste sama ve článku sdělila, tak ve vedlejším pokoji spal jeho syn. Copak si myslíte, že by Vám nepomohl? Děkuji za odpověd a mnoho sil kooca

OTÁZKA: Jestli je pravda, co tvrdíte, je to hrozné a fandím Vám. Vyvstává ale otázka, jaktože Koberovští tolik Vašemu strýci fandí. Hovoří o něm totiž jako o muži, který sice nemá problém být své ženě nevěrný, ale jako násilníka si ho neumí nikdo představit. Upřímně - v určité chvíli to dělá dojem, že se na veřejnost vytahuje rodinná špína a ne tragédie dívky, která celou dobu mlčela. Váš strýc nic nezapírá... Promiňte, jestli Vás takový názor uráží, ale pochopte dotazy člověka, který je zcela nezávislý. ČeskýRáj

OTÁZKA: Smutný příběh, smutná je i deklarovaná nenávist. Už pouhý faktem přiznané soulože s neteří zasluhuje Váš strýc trest, ale násilí je druhá věc. Každá oběť jakéhokoli násilí je traumatizována, přesto je nutno si uvědomit, že pokud chce aby viník byl potrestán je nutno jednat rychle. „Ztvrdlý pohled“ ještě není násilí – násilí zanechává stopy – modřiny, oděrky, DNA atd., které časem mizí. Smutný je i tón jakým se o tom všem píše – v případě Vašeho strýce se rovnou (bez soudu a důkazů) píše o „vině netvora“, zatímco obvinění jeho syna vůči Vám je paušalizováno jako „nařčení“. Otázka tedy zní, jak po letech chcete dokázat, že se z Vaší strany nejedná o mstu za něco jiného? Všechny „důkazy“ dnes přece nutně musí být nepřímé… Je mi líto, ale pokud tehdy skutečně došlo k znásilnění, nezbude Vám, než odpustit (pokud se nechcete utápět v nenávisti, nebo pomstou zatížit i své svědomí) a ponechat to vyšší spravedlnosti – ta lidská na to po takové době už asi nestačí… PS: samozřejmě je dobře, že nebyl ukázán obličej člověka, který je tak těžce obviněn bez důkazů. Vladislav

OTÁZKA: Dobrý den Jano, stále se tímto nepříjemným zážitkem trápíte, ale co Vám naopak v životě pomáhá? Co Vás těší a dělá Vám radost? P.

OTÁZKA: Dobré poledne Jano, osobně držím moc palce, vidím kolem sebe denně, jak to ženy nemají jednoduché a Vy spoustě můžete dát motivaci s věcma pohnout, určitě jste vyjímečná, tak se držte svého přesvědčení, pomůžete druhým. Ještě malou otázku, proč v té nejhorší chvíli nešlo třeba nějak řvát nebo upozornit a tím ho zastrašit? Avs

OTÁZKA: Víš je zvláštní a jsem zvědav jak mě odpovíš jako svému bratranci který spal v tom pokoji a ví co se dělo.Chci se zeptat když si na tom byla tak špatně Tak proč vyprávíš v příběhu v Blesku pro ženy 1.Listopadu 2004 kdy sis prala svého bývalého muže že si měla poměr s jinýma byli na tebe hnusný atd.. a když si tam vyprávěla o takovém ůžasném klukovi kterého sis vzala tak proč po roce ses s ním rozvedla? A proč si ho podváděla když to o tobě ví celá Česká Lípa. Zvláštní je že otcova výpověď co s vámi namluvil a co si zaznamenal neproběhla ani v pořadu. A proč pak po babičce vymaháš peníze když jich máš dost schválně at se někdo zeptá taky babičky jaká doopravdy si... hm? Navaří ti upeče ti a ty ji tam ani nic nenecháš a odvezeš si to jako hladovec teda tim si mě naštvala opravdu a říkáš co ani není pravda a nidke nenecháš vypovídat druhou stranu to je ale zvláštní nemyslíš? Bratranec Honza

