Při chemoterapii jsem ztratila vlasy. | foto: Archiv čtenářky Jaroslavy

Už rok se snažím bojovat s rakovinou prsu. Stále nemám vyhráno

  • 91
Bylo mi 39 let, když jsem objevila, že můj prs je na jedné straně deformovaný. Při vyšetření lékaři zjistili, že mám rakovinu. Stále se léčím a doufám, že nemoc porazím. Čtenářka Jaroslava napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

V létě 2013 jsme s manželem oslavili desáté výročí svatby. Máme spolu tři krásné děti a k tomu já mám ještě jedno z prvního manželství. Jsem profesionální cvičitelka a v té době jsem začala dělat kurz na maséra. A aby toho nebylo málo, od září roku 2013 jsem začala studovat na soukromé střední pedagogické škole. Prostě jsem vedla tak nějak normální život.

Prso bylo zdeformované a bolestivé

Pak se ale najednou vše změnilo, to datum si přesně pamatuju, bylo to 4. listopadu 2013. Můj lektor na výuce masáže shledal, že mám problém. A já už tak nějak cítila, že v tom prsu opravdu něco je. Po každé koupeli jsem v zrcadle viděla deformované prso na levé straně. Říkala jsem si ale, že nejsem nejmladší, a když se hubne, tak se ztrácí tuková tkáň. Prso mě ale pobolívalo, když jsem ležela na břiše.

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz

Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Rozhodla jsem se jít na vyšetření. Paní doktorka mě prohlédla a řekla, že je tam skutečně nález a je zapotřebí udělat biopsii. Při odběru vzorků už říkala, že jí to nejde nabrat, protože se tkáň rozpadá. Bylo mi hned jasné, která bije, ale stále jsem se snažila věřit, že to tak není.

Po týdnu nervozity a čekání na výsledky mi na mamologii lékařka oznámila tu větu, které se bojí každá žena: „Velmi mě to mrzí, ale musím vám sdělit, že výsledky jsou pozitivní na rakovinu.“ Usmála jsem se na ni a řekla, že to nevadí, že se s tím dá určitě něco dělat. Ona byla překvapená, jak jsem to vzala.

Od následujícího dne nastal kolotoč vyšetření. Srdce mi paní doktorka pochválila a plíce byly také čisté i sono břicha bylo v pořádku. Problém nastal až na scintigrafii - kontrole kostí. Lékařka se mě ptala, zda jsem neměla zlomeninu v levém stehnu nad kolenem. O žádné jsem nevěděla. Rozjelo se další vyšetření a závěr onkologa zněl, že to není metastáza, ale ani tak nevědí, co to je.

Léčbu podstupuji dodnes

Od ledna 2014 jsem nastoupila na chemoterapii, podstoupím jich šestnáct, pak operace, ozařování a hormonální léčba. Vše se tak u mě ze dne na den změnilo. Protože jsem dělala rekvalifikaci přes úřad práce, zůstala jsem najednou bez příjmu a jen manžel vydělával. Požádala jsem tedy o pomoc u jednoho nadačního fondu a ten nám vyšel vstříc.

Po první dávce chemoterapie jsem řekla, že už tam nepůjdu, bylo mi zle i přes všechny léky proti nevolnostem, zvracela jsem a brečela bolestí. Po třech týdnech jsem ale zvedla hlavu a jela na další dávku. Začala jsem být unavená a vyčerpaná. Po ukončení chemoterapií mi lékaři řekli, že u mě udělají částečnou masektomii a odeberou spádové uzliny. Třetina levého prsu je pryč a k tomu 25 uzlin, z nichž na jedné byla pozitivní metastáza.

Nyní jsem v rozběhnutém ozařování. Mám naplánováno 32 ozářek a moje tělo protestuje všemi způsoby. Už rok se snažím vyhrát boj, ale zatím je to nerozhodně. Ještě přijde na řadu ten nejasný útvar v kostech, ale i přesto věřím spolu se svými dětmi a všemi okolo mě, že to zvládnu. Všem, kteří bojují se zákeřnou nemocí, přeji, aby také vyhráli. Já i přes všechny potíže zvládla dokončit první ročník pedagogické školy.