“Potřebuji tvoji pomoc. V práci se všichni hroutí včetně mě,” řekla jsem tomu svému Vlkovi. Přikývl, ale nejspíš myslel na něco úplně jiného. Řekla jsem to ještě jednou a hlasitěji. Prý už mě slyšel. Možná dělám něco ve vztahu s chlapy špatně, možná až moc tlačím na pilu, když něco chci, ale mohl mi říct něco jako že mě chápe.
Poraďte Daně
Předchozí díly seriálu
Moje pracovní problémy a můj přiblblý kolektiv s Godzilou v čele začaly mezi námi vytvářet jakousi hráz. Čekal mě velký meeting s Olafem. Tedy megašaškárna. Ale byla tu také naděje, že nám bude šéfovat někdo jiný místo Godzily.
Olaf se tvářil vážně jako shakespearovský Othello. Kdyby tak zaškrtil Desdemonu v podání Godzily, zasmála jsem se jen tak pro sebe. S ním přijel takový malý obtloustlý chlápek. Nick z amerického ústředí prý dostane tu naši pobočku na světovou top úroveň.
Olaf nám pak slavnostně sdělil, že americkému poradci bude k ruce Sylvie. Tedy Godzila. No já polkla naprázdno, zatímco ta blonďatá příšera se pousmála a všechny nás přejela svýma pichlavýma očima.
Následovala “přehlídka plánů“. Každý musel vystoupit a říct, co všechno ve své práci zlepší. Když jsem přišla na řadu, záviděla jsem hercům z komedií, kteří by tuhle roli zvládli bravurně. Naštěstí v okamžiku, když jsem spustila, přinesli do zasedací síně hamburgery a všichni včetně našeho nového poradce se jimi začali ládovat. Takže mě poslouchali tak napůl. Ale pak jsem dostala nápad. Řekla jsem, že se chci řídit heslem “Jedna kancelář – jeden tým”. Docela se to chytilo a ozval se nesmělý potlesk. Nick výsknul, udělal takové to jejich whaw a Godzila se na něj zasněně zakoukala.
Olaf nakonec vyhodil pět lidí a my ostatní dostali podmínku. Pokud prý na sobě zapracujeme, bude všechno OK. Na závěr jeho mise a na počest našeho nového poradce se konala party na parníku. Loď třikrát zahoukala, a tak odstartovala večírek. No a když nám Nick začal vysvětlovat pravidla společenské hry na kapitána a posádku, nejraděj bych skočila do Vltavy a plavala ke břehu. Místo toho jsem si dala pivo. A pak druhé. Jako sám velký Náčelník. A všichni okolo mě nasávali jako kdyby měla druhý den přijít prohibice.
Přemýšlela jsem o Vlkovi. Ze snění mě probralo chichotání a chrochtání. O kus dál se opírali o zábradlí Nick a Godzila. Obličej malého poradce byl zabořený mezi prsy naší dlouhé šéfky. Prackama ji ošahával po celém těle. Zvlášť mezi stehny. A Godzila se okolo něj ovíjela jako liána a celá se přitom chvěla, jakoby na ni právě sáhl Bruce Willis. Nick pořád mumlal, že i menší chlapi můžou mít něco velkého a sakramentsky tvrdého.
To mě nejdřív docela rozesmálo, ale pak se mi z toho všeho udělalo trochu nevolno. V tu chvíli jsem byla rozhodnuta. Potřebuji změnit vzduch a někam odjet. Třeba do Francie do městečka Mugarel. Mám tam přátele a Michal stejně plánuje s Náčelníkem velký puťák. A další osudy téhle přiblblé pobočky mě tak nějak nezajímaly. Daleko více mě zajímal Michal i přes ten jeho vlažný zájem o mé pracovní problémy.
Co dál? Odpočineme si od sebe. Já budu o prázdninách ve Francii a on na túrách s Náčelníkem a jeho partou. Odpočinete si ode mne i Vy, čtenáři. Ozvu se zas na konci prázdnin. Pak se uvidí, jak bude náš vlčí život pokračovat. Hezkou dovolenou!
