Obálka znamenala: Máte rakovinu

  • 21
Je to rakovina, nebo není? Cesta od prvního podezření k diagnóze bývá dlouhá a lidé ve strachu čekají na výsledky vyšetření. Lékaři jim však tuto situaci někdy neusnadňují, ba právě naopak. Zde je příběh Martiny H., dvaatřicetileté matky dvou malých dětí.

Jednoho dne si na prsu nahmatala bulku.

Věděla, co to může znamenat, a začala tedy rychle hledat pomoc. 

S doporučením svého gynekologa se obrátila na Centrum rakoviny prsu v pražském Zahradním Městě. Jsou tam špičkoví lékaři, velmi zkušení odborníci, doneslo se jí.

Ne že by nebyli. Přesto ji málem přivedli na pokraj psychického zhroucení, ačkoli byla, jak se nakonec ukázalo, zcela zdravá. Stačila k tomu jedna bílá obálka v poštovní schránce.

"Lékař mi po vyšetření řekl, že když to bude v pořádku, dostane zprávu můj gynekolog. Když tam něco najdou, přijde mi psaní od nich," líčí žena, jíž v tu chvíli vůbec nedošlo, co takováto forma sdělování výsledků obnáší, co jí bude pouhá přítomnost obálky ve schránce zvěstovat, a s jakými obavami tudíž bude k té schránce chodit. 

A taky že chodila. Zhruba po deseti dnech nalezla obálku. A v ní stručnou, nacyklostylovanou zprávu, aby se dostavila na další vyšetření. Avšak až za měsíc. Tu zprávu nedokázala Martina číst jinak než tak, že má nejspíš rakovinu, ale ještě nejméně čtyři týdny se s tím nebude nic dělat.

"Hlavou se mi začalo honit, kdo se jednou postará o mé děti," líčí strašné první pocity, které ji okamžitě přepadly. Proč nezavolala a nezeptala se, jak velký je skutečně důvod k obavám? "Na nástěnce centra bylo důrazně uvedeno, že po telefonu se výsledky nesdělují."

Nakonec telefon zvedla, ale jiný. S pomocí známých sehnala kontakt na jiné zařízení, kde ji protekčně vzali hned, a výsledek znala ještě týž den. Vše bylo v pořádku, bulka byla neškodná. "Teď vím, že v tom centru si chtěli jen doověřit, že to skutečně nic není. Přesto mi poslali obálku, která mě vyděsila k smrti," podotýká. A vedení privátního centra na Zahradním Městě jejím výtkám posléze dalo za pravdu.

Raději ústně
I na předsedu onkologické společnosti Jiřího Vorlíčka se často obracejí pacienti, kteří si stěžují na pomalý postup. "Akreditované centrum pro rakovinu prsu by mělo určit diagnózu během několika dní, nejpozději do týdne."

"Není nic horšího než nejistota a zbytečné čekání. Někdy to jinak nejde, nejčastěji je ale příčinou špatná organizace práce a malé vcítění personálu. A diagnóza by měla být vždy sdělována osobně, písemně to považuji za nevhodné," řekl Vorlíček.

Už proto, že čím víc se budou lidé bát výsledku vyšetření, tím později se odhodlají jít k lékaři. "Ty ženy mají strach, že si to ani neumíme představit," říká Miroslava Skovajsová z Asociace mamární diagnostiky. Její centrum proto výsledky sděluje zásadně ústně a má na to i vyčleněnou pracovnici.

Ostatně jaké je dozvědět se diagnózu z kusu papíru, si okusil i Roman Švidrnoch. Jeho bolesti na plicích nejprve lékařka tři měsíce považovala za zánět průdušek. Když lékařku vyměnil, dostal poukaz na vyšetření na "cétéčku" v pražské Železniční nemocnici.

Výsledek měl být za týden. "Zeptal jsem se, zda by to šlo dřív. Kývli, když si prý přijdu." Do ruky pak dostal přeložený papír pro lékařku. A v něm stálo, že je to tumor. Tedy zhoubný nádor.

Nikdy nebudete mít děti
Diagnózu se prostě člověk občas dozví od lékařů prapodivným způsobem. Tu před množstvím zvědavých uší, tu úsečně, tu naopak překotně. Ne, nebývá to úmysl. Spíš profesní slepota, jíž mohou podlehnout i jinak špičkoví lékaři.

I doktoři jsou někdy pacienty a sami to zažívají. "Mé ženě lékařka kdysi řekla, že nikdy nebude mít děti. Pak měla čtyři," říká šéf České lékařské akademie Cyril Höschl.

Necitlivosti podle něj nahrává i to, že pojišťovny nehradí čas, laskavost a pohovor s pacientem. "Na pracovnici, která mluví s pacientkami, si musíme vydělat jinými úkony," potvrzuje Skovajsová.

"V českém zdravotnictví se zrcadlí nevábné rysy společnosti, která se kamsi řítí, takže se často nedostává taktu a schopnosti naslouchat," dodává bývalý ministr zdravotnictví Martin Bojar. Mnozí podle něj podléhají klamu, že vše nahradí moderní a zdánlivě dokonalé technologie.

"Pásová medicína," shrnuje to prezident lékařské komory David Rath. Kritizuje ji i senátor Tomáš Julínek. Svou knížku Průvodce unaveného pacienta českým zdravotnictvím začíná povídkou, jak to má kocour Buffo (respektive jeho majitel) snazší, protože nemusí shánět konexe, aby se výsledky vyšetření na veterině dozvěděl rychleji. Nebo aby mu je třeba někdo nezaměnil.

Zjednají nápravu
A jak to dopadlo v centru na Zahradním Městě? Jeho šéf Jaromír Vachoušek se k problému postavil nečekaně otevřeně. Připustil, že způsob sdělování výsledků není šťastný. Pak vzal papír a začal malovat, jak by se to tedy mělo dělat napříště.

"Dáme přednost osobním pohovorům, aby ženy byly klidnější," řekl a omluvně připustil: "Nám chlapům to možná někdy nedochází."