V jimi ošetřené, ještě nedávno zapáchající a hnisající ráně, teď prosvítá zdravé maso - a většina "operatérů" je přitom mrtva, v ráně už pro ně není žádná potrava. A těch pár přeživších se snadno odstraní pinzetou nebo sterilním solným roztokem.
Biopaletu moderní medicíny prostě obohatily larvy masařky, které už na více než stovce německých klinik a v půl tuctu univerzitních nemocnic zaskakují všude tam, kde selhávají vysoce účinné léky a nejmodernější techniky ošetřování ran. Larvová terapie, s níž přišel šéflékař úrazového oddělení nemocnice v Bietigheimu Wim Fleischmann, pomohla už v Německu více než 3500 pacientů.
Nebývalé nadšení vyvolává i mezi chirurgy a dermatology; vždyť jde také o léčebnou metodu bez jakýchkoliv vedlejších účinků, při níž "biologičtí operatéři" pracují precizněji a ohleduplněji než kterýkoliv zkušený chirurg: nekrotickou tkáň odstraní do posledního zbytečku, aniž by se ale dotkli zdravého masa.
Významný je přitom také antibakteriální efekt trávicích šťáv larev. Jejich sekret působí očividně zčásti jako lokální antibiotikum, s jehož pomocí larvy v zájmu vlastního přežití pořádají hon na baktérie. A jsou přitom úspěšné i proti takovým původcům nákazy, které odolávají obvyklým antibiotikům.
K aplikaci "larvové terapie" potřebují lékaři a ošetřovatelky jen silný žaludek. "Před převazy takto ošetřené rány je lepší nesnídat," komentovala to stručně jistá lékařka z berlínské Buchovy kliniky.
Pacienti kupodivu prokazují větší odolnost. "Většina z nich chce jen vědět, jestli to bude bolet," říká chiruržka z hamburské univerzitní kliniky v Eppendorfu Eva Gudewerová. "Když jim řekneme, že to nanejvýš trochu šimrá nebo štípe, uklidní je to." K zastření možného odpudivého faktoru nové metody si její obhájci pro ni vymysleli i vznešené jméno "biochirurgie".
Ať už se ale mluví o "larvách" nebo o "biochirurgii", tato poněkud předpotopně působící metoda se každopádně osvědčuje. Nejnovější studie v USA, Velké Británii a Izraeli ukázaly, že bělaví pomocníci odstraňují odumřelou tkáň ze zanícených ran dvakrát rychleji než konvenční metody.
Většina chronických ran starších pacientů se začala díky "larvové terapii" zázračně hojit. Dokonce i nemocní, jimž už hrozila amputace, si díky ní zachovali své údy. Především ale u typických "otevřených nohou" diabetiků se nasazení larev často ukázalo být "úspěšným receptem superlativů", informuje Fleischmann o svých tříletých zkušenostech s touto metodou.
Působením larev masařek se podařilo zhojit až 90 procent těchto jen obtížně léčitelných problémových ran. "Takových výsledků se nedá dosáhnout často ani těmi nejmodernějšími metodami," říká Fleischmann.
I aplikace "masařkových kohort" ale měla své problémy. Teprve nedávno se expertům ve speciálních laboratořích podařilo vypěstovat sterilní larvy, od nichž nehrozí žádné riziko infekce. Nyní rozesílá hamburská firma BioMonde měsíčně 400 až 500 balíčků se sterilními "biochirurgy".
Všemocná ale biometoda léčení chronických ran samozřejmě není. Selhává například u ran vznikajících v důsledku poruch prokrvování, kdy larvy vyhojí jen následky, nikoliv ale samu příčinu trápení.
Obezřetnost je namístě i proto, že se do oběhu dostávají i nesterilní larvy z pochybných zdrojů. Pro léčebný efekt je navíc rozhodující měrou významná i přesná zoologická identita "biochirurgů": jen larvy druhu Lucilia-sericata se totiž při hledání potravy spoléhají výhradně na sílu svých trávicích sekretů.
Jiné, od těch pravých jen stěží rozlišitelné druhy ale mají kusadla, jimiž napadají i zdravou tkáň, otevírají cévy a mohou pronikat i do hlubin lidského organismu. "Existují ďábelsky nebezpečné larvy," varuje expert Fleischamann.
