Kdo s kým navázal či ukončil vztah, jaké mají děti známky. Takové a podobné údaje mohou být označeny za drby, ale také jako zdroj inspirace, z něhož si můžeme vzít příklad, jak se chovat nebo čeho se vyvarovat.
Zatímco záliba sbírání údajů nic nestojí, do předmětů je třeba investovat. Průzkum na jednom z veletrhů Sběratel ukázal, že průměrný sběratel v Česku utratí ročně do 5 000 korun, více než 16 % investuje 50 000 korun a 12 % utratí ještě víc.
Co muže láká na sběratelství?
ONA: Monika Maratová, 43 let, spisovatelka a podnikatelka, vdaná
Pračlověk byl sběrač a lovec, a protože my ženy máme tendenci řadit muže na úroveň nižších savců, je ta jejich záliba ve sběratelství vcelku snadno vysvětlitelná. Vývojem se blíží pračlověku. Tak zareagovalo na otázku okamžitě moje ‚horší já‘.
Ale počkej, reaguje mé ´lepší já´. Copak ty sama nesbíráš turistické známky nebo knihy?
Takže jsi také vývojově kdesi na úrovni pračlověka? No dobře, srovnání s pračlověkem by asi neprošlo. Ač blondýna, zkusím chvíli přemýšlet.
Sběratelství je jednoznačně doménou mužů. Věnují se mu i ti, do kterých bych to vůbec neřekla. Známý jaderný fyzik je významným filatelistou a člen elitního policejního útvaru sbírá modely letadel. Jenže proč?
Mají touhu hromadit, vlastnit a vynikat, ozývá se zase mé ´horší já´. Muž bude sbírat trofeje a je mu jedno jaké. Někdo si vystačí s trofejemi loveckými a jiný stejným způsobem sbírá milenky, drahá auta, peníze nebo třeba parní lokomotivy. Potřebují si tím něco dokázat.
A ty snad doma nemáš sbírku prvoválečných letadel? Mé ‚lepší já‘ si zase nedá pokoj. Jsi tedy také cosi jako Vilém Dobyvatel křížený Casanovou? Máš pravdu, přiznávám sklesle. Ale proč jsou tedy muži takoví sběratelé?
Muži se prostě nudí! Mé ´horší já´ má zase svůj den. Copak je baví stále sledovat seriály nebo asistovat u krmení potomků? Jsou od přírody pohodlní a potřebují svůj klid. Toho nejlépe docílí tím, že se tiše uklidí a spočítají si své pivní tácky nebo veterány.
"A nebude to tím, že při sbírání čehokoliv relaxují a baví je to?" ptá se tiše mé ´lepší já´...
ON: Petr Urban, 51 let, kreslíř, ilustrátor, ženatý, děti Markéta a Petr
Když mi bylo deset, od dědy jsem dostal album na známky, abych si je jako on někde obstarával a vyměňoval. Pro začátek mi jich asi padesát dal. Byl na nich vyvedenej samej Hitler. Vzal jsem sbírku do školy chtěje se pochlubit či třeba vyměnit Hitlera za Stalina, jenže učitel mi ji zabavil a ani na konci školního roku nevrátil. Tímto pokusem ve mně úchylka shromažďovat cokoliv zakrněla. Obnovily ji až hormony o osm let později.
To jsem zahájil sbírku dívek a žen všeho druhu, místo alba posloužil tréninkový deníček s čárkami. O pět let později mi tuto vášeň zatrhla manželka.
Chuť něco sbírat se vrátila za deset let, to jsem si čárkoval počty vypitých piv. Sběratelství mi vydrželo dalších deset let, pak mi ho zarazil doktor. Z toho vyplývá, že o tomto koníčku cosi vím.
Se zalíbením jsem evidoval své sběratelské úlovky z důvodu pochlubit se jimi a prokázat konkurenci své schopnosti v této zálibě. Soudím proto, že muže na sběračské kratochvíli láká proměnit nudný, impotentní život při honbě za odznáčky, žárovčičkami, pojistkami, etiketami a tak dále v adrenalinové zážitky. Prostě šokovat svět kamiony naplněnými různými serepetičkami. Pak je to dobrý recept, jak konkurovat ostatním chlapům, kteří udělali díru do světa sportem, vědou, uměním nebo shromažďováním milionů.
K těm bych možná patřil i já, kdybych tenkrát vytrval v syslování známek a přešel na sbírání obrazů, mincí a originálních podpisů Einsteinů všech odvětví. Tomu říkám sběratelství pravých mužů! To už je dřina, um a profesorská profese, ta vás dostane za vodu, a to se vyplatí (i manželce)!
