"Mýty o feminismu pořád kvetou, i když je to už mnohem lepší než počátkem 90. let, kdy skoro vůbec nikdo nereagoval na slůvko ´feminismus´ klidně a bez záporných emocí," říká Eva Hauserová, spisovatelka a feministka.
1. Jsou to ošklivé staré panny, které nikdo nechce, proto se angažují proti mužům.
Je to zřejmě nejjednodušší a zároveň nejhloupější mýtus. Stačí se přece podívat na feministky a na fakt, že mnoho z nich má partnery, manžele i děti. Stejně tak i na fakt, že existují i feministé.
"Nejde o nic, co by bylo založené na skutečnosti, ale o psychologickou zbraň, která má předem ponížit někoho s odlišnými postoji a názory: váš názor přeci nemůže být brán vážně, když jste ošklivá, frustrovaná a neúspěšná a všem ostatním jenom závidíte. Copak může mít názor jenom někdo, kdo je krásný?" poukazuje Linda Sokačová na předsudek (nejen vůči ženám) v tomto mýtu.
2. Ubírají ženám ženskost a mužům mužnost.
Není zcela jasné, proč by feministky právě tohle chtěly. Nesnaží se stírat biologické rozdíly mezi pohlavími, ty tu prostě jsou a vždy budou.
Záleží i na tom, co si představujete pod pojmem mužskost nebo ženskost: pokud podle vás mužskost znamená plácání kolegyň po pozadí, můžete samozřejmě narazit na jejich nelibost. Cílem feminismu ale není zastavit flirtování mezi pohlavím nebo vymýtit košilaté vtipy.
Ženskost by zase mnoho lidí definovalo například jako péči o vzhled, o který mohou podle feministek pečovat jak ženy, tak muži. Záleží mělo na každém muži či ženě, aby dali těmto termínům svůj vlastní význam. Feministky jen nabízejí větší prostor k vyjádření své touhy, obav, citů, aniž by za to byl člověk jinými zesměšňován.
Oč usilují české feministky"Obecně lze říci, že různé feminismy spojuje výchozí teze, že ženy a muži nemají ve společnosti rovné příležitosti. Feminismus současně usiluje o změnu tohoto stavu a umožnění stejné startovací čáry pro muže i ženy a rozšíření svobodné volby. Jde o reakci nejen na situaci žen, ale i situaci mužů a reflexi různých omezení a problémů obou pohlaví. Feminismus nehledá viníky a rozhodně za ně neoznačuje muže. Hlavní problémy tkví v tom, jak jsou nastaveny procesy v naší společnosti, a také v stereotypech, které se týkají každého z nás. Další důležitou tezí je, že muži a ženy se od sebe odlišují, ale žádné odlišnosti by neměly být základem pro diskriminaci, podceňování či zvýhodňování mužů nad ženami, nebo naopak. Genderová analýza také zdůrazňuje, že ženou či mužem se stáváme postupně. Rodiče, škola a společnost nás učí, co to znamená být správným mužem a správnou ženou. Existuje však celá řada modelů ženství a mužství a není důvod, proč by jen jeden z nich měl být společností respektován," myslí si Linda Sokačová, ředitelka nevládní organizace Gender Studies. |
3. Vedou válku proti mužům.
"Neobviňujeme muže z diskriminace žen," říká Linda Sokačová. Diskriminace a genderové stereotypy jsou především problémem hluboko zakořeněných společenských procesů a struktur. Feminismus nerovnosti nevytváří, ale reaguje již existující rozdíly a nerovnosti mezi muži a ženami.
"Občas mě zaráží, že bývá z nenávisti vůči mužům obviňován feminismus, když se v řadě televizních pořadů točí humor kolem zesměšňování mužů; leitmotivem to bývá velmi často například u různých čarodějnic, které mají na teorii slabých mužů postavenou snad celou svou existenci," dodává. Stačí se také podívat na několik dílů Simpsonových a posoudit, jestli si autoři tropí žerty více z Marge, ženy v domácnosti, nebo Homera, jejího alkoholického manžela, který ani neví, kolik mají dětí.
