Ona
Kateřina Kornová.

Kateřina Kornová. | foto: Lucie Robinson

Nevypadám na to, ale jsem pečovatelka, říká Kateřina Kornová

  • 68
Působí jako koncentrát sebevědomí, ale ona sama si nevěří ve spoustě věcí. Rána pro ni byl například konec druhého manželství. Teď, po letech, už ale Kateřina Kornová ví, že jsou daleko horší věci, a tak je klidná. I kvůli tomu, že má doma mentálně postiženého syna, o kterého se stará.

Rozběhnete se často hlavou proti zdi?
S věkem čím dál méně, protože vím, jak to bolí, ale určitá zaťatost ve mně je a bude vždycky.

Pro ženu narozenou ve znamení Berana je zatvrzelost a nepoučitelnost z vlastních chyb celoživotním údělem. Kdy jste si naposledy rozbila čelo?
O tom snad raději nechci mluvit, je toho spoustu. Podle osobního horoskopu od astrologa jsem Beran s ascendentem Kozoroha. Ten mě v pracovním životě drží trochu při zemi, v soukromí jsem ovšem typický Beran. Následky jsou o to bolestivější. V tom jsem stále nepoučitelná.

Co vás dovedlo k astrologovi?
Problémy v osobním životě. Baví mě porovnávat racionální i iracionální věci a hledat mezi nimi rovnováhu.

Na co jste při tom srovnávání přišla?
Že v životě stejně nejvíc funguje to, čemu věříte a za čímsi jdete. A také že problémy si vždycky musíte vyřešit sama.

Nepomohl by víc psycholog?
Vyzkoušela jsem obojí.

A co doporučujete?
Rozhodně psychologa, když jsem loni byla po svém druhém nevydařeném manželství rozbitá na spoustu částic, poskládal mě dohromady. Díky jeho práci jsem se dokázala vrátit do normálního života a najít ztracené sebevědomí. Kartářka je chvilková injekce, pracuje s intuicí, s věcí postavenou "na vodě". Někomu to pomáhá, dokonce se na tom stane závislým, já doporučuji psychologa, který pracuje s racionalitou.

Máte štěstí v lásce?
Ani v lásce, ani ve hře.

Kateřina Kornová.

Spojovalo muže, kteří prošli vaším životem, něco dohromady, nebo byl každý jiný?
Kromě mě vůbec nic, každý z nich byl úplně jiný.

Dovedete si tedy vysvětlit, proč ty vztahy mají tak krátkou trvanlivost?
Být se mnou není úplně jednoduché. Taky se v mnoha věcech podceňuju, čímž k sobě přitáhnu neadekvátní protějšek. A někdy jsem se vztahu nedokázala odevzdat a jindy naopak jsem se v něm tak ztratila, až jsem přišla sama o sebe. Měla jsem tendenci přizpůsobit se muži, což není dobře, protože to žádný chlap neocení. Ale to vím až dnes.

To je všechno?
Někdy je to tím, že hodně miluju svého devatenáctiletého syna Filipa, který potřebuje speciální péči. Mezi námi je velmi silné citové pouto, jenže kromě jeho biologického otce ne každý muž je ochotný a schopný tohle přijmout. Muži se musí smířit s tím, že obě moje děti jsou a budou na prvním místě.

Působíte jako koncentrát sebevědomí. V čem se žena jako vy podceňuje?
Nevěřím si ve spoustě věcí. Asi každý člověk má o sobě určité pochybnosti, přestože ho ostatní můžou považovat za naprosto dokonalého. Myslím, že je to přirozené, nic patologického v tom u mě nehledejte.

Kdy to s vaším sebevědomím bylo opravdu nahnuté?
Když jsem se musela podruhé rozvést, tehdy jsem zažila zradu a zklamání. Ten vztah ztroskotal mimo jiné i kvůli neschopnosti přijmout postižení mého syna. Teď s odstupem času už si uvědomuju, že jsou v životě daleko horší věci, ale tenkrát jsem byla na dně.

