Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Návrat do práce není jednoduchý. Radíme, jak ho zvládnout co nejlépe

  0:59aktualizováno  0:59
Návraty nikdy nejsou snadné, ale pokud se na ně připravíte, můžete i tenhle životní krok zvládnout bez úhony a ještě z něj vytěžit něco pro sebe. Máme pro vás tipy, jak návrat do práce zvládnout bez velké bolesti.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

S návratem do práce je to jako s jízdou na lyžích. Když se na nich jednou naučíte, už nikdy to nezapomenete. Vaše tělo má pohyby moc dobře zafixované. Ale pokud pravidelně netrénujete a po letech se postavíte na svah, spíš než styl sjezdařky Šárky Záhrobské bude vaše jízda připomínat komickou postavu Jaroslava Marvana v Andělovi na horách. Podvědomě tušíte, jaké pohyby máte dělat, v hlavě vám naskakují i povely otce, kterými vás v dětství zásoboval, ale tělo se jim brání.

Návraty do práce bývají podobné. Teorii sice máte zmáknutou, ale dlouhá pauza ji odsunula někam do pozadí a vy jste nejistá. Přímá úměrnost bývá v těchto případech ukázková - čím delší pauza, tím více pochybností.

Ženy návraty do práce prožívají několikrát za život. Nejčastěji, když přicházejí zpátky po mateřské. Stejně jako mužům se jim však nevyhýbají ani návraty z vynucené nezaměstnanosti a také po nemoci.

Dali jsme dohromady několik tipů, jak nástup do práce po delší pauze zvládnout s co nejmenší bolestí. Připravte se však na to, že se jí nevyhnete. Čeká vás, stejně jako už při zmíněném lyžování. Budete padat (vymažete důležitý dokument), zažijete trapasy (nespustíte počítač, protože není v zásuvce) a také ponížení. To když kolem vás se suverénností sobě vlastní profrčí na lyžích pětileté dítě (mladší kolegové).

Vaše sebevědomí bude v tu chvíli na stejné výši jako teploměr, který ukazuje deset pod nulou. Ale žádný mráz netrvá věčně.

Konec žvatlání, už jen manažerština

Za posledních pět let se váš všeobecný rozhled smrsknul na kvalitu dětské stravy, kosmetiky, hraček a používání jednorázových a ekologických plenek. Tohle všechno dokonale zvládáte, stejně jako domácnost. Vaříte rychle a přitom ještě stíháte domluvit termín očkování a zároveň zachráníte novou LCD televizi před pádem na zem, protože si ji vaše dvě děti spletly s tabulí, na které chtěly vyzkoušet kvalitu nových voskovek. Po odpoledním spaní, kdy jste stihla uklidit byt, je obě bez úhony připoutáte do autosedaček a na cvičení přijedete s desetiminutovou časovou rezervou. A když večer usnou, usednete k počítači, abyste si na ICQ popovídala s kamarádkami a přitom uspořádala rodinné fotoalbum, které zavěsíte na internet.

Ilustrační foto

Na jednu ženu je toho až dost, ale tak nějak máte pocit, že pro zaměstnání je to málo. Co z toho bude zajímat šéfa? Nejspíš nic, myslíte si. Omyl. Přesně někoho takového potřebuje. Zaprvé si umíte zorganizovat čas, zadruhé dokonale ovládáte počítač. Sice neumíte program, který firma právě používá, ale to je přece otázkou několika dnů. Jde jen o to, zvednout si sebevědomí a věřit, že to opravdu dokážete.

"Když jsem se po třech letech na mateřské přišla podívat zpátky do práce, zjistila jsem, že na fax, u kterého jsem kdysi prostála hodiny, se práší na zemi v rohu kanceláře, obrovské počítače vystřídaly ploché monitory a kolegyně používaly složeniny anglickočeských termínů, kterým jsem absolutně nerozuměla. Padla na mě deprese, že tohle nemůžu zvládnout. Jak se říká, měla jsem pocit, že mi ujel vlak a já ho už nikdy nemůžu dohonit," přiznává třiatřicetiletá účetní Magdaléna Kozáková.

Strategie: S nástupem na mateřskou jdou věci kolem původní práce mimo vás. Jste v novém "zaměstnání", na které vás nikdo nepřipravil a jen s obtížemi ho zvládáte. Když si ale věci "sednou", zkuste myslet na to, že se jednou budete chtít vrátit do práce. Záchytnou síť známých a přátel, kterou tvoří výhradně matky s dětmi, rozšiřte zpátky o své kolegy a kolegyně z práce. Občas s nimi zajděte na pravidelné "porady" do kavárny. Zakažte si dlouze mluvit o bolestivém klubání prvního zubu vašeho syna. Na tuhle informaci stačí jedna minuta. Naopak se snažte zapojit do debat ostatních, které se točí kolem práce, i když proložené probíráním klepů. Ale i ty vás odpoutávají od reality dudlíků a přebalování.

