Běh na lyžích je nejkomplexnější sportovní aktivitou. Zatěžuje rovnoměrně pohybový i oběhový aparát, koná se vždy na čerstvém vzduchu.
"Je to pohybová aktivita, která optimálním způsobem kompenzuje především sedavý způsob zaměstnání a je i účinnou zbraní proti většině civilizačních chorob a stresu," říká Jan Hnízdil, lékař zabývající se psychosomatickou rehabilitací a léčbou bolesti.
Svým pacientům pohyb na běžkách doporučuje hned z několika důvodů: přirozeným způsobem zvyšuje fyzickou kondici, přispívá ke snížení nadváhy a šetří přitom kloubní aparát.
Zároveň přispívá k protažení zádových svalů a odstranění nerovnováhy typické pro lidi se sedavým zaměstnáním a má příznivý vliv na činnost srdce, cév a dýchacího ústrojí . "Svým úzkým sepětím s přírodou je i vítaným způsobem relaxace psychické ," dodává Hnízdil.
Nepřepínejte se
A vůbec přitom nevadí, že vaše výkony v běhu na lyžích nejsou zrovna špičkové, ba dokonce spíše naopak.
"Blahodárné účinky má pouze rekreační běh na lyžích, který člověk dělá pro radost, a nikoliv pro výkon. Jedině takto provozovaný sport totiž eliminuje riziko přetížení typické pro vrcholový sport," upozorňuje rehabilitační lékař Hnízdil.
Vrcholoví běžci na lyžích sice nemívají problémy s fyzičkou, ale v důsledku jednostranné zátěže často trpí úpornými bolestmi úponů a svalů.
Jak si ve srovnání s běžkami stojí sjezdovky? "Sjezdové lyžování lze jistě také doporučit, ovšem v rámci širšího spektra pohybových aktivit, protože každá jednostrannost škodí," vysvětluje Hnízdil.
Ačkoli i na sjezdovkách mnohdy člověk vydá nemálo energie, neprospívá sjezdové lyžování fyzičce zdaleka tolik jako běžky. Klade totiž velké nároky na dolní končetiny, výrazně proto stoupá riziko přetížení a úrazů, především kolenních kloubů.
Nehledě na to, že sjezdaři jsou víc než běžkaři závislí na technice a velkých centrech, a mnohdy jsou proto vystaveni velkému stresu.
Do terénu!
Začít s během na lyžích se dá v podstatě kdykoliv. Staří lyžníci dobře znají turistické štreky. Krušnohorskou magistrálu nebo Krkonošskou lyžařskou cestu, jízdu po hřebeni Orlických hor přes Králický Sněžník až do Jeseníků, popřípadě poutě šumavskými hvozdy či beskydskými kotáry.
Podobně jako na sjezdovkách, najdete také v péči o běžkaře značné rozdíly mezi domovinou a zahraničím. Českou předností je propojení městeček oddělených kopci, to v Rakousku nenajdete. Běžecké stopy a cesty na bruslení bývají na českých horách úzké a rozšlapané botami.
Poněkud, byť stále ještě pomalu, se lepší jen kvalitnější střediska, která do komplexní péče o zákazníka zařazují i běžce. Každý třetí lyžař přijíždí do hor s běžkami, ale nabídka tomu ne vždy odpovídá.
V zahraničí je větší, avšak v řadě rakouských nebo italských středisek se za vstup do stopy platí. V Santa Caterině v italské Valtelině to byla loni tři eura na den.
