Pan doktor mi provedl běžnou prohlídku a mé podezření na zánět močového měchýře nepotvrdil. Naopak mi sdělil, že mám na vaječníku pravděpodobně cystu, ale že pro jistotu udělá vyšetření nádorových markerů.
Jejich hodnota byla tak vysoká, že mě okamžitě poslal do Onkogynekologického centra k Apolináři v Praze. Tam mi po ultrazvukovém vyšetření řekli, že mám rakovinu vaječníku.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. |
Diagnóza mě paralyzovala. První týden jsem fungovala na autopilota. Chodila jsem do práce, abych na nemoc nemusela pořád myslet. Naštěstí mě podporovala rodina. Musela jsem si nechat předepsat prášky na spaní, první dny jsem nespala ani nejedla. Pak jsem začala hledat informace o nemoci, ale zpětně bych to rozhodně nedoporučovala.
Statistiky totiž nepůsobí moc optimisticky. U mého stadia se uvádí sedmdesátiprocentní pravděpodobnost recidivy. Na druhé straně to znamená, že třicet žen ze sta znovu neonemocní, což už zní pozitivněji.
Časem jsem našla několik konkrétních příběhů žen se stejnou diagnózou, které bez recidivy spokojeně žijí víc než pět let. Naplnilo mě to optimismem a chutí bojovat.
Při genetickém vyšetření se zjistilo, že jsem nositelkou genové mutace BRCA1, která významně zvyšuje riziko onemocnění rakovinou vaječníků. Ženám, které mají to štěstí, že je u nich tato mutace odhalena, aniž by zatím onemocněly, vzkazuji: Využijte preventivní operace.
O nemoci očima lékařeToto zhoubné onemocnění se zprvu nijak výrazně neprojevuje. Nádor vzniká v břišní dutině a tam má prostor růst poměrně dlouhou dobu, než začne fyzicky tlačit na okolní tkáně a orgány. Prvotním příznakem, který popisuje většina žen, je zvětšování objemu břicha, tzv. syndrom malé sukně. Nebezpečí spočívá v tom, že většina příznaků je zaměnitelná za méně vážné potíže: bolesti břicha, nechutenství, nadýmání, pálení žáhy, nevolnost, časté močení, zácpa, menstruační problémy... Nepodceňujte je. Pokud má gynekolog podezření na zhoubný nádor, pacientka by měla být odeslána na jedno z Onkogynekologických center v ČR. Prof. MUDr. David Cibula, CSc., vedoucí lékař Onkogynekologického centra VFN |
Odstranění vaječníků a vejcovodů, popřípadě i dělohy, je jediný způsob, jak významně snížit riziko nádoru. Pokud vznikne, je léčba bolestivá, nepříjemná a s nejistou prognózou.
Operace a pak chemoterapie
Moje léčba spočívala v chirurgickém zákroku a chemoterapii. Tu jsem podstupovala loni v létě, které bylo neskutečně horké. Vstávala jsem v pět ráno, abych mohla na procházku a neztratila kondici. Při prvních čtyřech chemoterapiích mi nebylo špatně a měla jsem chuť k jídlu.
I holá hlava byla v horku spíš výhodou. Na poslední dvě bych však raději zapomněla, soucítím se všemi, kdo léčbu snášejí špatně. V Onkocentru mi nabídli účast v klinické studii, díky níž dostávám imunoterapii a tzv. PARP inhibitory. To je léčba, která zlepšuje prognózu u žen, jejichž onemocnění je způsobeno BRCA1 mutací.
Při chirurgickém zákroku se podařilo odstranit nádor, takže doufám, že se mi díky následné léčbě podaří dosáhnout dlouhodobé remise. Dělám vše, abych psychickou a fyzickou kondicí podpořila imunitu pro boj s onemocněním.
A můj další vzkaz ženám s touto nemocí: Jsou horší a beznadějnější diagnózy. Je třeba se nehroutit a uchovat si optimismus. Máme štěstí, že žijeme v době, kdy se vyvíjejí stále účinnější léky. Účastněte se klinických studií, aby se mohly brzy dostat k dalším pacientům.
