Dejte pozor, aby dítě nesahalo psovi do jídla, radí kynoložka. (Ilustrační snímek)

Dejte pozor, aby dítě nesahalo psovi do jídla, radí kynoložka. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Nelez mu do misky a další psí pravidla, která by měly vaše děti znát

  • 42
Podle frekvence zpráv o tom, jak pes napadl dítě, by se mohlo zdát, že přibývá zlých psů. Omyl. Přibývá neopatrných lidí, díky kterým se i člověku tolik oddaný tvor stává nebezpečnou zbraní. Pokud máte malé děti, vysvětlete jim, co v přítomnosti psa dělat a nedělat a naučte je předcházet "hloupým náhodám".

Výjimkou bohužel nejsou ani případy, kdy pes napadne člověka tak nešťastně, že mu způsobí zranění s trvalými následky nebo dokonce smrt. Podle údajů Státního zdravotního úřadu jsou navíc při napadení psem ohroženy na životě zejména děti, přičemž počet takových závažných událostí v poslední době významně narůstá.

Ublížit lze i z přátelství

Navzdory zažitým představám však zdaleka není na vině jen agresivní zvíře. Ke zranění dítěte může totiž dojít i při hře či v situacích, kdy mu pes vyjadřuje sympatie. Jak vypráví matka dvouleté Sabinky z pražského Střížkova: "Dceři byl rok. Seděla v kočárku, já z jedné strany vedla za ruku ještě jejího tříletého brášku, jeli jsme domů, když tu proti nám běží německý ovčák. Znám ho od vidění, paní ho nikdy nemá na vodítku, protože je to prý strašný dobrák.

Taky že ano. Přilétl ke kočáru a než jsem stačila kočár oběhnout, skákal na Sabinku. Olizoval ji a vrtěl ocasem, jenže při tom výskoku ji také ošklivě drápl přes celý obličej, jen zázrakem, tak o dva milimetry, že jí nevyškrábl oko. A paní někde v dálce volá na psa: Bertíku, vrať se, dostaneš na zadek!" Od té doby máme fobii ze psů všichni."

Podobně negativní zážitek má i desetiletý Petr. Tintítku toužícímu po psu se splnil sen o loňských Vánocích, kdy mu rodiče pořídili jorkšíra. "Budeš se o něj starat a chodit s ním ven," řekli. Větší radost synovi udělat nemohli. Štěstí ale trvalo jen do doby, než při procházce narazili na volně pobíhajícího dobrmana s pánem v nedohlednu.

Ten při pohledu na malý psí smetáček zajásal a jal se ho pronásledovat jak kotě klubíčko. Jenže jorkšír byl na vodítku, pištěl strachy a chlapec ho v obraně zvedl do náruče. Dobrman si hrál dál. Vyskočil, hocha porazil a ten škrábanec přes celý obličej schytal taky. Jizvu bude mít už napořád a nejen na tváři…

Ne každý pes, který napadne dítě, je agresivní. Může si chtít hrát, projevit náklonnost nebo se prostě lekne. (Ilustrační snímek)

Vědět, jak se k psům chovat

Co by děti neměly dělat v přítomnosti psa

podle kynoložky Vladimíry Tiché

  • brát mu hračky a sahat do jídla
  • objímat cizí psy kolem krku - pes to může vyhodnotit jako snahu o dominanci a může se bránit
  • hrozit psovi klackem a dráždit psy za plotem, protože jednou ten pes za plotem být nemusí
  • cizího a samotného psa odhánět rukama, utíkat před ním a křičet
  • sahat na psa bez souhlasu majitele, zvlášť na psa někde uvázaného
  • omezit prudké, nekoordinované pohyby, jichž se i jinak bezproblémový pes občas poleká
  • i když si hrají se štěnětem, musí počítat s tím, že má ostré zoubky, které mohou poranit
  • dospělí by pak měli dětem vysvětlit, že pes není hračka, ale živý tvor cítící bolest, před níž se může bránit

Nejde-li o poranění "z lásky", ale napadení ze strachu či v obraně, může samozřejmě situace vypadat ještě mnohem hůře. "Nemyslím si, že by byly příliš časté případy, kdy pes napadne člověka bez příčiny," soudí Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie. "Pes může v životě dítěte hrát velmi kladnou roli a může být tím nejlepším kamarádem, ale tuto roli může zastávat jen, je-li dobře vychovaný. Pokud není od štěněcího věku správně socializovaný a není zvyklý na děti, může se stát, že na jejich společnost reaguje jinak, než jejich majitel očekává…"

