Na první pohled to jsou všechno věci, které by nejspíše skončily v koši. Obaly od jídel z rychlého oblečení, plastové či nákupní tašky, ale i kousky rohožky. Jenže pro Alexandru Hackettovou to jsou materiály, se kterými prorazila do světa vysoké módy. Tvrdí, že koncept, se kterým pracuje, je až zázračně jednoduchý. To, co nosíme, je pouze obal, zatímco my se stáváme produktem schovaným uvnitř.
„Snažím se přijít na způsob, jak lze tělo jako produkt zabalit. Oblečení totiž v zásadě poskytuje úplně stejné funkce jako obaly. Chrání, odkazuje k určitým značkám nebo k sociálnímu statutu, ale také může schovat to, co nechceme, aby bylo vidět,“ popsala serveru Daily Mail čtyřiadvacetiletá Australanka, která se soustředí na vzájemný vztah mezi materiálem a jeho funkčností.
Designérka si například vyzkoušela, jak naložit s prázdnými papírovými pytli z fast foodu. Stačilo je pokrýt vrstvou PVC a přidat řetízek a fanoušci řetězce McDonald’s mohli zaplesat. Stylová kabelka byla na světě. Podobně se designérka vypořádala třeba se sluchátky Apple, která proměnila v hi-tech náušnice. Sportovcům pak mohou přijít vhod tepláky „spíchnuté“ z nákupní tašky Nike.
Bunda pro kosmonauty
Oblíbeným kouskem mladičké návrhářky je prý prošívaná bunda vyrobená z izotermické fólie, kterou používá NASA. Speciální konstrukce tohoto materiálu snižuje tepelné ztráty v lidském těle a přitom je nesmírně lehká. Jenže zároveň je to materiál, se kterým se neobyčejně těžko pracuje, protože je křehký.
„Když jsem kolekci šila, úplně jsem šílela. Jakmile totiž do materiálu píchnete, začne se téměř okamžitě trhat. Dalo mi obrovskou práci, aby mé úsilí neskončilo ve vteřině v koši,“ svěřila se Hackettová magazínu i-D a dodala, že ji velmi baví pracovat s materiály, se kterými módní návrháři běžně nepracují.
„Soustředím se na to, jak se určité typy materiálu dají přetransformovat do nositelného oblečení. Zajímá mě vztah mezi výrobou a následnou funkcí ve formě oděvu či doplňku,“ říká Hackettová.
Od banánů k papíru
Kreativní vyžití a práce s již dříve používanými věcmi jí nikdy nebyly cizí, šít začala už ve třinácti letech. Zkoušela pracovat třeba s banánovými slupkami, ochrannými čipy na oblečení, které mají v obchodních domech zabránit krádežím, či s omyvatelným papírem. Vystudovala design na Royal Melbourne Institute of Technology a zhruba před půl rokem se přestěhovala do Evropy.
Přece jen je to o dost blíže k módnímu světu než v „odstrčené“ mekce australského umění a designu, vysvětluje. „V Austrálii jsou značně omezené podmínky, jak se jako návrhář můžete uplatnit. Obzvláště móda pro muže je dost komerční záležitost. Naopak Londýn neklade takový důraz na lokální trh jako na ten globální. A lidé si mě konečně začínají všímat,“ pochvaluje si designérka.
Její značku ALCH sleduje na Instagramu přes 8 700 fanoušků a Hackettová tvrdí, že reakce lidí na její tvorbu jsou veskrze pozitivní. „Moje práce se několikrát stala jakousi kulturní informací sdílenou mezi lidmi. I když je pravda, že se dnes kulturní spojnicí může stát v podstatě cokoliv, “ zamýšlí se nad svou tvorbou.
