Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Trpěl jsem depresemi a neklidem. Diagnóza ADHD mi zachránila život

aktualizováno 
Je mi 29 let a zhruba deset let jsem trpěl depresemi a úzkostmi. Teprve před necelým rokem mi byla diagnostikovaná choroba ADHD, kterou celá léta zakrývaly právě deprese. Čtenář Vít napsal další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Když jsem byl malý, často jsem byl za barákem v lese, stavěl jsem modely nebo jsem si pinkal tenisákem o panelák. Nikdy jsem neměl mnoho přátel, spíš tak dva až tři. Už od útlých let jsem to přisuzoval tomu, že jsem zkrátka jiná povaha, která je raději sama.

Typický den vypadal tak, že jsem začal stavět model, ale z ničeho nic jsem se rozhodl, že půjdu ven, a odešel jsem od rozestavěného modelu, potřeby rozložené, lepidlo otevřené. Než jsem došel na místo, kam jsem chtěl jít, zjistil jsem, že už mě to neláká a vrátil jsem se domů, kde jsem si šel číst. To mě po chvíli přestalo bavit, tak jsem šel dělat „nepořádek“ do obývacího pokoje, kde mě pravidelně napomínala mamka.

ADHD

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je neurovývojová porucha. Charakteristická je pro ni těžko udržitelná pozornost, impulzivita a hyperaktivita. Všechny tyto příznaky se projevují už v raném dětství a z 50 procent přetrvávají do dospělosti.

Ve škole jsem patřil většinou k těm lepším, velmi častá fráze byla: kdyby ses víc snažil, měl bys lepší známky. Od 6. třídy jsem měl pravidelně dvojku z chování, kvůli vyrušování ve třídě, nepozornosti, nudě a impulzivitě. Já jsem si z toho moc nedělal, rodiče to trošku asi trápilo, ale asi si říkali, že když nosím dobré známky ze školy, nepropadám, nechodím za školu, tak jsem pouze trošku zlobivější dítě, ale nic zásadního.

Takhle to pokračovalo i na střední škole, kde se k tomu přidal vztek a poměrně silné prožívání negativních emočních situací (typicky rozchody s dívkami). Vždy jsem si říkal, je to něco nového, tak proto na to reaguji tímto způsobem a je to normální (rozchod s dívkou jsem dokázal obrečet třeba týden a prosit ji, ať se vrátí zpět). Ani já, ani rodiče v tom ale neviděli pravděpodobně zas takový problém, asi proto, že se v rodině řešily mnohem horší věci. Sem tam jsem měl smutnou náladu, rodičům jsem to říkat nechtěl, protože jsem si myslel, že to je maličkost, co je nebude zajímat.

Po maturitě se začala projevovat deprese

Vše se změnilo, a to dost radikálně, po smrti matky, v mých 18 letech, půl roku před maturitou. Prožíval jsem enormní smutek, nedokázal jsem fungovat, nicméně jsem i kvůli matce odmaturoval jako nejlepší ze třídy. Zhruba v té době jsem začal pozorovat první intenzivní projevy deprese. S depresí jsem s různými přestávkami bojoval pomocí psychiatrů a antidepresiv (to zapříčinilo nárůst váhy zhruba o 40 kilo, což jsem zjistil později).

Doma jsem měl zásobu antidepresiv, anxiolytik, později i antipsychotik, protože žádná léčba v podstatě nepomáhala, maximálně jsem lépe spal, ale projevy jako špatná nálada, odkládání úkolů, nuda, agresivita, vztek a frustrace zůstávaly dále. Rozhodl jsem se na základě hodnocení lidí na webu změnit už počtvrté psychiatra, který mi na první schůzce doporučil na úzkosti denní stacionář v Bohnicích (v té době se to stěhovalo do Klecan do Národního ústavu duševního zdraví).

Dlouho jsem zvažoval pro a hlavně proti, nicméně jsem došel k závěru, že už mi nic dalšího nezbude, antidepresiva nefungují (všechny možné druhy) a situace mi už opravdu vadila, hlavně kvůli manželce. To byly chvíle, kdy jsem uvažoval nad sebevraždou, už jsem nesnesl neustále nefunkční metody lékařů.

V léčebně odhalili ADHD

Denní stacionář jsem absolvoval relativně v klidu, poměrně hodně mi pomohl (hlavně techniky KBT - kognitivně behaviorální terapie), ale zhruba po měsíci mi v e-mailové schránce přistála pošta od ošetřujícího lékaře, zda se tam mohu dostavit.

