Pomáhal mi v péči o ostatní sourozence, byl mi po boku v těžkých chvílích rozvodu. Ve škole to se známkami nebyl žádný zázrak, ale jeho třídní vždycky říkala, že je chytrý, a pokud chce, naučí se všechno. To dokázal vždy, když mu teklo do bot a hrozila špatná známka na vysvědčení. Na škole ho měli rádi a ledacos mu prominuli.
Když přešel na střední školu, začaly problémy. Neučil se, chodil ze školu. Snažila jsem se mu domluvit nejprve po dobrém. Vždycky souhlasil se všemi mými argumenty a slíbil, že se polepší. Na konci každého roku ho čekalo několik reparátů, ale dokázal se naučit a postoupil do dalšího ročníku. Ve čtvrtém ročníku ovšem přišel šok. Již v pololetí bylo jasné, že ho nepustí k maturitě. Oplakala jsem to, ale rozhodla jsem se, že mu dám ještě šanci, aby ročník opakoval. Představovala jsem si, že si najde brigádu a v září nastoupí znovu do čtvrtého ročníku.
Uplynul leden a pořád nic. Ležel doma a poslouchal hudbu nebo surfoval na internetu. V únoru jsem už začala být nepříjemná. Přeci jen už mu bylo 18 let, nebyl žádné dítě a to se projevovalo i v jeho nárocích a samozřejmě v množství jídla, které spořádal. Ze sociální péče jsem začala dostávat citelně méně peněz, protože již nebyl student. Nutně jsme jako rodina potřebovali další příjem.
Místo toho přišla exekuce. Syn nezaplatil pokutu za černou jízdu a částka se vyšplhala do neuvěřitelné výše. Zaplatila jsem za něj, protože jsem se obávala exekuce v mém bytě. Syn slíbil, že půjde na brigádu a všechno mi vrátí. Nic. Tak jsem mu našla brigádu sama. Chodil tam tři dny a pak nepřišel do práce. Samozřejmě ho vyhodili.
Byla jsem zoufalá, položila jsem mu nůž na krk. "Jestli nezačneš okamžitě chodit na brigádu, musíš se odstěhovat. Nemůžu tě už dál podporovat na úkor tvých sourozenců." Urazil se, a protože už začínalo léto, odstěhoval se ke kamarádovi na chatu. Co dělal celé léto, nevím, ale občas přišel tajně domů se vykoupat, najíst a vzít si čisté věci. Věděla jsem samozřejmě o všem, i když se ho sourozenci snažili krýt. Vzkázala jsem mu, že jestli v září nastoupí do školy, může se vrátit. Vrátil se a s ním i nezaplacené účty za mobil, další exekuce za jízdu načerno. Zase jsem zaplatila.
Syn se tvářil, jako že nic, zase sliboval, že se polepší, že bude chodit do školy, nebude dělat dluhy. Uvěřila jsem, protože je to přeci můj syn a já ho miluju přes všechny jeho chyby. Teď jsem ve stejné situaci jako loni. Syn nechodí do školy, jen se povaluje doma a dělá dluhy. Jsem zoufalá, co mám dělat?
1. Mám ho zase vyhodit z domu a odhlásit z bydliště, aby mi nehrozily jeho exekuce?
2. Mám ho nechat být a dál ho živit na úkor celé rodiny?
3. Mám zajít do školy, omluvit mu všechny absence a uprosit ředitelku, aby mu dali ještě šanci?
PORAĎTE MI PROSÍM ZDE