Dá se to srovnat s obdobím, kdy jste zjistila, že máte postiženého syna?
Vůbec ne. Mateřská láska a láska k muži jsou úplně jiné věci.

VIZITKA

* Kateřina Kornová (43) se narodila v Praze.
* Vystudovala gymnázium.
* Od patnácti let se věnuje focení módy. V osmnácti nastoupila jako manekýna do Ústavu bytové a oděvní kultury. Po revoluci zůstala u modelingu.
* Hraje v Divadle Pavla Trávníčka, několikrát dostala roli ve filmech, například Playgirls (1995), Omega Force (2001).
* Moderuje společenské akce. Působí také jako vizážistka.
* Na iDnes.cz radí, jak se správně nalíčit a přitom zamaskovat nedostatky.
* Je dvakrát rozvedená. S prvním manželem, zpěvákem Jiřím Kornem, má devatenáctiletého syna Filipa a osmnáctiletou dceru Kristinu. Žije za Prahou.

Kdy jste přišla na to, že se synem není něco v pořádku?
V šesti měsících to odhalila při běžné prohlídce naše pediatrička. Tenkrát se jí nezdál jeho vývoj a doporučila nám rehabilitaci, od které se odvinula další vyšetření. První diagnóza zněla psychomotorická retardace. Na autismus a epilepsii se přišlo až o něco později v předškolním věku.

Co je pro matku nejhorší na faktu, že má postižené dítě?
Prošla jsem si různými fázemi. Nejdřív to byl strašný šok. Ten časem překonáte, ale nejhorší je smířit se s tím, že vaše dítě je nemocné, že už o něj pořád budete mít obavy.

Nemoc syna se objevila v době, kdy jste čekala dceru. Bylo to těhotenství plné strachu, aby se situace neopakovala?
To jsem si nepřipouštěla.

Muselo být náročné starat se o novorozenou dceru a zároveň o postiženého syna. Co se vám vybaví, když na tu dobu vzpomínáte?
Hodně upocená a unavená máma. Bylo to těžší, protože děti jsou od sebe o čtrnáct měsíců, což je samo o sobě náročné i u zdravých sourozenců, ale muselo to jít. Dnes už na to období vzpomínám jako na jedno z nejhezčích.

Když pak dcera vyrostla, jak přijala postižení svého bratra?
Kristina vždycky byla pro Filipa tahounem a bodyguardem dohromady. Od mala na sebe byli hodně fixovaní a jsou dodneška. Tahle zkušenost jí obohatila život, i když mám někdy strach, aby nebyla příliš hodná a tolerantní. Filip je čistá duše, nikdy jí nic neprovedl, ale okolí se k ní tak vždycky chovat nebude.

Nikdy nežárlila na to, že mu věnujete víc pozornosti, nestyděla se za něj?
Žárlila, ale přirozeně jako děti v každém sourozeneckém vztahu. Vždycky jsem jí dokázala vysvětlit, jak na tom Filip je, proč potřebuje určitou péči, proč má nějakou reakci,která se jí třeba nezdála. Že by se za něj styděla, tak to rozhodně ne. Spíš ho bránila.

Bylo to potřeba?
Občas její vrstevníci měli nějaké připomínky. Naštěstí to nikdy nebylo nic dramatického.

Litovala jste se někdy, když jste zůstala rozvedená se dvěma dětmi sama?
Ne, nebyl důvod, na děti jsem sama nikdy nebyla. S Jirkou jsme se sice rozešli, jako táta je však skvělý, na Kristinu a Filipa nikdy nezapomněl. Oba dva jsme spolu vycházeli dobře.

Tak proč jste se rozváděli?
Před dvaceti lety jsem spoustu věcí nevěděla, byla jsem mladá a malé spory jsem řešila radikálně.

Nikdy jste se pak nepokoušeli dát znovu dohromady?
Ne, jako máma a táta jsme fungovali, ale jako partnerům by nám to nešlo.

Kateřina Kornová.Kateřina Kornová.

