Teze doktora Jiřího Sedelmayera, který školí své kolegy v tom, jaké čištění zubů je správné, převracejí naruby leccos z toho, co se až dosud o čištění zubů říkalo či stále ještě mnohdy říká.
Mýtus číslo 1: co nejintenzivnější čištění
Masáže dásní středně tvrdým kartáčkem vedou ve skutečnosti po delším používání u obzvlášť poctivých čističů zubů k tomu, že si úplně zdevastují zubní krčky. "Obnažené krčky - to je výsledek techniky, při níž se doporučuje opisovat kartáčkem po zubech velká kola nebo elipsy," prohlašuje Sedelmayer. Kartáček podle něj při čištění vůbec nemá přijít na dáseň. "Ideální je, když co nejmenší, nejhustší a nejměkčí kartáček přiložíme pod úhlem 45 stupňů k zubu, jemně jím zavibrujeme, abychom narušili vrstvu lepivého povlaku, a poté jej stáhneme po zubu dolů." Efektivní technika, jen poměrně náročná. Každopádně velký kartáček, to je jako postavit páry bot do řady a přejet je smetákem. "Myslíte, že byste dokázali boty takto vyčistit? Těžko. Ale na zuby takový způsob používáte. Mezizubní prostory a žlábky mezi zubem a dásní pak zůstávají nevyčištěny," vytýká Sedelmayer.
Mýtus číslo 2: čištění po každém jídle
Jiří Sedelmayer ostatně není jediný, kdo říká, že čistit zuby po každém jídle je chyba - podobné varování se už objevilo například na internetové stránce www.zdravezuby.cz. Mnoho potravin (citrusy, džusy, kyselé zelí, ale též jogurt či cola) je totiž kyselých a kyselina mléčná narušuje sklovinu. Pak je lepší čistit chrup předtím a po jídle ústa vypláchnout vodou. "Je-li chrup pravidelně a dobře zbaven povlaku, nemohou mu čerstvé zbytky jídla uškodit," říká stomatolog.
Mýtus číslo 3: třikrát denně tři minuty
"Neznám nic hloupějšího. Za tři minuty nevyčistíte nic, na druhé straně i deset minut špatného čištění je na nic," říká Sedelmayer. Správné čištění podle něj skutečně trvá právě deset minut, ale jak říká, "je mi jasné, že takhle dlouho to v koupelně nikdo dělat nebude." Co s tím? Vytáhnout zubní hygienu z koupelen a čistit si zuby třeba u televize, při čtení, u počítače. Doktor Sedelmayer si beze studu takto čistí zuby při cestě vlakem. Těm, kteří si netroufají, prý postačí, když ztratí ostych před vlastními dětmi, jimž tak půjdou dobrým příkladem. Čistí se bez zrcadla (příliš upíná pozornost na přední partie), bez pasty, zato tak dlouho, až zuby skutečně čisté jsou. K rozeznání hladkých zubů od "chlupatých" postačí citlivá špička jazyka. Doporučuje se ještě jeden způsob: čistit si zuby ve stále stejném, opakovaném pořadí.
Mýtus číslo 4: samočisticí zubní pasty
Zubní pasta je podle doktora Sedelmayera dobrým zdrojem fluoru a příjemnou deodorační záležitostí, ale to je prý tak vše a zbytek už je jen komerce. "Neexistují žádné inteligentní mikrogranule, které samy odstraní povlak, jak se snaží výrobci past namluvit. Stejně tak zuby nevyčistí ústní vody ani různé irigátory či elektrické kartáčky. Tyto věci jsou komerční záležitostí a mně vadí, že odvádějí pozornost od jediné účinné cesty v čištění zubů - tou je, opakuji, mechanická práce s kartáčky," tvrdí doktor Sedelmayer. Takže klidně nekupovat pasty? Ale ano, ovšem zásadně s fluoridem (ten nezavrhovat - má vliv na snížení kazivosti! apeluje doktor Pollak), bez agresivních prvků, které poškozují sklovinu - a třeba ty nejlevnější. Čištění s pastou může trvat klidně jen půl minuty ráno a večer, ale pak je potřeba si s každým zubem pohrát ještě "nasucho", ať už s kartáčkem, dentální nití či s kartáčkem mezizubním. U něj však experti varují: hlavně žádné násilí. Například u mnohých dětí (nebo lidí s nakřivo směstnanými zuby) na ně není v mezizubním prostoru místo, takže se hodí zmíněná nit.
Mýtus číslo 5: samospasitelná žvýkačka
Reklamní spot, v němž babička nabízí vnoučeti koláč, a když dítě namítne, že nemá kartáček, vytáhne babička jako řešení žvýkačku bez cukru, označil Jiří Sedelmayer za "tragédii". "Nic nemůže kartáček nahradit. Když povlak nesetřete, nic nepomůže," prohlašuje rezolutně. Není snad zmíněná žvýkačka lepší než nic? "Problém je v tom, že jakmile jednou naznačíte, jak lze něco obejít, můžete stokrát dodat, že to lze použít jen výjimečně, a bude to už zbytečné," namítá stomatolog.
