Děti, kterým matky neposkytovaly oporu, mohou mít v dospělosti problém s dlouhodobými vztahy. (Ilustrační snímek)

Děti, kterým matky neposkytovaly oporu, mohou mít v dospělosti problém s dlouhodobými vztahy. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Nechce vážný vztah? Může za to jeho matka

  • 104
Lámete si hlavu, proč se váš vyvolený vytrvale odmítá usadit a raději volí nezávazné užívání? Možná nemá úplně ideální vztah se svou matkou. Zapátrejte především v jeho dětství, všechno totiž záleží na tom, jak ho vychovala.

"Zajímalo nás, proč někteří lidé špatně navazují partnerské vztahy, nebo se jim dokonce vyhýbají," vysvětluje Minda Oriña, autorka výzkumu, který souvislost mezi partnerskými vztahy a výchovou studoval.

Její tým z univerzit v Minnesotě a Illinois pozoroval osmdesát lidí od jejich narození až do dospělosti. Ve věku dvou let například děti dostaly obtížný úkol a jejich matky jim u jeho plnění mohly slovně pomáhat. Některé nereagovaly, jiné radily, další povzbuzovaly.

Když vědci později zkoumali chování těchto dětí během dospívání i v dospělosti, zjistili, že pokud během prvních let života mezi matkou a dítětem nevznikne přátelský vztah, v němž matka svého potomka podporuje a on se naučí jí důvěřovat, bude mít v budoucnu problém žít se stálým partnerem či partnerkou.

Když chybí schopnost důvěřovat

Podle lékařů je to logické. "Pokud dítě v matce necítí oporu, bojí se v pozdějším životě něčeho držet a na někoho se upnout," vysvětluje psycholog Jeroným Klimeš. Souhlasí s ním i psycholožka Simona Voskovcová, která před časem provedla velmi podobnou studii jako její američtí kolegové.

"Zjistila jsem, že pokud máma nereaguje na potíže svého dítěte, případně reaguje pomalu, dítě je pak méně odolné a mnohem obtížněji řeší problémy běžného života. Pokud si v raném dětství nezvykne přijímat pomoc od matky, nepřijme ji potom ve škole, ani později," popisuje Voskovcová.

"Zkrátka když dítě není zvyklé někomu důvěřovat, bude mít tendence proplouvat životem samotné a jen stěží si někoho pustí k tělu," dodává. Matka by proto podle ní měla být svému dítěti pořád na dohled nebo na doslech. Neznamená to, že má hned všeho nechat, jakmile je uslyší plakat, ale měla by ho naučit, že se na její přítomnost může spolehnout.

Ještě mnohem horší vliv na dětskou psychiku má, když matka syna nebo dceru sice neignoruje, ale ponižuje, připomíná neúspěchy a podobně. "Když jste zvyklí pořád prohrávat, jen stěží budete mít chuť pouštět se do něčeho nového," komentuje výsledky své studie Minda Oriña.

Výchova nemůže za všechno

Úplně stejně však může dítě poznamenat třeba až rozvod rodičů, který zažije třeba v deseti letech. Přestože do té doby dítě rodiče vychovávali ukázkově, najednou ztratí veškeré jistoty a přestane věřit v rodinný život.

"Ne vždy však může za nechuť pouštět se do vážných vztahů výchova a rodina. U starších lidí to často bývá několik zklamání z prožitých rozchodů, nebo mají dost stereotypu ve vztahu, kdy třeba zjistili, že se jejich život točí jen kolem partnera či rodiny a oni kvůli tomu zapomněli na své koníčky a podobně. Rozhodnou se pak ze vztahu odejít a žádný další už hledat nechtějí," popisuje Klimeš.