Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Narození dcery mi zachránilo život. Znovu jsem začala chodit

aktualizováno 
Dlouhé měsíce jsem žila s pocitem, že navždy skončím na invalidním vozíku. Když se mi narodila dcera, jako kdyby se stal zázrak. Zase chodím. Paní Žaneta napsala další kapitolu do našeho seriálu Můj boj s nemocí.
Lékaři nezjistili, co mi bylo (ilustrační fotografie)

Lékaři nezjistili, co mi bylo (ilustrační fotografie) | foto: Profimedia.cz

S manželem jsme měli první dítě, když mi bylo 22 let a druhé přišlo jen o rok později. Vše bylo v naprostém pořádku, měli jsme malý baráček, dvě zdravé a krásné děti a život jsem nemohla mít lepší.

Lékaři mi nedávali šanci

Záhy se mé štěstí sesypalo jako domeček z karet. Ve 30 letech jsem vážně onemocněla a byla jsem připoutána na lůžko, nemohla jsem chodit. Lékaři nevěděli, co mi je, takže jsem celý rok jezdila po různých vyšetřeních a nemocnicích.

Bylo to strašné. Děti byly ještě malé a manžel se o ně musel sám postarat. Pro oba z nás začal nový a těžký život. Neměli jsme babičku, která by manželovi pomohla, jeho maminka umřela rok po svatbě a má matka žila v zahraničí. Ale manžel se s tím statečně vyrovnal, o děti se postaral báječně a každý druhý den mě jezdili navštěvovat do nemocnice.

Po roce, který jsem strávila v nemocnici, mi lékaři nedávali už moc naděje na to, že budu ještě někdy normálně chodit. Bylo velmi pravděpodobné, že skončím na vozíku. Nohy mě zrazovaly, zvládala jsem na nich stát jen pár minut a pohyblivost byla velmi omezená.

Doma jsem byla veselejší

V létě měla dcera se synem odjet na tábor na tři týdny. Chtěla jsem si je ještě užít, než mi odjedou, a tak jsem požádala doktora, aby mě už pustil domů. V léčbě jsem nedělala žádné pokroky a prostředí nemocnice mě velmi deprimovalo.

Doktor mě nechtěl propustit, ale nakonec jsme se dohodli, že budu každý den jezdit na injekce a prohlídky do nemocnice.

Když jsem přijela domů, prostředí na mě mělo neuvěřitelný vliv. Zlepšila se mi nálada, všichni se o mě báječně starali a já ani na moment nepřemýšlela nad tím, že může nastat den a já už se nebudu muset nikdy postavit na nohy.

Děti odjely na tábor a my jsme s manželem po roce zůstali sami doma a všichni si určitě dovedete představit, jak jsme si to užívali, když jsem s manželem rok nebyla.

Dítě vás zabije, varovali mě

Ubíhaly dny a můj stav byl stále stejný, nic se neměnilo, ale ani nezhoršovalo, což byla dobrá zpráva.

Pak jsem začala mít nevolnosti, neustále jsem zvracela. Konzultovala jsem to se svým doktorem a ten mi oznámil, že jsem těhotná. Za normálních okolností by to byla dobrá zpráva, vždy jsme chtěli mít s manželem další dítě, které se o nás ve stáří postará. Jenže v mém stavu bylo těhotenství velmi rizikové.

Doktoři mi ho nedoporučovali. Varovali mě, že pravděpodobně skončím na invalidním vozíku, pokud dítě donosím, v nejhorším možném případě mě to i zabije. Nebyla ani špetka naděje, že bych mohla dítě donosit v pořádku.

Přesto jsme se s manželem rozhodli, že si dítě necháme. I když to znamenalo takovou hrozbu.

Zase chodím. Jak je to možné?

Celých sedm a půl měsíce jsem strávila v nemocnici, doktoři nechtěli nic zanedbat a chtěli mít nade mnou celý den dozor. Čím více dítě rostlo, tím méně jsem se mohla pohybovat. V osmém měsíci jsem už byla připoutána jen na invalidní vozík a v devátém měsíci na lůžko.