Ani děti vás do toho netlačily?
To asi dělají všechny děti, ale nepodařilo se jim to.

Synovi je devatenáct. Co dnes dělá?
Chodil do speciální školy s osnovami zvláštní a teď jsem mu našla dvouletou praktickou školu, kam chodí od září. Uvidíme, co bude dál. Zatím se mu tam líbí.

Jste spokojená s tím, jaku nás funguje systém péče o postižené?
Nejsem si moc jistá, že se podařila integrace. V případě tělesně handicapovaných je to lepší, ale u mentálně postižených máme pořád co zlepšovat. Nedostatky jsou také v osvětě. Rodiče by měli procházet nějakým školením, aby se co nejvíce dozvěděli o nemoci dítěte, pochopili jeho chování. Ono jde všechno relativně dobře zvládnout, ještě když je malé, ale ty největší problémy přicházejí s dospíváním, se sexualitou a se vším, co se k tomu přidružuje.

Neexistuje žádné sdružení, kde si rodiče podobně postižených navzájem radí?
Až teď jsem se ve Filipově škole setkala s maminkou dcery, která se angažuje ve sdružení Už ti rozumím. Rodiče se tam dozví všechny informace, po kterých jsem já toužila, ale nikde se mi jich tenkrát nedostávalo.

Máte představu, co bude Filip dělat, až skončí se školou?
Uvidí se, jestli bude práce schopný. Každopádně je potřeba tomu nechat čas. U něj se nedá moc dopředu plánovat, je potřeba věci brát tak, jak plynou.

Přemýšlíte někdy nad tím, co bude, až tu nebudete?
To je moje největší bolest, kterou cítím... Filipovi je devatenáct a doufám, že budu zdravá a silná na to, dál se o něj starat. To je moje největší přání.

Pomáhá vám vědomí, že tu má sestru?
Je to její bratr a Kristina přijímá určitou rodinnou zátěž, ale jako máma chci, aby žila naplno svůj vlastní život.

Napadlo vás někdy, že byste syna dala do ústavu?
Ne, nikdy, protože to nebylo a není potřeba. Pokud to jde, tak by postižení měli zůstat v rodině, která jim dá nejvíc. Je to nejlepší pro jejich psychiku, ale i z ekonomických důvodů pro stát, vyjde ho to levněji.

Podporuje stát dostatečně ty, kteří se starají o handicapované?
Ne, k sociální politice mám spoustu výhrad. Nesouhlasím se systémem zařazování podle stupně postižení. Dělá se od stolu a rozhodují o tom lidé, kteří handicapovaného vůbec neznají.

Kateřina Kornová.

V čem je problém?
Na péči o syna jsem dostávala určité peníze. V osmnácti jeho zdravotní stav posoudili a výrazně mu částku snížili, aniž by se jeho stav zlepšil. V dotazníku, od kterého se vyplácená částka odvíjí, například zaškrtáváte otázku, jestli si dokáže dát salám na talíř. To on dokáže, ale že s ním pak hodí o zeď a nenají se, to nikoho nezajímá, taková otázka už tam není. Nikdo nezohlední, že musíte být neustále ve střehu, že nemůžete chodit do práce na plný úvazek. Blízcí, a většinou jsou to ženy, které se o postižené starají, jsou za péči trestané hned dvakrát. O peníze se musí doprošovat, zároveň se okrádají o příjem v budoucnu, protože nemůžou pracovat, a dostanou tak malý důchod. Je to nespravedlivé.

Vy ale celou dobu pracujete. Nenaložila jste si toho na sebe příliš?
Dá se to zvládnout, ale musela jsem si přiznat, že ani jedno nebudu moci dělat na sto procent. Vždycky jsem se však rodině i práci věnovala tak, abych měla čisté svědomí. Proti jiným ženám mám výhodu volného zaměstnání. Když jsem potřebovala hlídat, pomáhala mi rodina a měla jsem i chůvu. Pracuju ráda, pro mě je to určitá možnost odreagování se.

