Pacienti, kteří se v průběhu operace probrali k vědomí, uvádějí, že slyšeli mluvit nemocniční personál a část z nich cítila dokonce i intenzivní bolest. Nemohli to však říci lékařům, protože byli ochromeni anestetiky, nemohli se hýbat a nijak komunikovat. Předpokládá se, že jeden až dva z tisíce pacientů si určitým způsobem pamatují na průběh své operace.
Planá naděje
V roce 2004 se zdálo, že je noční můra pacientů definitivně zažehnána. V Austrálii se tehdy testoval přístroj, který měl tyto případy procitnutí z narkózy téměř eliminovat. Šlo o přístroj monitorující mozek a měřící vědomí pacienta utlumeného anestetiky. Přístroj, který dostal název BIS, sledoval elektrickou aktivitu mozku pomocí elektrody připevněné na čele pacienta.
Po provedených testech se systém BIS začal používat i ve Spojených státech a tvrdilo se, že díky němu se počet pacientů, kteří se probudili uprostřed operace, snížil o osmdesát procent. V současné době však nadšení z nového přístroje poněkud opadá. Vědci udělali výzkum, který prokázal, že BIS má stejnou úspěšnost jako dříve používané metody, s odvoláním na světové zpravodajské agentury to uvedl server msn.
Odborníci z Washington University School of Medicine v St. Louis porovnávali dvě skupiny respondentů, z nichž v každé bylo tisíc pacientů. Všichni zúčastnění byli považováni za vysoce rizikové z hlediska probuzení v průběhu operace (buď kvůli zdravotnímu stavu nebo typu operace). Šlo o pacienty operované mezi lety 2005 a 2006.
Jedna skupina používala systém BIS a u druhé skupiny respondentů byly použity klasické metody monitorování anestezie. Po skončení zákroku byl s pacienty proveden rozhovor ohledně jejich vzpomínek na průběh operace.
Výsledky byly poměrně překvapivé. Ve skupině monitorované systémem BIS se vyskytly dvě osoby, které se v průběhu operativního zákroku probudily z narkózy. Stejně tak se dva lidé probudili u druhé sledované skupiny. Navíc oba dva respondenti sledovaní systémem BIS cítili v průběhu operace bolest.
Vedoucí výzkumu Michael Avidan uvádí, že ve dvou případech - v každé skupině se vyskytl jeden - lékaři zaznamenali problémy s anestezií. U dalších dvou však se však průběh anestezie jevil jako neproblematický.
"Cítila jsem, jak mě řežou"
Procitnutí z narkózy se objevuje přibližně u dvou z každého tisíce operovaných pacientů a pravděpodobnější je u dětí. Jen ve Spojených státech postihne každý rok třicet tisíc pacientů.
Někteří mají na operaci jen prchavé vzpomínky a většinou si pamatují jen útržky rozhovoru nemocničního personálu. Ostatní však popisují palčivou bolest a hrůzu, která odstartovala jejich dlouhodobé psychické problémy.
Jednou z pacientek, která má s probuzením z narkózy v průběhu operace zkušenost, je Carol Weitherová. Před jedenácti lety prodělala operaci očí, v průběhu které se probudila, a od té doby trpí posttraumatickou stresovou poruchou, poruchami spánku, výkyvy nálady a záchvaty paniky. "Slyšela jsem, jak doktor vydává pokyny, aby řízli hlouběji a víc táhli. Ležíte na stole, jste při vědomí a modlíte se, klejete, prosíte, zkoušíte se pohnout nebo křičet, abyste dali najevo, že jste vzhůru. Je to, jako byste byli pohřbeni ve svém vlastním těle."
Podobný zážitek má i Kathy LaBrieová. "Slyšela jsem zvuk broušení a řezání, a také to, jak doktor vykládal sestřičkám o svém autě. Zkoušela jsem pohnout rukama a nohama, ale nemohla jsem dělat vůbec nic. Myslela jsem si, že jsem zemřela."
Svůj zážitek popsala BBC i Linda McDougallová, která nabyla vědomí při císařském řezu: "Cítila jsem, jak mě řežou. Bylo to, jako když vás pálí. Bylo to jako mučení. Nemohla jsme se hýbat, nemohla jsem ucuknout, nemohla jsem nic," popsala vzpomínky Australanka. "Když se Daniel narodil, doktor řekl: Každé zrození je zázrak. Máme tady pěkného chlapečka."