Když jsem začala rodit, porod probíhal bez jakýchkoli komplikací. Narodila se mi zdravá holčička, měla přes tři kila a měřila 56 cm. Byl to můj malý zázrak.

Asi týden jsem ležela na lůžku, dcerku jsem viděla, jenom když mi ji přinesli na kojení. Po týdnu jsem poprvé vstala z postele.

Najednou se stal další zázrak. Začala jsem chodit, skoro normálně!

Lékaři nechápali, jak je to možné. Za čtrnáct dní jsem odešla z nemocnice po svých s dcerkou v náručí. A nikdo mi doposud neřekl, co mi bylo a jak je možné, že jsem se tak najednou vyléčila.

Běhám jako by mi bylo dvacet

Nyní je mi 52 let a už nikdy jsem neměla žádné zdravotní problémy. Běhám, jakoby mi bylo stále dvacet. Má holčička vyrostla ve zdravé dítě, nyní studuje vysokou školu a všichni jsme šťastní.

Dítě, co mě mělo dostat na invalidní vozík a v nejhorším mě zabít, mě naopak zachránilo.

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Autoři:






Nejčtenější

ilustrační snímek
Není vaše dítě osamělé? Víme, jak mu pomoci získat nové kamarády

Pokud je vaše dítě spíše introvertnější typ, možná jste si již někdy položili otázku, zda se necítí osaměle a neprospělo by mu víc kamarádů. Přinášíme vám...  celý článek

Vyzrálejší, chuťově výraznější až pikantnější sýry si nejlépe rozumí se...
Sýry pravé i falešné, kolik obsahují vápníku a s jakým vínem je párovat

Málokterá potravina je tak samozřejmou součástí českých ledniček a prostřených stolů. Sýry milujeme k snídani, obědu, svačině, večeři nebo třeba večer jen tak...  celý článek

Iva Frühlingová (11. října 2017)
Iva Frühlingová: Každá máma si občas potřebuje odpočinout od dětí

Bývalá modelka a zpěvačka Iva Frühlingová (35) se ukázala po delší době ve společnosti. Rozpovídala se o mateřství na plný úvazek, nové knize a nápadech na...  celý článek

Babička s dědou se starají o svá vnoučata - jedenáctietou Anežku a osmiletého...
Děti žily ve stanu, než je máma opustila. U prarodičů našly nový domov

Na 35 metrech čtverečních žijí ve dvou místnostech babička s dědou a jejich dvě vnoučata. Jejich máma a prarodičů nejmladší dcera je opustila. Do televizního...  celý článek

Jane Fondová (Cannes, 17. května 2015)
Představuji si, jak umřu. Smrti se nebojím, říká Jane Fondová

Americká herečka Jane Fondová (79) na svůj věk vypadá neuvěřitelně skvěle a vitálně. Filmová legenda však přiznala, že přemýšlí o smrti. A dodala, že se jí...  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
Přejídání jako zabiják. Skrytě ničí i vaše játra

Znalec gastronomie Pavel Maurer radí: „Nejezte blbě!“ Lékaři by dodali: „A když už, tak se aspoň nepřejídejte.“ Obezita totiž ničí nejen klouby a srdce, ale...  celý článek

Ilustrační fotografie
Lékařka: Za nárůst očních vad může zírání do počítače a málo aktivit venku

Nejčastější oční vadou na světě je podle průzkumů krátkozrakost. Jen v Česku trápí zhruba pětinu populace. "Za nárůstem této oční vady stojí hlavně fakt, že...  celý článek

Ilustrační fotografie
Srdce se náhle zastaví až 70 lidem ze sta tisíc. Do 10 minut je pozdě

Když náhlá zástava srdečního oběhu potká někoho s dobrou fyzickou kondicí, jeho okolí je zděšeno. Obecně se totiž má za to, že sportem si zdraví utužujeme, tak...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Voděodolné líčení, které ustojí déšť, sport i vodní radovánky
Voděodolné líčení, které ustojí déšť, sport i vodní radovánky

Každá žena touží po tom ráno odejít z domu a večer se vracet se stejně dobře vypadajícím makeupem. Ať už vás během dne p... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.