Nežádoucí situaci dokáže podle odbornice vyvolat řada vnějších faktorů: neadekvátní reakce poraněného psa, matka bránící štěňata, ale také třeba nepříliš laskavé nebo vyzývavé jednání dítěte.. Už z těchto důvodů bývá dost riskantní nechávat děti o samotě se známými i méně známými psy, například během návštěvy, a důležitá je i důkladná výchova k tomu, jak se ke psům chovat. Zásady správného přístupu ke psovi by děti měly znát pomalu stejně dobře, jako třeba pravidla na silnici.

Poranění psem totiž tvoří největší podíl ze všech úrazů způsobených člověku zvířetem. Ve studii, kterou před časem realizoval Státní zdravotní ústav na vybraných pražských školách, téměř 40 % žáků uvedlo, že do 12 let svého věku bylo pokousáno psem (často se jednalo o vlastního nebo známého psa), přičemž čtvrtina těchto zranění vyžadovala lékařské ošetření.

Zranění způsobené psem, ať již z jakýchkoliv příčin, může podle odborníků vést k vážným infekčním onemocněním, k deformacím pohybového aparátu, k závažným kosmetickým následkům, k poškození vnitřních orgánů či dokonce ke smrti. Často může dojít k vykrvácení, zejména při poranění velkých cév na krku. Alarmující v této souvislosti je zvláště fakt, že například u dětí do 4 let představují 2/3 všech úrazů vzniklých pokousáním psem poranění hlavy a krku.

Jak se zachovat při ohrožení nebo napadení psem

  • Snažte se zachovat klid.
  • Zvažte situaci a pokuste se z reakce a postoje psa nalézt odpovídající řešení.
  • Vyvarujte se rychlého a náhlého pohybu. Jakýkoli prudký pohyb (paží, ruky apod.) může nastartovat útok psa. Stůjte klidně a nechte ruce podél těla. Nesnažte se před psem zachránit útěkem!
  • Nedívejte se upřeně, strnule psu do očí. Psi zaměřují svou kořist pohledem a přímý pohled může iniciovat útok psa (pes se považuje sám za kořist a z takové situace pro něho plynou pouze dvě možnosti: utéct nebo zaútočit).
  • Navzdory vašemu stávajícímu rozpoložení a situaci, snažte se na psa mluvit konejšivým, klidným hlasem. Důležitá je intonace vašeho hlasu, nikoliv obsah slov. Dívejte se na psa jakoby mimoděk, bočným nefixovaným pohledem a sledujte jeho reakce.
  • Pokuste se pomalu pozvolna od psa ustupovat, nepřestávejte mluvit konejšivým hlasem (např. hodný pes, apod.). Přijde-li k vám, nechte se očichat. Nechte psa odejít. Vyčkejte a pomalu, pozpátku se od psa vzdalujte.
  • Pokud se vám nepodaří útok psa odvrátit, pokuste se, podle vašich schopností a možností, jeho útoku čelit.
  • Uvědomte si, že ve skutečnosti jen velmi málo psů je cvičeno ke střetu s člověkem. Většina psů, kteří ohrožují člověka na veřejnosti, jsou psi mezi "útokem a útěkem".
  • Nedokážete-li, či není-li možné se psu postavit, snažte se k němu natočit bokem a zády. Přikrčte se a ohněte záda, ruce přitiskněte k tělu, schovejte je do klína. Čelný útok je pro psa snazší, neboť při něm může napadnout končetiny, krk, bradu, rameno apod. Naopak odvrácená pozice (schoulené tělo) snižuje pravděpodobnost či intenzitu útoku psa a závažnost poranění.
  • Zaútočí-li na vás pes či srazí-li vás k zemi, stočte se do klubíčka, chraňte si pažemi hlavu (lokty směřují ke kolenům, sepnuté dlaně chrání temeno hlavy, zápěstí chrání uši). Nehýbejte se, zůstaňte v klidu. Vyčkejte, až pes odejde. Nepodceňujte vzdálenost mezi vámi a psem, než se rozhodnete vstát. Při vstávání sledujte bedlivě reakce psa, pokud je stále v dohledu a jeví-li o vás zájem, raději se vstáváním vyčkejte.

(Zdroj: Státní zdravotní ústav)