Jeden váš kolega veřejně prohlásil, že sexuolog je buď Žid, nebo úchyl. Co tím myslel?
Mě se to trochu dotklo. Pravděpodobně tím mířil do řad svých mužských kolegů. Několik z nich mělo v minulosti problémy se sexuálním obtěžováním pacientek. Ale určitě se v oboru najde i pár neŽidů a neúchylů.
Nejznámější žena-sexuoložka. Proč zrovna vy?
Na mediální výsluní mi jednoznačně pomohla první sexuologická poradna, kterou jsem vedla v Blesku na začátku 90. let. Hledali tehdy odbornici - ženu a těch moc mezi sexuology není. Doslechli se o mně a snad jsem se jim hodila i proto, že jsem byla mladší. Bylo to docela hrdinství, vzít takovou nabídku, protože o sexuálních problémech se tehdy ještě veřejně nemluvilo. Pamatuji si, že hned ve druhém dotazu se mě čtenář ptal, zda smějí děti masturbovat.
Poznávají vás lidé na ulici?
Ne, že by mě poznával kdekdo. Mnozí jen mají pocit, že mě někde viděli, ale neví, kam mě zařadit. Mně zase občas nedochází, že mě mohou znát. Vyjedu třeba na prodavačku, která mě něčím rozčílila, a zpětně si pak říkám, že jsem se měla ovládnout.
Žádají i radu?
Také. Třeba jsem ležela na koupališti, přišla paní a chtěla si povídat. Ale v takové chvíli jsem protivná. Pozvu ji do poradny, dám jí vizitku. Naučila jsem se respektovat hranice mezi prací a soukromím.
Odhadnete už ve dveřích, s čím klient přichází?
Většinou jasně poznáte, když přijde pacient, kterého trápí transsexualita. I u ostatních lze něco odhadnout, ale já se schématům bráním, protože klinická zkušenost mi sice dává možnost cosi zobecnit, ale na druhou stranu mě může takové zobecnění omezit. Řeknu-li si už předem, jaký klient je, mohu pak vycházet z nesprávných závěrů, které spíš vypovídají o mých vlastních stereotypech.
Jakou sexuální výchovou jste prošla vy?
Žádná tehdy nebyla. Rodiče byli velice laskaví, ale o sexu se doma nemluvilo. Měla jsem s ním spojené spíš nepříjemné pocity jako neslušnost a nepatřičnost, takže první zkušenosti probíhaly metodou pokusů a omylů. Pořádná antikoncepce nebyla a kondom nás nikdo nenaučil používat.
Takže jste po medicíně neplánovaně nastoupila na mateřskou?
Ale jen na necelé dva roky. Chtěla jsem jít brzy do práce, protože většina spolužáků už sbírala zkušenosti, zatímco já i to minimum, které nás medicína naučila, zapomínala nad nočníkem a plínkami. Navíc nejsem žena, která by se cele realizovala v péči o dítě. Neumím si představit, že bych měla hodně dětí a celý život se o ně jen starala.
To kvůli práci jste později už neměla další dítě?
Ano. Ačkoliv jsem ze dvou dětí a přišlo mi normální mít dva potomky, pořád nebylo na druhé miminko vhodné období. Napřed jsem si říkala, že přijde po první atestaci, pak po nástavbové atestaci. Když už bylo Káče deset let, měla jsem pocit, že bych si druhým dítětem jen konejšila špatné svědomí z toho, že jsem jí nepořídila sourozence.
Začínala jste hned na psychiatrii?
Tam nebylo zrovna místo, a tak jsem nastoupila na internu. Psal se rok 1988, vládlo stísněné klima a já se tam bála cokoliv říct od srdce. Do Bohnic jsem nastoupila až po roce a hned na prvním obědě někdo říkal, že pana primáře "zabásli" na protikomunistické demonstraci na Václaváku. Měla jsem pocit, že jsem mezi svými. Ulevilo se mi tam.
Na sexuologii jste pak přešla kvůli zajímavějším metodám práce. Je to tak?
Bylo to jedno z mála oddělení, kde se kladl důraz i na psychoterapeutickou léčbu, která mě vždycky zajímala nejvíc.
Byla jste mladá, hezká, neměla jste ze sexuálních deviantů strach?
Lidí s pedofilní orientací jsem se bát nemusela a sexuálně agresivní devianti útočí hlavně na cizí ženy. Čím bližší k vám mají vztah, tím víc jste v bezpečí. Žádný problém nenastal, ačkoliv ani pro pacienty to tehdy nebylo jednoduché, když s nimi pracovala mladá lékařka. Jenom jednou se dopustili "přešlapu". K prvním Vánocům, které jsem s nimi trávila, mi slavnostně předali dárek a chtěli, abych ho hned rozbalila. Byly tam neuvěřitelné krajkové minikalhotky ze sexshopu.
Jak jste to vzala?