Pokud víte, že na původní místo nepůjdete, zkuste se už na mateřské přeorientovat na jiný obor. Najděte si v okolí svého domova mateřské centrum nebo středisko pro vzdělávání, která pořádají nejrůznější rekvalifikační kurzy - třeba počítačové, jazykové. Většina z nich dnes běžně poskytuje hlídání dětí. Díky nim si rozšíříte svůj záběr. Práce se vám pak bude hledat snáz. Často ji najdete i v těchto kurzech, protože je navštěvují firmy.

První dny v práci: I když jste pro dítě sehnala školku, aktivujte babičky a hlídací chůvy do stavu pohotovosti. Pokud je nemáte, manžel či přítel ať si v práci předjedná dovolenou, kterou si operativně může vzít ze dne na den. Zákon schválnosti funguje. Buďte si jista, že až budete druhý den v nové práci, dostane vaše dítě chřipku. Vyhnete se tak stresu z toho, že jste se uvedla při nástupu do práce neschopenkou.

Zkouška po nemoci

Z práce jste musela odejít kvůli vážné nemoci. Až na pár telefonátů s bývalými kolegy netušíte, co se tam od té doby změnilo. Ke všem obavám z neschopnosti zvládnout moderní technologie navíc máte strach, že zaměstnání nezvládnete fyzicky, protože vaše zdraví nedovoluje být v takovém zápřahu jako před nemocí. K tomu všemu se přidávají obavy z častých absencí. Více než kdokoliv jiný musíte chodit na prohlídky k lékaři a vám je jasné, že kolegové tuhle situaci možná budou tolerovat první měsíce, ale časem už ne.

Pavla Tichá odešla z posledního zaměstnání kvůli zjištěné rakovině prsu. Dnes pracuje znovu. "Mám tu zkušenost, že většina lidí, kteří odešli kvůli nemoci, se nechce vracet do původního oboru. Přijdou na to, že život má větší cenu než práce, která často s nemocí souvisí. Rekvalifikují se a jdou dělat to, co je baví a co vždycky chtěli dělat," vypráví Pavla Tichá, která prošla stejnou fází. Po práci se ocitla v invalidním důchodu. Dnes už dělá znovu. Založila sdružení, které pomáhá nemocným, jako je ona sama.

"Nejde být doma dva roky a pak rovnou nastoupit na plný úvazek, mimo jiné proto, že vyjdete z pravidelného režimu. Ideální je si najít práci na poloviční úvazek nebo nějaké dobrovolnictví v charitativní organizaci, abyste si vyzkoušela, na co vám stačí síly," radí Pavla Tichá. Dnes je už možné pracovat bez ohledu na výši výdělku i v případě invalidního důchodu.

Strategie: Zkuste si najít práci, kde někoho znáte. Získáte záchytný bod, když se budete cítit nejistá. Všem, i nejbližším kolegům řekněte, že jste nemocná. Ne proto, aby vás litovali, ale aby věděli, že budete častěji chybět, protože musíte chodit na vyšetření. Jinak budete ve stresu z "maskování" častých absencí. Připravte se, že na novou práci možná nestačíte a budete z ní muset odejít. Je lepší počítat s horší variantou a pak být příjemně překvapená než naopak.

První dny v práci: Nepřepínejte se. Kontrolujte si, aby vás práce "nesemlela". "Hlídám si, abych zůstala v klidu a pohodě, protože nejdůležitější je zdraví. Práce sice k životu patří, ale není to nejpodstatnější. Každé zaměstnání se dá dělat bez stresu, jen jde o to, jak ho pojmete. Musíte si říkat, že je to ´jen´ práce a nic není důležitější než já sama," vysvětluje svoji strategii Pavla Tichá.

Ilustrační foto

Konec letargie na podpoře

Přijít o práci je zkušenost, kterou bychom rády oželely. Jenže ne vždy se to podaří. Zvlášť teď, v době krize. Psychologové ji řadí k nejzátěžovějšímu období v životě, podobně jako rozvod. Tahle zkušenost vede k nejistotě a nízké důvěře ve své schopnosti. Negativní pocity navíc prohlubuje pokles životní úrovně. Více než kdy jindy máte sklon k sebelítosti.

"Tohle období jsem měla týden. Pak jsem si to zakázala, protože mi bylo jasné, že sklouznu někam, odkud se budu těžko hrabat," vzpomíná Lenka Kovaříková, která přišla o místo před pěti roky. Můžete sice sedět doma a čekat, až zazvoní telefon s nabídkou práce, ale jestli zrovna nejste známá manažerka, tak tahle pravděpodobnost není vysoká. Opusťte pasivitu a začněte něco dělat.

Strategie: Rozešlete životopis do personálních agentur, dejte ho na veřejně přístupné webové stránky. Oslovte příbuzné a známé, zda nevědí o nějakém místě, sledujte inzeráty v novinách, na internetu. Nestyďte se zajít na úřad práce, který vám může nabídnout možnost rekvalifikovat se. Tím si zvýšíte šanci najít novou práci. Navíc přijdete mezi lidi a budete mít důvod dodržovat pravidelný režim.

