"Uvidím, jak to napřesrok dopadne," nechá se jedenapadesátiletá Konvalinková překvapit, ale ke svým slovům je skeptická. „Co dodržuji skutečně, jsou věci týkající se toho, že by člověk měl někomu pomoci, o někoho se postarat či něco zařídit.
Pokud však jde o mou vlastní osobu, pak na to kašlu - bohužel,“ dodává upřímná herečka, která v těchto dnech zazářila na jevišti pražského Divadla ABC v klasické konverzační komedii Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa.
Její jedenačtyřicetiletá kolegyně Veronika Žilková má antagonistický vztah i k závěrečnému dni roku. "Mám k silvestru odpor. Loni jsem celé Vánoce včetně silvestra strávila s dítětem v nemocnici. Tak si už jen přeji, abych byla doma a nikomu se nic nestalo. Pokud se mi to splní, bude to taková bomba, že slavit nepotřebuji vůbec nic."
Jedenapadesátiletý šéf pražského Divadla Na Fidlovačce Tomáš Töpfer si už léta novoroční předsevzetí nedává. "Jsem realista a vím, že se mi nesplní," tvrdí. Je pravda, že už mnoho let nekouří, což prý byl kdysi výsledek jednoho takového předsevzetí. "To ale nebylo na Nový rok - bylo to v červnu," přiznává.
Töpfer pokládá za zbytečné dávat si předsevzetí k určitému datu. „Přece jen by si člověk měl tu laťku zvedat kdykoli v roce, nemusí to být jen 1. ledna,“ míní. Co však zamlčel, je fakt, že jedno takové "mimonovoroční" předsevzetí se mu splnilo, když s Eliškou Balzerovou v čele Nadace Fidlovačka vzkřísili k životu zdevastovanou pražskou scénu.
 Ve hře izraelského dramatika a humoristy Ephraima Kishona Byl to pták aneb Romeo a Julie po 30 letech, kterou v režii Juraje Herze uvádí pražské Divadlo Bez zábradlí, účinkuje Naďa Konvalinková na jednom jevišti poprvé společně se svým manželem Oldřichem Kaiserem. |
