Mužům jde o cíl, ženy těší průběh

  • 13
Věřili byste, že některé zdánlivě nesnadné situace mají ve skutečnosti snadné řešení? Jen je třeba si k tomu uvědomit pár věcí. Třeba fakt, že mužům jde především o cíl, kdežto ženám o pocit a prožitek z průběhu akce.

Muži jsou zkrátka cíloví, kdežto ženy průběhové.

Lov versus zázemí
Muž odedávna lovil. A lov je činnost tělesně vypjatá až na hranici únosnosti. Plná oděrek, pachu potu, modřin, špíny z okolního prostředí. Vše je třeba vydržet.

Stačilo by jedno několikasekundové očištění nejhrubší špíny z těla - a kořist uteče. Když však neuteče a je ulovena, muž se nechá obskakovat a námahu si vynahradí.

Žena odedávna vedla zázemí - s přípravou potravy a péčí o potomky. Tolik oděrek a modřin jako na lovu tam nevznikalo. Pár sekund na odstranění zapáchajících látek se také našlo. Miminko nemohlo zůstat ležet ve svých exkrementech příliš dlouho.

Žena zdaleka nemá tak křiklavý nepoměr emočních hodnot mezi průběhem a cílem akce. Samotný průběh je vlastně cílem. Dokud věci u ohniště probíhají tak, že děti jsou zdravé, netrpí hladem, je co jíst, nikde nic moc nesmrdí a nestudí, je vlastně průběžně vše v pořádku, průběžně vše splňováno a splněno.

Na kole pro radost?
Jenže, dnešnímu páru se může přihodit třeba toto: On a ona se spolu chtějí projet na kole. On, v souladu se svou přirozeností, chce někam dojet. Ona se však chce hlavně projet. On je ochoten mít průběh jízdy třeba i maximálně nepříjemný, jen aby dojel do vytčeného cíle.

Nejlépe na vrchol hory aspoň o metr vyšší, než kam dojel jiný muž. Jet alespoň o jeden km/h v průměru rychleji než při minulém výletě. Dosáhnout větší absolutní maximální rychlosti. Cíli je muž ochoten obětovat z průběhu cesty téměř vše, téměř každou špetku pohodlí.

Žena chce prožít pár příjemných chvilek pozorováním detailů krajiny. A ještě lépe povídáním o lidech a vztazích, eventuálně pozorováním spoluturistů. Málokdy jede žena na projížďku ráda sama. Chce mít dobrý pocit, že dělá něco pro své zdraví.

Má radost z přiměřeného pohybu. Pohyb může trvat i docela dlouhou dobu, ale nikdy by neměl vystoupit na samu hranici namáhavosti, na hranici lidských sil. A tak se jen stěží pustí do závodění.

Najednou začne být cesta obtížnější. Stoupání je příliš prudké, křoviny příliš odírající, kolo je třeba namáhavě ručně přenášet přes balvany či potok. Typický dialog je následující:

Ž: "Vraťme se, mě to nebaví."
M: "Ale vždyť už jsme jen kousek od cíle. Neboj, už to není daleko."

Řešení není těžké: pánové, volte takové trasy, kde průběh je pořád pohodový, nevyhnaný do krajní námahy. Povídejte si s partnerkou i tehdy, když do ní nejste čerstvě zamilovaní. Nevyhýbejte se ani komunikaci o lidech, i když je to podle vás zbytečná ztráta času.

Dámy, slibte pánům dojetí jenom do takových cílů, na které si troufáte. Vězte, že dojet do předem naplánovaného cíle se vteřinu po vašem startu stává svatou povinností. Vyjet a nedojet je pro muže stejně těžké jako pro ženu situace, kdy se celá krásně nalíčí a oblékne na nejžádanější ples sezony, ale pak musí náhle zůstat sama doma.