V noci 12. září kolem jedné hodiny mě probudily mírné stahy, od čtvrt na dvě už byly zhruba po třech minutách a strašně bolestivé.
VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE
Manžel ještě stačil odvézt staršího syna k babičce a ve tři čtvrtě na dvě jsme odcházeli k autu. Ještě v baráku jsem měla v každém patře stah, u auta mi praskla plodová voda a já už nahmatala hlavičku.
Odjezd se nekonal. Manžel pohotově zavolal na záchranku, tam nám poradili a my už klepali na sousedy v přízemí, že rodím. Do třetího patra k nám už jsem nedošla. Třikrát jsem zatlačila a malá už byla venku, bylo za pět dvě (a to mi v porodnici říkali, že jako prvorodička mám doma vydržet zhruba dvě hodiny).
Manžel ještě podle instrukcí zavázal pupeční šňůru a čekali jsme na záchranku. Naštěstí nebyly žádné komplikace, a tak jsme jeli sanitkou do porodnice. Malou dali do rána do inkubátoru, byla trochu podchlazená, ale jinak bylo naštěstí vše v pořádku. Teď už je z ní pěkná dračice.
| JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy. |
