Oslíku, běž
Vzdává hold důlní historii města Fairplay v americkém Coloradu a pomocníkům zlatokopů, jimiž byli v polovině devatenáctého století osli. Dělá to ovšem trochu svérázným způsobem, vyhání totiž zvířata spolu s běžci na trať dlouhou 46 kilometrů s téměř kilometrovým převýšením. Ano, závodu, který se každoročně běží v rámci slavností Burro Days, se účastní spolu s lidskými závodníky i oslíci. Slavnosti jsou to velkolepé, do města přitáhnou přes deset tisíc lidí.
Poprvé se závod běžel v roce 1949, na startu bylo jednadvacet dvojic a do cíle doběhl jako první Melville Sutton a osel Whitey. Napětí přinesla do akce, která měla do té doby lokální význam a jíž kralovali místní dělníci ze zlatých dolů, šedesátá léta. Tehdy se totiž rozhodla, že to havířům natřou, maratonská esa. Legendárními se staly souboje horníka Joa Glavinecka s běžeckými hvězdami, jako byl například Steve Matthews.
Dělník porazil několik olympijských nadějí a ukázal, že být dobrým běžcem v tomhle podniku nestačí. Poprvé vyhrál na Burro Days v roce 1955 a závod ovládal po dvacet let, navzdory ataku maratonců. Mohl za to i styl, jímž spolupracoval se svými zvířecími parťáky.
Kilometry a kalorie
Čtyři kilometry tam, spořádat dvanáct koblih, a čtyři kilometry zpátky, to vše musíte zvládnout do šedesáti minut. Celkem osm kilometrů a nějakých 2 400 kalorií. Věru, závod Krispy Kreme Challenge není typickým běžeckým podnikem. Pokud se však nechcete proti zdravému jídelníčku prohřešit ani pod běžeckou záminkou, můžete závod absolvovat jako neoficiální účastník. Chcete-li ale soutěžit, koblihám se nevyhnete.
Počet běžců každoročně převyšuje číslo osm tisíc, což obnáší tři čtvrtě tuny koblih. Výtěžek z akce jde na dětskou nemocnici v Severní Karolíně. Letos závod vynesl, sdělila Rungo.cz za organizátory závodu Alyssa D´Adezzio, plných 184 tisíc dolarů. Tím se celková částka, kterou za devět let běh dětské nemocnici přispěl, vyšplhala na 558 tisíc dolarů.
Utíkejte, jezte, neblinkejte
Nezamlouvá se vám představa zdolávat kilometry s břichem plným koblih? Svět je pestrý a má spoustu nabídek: co takhle uhánět a cpát se na trati párky v rohlíku? New York Hot Dog Challenge je mladý podnik, letos v lednu se běžel teprve jeho druhý ročník, v království podivuhodných běžeckých závodů ho však díky jeho pravidlům nelze přehlédnout.
V leckterých bodech jsou poměrně neurčitá. Účastnický poplatek určují jako "dejte dolar nebo deset, prostě něco", délku trati závodníkům vyměřují v rozptylu "něco mezi pěti a sedmi a půl kilometry". V jiných ohledech jsou však velmi konkrétní a autoritativní: běžce informují, že je na trati čeká jedenáct zastávek u kiosků s párky v rohlíku, kde musejí zastavit, koupit si jeden hot dog a na místě ho zkonzumovat.
A s citem pro detail upřesňují: stánek je definován jako kiosek, kde se prodávají jen párky v rohlíku a preclíky, pojízdné prodejny ani kamenné obchody s hot dogy se nepočítají. Běžec musí sníst i žemli, nejen párek. A předně: každý, kdo se z laviny párků v rohlíku pozvrací, bude ze soutěže vyloučen.
Zdrhejte. Jde vám totiž o život
Hm, občas si popoběhne, na rande, na tramvaj, na pracovní schůzku, každý, leckdo běhá i závodně, o ceny. Jenže běžet o život je něco docela jiného. Run For Your Lives vám dá okusit, jaké to je: spousta překážek, přírodních i postavených, ale především nemilosrdné hladové zombie, co vám jdou po krku. V domu kouře, u krvavé lázně, uprostřed hororového bludiště. Jeden velký apokalyptický zážitek.
Dostanu tě. Kromě překážek číhají na závodníky i nemilosrdné zombie.
Závod láká bizarní mix lidí – na jedné straně jsou fanatici do zombie tematiky, na druhé fitness šílenci. První ročník se konal před dvěma lety v Darlingtonu, přišlo přes deset tisíc účastníků a diváků. Letos se konal hned ve dvaceti amerických městech.
Se ženou na ramenou
Překážky z kmenů stromů, z písku i krutý vodní příkop, okruh o 250 metrech. Ale především: každý závodník má na ramenou ženu, podle pravidel běhu The North American Wife Carrying Championship to nemusí být manželka. Styl, jakým se partnerka běžci kolem krku usadí, organizátoři nepředepisují, obvykle však dvojice volí takzvaný estonský styl: žena visí hlavou dolů, rukama objímá závodníka kolem pasu, nohama kolem krku, běžec tak má volné ruce.
Letos se konal již čtrnáctý ročník běhu, každoročně se na trať vydává kolem padesáti párů. Cena pro vítěze není nezajímavá, nejrychlejší duo dostane tolik litrů piva, kolik váží jeho ženská část, a pětkrát tolik v penězích.
