Vyplynulo z něj, že každý třetí muž uklízí, pokud ho k tomu přiměje partnerka. Šestatřicet procent dotázaných se s partnerkou střídá a třetina uklízí alespoň jednou týdně. Nejčastěji vynášejí odpadky, luxují a myjí nádobí, což už někdy v životě dělalo dokonce 70 procent zpovídaných mužů. O něco méně z nich ví, co obnáší čištění odpadů.
Naopak nejméně zkušeností mají muži s žehlením. Zkusil to jen každý třetí Čech, 72 procent považuje totiž právě tuhle práci za typicky ženskou. S větším odstupem muži "nemusí" mytí záchodu a koupelny, oken i utírání prachu. Za práci pro ženu je považuje okolo 20 procent dotázaných.
Tolik průzkum, který nás inspiroval, že i my jsme se zeptaly našich čtenářek, jestli jim doma jejich partneři pomáhají. Zazněl i ojedinělý hlas "z pravěku": "Takže mají živit rodinu a ještě doma uklízet?" Autorka ale pod tíhou argumentů ostatních posléze uraženě rezignovala: "Z chlapů se pomalu, ale jistě, stávají bačkory. Tady jsem skončila."
Jiná z vás hájící rovná práva a povinnosti se rozčílila přesně naopak: "Zase ta fráze, jestli doma chlap pomáhá... Copak on domů chodí občas na návštěvu, aby jen pomáhal? Domácnost je snad společná, ne? Další dobrá věta je: Pověsil jsem ti prádlo," napsala.
Ostatní odpovědi víceméně potvrdily zmíněný výzkum: muži jsou bordeláři. Neuklízejí buď vůbec, nebo když je partnerka donutí, případně když mají náladu a čas. "Tak to můj muž uklízí sám od sebe, dokonce ho to baví, prý je to fajn relax, ale k praní, žehlení a vaření ho nedonutím," píše třeba Lucie.
Nejde podle vás ale o to, aby byla práce rozdělena za každou cenu napůl. Záleží i na tom, kolik další práce každý z partnerů má. Ideální dělbu popsala například Eva: "Já se přistěhovala k příteli, který byl zvyklý dělat všechno. To mu i zůstalo. Ne, přeháním. Luxování je hlavně jeho, já myju koupelnu, oba vaříme, myjeme nádobí, staráme se o zahrádku."
Donucen partnerkou
Pokud si myslíte, že platí "jak matka syna vychová, takový bude", máte pravdu jen částečně. Matka, která odmalička nutí svého potomka k úklidu, vychová muže, který se i jako dospělý nechá řídit svou partnerkou. "To je v pořádku, pokud žena doma tráví víc času," říká psycholožka Marta Boučková. Podle ní je logické, že by nad pořádkem a systémem uklízení měla bdít jedna osoba.
Syny k pořádku vedou svým příkladem hlavně otcové, a pokud oni sami nikdy nesáhli na mop a neumí najít štětku na záchod, musel by se stát zázrak, aby se takový syn pak v dospělosti dostal z kategorie "donucen" do levelu "sám od sebe". Na druhé straně zaplať pánbůh, že takový muž se ženou spolupracuje a dělá, co ona mu řekne.
Veronika: "Sám od sebe neudělá nic. Ale když ho poprosím, ať třeba vysaje, že já musím jít uvařit oběd, nebo mi není dobře, tak to udělá. Ale moc často to po něm nechci. Mě úklid baví, tak si ho užiju sama. Jinak teď čekáme potomka, takže bude na něm pověsit záclony."
Markéta: "Pokud mu řeknu, napíšu si žádost a tak třikrát urguju, tak to udělá. Sám od sebe vynese výjimečně odpadky, umyje nádobí."
Neuklízí vůbec
I tady obvykle platí model konstelace z původní rodiny. Tatínek neuklízel a maminka všechno dělala sama, případně s dcerou, zatímco chlapečci byli hájení. Tenhle budoucí manžel se pravděpodobně nedostane ani do škatulky "donucen". Leda by si vzal semetriku, leč pozor: excelentní v posteli, protože jinak - není-li masochista - by od ní rychle utekl.
Nic na tom nezmění ani fakt, že bydlel s rodiči v baráku, který jeho otec postavil vlastníma rukama. Synek je zvyklý přijít k hotovému a doma nehne prstem.
Chybu můžeme udělat my samy. "Já jsem si ho rozmazlila. Chtěla jsem mu dokázat, jak jsem dobrá, pořádná, šikovná... A teď to mám. Pomoci se dočkám tak jednou měsíčně. Jinak je to stále dokola žabomyší válka," napsala nám Lucie Kalinka.
Máte pocit, že samy si doma všechno uděláte nejlíp a že byste po něm stejně musela všechno předělat? Váš partner pravděpodobně nemá chuť vaše nekončící připomínky poslouchat, takže raději sám od sebe nedělá nic, anebo jen vykonává přesné rozkazy. Máte dvě možnosti: dělat dál vše sama, anebo si uvědomit, že i stav vaší domácnosti je součást manželských kompromisů. A pokud partner sám od sebe s něčím pomůže: chválit, chválit a chválit.
Lenka: "Sám od sebe? To je sci-fi!"
Barbara: "Neuklízí ani omylem."
Denisa: "Můj doma nepomáhá v žádném případě."
Květa: "Úklid možná v autě a vaření z nutnosti jen pro sebe."
Sám od sebe
Pokud máte doma muže, který vysává, utírá prach, vaří i žehlí sám od sebe, máte doma poklad. Může být sám uvědomělý, mohl dospět přijetím (vzácněji) či negací otcovského vzoru, anebo ho zocelilo dětství s mladšími sourozenci a bez otce, kde od útlého věku chápal nutnou dělbu práce.
Mezi mladší generací takových "exemplářů" přibývá. "Dřív bydleli dospívající mladíci u rodičů, pak si našli holku, dostali byt a od maminky se přesunuli k ženě. Dneska mají šanci žít sami a sami o sebe se se vším všudy postarat, a to je zocelilo," uvažuje Marta Boučková.
I když aktivní a samostatný přístup k domácnosti je normální a od žen se očekává automaticky, v našich ještě nedospělých podmínkách je třeba si takového muže považovat, protože je zatím stále poměrně chráněný druh.
Pavlína: "Ano, pomáhá, když sám vidí, že je cokoli potřeba udělat, tak jde a udělá to, za sedm let společného života jsem ho nemusela o nic žádat. S ničím nemá problém, jeho výsadou je mytí oken, které zvládá pečlivěji a rychleji než já. Je to muž činu a za to mu patří velký dík a obdiv. A mě to motivuje, abych dle časových možnosti dělala vše, co je v mých silách, protože on sám vykonává práci fyzickou, zatímco já psychickou."
