Dopravní nehody jsou spojeny nejen se smrtí, ale také s těžkými úrazy. Pokud se při nehodě poraní páteř, bývá u zhruba poloviny případů poškozena i mícha.
O mnoho lepší to není ani u dalších úrazů, při nichž je zasažena páteř. Co to znamená? Mícha je schována v páteřním kanále a vystupují z ní nervové kořeny, které jsou nejdůležitější spojnicí mezi mozkem a postranními nervy.
Mícha bohužel nemá schopnost regenerace, takže pokud je při úrazu úplně přerušena, nelze už její činnost obnovit. Kvůli tomu pak lidé nemohou chodit, hýbat rukama anebo jsou zcela ochrnutí. Lékaři přitom upozorňují, že zlepšení zdravotního stavu po tak vážném úrazu se odhaduje jen velmi obtížně.
Ani pás v autě nemusí pomoci
Mícha ovšem může být poškozena i následkem nádorového nebo cévního onemocnění, krvácením do míchy. Případů, kdy je mícha poškozena úrazem, je ale více.
Velmi časté jsou už zmiňované autohavárie. Na vozíčku přitom mohou skončit i lidé, kteří se před jízdou připoutali. U nepřipoutaných lidí bývají podle lékařů následky vážnější.
“K poranění míchy může dojít ale i po cyklistické nehodě. Helma sice chrání hlavu, ale nápor nehody nese páteř, pro kterou se to stává osudné,” říká Zdeňka Faltýnková, vedoucí fyzioterapie a ergoterapie z Centra Paraple, které se stará o lidi ochrnuté po poškození míchy.
“Paraglyding, skateboard, úrazy na lyžích i na snowboardech, jízda na koni nebo bungee jumping,” vyjmenovává Faltýnková sporty, při nichž by měli být lidé velice opatrní.
Osudové skoky do vody
Prevence je možná snad jedině u skoků do neznámé mělké vody nebo málo napuštěného bazénu. Příběhy mnohých vozíčkářů začínají právě skokem do zatopeného lomu, rybníku nebo vymrštěním mořskými vlnami.
“Znám mnoho případů, kdy lidé skočili šipku do rybníka, který znali. Pod hladinou ale neviděli čerstvě spadlý kmen stromu, do kterého narazili po hlavě,” popisuje Faltýnková.
běh pro paraplePodpořit Centrum Paraple můžete účastí na akci “Běh pro Paraple”. Setkat se zde můžete se Zdeňkem Svěrákem, který Centrum Paraple podporuje, nebo Michalem Nesvadbou. Akce se bude konat 4. června od 15:30 v Praze, v Letenských sadech u Hanavského pavilonu. Více informací na www.paraple.cz |
Za osudy mnohých vozíčkářů stojí pouhá souhra okolností, smůla. “Měli jsme klienta, který si dělal instruktorské zkoušky na ultralightové lety. Když šel z úspěšně provedené zkoušky, poskočil si na náledí, dopadl na záda, poškodil si míchu a ochrnul,” vzpomíná Kábrtová.
Hlavně nehýbat hlavou a páteří
Jsme-li svědky nehody a máme-li podezření, že byla člověku poraněna páteř, je třeba jednat obezřetně. Může se totiž stát, že teprve neopatrnou manipulací s tělem můžeme těžce zraněnému člověku poškodit jeho páteř.
Prvním krokem by mělo být zpevnění krční páteře. Pokud ho musíme přenést a je přítomno více lidí, měli by ze svých rukou vytvořit nosítka a přenášet zraněného jako jeden pevný celek, aby se páteř neohýbala. Je třeba dávat pozor i na pohyby hlavy.
Pacient je jako mimino
Pokud si člověk poraní míchu, je to pro něho i jeho nejbližší velmi traumatizující. Nejprve bojuje o život, pak zjišťuje, že nemůže hýbat končetinami, je v šoku a musí se s novou životní situací vyrovnat.
Pacient mívá pocit, že jeho život ztratil cenu, musí se učit zacházet s vlastním tělem, řeší věci, které byly dříve banální - třeba jak vstát z postele a dojít si na záchod.
Zpočátku je takto postižený člověk zcela závislý na svém okolí, je jako mimino, protože léčba vyžaduje, aby měl zafixovanou páteř. Postupně se může jeho stav zlepšit, záleží ovšem na tom, jak moc je páteř postižená.
Naučit se s poraněním žít
Mícha, i když je poškozená jen částečně, se zcela již nikdy neuzdraví. Člověk si ovšem díky komplexní rehabilitaci může zlepšit svou fyzickou a psychickou kondici a také se může naučit s poraněním žít. Zlepšení stavu záleží také na tom, jak pevné má zázemí, jaké cvičební pomůcky používá, jaký má charakter a motivaci, aby se dokázal s novou situací vyrovnat.
"Naši klienti k nám přichází s různými představami: někdy touží dosáhnout absolutního uzdravení, jiní chtějí zlepšení natolik, kolik jim to jejich situace umožňuje. Někteří už ve zlepšení nevěří. Postupně každý z nich poznává realitu a učí se žít s tím, co je. Úkolem našeho centra je pomáhat, aby byl člověk na vozíku co nejsamostatnější. Aby uměl využít všech svých možností. Člověk, který se ocitne na vozíku, hledá tyto možnosti sám jen obtížně,” říká Alena Kábrtová z Centra Paraple.
Důležité také je naučit lidi po úrazu, jak si ve své situaci ještě více neubližovat. “Ukazujeme, jak správně využívat vozík, učíme, jak správně sedět, aby se páteř ještě více nepoškozovala, trénujeme cviky, které zpevní tělo a zlepší dýchání,” vypočítává fyzioterapeutka Faltýnková.
“Snažíme se vozíčkářům dokázat, že i s jejich omezením se mohou věnovat sportům, jako je sledge hokej, lyžování, tenis, basketbal nebo florbal. Cílem je motivovat je, aby se nebáli nového života,” dodává ředitelka centra Kábrtová.
Vozík za 80 tisíc korun
Centrum půjčuje vozíčkářům také speciální rehabilitační pomůcky. Některé z nich jsou totiž velmi drahé.
“Speciální vozíky stojí kolem 80 tisíc korun, přičemž pojišťovna přispívá 21 tisíci. Snažíme se tyto nelehké situace usnadnit," vysvětluje Kábrtová.
Dodává, že i když se centrum snaží o maximální úspornost, náklady jsou obrovské. Jen za rok 2008 přesáhly 17 milionů korun, které centrum získalo z grantů a darů.
