Týmiž ústy si ale stěžují: „Nevím kam dřív skočit. Práce, děti a teď to cukroví, já si ty Vánoce ani neužiju.“ (Slovo „užít si něco“, je dnes obecná mantra, která chce asi říci, že máme z něčeho radost).
Proč to ale ženy, u všech svatých, dělají? Muže cukrovinky neuspokojí. O Vánocích si „užijí“ plzeň, whisky, křupavou kachničku či husu, bramborový salát a smažený řízek, přesně v tomto pořadí. Sladkosti se do tohoto seznamu tělesných rozkoší nevejdou.
A co děti? Jejich seznam je poněkud jiný, ale ani tam nehraje cukroví hlavní roli. Představme si ho: Dárečky z reklamy, zvláště mluvící poníci, videobarbíny a robotičtí supermani, dále televizní pohádky, potom čokoládové figurky, bonbóny, žvýkačky (vše též z tv reklamy) a nakonec možná občas i vosí hnízdo od maminky.
Pečení cukroví tedy podle všeho připomíná socialistickou velkovýrobu: Dělník se nadře, nadává, kleje. Něco poloamatérského vyrobí. To se pak špendýruje do skladu, kde to dále chátrá, neboť to nikdo nechce.
Milé dámy, libujete si ve feminismu a rovnoprávnosti. Proč to o Vánocích opouštíte a kmochtíte se s těsty, která stejně podle recepisu netrefíte? Vzbuřte se už konečně a nechte jednou přípravu vánočního cukroví na mužích. Jak to dopadne, je jasné. Žádné nebude.
Nikomu nebude chybět a všichni budou šťastnější. Jenže vy to, milé dámy, neuděláte. Vysvětlí mi někdo proč?
