To už bylo jasné, že tak závažná diagnóza bude potřebovat soustavnou péči. Nějaký čas zůstávalo onemocnění stejné, cysty byly malé, nezvětšovaly se.
S přibývajícím věkem se ale začaly zvětšovat, a tím snižovaly funkci ledvin. A potom mi ledviny řekly stop a úplně přestaly pracovat. Po selhání následovalo odebrání ledvin a začal jsem třikrát týdně docházet na dialýzu.
V nemocnici jsem na dialýze trávil vždycky zhruba šest hodin. Po nějaké době jsem byl úplně vyčerpaný, už jsem vůbec nemohl dál. Tehdy mi moje životní láska, žena Hana, se kterou jsem přes čtyřicet let, znovu dokázala, že je největším štěstím, které mě v životě potkalo.
Jinak to nešlo
Rozhodla se jednat: zjistila si vše potřebné a rozhodla se, že mi daruje ledvinu.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
„Jinak to nešlo, když se vám najednou váš člověk ztrácí před očima,“ komentuje Hana Jaromírovo vyprávění.
„Napadlo mě, že bych mohla být dárce, protože mám krevní skupinu 0. Ale pak jsem si říkala, že už nejsem nejmladší, že by to mohl být třeba problém... V IKEM mi ale paní doktorka všechno důkladně vysvětlila a také mi dala šanci dobře si to rozmyslet. Když jsem si zjistila všechny informace, neváhala jsem a přihlásila jsem se k těm různým vyšetřením. To rozhodnutí bylo vlastně velmi intuitivní, prostě hned. A to hlavně proto, že jsem chtěla být se svým mužem napořád.“
Úchvatný pocit
Po všech vyšetřeních bylo jasné, že mi Hana může darovat svou ledvinu bez následků, a šli jsme do toho. Operace proběhla 18. září 2012, to datum si budu pamatovat do smrti. Hana byla po odebrání jedné z ledvin v nemocnici pouhé tři dny a domácí rekonvalescence pak trvala asi tři týdny.
Já jsem šel domů zhruba za dva týdny. Když jsem se po transplantaci probral z narkózy, zjistil jsem, že mi je dobře. Je to úchvatný pocit a jsem vděčný za každý den. Ohromně si toho vážím. Ten život, který si teď užívám, mi byl darovaný.
A co na to Hana? „Dál žiju aktivně a nezažívám po odebrání ledviny žádné komplikace. I když jsem v důchodu, stále působím jako učitelka na sklářské škole. Myslím si, že se není čeho bát. V IKEM je tým opravdových odborníků, a kdyby to nešlo, tak by to neudělali. Jsme šťastní, že jsme spolu a v pohodě, stojí to za to!“
Jak předejít závažné nemoci
|