Ona
Klíště (ilustrační snímek)

Klíště (ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Přežila jsem klíšťovou encefalitidu, jen mě trápí silné bolesti hlavy

  • 14
Bylo mi třicet a měla jsem dvě malé děti. Všichni jsme byli celé léto na chalupě, a tak nebylo divu, že jsem měla několik klíšťat a jedno dokonce i v hlavě. Vždy jsem je vyndala a nevěnovala tomu pozornost. Na začátku září jsem skončila s klíšťovou encefalitidou v nemocnici. Čtenářka Jana napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Na konci prázdnin jsem onemocněla a vypadalo to jako chřipka nebo nějaká viróza, která za pár dní odezněla. Asi po týdnu mě ale začala strašně bolet hlava, měla jsem vysoké horečky a zvracela jsem. Dva dny jsem takhle doma protrpěla.

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Když přišel manžel z práce a viděl, v jakém jsem stavu, že už jsem nebyla schopná ani vstát z postele, zavolal sanitku. V nemocnici mi po všech vyšetřeních, včetně odběrů mozkomíšního moku, zjistili, že mám klíšťovou encefalitidu.

Ležela jsem bez hnutí

Dostala jsem infuze, které mi částečně pomohly od nejhorších bolestí, ležela jsem více než dva týdny a nesměla si ani sednout. Na pokoji se mnou byla paní, která částečně ochrnula, a druhá, která se všechno učila znovu, jako kdyby byla malé dítě. 

Měla jsem strach, jak to se mnou dopadne a neustále přemýšlela nad tím, kdo se pak postará o naše děti, když to se mnou špatně skončí.  

Neměla jsem žádnou sílu

Příznaky klíšťové encefalitidy

Popis příznaků, průběh léčby a zkušenosti pacientů najdete na Vitalion.cz

Po čtrnácti dnech jsem se směla poprvé posadit. Za dalších pár dní už mi doktoři dovolili, abych si sama došla na záchod. Tehdy mi to ale přišlo jako nesplnitelný úkol. 

Ploužila jsem se a neměla vůbec žádnou sílu. Těch pár metrů mi připadalo, jako když běžím maraton. 

Po měsíci mě propustili s tím, že doma musím ještě několik týdnů odpočívat. Což s dětmi nebylo možné, ale snažila jsem se zvolnit tempo. Nikdy bych nevěřila, jak za tak krátkou dobu člověk zeslábne. 

Zhubla jsem deset kilo a připadala si, že nemám žádné svaly. Naštěstí mi kromě silných bolestí hlavy, na které od té doby často trpím, a horší rovnováhy, žádné trvalé následky nezůstaly.