Stane se to nakonec všem, dříve nebo později. Z psa je prostě člen rodiny.
Náš člen rodiny je s námi už 15 let. Od bláznivého štěněte, které ukousalo nohy u botníku, až se zhroutil a vysypaly se všechny boty, se propracoval do zralého věku, kdy se mnou chodil na nákup a způsobně čekal před dveřmi samoobsluhy. Zažili jsme spolu spoustu legrace, ale i trápení, když se ztratil a celá rodina ho dva dny hledala. Probrečela jsem dvě noci, jako by zemřel někdo z rodiny, a nakonec nám našeho tuláka přivezla policie.
Poslouchal kdysi na slovo a teď, když je hluchý, reaguje na posunky rukou. Kdysi lítal po zahradě za míčkem jako blázen a teď ho musím uložit, aby byl schopen si lehnout. Po schodech ho nosíme, moc ho už bolí nohy.
Nevidí, takže v bytě nesmíme ani posunout židli, jinak do ní okamžitě nabourá. Má špatné zuby, takže mu kupuju jen konzervy, granule se mu špatně kousají. Nemůžeme ho venku pustit z vodítka, protože neslyší, nemohla bych ho přivolat nebo by vběhl pod auto. Nemůže už zůstat dlouho sám doma, protože potřebuje častější venčení. Nemůžeme už jezdit na dovolenou, protože špatně snáší změnu prostředí, a nemůže nám ho tedy hlídat babička jako dříve.
To všechno mi nevadí, náš miláček nám za svůj život přinesl mnoho radosti, tak teď mu mám co splácet, ale co nemohu přejít bez povšimnutí, je, že v noci tiše kňučí a naříká bolestí při každém prudším pohybu. Že jeho kvalitní psí život je pryč a scvrknul se jen na žrádlo a spánek. Je můj pes ještě šťastný, nebo se trápí bolestí a už by to rád měl za sebou?
Co mám dělat? Mám v rukou jeho život, mohu ho ukončit a zbavit svého psa trápení. Ale je to správné? Mám využít možnosti, kterou nám zákony zakazují vůči našim blízkým, kteří si moc přejí odejít na onen svět, ale my jim nemůžeme pomoci? Můj pejsek mi nedokáže říct, jestli ten čas už u něj nastal, nebo s námi chce přes všechno trápení ještě zůstat. Poraďte mi, prosím.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 3. listopadu 2008. Anketa je uzavřena.
