Jednotliví výrobci (nejen) běžeckých bot mají při návrhu svých produktů na výběr ze dvou možností. Ta první je koupit licenci od některého z velkých výrobců pryžových směsí, druhá pak vyvinout si své vlastní řešení.
Cílem všech je pak směs, která bude co možná nejpříznivějším způsobem kombinovat vysokou přilnavost s rozumnou životností. To se ale ukazuje jako velmi zásadní problém. Proč? Důvodem je rozdílné chování různě tvrdých směsí na různých površích.
Velmi měkká směs na jednu stranu disponuje bezkonkurenčním gripem ve všech myslitelných prostředích, ať už se jedná o asfalt, mokrou dlažbu, bahno, sníh, nebo kameny. Na stranu druhou při běhu po tvrdém povrchu bude vzorek mizet před očima. Vynikající ukázkou je značka Inov-8 a její legendární model X-talon 212, který využívají orienťáci, běžci v terénu, ale i účastníci překážkových běhů. Inov-8 u této boty používá jednu z nejměkčích směsí na trhu, která se svými vlastnostmi rovná lezeckým botám. Problém však nastává při běhu po asfaltu nebo kamenitém podkladu, který na podrážku působí jako struhadlo.
Opakem pak bude směs tvrdá s vysokou životností, ale omezeným záběrem. Tuto variantu výrobci upřednostňují u svých objemových modelů, u kterých se nepředpokládají tak vysoké nároky na stabilitu a přilnavost, ale žádoucí je naopak co nejdelší životnost, ať už v terénu, nebo na asfaltu.
Obecně se dá tvrdit, že použité směsi u krosových bot jsou obvykle výrazně měkčí a přilnavější, zatímco silniční boty jsou podraženy směsmi tvrdšími. Na přilnavost však nemá vliv pouze hustota a tvrdost materiálu. Velmi zásadní je i struktura vzorku.
 Nevíte, jak správně vybrat běžeckou botu? Poradíme vám v tomto článku. |
U krosových bot se bude vzorek výrazně lišit podle toho, jedná-li se o boty do měkkého a vlhkého prostředí (bahno, sníh), nebo spíše do tvrdšího trailu. Tak jak tak je vždy důležitá asymetrická struktura umožňující spolehlivý záběr nejen dopředu a dozadu, ale i do boků pro případ šikmého traverzu a ostře řezané hrany. Díky těmto vlastnostem pak krosové boty dosahují výborných výsledků v terénu, ale při pohybu po silnici platí daň za každý uběhnutý kilometr.
Silniční boty mají vzhledem k nutnému plochému tvaru podešve možnosti velmi omezené. I tak se ale podařilo přijít s řešením, které může velmi výrazně ovlivnit chování směsi na různých površích. Tím řešením je použití takzvaného mikrovzorku, zpravidla 2 až 4 milimetry velkých gumových teček, kterými je posetá nejdůležitější část podrážky. Tato konstrukce dramaticky zvyšuje přilnavost i u tvrdších směsí, ale jak už to bývá, ani tady se ve srovnání s tradičním provedením nevyhneme snížení životnosti.
Většina výrobců se snaží při cestě za optimálními vlastnostmi kombinovat vše výše uvedené, tedy různé tvrdosti a tvary v různých oblastech podešve. Prakticky u všech běžeckých bot tak nalezneme nejtvrdší směs v dopadové oblasti pod patou, nejměkčí pak v odrazových zónách ve špičce. Mistrem v tomto ohledu je britský Inov-8, jehož podrážky patří mezi nejlepší na trhu, poskytují takřka bezkonkurenční grip při velmi slušné živostnosti.
Velkou konkurenci má však ve specializovaných značkách, jako je Continental dodávající své gumové směsi pro adidas a pravděpodobně nejproslulejší dodavatel v obuvnickém průmyslu, tedy italský Vibram.
Dominance Vibramu není tak drtivá, jako například u trekových bot a pohorek, ale i přesto se najde několik významných běžeckých značek, jako jsou New Balance, Dynafit a další, kteří na Vibram vsází.
Autor pracuje jako konzultant běžecké speciálky Triexpert.
