Syndrom dostal jméno podle barona Münchausena, známého také jako baron Prášil. Münchausenův syndrom v zastoupení popsal v roce 1977 britský lékař Roy Meadow, který takto nazval stav, kdy si většinou žena lékařům stěžuje na nemoci dítěte, které je ve skutečnosti zdravé nebo jehož příznaky jsou dokonce způsobeny přímo matkou samotnou (o tom, že i Meadow měl máslo na hlavě, čtěte dole v boxíku).
„Projevuje se opakujícími se dlouhotrvajícími příznaky, které se u obětí projevují ve chvíli nebo poté, kdy je v kontaktu s pachatelem. Vyšetření, která mají objasnit tyto příznaky, jsou nejasná, nedocházejí ke konkrétním výsledkům. Varovnými příznaky může trpět více členů rodiny, např. více dětí v rodině, kde je pachatelem matka. Vznést podezření je těžké, když pachatel je často právě pečující osobou,“ popisuje psycholožka Hedvika Boukalová z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
Proč hlavně matky?
Nedomazlené děti mohou mít psychické potíže celý život Ilustrační fotografie |
Valná většina osob s touto nemocí jsou ženy, přibližně 80 % matky, zbytek jsou rodinné příslušnice, zdravotní sestry nebo pečovatelky. Kromě dětí mohou být obětí i staří lidé. Jak si to odborníci vysvětlují? „Možná snaha získat ocenění ve své roli pečovatele, která je pro ženy přirozenější. Získat zájem, kontakty, obdiv za to, jak daná žena situaci zvládá, sympatie, podporu,“ uvažuje Hedvika Boukalová a dodává, že péče a pečovatelství je dominantní kulturní charakteristika spojená v naší společnosti se ženskou rolí.
Münchausenův syndrom v zastoupení je vlastně druhem týrání dítěte - o to víc šokujícím, že k němu nemocná osoba využívá i zdravotnický personál. Vymýšlí si pro děti další a další příznaky, které lze jen těžko ověřit - třeba údajná zvýšená teplota nebo horečka předchozí den, zažívací obtíže, křeče apod. Doktoři a sestry pak ve snaze zjistit příčinu matkou popisovaných obtíží přistupují k nejrůznějším vyšetřením, podáváním léků nebo dokonce k operacím, které mohou mít nezvratný vliv na zdraví dítěte.
Co je k tomu vede?
„Vnitřní motivací je snaha vědomě či méně vědomě získat pozornost pro sebe, proto se vylučuje tato porucha tam, kde jsou zištné důvody. Pokud pečovatel aktivně ubližuje dítěti, jde o vědomé a plánované jednání, zatímco tam, kde jde o zveličování příznaků a požadovaní náročných vyšetření, i když je lékaři odmítají, tam může být snaha získat pozornost udržením dítěte ve stavu nemocných méně vědomá. Rodič se pak může rozčilovat a měnit lékaře, pokud již opakovaně odmítají neodůvodněná vyšetření realizovat. Většinou jde o snahu pečovatele získat uznání, podporu, někdy hrají roli i problémy např. ve vztahové oblasti, třeba nespokojenost v manželství. Řada pachatelů trpí také poruchou osobnosti,“ vysvětluje Hedvika Boukalová, členka Asociace forenzních psychologů.
Psychicky nemocné ženy se svými dětmi v podobných situacích často mění lékaře a nemocnice, což jim umožňuje další a čím dál víc invazivní vyšetření údajných potíží dítěte. Některé ženy trpící Münchausenovým syndromem jdou ještě dál a svým dětem podávají různé látky, které u nich stavy podobné nemoci vyvolají nebo dokonce vážně ohrozí jejich zdraví. Zaznamenány byly případy, kdy matka dítěti vstřikovala vlastní krev do vzorků moči, ale i mnohem drastičtější události, při kterých matka dítě trávila jedem nebo mu vpichovala tekutiny pod kůži. Odborníci proto předpokládají, že se jedná o jednu ze situací, které ohrožují týrané dítě na životě nejvíc, a odhadují, že 9 až 31 % obětí zaplatí životem.
Münchausenův syndrom v zastoupení se objevil v celé řadě literárních i televizních děl - třeba v kriminálních seriálech Zákon a pořádek, Tělo jako důkaz nebo Most |
Zejména u menších dětí je však pro lékaře i sestry velmi složité odhalit matčin podvod. Na první pohled naopak většinou působí jako starostlivá a jako vzorná matka, velmi se zajímá o zdravotní stav dítěte, čile komunikuje se zdravotníky a dítěti je hodně nablízku. Některé zdroje uvádějí, že pro ženy trpící Münchausenovým syndromem v zastoupení je typická zběhlost v medicínské terminologii, postupech i vyšetřeních. Právě kvůli ní je matka schopná lhát nebo fingovat příznaky nemocí, aniž by dlouho kdokoliv cokoliv tušil.
Jaký mají vztah s dítětem?
„Vztah k dítěti je narušený, může se objevovat další zanedbávající chování či naopak nadměrné vystavení dítěte lékařským vyšetřením. Více či méně vědomě používají dítě k naplnění vlastních potřeb pozornosti okolí. Tyto osoby si většinou uvědomují, že dítěti ubližují, jsou schopny své chování regulovat, skrývat, tajit, někdy je třeba odhaleno skrytou kamerou,“ popisuje psycholožka.
Naštěstí se jedná o velmi vzácnou poruchu. „Jde o velmi zřídkavou poruchu, podle některých odborníků je to asi 0,4 případu na sto tisíc dětí mladších 16 let, u dětí mladších 1 roku je to 2 až 2,8 na 100 000. Je však pravděpodobné, že řada případů zůstane nerozpoznána,“ domnívá se Hedvika Boukalová.
Vztahy dětí a rodičů trpících Münchausenovým syndromem jsou velmi komplikované. Děti přirozeně tíhnou k lásce k rodičům a důvěřují jim, některé z obětí proto ve vyšším věku „spolupracují“ a své symptomy předstírají nebo je přehánějí. „Dítě většinou zřejmě nevnímá daného rodiče jako původce obtíží - buď je příliš malé nebo rodič dítě poškozuje nenápadně - např. otravami. Rodič se může dítěti jevit jako pečující a kontrolující, stejně jako v jiném případě chladný. Pokud si i dítě vytvoří spojení, že nemoc mu přináší jedinou pozornost matky, může v takovém vzorci chování pokračovat ve vztahu k dalším blízkým,“ vysvětluje psycholožka.
Psychicky nemocný rodič může být pro dítě v tomto případě velkým nebezpečím. „Dítě je ohroženo zdravotně, může být ohrožen jeho život. Psychické problémy se mohou odvíjet od toho, jak se k němu rodič chová, jak je situace řešena - zda je včas rozpoznána. Dále záleží na dalším zázemí rodiny, zda má dítě dost dalších příbuzenských vztahů. Určitě jde ale o stresující až traumatizující poznání, když se člověk dozví, že jeho blízká osoba jej systematicky poškozovala, i když v rámci určité poruchy,“ dodává na závěr Hedvika Boukalová.
Známé případy
zdroj: Listverse |
