• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Informace

ZRUČNÉ MASÁŽE V TAWANU

Šikovným rukám mladé thajské masérky z centra Tawan se podrobil Miloš Fukes.

S tradičními masážemi buddhistických mnichů jsem se poprvé seznámil před pěti lety na pláži v jednom thajském letovisku. Mě, nic netušícího Evropana, tam zlákal seriózně vypadající domorodec v čistém bílém obleku, se zásobou ručníků a olejů. Za rozumnou cenu, kterou nabídl, nešlo namasírování těla odmítnout. Po více než hodině protahování, lámání, natahování, stlačování a nakonec i příjemného masírování se moje tělo cítilo jak znovuzrozené. Těmhle masážím jsem okamžitě podlehl a jednu si dopřál ještě před odletem domů. Naočkován skvělou masáží v Thajsku, začínám hledat i něco podobného tady v Praze. Salony s tímto typem procedur byly v té době jen dva. Můj pokus o navození thajské atmosféry ovšem tehdy skončil „vlažnou sprchou“, to když jsem byl uložen na obyčejné doktorské lůžko a mého těla se dotýkal Čech, chlubící se všemožnými certifikáty. Tím pro mě thajské masáže u nás skončily. Tedy až donedávna, kdy mi kamarádka doporučila Tawan. Předem jsem se doptával na sebemenší detaily, abych předešel dalšímu zklamání. Vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Pobočka v hotelu President byla nejpřijatelnější – rezervoval jsem si dvouhodinovou Aroma Oil massage a nechal si ještě doporučit Foot reflexology.

Přivítalo mě příjemně zařízené zázemí masážního centra. Nechyběly typické vůně, tradiční výzdoba a především (!) thajští maséři. Tedy já vlastně viděl jen mladé masérky.

„Svlékněte se do spodního prádla a natáhněte se na lůžko. Masérka tu bude během chvilky,“ uvedla mě do jedné malé místnosti paní recepční. Po pár minutách vstoupila drobná Thajka s platíčkem olejů. Uměla výborně anglicky, takže s domluvou nebyl problém. Naštelovala si mě podle potřeby a začalo to… Jemné vmasírování oleje byla skvělá předehra a snad by se při ní dalo i usnout. Když mi pak ale začala počítat obratle na páteři, musel jsem se kouknout, jestli je nade mnou stále ona. Záda přežila a na řadu přišly nohy… Neobyčejná síla v prstech masérky prověřila každý sval. Občas jsem musel zatnout zuby, ale pokaždé hned následovalo příjemné rozmasírování ztuhlého svalu. Po zkušenostech z Thajska mě ani na chvilku nepřepadla myšlenka, že bych měl co k dočinění s nějakým amatérem. Masáž chodidel je opravdovým uměním. Chvíli je to příjemné, pak to chvíli lechtá, pak to bolí a výsledek… Perfektní uvolnění. Nakonec mě tahle drobounká slečna posadila na lůžko, stoupla si za mě a zahájila natahování. „I don´t need help“, s úsměvem pokárala mou snahu. Jenže to chudák netušila, že já jí nechci pomoct, ale že se bráním přetržení. Samozřejmě moc dobře věděla, kam až může zajít. Po více než dvou hodinách byla masáž u konce. Dobré pocity jsem si odnášel jak tělesné, tak duševní. Konečně masáže, jaké znám z dovolené!