Ilustrační snímek

Ilustrační fotografie - Rakovina prsu, vyšetření | foto: Profimedia.cz

Můj boj s rakovinou prsu ještě neskončil, ale nevzdávám to

  • 16
Bylo mi už padesát, a tak jsem pravidelně chodila na vyšetření prsu. Jednou se doktorům něco nezdálo. Musela jsem proto podstoupit další vyšetření, než mi oznámili tu strašnou zprávu. Máte rakovinu prsu. Tak začal můj boj se zákeřnou nemocí, napsala svůj příběh paní Lenka do redakce iDNES.cz.

Jen několik dnů od vyšetření na mamografu a následném odběru tkáně na histologickém vyšetření jsem už ležela v nemocnici a čekala na svou první operaci.

Naštěstí byla rakovina podchycena v začátcích, a tak mi lékaři odstranili jen malou část prsu. Po týdnu jsem byla z nemocnice doma.

Operací samozřejmě můj boj neskončil. Následně jsem čekala na další výsledky z histologie, po nichž lékaři mají stanovit další léčbu.

Doktoři mi nasadili chemoterapii. Měla jsem podstoupit šest dávek. Rozhodla jsem se, že svůj boj nevzdám, a pokud to jen půjde, léčbu celou vydržím.

Chemoterapie byla strašná

Už po první dávce mi začaly postupně padat vlasy, bylo mi neskutečně zle, přestože jsem dostávala spoustu léků na nevolnost. Začas mi otekl i obličej a ruce. Byla jsem strašně unavená. Zbytek vlasů jsem si nechala ostřihat dohola a koupila si paruku.

Zvládla jsem čtyři chemoterapie a musela skončit. Dál už bych to asi nevydržela. Byla jsem vyhublá a zesláblá. Lékaři mi navíc po pravidelných odběrech krve zjistili, že nemám dobrý krevní obraz.

Potom jsem chodila na ozařování a následně mi lékaři předepsali hormonální léky. Po roce jsem nakonec měla pocit, že jsem nad touto zákeřnou nemocí vyhrála.

Rychle volej Sanitku!

Tak začal náš boj s laryngitidou

Vše se postupně vracelo do normálu. Narostly mi krásné husté vlasy, psychicky už jsem se začala sbírat a syn odpromoval, což mi udělalo neskutečnou radost.

Teď už jsem se pomalu mohla těšit na vnoučata. Pravidelně jsem chodila na vyšetření a vše bylo v pořádku.

Boj začal nanovo

Po dvou letech ale znovu přišla rána. Doktoři mi našli podezřelý útvar i na druhém prsu. Tentokrát už jsem měla pocit, že to je konec. Totálně mě to srazilo opět na dno.

Představa, co všechno mě znovu čeká, mě opravdu děsila. Chtěla jsem to vzdát. Půjdu na operaci, ale chemoterapii už rozhodně nepodstoupím, říkala jsem si.

Doktoři i syn mě však podrželi. Po třech dnech od vyřčení krutého ortelu jsem znovu nastoupila do nemocnice, lékaři vzali z prsu nejdříve vzorek a pak mě opět trápilo čtrnáctidenní čekání. Doktoři mi zase oznámili, že jde o zhoubný nádor. Tentokrát mi doporučili odstranění celého prsu.

Byla to pro mě skutečná rána. Vše jsem se navíc dozvěděla jen týden před Vánocemi. Hned po Novém roce mě doktor objednal na operaci, při níž mi odstranili celý prs. Po týdnu jsem opět byla doma. Doktoři mi řekli, že chemoterapie je u mě nyní potřeba hlavně z důvodu prevence. A každá dávka, kterou podstoupím, bude pro mne dobrá.

I přesto, že jsem měla na začátku jasno, že to vzdám, vidina, že chci jednou spatřit svá vnoučata, mi dodala sílu a já to znovu zkusila. Teď mám po druhé chemoterapii. Vlasy už jsou opět pryč, ale jinak snáším léčbu lépe než poprvé. Za týden mě čeká třetí a já doufám, že nad touto zákeřnou nemocí nakonec zvítězím...

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.