Globalizace neznamená jen to, že si úplně stejný hamburger koupíte v Praze, Moskvě nebo třeba v Jižní Africe. Znamená to také to, že vám kdosi z druhého konce světa zachrání život.
Přesvědčila se o tom právě i Karla Hašková, u níž lékaři diagnostikovali těžkou aplastickou anémii. Bylo jí 19 let, nikdy nebyla vážně nemocná. A teď vážně hrozila smrt. Zachránil ji mezinárodní registr dárců kostní dřeně.
Přestala vidět na jedno oko
"Myslela jsem si, že mi patří svět. Pracovala jsem, chodila na diskotéky, sportovala," vypráví Karla. Jenže toto bezstarostné období brzo skončilo.
Zapište se někomu do životaKaždým rokem onemocní v naší zemi stovky lidí včetně malých dětí leukémií, zhoubnými nádory, těžkými útlumy krvetvorby a obranyschopnosti a dalšími vážnými nemocemi, které jsou léčitelné transplantací kostní dřeně. Netransplantační postupy, jako je například chemoterapie, nabízejí často zlepšení stavu, mnohdy ale ne trvalé vyléčení. Televize Nova se letos rozhodla už podruhé podpořit Český národní registr dárců dřeně. Naposledy tomu tak bylo před deseti lety, kdy se podařilo získat tolik nových zájemců, že se naplnil registr na tři roky dopředu. Kampaní Zapište se někomu do života chce přimět nové dobrovolníky, aby se zapsali do registru dárců kostní dřeně a pomohli zachránit lidský život. Ve spolupráci s partnery a populárními tvářemi TV Nova natočila šest spotů, které můžete vidět na obrazovce od neděle 30. října. Chcete i vy někomu zachránit život? Pokud je vám mezi 18 až 35 roky a váš zdravotní stav je dobrý, můžete se registrovat v některém z Dárcovských center ČNRDD - více zde. Další informace o dárcovství přineseme v článku příští týden. V Českém registru dárců kostní dřeně je v současné době zapsáno 36 498 dobrovolníků, počet dárců v registrech světa je celkem 18 458 507 lidí. |
Karla najednou zjistila, že se jí objevují modřiny na těle, i když po několika dnech zase mizely. Byla často unavená, špatně se jí dýchalo, sotva vyšla schody, omdlévala.
"To pro mě ještě nic neznamenalo, jsem hrozný strašpytel, tak jsem návštěvu lékaře pořád oddalovala. Nebrala jsem to nějak vážně. Jenže po čase jsem přestala vidět na jedno oko, tak jsem si řekla, že asi není něco v pořádku," řekla OnaDnes.cz.
Oční lékař jí řekl, že má krvácení do sítnice a že musí okamžitě na operaci. Karla byla vyděšená, ale do nemocnice nastoupila. Absolvovala kolečko vyšetření, brali jí krev.
Pak najednou přiběhli lékaři a dávali jí divné otázky. Kde prý ztratila tolik krve, jestli měla autonehodu. "Oznámili mi, že mám jen polovinu krve než normální člověk," vypráví Karla.
Druhý den převezli Karlu do Fakultní nemocnice v Plzni na hematologicko-onkologické oddělení. Byla zmatená a ještě více vyděšená. Brečela a netušila, co s ní bude. A to se teprve měla dozvědět, co jí vlastně je.
"Když mi vysvětlili, co se v mém těle děje a oznámili, že mám těžkou aplastickou anémii, byla jsem úplně v šoku. Během několika minut se mi změnil celý život. Nedokázala jsem se z toho vzpamatovat. Strašně jsem se bála a byla jsem smutná. Plakala jsem a myslela na to, co mě asi čeká," vzpomíná mladá žena.
Její psychický stav byl v troskách. Snažili se jí pomáhat sestřičky i lékaři. "Pamatuji si, že jedna paní doktorka si ke mně chodívala lehnout, aby mě utišila, než usnu."
Přítel ji musel přinést
Nejdříve ji nemoc nijak zvlášť neomezovala, ale po nějaké době se Karle přitížilo a každých 14 dní musela jezdit do nemocnice na transfúze. Vydržela tak týden, a už jí bylo zase zle.
"Nemohla jsem dýchat, byla jsem slabá a unavená, přidala se k tomu nějaká infekce a já trávila více času v nemocnici než doma. Kolikrát se stalo, že mě přítel dovezl na oddělení v náručí, tak moc mi bylo špatně," vzpomíná.
Po čase ani léky nezabíraly a tělo jako by rezignovalo, takže jiné východisko než transplantace, už nebylo.
"Musím se přiznat, že jsem se transplantaci strašně bránila. Pořád jsem čekala, že se stane nějaký zázrak, ale nestalo se nic. Moc jsem se bála, ale přišel čas, kdy jsem už opravdu neměla na vybranou."
Vyléčená Karla Hašková s manželem
A tak se Karla chystala na operaci. Transplantace kostní dřeně byla naplánována, když přišel další šok. Den před nástupem do nemocnice přišel telegram, že se vše ruší, protože dárce si to buď rozmyslel, nebo ho nezastihli.
