Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Po porodu jsem chtěla spáchat sebevraždu. Měla jsem deprese

aktualizováno 
Dva a půl měsíce jsem byla normální šťastná žena, která začátkem dubna porodila své první dítě - milovanou Marušku. Pak se ale u mě začaly projevovat poporodní deprese. Čtenářka Táňa napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Už pár dní po návratu jsem začala i zlehka pracovat, jelikož pracuji z domova, tak to šlo. Snad jediný pro mě nečekaný problém byl s kojením, nešlo mi to. Zkoušela jsem kde co, včetně laktační poradkyně, ale zkrátka se nepodařilo.

No a v ten samý den, co jsem se rozhodla přestat se o to snažit, jsme s mámou seděly na zahradě, a jak to tak někdy děláme, vzpomínaly jsme na babičku a mně, nevím proč, utkvěla mámina věta, jak babička opakovala před svou smrtí, že je to její konec.

V noci se mi zdál bizarní sen, že jsem se vtělila do bratra mého přítele a cítila jsem, že mám jakousi nemoc a můžu umřít každou minutou. 

Další den jsem se probudila se špatnou náladou. Najednou se mi vůbec nechtělo mluvit, jak den šel, nelepšilo se to. Večer přijel můj přítel zpátky z výletu a mě ani nezajímalo, jak se měl. To byla neděle. 

Měla jsem představu, že dcera umře

V pondělí už mě přepadaly divné myšlenky, že moje dcera umře. Ne že by se jí mělo něco stát, ale že prostě umře a začínala jsem mít hrozné výčitky svědomí, že jsem ji zplodila.

Bylo mi jí hrozně líto a chtělo se mi brečet při pohledu na ni. Někdy v úterý už to na mně bylo znát, ale i když se mě přítel vyptával, nebyla jsem schopna formulovat tu změť myšlenek. Ve středu jsem se pokusila rozptýlit a šla jsem se sestrou do města, neustále jsem cítila obrovské napětí a ten strach. Ve čtvrtek jsem už nemohla a večer jsem příteli na naléhání řekla, že je mi líto, že Maruška umře, a že nevím, jestli to zvládnu a začala jsem hrozně brečet.

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz

Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Přítel se mě v pátek pokusil rozptýlit a vzal mě ven do pizzerie, hned jak jsem překročila práh domu, tak se můj stav rapidně zhoršil a večer jsem zase ležela na posteli a třásla se.

Neustále jsem zažívala úzkost

Partner říkal, že počkáme 14 dní, a jestli se to nezlepší, vyhledám psychiatrickou pomoc. Já už ale nemohla čekat, začaly mě přepadat myšlenky, že mě najdou oběšenou ve sklepě, přemýšlela jsem, co mám vyřídit před smrtí, bylo mi hrozně líto, jakou všem způsobím bolest, ale najednou jsem cítila, že nedokážu žít.

Už bylo evidentní, že nejsem v pořádku, nedokázala jsem už ani dceru vzít a nakrmit, neměla jsem chuť k jídlu, nepamatovala jsem si nic pěkného z celého mého života. Byla to obrovská úzkost od rána až do večera bez jediného okamžiku úlevy.

V pondělí přítel volal nějakým psychiatrům, ale nikdo neměl volné místo, tak ho napadlo zavolat do nemocnice, tam řekli, že mám přijít další den ráno na ambulanci. Tam mě vyšetřila taková sympatická mladá paní doktorka, stále se mě vyptávala s úsměvem, ale ve chvíli, kdy jsem jí řekla, že se o dceru bude muset starat přítel, jí ztuhl úsměv na rtech a řekla, že mě tam musí zavřít, a ať kontaktuji rodinu.

Na psychiatrii mě chtěli umístit samotnou na pokoj, kde bylo i klecové lůžko, ale potom uznali, že by to pro mne mohlo být trochu zneklidňující a dali mě na pokoj s dalšími čtyřmi ženami. 

První čtyři dny se nic moc nelepšilo, nasadili mi antidepresiva a oxazepam, přesně po 14 dnech jsem se už však začala cítit jako normální člověk.

Stále jsem na antidepresivech

Doteď beru antidepresiva a sem tam se v myšlenkách vracím k tomu, co se mi to stalo, ale už jsem schopná nadhledu a jsem hrozně šťastná, že mám svoji holčičku. Na závěr apeluji na všechny blízké, ať nepodceňují změny chování u žen po porodu, ať už je to plačtivost či nezájem o dítě, může to být signál velkých duševních problémů, které můžou vést až k sebevraždě.

Jeden příklad za všechny - známá mojí kamarádky byla pohřešovaná začátkem roku dva dny, pak přišla smutná zpráva, že skočila v nemocnici z okna. Nechala za sebou dvě malé děti. Snad můj příběh někomu pomůže, aby pochopil, že narození dítěte je hrozně krásný okamžik, ale porod jako takový vyvolává bouři hormonů, která může ženu úplně duševně zdevastovat.

Autoři:



Nejčtenější

Soutěž Léto v plavkách má vítěze druhého kola

Slapy

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Co má hot dog společného se psy a kde se vlastně vzal?

Hot Dog

Dlouhá uzenina v housce se všemožnou oblohou je kandidátem na nejdokonalejší rychlé jídlo na světě. Podobně jako jeho...



Dagmar Pecková: Lidé mi chyby odpouštěli, ale já si kopala hrob

Operní pěvkyně Dagmar Pecková

Stála na slavných světových operních a koncertních scénách, zpívala pod vedením známých dirigentských osobností, ale...

Vendula se těšila na nový účes. Proměna byla tak radikální, že se nepoznala

Proměna Venduly byla velmi razantní. Sama sebe v první chvíli vůbec nepoznala.

Od střední školy Vendula nezměnila účes. Ve svých šestadvaceti letech se rozhodla pro změnu, a proto se vydala do...

Mámina péče už se nedala vydržet, říká Petr. Dětí jako on jsou tisíce

Ilustrační snímek

Některé děti prožijí víc, než mohou unést. Ozvat se není snadné. Je potřeba, aby dítě vědělo, kam se může obrátit a kde...

Další z rubriky

Za migrény mohou ženské pohlavní hormony, tvrdí vědci

bolest hlavy, ilustrace

Role pohlavních hormonů ještě zdaleka není do důsledku prozkoumána. Že se s rostoucí hladinou testosteronu zvyšuje chuť...

Češi se zabíjejí solí. Spořádáme jí až šest kilogramů ročně

Ilustrační fotografie

Pohádka Sůl nad zlato děti učí, že bez soli se obejít nedá. Dnes se nedostatku sodíku, jehož hlavním zdrojem je právě...

Plavání je zdravé. Ale pozor na tyto mýty, které vašemu tělu škodí

Ilustrační fotografie

Plavání patří k nejoblíbenějším letním aktivitám, zvláště v těchto horkých dnech. Pro tělo je nejen příjemným...



Najdete na iDNES.cz