Paní redaktorko Hykl, "sedmiměsíční" je jedno slovo.

U novináře bych předpokládala, že buďto ovládá řeč, ve které píše, nebo si zapne pravopisnou kontrolu textu.

Mně tedy nikdy nenapadlo spoléhat na wordovskou kontrolu pravopisu. Ale - občas se dostanu k porotcování literárních soutěží a občas mě účastníci šokují tím, že potřebují word kvůli pravopisu. Pochopil bych to u člověka, co jednou za týden napíše fakturu nebo dopis někam na úřad, ale u lidí literárně tvořících jen kroutím nevěřícně hlavou :-)

Mě. Pardon. Nemám word :-D

Vidíte, že při psaní a rychlém publikování člověk zkrátka chybu udělá snadno, je to jednak otázka soustředění, za druhé psaní na klávesnici vede k častějším chybám a překlepům než psaní rukou.

Spisovatel, učitel češtiny nebo korektor v tiskárně, to jsou a vždycky byly různé profese...

Jakmile si člověk zvykne na pomůcku, tak už se neobejde. Já se bez wordu neobejdu, když píšu anglicky. Sice bych zpětným čtením chyby odhalila, ale když mi to krásně podtrhne...

ale rozhodne to neni samospasitelne...ja bohuzel zjistuju, ze s tim wordem (teda, ja spis outlookem) jsem cim dal linejsi...proste vim, ze tohle slovo neumim napsat, ale kdyz staci jen klik klik a ono je to spravne. Tak si to snad nezapamatuju nikdy, jak se pise to protivny through :D :D

A ted jsem psala test z AJ, kterej mi vysel o dve urovne niz nez ten predeslej

rozdil mezi diskuterem a novinarem je ten, ze novinare pismo zivi a hrube pravopisne chyby jsou u nej neakceptovatelne, natoz pak pochopitelne

Novináře a spisovatele živilo psaní i dřív, ale gramatické chyby a překlepy přesto hlídali v redakcích a nakladatelstvích korektoři. I tak občas člověk narazil v knize na chybu, i když spíše výjimečně...