Na jednu stranu se jim nelze divit. Před rokem 1989 jsme o nějakém Valentýnovi neměli ani potuchy a lásku jsme hlavně díky Karlu Hynku Máchovi oslavovali na prvního máje, což se ale dalo i chápat jako protipól proti masovým komunistickým oslavám Svátku práce.
Naše pověstná nedůvěra ve vše cizí (i když např. v případě nemožnosti importovat k nám Santa Clause více než sympatická) pak tomuto svátku nepřipravila hlavně u starších generací právě příznivou půdu pro přijetí.
Ale nebýt tradice, kterou zavedl náš obrozenecký básník, vlastně bychom žádný svátek, co by oslavoval lásku, neměli a to by byla přece škoda, nemyslíte? Pojďme se tedy raději podívat, kde se tato tradice vlastně vzala a zda je možné, aby i u nás zapustila kořeny.
Legenda má několik původů
Pokud znáte pouze jednu známou historku o oddávajícím knězi, pak vás možná překvapí, že tato legenda má hned několik možných původů. Nejpikantnější je asi ta ze starého a ještě pohanského Říma, kdy se tento den konaly velké slavnosti lásky, smyslnosti a erotiky, které se nazývaly Lupercalia a byly zasvěceny nejvyšší bohyni Héře (v římských reáliích pak zvané Juna).
Celé původní jméno této bohyně znělo Juna Februata, což můžeme také přeložit jako Juna Vzrušená, a sami již vidíte, kde vzal název měsíc únor (Februaris). Den před zahájením těchto slavností, což bylo právě 14. února, psali mladí na lístečky jména těch, se kterými chtěli strávit slavnost a užít si sexuálních hrátek.
"Tvůj Valentýn"
Pod vlivem křesťanství však původní "hříšná" legenda vzala za své a vytvořila se legenda, která by vyhovovala křeťanské tradici. A tato legenda vypráví o křesťanském biskupovi z časů císaře Claudia jménem Valentýn. Jediné, co je o tomto významném muži známo, je, že přes příkaz císaře Cladia začal oddávat zamilované páry. A to přes to, že šílený císař Claudius si usmyslel, že povede velké vojenské tažení a že k tomu potřebuje dostatek vojáků.
Jenomže - o ty byla v té době velká nouze, protože římští muži nechtěli chodit do války a chtěli zůstávat se svými ženami. A proto císař Claudius vydal nařízení, kterým zakázal sňatky mezi prostým lidem. A právě tehdy křesťanský biskup Valentýn těmto párům vycházel vstříc a tajně je oddával. To mu ale dlouhodobě nemohlo procházet, proto byl uvězněn.
A právě ve vězení se seznámil s dcerou žalářníka, které díky svým mimořádným schopnostem dokázal údajně vyléčit slepotu, za což se mu dívka odvěčila velkou láskou. Bohužel bylo pozdě, Valentýn byl popraven a to velmi brutálním způsobem - ubitím palicemi. Ještě před svou smrtí však stačil milované dívce na lístek napsat vzkaz - "Tvůj Valentýn".
Jak je to dnes?
Proč tedy odsuzovat něco, co vlastně nemá ani tak špatný základ? Co je tak špatného na svátku, který velebí lásku a to jak tu, mezi milenci, tak mezi potenicálními partnery, nebo lidmi, kteří prostě po nějaké touží? Zkuste se v tento den zamyslet nad svým parterem, nad tím, jak je sice chybující, ale že za to jistě stojí, protože ani vy nejste perfektní. A vy, co právě nikoho nemáte, se těšte a představujte si toho svého budoucího, těšte se na něj a věřte, že jednou přijde, protože vy za to prostě stojíte.
A právě tento vzkaz, započal tradici tzv. valentýnek - tedy psaníček, které posíláte někomu, koho máte rádi a chcete mu udělat radost. Ty se posílají do současnosti, ale bohužel speciálně u nás se tato celkem akceptovatelná tradice objevila společně s komerčním využíváním. Je to totiž přesně tak, že člověk, který vejde do supermarketu, má pocit, že je pod vlivem svátků nám vlastním a svátkům podvrženým, za které máme opět krvavě platit.
