Ona
Běloruské oběti havárie v Černobylu. (1997)

Běloruské oběti havárie v Černobylu. (1997) | foto: Paul Fusco

Oběti černobylské tragédie ještě nejsou sečteny

Reaktor ukrajinské jaderné elektrárny Černobyl explodoval 26.4. 1986. Tehdejší komunistická propaganda se snažila katastrofu ututlat, popřípadě bagatelizovat. Jenže výbuch zničil život a zdraví milionům lidí. A jeho oběti ještě nejsou definitivně sečteny.

Více o černobylské tragédii

Kdysi v Pripjati žilo padesát tisíc obyvatel, dnes je to město duchů.

Při samotném výbuchu zemřeli „pouze“ dva pracovníci elektrárny. Jenže následky katastrofy musel někdo zlikvidovat. A tak byly statisíce hasičů, vojáků, horníků a záchranářů vystaveny obrovské dávce radiace.

U řady z nich se objevil takzvaný syndrom akutního ozáření, kterému asi padesátka lidí podlehla do několika týdnů či měsíců. Další umírali postupem času. Odhaduje se, že přímé ozáření zabilo (nebo ještě může zabít) až čtyři tisíce lidí.

Ani zde však černobylský účet nekončí. Právě naopak. Při explozi se totiž uvolnil obří radioaktivní mrak, který zamořil velkou část Evropy. Sedmdesát procent spadu přitom zůstalo na Ukrajině nebo v Bělorusku.

Umírám, i když žiji daleko
Že „prsty“ jaderného výbuchu dosáhnou hrozivě daleko, ukázala Hirošima. Černobyl to jen potvrdil.

Černobyl dnes?

S těžkými zdravotními problémy způsobenými výbuchem se potýkali a potýkají i lidé, kteří žijí stovky kilometrů daleko. Kolik vlastně je těchto „nepřímých“ obětí? Údaje oscilují od šesti set tisíc až k několika milionům.

Strašnou úlohu v tom sehrála komunistická propaganda. Za každou cenu se snažila havárii a její důsledky bagatelizovat. Špatně informované lidi například klidně nechala konzumovat potraviny zamořené radioaktivním jódem a cesiem.

Tragické důsledky mělo i pití mléka od krav, které požíraly kontaminovanou trávu. V postižených oblastech kvůli tomu prudce stoupl počet případů rakoviny štítné žlázy u dětí. Že je to důsledek jaderného výbuchu, je evidentní. U dětí se totiž tato choroba předtím vyskytovala jen zcela výjimečně.

Mezinárodní organizace zabývající se důsledky černobylské katastrofy uvádějí, že rakovinou štítné žlázy trpí v postižených oblastech asi 1800 dětí a dospívajících. A číslo by v dalších letech mohlo vzrůst až na osm tisíc.

Výzkumy dále uvádějí, že se v zamořených oblastech zdvojnásobil počet případů rakoviny prsu. Významně také vzrostl počet urogenitálních nádorů, leukemie, rakoviny plic a žaludku.

Zvýšil se také podíl diabetiků mezi mladými lidmi. Lidé v postižených oblastech jsou k tomu všemu ještě vysoce ohroženi očními zákaly.

Zdá se, že na plodnost neměla jaderná katastrofa žádný zvláštní vliv (pokles porodnosti si vědci vysvětlují větším počtem interrupcí a obavou obyvatel zamořených oblastí z postižení potomků).

Alarmující je však skutečnost, že ještě před pěti lety se v oblastech nejvíce zasažených radioaktivním spadem nenarodilo ani jedno zcela zdravé dítě.

Ohrožené Československo?
Také československá vláda po tragédii váhala, zda přiznat její rozsah. Několik dnů po katastrofě vydávala prohlášení, která událost neuvěřitelným způsobem zlehčovala. V době, kdy lidé správně vůbec neměli vycházet z domovů, v podstatě nikdo o hrozícím nebezpečí nevěděl.

Můžeme se s následky Černobylu setkat ještě po dvaceti letech? Mnoho lidí věří teorii, podle níž je pořád ještě nebezpečné sbírat a jíst houby (kvůli jejich schopnosti zadržovat radioaktivitu).

Je pravda, že podle výzkumů houby stále obsahují stopy cesia z černobylského spadu. Jenže odborníci uvádějí, že aby cesium skutečně uškodilo, musel by člověk sníst najednou asi 300 kilogramů hub.

Někteří Češi si však památku na černobylskou havárii nosí dodnes v kostech. Mají v nich totiž prvek stroncium, který se šířil spolu s radioaktivním mrakem Evropou. Pronikal do kostí a obsazoval místa určená pro vápník.

To znamená, že takto postižení lidé (a zvláště ženy, které mají obecně méně vápníku) trpí zvýšenou lámavostí kostí. Stroncium má přitom poločas rozpadu třicet let.

Ještě není konec
Důsledky jaderné havárie narostly do vskutku hrůzostrašných rozměrů. Vzpomínky, příběhy a fotografie postižených lidí děsí celý svět.

A vědci varují: oběti ještě zdaleka nejsou sečteny! Spousta zdravotních důsledků se prý teprve projeví.