4. Jdou proti přirozenému chodu věcí.
Ale co je přirozený chod věcí? Že je matka s dítětem doma? Že se ve školce starají o děti učitelky a ne učitelé? Že dítě dostane po rozvodu do péče matka bez dalšího zkoumání rodinné situace nebo přání dítěte? Vždyť tyto "přirozené chody věcí" diskriminují i muže, nejen ženy. A přesto proti nim feministky a zastánci gender studies bojují.
Cílem feminismu není ukládat zákonem, kdo bude doma vařit nebo kdo se bude starat o děti, ale dát lidem prostor k tomu, aby si úlohy rozdělili tak, jak jim vyhovuje. Ovšem bez toho, aby se v práci zaměstnavatel ošklíbal nad mužem, který chce jít na mateřskou dovolenou, nebo aby ženu pomlouvali za to, že si zvolila kariéru místo rodinného života.
"Je to mýtus, kvůli kterému lidé pokládají za přirozené, že tatínek chodí do práce a živí rodinu, zatímco maminka je doma s dětmi, a tak podobně. Takový obraz rodiny je navíc historicky poměrně mladý, protože v tomto případě jde o jakousi zidealizovanou buržoazní rodinku z 19. a počátku 20. století," podotýká Eva Hauserová, spisovatelka a feministka.
5. Chtějí nastolit novou totalitu – vládu žen.
Tento předpoklad je nesmyslný a vychází z mylného předpokladu, že feministky vedou válku proti mužskému pokolení. "Lidé si nedovedou představit, že by ani jedno pohlaví nemuselo dominovat," dodává Hauserová.
6. Snaží se zavést kvóty na všechno: od poslankyň po hornice.
Většina feministek si uvědomuje, že zavedení kvót do Poslanecké sněmovny by způsobilo víc problémů než užitku. Zastávají názor, že by se počet žen v parlamentu a celkově ve vyšší politice měl zvýšit, zároveň si ale uvědomují, že řešení nelze tlačit shora, bez širší podpory veřejnosti.
Feministky podporují právo každého na svobodnou volbu povolání v závislosti na jeho schopnostech. Nebrání se tedy představě hornice, rozhodně by ale nechtěly zavést v dolech kvóty na minimální počet žen. Na druhou stranu by feministky přivítaly víc mužů například ve školství, kde silně převládají ženy. Cílem feminismu a gender studies jsou rovné příležitosti pro každého bez ohledu na pohlaví, rasu nebo věk.
7. Feminismus je extremismus.
"Ne, to tedy rozhodně ne. Feministické teorie nemají jako svoji integrální součást cílenou likvidaci nějaké společenské, etnické či jakékoli jiné skupiny obyvatel," brání feminismus Linda Sokačová. Feminismus lze považovat za extremismus v případě, že se vám zdá extrémní, aby měly ženy stejná práva a povinnosti jako muži. Existují samozřejmě extremistické feministky, lidé zastávající krajní názor se najdou v každém názorovém proudu. Označovat ale celkově feminismus za extremismus je vylévání vaničky i s dítětem.
"Lidé mi občas říkají, že feminismus je extrémní, jako jakýkoliv jiný –ismus. Ano, odpovídám, třeba jako humanismus," tvrdí Hauserová.
Jste feministka?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 20. října 2009. Anketa je uzavřena.
Historie feminismuJe logické, že už od svého vzniku měl feminismus zapřisáhlé odpůrce, vždyť bojoval proti zažitým představám světa a jeho chodu. Feminismus prošel při svém prosazování několika fázemi. Zatímco práva v první fázi byla celkem jasně viditelná ve společnosti, práva prosazovaná ve druhé vlně feminismu tak evidentní pro mnoho lidí nejsou. Lidem se zdají jakékoliv další zásahy do vztahů mezi muži a ženami nepřípustné a zbytečné. Je důležité také zmínit, že českou tradici ženského hnutí za první republiky zpřetrhal rok 1948 a nástup komunismu, který prosazoval určitá práva pro ženy (zejména právo na zaměstnání), ale feminismu jako takovému se bránil. To může být jedním z důvodů, proč je u nás na feministky nahlíženo "skrz prsty" – na rozdíl od západních zemí, kde bylo ženské hnutí a feminismus součástí pokroku společnosti. |