Mýtus číslo 1: co nejintenzivnější čištění
Masáže dásní středně tvrdým kartáčkem vedou ve skutečnosti po delším používání u obzvlášť poctivých čističů zubů k tomu, že si úplně zdevastují zubní krčky. "Obnažené krčky - to je výsledek techniky, při níž se doporučuje opisovat kartáčkem po zubech velká kola nebo elipsy," prohlašuje Sedelmayer. Kartáček podle něj při čištění vůbec nemá přijít na dáseň. "Ideální je, když co nejmenší, nejhustší a nejměkčí kartáček přiložíme pod úhlem 45 stupňů k zubu, jemně jím zavibrujeme, abychom narušili vrstvu lepivého povlaku, a poté jej stáhneme po zubu dolů." Efektivní technika, jen poměrně náročná. Každopádně velký kartáček, to je jako postavit páry bot do řady a přejet je smetákem. "Myslíte, že byste dokázali boty takto vyčistit? Těžko. Ale na zuby takový způsob používáte. Mezizubní prostory a žlábky mezi zubem a dásní pak zůstávají nevyčištěny," vytýká Sedelmayer.
Mýtus číslo 2: čištění po každém jídle
Jiří Sedelmayer ostatně není jediný, kdo říká, že čistit zuby po každém jídle je chyba - podobné varování se už objevilo například na internetové stránce www.zdravezuby.cz. Mnoho potravin (citrusy, džusy, kyselé zelí, ale též jogurt či cola) je totiž kyselých a kyselina mléčná narušuje sklovinu. Pak je lepší čistit chrup předtím a po jídle ústa vypláchnout vodou. "Je-li chrup pravidelně a dobře zbaven povlaku, nemohou mu čerstvé zbytky jídla uškodit," říká stomatolog.
Mýtus číslo 3: třikrát denně tři minuty
"Neznám nic hloupějšího. Za tři minuty nevyčistíte nic, na druhé straně i deset minut špatného čištění je na nic," říká Sedelmayer. Správné čištění podle něj skutečně trvá právě deset minut, ale jak říká, "je mi jasné, že takhle dlouho to v koupelně nikdo dělat nebude." Co s tím? Vytáhnout zubní hygienu z koupelen a čistit si zuby třeba u televize, při čtení, u počítače. Doktor Sedelmayer si beze studu takto čistí zuby při cestě vlakem. Těm, kteří si netroufají, prý postačí, když ztratí ostych před vlastními dětmi, jimž tak půjdou dobrým příkladem. Čistí se bez zrcadla (příliš upíná pozornost na přední partie), bez pasty, zato tak dlouho, až zuby skutečně čisté jsou. K rozeznání hladkých zubů od "chlupatých" postačí citlivá špička jazyka. Doporučuje se ještě jeden způsob: čistit si zuby ve stále stejném, opakovaném pořadí.
Mýtus číslo 4: samočisticí zubní pasty
Zubní pasta je podle doktora Sedelmayera dobrým zdrojem fluoru a příjemnou deodorační záležitostí, ale to je prý tak vše a zbytek už je jen komerce. "Neexistují žádné inteligentní mikrogranule, které samy odstraní povlak, jak se snaží výrobci past namluvit. Stejně tak zuby nevyčistí ústní vody ani různé irigátory či elektrické kartáčky. Tyto věci jsou komerční záležitostí a mně vadí, že odvádějí pozornost od jediné účinné cesty v čištění zubů - tou je, opakuji, mechanická práce s kartáčky," tvrdí doktor Sedelmayer. Takže klidně nekupovat pasty? Ale ano, ovšem zásadně s fluoridem (ten nezavrhovat - má vliv na snížení kazivosti! apeluje doktor Pollak), bez agresivních prvků, které poškozují sklovinu - a třeba ty nejlevnější. Čištění s pastou může trvat klidně jen půl minuty ráno a večer, ale pak je potřeba si s každým zubem pohrát ještě "nasucho", ať už s kartáčkem, dentální nití či s kartáčkem mezizubním. U něj však experti varují: hlavně žádné násilí. Například u mnohých dětí (nebo lidí s nakřivo směstnanými zuby) na ně není v mezizubním prostoru místo, takže se hodí zmíněná nit.
Mýtus číslo 5: samospasitelná žvýkačka
Reklamní spot, v němž babička nabízí vnoučeti koláč, a když dítě namítne, že nemá kartáček, vytáhne babička jako řešení žvýkačku bez cukru, označil Jiří Sedelmayer za "tragédii". "Nic nemůže kartáček nahradit. Když povlak nesetřete, nic nepomůže," prohlašuje rezolutně. Není snad zmíněná žvýkačka lepší než nic? "Problém je v tom, že jakmile jednou naznačíte, jak lze něco obejít, můžete stokrát dodat, že to lze použít jen výjimečně, a bude to už zbytečné," namítá stomatolog.
