Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
V tu dobu jsem byla zamilovaná až po uši a neuvědomovala si následky. Nemyslela jsem na to, co bude, chovala jsem se nezodpovědně a k migrénám, které mě trápily už dřív, přibyly další potíže: chronické chlamydie, inkontinence, časté záněty močového měchýře.
Po propuštění z nemocnice, kde jsem se léčila z pohlavní choroby, jsem ještě několik týdnů chodila na kontroly, ale o chronických chlamydiích mi nikdo nic neřekl. Teprve až když se přišlo na to, že právě toto onemocnění mi způsobilo srůsty na vejcovodech. Bylo mi 17 let a lékaři mi řekli, že mi vezmou oba vaječníky a že nebudu moci mít nikdy děti.
Přišla jsem o vaječník
Takový verdikt nechce v sedmnácti slyšet žádná holka, a tak jsem se po poradě s rodinou rozhodla podepsat reverz a nechala se vyšetřit v jiné nemocnici. Tam mi odebrali vaječník pouze jeden s tím, že časem může dělat problémy i ten druhý.
Navíc mě ke všemu trápila inkontinence, o které se nechce člověku mluvit, když je v pubertě. Pořád jsem chodila k doktorům, užívala antibiotika, která stála buď moc peněz, nebo nezabírala. Zatímco přístup lékařů byl laxní a mysleli si, že jsem hypochondr, já byla zoufalá.
S přítelem, který mě nakazil a kvůli kterému jsem zažila muka, jsem se rozešla po čtyřech letech. Naivně jsem si myslela, že s jeho odchodem odejdou i mé obtíže.
Můj obvodní lékař už mé potíže neřešil, nevěděl si rady, a tak jsem ho změnila. Dnes je mi třiadvacet let a nevím zda budu moci mít někdy děti. Inkontinenci lékaři řeší dlouhodobými léky, které odmítám, a zánět močového měchýře mám až pětkrát do roka. Kvůli častému užívání antibiotik trpím kvasinkovými infekcemi, které gynekolog léčí dalšími antibiotiky...
Další chemii odmítám
Už jsem se naučila žít sama se sebou a s mými potížemi. S migrénami navštěvuji neurologii, kde mi nic nezjistili, jen mi naordinovali denní dávku léků, ale léčbu nedodržuji, protože proč brát každý den léky? Další chemii už do sebe odmítám cpát, protože nezabírá a můj stav je akorát tak horší. Tudíž mám kapky SOS, které zatím po těch mnoha lécích zabírají.
To nemluvím o sexuálním životě. Můj současný přítel je celý týden pracovně pryč, a když už se máme vidět, tak jsem buď na antibiotikách, anebo mám migrénu, kdy nejsem absolutně schopna fungovat, jelikož zvracím a hlavu bych si nejraději samou bolestí omlátila o zeď.
Srovnala jsem se i s operací a říkám si, že zatím není nic ztraceno a jednou to dítě doufám přijde. A co se záněty? Objednala jsem se na jinou urologii a věřím, že tam mi snad s neustále se vracejícími záněty pomohou.