Dceři bude osmnáct. Radíte jí, na co si dát pozor v showbyznysu, který znáte?
Všechny své aktivity v něm ukončila, protože chodí na taneční konzervatoř, která je náročná. Hodně věcí sama poznala díky tomu, že se v zákulisí pohybuje odmala. S intrikami má možnost setkat se už i dnes, soutěživost mezi děvčaty je dost čitelná. Samozřejmě mám tendenci ji chránit, ale nevyžádané rady dopředu jí nedávám.

Koketuje s modelingem?
Když vyrostla a zkrásněla, chtěla dobře vypadat, nalíčit se, vzít si hezké šaty, to jsem jí umožnila. Nechala jsem ji i nafotit a mám pocit, že se díky tomu téhle profese "nabažila". Chtěla jsem, aby modeling poznala sama a abych to nebyla já, kdo jí ho bude zakazovat.

Nechcete, aby se mu věnovala?
Jako přivýdělek je to dobrá práce, cestujete, naučíte se jazyky, ale mít modeling jako hlavní zaměstnání, to bych nechtěla, protože si myslím, že není dobré v životě spoléhat na něco, co je dočasné a pomíjivé, a tím krása bezesporu je.

Ale to přece ani balet není povolání na celý život.
Samozřejmě, jenže za ním něco je, je to opravdové, vydřené a má větší smysl. Nechci, aby to vypadalo, že si přes dceru plním své sny, ale když byla malá, vypozorovala jsem u ní talent a přišlo mi škoda ho dál nerozvíjet.

Kateřina Kornová.Kateřina Kornová.

Kolik máte nejbližších kamarádek?
Dvě. Měla jsem spoustu známých, ale kvůli péči o rodinu jsem na ně přestala mít čas.

Je to hodně, nebo málo?
Dvě kamarádky jsou dost.

Jsou lety prověřené?
Jsou, ale u kamarádství jsem si potvrdila, že nic není trvalé. Zjistila jsem, že i roky trvající kamarádství může skončit.

Co se stalo?
Říká se, že ke kamarádkám bychom měly být tolerantní, že nikdo není bez chyb. S tím souhlasím, ale nedokážu slevit z upřímnosti, otevřenosti a nezištnosti. A právě s těmito vlastnostmi mají některé ženy problém.

Vy asi nejste ten typ ženy,která pravidelně vyráží s ostatními na víno, aby všechny probraly své starosti. Je to tak?
Dřív jsem chodila, ale nemám čas. Navíc mi přijde zbytečné probírat s druhými nepříjemné věci. Mám pocit, že když se vykřikují do světa a rozebírají na součástky, tak se jen násobí.

Takže si je necháváte pro sebe?
To zase ne, jsem extrovertní, problémy ze sebe musím dostat ven, ale stačí mi, když se vybrečím, vezmu děti a psa na procházku, jdu si zacvičit, lehnu si do vany nebo si s dcerou pustíme nějaký pěkný film.

Záleží vám na tom, co si o vás myslí ostatní?
Ne a podle toho můj život vypadá.

Troufne te si říct, jakou máte pověst?
Nevím, podle čeho mám soudit. Pro někoho určitě špatnou, pro někoho dobrou.

Čím jste si tu špatnou pověst vysloužila?
Spousta lidí mě soudí podle toho, jak vypadám, co se o mně píše, že jsem se dvakrát rozvedla. Připadá jim, že žiju extrémně jiný život, ale tak to není. Myslím, že podobně žije řada jiných, jen na ně není tak vidět.

Dokázala byste být ženou v domácnosti, na kterou by nebylo vidět?
Určitě, jeden čas jsem jí i byla. Ráda pro muže zajišťuju servis a zázemí. A i když na to nevypadám, jsem pečovatelka, někdy je to však na škodu, což je odpověď na otázku, proč mi to ve vztazích nevychází. Když se druhému naprosto odevzdáte a očekáváte, že to ocení, tak to nefunguje. Lidská přirozenost je toho zneužít.

,