Umožňuje jim to jedinečná schopnost unikat obranné reakci hostitele.
V krvi spotřebují veškeré cukry a přivedou nemocného k totálnímu vyčerpání, v jehož důsledku nakonec umírá.
Pomůže jen drastická léčba
V Africe se člověk může nakazit jednou ze dvou forem spavé nemoci. Méně nebezpečná, spíše chronická a s mírnějšími příznaky je gambijská forma, zatímco rhodeská spavá nemoc usmrcuje během několika týdnů.
U gambijské spavé nemoci se už od poloviny minulého století používá poměrně účinný lék pentamidin a akutní rhodeskou formu už celá desetiletí léčí přípravek suramin.
Pokud se trypanozoma dostane do mozku, je jedinou nadějí melarsoprol. Tato toxická sloučenina arzenu vyvinutá již v roce 1941 je tak agresivní, že rozpouští umělou hmotu a musí se píchat skleněnými injekčními stříkačkami.
Léčba je velice bolestivá a způsobuje řadu vážných poškození. Bez melarsoprolu je spavá nemoc smrtelná, i léčbě samé podléhá jeden pacient z dvaceti.
Pentamidin vyráběný společností Aventis Pharma byl levný a všeobecně dostupný i pro chudé Afričany. Ale jen do té doby, než se zjistilo, že je účinný i k léčení zápalů plic u nemocných AIDS. V tom okamžiku se jeho cena vyšplhala na několikanásobek.
Tropické nemoci na Moravě
Je to známý smutný příběh. Téměř všechna tropická onemocnění od malárie po leishmaniózu moderní medicína opomíjí nebo je uvedení nových léků na tropická onemocnění nesmírně pomalé.
Zejména pokud jde o choroby, které se evropských zemí či Severní Ameriky netýkají. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že spavou nemoc má na půl milionu lidí, avšak je jí ohroženo asi 60 milionů v 36 zemích subsaharské Afriky. Mnoho milionů lidí trpí touto nemocí, aniž o tom lékaři vědí.
Na malárii ve světě umírá ročně milion lidí. Bezpečná a účinná léčba je však stále vzdálenější. Centrum pro studium vývoje léků v americkém Bostonu odhaduje, že přivedení nového léku na trh stojí v průměru neuvěřitelných 800 milionů dolarů.
Zatímco průměrný zdravotní rozpočet na osobu ve Spojených státech je 4000 dolarů, v subsaharské Africe je to pouze 20 dolarů a v některých vesnických oblastech téměř nula.
Vývoj léku proti tropické nemoci se nemůže vyplatit. Farmaceutické firmy nemají zájem vyrábět léky pro nejméně majetné občany této planety. Zaměřují své snahy na produkci vysoce ziskových léků na impotenci, obezitu, Alzheimerovu chorobu atd.
V budoucnosti se to však může změnit. Díky globálnímu oteplování se s těmito chorobami budeme setkávat jednou třeba i na jižní Moravě. Příkladem je západonilský virus, který se během posledních let rozšířil z Afriky po celé Evropě a USA.
Absence jakékoliv léčby pro nejchudší lidi na světě je smutným faktem, a to vše při dostatečném základním výzkumu tropických nemocí a parazitů, kteří je přenášejí.
Vědci již odhalili spoustu slabin v molekulárním brnění parazitů, které by mohly sloužit jako terče pro léčbu. WHO a Světová banka jsou připraveny financovat klinické zkoušky slibně vyhlížejících léků.
Naděje na nové léky
Kandidáti na léky bohužel chybějí. Časopis New Scientist uvádí, že o zaplnění této mezery se snaží tým vedený Michaelem Fergusonem, molekulárním biologem z univerzity v britském Dundee.
Chystá se využít dostupných průmyslových technologií, komerční databáze sloučenin a jejich vysoce automatické testování. Testovaná knihovna sloučenin obsahuje okolo 2500 léků proti jiným nemocem již dlouho schválených k prodeji.
Je možné, že některý z nich bude účinný i na léčbu určitého tropického onemocnění, proti kterému však nebyl dosud testován.
Jeden úspěšný příklad je už znám. Lék, původně vyvinutý na léčbu rakoviny, je překvapivě velmi účinný i proti chronické formě spavé nemoci. Další takové případy by mohly znamenat rychlý a levný pokrok v léčbě řady přehlížených tropických nemocí.
Kromě Fergusona se této problematice věnují ještě dvě laboratoře - na Harvardově univerzitě v USA a v ústavu Waltera a Elizy Hallových v Austrálii.
Jestliže některé z center bude úspěšné a objeví důležitou sloučeninu, bude ve spolupráci s WHO pokračovat v dalším vývoji a případných testech na zvířatech a následně na lidech.
Centrum v Austrálii podporuje vláda, centrum v Británii se však musí spoléhat na charitu a vědecké agentury. I některé farmaceutické společnosti poskytly určité, třebaže omezené prostředky na léčbu malárie. V budoucnu by mohly léky proti tropickým onemocněním vyrábět i menší společnosti v Asii.
Dokonce i malý úspěch bude znamenat zlepšení stávajícího stavu a čerta spavé nemoci už nebude třeba vyhánět ďábelsky jedovatým arzenem.