"Nikdy bych si nemyslela, že je tak snadné nechat se strhnout k nicnedělání. Po půlroce bez práce můj den vypadal tak, že jsem vstala, odvedla syna do školy, šla si zase lehnout. Vstávala jsem v jednu, abych si uvařila. Věci, které jsem jindy měla za hodinu, mi zabraly dva dny," připomíná si Lenka Kovaříková.

První dny v práci: Nebojte se přijmout i méně kvalifikované místo. Ve vašem životopisu nebudou prázdná místa, což ocení každý potenciální zaměstnavatel. Na horším místě si vás může všimnout nadřízený, který vám nabídne práci na lepším postu.

Dva roky prázdnin

Tenhle návrat bývá jeden z nejpříjemnějších. Jen si to představte. Dovolená netrvá obvyklých čtrnáct dnů, ale několik měsíců, možná i rok... Půlroční a delší pauzu strávenou v zahraničí studiem jazyků nebo cestováním jsme zatím zvyklí vídat spíš u studentů, ale přibývá i dospělých, kteří na několik měsíců opustí zaměstnání. Ztratili chuť a motivaci do další práce. Nemusíte hned dávat výpověď. Pokud pracujete u firmy několik roků a ta o vás nechce přijít, je pravděpodobné, že přistoupí na formu neplaceného volna.

Strategie: Vracíte-li se k původnímu zaměstnavateli, zhruba víte, co můžete očekávat. Jestli jste musela dát výpověď a hledáte novou práci, postupujte jako nezaměstnaná. Připravte se na to, že ji nenajdete okamžitě a možná budete muset přijmout i horší, než jste čekala. I když máte nové zkušenosti a zlepšila jste se v cizím jazyce, ještě pořád to neznamená, že jste na trhu práce výjimečnou štikou. Zařadíte se jen mezi nadprůměrné kapry. Psychicky se připravte na realitu v podobě neochotných úředníků, která je v porovnání s cizinou pořád propastná. Nezapomeňte si zařídit zdravotní a sociální pojištění, jinak vám za pár let může přijít upozornění na nedoplatek, který naroste o tučné penále.

Autor:






Nejčtenější

Jana Bělobrádková se stará o tři děti.
Bartošová, Bělobrádková a Babišová: Své manžely v politice podporujeme

Bez podpory své partnerky žádný politik dlouhodobě neuspěje. Kdo stojí po boku nejvýraznějších osobností letošních voleb? Oslovili jsme manželky lídrů...  celý článek

Martina Formanová
Do mobilu jsem Milošovi nikdy nechodila, říká Martina Formanová

Více než dvacet let žije v Americe, přesto svoji poslední knihu Povídky na tělo situovala spisovatelka Martina Formanová do Česka. „Pořád víc rozumím vztahům...  celý článek

Sportovní moderátor ČT Vojtěch Bernatský s rodinou
Vojtěch Bernatský: Starat se o děti a hrát si s nimi je nejvíc

O povolání sportovního moderátora snil Vojtěch Bernatský už v první třídě, komentoval vymyšlené zápasy, zpíval, šaškoval. Sen si splnil už jako student, jen na...  celý článek

Vyzrálejší, chuťově výraznější až pikantnější sýry si nejlépe rozumí se...
Sýry pravé i falešné, kolik obsahují vápníku a s jakým vínem je párovat

Málokterá potravina je tak samozřejmou součástí českých ledniček a prostřených stolů. Sýry milujeme k snídani, obědu, svačině, večeři nebo třeba večer jen tak...  celý článek

Ilustrační fotografie
Co dělat, když tělo zadržuje vodu. Na vině může být špatné jídlo i nemoc

Je to vůbec možné, aby se naše tělo příliš „zavodnilo“, když je vlastně z vody? No ano, je. Nejsme totiž z vody úplně a jak praví staré rčení: všeho moc škodí.  celý článek

Další z rubriky

Jitka se o svého manžela bála. „Před poslední operací se nevědělo, jestli se...
Nejhorší jsou červi, líčila vyměněná manželka zážitek z krmení plazů

Když se vymění dvě mladé a docela pohodové maminky, není ve Výměně manželek moc co řešit. Rozdíl mezi nimi jsou jen čtyři roky věku a to, že Šárka (33) z...  celý článek

Svatava Maradová, šéfka Pozemkového úřadu
Šéfka pozemkového úřadu: Myslela jsem si, že v roce 2017 budeme dál

Dvacet let byla manažerkou v soukromé firmě. Ve čtyřiceti udělala Svatava Maradová životní kotrmelec: vystudovala dvě vysoké školy, porodila třetí dítě a stala...  celý článek

Ilustrační snímek
Naše pocity se promítají na našem zdraví, říká psycholožka Janáčková

Veselá mysl - půl zdraví. Platí to ovšem i naopak. Splíny a smutek na nás působí také. Emoce prostě mají na náš organismus větší vliv, než jsme si ochotni...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Tajemství dokonalého make-upu odhaleno! Nanesete ho vycpávkou podprsenky
Tajemství dokonalého make-upu odhaleno! Nanesete ho vycpávkou podprsenky

Nanést na pleť make-up tak, aby dokonale seděl? Pořádná alchymie. Beauty blogerky i obyčejné smrtelnice proto sahají k m... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.