S negativní zkušeností roste pak jejich opatrnost. A u mužů výrazněji než u žen, vyplývá ze statistik seznamovací agentury Date2k. Průzkumu se zúčastnilo 550 respondentů ve věku od 25 do 65 let.
„Důvodem, proč stále více mužů volí seznamky, není jen nedostatek času nebo příležitostí, ale také obava z odmítnutí. Více než tři čtvrtiny mužů přiznávají, že se bojí odmítnutí v reálném životě, nevědí, jak na něj reagovat, řadu z nich dokonce na určitou dobu paralyzuje od odvahy zkoušet to znovu,“ vysvětluje Kristýna Mertlová, za svobodna Kočí, bývalá poslankyně za Věci veřejné a majitelka seznamovací agentury, kterou založila poté, co ukončila politickou kariéru. Podle ní je pro ně odmítnutí v on-line prostředí méně traumatizující.
Vladimír Münz, terapeut a průvodce změny v agentuře Náhoda považuje za největšího strašáka pro muže při on-line seznamování obavu ze selhání. „Muž chce podat výkon a uspět. Velice nerad zažívá odmítnutí, protože v něm zvedá emoce a ty mu v jeho očích ́brání ́ podat výkon. Považuje je za rušivé a nežádoucí,“ uvádí.
Dalším důvodem, proč se muži stále častěji uchylují k on-line seznamování, je obava, aby nenarazili na takzvané zoufalky nebo zlatokopky.
„Muži kolem pětatřiceti let, kteří dojdou do fáze, že by se chtěli usadit a založit si rodinu, mají o partnerce jasnou představu. Vyžadují, aby byla vyrovnaná, aby měla uspořádané hodnoty a aby jejím jediným nenaplněným očekáváním byl ten správný muž pro život – tedy on,“ říká Mertlová a dodává, že právě proto se bojí žen nad třicet let, které označují za zoufalky, tedy ženy, které nehledají ideál, ale prostě někoho, kdo si je vezme a s kým si naplní touhu mít dítě.
S emancipací žen ztrácejí muži sebevědomí a půdu pod nohama, jejich psychika je čím dál křehčí. Nechtějí si připadat jen jako dodavatelé genofondu. Zároveň ti, kteří ve svém profesionálním životě dosáhli určitého postavení, podezírají vilné nápadnice z toho, že se o ně zajímají pouze kvůli penězům a majetku. Bojí se zlatokopek.
„Proto jsou na prvních schůzkách velmi opatrní, nedávají najevo svůj společenský status, volí méně okázalá místa či restaurace a obecně se snaží, aby náklady na jednu schůzku nepřesáhly tisíc korun v případě, že její součástí je společná večeře. Právě tato částka pro ně představuje jakousi psychologickou hranici únosnosti nákladů na to, že se jejich protějšek neukáže být tím pravým,“ líčí Mertlová zkušenost se svými klienty.