Asi jsem byla rudá až za ušima. Pomohl mi tuším kolega lékař nějakou poznámkou, díky níž jsem situaci zvládla.
Přesto jste potom rok chodila na sebeobranu...
To bylo po jiné situaci. Tehdy už jsem měla svou ordinaci a napadl mě pacient. Trpěl duševní nemocí a v rámci svého paranoidního vnímání světa si vzal do hlavy, že já na dálku ovlivňuji jeho život. Tenhle člověk mě přišel zabít, protože si ve své logice odvodil, že nic jiného s tím dělat nemůže. Naštěstí mě sestřička zachránila.
A tak jste se naučila bránit.
Potřebovala jsem nabrat sílu, abych mohla dál fungovat. Vřele bych to doporučovala všem lidem, kteří něco podobného zažijí. Posílilo mne to duševně i fyzicky.
Psychologii jste si vybrala už na střední škole. Proč?
Jsem spíš přemýšlivá, uzavřenější a taky trochu smutná a tahle kombinace vás k té psychoterapii tak nějak sama "šoupne". Ale myslím, že zájem o psychologii odráží životní etapu většiny adolescentů. Žila jsem v rodině, která fungovala dobře. Bydleli jsme v šestitisícové Jilemnici v Krkonoších a bylo jasné, že nejblíž půjdu studovat do Hradce, možná do Prahy. Z domova se mi nechtělo odcházet, ale chápala jsem, že bez toho to nepůjde. Jako starší sourozenec jsem byla hodná, zodpovědná, ctižádostivá tak, jako mnoho starších sourozenců bývá. Dobře jsem se učila a - protože se na horách lyžuje, lyžovala jsem – taky dobře, protože jsem chtěla dělat radost svým rodičům.
Pak se ta hodná holka ocitla sama ve velkoměstě.
Po příchodu do Prahy jsem musela mnoho věcí "dohnat". Z tohoto období jsem si pak další roky nesla potíže s pitím alkoholu, které jsem si definitivně vyřešila až ve vlastním psychoterapeutickém výcviku.
Může osvícený sexuolog věřit v boha?
Jsem nevěřící, ale občas se v praxi setkávám s dvojicemi, jimž vykladači boha stanovili pravidla, která jim zkomplikovala život. Přijdou třeba po svatbě s tím, že si několik let sex odpírali a těšili se, až konečně budou smět. A najednou se zdá, jako by už naopak touha vyhasla. Nabídnu jim svůj - ateistický - pohled na vztahy a sex v nich, snažím se vnést do problému i trochu lehkosti, případně jim doporučím některého věřícího kolegu.
Jakou má sexuoložka výhodu při výchově dcery?
Nemusí přemýšlet, co je a co není v tom směru správné. Může používat přiměřené odborné výrazy. Měla jsem vyřešené své postoje a nedělalo mi problém s dcerou o čemkoliv promluvit. Jinak jsem postupovala jako každý jiný rodič. Chtěla jsem ji uchránit případným problémům. Měla jsem to štěstí, že dcera byla zvídavá a sama se ptala.
Existují hranice, v kterém věku co je a není vhodné?
Každý se řídí především vlastními hranicemi. Krátce po patnáctých narozeninách mi moje dcera povídá, že by chtěla objednat na gynekologii. Říkala jsem si: "No výborně, ta výchova se nám daří!" Jenže ona dodala: "Pro antikoncepci." Dodneška to vidím. Jely jsme ve výtahu a já dostala vztek. Říkám jí: "Nezdá se ti to trochu brzo?" A pak mi došlo, že reaguji podle svých mantinelů. Já měla první sex v šestnácti a kousek. Kdyby přišla o panenství později než já, bylo by to normální, ale protože se to stalo o tři čtvrtě roku dřív než já, zaskočila mě.
Přišla by za vámi, pokud by měla problémy v sexu?
Asi teprve tehdy, když by jí hodně teklo do bot. A jsem ráda, protože kdyby dcera za mámou běžně chodila jako do poradny, měla bych pocit, že není něco v pořádku.
Nedá mi to se nezeptat na váš sexuální život. Platí přísloví o kovářově kobyle, která chodí bosa?
S manželem jsme nejlepší přátelé. Po šestadvaceti společných letech to považuji za krásný vztah.
V sedmačtyřiceti letech žijete bez sexu?
Mám život zařízený tak, že jsem spokojená. Jak, to si nechám pro sebe.
Ani psychoterapeut-sexuolog tedy nezná recept na ideální celoživotní manželské soužití?
V tomto ohledu žijeme v nepříliš laskavé kultuře. Říká nám: vy dva – žijte spolu celý život, buďte si věrní, mějte se rádi, chovejte se k sobě hezky a buďte spokojení. Lidé z vlastních zkušeností vědí, jak je to těžké. A víme to i my, kteří jejich problémy pomáháme rozplétat v našich poradnách.