OTÁZKA: Nejednoduchý a nejednoznačný případ. Nedomnívám se, že je objektivní napsat "Ptejte se Jany, kterou znásilnil strýc". Je třeba myslet nato, že jestli se na Vás násilí dopustil, rozhodne teprve soud. Zatím to je Vaše tvrzení. Promiňte, pokud jste opravdu obětí. Dobrý den

OTÁZKA: Je pravda, že jste se ráno po "znásilnění" probudila ve stejné posteli vedle strýce? Tomáš

OTÁZKA: Ahoj Jani. Nechci rikat, ze vim co si ve svem zranenem srdci nosis. Sam jsem samozrejme nikdy nic podobneho neprozil. Ale chtel jsem ti rict, ze existuje cesta uzdraveni takto bolestne zlomeneho a zraneneho srdce. Neni to sice nijak kratokodoba zalezitost, ale je spolehliva. Pokud to chces zkusit, ozvi se. Tady pro to neni prostor... ludvik@centrum.cz Ludvík

OTÁZKA: Je-li to tak, cítím s tebou a přeji, aby se ta jizva konečně zahojila. Myslím, že to zdaleka není fyzický problém, jako převažuje zklamání z chování do té doby oblíbeného příbuzného. Na druhé straně mě ovšem postup tvé rodiny připadá poněkud laxní, těžko se to chápe. Kostěj

OTÁZKA: Jano, naprosto Vas chapu, sama jsem zazila neco podobneho, bylo mi 15, nemela jsem zadne zivotni zkusenosti a byla jsem o prazdninach u velice dobrych pratel nasi rodiny, pani mela rakovinu, tak jsem jim trochu pomahala v domacnosti, jeji manzel vyuzil toho, ze musela na nekolik dnu do nemocnice... kdyz mate nuz na krku a jste nekde zavrena, nemate vubec zadne zivotni zkusenosti a sexualni uz vubec ne, tezko se branite...krome pocitu neskutecneho hnusu a bezmoci jsem navic mela strach, protoze mi vyhrozoval, ze se vsechno dozvi moje rodina, nikdo mi neuveri atd. Jemu bylo v te dobe asi 60, pro me to je a navzdy byl odporny dedek... Nikdy ho nikdo nepotrestal, protoze jsem se bala neco rict, navic jsem tehdy ani nevedela, kam bych mela jit. Ten clovek pred nekolika lety zemrel a priznam se, ze jsem strasne rada, ze uz ho nikdy nikde nepotkam. Obcas se na nej u nas v rodine vzpomina jako na mile, hodneho pana a mne je vzdycky na zvraceni, ale kdybych dnes rekla pravdu, jen bych svym blizkym ublizila a to nechci... Nejdulezitejsi pro me ale je, ze i pres tento odporny zazitek, na ktery se neda nikdy zapomenout, mam pocit, ze muzu dal zit a radovat se v zivote z mnoha veci, protoze jsem si rekla, ze mi ten slizoun nesmi zkazit zbytek zivota. Nekdy to na me dolehne a zvladam to hur, ale v podstata mam asi stesti, ze jsem se s tim vyrovnanala lip nez Vy. Jednou jsem mluvila s psychologem, ktery mi velice pomohl, po letech obcas s nejakou kamaradkou, s rodinou ne... ale rikam si, ze v zivote je spousta krasnych veci, hodnych lidi a ja si to nenecham zkazit kvuli necemu takovemu. Take sleduju vsechny podobne pripady a jsem vzdycky moc rada, kdyz je potrestaji. Jano, budte statecna, je dobre, ze o tom mate silu mluvit, vydrzte, ale hlavne se snazte najit cestu ke stastnejsim zazitkum, dal si nic nevycitejte a netrapte se. Urcite to dokazete, preju Vam i vsem ostatnim s podobnymi zazitky hodne sil... S