Kvůli potížím jsem navštívil neurologa, který mě poslal na magnetickou rezonanci, aby mi zkontrolovali centrální nervový systém. Vyšetření odhalilo, že mám rozsáhlé metastázy v mozku, bez bližšího určení primárního nádoru.
Absolvoval jsem další vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, kde lékaři zjistili, že primární nádor se nachází v plicích, a doporučili mi, abych v dalších vyšetřeních a léčbě pokračoval na plicní klinice v Thomayerově nemocnici.
Po CT a bronchoskopii mi konečně mohli sdělit přesnou diagnózu – nemalobuněčný adenokarcinom plic (NSCLC) ve čtvrtém stadiu. Kouřil jsem od svých dvaceti let, a přestože jsem opakovaně zkoušel přestat, definitivně se mi to podařilo až na podzim roku 2019. Nikdy jsem ale neměl žádné příznaky nějaké plicní nemoci ani potíže, nezadýchával jsem se, nekašlal jsem. Navíc jsem celý život sportoval.
Dva měsíce od stanovení diagnózy, loni v dubnu, jsem podstoupil radioterapii mozku a pokračoval jsem v léčbě kombinací chemoterapie a imunoterapie. Měl jsem ale výrazné nežádoucí účinky, takže jsem chemoterapii ukončil a nyní se léčím jenom imunoterapií.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Můžete tak pomoci lidem, kteří se nacházejí v podobné situaci. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. |
Zpočátku jsem si musel imunoterapii platit sám, ale od srpna 2020 mi ji už naštěstí hradí zdravotní pojišťovna. Léčba mi zabírá, podle mého ošetřujícího lékaře se podařilo dosáhnout částečné remise choroby.
Ztratil jsem chuť
Cítím se relativně dobře, jen se rychleji unavím a musím častěji odpočívat. Pomalu se zlepšují i potíže s dýcháním.
Zhruba před rokem to bylo podstatně horší, hlavně po ozařování a chemoterapii. Asi dva měsíce jsem byl jenom na umělé výživě, po počáteční léčbě jsem úplně ztratil chuť. Neměl jsem proto pomyšlení na žádné jídlo, nerozpoznal jsem sladké od slaného, zhubl jsem patnáct kilo.
Pak se mi naštěstí začala chuť pomalu vracet, nyní jím všechno, ale v menších dávkách.
Zkouším opět po roce nemoci jezdit na kole a plavat. V rámci svých možností pracuju jako právník, což je moje profese, ve volném čase se věnuji zahradě. Samozřejmě mám i další koníčky, ale sport, hlavně tenis a fotbal, teď provozuji spíš pasivně.
Nehroutím se
Život je boj, tak se snažím bojovat a nevzdávat to. Zpráva, že máte rakovinu, nepotěší nikoho. Bral jsem to ale jako fakt, se kterým budu muset dál žít, a myslím, že se mi to podařilo.
Nemám žádné deprese, nehroutím se a jsem v rámci možností psychicky v pohodě. V práci mi také vycházejí po celou dobu léčby vstříc. Hodně mi pomohla podpora celé rodiny – mám tři děti a čtyři vnoučata.
Syn, který je voják z povolání, dokonce předčasně ukončil vojenskou misi v zahraničí a vrátil se do České republiky, aby mi byl nablízku. Velkou zásluhu na mém současném stavu má rovněž moje přítelkyně.
Názor odborníkaRakovina plic je nemoc, která zabije drtivou většinu těch, u nichž se objeví. Ničivost choroby spočívá v jejím „tichém“ postupu. Zprvu se výrazně nehlásí, nebolí, a lidé s už jasnými příznaky tak přicházejí pro léčbu pozdě. Osm z deseti nemocných umírá zbytečně – v časných stadiích by šlo nádor odstranit. Takto lékaři bojují o co nejdelší a nejkvalitnější život s pokročilou nemocí. Naprostý předěl v situaci bude znamenat spuštění čtvrtého národního screeningu – plic, který by měl odstartovat na začátku příštího roku. Plicní lékaři o tento nástroj usilovali řadu let a slibují si od něj zvýšení podílu pacientů, kterým lze nádor operativně odstranit – ze současných 15 % až na 50 %. Prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph. D., předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS) ČLS JEP |