"Dovedete si představit, co to bylo za zděšení? Světýlko naděje zhaslo. Nedovedete si představit, co jsem prožívala. Dva dny jsem seděla v kuchyni a přemýšlela, co tedy bude dál. Nejsem věřící, ale věřím, že existuje někdo, kdo je se mnou, kdo mi pomáhá, ke komu promlouvám. Představuji si, že je to malý andílek."
Na štěstí pro Karlu to netrvalo dlouho a volali jí z nemocnice, že má nového dárce. "Tak vidíte, zázraky se dějí. A můj malý andílek mě vyslyšel. Byla jsem šťastná," svěřila se žena OnaDnes.cz
Druhé narozeniny: 23.3.
Transplantace se konala 23. března 2006 ve čtyři odpoledne. Den, na který nikdy nezapomene.
Ještě než Karla nastoupila do nemocnice, obešla s přítelem všechna místa, kam rádi chodívali. Jakoby se chtěla rozloučit. "Ta nemoc mě tak vyčerpávala, že jsem počítala s tím, že se může stát cokoli," přiznává.
Co je kostní dřeňKostní dřeň je rosolovitá tkáň v dutinách kostí, kde se tvoří všechny druhy krvinek, které potřebujeme pro život. Červené krvinky přenášejí kyslík do tkání a orgánů, bílé brání organismus proti infekcím, krevní destičky chrání proti krvácení. |
Karla si přála, aby s ní v nemocnici byla celá rodina, ale dovolili jí jen dvě osoby. Vybrala si svého přítele Zdenka a sestru Elišku. "Mám skvělou rodinu, která mi byla celou dobu oporou, dodávala mi sílu. Viděla jsem, jak je moje nemoc všechny trápí, tak jsem musela všechny povzbuzovat, že bude všechno v pořádku."
A zákrok byl tady. "Pocity, které jsem v tu chvíli prožívala, se nedají popsat. Prostě vám kape nový život. V tu chvíli jsem myslela na svého dárce, který mi dal naději na nový život."
Svého dárce Karla nikdy neviděla, ví o něm jenom základní informaci, že pochází ze zámoří. "Pořád na něj myslím. Nestačí říct jen díky, on mi zachránil život! Chtěla bych ho poznat, vidět ho, jak žije."
První zdravá buňka
Po pár dnech po operaci přišly první úspěchy v podobě nové a hlavně zdravě se vytvářející buňky.
"Radost byla neskutečná, hned jsem všem volala radostí, plakala jsem štěstím. Slezly mi sice vlasy, ale to už bylo to nejmenší. Ale ta radost, když se vám objeví první nový vlas, jééé!"
V nemocnici strávila dva měsíce. Přišly komplikace, přestala vidět, vnímat, takže týden byla mimo sebe. Časem se všechno spravilo. A pak už jela domů.
"Nemohla jsem ani dospat. Doma jsem ještě musela pořád nosit roušku, abych nechytila nějaký bacil, a měla jsem i upravenou stravu," říká Karla. Ale byla šťastná, že je doma. S přítelem, se svou rodinou.
Operace hlavy
Na kontrolu jezdila každý týden a výsledky byly lepší a lepší. "Můj dárce byl asi zdatný chlapík," usmívá se.
Jenže asi po půl roce se objevily další potíže. Karlu bolela hlava, měla závratě, výpadky paměti. Řekla to lékaři, který ji poslal na vyšetření. A přišel další šok.
"Oznámili mi, že musím na operaci hlavy, protože mám nález v mozkové komoře. Neměla jsem čas o ničem přemýšlet a druhý den jsem měla nástup do nemocnice."
Operace se zdařila, šlo naštěstí jen o nezhoubnou cystu a na Štědrý den ji pustili domů. Byla šťastná, že se Zdeněk, jehož si pak vzala, dokázal postarat o domácnost i štědrovečerní večeři.
Raduje se z každého dne
Brzy už byla bez prášků, na kontrolu jezdí každé tři měsíce. "Cítím se fajn, jen mě trochu zlobí tlak, ale to už jsou maličkosti," říká mladá žena.
Je vděčná za každý nový den. Raduje se z maličkostí. Stará se o domácnost a zahradu.
"Nedávno jsem byla krmit u nás na jezírku kachny, měla jsem takovou radost. Svítilo sluníčko a bylo mi fajn, až jsem se rozplakala."
Každý může pomoci
Karla se v současnosti rovněž angažuje ve prospěch Českého národního registru dárců kostní dřeně. Mimo jiné se snažila pomáhat jiné pacientce, která musela také na transplantaci.
"Dříve jsem se ptala, proč zrovna já jsem dostala tu hroznou nemoc. Asi proto, že jsem to zvládla a mám pomáhat nadaci, ukázat, čím jsem si musela projít. Dát sílu lidem, kteří jsou nemocní a potřebují naději, na druhou stranu oslovit lidi, aby se zapsali do registru dárců a zachránili někomu život," říká Karla Hašková, která v březnu oslaví šesté výročí svého druhého narození.
