Neurózou nebo depresí trpí v dnešní době kdekdo a do obecného povědomí se tyto choroby zapsaly už téměř stejně jako chřipka nebo alergie. Stále ještě ale zůstává mnoho záhadných duševních nemocí, o nichž toho příliš nevědí ani odborníci. Vydejte se na exkurzi do utajených koutů lidské psychiky.
Několikaletá ztuhlost
Pokud byste onemocněli katatonní formou schizofrenie, vaše okolí by s vámi v jistém směru nemělo příliš mnoho práce. Lidé postižení tímto onemocněním totiž obvykle zaujmou nějakou bizarní a krkolomnou polohu těla, v níž vydrží velmi dlouho (někdy i několik let).
Při takzvaném stuporu, kdy zcela ztuhnou a přestanou se hýbat, často přestanou i mluvit. Pokud takovému člověku například zvednete ruku, zůstane přesně v té poloze, do které jste ji nastavili. Bez jakéhokoli zřetelného vnějšího podnětu může najednou tuto ztuhlost vystřídat záchvat zuřivého neklidu a pohybové hyperaktivity.
"Někteří nemocní slyší hlasy, které jim zakazují pohnout se, nebo je naopak nutí k intenzivní pohybové aktivitě,“ vysvětluje pražská psycholožka Marcela Vojířová. "Nicméně katatonní schizofrenie je velmi vzácná, tvoří přibližně setinu ze všech schizofrenních onemocnění, a zatím kolem ní zůstává celá řada nezodpovězených otázek.“
Když vás miluje hvězda
Lidé postižení erotomanickým bludem jsou noční můrou celebrit a známých osobností, ale stejně tak mohou zasáhnout do života i "normálního“ člověka.
"Nemocný je přesvědčen o tom, že ho miluje osoba, která o jeho existenci zpravidla nemá ani tušení,“ říká psycholožka Vojířová. "Typické je přesvědčení, že známá osobnost používá ve svém veřejném vystoupení gesta, kterými se snaží se svým obdivovatelem dorozumět a sdělit mu svou náklonnost.“
I když erotomanický blud přeroste jen výjimečně v násilnost, postižený může objektu svého zbožňování značně znepříjemnit život. Snaží se s ním spojit, komunikovat, posílá mu dopisy, dárky, nebo se pokouší proniknout do jeho soukromí.
"Pronásledované osobě nepomůže ani jasně vyjádřené odmítnutí, nemocný člověk ho totiž bere jen jako gesto pro okolí a je přesvědčený, že právě odmítnutím mu zbožňovaný člověk dává najevo, že jeho city opětuje,“ dodává Vojířová.
Nesmyslné cestování a nový život
Představte si, že žijete běžným rodinným životem. Pak si najednou zničehonic sbalíte věci a aniž byste komukoli cokoli oznámili, odjedete na cestu a začnete úplně nový život s novou identitou. Až vás vaši blízcí vypátrají, budete na ně pohlížet jako na zcela cizí lidi, které jste nikdy neviděli. Tak se totiž projevuje onemocnění zvané disociační fuga.
"Případy disociační fugy byly mnohem častější v minulosti speciálně za války,“ říká psycholožka. "Jde totiž většinou o jakousi psychickou obranu po prožitém traumatu či velkém stresu. Nemocný jakoby zavrhne svou původní identitu a trpí na svůj dosavadní život amnézií. V současné době se disociační fuga objevuje převážně u lidí, kteří prodělali nějakou katastrofu.“
Spánek, jídlo a sex
Zní to jako diagnóza snů: člověk buď spí, jí, nebo souloží; a navíc má potvrzení od lékaře, že za své chování není zodpovědný. Ve skutečnosti však Klein–Levinův syndrom není taková zábava, jak se může zdát.
"Tato porucha postihuje převážně dospělé muže, uvádí se, že až v sedmdesáti procentech jí trpí právě muži,“ konstatuje Marcela Vojířová. "Záchvaty nemoci trvají od několika dnů po několik týdnů. V jejich průběhu má člověk nadměrnou potřebu spánku, postižení spí kolem dvaceti hodin denně, v bdělém stavu jsou potom charakteristické přejídání a mimořádný sexuální apetit.“
Nicméně pro nemocného jsou záchvaty nemoci velmi vysilující, protože je obvykle doprovází deprese, apatie a velká únava. Navíc na tuto poruchu neexistuje účinná léčba, takže nemocným nezbývá než doufat, že odezní sama (spontánně vymizí obvykle po osmi až dvanácti letech).
Pryč s vlasy
Trichotilomanie je poruchou, kdy si člověk vytrhává vlasy (ale i obočí, řasy, pubické ochlupení nebo chloupky z nosu). A přestože mu jeho vlastní chování vadí, není schopný přestat. Jde totiž o stejný princip jako při poruchách, kdy si postižený vědomě ubližuje, například se řeže nožem, žiletkou a podobně. Před vytrhnutím vlasu cítí postižený nesnesitelné napětí, které po vytržení střídá pocit blaha a uspokojení.
"Porucha obvykle trvá celý život a začíná už v dětství. Častěji se vyskytuje u žen a trhání vlasů nebo chlupů se zintenzivňuje, jakmile je nemocný ve stresu,“ říká psycholožka.
Postižený trichotilomanií je schopný vytrhat si vlasy či chlupy z velmi rozsáhlé oblasti těla a holá místa pak namáhavě maskuje, protože se za svou chorobu stydí.