Můj boj s nemocí

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz.
Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Na schůzce mi bylo sděleno, že během těch dvou měsíců na mě pozorovali známky hyperaktivity. Já si tak nepřišel, přišlo mi normální cvakat s tužkou, rozebírat věci, vyrušovat, hrát hry na telefonu, protože mě to nudilo a znal jsem ty věci (nebo jsem si to myslel).

Lékařka mi následně osvětlila, co je to ADHD: hyperaktivita, impulzivita, zapomínání, frustrace, nuda, nepozornost, nezájem, nebo naopak enormní zájem atd. Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, že hodně příznaků se táhne mým životem už od dětství jako červená nit. Jsem 11 let ekonomicky aktivní, za tu dobu jsem byl už 5krát na úřadu práce (moc jsem mluvil, zapomínal jsem věci dotáhnout do konce, sem tam i pozdě, neshody na pracovišti).

Teprve diagnóza F90 (=ADHD) změnila mnoho věcí. Dostal jsem předepsané léky (jediný nestimulační lék je v tuto chvíli Strattera) a v podstatě posledních 9 měsíců nevím, co je to deprese a úzkost. Nyní se odkryly příznaky ADHD, se kterými ale mohu pracovat, protože vím, na co se mám zaměřit. Mně osobně nejvíc pomáhá na projevy ADHD medikace v kombinaci s KBT a velmi důležité meditace (pro lidi s vnitřním neklidem je to enormně náročná metoda, ale s největšími výsledky). Za posledních 9 měsíců jsem shodil 20 kilo, protože jsem konečně léčen správně.

Na zcela novou úroveň mne přinesla kniha Fast Minds od Dr. Surmana, která je pouze v angličtině, nicméně nesmírně přínosná. Bohužel i od psychiatrů jsem slyšel, že ADHD v dospělosti přejde, úroveň znalostí je tím nižší, čím jste dál od Prahy. I přesto, že to bylo až po 28 letech mého života, tato diagnóza mi zachránila život, a ačkoliv jsem se během své desetileté „kariéry depkaře“ naučil třeba hypochondrii a úzkostem, získal jsem sílu i s tímto bojovat.

Autoři:



Nejčtenější

Co s vámi udělala? řvala po Výměně Kristýna na své děti a opustila je

Kristýna žije s přítelem Filipem a společně vychovávají její dvě děti.

O své minulosti Kristýna (23) z Výměny manželek mluvila málo. A když už, tak jen mezi řečí. „Až teď jsem si uvědomila,...

Děti rozeznám, i když brečí, říká maminka čtyřčat

Chvilka klidu je pro maminku čtyřčat opravdu vzácná.

Svému synovi chtěli pořídit sourozence, ale příroda tomu chtěla jinak. Místo jednoho má tříletý Vojta hned tři sestry a...



Máma neví, že mě baví zabíjení, řekla dvanáctiletá dcera ve Výměně manželek

Blanka s přítelem Valentýnem a jejich nejmladší dcerka Saša.

Mia žije s přítelem a dvěma dětmi v Kladně. I když je jí teprve 25 let, o jejich výchově má docela přesnou představu....

Doktorka mi řekla, ať „to“ dám radši pryč, řekla matka zdravé holčičky

Tchyně Martina a zeť Ján se v porodnici, kam doprovázeli Marii k porodu, hodně...

Některá maminka porod císařským řezem nechce, ale stejně to tak nakonec skončí. Jiná o něj žadoní, ale nakonec porodí...

Devadesátkový trend znovu na scéně. Čtyři tipy, jak nosit džíny do pasu

Jak nosit džíny čtyřikrát jinak?

Džíny patří k základním kouskům šatníku. Stačí jen najít střih, který si bude rozumět s naším typem postavy, a máme...

Další z rubriky

Nedávejte dětem boty po sourozencích, ničíte jim nohy, varuje odbornice

Ilustrační fotografie

Je to paradox. Přestože se většina dětí rodí se zdravými nožičkami, třetina prvňáků má ploché nohy. Potíže se pak...

Šest příznaků rakoviny slinivky, které byste neměli ignorovat

Rakovina slinivky (ilustrační fotografie)

Rakovina slinivky patří mezi nejzákeřnější a nejagresivnější typy nádorů. Často je hlavně kvůli anatomickému uložení...

Když vás bolí záda, změňte životní styl. Jednorázová pomoc nefunguje

Ilustrační snímek

Znáte to hezké české přísloví: tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne? Tak přesně to sedí na...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz